(Panna Maria Svatohostýnská)

Významné mariánské poutní místo na střední Moravě,
v Olomoucké arcidiecézi, ve Zlínském kraji

Svatý Hostýn

Oficiální, denně aktualizované stránky Matice svatohostýnské a Duchovní správy na Svatém Hostýně,
které pro Vás připravujeme s vírou, nadějí a láskou. Jsou zaměřeny do duchovní i světské sféry.

Listy svatohostýnské - textová verze

Číslo 3, říjen 2014, ročník XVIII

OBSAH

Pozdravení pokoje v liturgii
Návštěva našich jubilantů
Pěší pouť z Vizovic na Svatý Hostýn
Stručně z jhednání MSH
Co psaly Hlasy svatohostýnské před 100 lety (rok 1914)
Stoletá památka znovuvzkříšení Tovaryšstva Ježíšova (1814–1914)
Pouť rodin
Arcidiecézní pouť rodin, dětská pouť na konci prázdnin
a současně také šestá pouť pedagogů
Z vašich dopisů
Putovanie za Pannou Máriou – Leto na Hostýnku
Na Svatém Hostýně jsem se cítil jako doma
Poděkování Penzionu Ovčárna
Nový Svatohostýnský kalendář 2015 je moc hezký
Setkání výboru s důvěrníky MSH
Kronika
Bude vás zajímat
Mše svaté na Svatém Hostýně v zimním období
Vánoční bohoslužby na Svatém Hostýně
Oprava rozhledny
Zemřel obětavý důvěrník
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

 

Pozdravení pokoje v liturgii

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti se vyslovila k otázce pozdravení pokoje v liturgii římského ritu. Listem schváleným papežem Františkem 7. června 2014 tak byla ukončena diskuze o možnosti zařadit toto pozdravení věřících během mše na jiné místo liturgického slavení eucharistie, než je tomu doposud. Otázka byla vznesena na biskupské synodě o eucharistii v roce 2005 a posynodální exhortace Sacramentum caritatis (22. 2. 2007, 49, pozn. 150) Benedikta XVI. pověřuje kongregaci jejím objasněním.
Svatý stolec po poradě s biskupskými konferencemi nyní rozhodl ponechat v římském ritu vše při starém. Ve zmíněném listu to odůvodňuje tím, že v jiných liturgických tradicích má pozdravení pokoje jiný teologický význam. V ambrosiánském či mozarabském ritu anebo ve východních obřadech je toto pozdravení zařazeno hned po bohoslužbě slova (před obětování či přenesení darů) a vztahuje se k Ježíšovým slovům: “Přinášíš-li svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, … jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.” (Mt 5,23-24)
V římské liturgii se však toto znamení váže přímo k pozdravení Vzkříšeného Krista přítomného na oltáři pod způsobami chleba a vína, a proto se věřící zdraví těsně před přijetím Eucharistie.
Kongregace pro bohoslužbu a svátosti v této souvislosti také nabádá k zachovávání liturgických předpisů v tomto bodě. Neměl by tedy být během pozdravení pokoje zaváděn speciální zpěv, který římská liturgie nepředpokládá. Věřící by se měli zdravit jen s těmi, kdo stojí poblíž, a nepůsobit zmatek ve shromáždění, a stejně tak kněz němá kvůli tomuto pozdravu opouštět oltář. Pozdravení pokoje rovněž není příležitostí k výměně blahopřání či kondolenci.
List Kongregace pro bohoslužbu a svátosti je podepsán jejím prefektem kardinálem Antoniem Caňizaresem Lloverou, převzato z časopisu Světlo, č. 34 z 24. 8. 2014

 

Návštěva našich jubilantů

V září se dožili dva členové Matice svatohostýnské krásného vzácného výročí 101 let života. Paní Ludmila Ščuglíková se narodila 19. září 1913 v obci Šanov jako třetí z dvanácti dětí manželům Marii a Františku Hasíkovým. Vyrostla v křesťanské rodině. Po skončení základní školy pracovala ve Zlíně u firmy Baťa. Ve dvaceti letech se provdala. S manželem vychovala tři dcery. Po vzoru rodičů pomáhala všem, kteří potřebovali pomoc, a zahrnovala je velkou láskou. Dnes jí všechno oplácí dcera Ludmila se svým manželem.
K narozeninám jí přijeli poblahopřát členové výboru Matice svatohostýnské. Všichni společně i s oslavenkyní zpívali její oblíbené mariánské písně. Po celý život byla velkou ctitelkou Panny Marie a pokud jí síly stačily, často putovala i s dětmi pěšky, nejčastěji na poutní místo Provodov, na Svatý Hostýn už jen autobusem.
Pan František Fišman se narodil 29. září 1913. Měl jen jednoho sourozence. Rodiče měli malé zemědělství a v rodině o práci nebyla nikdy nouze. V obci Šardice, kde stále bydlí, mluví o něm spoluobčané v superlativech. Dvě volební období vykonával v obci funkci předsedy národního výboru. Členové rodiny vzpomínají na tuto dobu, jak den co den museli po své práci stále všichni chodit na pracovní brigády v obci. Učil lásce, která nehledí na sobecké zájmy, ale vede k dobru všech.
Ještě před rokem se pohyboval sám bez jakékoliv pomoci. Dnes už to tak nejde. Proto se o něho stará vnučka Jarmila se svým přítelem. Je jim za jejich pomoc vděčný. Velkou radost má z toho, že ho vozí do kostela, kde dlouhou dobu se předmodlíval modlitbu růžence. Ještě dnes má stále krásný silný hlas. Přesvědčil tím všechny, kteří mu přišli blahopřát k narozeninám, zejména členy Matice svatohostýnské, kteří se přidali k zástupu gratulantů. Jubilant z plných plic a zpaměti zpíval sloku za slokou písně k Panně Marii, kterou stále miluje a prosí ji za pomoc a ochranu.
Marie Loučková

 

Pěší pouť z Vizovic na Svatý Hostýn

“Ten, kdo vykročí, není ještě poutník. Poutník v sobě nese kus turisty, tuláka, sportovce, přírodovědce, ochranáře, milovníka památek i krajiny, ale neztrácí ze zřetele cíl. K čemu je cesta, která nevede ke chrámu?” Dočteme se v Magně chartě poutníka sestavené z myšlenek poutníka Mons. Jana Peňáze a jeho souputníků (viz http://www.maticevelehradska.cz/
dokument/Magna-charta-poutnika-211).
Cíl našeho putování, na které jsme se vydali v sobotu 23. srpna 2014, byl jasně dán
– Svatý Hostýn. Vždy víkend po hlavní pouti se zde koná tradiční orelská pouť a od obnovení činnosti naší orelské jednoty ve Vizovicích se na ni vydáváme i my – vizovičtí Orli. Byly roky, kdy nás putovalo pěšky 15, někdy by se mohli poutníci spočítat na prstech jedné ruky, jindy jsme museli pěší pouť zrušit a jet autem.
“A jak to bude letos? Vydá se na Hostýn nějaká mládež?” zaznělo na schůzi rady naší jednoty. “My už mládež sice nejsme, ale rádi bychom na Hostýnek šli, třeba se někdo přidá,” zněla naše odpověď.
Okolo půl osmé ráno, poté, co jsme naložili kočárek a zavazadla s věcmi na přespání bratru Václavu Lednickému do auta, stojíme u kříže nad Vizovicemi a odevzdáváme Pánu úmysl naší pouti. Obětujeme ji za naši orelskou rodinu a za rodiny všech zúčastněných. Zároveň se svěřujeme pod ochranu naší Nebeské mamince, ke které putujeme, a v počtu čtyři dospělí a dvě malé děti vyrážíme. Před sebou máme 26 km k cíli a celý den na to, abychom to zvládli. Vždyť i pro nás platí, že “pro poutníka je pouť příležitostí zpomalit tak, aby byl jeho čas měřen krokem a modlitbou“. V našem případě je také měřen potřebami našich dětí, které neseme na zádech.
Cesta nám zatím pěkně ubíhá, počasí přeje, společně vzpomínáme na putování v předchozích letech a modlíme se růženec. Jsme rádi, že se k nám v půli cesty přidává bratr se svým synem.
“Kdo se vydá na pouť, vydává se tím zároveň ze svých jistot do určité nezajištěnosti. Zažívá, jak jeden druhému pomáhá, jak jsou všichni na sobě v tom dobrém slova smyslu závislí. Proto také platí, že pouť je od srdce k srdci.” Jak kilometry přibývají, i my začínáme více vnímat, že krosničky na zádech těžknou, terén je místy náročný či děti potřebují “změnu“. Jsme rádi za vystřídání v nesení, povzbudivé slovo, podržení, rozptýlení dětí.
Konečně stoupáme po hostýnských schodech. V srdci nám zní píseň “Budiž věčně velebena“, děkujeme Panně Marii, za to že jsme zvládli doputovat až sem pod její plášť. Po společném fotografování se připojujeme k slavení mše svaté, která už probíhá v bazilice. Znovu předkládáme Pánu své úmysly, děkujeme za manželství, jehož výročí zde na orelské pouti vždy slavíme, za naše děti, rodinu a přátele a prosíme o požehnání pro všechny blízké i celou naši orelskou jednotu.
Za okny poutního domu už je tma, děti spokojeně oddychují v posteli. Teprve teď se spustil déšť. Děkujeme i za příhodné počasí během naší cesty. I když byla naše pouť v určitých ohledech náročná, nelitujeme vynaložené námahy a věříme, že přinese své plody.
Rodina Doležalova

 

Stručně z jednání výboru MSH

13. června 2014
– Úprava výše a placení nájmu v restauraci Ovčárna
– Schválení návrhu řešení etap dopravní obslužnosti Svatého Hostýna
– Sledování vyhlašovaných dotovaných programů (spolupráce s MAS)
– Odvod povrchových vod pod bazilikou nad stánky
– Havárie kanalizace pod poutním domem č. 3 – propadlá, okamžitá realizace opravy
– Porucha větrné elektrárny – oprava otočného věnce větrné elektrárny

18. července 2014 – mimořádná schůze
– Řešení financování odvodu povrchových vod pod bazilikou nad stánky
– Svolání schůzky na řešení stanov s vazbou na nový občanský zákoník
– Informace o výsledku kontroly kvality vodních zdrojů

29. srpna 2014
– Informace o možnostech čerpání dotací
– Úprava nájemní smlouvy v restauraci Ovčárna
– Změna projektu úpravy zeleně – příchod k venkovnímu oltáři
– Světelný kříž – projednán dopis olomouckého arcibiskupa
– Příprava setkání s důvěrníky
– Návrh nových stanov
Václav Lednický, zapisovatel MSH

 

Co psaly Hlasy svatohostýnské před 100 lety (rok 1914)

Stoletá památka znovuvzkříšení Tovaryšstva Ježíšova (1814–1914)
Dne 7. srpna 1914 slavilo Tovaryšstvo Ježíšovo, největší a nejvýznamnější katolický řád, stoletou památku svého znovuvzkříšení. Po 233letém trvání jej papež Klement XIV. musel zrušit a v roce 1814 k velké radosti katolíků na celém světě papež Pius VII. opět obnovil. Byla to významná událost nejen pro samotný řád, ale i pro celou církev.
Jezuitský řád pracoval v našich zemích ke cti a slávě Boží přes 200 let. K dnešnímu roku (1914) vede tento řád duchovní správu na Svatém Hostýně už 27 let a 24 let na Velehradě. Mnozí čtenáři o tomto řádu mnoho nevědí a nebo díky Jiráskovu Temnu mají o něm mylné představy. Proto si vás dovolíme seznámit se stručnými dějinami tohoto řádu.
Zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova byl Ignác z Loyoly, který se v roce 1491 narodil do staré šlechtické baskické rodiny v Loyole. Byl nejmladším ze 13 dětí. V roce 1521 jako důstojník ve službě císaře Karla V. byl při obraně pevnosti Pamplony proti Francouzům těžce raněn. Za dlouhých dnů svého léčení mnoho četl a zaujal ho životopis “Vita Christi“ a životopisy svatých. Sv. František se sv. Dominikem ho inspirovali k následování. Rozhodl se proto, že opustí světskou službu a stane se vojínem Kristovým. V roce 1522 v montseratském klášterním chrámu před oltářem Panny Marie se Ignác zasvětil službě Boží. Svůj meč, jako votivní dar, zavěsil na oltář a rytířský oděv vyměnil za žebrácký šat. Do katalánského městečka Manresy odešel sloužit do tamní nemocnice, později se uchýlil do nedaleké jeskyně, kde poprvé zakusil Boží vnuknutí a pod jeho vlivem sepsal známé dílo “Duchovní cvičení” (Exercicie). Přál si založit duchovní rytířstvo, které by bojovalo za rozšíření pravé víry a pravdy. Sám ale uznal, že pro tuto činnost si musí rozšířit vzdělání a stát se knězem. V Barceloně proto studuje filozofii, kterou v roce 1534 ukončuje na Sorbonně a u dominikánů teologii. Pro své budoucí plány získal několik nadaných mužů, mezi nimiž byl i František Xaverský. Po náležité přípravě složili slib čistoty a chudoby a zavázali se, že po skončení studií bohosloví půjdou do Svaté země hlásat evangelium mohamedánům. V roce 1537 Ignác a jeho druhové přijímají kněžské svěcení, ale plánovanou cestu do Jeruzaléma nemohou kvůli válce mezi Benátkami a Tureckem uskutečnit. Proto nabídli své služby Svatému otci v Římě. Papež Pavel III. s radostí jejich nabídku přijal a pověřil je duchovní službou v Itálii. V roce 1540 bulou “Regimini militantis Ecclesiae“ slavnostně potvrdil založení Tovaryšstva Ježíšova za řádnou církevní řeholi. Za generálního představeného byl jednomyslně zvolen Ignác. V dubnu 1541 v bazilice sv. Pavla při mši svaté složili kromě slibů chudoby, čistoty a poslušnosti ještě čtvrtý slib naprosté poslušnosti papeži. Po 15letém působení řádového generála 31. července 1556 umírá a je pochován v jezuitském kostele Al Gesú. Svatořečení Ignáce se uskutečnilo v roce 1622 papežem Řehořem XV.
Účelem řádu bylo nejen zdokonalování vlastních členů, ale při svých misijních cestách hlásat evangelium a usilovně pracovat na spáse všech lidí. V zemích, kde se šířilo kacířství a bludy, zanikaly mnohé kláštery i celé řeholní provincie. Katolíci, kteří byli proti svým nepřátelům bezmocní, uvítali činnost jezuitů. Ta spočívala především v reformaci každého jejich člena – posvěcováním duchovními cvičeními, sebezapíráním, poslušností a potom teprve službami svým bližním – misiemi, kázáním, zpovídáním, exerciciemi, vyučováním a výchovou mládeže. Proto se členové Tovaryšstva Ježíšova vzdělávali v dvouletém noviciátu a devítiletým studiem. Po vysvěcení se ještě rok věnovali k svému zdokonalení třetí probací. Kromě kněží jsou v řádu ještě bratři laici, kteří zastávají různé domácí práce, jako např. práci vrátného, kuchaře, ošetřovatele nemocných apod. Kromě své rozsáhlé činnosti zakládali jezuité různé mariánské družiny a spolky, v zámořských zemích získávali pohany pro Kristovu víru. Sv. František Xaverský, jeden z velkých jezuitských misionářů, pokřtil přes 200 tisíc pohanů a šířil křesťanství v mnoha zemích. Ignác přikazoval svým členům, aby při svých cestách nejprve navštívili místní nemocnice a tam prokazovali nemocným ty nejnižší služby. Mnozí z nich při této práci, zvláště při morových epidemiích, obětovali i vlastní životy. Jezuitská činnost se také soustřeďovala na oblast vědy a vzdělávání. Zakládali koleje a noviciáty, vychovávali mládež. Pro apoštolskou práci v německy mluvících zemích, později i v Čechách se proslavil Petr Canisius. V roce 1556 přichází do Prahy a na žádost pražského arcibiskupství i císaře Ferdinanda I. s doporučením Ignáce přichází prvních 12 jezuitů. Ignác jim nařídil, aby se naučili česky. Svatoklimentská kolej – Klementinum, byla první jezuitskou kolejí v českých zemích. Katolická šlechta v Čechách postupovala proti nekatolíkům velmi tvrdě, kteří tyto výpady proti nim připisovali jezuitům. Když potom císař Rudolf II. vydal v roce 1609 “Majestát na náboženskou svobodu“, situace mezi katolíky a jinověrci se velmi přiostřila. V roce 1618 museli jezuité opustit Čechy. Vrátili se zpět až po bitvě na Bílé hoře a rozvíjeli svoji činnost. V roce 1773 měli jezuité již kolem 700 kolejí a 171 seminářů. V tomto roce byl ale papež Klement XIV. donucen prohlásit, že jezuitský řád ruší.
Co bylo příčinou, že řád, který všude ve světě vzorně sloužil, byl autoritě církve vždy poslušný, dal církvi 13 svatých a přes 70 blahoslavených, mnoho mučedníků i učenců, musel být zrušen? Sám Klement XIV. dává odpověď a vysvětlení ve svém breve “Dominus et Redemptor“, proč zrušil Tovaryšstvo. Nebyl to papežův trest, ale velká oběť, kterou přinesl s těžkým srdcem pro všeobecný pokoj. Vyhnání jezuitů z římskokatolických národů Evropy byl “triumf“ tzv. osvícenců z Francie i mnoha jiných politických tahů, vlády vyhrožovaly přerušením přátelství a odpadem od katolické církve. “Vždy byla naše vůle i náš cíl, abychom činili všechno pro pokoj a klid církve, abychom sázeli a budovali, ale také odstranili a vyhubili to, co je nám nejmilejší a nejdražší, ba co v hlubokém zármutku tratíme…“ Papež chtěl upřímně pokoj církve. Nepřátelům byl však jen záminkou – chtěli vyvrátit všecek stávající řád, rozbořit trůn i oltář. Vrhli se proto na pevné hradby, na jezuitský řád, který zachovával přísnou kázeň a oddanost Svatému stolci, byl obávaný pro svůj vychovatelský a konzervativní vliv na vzdělance a lid. Brzy ve Velké francouzské revoluci antiklerikálové ukázali, co si přáli a co se jim na krátký čas podařilo dosáhnout. Neštítili se přitom ani lsti, ani násilí. Jezuité se poslušně podrobili rozhodnutí nejvyšší hlavy církve, trpěli a doufali. Ve všech katolických zemích bylo zrušení řádu veřejně oznámeno a provedeno. Pouze v rozkolnickém Rusku carevna Kateřina nedovolila ohlášení breve, ani zrušení řádu. Tehdy část rozděleného Polska připadla Rusku a v ní i 207 jezuitů, z nichž bylo 97 kněží. V roce 1780 si zřídili noviciát, který se brzy plnil novými členy. Staří nepřátelé sice činili nové úklady, ale marně. Dne 7. srpna 1814 časně ráno papež Pius VII. se odebral do bývalého jezuitského chrámu, kde u oltáře sv. Ignáce odsloužil mši svatou a dal předčítat bullu “Sollicitudo omnium ecllesiarum“, kterou obnovil a znovu potvrdil jezuitský řád, který nevinně zanikl a po 40 letech znovu slavně povstal k životu. Přes veškerou, z počátku prokázanou přízeň, zůstalo i nadále zůstane jejich údělem trpělivě trpět protivenství i vyhnanství, jak to ostatně jejich zakladatel předpověděl.
V dnešní době má jezuitský řád přes 20 tisíc členů. Generálem řádu je P. Adolfo Nicolás. Na našem území působí Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova a provozuje osm domů. Českým jezuitským provinciálem je od roku 2013 P. Josef Stuchlý.
Podle Hlasů Svatohostýnských sestavila Olga Kozlová

 

Pouť rodin

Arcidiecézní pouť rodin, dětská pouť na konci prázdnin a současně také šestá pouť pedagogů
Nebývale velký počet věřících se v sobotu 30. srpna zúčastnil poutě, která kromě bohoslužby nabídla pěší putování, přednášky, zábavný program pro děti i koncert. Tato pouť se počtem svých účastníků zařadila mezi největší na Svatém Hostýně v letošním roce.
Celodenní program začal brzy ráno, kdy se zejména učitelé vydali na pěší pouť z Bystřice pod Hostýnem. Na vrcholu Svatého Hostýna se k nim přidali i další poutníci. V 10.15 hod. začala mše svatá, kterou na venkovním podiu celebroval olomoucký arcibiskup Jan Graubner a spolu s dalšími 30 kněžími. Celý prostor mezi venkovním oltářem a bazilikou byl zaplněn stovkami rodin s malými i většími dětmi. Otec arcibiskup přítomným připomněl, že ve stejné době se další tisíce lidí scházejí ve Žďáru nad Sázavou na Národní pouti rodin a že obě setkání jsou vyvrcholením probíhajícího Roku rodiny.
Po bohoslužbě, kterou svým zpěvem doprovodila skupina Paprsky, si poutníci mohli vybrat z široké programové nabídky. Rodičům byla určena přednáška Františky Böhmové o vděčnosti, pro děti zase děkanátní rodinná centra připravila množství her a soutěží, ale také skákací hrad či cukrovou vatu. Zároveň bylo možné zhlédnout loutkové představení v podání divadla Dana Taraby.
Pedagogům byla po mši svaté nabídnuta účast na přednášce arcibiskupa Graubnera.
Protože v nadcházejícím školním roce bude hlavní duchovní událostí eucharistický kongres, jeho přednáška se zaměřila na eucharistii v životě učitele. O působení eucharistie ve svém osobním i profesním životě pak pedagogové mohli rozjímat při modlitbě Cesty světla.
Následovalo svátostné požehnání v bazilice. Poutníci během něj mohli vhazovat lístky se svými prosbami a úmysly, ale třeba jen s iniciálami a datem svatby, do džbánu před oltářem a prosit tak Boha o požehnání.
Na závěr celodenního programu se uskutečnil koncert Paprsků.
Setkání, jehož smyslem je poděkovat Bohu za ochranu v době prázdnin a vyprosit milosti pro začínající školní rok, má na Svatém Hostýně dlouholetou tradici. O poslední prázdninové sobotě ho zde společně pořádají arcidiecézní Centra pro rodinný život a pro školy, duchovní správa na Svatém Hostýně a Matice svatohostýnská.
Ivo Buráň a Josef Záboj

 

Z vašich dopisů

Putovanie za Pannou Máriou – Leto na Hostýnku

Tohto roku sme sa stali starými rodičmi našej piatej vnučky. Na jej krstiny sme cestovali do Čiech, kde sme potom strávili zopár týždňov. Bolo to blízko Příbrami a tak sme tam jeden deň šli poďakovať za našich päť vnučiek, ale tiež aj prosiť Matičku Svätohorskú o zdravie, ktoré nám veľmi chýba. Bol to krásny deň. Veľmi nás prekvapil, ale aj oslovil obrad poklony milostnej soške Panny Márie Svätohorskej, ktorá bola sňatá z oltára a vystavená na trôniku až na dotyk k osobnej poklone. Prežili sme hlboký zážitok, ktorý sa dotkol nášho srdca.
Cez prázdniny sme sa rozhodli stráviť zopár dní na našom milom a obľúbenom Svätom Hostýne, kde sme prežili už viackrát krásne chvíle. Keďže mali deti v škôlke prázdniny, vzali sme so sebou aj naše dve päťročné vnučky. Hoci sú na omši vzorné, páčilo sa im listovať v kancionáli a aj keď ešte nevedia čítať, vyhľadali nám aspoň čísla piesní, ktoré sa spievali, aby skutočne “k nebesům píseň zaletěla i dnes“. Veľkým zážitkom pre nich bolo po každej omši ísť za oltár a zblízka si pozrieť Pannu Máriu s Ježiškom. Zaujal ich aj výjav o víťazstve nad Tatármi, ktorý poznali z nášho rozprávania. Páčili sa im blesky, ktoré zapálili tatársky tábor a všimli si aj jeleňa ukrytého v lesnom poraste.
V jeden krásny slnečný deň sme sa vybrali pozrieť si Jurkovičovú krížovou cestu a tiež priblížiť deťom príbeh nášho vykúpenia. Prechádzali sme si jednotlivé zastavenia a prekladali ich detskými hrami, ktoré zvládal s nimi aj dedo. Pri každom zastavení som im ja, ako babička, vykladala detskou formou, čo znázorňuje. Deti zaujímalo všetko – okrem hlavného príbehu chceli napr. vedieť, či ten chlapček, čo sa díva na Pána Ježiša ho mal rád a prečo mu nepomohol, alebo prečo ten vojak bol iba v krátkej sukni. Z úprimných srdiečok ľutovali a prežívali Ježiškovo utrpenie. Zbierali lúčne kvietky a kládli ich pri každom zastavení s láskou Pánu Ježišovi k nohám. Posedeli sme na lavičke a kochali sa krásnymi výhľadmi na Svätý Hostýn. Pozorovali sme život drobného hmyzu aj lietajúcich motýlikov, ktoré pre nás stvoril Boh. Potom sme si dali dobrú kávičku a deti donekonečna prezerali stánky, hlavne to, čo ponúkali. Dostali nejakú drobnosť, ale aj trvácnejšiu spomienku – ruženčeky v malej knižočke s obrázkom Panny Márie svätohostýnskej, ktoré si s veľkým očakávaním dali v bazilike pri sv. omši posvätiť. Večer som im vysvetľovala, ako sa ruženec modlí. Im sa to zdalo asi veľmi zdĺhavé, preto si vymysleli svoj detský spôsob – na každom zrniečku povedali svoju prosbu alebo poďakovanie - napr. ďakujeme, že dnes fúkal vietor a točili sa furkadlá (veterníčky) pri stánkoch.
Mali sme tam výborné ubytovanie, výborné jedlo za prijateľné ceny a kostol vzdialený iba pár metrov od ubytovania. Nevieme o inom mieste, kde je to tiež takto.
Ja som milovala chvíle, keď sa kostol vyprázdnil a popoludní boli otvorené hlavné dvere, cez ktoré zalialo baziliku slnko svojím jasom. Sedávala som v úplnej tichosti za oltárom a hľadievala do krásnej a milej tváre našej Matičky. Bol to rozhovor duše s Pannou Máriou a jej Synom. Sú to pre mňa nezabudnuteľné chvíle. Deti milovali hry vonku na rôznych lúčkach a lúkach, ktorým dali aj svoje mená. Za Jurkovičovou sálou sme sedávali po obede alebo večeri a tá dostala názov “Malá lúčka“. Lúčka pri ohnisku bola “Stredná lúčka“ a lúka v sedle medzi oboma hostýnskymi vrcholmi bola “Veľká lúka na Hostýnku“. Páčilo sa tam nám starým a aj našim vnučkám. My sme si odniesli odtiaľ pokoj duše aj tela, no a našim vnučkám sa najviac páčili stánky, kde sme nakúpili deťom spomienky pre rodičov a súrodencov.
Po návrate domov sme chceli splniť ešte jeden sľub, ktorý som dala Panne Márii ešte pred ťažkou operáciou a to, že navštívime pútnické miesto v Maďarsku, na ktoré mám spomienku ešte z detstva a z rozprávania mojich starých rodičov. Je to Máriapócs v severovýchodnom Maďarsku, blízko mesta Nyíregyháza, kde je gréckokatolícka bazilika s milostivým obrazom slziacej Bohorodičky. Bolo to pre mňa dojímavé, pretože bolo tam všetko tak, ako som si to z rozprávania pamätala. Pod obrazom bola umiestnená šatka, do ktorej slzy z obrazu utierali. Aj tam sme ďakovali aj prosili nebeskú Matku o pomoc a uzdravenie.
Cestou domov sme si vlastne uvedomili, že to bolo tohto roku už tretie mariánske pútnické miesto, ktoré sme navštívili s poďakovaním za naše deti a vnučky a s vyprosovaním pokoja, lásky a zdravia.
Ku koncu prázdnin naša najmenšia vnučka už trošku povyrástla a tak prišla dcéra s rodinou k nám do Košíc. V našom meste máme tiež Kalváriu, kde chodievame aj do kostola. V nedeľu po sv. omši prechádzali rodičia s deťmi jednotlivé zastavenia na Kalvárii a tatínek vysvetľoval dcérke, že to je tu postavené na pamiatku umučenia a ukrižovania Pána Ježiša, ale že sa to nestalo tu v Košiciach, na tomto kopci, ale niekde úplne inde. A naša vnučka radostne zvolala: “ Tatínku, já vím, kde to bylo. Bylo to na svatém Hostýnku!!!”
Takže platí staré osvedčené porekadlo: Lepšie je raz vidieť ako stokrát počuť!
A tak nakoniec bol svätý Hostýn povýšený na dejisko našej spásy.
Bolo to krásne leto. Putovanie za Pannou Máriou ostane dlho v našich srdciach aj spomienkach.
Anna Buráňová, Košice

Na Svatém Hostýně jsem se cítil jako doma

Po svém prvním delším pobytu na Svatém Hostýně musím vše obdivovat a gratulovat vám, jak je vše krásné – opravené, upravené, popsané a přívětivé. Vpravdě posvátné. Bohu díky, Panně Marii díky a vám všem též. Magnificat!
Mons. Jan Peňáz, farář Křtiny

Poděkování Penzionu Ovčárna

V pondělí 4. srpna jsem s kamarádkou Petrou a svým sedmiletým synem Vojtíškem navštívil Svatý Hostýn. Protože naše cesta z Rusavy, kde jsme začínali náš výlet, byla často doprovázena deštěm, byli jsme rádi, když jsme si konečně mohli sednout do suchého prostředí a odpočinout si našim nohám a teple se najíst. V Penzionu Ovčárna byli na nás moc hodní, a proto touto cestou jejímu personálu moc děkujeme
Aleš Šestořád, Uhřičice

Nový Svatohostýnský kalendář 2015 je moc hezký

Kalendář Svatého Hostýna na příští rok je velice krásný s velkou hodnotou. Můj obdiv patří všem, kdo jej vytvořili. Obrázky Panny Marie Svatohostýnské jsou velkou památkou… Sám kupuji deset kusů kalendáře, chci jej darovat přátelům k Vánocům. Jen mám jednu starost, že jich bude málo, 10.000 kusů tak pěkného kalendáře při návštěvnosti Svatého Hostýna bude brzy rozebráno…
Jindřich Šenkyřík, Pikárec (Strážek)

 

Setkání výboru s důvěrníky MSH

Tato setkání jsou velmi důležitá pro chod Matice svatohostýnské, bez práce důvěrníků si neumíme život našeho sdružení (či spolku – jak vyplývá z nového občanského zákoníku) ani představit. Dvakrát za rok máme příležitost se s důvěrníky na Svatém Hostýně sejít
– při valné hromadě v květnu a při pouti členů Matice svatohostýnské v září. Význam těchto setkání je podtržen i účastí protektora Matice svatohostýnské, olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera.
Zářijové setkání je vždy méně oficiální, nemá charakter schůze, ale spíš besedy a jeho hlavním posláním je informovat se navzájem o problémech, ale i úspěších naší společné práce.
Tak tomu bylo i letos 7. září. Po mši svaté, kterou celebroval otec arcibiskup, jsme se sešli ve svatohostýnském muzeu. Nejdříve jsme podali informace o tom, co se na Svatém Hostýně událo od květnové valné hromady a pak následovaly připomínky a dotazy důvěrníků. Diskuze se týkala dopravní obslužnosti Svatého Hostýna (připravuje se projekt, který počítá s rozšířením parkoviště pro autobusy i osobní auta, s novým výjezdem k poutním domům), dále realizace světelného kříže (odkládá se s tím, že jeho vhodnější umístění by bylo u rozhledny, tedy po dosloužení větrné elektrárny). S novými podněty přišel i otec arcibiskup – uvažovat o cyklostezce i stezce pro pěší, velký dluh máme k našemu zakladateli arcibiskupovi Antonínu Cyrilu Stojanovi – naše větší zapojení modlitbami do procesu jeho blahořečení. Dále nás upozornil, abychom při přípravě nových stanov pamatovali na možnost vstupování i naší mládeže do řad členů Matice svatohostýnské (tolerovat symbolické členské příspěvky).
Závěrečné požehnání otce arcibiskupa, modlitba Anděl Páně a píseň “Tisíckráte pozdravujem tebe“ ukončily naše letošní setkání.
Václav Lednický

 

Kronika

Květen 2014
6. 5. • Pouť farnosti Staré Město
8. 5. • Pouť farnosti Ostrava-Pustkovec • pouť farnosti Prušánky • pouť farnosti Protivanov • pouť rodin s dětmi z Nového Jičína, Šenova a Kunína • farní pouť z Moravské Nové Vsi • šedesátka poutníků z přerovského děkanátu • pouť hranického děkanátu
10. 5. • Prosebná pouť dětí a rodičů ze Vsetína, Valašské Polanky a Lužné • pouť Charity Prostějov • pouť farnosti Zhoř u Jihlavy • stovka poutníků z Velkého Ořechova • cyklopoutníci z Domaslavic
13. 5. • Pouť z farností Tučapy, Boršice, Vážany a Polešovice
14. 5. • Pouť prvopříjímajících dětí z farností Lukov a Kašava • poutníci z Ostravy-Poruby
17. 5. • Poutníci z Francovy Lhoty a Valašské Senice • poutníci z Bojkovic
18. 5. • Pěší pouť z Valašského Meziříčí
22. 5. • Poutníci z Tečovic, ze Zlína-Malenovic a Lhotky • autobus poutníků z Boršic u Buchlovic • poutní zájezd obou kroměřížských farností a z farnosti Hradisko
24. 5. • Poutníci z Osvětiman, Stříbrnic, Jarošova a Buchlovic • pouť z farnosti Velký Týnec • pouť farnosti Olomouc-Slavonín
25. 5. • Poutní zájezd z Luhačovic a Pozlovic • pěší pouť z Nedašova
26. 5. • Setkání ředitelů Charit olomoucké arcidiecéze s arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem • autobus poutníků ze Spytihněvi
27. 5. • Poutníci ze slušovické farnosti • poutní zájezd z farnosti Ratíškovice • děti z farnosti Velké Bílovice • farníci z Bánova a Bystřice pod Lopeníkem
28. 5. • Poutníci z Brušperku
29. 5. • Autobus poutníků z Ostrožské Lhoty • autobus poutníků z Českého Těšína • autobus poutníků z Litovle
30. 5. • Poutníci ze Zábřehu • poutní zájezd z Vyškova
31. 5. • Pouť z Olšan u Prostějova, Duban a Bystročic • poutníci z Lichnova u Nového Jičína

Červen 2014
3. 6. • Pouť 30 dětí z Lidečka, které byly u prvního svatého přijímání
4. 6. • Autobus dětí z Kunovic
5. 6. • Dva autobusy poutníků z Brumova-Bylnice • pouť dětí z Čejkovic
6. 6. • Pouť seniorů z Vracova a Kelčan
7. 6. • Pouť prvokomunikantů a jejich rodičů z Nového Veselí • poutníci z Lidečka • pouť bývalých salesiánských žáků • pouť farnosti Ostrožská Nová Ves
10. 6 Prostějov a okolí • pouť z farnosti Všemina • poutníci z Hradce nad Moravicí • poutníci z Uherského Hradiště a Mařatic • poutní zájezd z Vetřkovic a Vítkova • dva autobusy poutníků a pěší poutníci ze Slavkova pod Hostýnem • duchovní cvičení pro mladé rodiny z Brna a okolí
13. 6. • Pouť farností Krasice, Těšnovice a Zlámanka
14. 6. • Pouť lékařů a zdravotníků s arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem • pouť rodin z Přerova a okolí • farní pouť Hořovice
15. 6. • Farníci z Trojanovic a Frenštátu pod Radhoštěm • pouť farnosti Kelč
17. 6. • Charita z Veselí nad Moravou • farní pouť z Hroznové Lhoty
18. 6. • Děkovná pouť středoškolské mládeže ze Šumperku
21. 6. • Eucharistický průvod z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn vedl olomoucký generální vikář Mons. Josef Nuzík • poutníci z Fryčovic • poutní zájezd ze Starého Jičína a Bernartic nad Odrou
24. 6. • Autobus poutníků z Kyjova • poutníci z Dolního Němčí
26. 6. • Poutníci z Babic, Sušic a Huštěnovic
27. 6. • Charita z Uherského Brodu • poutníci z Míškovic a Machové
28. 6. • Poutníci z Rokytnice u Přerova, Brodku a Císařova • dva autobusy poutníků z farnosti Slavičín • poutníci z Kostelce na Hané • návštěva afrických bohoslovců a jejich představených ze Zambie (k jejich návštěvě připsal do knihy celebrantů P. Jiří Šlégr, národní ředitel Papežských misijních děl v ČR, který je při jejich návštěvě v České republice doprovázel: Velmi děkujeme za opravdu krásné přijetí a pohostinnost. Bohoslovci ze semináře sv. Dominika v Zambii spolu s panem rektorem P. Dennisem Phiri jsou velice vděčni za podporu a modlitby. Ať radost z Hospodina skrze Pannu Marii je naše síla a Jeho síla je naší radostí. Díky za vše a Bůh Vám zde štědře žehnej!
29. 6. • Společná pouť farníků z obcí Žeranovice, Racková a Horní Lapač.

Červenec 2014
2. 7. • Pouť z Blazic a Zahnašovic
5. 7. • Poutní zájezd ze Štítné nad Vláří • pouť farníků z Kokor
8. 7. • Pouť z farnosti Slušovice • poutníci z Beňova
12. 7. • Pouť z farností Prostějov a okolí • pouť z farnosti Všemina • poutníci z Hradce nad Moravicí • poutníci z Uherského Hradiště a Mařatic • poutní zájezd z Vetřkovic a Vítkova • dva autobusy poutníků a pěší poutníci ze Slavkova pod Hostýnem • duchovní cvičení pro mladé rodiny z Brna a okolí
13. 7. • Farní pouť farností Těšetice, Drahanovice, Slatinice, Senice na Hané a Hněvotín • poutníci z Hostišové, Míškovic, Sazovic, Mysločovic a Machové
15. 7. • Pouť nemocných (tři autobusy) z Halenkova • poutníci z Topolné
19. 7. • Poutníci z Troubska a Střelic • poutníci z Fryštáku
22. 7. • Společenství mladších děvčat z Oder
23. 7. • Poutní zájezd z Kostelan nad Moravou • poutníci z Vlachovic a z Újezdu u Valašských Klobouk
24. 7. • Poutníci z Klenovic na Hané a okolí • poutníci ze Střílek, Chvalnova a Cetechovic
26. 7. • Pěší pouť z Lidečka • poutníci z Dolních Bojanovic
30. 7. • Poutníci z Kuželova • poutníci z Březnice a Bohuslavic u Zlína

Srpen 2014
2. 8. • Autobus poutníků z Českého Těšína • poutníci z Ludslavic
4. 8. • Poutníci z Tesárských Mlynian ze Slovenska
6. 8. • Poutní zájezd z Brodku u Prostějova • poutníci z Vlčnova
7. 8. • Tři autobusy poutníků z Újezdce u Luhačovic
9. 8. • Pouť z Dubu nad Moravou • poutníci z Čejkovic a Starého Podvorova
10. 8. • Pouť muzikantů • poutníci z Neobuzi
12. 8. • Tři autobusy poutníků ze Zubří
13. 8. • Poutníci z Boskovic
14. 8. • Poutní zájezd z Chropyně • poutníci z Nedašova
16. 8. • Poutní zájezd z Morkovic, Pačlavic a Prasklic
17. 8. • Hlavní pouť s olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem • pouť farnosti Všechovice
18. 8. • Tři autobusy poutníků z Kozlovic
21. 8. • Poutníci z Vlkoše u Přerova, Říkovic a Žalkovic
23. 8. • Poutníci ze Ždánic a Lovčic • poutníci z Ladice na Slovensku
24. 8. • Tradiční orelská pouť s olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem
26. 8. • Pouť z farností Tichá a Frenštát pod Radhoštěm
28. 8. • Jezuitská komunita z Piešťan na Slovensku • farní poutní zájezd z Hulína, Záhlinic a Pravčic • seznamovací tábor primy Arcibiskupského gymnázia Kroměříž
29. 8. • Tři autobusy poutníků z Nivnice a Korytné

Září 2014
4. 9. • Poutníci z Velkého Týnce
6. 9. • Tradiční milovská pouť s pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou • poutníci ze Šternberka a okolí
7. 9. • Pouť členů Matice svatohostýnské a setkání důvěrníků s olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem • poutníci z Rohatce • poutníci z Vacenovic
8. 9. • Poutní zájezd z Ludgeřovic a Markvatic
9. 9. • Poutníci z Uherského Ostrohu
10. 9. • Studenti z Cyrilometodějského gymnázia Brno • pouť seniorů z Charity Valašské Meziříčí
Zpracováno podle záznamů v knize celebrantů na Svatém Hostýně
(jpa)

 

Bude vás zajímat

Mše svaté na Svatém Hostýně v zimním období
(od 20. října 2014 do 19. dubna 2015)
ve všední dny: 7.00, 9.15
v sobotu: 7.15, 9.15, 11.00
v neděle: 7.15, 9.15, 11.00, 14.15
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.
Denně modlitba růžence v 18.45 hod.

Vánoční bohoslužby na Svatém Hostýně
Mše svaté na Štědrý den: 7.15, 9.15 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme ve středu 31. prosince 2014.
Mše svaté: 7.15, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je modlitba růžence, ve 23 hod. adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání.

 

Oprava rozhledny

Koncem roku 2012 došlo k uvolnění části opěrné kamenné zdi kolem ochozu rozhledny. Vzhledem k tomu, že jsou tato místa hojně navštěvována a hrozilo nebezpečí úrazů, vedení Matice svatohostýnské přistoupilo k okamžitému řešení této problematiky. Během prvního čtvrtletí roku 2013 bylo zadáno zpracování projektové dokumentace a následně vyřízeno stavební povolení. Po provedeném výběrovém řízení byly práce zahájeny letos v dubnu. Původní, více než sto let stará kamenná opěrná zeď byla rozebrána až na úroveň okolního terénu a byly provedeny nové základy a vyzděna nová opěrná zeď. Vzhledem k tomu, že nová zeď je širší, bylo nutné původní kameny doplnit novými. Prostor mezi novou opěrnou zdí a základy rozhledny byl dosypán, zhutněn, zaizolován a odvodněn přes nové kamenné chrliče v opěrné zdi. Nad izolaci byl prostor doplněn štěrkovým ložem, do kterého byla osazena nová dlažba ze žulových kostek. Do opěrné zdi bylo osazeno nové zábradlí z pozinkovaných ocelových profilů a prostor kolem rozhledny byl dosypán drceným kamenivem a upraven zeminou. Práce byly ukončeny letos v červnu a ve stejném měsíci byla stavba zkolaudována. Celkové náklady činily částku 860 000 Kč.
Dagmar Fojtů, vedoucí hospodářské správy MSH

 

Zemřel obětavý důvěrník

Až stín smrti vkrade se v život můj, Matko Boží Svatohostýnská, při mně stůj a mě opatruj!
Po dlouhé a těžké nemoci zemřel 5. září 2014 ve věku 81 let pan Jan Juráň z Bochoře. Narodil se jako šesté dítě z devíti manželům Julii a Antonínu Juráňovým v obci Žeranovice, okres Kroměříž. Od dětství trpěl slabozrakostí, což mu velmi znesnadňovalo učení ve škole i styk s okolím. Byl mimořádně nadaný, ale svůj sen – studium – musel ukončit již jako student na gymnáziu v Holešově pro velké zhoršení zraku. V pozdějších letech oslepl úplně. Nikdy si na svůj úděl nestěžoval, ale rozhodně a tvrdě hledal své uplatnění v životě.
Absolvoval několik zaměstnání náročných na fyzickou sílu, kterou však pro svůj handicap nemohl uspokojivě vykonávat. Prošel několika výukovými kurzy. V posledním z nich získal kvalifikaci telefonního manipulanta. Tuto praxi vykonával až do odchodu do důchodu, převážně v Uničovských strojírnách. Naučil se Brayllovo písmo, zvládl psaní na psacím stroji, ovládal německý jazyk, hru na varhany a velmi často působil jako varhaník v obcích okolo Uničova. Ve volném čase hrál šachy v soutěžích se stejně postiženými. V kruhu svých osmi sourozenců byl často vůdčí postavou a připraven podle svých sil všem pomoci. Svým rodičům ve stáří splácel mírou vrchovatou všechnu péči a lásku, kterou mu věnovali. Byl jim velmi vděčný za víru v našeho Pána Ježíše Krista, kterou ho vybavili, a kterou si uchoval až do konce svého života. Byla to víra, co mu pomáhala v těžkých chvílích, které mu život připravil.
Byl velkým ctitelem Panny Marie. Pravidelně po celý rok jezdil se svojí manželkou na Svatý Hostýn děkovat a prosit za její pomoc a ochranu. Od roku 1992 byl členem a důvěrníkem Matice svatohostýnské. Nechyběl nikdy na žádném setkání, duchovním cvičení, na poutích. Ve farnosti se staral spolu s manželkou o dalších 23 členů Matice svatohostýnské. Navštěvovali nemocné, spolupracovali s kněžími.
Za všechno Vám, milý pane Juráni, patří náš veliký dík. V nebi ať se za Vás přimlouvá a vyprošuje hojnou odplatu Panna Maria.
Posledních 164 dní prožil v agónii.
Přání zesnulého: Děkuji všem, kdo mě měli rádi a všem, kdo mi pomáhali. Kéž Vám to odplatí náš nebeský Otec. “Vstanu a půjdu k svému Otci!”
Marie Loučková

 

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Vlastimila Kašparová, Hovězí, 89 let
Marie Horáková, Slavičín, 93 let
Marie Válková, Poteč, 82 let
Anna Průžková, Strážnice, 90 let
Marie Miklová, Strážnice, 83 let
Růžena Kovaříková, Strážnice, 93 let
Ludvík Monsport, Prchalov, 73 let
Marie Zajícová, Šumice, 89 let
Jan Obruča, Dětkovice, 66 let
Božena Navrátilová, Sobůlky, 87 let
Rostislav Loníček, Dobrochov, 70 let
Vlasta Machová, Lípa, 86 let
Libuše Valeriánová, Klečůvka, 82 let
Zdeněk Krajíček, Zlín–Lužkovice, 80 let
Jaroslav Niče, Podolí, 72 let
Marie Gajdošíková, Zlín, 81 let
Jan John, Juřinka, 83 let
Martin Mokruša, Mutěnice, 80 let
František Doležel, Machová, 78 let
Marie Vařeková, Strážnice, 84 let
Pavel Žák, Strážnice, 86 let
Anna Čumíčková, Prakšice, 92 let
Marie Mrvová, Vracov, 85 let
Anežka Gazdová, Radějov, 82 let
Marie Kaššová, Vrbětice, 63 let
Božena Častulíková, Vlachova Lhota, 79 let
Marie Mrlíková, Lhotka u Tečovic, 78 let
Božena Janováčová, Kojetín, 71 let
Terezie Nevrlová, Jalubí, 87 let
Ludmila Řezníčková, Příbor, 42 let
František Doležel, Machová, 78 let
Marie Kadlčková, Dolní Němčí, 89 let
Antonín Novák, Branka u Opavy, 84 let
Anna Machů, Zlín–Malenovice, 73 let
Božena Němčanská, Šardice, 78 let
Ludmila Blatná, Slušovice, 84 let
Jiřina Krestová, Držková, 87 let
Adolf Macík, Kašava, 80 let
Jiřina Valentová, Spytihněv, 93 let
Gustav Remiš, Šardice, 82 let
Vlasta Víchová, Olomouc, 91 let
František Vaculík, Prusinovice, 89 let
Ludmila Lebedová, Zubří, 92 let
Jan Juráň, Bochoř, 81 let
Marie Červenková, Hvozdná, 84 let
Anežka Kůřilová, Boršov, 89 let
Jozefa Shiehottová, Stará Ves nad Ondřejnicí, 77 let
Bedřiška Dořičáková, Zubří, 91 let
Marie Zajícová, Šumice, 89 let
Marie Bělíčková, Všemina, 86 let