Jezuité na Svatém Hostýně i ve světě
Oficiální stránky
Se svolením redakce bulletinu Jezuité přebíráme tři články z
čísla 2/2011, které se přímo nebo nepřímo dotýkají našeho
poutního místa:
Je poutní pastorace jezuitská? „Lid náš rád putuje“ Myšlení je hledáním jednoty
Rozhovor se svatohostýnským superiorem
O
jezuitech píše P. František Brázdil SJ
Názory Pražanů na jezuity a co na to P. Petr Kolář SJ (z vysílání
Českého rozhlasu - mp3)
31. července - svátek sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského
řádu
O
státní souhlas jsem nikdy nestál, říká kněz František Lízna SJ
Rebel
současné církve a ctitel Panny Marie Svatohostýnské P. František
Lizna SJ
Rozhovor s P. Františkem Líznou SJ o odvaze, blízkosti smrti a
záporném kontě
Tajně
svěcení jezuité
Řád Tovaryšstva Ježíšova vznikl v 16. století (r.1540), kdy vznikaly
nové tzv. apoštolské řády. Založení Tovaryšstva Ježíšova je spojeno
s postavou baskického šlechtice Ignáce z Loyoly (1491–1556). On sám
toužil po vojenské kariéře, ale zranění nohy ve válce Španělska proti
Francii ho upoutalo na dlouhou dobu na lůžko a tam si krátil dlouhou
chvíli čtením knih „Život Kristův“ a „Legendy o svatých“, protože jiná
literatura nebyla k dispozici. Přitom uvažoval o tom, že i on by chtěl
„pomáhat duším k větší slávě Boží“. Po studiích v Barceloně, Alcale a
Salamance získává titul magistra filozofie na pařížské Sorbonně.
Shromažďuje kolem sebe univerzitní studenty a získává je pro svůj cíl.
Původní záměr sloužit poutníkům ve Svaté zemi, jim překazila válka mezi
Benátkami a Tureckem. Protože se do Svaté země nemohli dostat, nabídli
své služby papeži. Papež Pavel III. s radostí jejich nabídku přijal a po
jejich rozhodnutí, že by se stali novým řádem, potvrzuje 27. září 1540
bulou „Regimini militantis Ecclesiae“ řád Tovaryšstva Ježíšova a
dovoluje sv. Ignáci, který byl zvolen prvním generálním představeným,
vypracovat Konstituce.
Nový řád se vyznačuje tím, že kromě tří obvyklých řeholních slibů
chudoby, čistoty a poslušnosti, má ještě zvláštní slib poslušnosti vůči
papeži. Jeho heslem je „Omnia ad maiorem Dei gloriam“. Zvláštní důraz se
klade na ctnost poslušnosti. Mimo obvyklé formy apoštolátu je pro
Tovaryšstvo specifické dávání duchovních cvičení podle instrukcí, které
vypracoval jeho zakladatel sv. Ignác. Dále je to výuka katechizmu,
především mládeže a dětí. Řád se rychle šířil a v době smrti sv. Ignáce
již měl asi 1000 členů, přes sto kolejí a domů v jedenácti provinciích.
V roce 1556 přichází jezuité také do Prahy a postupně do Českých zemí.
Přivádí je sem na přání císaře Ferdinanda I. provinciál Hornoněmecké
provincie Petr Canisius. Roku 1623 bylo již v Českých zemích tolik členů
Tovaryšstva Ježíšova, že mohla vzniknout Česká provincie, která dala
Tovaryšstvu generálního představeného. Byl jím František Retz z Prahy
(1730-1750).
V roce 1773 na nátlak některých politických kruhů bylo Tovaryšstvo
zrušeno. To se citelně dotklo především duchovní správy a školství.
V době zrušení měli jezuité v Českých zemích 43 řeholních domů.
Tovaryšstvo Ježíšovo přežilo v Rusku a Prusku, kde panovníci těchto zemí
nedovolili číst breve o zrušení Tovaryšstva. V roce 1814 si veřejné
mínění vyžádalo obnovení řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité z Českých
zemí byli začleněni do Rakouské provincie. Samostatné Československé
provincie se dočkali až 8. prosince 1919. Tato provincie se 5. ledna
1939 rozdělila na Českou a Slovenskou provincii.
Po obnovení chrámu na Svatém Hostýně a dříve než se začalo se stavbou
obydlí pro kněze, byly požádány různé řeholní řády o stanovení podmínek,
za jakých by duchovní správu na Hostýně přijaly. Nejvíce vyhovující
podmínky podal ještě tehdejšímu Družstvu svatohostýnskému provinciál
Tovaryšstva Ježíšova P. Josef Milz. Když vyjádřil své požadavky ke
stavbě řeholního domu, požádalo Družstvo bystřického stavitele Otto
Zemana, aby podle jejich zadání vypracoval plány a rozpočet na stavbu
kláštera. Jednání mezi kardinálem Fürstenbergem a řádem Tovaryšstva
Ježíšova bylo ukončeno 11.1.1887 a bylo rozhodnuto, že ještě na jaře
téhož roku přijdou na Hostýn dva kněží a jeden řeholní bratr. Prozatím
měli sloužit poutníkům pouze od 4. neděle velikonoční do 2. říjnové
neděle, zachovávat stanovený pořádek bohoslužeb, přisluhovat svátostmi
pokání a eucharistie a pečovat o povznesení mariánské úcty. Družstvo
dále vzneslo ke kardinálovi prosbu, aby vymezil vztah mezi řeholní
duchovní správou na Svatém Hostýně a farnostmi v Bystřici a na Rusavě.
Dále bylo dohodnuto, kdyby z jakéhokoliv důvodu museli jezuité Svatý
Hostýn opustit a předat správu jinému řádu nebo diecézním kněžím, aby se
v případě možnosti opět na toto místo mohli vrátit. 4.května 1887 přišli
na Svatý Hostýn tři členové řádu Tovaryšstva Ježíšova, dva kněží P.
Josef Cibulka jako superior a P. František Xav. Zimmerhackel spolu
s řeholním bratrem Janem Houfem. Řeholní řád, založený baskickým
šlechticem Ignácem z Loyoly (1491-1556) a 27.září 1540 potvrzený papežem
Pavlem III. je řádem apoštolským. Mimo obvyklé formy apoštolátu je pro
Tovaryšstvo specifické dávání duchovních cvičení podle instrukcí, které
vypracoval jeho zakladatel sv. Ignác. Jezuité se ihned po svém příchodu
na Svatý Hostýn pustili do práce. Jejich zásluhou byla v krátké době
dokončena příprava chrámu k jeho posvěcení 15.srpna 1891. Od roku 1895,
kdy byly schváleny stanovy Matice svatohostýnské velmi úzce s Maticí
spolupracovali na všech potřebných stavbách i opravách, přesto tyto
stavební aktivity nikdy nezastínily duchovní a náboženské akce, které se
zde konaly. Před 2. světovou válkou byl Svatý Hostýn centrem
náboženského života. Německá okupace sice přibrzdila slibný rozvoj
tohoto poutního místa, ale nejtěžší období nastalo až po nastolení
„diktatury proletariátu“. V noci z 13. na 14. duben 1950, kdy byly
v celé republice přepadeny všechny kláštery Státní bezpečností a
lidovými milicemi, potkal tento osud i jezuity na Svatém Hostýně. Před
půlnocí bylo temeno hory neprodyšně uzavřeno, řeholníci vyzváni aby
neprodleně si sbalili nejpotřebnější věci a shromáždili se spolu se
svými představenými u nákladních aut a následně převezeni do sběrných
táborů v Bohosudově u Teplic v Čechách. Hostýnský klášter byl
vydrancován, bohatá klášterní knihovna rozebrána, inventář
svatohostýnského muzea většinou rozkraden, některé archeologické
exponáty přešly do kroměřížského muzea.
Prvním Superiorem (představeným) na Svatém Hostýně a zároveň rektorem
baziliky (tyto funkce byly z počátku spojeny) po příchodu jezuitů v roce
1887 byl P. Cibulka Jan. V roce 1900 přechází na Velehrad.
Dále následují :
1900 -- 1907 P. Zimmerhackel Frant. Xav.
1908 -- 1910 P. Antonín Rejzek
1910 P. Rudolf Stejskal
1911 -- 1919 P. Ostrčilík Antonín
1919 -- 1920 P. Zimmerhackel Frant. Xav.
1920 -- 1925 P. Stryhal Josef
1925 -- 1928 P. Pernička Vincenc
1928 -- 1930 P. Vraštil Jan
1930 -- 1932 P. Storek Alois
1932 -- 1935 P. Vídeňský František
1935 -- 1938 P. Stryhal Josef
1939 -- 1942 P. Bartoník Josef
1942 -- 1947 P. Škarek Leopold
Od 24. 7. 1947 byl superiorem a rektorem baziliky P. Babíček František,
kterého ve službě představeného vystřídal z příkazu P.Provinciála dne
29. 8. 1949 P. Škarek Leopold.
Dne 13. dubna 1950 při likvidaci řeholních domů tehdejšími státními
orgány, byla duchovní správa Tovaryšstva Ježíšova na Svatém Hostýně
zrušena.
Čtyřicet let zde byla duchovní správa vedena diecézními kněžími:
13. 4. 1950 -- 1. 5. 1956 Majar Vincenc
1. 5. 1956 -- 1. 5. 1959 Weihrich Jindřich
1. 5. 1959 -- 1. 7. 1960 Cikryt Vojtěch
1. 7. 1960 -- 21. 10. 1965 Cibulka Ladislav
1. 1. 1966 -- 1. 4. 1973 Weihrich Jindřich
1. 4. 1973 -- 1. 5. 1975 Král Vojtěch
1. 5. 1975 -- 1. 2. 1990 Různar František
Po ukončení komunistické totality převzal znovu duchovní správu na
Svatém Hostýně Řád Tovaryšstva Ježíšova dne 7. února 1990.
Sestava obnovené řeholní komunity na Svatém Hostýně v roce 1990 vypadala
takto :
P. Chromeček Jan, nar. 27. 7. 1932 v Brně, do Tovaryšstva vstoupil v
roce 1949, studoval v Innsbrucku (Rakousko), před tím farář v Ivančicích
a Hor. Věstonicích, jako Superior domu a Magister noviců. (Na Svatém
Hostýně byl tehdy otevřen řádný noviciát, ve kterém v té době bylo
celkem 17 noviců.) (P.Chromeček v roce 1991 je poslán P.Provinciálem do
komunity ve Štěpánově).
P. Tomeček Vladimír, nar. 8. 11 1941 ve Vnorovech, do Tovaryšstva
vstoupil v roce 1971, studoval v Litoměřicích, před tím byl v duch.
správě v Luhačovicích, Jeseníku nad Odrou, Napajedlích a v Ivanovicích
na Hané, jako Ministr domu (ekonom) a Rektor baziliky. (V roce 1994
odchází jako farář do Nivnice.)
P. Flamík František, nar. 5. 3. 1915 v Prušánkách, do Tovaryšstva
vstoupil v r. 1932, studoval v Lyonu ve Francii, působil jako profesor
na gymnáziu v Toulouse (Francie), rektor kostela sv. Ignáce v Praze,
katecheta v Děčíně a farář v Lesnici, jako Spirituál domu a zpovědník v
bazilice. (Zemřel na Svatém Hostýně v roce 1994).
P. Pilík Jaroslav, nar. 26. 9. 1926 v Libčicích u Příbrami, do
Tovaryšstva vstoupil v r. 1957, studoval v Praze, svěcen tajně, působil
ve Vnorovách a Hradisku u Kroměříže, jako zpovědník v bazilice. (Zemřel
na Svatém Hostýně v r. 2005).
P. Weichsel Karel, nar. 15. 11. 1923, do Tovaryšstva vstoupil v r. 1947,
působil jako pomocný kněz v Hranicích na Moravě, jako Exercitátor a
zpovědník v bazilice. (V roce 1992 přechází jako exercitátor na
Velehrad.)
P. Zachrla Pavel, nar. 29. 3. 1955 ve Zlíně, do Tovaryšstva vstoupil v
roce 1981, studoval v Litoměřicích, jako kaplan v bazilice. (V roce 1992
přechází do Polné).
Fr. Machů Josef, nar. 21. 6. 1929 Vysoké Pole, do Tovaryšstva vstoupil v
r. 1969, řeholní bratr určen jako Hospodář domu.
V roce 1991 přichází do komunity:
P. Formánek Jan, nar. 23. 2. 1917 v Praze, do Tovaryšstva vstoupil v r.
1936, působil jako profesor náboženství na biskupském gymnáziu v Brně,
potom jako duch. správce u řehol. sester v Mendrice, jako Socius
magistra noviců a zpovědník v bazilice. (Zemřel na Svatém Hostýně v roce
2000).
Od 15. srpna 1991 dochází ještě k těmto změnám:
Místo P.Chromečka je ustanoven Superiorem domu (a od roku 1994 také
Rektorem baziliky) P. Holas Antonín, nar. 12. 2. 1926 v Mor. Písku, do
Tovaryšstva vstoupil v r. 1943, studoval v Lovani v Belgii, naposledy v
duch. správě v Sedleci u Kutné Hory a ve Štěpánově u Olomouce. (V roce
1995 se vrátil do Štěpánova.)
Magistrem noviců se stal P. Krink Jindřich, nar. 31. 10. 1944, do
Tovaryšstva vstoupil v roce 1972, studoval v Litoměřicích. (V roce 1992
je celý Noviciát přemístěn do Kolína.)
Sociem magistra noviců se stal P. Jakubec Josef, nar. 1. 9. 1932 v
Praze, do Tovaryšstva vstoupil v roce 1949, studoval v Innsbrucku,
naposledy působil jako generální vikář u biskupa Otčenáška v Hradci
Králové. (V roce 1992 odchází s Noviciátem do Kolína, potom do Prahy,
kde v r. 1995 umírá.)
V roce 1992 přichází do komunity na Svatém Hostýně:
P. Vašíček Rudolf, nar. 31. 10. 1913 v Boskovicích, do Tovaryšstva
vstoupil v r. 1939, předtím farářem na Velehradě, ve Švábenicích a
Luhačovicích, jako zpovědník v bazilice. (Zemřel na Svatém Hostýně v r.
1993.)
V roce 1994 rozmnožili řeholní komunitu:
P. Jeřábek Josef, nar. 30. 10. 1914 v Budči u Dačic, do Tovaryšstva
vstoupil v roce 1935, studoval v Praze a v Londýně (Anglie), předtím
duch. správce řehol. sester v Oseku u Duchcova, jako zpovědník v
bazilice. (Zemřel na Svatém Hostýně v r. 1999.)
Fr. Machů František, nar. 26. 6. 1917 ve Vysokém Poli, do Tovaryšstva
vstoupil v r. 1942, jako řeholní bratr pracoval v klášteře v Oseku u
Duchcova jako zahradník. Byl povolán pro výpomoc v domě.
Od 15. 5. 1995 nastaly v řeholní komunitě na Svatém Hostýně tyto změny:
Místo P. Holase přichází znovu P. Chromeček Jan jako Superior domu a
Rektor baziliky.
Jako Ministr domu přichází P. Ježík Václav, nar. 23. 9. 1948 v Přerově,
do Tovaryšstva vstoupil v roce 1973, studoval v Krakově (Polsko),
předtím působil na Velehradě. (V roce 1997 odchází do Českého Těšína.)
Dále přichází P. František Měsíc, nar. 2. 12. 1933 v Podhradní Lhotě, do
Tovaryšstva vstoupil v roce 1949, studoval v Litoměřicích, předtím
působil v Čehovicích a na Velehradě, jako Exercitátor a zpovědník v
bazilice. (V roce 1996 odchází do Všechovic.)
V roce 1997 místo P. Ježíka příchází P. Vedral Antonín, nar. 27. 12.
1934 v Praze, do Tovaryšstva vstoupil v roce 1949, studoval v
Litoměřicích a Olomouci, předtím v Praze a na Velehradě, jako Ministr
domu. (V roce 1999 odchází do Olomouce.)
Od 1. 9. 1999 nastaly v řeholní komunitě na Svatém Hostýně tyto změny:
Do komunity přichází P. Brázdil František, nar. 16. 5. 1940 v Brně, do
Tovaryšstva vstoupil v roce 1980, studoval v Litoměřicích, ve Vratislavi
a v Lublině (Polsko), působil v Nivnici, na Velehradě, v Kolíně a Českém
Těšíně, jako Superior domu.
P. Chromeček Jan zůstal na Svatém Hostýně jako Ministr domu a Rektor
baziliky.
Dále přišli:
P. Böhm Josef, nar. 16. 7. 1922 v Kuřimi, do Tovaryšstva vstoupil v r.
1944, studoval v Rožňavě na Slovensku, předtím působil v Petřvaldě u
Nového Jičína, jako zpovědník v bazilice. (Zemřel na Svatém Hostýně v r.
1999.)
P. Prchal Josef, nar. 2. 3. 1959 v Uherčicích, do Tovaryšstva vstoupil v
roce 1977, studoval v Litoměřicích, předtím v Perné a na Biskupském
gymnáziu v Brně, jako kaplan a zpovědník v bazilice.
Vrátil se P. Měsíc František, jako Exercitátor a zpovědník v bazilice.
P. Karel Říha, nar. 11.5.1923 v Radkově, do Tovaryšstva vstoupil v
r.1946, na kněze vysvěcen v r. 1967. Studoval v Innsbrucku (1968-1972),
postupně působil v komunitách TJ Innsbruck a Vídeň (1972-1990). Od roku
1990 kaplanem ve Štěpánově u Olomouce a docentem filosofie na
Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Od 1.9. 2002 působí jako zpovědník na
Svatém Hostýně.
Od 1.9. 2002 působí P. Josef Prchal jako kaplan v jezuitském kostele v
Brně a je O. provinciálem přiřazen do brněnské komunity TJ.
V červenci 2003 přichází do Komunity Tovaryšstva Ježíšova na Svatém
Hostýně P. Stanislav Peroutka, nar. 21. 9. 1933 v Krumvíři, do
Tovaryšstva vstoupil v roce 1949, studoval v Innsbrucku (Rakousko). Než
přišel na Svatý Hostýn byl farářem v Újezdě u Třebíče, v Mohelnici a na
Velehradě. Na Svatém Hostýně zastává funkci zpovědníka a exercitátora.
K 1. 9. 2005 byl jmenován superiorem komunity P. Ing. Jiří Šolc z
Českého Těšína. Nar. 22. 3. 1945 v Červeném Kostelci. Do Tovaryšstva
vstoupil v r. 1968 ještě za studia VŠ strojnické v Liberci. Teologii
musel studovat tajně v řádu a s pomocí bratří Františkánů, protože
"nebylo v celospolečenském zájmu, aby studoval druhou vysokou školu" -
tedy teologii v Litoměřicích. Pracoval proto od roku 1969 do r. 1990
jako technik v několika strojírenských závodech. Svěcen tajně 13. 3.
1982 v Bratislavě - Petržalce O. b. Janem Chr. Korcem SJ. Do duchovní
služby vstoupil až po revoluci 1.2.1990 a působil nejprve v Jablonci nad
Nisou, potom v Lounech a okolí, následovalo Lidečko, Praha, Český Těšín.
Je i rektorem baziliky.
Dosavadní hostýnský superior ThDr. ICLic. P. František Brázdil odešel do
Českého Těšína a pak do Olomouce.
K tomuto datu se stal novým kaplanem P. Ing. František Kuběna (57 let)
nar. v Hukvaldech. Absolvent VŠ ekonomické v Praze, 19 let ekonom ve
Státní bance. Do Tovaryšstva tajně přijat v září 1980. Kněžské svěcení
udělil nynější kardinál, Ján Chryzostom Korec v srpnu 1987 v Bratislavě.
Třetí probace ve španělské Salamance a poslední sliby v roce 1995
v kostele sv. Ignáce v Praze. Jako kněz působil v Českém Těšíně, Praze a
deset let ve farnosti Lidečko. Na misii do Indie nastoupil počátkem
listopadu 2005.
K současnému složení komunity ještě patří: P. Jan Chromeček, P.
Stanislav Peroutka - ministr domu, zpovědníci - P. František Měsíc a P.
Karel Říha a řeholní bratr Fr. Josef Machů.
Fr. František Machů zemřel 13. června 2007 v Kroměříži.
Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova je součástí světového Tovaryšstva,
které má dnes více než 19 tis. členů 112 národností a je tak
nejpočetnější katolickou řeholí. Tovaryšstvo Ježíšovo (Societas Jesu),
založené roku 1540, je výhradně mužským řádem (nemá ženskou větev) a
jeho členové jsou buď kněží nebo bratři (jezuité nevysvěcení na kněze).
Podle územního dělení patří naše provincie do tzv. Východoevropské
asistence.
Členové Tovaryšstva Ježíšova působí v mnoha oblastech života. V historii
jim byla svěřována především péče o školy a proslavili se jako misionáři
v Americe i Asii; byli vždy činní na poli vědy, filosofie a teologie,
pracovali mezi chudými a nemocnými; dnes, po II. vatikánském koncilu,
patří mezi hlavní poslání jezuitů služba víře a šíření evangelní
spravedlnosti solidaritou s chudými, mezináboženský dialog, ekumenismus,
výchovná, vzdělávací a vědecká činnost, sociální apoštolát i práce ve
společenských sdělovacích prostředcích. Prioritou číslo jedna tohoto
řádu ale vždy bylo a je dávání exercicií (duchovních cvičení), tedy
snaha pomáhat lidem osobním vedením na poli jejich duchovního zrání.
Naše Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova disponuje v současné době 92
muži, kteří se snaží naplnit dané úkoly také v naší vlasti.
Jezuitský řád má svého generálního představeného.
29. nástupcem Ignáce z Loyoly v čele největšího katolického řádu je
španělský jezuita P. Adolfo Nicolás. Byl zvolen 19. ledna 2008 v tajné
volbě.
Narodil se 29. dubna 1936 ve španělské Palencii a v roce 1953 vstoupil v
Aranjuez v provincii Toledo do jezuitského řádu. Po studiích filosofie v
Alcalá a Madridu odjel do japonských misií a v letech 1964–1968 studoval
teologii v Tokiu. Zde také 16. března 1967 přijal kněžské svěcení. Do
roku 1971 pak pokračoval ve studiích teologie na římské Gregoriánské
univerzitě a ve stejném roce se stal profesorem systematické teologie na
universitě Sophia v Tokiu.
V letech 1978–1984 zastával P. Nicolás funkci ředitele Pastorálního
institutu v Manile. Poté v letech 1991–1993 působil jako rektor
jezuitských studentů v Tokiu. Od roku 1993 do roku 1999 byl japonským
provinciálním představeným. Dříve než se stal jezuitským generálem
zastával ještě v letech 2004–2007 úřad moderátora Jezuitské konference
východní Asie a Oceánie. Plynule mluví 5 jazyky: španělsky, japonsky,
anglicky, francouzsky a italsky. Navzdory svému věku se těší velké
autoritě především v jihovýchodní Asii.
Provinciálem České provincie je P.František Hylmar
Narodil se v roce 1957 v Hradci Králové. Po studiích oboru geodézie a
kartografie na stavební fakultě ČVUT, která ukončil v roce 1981 a po
roční vojenské službě pracoval v Geodetickém a kartografickém podniku v
Praze. V roce 1989 byl přijat do Tovaryšstva Ježíšova a absolvoval
prvních několik měsíců noviciátu neveřejně. V květnu 1990 nastoupil do
noviciátu na Svatém Hostýně, kde 8. září 1991 složil první sliby. V
letech 1991-94 studoval filozofii a 1994-97 teologii. Dva roky působil
jako vysokoškolský kaplan a vyučující na VOŠ Caritas v Olomouci, kde
obdržel v říjnu 1997 jáhenské a v březnu 1998 kněžské svěcení. V letech
1999-2001 získal licenciát ze spirituální teologie a poté vykonal třetí
probaci. Od května 2002 byl činný v provincii: nejprve v Kolíně, od
října pak v Praze. Tam složil 3. října 2002 poslední sliby a od dubna
2003 byl superiorem domu, rektorem u sv. Ignáce a farářem u sv. Štěpána.
1. března 2004 byl jmenován provinciálem a služby se ujal 16. května
2004.
O státní souhlas jsem nikdy nestál, kněz František Lízna SJ má duši
bojovníka
Pořad vysílaný 26.ledna 2009 ve 20:50 na ČT2
Katolický kněz, jezuita František Lízna (1941) měl od dětstvé dvě
zásadní zkušenosti s totalitním režimem. Po převratu v roce 1948 byl z
politických důvodů uvězněn jeho otec a rodina se musela vystěhovat z
domova. Jako mladík navštívil dívku, jejíž otec, sedlák, byl právě
zatýkán, jelikož nechtěl vstoupit do družstva. Lízna tehdy na protest
strhl rudou vlajku, která visela na národním výboru; dostal za to
několikaměsíční vězení.
Vojnu absolvoval u trestného útvaru a brzy po jejím skončení šel do
vězení znovu, tentokrát za pokus o nedovolený přechod hranic. P. Lízna
se v době politické oblevy dostal na teologickou fakultu (1968), byl
vysvěcen, ale neobdržel tzv. státní souhlas s kněžskou činností. Patřil
mezi první signatáře Charty 77, pracoval v různých dělnických povoláních
a staral se o nemocné. Za vydávání samizdatových publikací se ve vězení
ocitl potřetí (1981).
Po 17. listopadu 1989 se stal rektorem jezuitského kostela v Brně, kde
působil až do roku 1995 – staral se znovu o nemocné, o vězně, bezdomovce
a o Romy. Pak se stal knězem ve věznici na Mírově. Později se usadil na
faře ve Vyšehorkách, kde působí dodnes.
V roce 2001 propůjčil tehdejší prezident ČR Václav Havel Františku
Líznovi Řád TGM za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidských
práv. Roku 2003 mu byla udělena cena Františka Kriegla, získal ji spolu
s dalším vězeňským kaplanem Tomášem Vlasákem.
Připravili: režie Vítězslav Romanov, scénář Adam Drda, dramaturgie Jiří
Sirotek, vedoucí projektu Čestmír Franěk.
Tajně svěcení jezuité
Tajné svěcení? Co to je? Nějaký podivný rituál? Pokusme se na dvou příkladech: přiblížit tento jev. V dnešní době se i naše jezuitská provincie raduje Ze svěcení a veřejných primicí, ale v čase budování zářných zítřků to bylo jiné.
Při svěcení dávali hokej
Ing. Jiří Šolc jel v březnu 1982 do Bratislavy. V kapse měl svatý
obrázek. Nikdo netušil a ani nesměl tušit že je na něm nenápadná značka.
Podle ní měl pan biskup Korec, jezuita, poznat, že doručitele posílá
český provinciál, P. Jan Pavlík, ke kněžskému svěcení. Pan biskup, který
pracoval jako údržbář, bydlel na sídlišti v Petržalce a byl neustále
hlídán: Paní, která přišla panu biskupovi uklidit asi tři týdny před
návštěvou ing. Šolce, zažila šok. Když chtěla odemknout dveře, poznala,
že v zámku je zevnitř klíč. Zazvonila tedy. Nikdo se neozýval. Za
okamžik ale přišli z ulice soudruzi od STB a odvedli ji. V bytě totiž v
té době pracovali jejich kolegové, kteří zřejmě vysílačkou žádali, aby
je zbavili nevítané návštěvnice.
Po tomto incidentu byl pan biskup ještě ostražitější. Dlouholetá
zkušenost se "strážci socialistické zákonnosti" jej naučila, že když
chce někomu udělit kněžské svěcení, musí udělat vše pro to, aby obřad
proběhl v klidu. V případě prozrazení bylo uvěznění celkem jisté.
Rozhodl se proto pro nejkratší možnou formu obřadu tedy beze mše svaté.
Jen polohlasem nad svěcencem pronášel modlitby, zatímco v pozadí běžela
televize. Dávali hokej. Když nemohl zdůraznit vážnost chvíle hlasem,
aspoň při vkládání rukou pořádně přitlačil.
Tak se stal Ing. Jiří Šolc 13. března 1982 jáhnem a knězem. Po chvíli
díkůčinění (hokej stále běžel) následovala slavnostní hostina sušenky a
káva.
Nový kněz byl poslán na vinici Páně, aby žehnal, modlil se, přinášel
Nejsvětější oběť a apoštolsky působil zatím pro většinu lidí jako laik
při civilním zaměstnání.
Ornát z pytlů
Před Vánocemi 1958 měli jezuité v Leopoldově problém: Jak zajistit
kněžská svěcení svého spolubratra Jaroslava Pilíka. Režim se postaral,
aby o biskupy nebyla ve vězení nouze, ale patřičné liturgické knihy
jakýmsi nedopatřením nedodali. Text si bohužel nikdo nepamatoval
natolik, aby bylo možné obřad provést. Ale chyběly i jiné věci: kalich,
patena, dalmatika, ornát,a především svaté oleje. Zdálo se, že kandidát
kněžství zůstane kandidátem ještě dlouho.
Pak přišla spásná myšlenka provést svěcení podle východního ritu. Pan
biskup Hopko měl při zatčení u sebe malý pontifikál. Ten teď ležel skoro
na dosah ruky ve skladě spolu s ostatními osobními věcmi vězňů. Kromě
toho na Východě nepoužívají při ordinaci olej, ale ruce kandidáta světí
přímo vkládáním Těla a Krve Páně. Během obřadů se svěcenci postupně
oblékají liturgická roucha. Ta se dala snadno udělat z pytlů, které
kněží v Leopoldově spravovali pro slovenské mlýny. I ostatní nutné
pomůcky mohli poměrně snadno tito již zkušení kriminálníci improvizovat.
Zbývalo tedy jen dostat se k Hopkovu pontifikátu.
Bohudíky i mezi personálem káznice byly dobré duše. Ve skladě pracoval
jeden právník z Bratislavy, dobrý katolík. Ten knihu "vypůjčil" a poslal
na izolované kněžské oddělení. Pavel Hučko, bazilián, který celé svěcení
zajišťoval, text opsal a pontifikál obratem vrátil. 26. prosince, v
době, kdy většina vězňů šla na hodinovou vycházku, zůstali konspiratéři
na cele.
Tak tedy přijal Jaroslav Pilík jáhenské a kněžské svěcení. Co na tom, že
to bylo ve staroslověnštině, a to podle byzantsko-slovanského ritu?
Pavel Gábor, SJ, Převzato z bulletinu Jezuité
