Ignaciánské exercicie
trvají 30 dní. Jsou rozděleny do 4 týdnů, které na sebe tématicky navazují.
Témata jednotlivých týdnů
I.týden - Poznat hloubku vlastního hříchu a Božího
milosrdenství.
II.týden - Poznat, milovat a následovat Ježíše Krista.
III.týden - Pociťovat zranění srdce s Ježíšem mučeným a trpícím.
IV.týden - Pociťovat velikou radost s Ježíšem zmrtvýchvstalým.
Kontemplace o lásce.
Exercicie na Svatém Hostýně v roce 2010
9. - 13. února
Ignaciánské duchovní cvičení P.Františka Lízny SJ
Téma: Poznat hloubku hříchu a Božího milosrdenství
8. - 13. března
Postní duchovní obnova, vede P. Jan Chromeček SJ
4. - 8. května
Ignaciánské exercicie P.Františka Lízny SJ
Téma: Poznat, milovat a následovat Ježíše Krista
9. - 13. listopadu
Ignaciánské exercicie P.Františka Lízny SJ
Téma: Pociťovat zranění srdce s Ježíšem zraňovaným
16. - 20. listopadu
Příprava na advent, vede P.Jan Chromeček SJ
26.- 28. listopadu, první skupina
Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské, vede o. arcibiskup Jan
3. - 5. prosince, druhá skupina
Duchovní obnova pro členy Matice svatohostýnské, vede o. arcibiskup Jan
7.- 11. prosince
Ignaciánské exercicie P.Františka Lízny SJ
Téma: Pociťovat velkou radost s Kristem vzkříšeným
Organizační informace
Začátek je většinou první den v 18:00 večeří
a končí se poslední den v 8:00 snídaní.
Přihlášky a bližší informace na kontaktu
matice.
V době vrcholné poutní sezóny nevypisujeme termíny
exercicií s ohledem na velký počet poutí a poutníků navštěvujících toto
poutní místo. Není možno zajistit klidné prostředí nutné pro průběh
duchovních cvičení.
Aktuální nabídka jezuitských exercicií v České republice
Exercicie (duchovní cvičení)
Tento
termín znamená několikadenní duchovní obnovu ve
skupině (kursu), který vede zpravidla kněz. Duchovní
cvičení spočívají především v modlitbě, mlčení
po celou dobu kursu, přednáškách vedoucího kursu a
společných bohoslužbách.
Již v dávných dobách
se křesťané odebírali podle Ježíšova příkladu na
osamělá místa, aby zde určitý čas prožívali
intenzivním způsobem v samotě s Bohem. Ve středověku
měly mnohé kláštery pro tento účel uzpůsobené
pokoje a někdy "poustevny". V 16. století dal
nový podnět k duchovním cvičením sv. Ignác z Loyoly, zakladatel jezuitského řádu. Napsal knihu s
názvem "Exercitia spiritualia" (Duchovní
cvičení), ve které popsal tuto asketickou praxi,
mající postupný metodický průběh, a hlavně ji
svěřil zkušenému duchovnímu vedení. Duchovní
cvičení mohou trvat tři dny nebo týden, ale podle
svatého Ignáce také celý měsíc. Kodex kanonického
práva (CIC) je u duchovních předpokládá
každoročně. Exercicie však hojně absolvují i laici
a v poslední době se zvyšuje zájem o pobyty v
exercičních střediscích s duchovním zaměřením.
Programy jsou přizpůsobené potřebám účastníků a
výjimku netvoří ani partnerské páry nebo rodiny s
dětmi. Víkend nebo dovolená v klášteře patří
stále častěji k psychohygienické praxi současných
lidí.
Ignaciánské exercicie trvají 30 dní, ale z praktických důvodů jsou rozděleny do čtyř týdnů, které metodicky na sebe navazují.
Témata jednotlivých týdnů
I. týden - Poznat hloubku vlastního hříchu a Božího milosrdenství
II. týden - Poznat, milovat a následovat Ježíše Krista
III. týden - Pociťovat zranění srdce s Ježíšem mučeným a trpícím
IV. týden - Pociťovat velikou radost s Ježíšem zmrtvýchvstalým,
kontemplace o lásce
Kdo již absolvoval I. týden může
nastoupit do dalších týdnů.
Exercicie - duchovní cvičení se řídí
přibližně tímto denním časovým rozvrhem:
6:45 Ranní modlitba
7:00 Mše svatá
7:45 Snídaně
8:45 První úvaha (promluva, rozjímání)
10:45 Druhá úvaha
12:00 Oběd
15:00 Třetí úvaha
17:00 Čtvrtá úvaha
18:00 Večeře
19:00 Sv. růženec v basilice
19:45 Konference, dotazy, pohovory
21:30 Noční klid
Zachovej mlčení, aby člověk nepřeslechl
to, co Ti chce říct dobrý Pán Bůh.
Zachovej mlčení a neruš mluvením ty, kdo jsou ochotni v tichu rozjímat.
... a již začínají
posvátné exercicie se spasitelným mlčením,
kajícími slzami a zbožnými úmysly a procítěnými
promluvami. Není krásnějšího a vhodnějšího místa
pro duchovní cvičení jako hora Hostýn. Srdečné
prostředí, radost duše i očí, plic i čela, které
nechalo všechny starosti bůhví jak daleko a hluboko
pod horou a nade vše bezprostřední blízkost Mariina,
s níž si můžeš nerušeně pohovořiti ráno, za
poledne i večer. Ve volné chvíli sleduješ trpícího
Spasitele na křížové cestě a pokaždé v nitru si
skládáš svá rozjímání podle rozpoložení a
potřeb své duše pod zorným úhlem poslední meditace
exercitátora......
HSH 1947
Tak asi ne ......
Děláme "televizní exercicie", tři rozjímání přes den a jedno v noci.
Co jsou to ignaciánské exercicie?
Exercicie jsou základem ignaciánské
spirituality a na nich stojí i jezuitské Konstituce. Sv. Ignác v úvodu
své exerciční knížky píše, že exercicie jsou k tomu, aby se člověk
zbavil všech neuspořádaných náklonností a po jejich odstranění
hledal a našel Boží vůli v uspořádání vlastního života ke spáse
duše. Cílem exercicií tedy je: zbavit se toho špatného, co do mého
křesťanského života nemůže patřit, a pak najít Boží vůli pro
sebe; hledat, jaký plán má Bůh s mým životem, a rozhodnout se ho
realizovat. K dosažení tohoto cíle slouží některé prostředky,
mezi něž patří především atmosféra ticha (silentium), ve které
se po dobu exercicií žije, pravidelná několikahodinová denní
modlitba, účast na svátostech, rozhovory s exercitátorem.
Zkušenost a poznání, které člověk poctivým, upřímným konáním
exercicií nabude, je bohatstvím nedozírné ceny a může pozitivně
ovlivnit mnohé v životě člověka. Muž či žena začíná víc
rozumět sobě a často i Bohu: proč v určitých chvílích mého života
se mnou Bůh jednal právě takto, proč dopustil ty a ty věci apod.
Stejně tak člověk pochopí, že je tady spousta tajemství, která nás
vedou k pokornému přiznání, že jsme jen lidmi omezeného poznání
a omezené intelektuální kapacity a že naším úkolem je často přijímat
i to, co nemůžeme svým rozumem pochopit a zdůvodnit. Velice cenným
plodem exercicií se stává opravdu hluboké a osobní přilnutí ke
Kristu, touha po stálém ryzím přátelství s Ním a ochota žít
skutečně tak, jak si to On přeje.
Plody duchovních cvičení jsou ale pro každého exercitanta jiné,
zcela osobní. To proto, že každý člověk je originál a Bůh během
té doby, kdy se mu člověk otevírá v intenzívní modlitbě, s ním
jako s takovým (tedy jako s originálem) zcela osobně pracuje; dává
mu přesně to, co pro svůj život, pro svou životní cestu potřebuje.
Struktura „duchovních cvičení“ sv. Ignáce z Loyoly
„Duchovní cvičení“ sv. Ignáce z Loyoly, konaná se zaujetím a s otevřeností vůči Bohu, se mohou stát dokonalou školou vnitřního života nejen pro kněze, řeholníky a řeholnice, ale i pro všechny laické osoby bez rozdílu. „Duchovní cvičení“ jsou rozděleny na čtyři části a každou z nich jejich autor nazval „týdnem“. Jejich absolvováním exercitant prochází jakoby třemi etapami duchovního života: očistnou, osvětnou a sjednocení.
První týden: Poznat hloubku vlastního
hříchu a zároveň hloubku Božího milosrdenství.
První týden „cvičení“ nám dává plnější poznání sebe samých.
Je to dnes o to důležitější, že současný člověk následkem
povrchního pohledu na pomíjivý svět neumí vejít do svého nitra,
aby poznal svou opravdovou velikost i skutečnou bídu. „Cvičení“
prvního týdne pomáhají tomu, kdo dostává duchovní cvičení
(srov. DC 5), uvidět nepořádek svého života, hloubku hříchu i
jeho ničící sílu, která narušuje všechny nejdůležitější
vztahy: k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Cesta do vlastního
nitra odkrývá člověku neuvědomělé, často protichůdné motivy
jeho jednání, ničící vášně, vnitřní zranění. Exercitant ji
podniká proto, aby s celým svým břemenem mohl dojít pro odpuštění
a uzdravení k ukřižovanému Kristu, „vždyť Jeho ranami jsme
uzdraveni“ (Iz 53,5). Velkou předností ignaciánských „cvičení“
je to, že k poznání sebe samých docházíme nejen s pomocí nějakého
čistě lidského pohledu na člověka nebo za pomoci moderních
psychologických věd, ale předevšíma v prvé řadě díky světlu Božího
slova a v atmosféře stálé modlitby. Nejdůležitější osobou,
psychologem a léčitelem není ten, kdo dává duchovní cvičení
(exercitátor), ale sám „Stvořitel a Pán, který se sám sděluje
Jemu oddané duši tím, že ji přivine ke své lásce a chvále a
disponuje pro tu cestu, na které mu od této chvíle bude moci lépe
sloužit“ (DC 15).
Druhý týden: Poznat, zamilovat si a následovat
Krista.
Po zkušenosti očistné moci Božího milosrdenství v prvním týdnu
hledá člověk ve druhém týdnu „cvičení“ důvěrné setkání s
osobou Ježíše Krista, aby Ho „vnitřně poznal, více miloval a věrněji
následoval“ (DC 104). Kristus se stává od této chvíle jeho jediným
Pánem a Mistrem. Díky kontemplaci evangelia druhého týdne „cvičení“
se pozemský život a lidství Ježíšovo stává pro toho, kdo dostává
duchovní cvičení, svátostí, která umožňuje poznání tajemství
samotného Boha: „Kdo vidí mne, vidí Otce,“ říká Ježíš (Jan
14,19). Když se ten, kdo dostává duchovní cvičení, dívá tělesnýma
očima na lidství Ježíšovo, očima duše „vidí“ Jeho božství.
Celý Ježíšův život, který člověk kontempluje, mluví o nekonečné
lásce Boha k lidem a zároveň nás zve, abychom na ni odpověděli.
Tato plnost božství, která je v Kristu, hluboce posvěcuje každé
Jeho slovo, každý Jeho skutek, každé Jeho gesto. Celá lidská skutečnost
pocítila v Ježíši posvěcení. A proto všechno, co popisují
evangelia, se pro nás stává poučením o tom, čím jsme také my, čím
se máme stávat a jak máme žít.
Těm, kdo stojí před volbou životního povolání, rozjímání druhého
týdne pomáhají nejprve získat vnitřní svobodu vůči tomu, co se má
stát předmětem volby. Neboť „při každé volbě, pokud to závisí
od nás, musí být oko našeho úmyslu čisté, že hledím jedině na
to, k čemu jsem stvořen, totiž ke chvále Boha, našeho Pána, a ke
spáse své duše“ (DC 169). Teprve vnitřně svobodný člověk může
uslyšet výzvu Ježíše na tu cestu, kterou On sám pro něho vybral.
Naše volba cesty života je totiž vždy přijetím pozvání samotného
Ježíše.
U osob, které již ve volbě životního povolání mají jasno, rozjímání
druhého týdne vedou k prohloubení vnitřního života a oživení víry.
Třetí týden: Svým srdcem vnímat a
zakoušet utrpení Krista.
Ježíš k nám promlouvá nejvíc tehdy, když pro nás trpí, umírá
a vstává z mrtvých. V rozjímáních o umučení a smrti Ježíše ve
třetím týdnu „cvičení“ vidíme závažnost a dramatičnost
situace člověka po dědičném hříchu, ale také nekonečnou lásku
Boha, který obětoval na kříži svého Syna proto, abychom měli život
věčný. Rozjímání o umučení a smrti upevňují v člověku touhu
po plném sjednocení s Ježíšem a vedou ho k následování Mistra i
v tom, co je pro nás nejtěžší: „ke snášení veškerých urážek,
veškeré potupy a stejně tak i chudoby, … jestliže mě nejsvětější
Velebnost chce vyvolit a přijmout k takovému životu a stavu“ (DC
98).
Čtvrtý týden: Radovat se se zmrtvýchvstalým
Ježíšem.
Rozjímání o Ježíšově umučení a smrti je sice v "duchovních
cvičeních“ chronologicky oddělené od rozjímání o zmrtvýchvstání,
obě události ale vytváří jakoby dvě části jedné centrální události
– velikonočního tajemství. Ježíšovo zmrtvýchvstání nemůže být
bez Jeho kříže. Nazírání Ježíše zmrtvýchvstalého ve čtvrtém
týdnu nám ukazuje, že posledním cílem našeho života není utrpení
a strasti, ale podíl na věčném Božím štěstí. Ježíš odchází
z tohoto světa v bolesti a utrpení, ale proto, aby se znovu vrátil a
obdaroval své milované plností lásky a pokoje. Tato skutečnost nám
pomáhá udržet naději a vnitřní pokoj v obdobích životních zkoušek
a v protivenstvích.
Rozjímání o lásce.
„Duchovní cvičení“ končí rozjímáním o lásce. Toto závěrečné
rozjímání má být jakýmsi mostem mezi dobou intenzivní modlitby během
duchovních cvičení a obdobím všedního života, které přichází.
Toto rozjímání má napomoci exercitantovi zakoušet, že „přítomnost
Boha můžeme najít ve všech věcech, které nás obklopují v denním
životě, např. v dialogu, při chůzi, v pozorování, naslouchání,
přemýšlení a ve všem, co děláme, protože Jeho božský Majestát
se projevuje ve všech věcech“ (sv. Ignác z Loyoly). Z člověka
naplněného láskou k Bohu pak tryská modlitba velkého odevzdání a
nabídky: „Vezmi si, Pane, a přijmi celou moou svobodu, mou paměť,
můj rozum a celou mou vůli, všechen můj majetek a moje vlastnictví.
Tys mi to dal, Tobě, Pane, to vracím zpět. Všechno je Tvoje, nalož
s tím zcela podle své vůle. Dej mi jen svou lásku a milost, to mi
stačí.“