Mapa stránek

 

This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.

 

 

Čtyři roční období na Hostýnku

Jaro

Obvykle nepřichází jaro na Svatý Hostýn tak brzy jako jinde. Dlouho bývá celý vrch hory zasněžený a poutníci, kteří přicházejí do chrámu, si musí oprašovat obuv od sněhu; ještě ho nosí dovnitř dost, takže celá dlažba bývá mokrá. Mnohý poutník, když vystupuje nahoru a vidí před sebou schodiště zaváté sněhem, se sám sebe ptá, kdy asi ten led roztaje a schody vyschnou.
Ale sníh přece jen pomalu mizí. A když zasvítí slunce, sníh i led se začínají očividně ztrácet, cesty a chodníky vysychají, všude stéká voda v malých potůčcích a hledá si cestu do Bystřičky a do Rusavy. Sluníčko, které se dříve jen matně a na malou chvilku podívalo přes den do kostela, je odvážnější. V zimě jenom před západem osvětlovalo oknem nad oltářem sv. Šebestiána, oltář sv. Josefa, teď už jeho paprsky dopadají hlavním vchodem na hlavní oltář a oknem pod kůrem ozařují sochu Panny Marie, aby ji přívětivě pozdravily po smutné zimě. Hmyz, který se sluncem probudil ze zimního spánku, začíná poletovat a nabízí ptákům potravu, takže už nehledají pod okny něco k snědku. Sýkorky, sedmihlásci, pěnkavy a kosi vesele prozpěvují a předbíhají poutníky. Na konci března se objevuje podběl, sedmikrásky i pampelišky; probouzejí se, otevírají svá různě barevná očka, natahují krčky a chtějí se mermomocí dostat co nejvýše za sluncem. Až rozkvetou ostatní, vše okolo se zazelená a bude dýchat čerstvou vůní, to bude krásy na Svatém Hostýně!
Jak krásný slavnostní plášť bude mít za krátkou dobu vítězná Královna hostýnská!

Foto okolí Svatého Hostýna na dohled od baziliky v předjaří
Foto okolí Svatého Hostýna na dohled od baziliky na jaře
Svatý Hostýn v barvách jara

Léto

Kdy je vlastně na Svatém Hostýně léto? Podle kalendáře od 21.června do 23.září jako jinde ve střední Evropě. Ale existuje velký rozdíl mezi létem na rovině a na horách. V létě se dole pod kopcem krajina bělá, obilí zraje, lidé ve slunečním parnu pracují v potu tváře, mají žně. Tak si představuje každý léto. Ale žně na Svatém Hostýně nestojí za řeč. Trocha sena, které se brzy seseče a sveze, nedělá přece léto. Příroda tady vypadá jako na jaře, jen místo jarních květin rozkvétají letní, voní mateřídouška, mladé smrky a jedle se roztahují na všechny strany novými přírůstky a dusí trávu, která rostla pod nimi. Ani teplota nedělá rozdíl mezi jarem a létem. Kdysi například při první jarní pouti za teplé měsíční noci spali poutníci venku na louce a jindy se družičky na svátek Navštívení Panny Marie třásly zimou. Žně v duchovním smyslu jsou na Svatém Hostýně daleko hojnější. Zástupy věřících před mnohými lety přicházely ze všech stran často hromadně v procesích o nedělích a svátcích, dnes většinou chodí poutníci jednotlivě pěšky nebo jezdí autobusem. Snad to vlastně ani žně nejsou - toto duchovní léto by se mělo označovat jako hostýnské jaro. Vždyť na jaře slunce jasně svítí, všechno se probouzí k novému životu a jarní déšť posiluje rostliny, aby mohly v létě přinést užitek. Stejné je to i na Svatém Hostýně. Věřící zde čerpají sílu jako vodu z pramenů milosti, odnášejí si ji domů, aby mohli ve starostech a práci své skutky zavlažovat a přinášet užitek pro věčnost.
A kdy budou žně? V podobenství o rozsévači dobrého semena a o koukoli je to naznačeno. Když služebníci chtěli vytrhat koukol, Kristus jim rozkázal, aby obojí nechali až do žní. V době žní řekl žencům, andělům: "Seberte nejprve koukol a svažte jej v snopy ke spálení, ale pšenici shromážděte do stodoly mé". Tenkrát nastanou opravdu žně na Svatém Hostýně!

Podzim

Když nastane podzim, mizí všechno, co nás v létě těšívalo: lesy žloutnou, listí stromů opadává, usíná květná zahrada.
Na podzim se zrána často objevují mlhy, které přes den zase zmizí. Ale nejen na Hostýně je mlhavo: údolí Bystřičky a Moravy u Kroměříže někdy vypadá jakoby bylo zasypané velikou hromadou popela. Na kostelní věž občas přiletí kavky. Protože už nepřichází tolik poutníků, jsou stánky obvykle zavřené. Jak celá příroda, tak i okolí Svatého Hostýna se chystá k zimnímu spánku. Slunce, které v létě vycházelo už před čtvrtou hodinou za Javorníkem, zapadalo za Svatým Kopečkem, vychází teď za Obřany a zapadá za Chropyní a míří ke Kroměříži a Holešovu. Země se vzdaluje od slunce, dny jsou čím dál chladnější, rostliny vadnou, až přijde mráz, který slabé popálí, jen stromům neuškodí.
Při pohledu na kostel je vidět, jak staré stromy a jedle od Rusavy chrání Hostýnský chrám před jižním větrem. Zdá se, jako by staré stromy nabádaly mladé, aby se víc natahovaly a rostly, že ty staré už to dlouho nevydrží. Každý rok se jich při větru několik zlomí. Stejně je tomu i na Moravě: staří, hodní lidé, kteří mají svoji pevnou vím, umírají a přejí si, aby mladí věřící přibývali a dorůstali, aby zase oni hájili víru proti vichřici nevěry.

Svatý Hostýn v barvách podzimu
Kousek babího léta na přelomu října a listopadu 2009

Zima

Zima na Hostýnku není jen drsný patron, který prochází lesem a hází nám sníh a led do obličeje. Také není vzteklý násilník, který žije ve věčném sporu se sluncem a stále mu věší před oči husté mraky, aby se na nás nemohlo nikdy podívat. To ne! Mnohdy se chová tak tiše, že u kostela, kde se honí větry, se nepohne ani větříček. A slunci otvírá dveře dokořán, aby hned mohlo ukázat svou celou usměvavou tvář.
Mnohdy zima vystaví před světem všechno své bohatství a pokrývá vrchol nádhernými šperky. Na vodě vykouzlí stříbrné zrcadlo, ve kterém se přes den nezapomene prohlížet slunce, střechy ověší křišťálovým třepením a na louce rozsype zářivé diamanty.
A co teprve krása, do které jsou oblečeny stromy a keře! Včera byly ještě holé a dnes jsou jako v létě, když měly listí. Větve jsou ohnuté dolů tíhou ozdob, které jsou tak jemné, že by to nesvedl žádný umělec. Svítí tu hvězdičky, paprsky a jemné peří a vše se leskne na modrém pozadí nebe. Všechno je tak krásné, že les údivem přestává dýchat, aby mu nespadla ani jedna hvězdička a ani jedna nitka se nezapletla. Slunce se těch šperků dotýká svými zlatými prsty, ozařuje je a slévá se v nich v jediný třpyt. Připadají mu mrtvé, chtělo by do nich vdechnout život.
Ale najednou začne všechno tát, les pláče nad ztrátou svojí krásy a odevšad se řinou kapky. Zima se rozhněvá a zítra rozestře opět své šedé záclony, aby se slunce nemohlo dívat na zem. Zima a slunce se dlouho pohromadě nesnesou.

Zima 2005/06 byla velice vydatná
Takový jeden zimní den na Hostýnku
Pěkná zimní sobota v roce 2009

Jaroslav Pospíšil - z knihy "Svatý Hostýn v historii a povídkách"