(Panna Maria Svatohostýnská)

Významné mariánské poutní místo na střední Moravě,
v Olomoucké arcidiecézi, ve Zlínském kraji

Svatý Hostýn

Oficiální, denně aktualizované stránky Matice svatohostýnské a Duchovní správy na Svatém Hostýně,
které pro Vás připravujeme s vírou, nadějí a láskou. Jsou zaměřeny do duchovní i světské sféry.

Církevní rok - doba vánoční

Když rody a národy samy vytvářely své bohy, přišel Ten, který Je.
Vstoupil do dějin člověka a odhalil mu tajemství skryté od založení světa.
Jan Pavel II., Římský triptych

 

Přání k Vánocům a do nového roku

pf

 

Vánoční pastýřský list 2016

Drazí bratři a sestry, požehnané Vánoce a pravou radost z mimořádné blízkosti Boha každému z vás! Čas se naplnil. Advent nás přivedl k Vánocům. Adventní očekávání prohlubovalo naši touhu. Čím více jsme pociťovali jakékoliv osobní či společenské tísně a zloby, omezenost či neschopnost, tím více jsme vkládali naději do Spasitele.
Dnes se můžeme radovat z jeho příchodu, jako se radovali andělé i prostí pastýři v Betlémě. Hledíme na malé dítě v jeslích, v němž se skrývá mocný Bůh viditelný jen očima víry a čistým srdcem. Mnozí jej tehdy v Betlémě nepoznali, ale těm, kteří jej přijali, dal moc stát se Božími dětmi. I dnes zůstává jeho příchod pro mnohé zahalený do představ povrchní lidové tradice a pozlátka vánočních dárků. On však i dnes přichází jako mocný Bůh a skutečný Zachránce pro ty, kteří jej jako takového přijmou, kteří mu dají důvěru a spolehnou na něj.
V roce milosrdenství jsme zakusili, že jeho milosrdenství zná východisko i ze situací lidsky bezvýchodných. Mnoho rodin zakusilo, že jeho přítomnost proměňuje šeď všedních dnů v krásný svátek, uzdravuje vztahy a dává novou naději.
Pozvěte dnes Betlémské děťátko do vašich rodin. Ale nejprve mu otevřete svá srdce, udělejte ve svém srdci pro něj místo a nabídněte mu, aby byl vašim Pánem a vládcem, protože Bohu to místo patří. Zvolte si ho za krále svého srdce a řekněte mu, že toužíte po tom, aby ve vás budoval Boží království. Nebuďte smutní, že mu nemůžete nabídnout svou dokonalost a poklady mnoha dobrých skutků. Když nejste bohatí, nabídněte mu jako pastýři svou ubohost, ale dejte mu všechno jako oni. Pusťte do srdce radost z jeho přítomnosti. Nebojte se aspoň v duchu mu zpívat a vychutnat štěstí z jeho blízkosti. Vždyť to jsou přece skutečné Vánoce. Zkušenost svého srdce pak přeneste do rodiny a udělejte si doma společně krásnou chvilku s Ježíškem. Řekněte mu nahlas, že jste šťastni, když je s vámi. Zazpívejte mu a dejte najevo svou radost. To neradím jen rodinám s malými dětmi, ale všem. Nestyďte se jako dospělí za dětskou radost. Ta vám naopak může pomoci vidět srdcem a objevit to, co je lidským očím neviditelné, zažít úžas před Božím majestátem. Pak bude snadnější na Boha nezapomenout a snažit se mu líbit, poctivě hledat, co se mu líbí, co od nás čeká. Čím mu uděláme radost? Jedno víme jistě, že chce, abychom milovali bližního jako sebe a Boha ještě víc. Od Boha to není sobecké, když žádá, abychom ho milovali nade všecko. On je přece láska.
Pokud milujeme lásku nade všecko a otevíráme jí celé srdce, jsme schopni milovat božsky. To znamená, že těm, které milujeme, dáváme samotného Boha. Kdo by jim mohl dát víc? Ano, dnes můžeme jít domů s tímto posláním. Dnes můžeme proměnit naši rodinu v živý betlém, v kousek ráje. To jsou pravé Vánoce!
Ale ani s tím se nespokojte! K Vánocům patří návštěvy. Pozvěte v dalších dnech někoho na návštěvu a dejte i jemu prožít svou vánoční zkušenost. Nebo sami navštivte jinou rodinu. Nezůstaňte však jen u běžných řečí. Prožijte spolu radost z Ježíše, který je mezi vámi, když jste v jeho jménu, v jeho lásce. Pomozte i jiným zažít šťastnou radost z blízkosti Boha. A ještě něco. Dokázali byste do takové atmosféry pozvat někoho z lidí, kteří jsou osamělí, uzavření či úplně ztracení, na které se vy nebo vaše okolí dívá jako na ubožáky? I ti přece potřebují Spasitele, ba asi více než druzí. Spasitel by k nim velmi rád přišel. Doprovodíte ho? Udělejte Pánu Ježíši tu službu a zprostředkujte někomu potřebnému setkání s jejich Spasitelem. Znáte někoho takového ve svém okolí?
Drazí bratři a sestry, ještě jednou přeji každému z vás šťastné Vánoce. Ať jsou tím šťastnější, čím více lidí vtáhnete do radosti z Boha, který přichází mezi nás jako skutečný zachránce.
K tomu vám žehná arcibiskup Jan

 

NAROZENÍ PÁNĚ

I stalo se v tom čase, že vyšel příkaz od císaře Augusta, aby bylo sepsáno obyvatelstvo ve všech zemích jeho říše. Toto sčítání lidu se konalo, když syrským místodržícím byl Quirinus. I šel každý do svého rodného města, aby se přihlásil.
Tehdy se vydal na cestu i Josef a ubíral se z galilejského městečka Nazareta do Betléma v zemi judské, neboť pocházel z pokolení Davidova. S ním šla jeho mladá manželka Maria, jež čekala dítě. Když dorazili do Betléma, přišla na Marii její chvíle. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí v chlévě, neboť místa v hospodě už nenašli.
V noci, kdy se to stalo, bděli nablízku pastýři; střežící svá stáda. Tu přistoupil boží posel a za ním pastýři spatřili zářit světlo Pána. I polekali se a zakrývali si oči. Leč anděl jim pravil: "Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost pro veškeren lid. V této chvíli se pro vás v městě Davidově narodilo dítě. Je to Spasitel, pomazaný Páně, váš pán. Řiďte se tímto znamením: Ve svém chlévě naleznete nemluvně ovinuté plenkami a položené do jeslí!"
A pastýři viděli, jak z jasného světla vystupuji poslové Nejvyššího a zpívají : "Sláva Bohu na výsostech! A na zemi pokoj lidem dobré vůle!" Když hlasy dozněly a na místo, kde se ztratilo světlo, vystoupily znovu hvězdy, nejstarší z pastevců se natolik vzpamatoval, že mohl promluvit. Řekl: "Pojďme, sejděme rychle do Betléma!"
I ponechali stáda sama a běželi dolů do chléva. Našli tam Marii a Josefa a v jeslích dítě. Když se na ně dost vynadívali, vyprávěli, co jim o tomto dítěti pověděla rozzářená noc. Maria uchovala v paměti všechna ta slova a ve svém srdci o nich přemítala.

Evangelium podle sv. Lukáše (mp3)

Tichá noc, svatá noc

Tichá noc, svatá noc,
v spánku svém dýchá zem,
půlnoc odbila, město šlo spát,
zdřímli dávno i pastýři stád,
[:jen Boží láska, ta bdí.:]
Tichá noc, svatá noc,
náhle v ní jásot zní,
vstávej, lide můj, tmu z očí střes,
v městě Betlémě Bůh zrozen dnes,
[:z lásky se člověkem stal.:]
   
Tichá noc, svatá noc,
stín a mráz vůkol nás,
v hloubi srdce však Gloria zní,
dík, že hříšník se s důvěrou smí
[:u svaté rodiny hřát.:]
 

Silent Night (mp3)

Česká mše vánoční s Ladovými obrázky z archivu ČT

 

MUDRCI OD VÝCHODU

V té době přišli z východních krajů do Jeruzaléma mudrci znalí hvězd. Vyptávali se: "Kde je novorozený židovský král? Na naší obloze jsme viděli vzejít hvězdu a přišli jsme, abychom mu vzdali svou úctu." Tu se polekal celý Jeruzalém. Všichni se báli hněvu krále Herodesa. Domnívali se, že ho zvěst o novorozeném židovském králi uvede v zuřivost. Ale Herodes přijal učence s největší vlídností. Poněvadž se nevyznal v posvátných knihách Židů, povolal znalce Písma a vyptával se jich, ze kterého judského města má vzejít král Mesiáš. Řekli mu: "Z Betléma v zemi Judově. Neboť tak je psáno u proroka Micheáše: A ty, Betléme Efrata, jenž jsi příliš malý, abys mohl být jmenován mezi knížecími městy Judovými, z tebe mi povstane ten, jenž bude pánem v Izraeli: jeho příchod byl sem vložen od samého začátku a věčnosti." Herodes poslal mudrce do Betléma a řekl jim: "Jděte a pátrejte po dítěti. A až je najdete, přijďte ke mně a odveďte mě k němu, abych se i já poklonil novorozenému králi Mesiáši."
Když mudrci odešli z Jeruzaléma, spatřili znovu hvězdu, kterou sledovali. Zaradovali se, všude se poptávali, a pastýři jim ukázali dům, v němž byli Maria a Josef i dítě. Na kolenou holdovali dítěti a podali mu své dary: zlato, kadidlo a myrhu. Příští noci jim ve snu přikázal hlas, aby se nevraceli k Herodesovi. Domů do vlasti se odebrali jinou cestou.

 

ÚTĚK DO EGYPTA

Když se mudrci rozloučili, zjevil se Josefovi ve snách anděl a pravil mu: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a prchni s nimi do Egypta. Nevracej se do této země dříve, než ti řeknu. Neboť Herodes pátrá po dítěti a chce je zahubit."
Josef vstal, prchl ještě téže noci a unikl do Egypta. Herodes marně čekal na mudrce, rozhněval se velmi a rozeslal své biřice, aby usmrtili v Betlémě a ve dvorech kolem dokola všechny chlapečky dvouleté a mladší. I naplnilo se město nářkem matek a v širém okolí utíkaly ženy s dětmi v náručí do hor. A tak se splnilo, co kdysi předvídal prorok Jeremiáš.
Když Herodes zemřel, zjevil se anděl, jak byl slíbil Josefovi, jenž bydlel v egyptské zemi, a řekl mu: "Vstaň a odejdi se svou rodinou domů. Ti, kdož ukládali dítěti o život, jsou mrtvi." Ještě té hodiny Josef vstal, vzal dítě i jeho matku a odebral se s nimi do země izraelské. A přišel do Nazareta, odkudž byl tehdy odešel do Betléma, aby se přihlásil. Zůstal tam a živil dítě i jeho matku jako tesař.

 

 

MALÝ JEŽÍŠ V CHRÁMĚ

O velikonocích chodilo mnoho Židů do Jeruzaléma, aby v chrámu obětovali. Josef a Maria udržovali rovněž tento zbožný obyčej, a každého roku putovali do posvátného města. Když bylo Ježíši dvanáct let, vzali ho s sebou. Chtěli, aby chlapec spatřil horu mramoru, zářící bělí a zlatem, kterou začal budovat ještě Herodes. Nyní byl ten zlý král mrtev, ale na chrámu se dosud pracovalo. Mohutná stavba byla ještě větší a krásnější než budova, kterou kdysi vybudoval král Šalomoun. Když bylo po velikonocích, vrátil se Josef a Maria ke skupině poutníků, k níž se připojili cestou do Jeruzaléma. V oněch dnech byl v Jeruzalémě takový nával, že se v něm lidé z venkova lehko ztratili. Teprve pozdě navečer se dostali k Ovčí bráně, u níž se měli sejít všichni poutníci z Nazareta, ale malý Ježíš u známých nebyl. Někteří poutníci říkali, že šel napřed s mladými příbuznými. Leč příští noci zastihli rodiče na domluveném noclehu všechny ostatní příbuzné, svého syna však nikoli. Ještě v noci putovali zpátky do Jeruzaléma. Kdekoli narazili na známého nebo příbuzného, vyptávali se na chlapce, ale žádný z nich ho neviděl. Tak bloudili tři dny městem, až se ve své bezradnosti rozhodli, že ještě jednou prohledají chrám. Znovu procházeli nádvořím, jež bylo přístupné pohanům. Bylo to prostranné náměstí, plné lidi i zvířat. Nedaleko brány křičeli obchodnici s dobytkem a vychvalovali své voly a ovce jako obětní zvířata. Josef i Maria byli tím hlukem zcela zmateni. Nechápali, jak je možné, že na tak posvátném místě, kde nikdo nesmí beztrestně plivnout na dlaždice, zvířata kálejí a obchodníci se dohadují, jako kdyby toto nádvoří bylo obyčejným tržištěm. Pod střechou sloupořadí, která obklopovala dvůr, zvonily mince penězoměnců. Penězoměnci tam vyměňovali nečisté pohanské peníze za židovské peníze obětní. Bez ustání vyvolávali čísla, jež oznamovala, kolik jsou ochotni vyměnit za určitý římský nebo egyptský peníz. A stály tam i klece obchodníků, kteří ženám prodávali holoubata a vrabce pro očistnou obět po slehnutí.
Josef s Marií dospěli pod sloupořadím až k takzvané chrámové síni. Zde už bylo větší ticho. Ve stínu silných sloupů spatřili několik mužů s dlouhými vousy. Věděli, kdo to je: byli to učení znalci Písma, kteří tu sedali a sami mezi sebou nebo s cizinci rozebírali nesnadná místa Mojžíšova zákona. Josef a Marie šli nesměle kolem těchto učených mužů. Přitom pozorovali, že tito ctihodní mužové všichni pohlížejí jedním směrem. A tu Maria vydechla blahým úlekem: Chlapec, který stál u sloupu a právě odpověděl na dotaz a po svých slovech se usmál a odmlčel se, to je přece její syn! Ale ještě dřív než mohla pozdvihnout svůj hlas, vypukli někteří z přítomných znalců Písma ve slova nadšení. Všichni souhlasili plni obdivu, jeden přes druhého volali. S tak bystrým rozumem v mladém věku, s takovou znalostí Písma se dosud nikdo z nich nesetkal. Teprve v té chvíli se Maria přiblížila k malému Ježíšovi a řekla mu: "Synáčku, jak jsi nám to mohl udělat! Otec tvůj i já tě hledáme už několik dní. Kolik úzkosti jsme pro tebe vytrpěli!" A Ježíš jí odpověděl: "Pročpak? Nepomyslili jste, že já jsem v tom, co jest mého Otce?" Ale rodiče nerozuměli, co jim chce říci. On však šel ihned s nimi. A cestovali pak beze strachu středem samařské země, jež byla Židům nepřátelská, a dorazili do Nazareta. Ježíš pak byl rodičům zdárným dítětem. Jeho matka pak uchovávala v srdci všechna slova svého syna. A Ježíšovi přibývalo jak let, tak moudrosti a zalíbení u Boha i u lidí.

 

JEŽÍŠŮV KŘEST

Když byl v patnáctém roce vlády císaře Tiberia místodržícím v Judsku Pontius Pilatus a Herodes Antipas tetrarchou v Galileji a veleknězi byli Anáš a Kaifáš, dostalo se božího slova Janovi.
Jan žil v pustině na druhé straně Jordánu, živil se kobylkami a medem lesních včel, nosil hrubý oblek z velbloudí srsti jako staří proroci a okolo beder kožený pás. Přicházel k němu lid z Jeruzaléma i z celého Judska. Jan kázal pokání a volal: "Proměňte svou mysl! Připravujte cestu Pánu, jako ji připravujete svým pánům, když k vám přicházejí : odstraňte hory vyplňte doliny! Království nebeské je už blízko!"
A Jan křtil všechny, kdo plni lítosti toužili po odpuštění hříchů. Poučoval je při tom: "Já křtím vodou, ale po mně přijde, který bude silnější než já. Já nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínky u obuvi. Ten vás bude křtít ohněm svatého Ducha."
Právě v tento čas sem přišel Ježíš z Nazareta a dal se v Jordánu Janem pokřtít. Když vycházel z vody, spatřil, jak se nad ním rozevřelo nebe, a viděl, jak se nad ním snáší Duch v podobě holubice. A navíc vycházel ze světla hlas: "Ty jsi můj milovaný syn, v tobě se mi zalíbilo."

Podle Nového Zákona