Historie Hostýna jako poutního místa

(Současná podoba sochy P.M. v bazilice)Mezi stovkami poutních míst v Evropě i jinde ve světě stěží najdeme obraz podobný hostýnskému – Matka Boží s blesky.
Na jeho jedinečnost poukázal při své první návštěvě Svatého Hostýna v roce 1991 tehdejší apoštolský nuncius v České republice arcibiskup Giovanni Coppa: Když jsem uviděl obraz Panny, byl jsem nesmírně překvapen. Viděl jsem tuto Madonu již několik let předtím. Ve Střední Americe, na nunciatuře v San Salvadoru. Byl tam velký obraz, který vévodil v nádherném salonu. Nikdo mně však nedovedl říci, co obraz představuje a proč Panna Maria drží ve svém náručí dítě Ježíše, znázorněné, jak metá svýma maličkýma rukama ohromné blesky. Myslel jsem, že obraz znamená, že svatá Bohorodička chce zabránit svému malému Synáčkovi, aby vrhal svůj hněv na hříšné lidstvo. Až zde je mi všechno jasné…
V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně stojí nad hlavním oltářem socha Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky, určené Tatarům zobrazeným dole. Tito krutí nájezdníci na počátku 13. století ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a drancovali. Lidé hledali pro sebe a svůj nejskromnější majetek útočiště v lesích a na horách. Podle starobylého podání byli ti, kdo se uchýlili na Hostýn, zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých nájezdníků. Záchrana byla připisována Matce Boží, jejíž úctu šířili na Moravě sv. Cyril a Metoděj. Podle legendy došli také na Hostýn a zde rozmetali pohanské obětiště a postavili mariánskou kapli.
(P.M. Ochranitelka - nejstarší zobrazení)Hostýnský zázrak zaznamenal poprvé Bohuslav Balbín v Dodatcích k dílu Diva Montis Sancti z roku 1665. V díle Jiřího Crugeria Sacri pulveres z roku 1669 čteme, že lidé zachráněni při tatarském vpádu postavili z vděčnosti na hostýnském vrchu sochu Panny Marie Ochranitelky. Básní Josefa Lindy Jaroslav v Rukopisu královédvorském (1819) dostalo se pověsti největšího rozšíření, Hostýn se stal posvátnou horou českého národa.
O dřevěné kapli na Hostýně máme zprávy z druhé poloviny 16. století, kdy ji zřejmě nechal postavit tehdejší majitel bystřického panství Burian Žabka z Limberka pro havíře, kteří zde pro něho měli dolovat železo a stříbro. Při odpovědi na otázku stáří první zděné mariánské kaple, k níž se začalo putovat, je třeba vyjít ze záznamu generální vizitace bystřické farnosti po Bílé hoře, kterou nařídil olomoucký biskup kardinál František Dietrichstein v roce 1625. Je to nejstarší listina o poutích na Hostýn, kde se potvrzuje, že na Hostýně je stará svatyně (antiquum templum), k níž dvakrát ročně chodí četná procesí.
Další významnou informací o stáří poutního místa na Hostýně je zápis v matrice holešovského děkanství z roku 1672 a protokol o stavu bystřické farnosti z roku 1691, kde se píše o kapličce vybudované na hoře Hostýně ke cti Panny Marie před více než 400 roky.
Pohnuté dějiny Hostýna jsou poznamenány osudy a dějinami celé křesťanské Moravy i města Bystřice pod Hostýnem, s nimiž se vždy přímo prolínaly. V roce 1650 nechal majitel panství hrabě Jan Rottal rozšířit tehdy již zděnou hornickou kapli o rozměrech 6 x 4 m na kostelík o velikosti 8 x 6 m ozdobený malou vížkou patrně se zvonem. Poněvadž kostelík už nestačil rostoucímu počtu poutníků, byly k němu přistavěny ještě dvě kaple.
(Novější zpodobnění P.M. Svatohostýnské)Původní obraz Panny Marie Ochranitelky znázorňoval Pannu Marii s korunkou na hlavě, jak oběma rukama rozevírá svůj plášť, pod nímž se ukrývá množství klečících lidí s rukama sepjatýma k prosbě. Tento popis a pozdější vyobrazení je zachyceno ve starých hostýnských písních. Mladší vyobrazení těchto událostí představuje Pannu Marii, jak se vznáší nad Hostýnem, kde jsou rozmístěny hořící nepřátelské stany a prchající Tataři na koních. Pod jedním z těchto starých obrázků je nápis Panna Maryga Hostýnská, gak se od roku 1242 až po rok 1620 uctívala. Obraz nechal zničit v roce 1620 majitel panství, luterán Václav Bítovský z Bítova. Po prohraném povstání proti císaři byl popraven jako jeden z největších rebelů na Moravě a jeho panství dostali Lobkovicové. Za jejich vlády byly poutě na Hostýn obnoveny. Účinnou rekatolizaci však na svém novém panství zahájili teprve Rottalové, kteří panství odkoupili v roce 1650. Manželka Jana z Rottalu, Marie, nechala pro hostýnskou kapli pořídit v roce 1655 nový obraz, na němž je znázorněna malbou na lipovém dřevě Panna Maria s Dítětem stojící na půlměsíci. Výjev porážky tatarských vojsk byl zachycen na plastickém reliéfu vytepaném do stříbrného plechu ve spodní části obrazu (autor Bedřich Eisenstein). Tento obraz byl později přenesen do kostela sv. Jiljí v Bystřici pod Hostýnem a později byl nahrazen nynější sochou Panny Marie Svatohostýnské.
Hrabě Jan z Rottalu pořídil nadaci pro dva stálé hostýnské kněze. Tuto péči o mariánský Hostýn odkázal svým synům, z nichž František Antonín uskutečnil slib svého otce postavit na Hostýně velkolepý chrám.

Historie poutního chrámu

(Hostýn s bazilikou od JZ)Velkolepý chrám se dvěma věžemi z 18. století stojí na místě bývalé malé mariánské kaple. Svou polohou – v nadmořské výšce 718 metrů – je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě.
I když základní kámen nového kostela byl položen již v roce 1721, jeho dokončení bylo stále oddalováno neklidnými válečnými poměry. Svoji roli zde sehrály také obtížné podmínky spojené s dopravou stavebního materiálu a samozřejmě také tvrdé povětrnostní podmínky. Stavba v barokním slohu trvala plných 27 let a patrně podle projektu kroměřížského architekta italského původu Ignace Cyraniho z Bolleshausu ji realizoval holešovský stavitel Tomáš Šturm.
Nový chrám Panny Marie Vítězné a jejího Nanebevzetí slavnostně posvětil 28. července 1748 za účasti 30 tisíc lidí olomoucký biskup a nově jmenovaný kardinál Ferdinand Julius hrabě Troyer. Mariánský obraz, pořízený v roce 1655, přenesli do nového poutního chrámu čtyři děkani okolních děkanátů.
(Pustošení chrámu po jeho zrušení)Do pravidelného rytmu poutí, procesí a polních prací zasáhl nečekaně 24. září 1769 požár kostela, způsobený bleskem, který svou ničivou silou rozpustil tři ze čtyř zvonů.
Hned po opravě však stihla svatyni pohroma daleko horší: císařský výnos z roku 1784 o zákazu všech poutí a zrušení poutních míst . V důsledku toho byl poutní chrám 4. ledna 1787 zrušen a o měsíc později také odsvěcen holešovským děkanem hrabětem Tadeášem Trauttmansdorffem, pozdějším olomouckým arcibiskupem, za doprovodu domaželického faráře Litera. Kostel byl postupně zbaven veškerého vnitřního zařízení a dokonce i střechy, čímž byl určen k likvidaci.
Poutní tradice a neochvějná víra však byla u lidu velká, a proto se poutníci spontánně vydávali i k zarůstající ruině.
(Ruina kostela kolem roku 1820)Následovaly nové a zostřené zákazy poutí (1785, 1792). Po napoleonských válkách však už množící se procesí nikdo nezakazoval. V roce 1809 požádala hanácká obec Dubany u Prostějova o úřední povolení na vlastní náklady obnovit chrám a Vodní kapli na Hostýně. Od roku 1840 byly poutě povoleny i úředně. Trvalo dlouho, než se podařilo trosky chrámu restaurovat. O záchranu a opravu hostýnského chrámu se zasloužili především bystřický farář Bernard Reger, rajhradský benediktin Řehoř Wolný a holešovský děkan baron Vincenc Ehrenburg. Finanční dary se začaly postupně shromažďovat již na začátku 19. století. Rozhodujícím impulzem k obnově hostýnského chrámu byla finanční i morální podpora samotného císaře Ferdinanda V.
Jak vypadala ruina zrušeného kostela, se dočítáme v historických záznamech. V roce 1812 rostla na klenbě tráva a stromy, zbořenina se začíná pomalu rozpadat. Přesto však svatyně byla ještě bíle vylíčena, ještě zde stála kazatelna, zděný stůl velkého oltáře, boční oltáře byly však jen zčásti poškozeny, kůr zůstal celý…
(Hostýn 1845)O dvaadvacet let později však byla situace daleko horší, jak o ní referuje tehdejší kronikář: Hrůza obcházela člověka, když měl do zbořenin vkročit. Na klenbě nebylo ani kouska malty. Okna a dveře vyloupány a odklizeny… V klenbě jsem vypadlou cihlou uviděl oblohu a ty kvádry navenku ještě hojněji vylámané a zeď začernanou od ohňů jako v kovárně. Kde byl hlavní oltář, naznačoval jen velký kámen, vedle něhož vyrůstala na rumech kostela břízka…A právě na těchto troskách byla v polovině 19. století mariánská svatyně na Hostýně obnovena.

Vlastní obnova byla zahájena na jaře 1841 u příležitosti 600. výročí hostýnského zázraku a trvala dlouho, celé půlstoletí. Během krátké doby byl postupně zrestaurován interiér s hlavním oltářem a novou mariánskou sochou, takže již 2. července 1845 mohl rajhradský opat Viktor Šlosar benedikovat opravený chrám.
(Hostýn 1895)Zájem o obnovené poutní místo projevil sám olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberg, který sem dvakrát zavítal (1855, 1878). Hostýn se opět stává cílem nesčetných poutníků. Chyběla však pro ně duchovní správa. Proto od roku 1881 sem o nedělích a v poutním období chodíval sloužit bohoslužby kněz z Bystřice. V tomtéž roce inicioval příborský kaplan P. Antonín Cyril Stojan založení spolku Družstvo svatohostýnské, jehož cílem bylo vybudovat na Hostýně pomocí sbírek klášter pro řeholní kněze. V roce 1885 byl postaven nový řeholní dům, o dva roky později přišli na Hostýn první jezuité – superior P. Jan Nepomuk Cibulka, P. František Xaver Zimmerhackel a laický bratr Jan Houf. Podle dohody s kardinálem Fürstenbergem a jezuitským řádem však zde pobývali pouze v poutním období (od 4. neděle po Velikonocích do 2. neděle říjnové). Podřízeni byli bystřickému faráři.

(Na konci 19. století)Při svém příchodu na Hostýn popsal P. Zimmerhackel celý areál takto: Stál tu chrám, před ním sochy sv. Cyrila a Metoděje, kaplanka s jižním ambitem, klášteřík, hospoda, četné krámky, z nichž některé skoro u kostela stály, kaple sv. Jiljí bez pořádné střechy a sešlými zdmi, vedle ní severní ambit, který byl už tak rozpadlý, že strměly kusy zdí jako sloupy vzhůru. První hostýnští jezuité ihned zahájili rozsáhlé stavební úpravy poutního místa, hlavně však kostela. Současně s opravami chrámu bylo zapotřebí opravit i ambity. Kvůli zateplení kamenných prostor nechal P. Cibulka otevřené ambity uzavřít, zastřešit a opatřil je dřevěnými podlahami i stropy, takže v roce 1891 už mohly opět sloužit jako noclehárny.
Tovaryšstvo Ježíšovo přivedlo před první světovou válkou poutní místo k nebývalému rozkvětu.
(Klášter 1885)Obnovenou hostýnskou svatyni slavnostně posvětil 15. srpna 1891 za nemocného olomouckého arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga brněnský biskup František Saleský Bauer. Obrovská účast věřících v den svěcení byla odhadnuta na sto tisíc. Tohoto slavného roku bylo napočítáno přibližně 440 průvodů, které připutovaly na Hostýn.
Na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1895 přinesl v krásném starožitném relikviáři olomoucký arcibiskup ThDr. Theodor Kohn ostatky bl. Jana Sarkandra, které po dlouhá léta byly uloženy na oltáři sv. Valentina.
Další mimořádnou událostí na Svatém Hostýně byla návštěva císaře Františka Josefa I., který při příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil naše poutní místo 1. září 1897.
Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu tvoří elipsovitý válec oddělený římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů.
(Počátek 19. století)Střecha kostela je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je mozaikový obraz Panny Marie Svatohostýnské z roku 1912 (o ploše 26 metrů čtverečních, složený z 260 tisíc barevných kamínků). Jeho autorem je malíř Viktor Foerster (bratr hudebního skladatele J. B. Foerstra). Nad obrazem je nápis: ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU. Masivní hlavní vstupní dveře do kostela, zhotovené v roce 1933 v Hradci Králové, jsou ozdobeny šesti bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy českých světců (sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Ludmila a sv. Hedvika), zhotovené brněnským sochařem Josefem Axmanem (1935).

Historie Matice svatohostýnské

(A.C. Stojan)Matice svatohostýnská jako občanské sdružení je po Orlu druhou největší křesťanskou organizací v České republice. Byla ustavena v roce 1895 jako nástupní organizace Družstva svatohostýnského.

Svatý Hostýn byl starodávným vyhledávaným poutním místem. Neměl však podporu farností jako jiné kostely, ani se na něj nevztahovaly patronátní povinnosti bystřické vrchnosti. Vzhledem k rostoucímu počtu poutníků se stále více ozývala potřeba stálé duchovní správy a jejího plného zabezpečení. Z iniciativy dvou příborských kaplanů, ThDr. Jana Schneidera a P. Antonína Cyrila Stojana, vzniklo v roce 1881 Družstvo svatohostýnské s cílem vybudovat pomocí sbírek na Hostýně klášter a vydržovat řádové kněze. Od té doby je Stojanovo jméno až do jeho smrti v roce 1923 nerozlučně spojeno se Svatým Hostýnem. Právě jemu patří hlavní podíl na duchovním i hmotném rozvoji nejznámějšího poutního místa na Moravě.

Starostou Družstva svatohostýnského se stal kojetínský farář a pozdější olomoucký kanovník hrabě Anatol d´Orsay, jednatelem P. Antonín Cyril Stojan, pokladníkem ThDr. Jan Schneider. Stojan rozeslal přes sto tisíc prosebných dopisů, především duchovenstvu, ve kterých žádá o pomoc při budování kláštera. Pro Hostýn nastal zásadní obrat v jeho novodobé historii. Majitel panství Arnošt Laudon povolil v roce 1883 stavbu obydlí pro řeholníky, která byla během dvou let dokončena. Tím byla otevřena i cesta pro zřízení trvalé duchovní správy.

(První předseda matice)Rostoucí popularita Hostýna jako poutního místa i vhodného a příjemného prostředí pro rekreaci a výlety začala lákat i ziskuchtivé podnikatele, kteří vytušili v tomto příjemném prostředí ideální možnost komerčního využití. Aby se předešlo nevhodným zásahům do hostýnského areálu, vznikla v roce 1895 z popudu P. Jana Cibulky a P. Antonína Cyrila Stojana Matice svatohostýnská, která navázala na Družstvo svatohostýnské, které bylo volným sdružením bez stanov. Tento nový spolek s pevnými stanovami, schválený olomouckým arcibiskupem ThDr. Theodorem Kohnem, ještě v prosinci 1895 odkoupil od barona Arnošta Laudona hostýnský vrchol v rozsahu pravěkého hradiště, tedy i s okolním lesem, pastvinami a hostincem (19 ha a 78 m2) za 55 000 zlatých.

Později byl tento areál rozšířen koupí dalších parcel. Matice v krátké době vybudovala z darů poutníků a přispěním řady jednotlivců nový hostinec a novou velkou noclehárnu, upravila Vodní kapli a cesty. Postupně přibývaly nové stavební prvky (schodiště, křížová cesta, „Útulna“ – Ovčárna, poutní dům).

V čele prvního výboru Matice svatohostýnské stanul Jan Weinlich, pozdější světící biskup olomoucký, jednatelem byl P. Antonín Cyril Stojan, pokladníkem ThDr. Jan Schneider.

(Hlasy svatohostýnské - jejich první číslo z r. 1905)Od samého začátku svého založení Matice svatohostýnská vyvíjela bohatou a velmi užitečnou činnost, což vyplývalo z jejích původních stanov, které stanovují účel své činnosti: Povznášeti poctu blahoslavené Panny Marie na Svatém Hostýně i zvelebovati tamní služby Boží; křísiti, obnovovati a zvelebovati památky na sv. Hostýně; zvyšovati pobožnosti v kostele i mimo kostel; zabezpečovati lépe tamní duchovní správu i rozmnožovati přísluhu kněžskou v poměru k nastalé potřebě; ale zároveň i pečovati o potřeby poutníků tělesné, aby přístřeší i ostatní zaopatření jejich přiměřeně a slušně řízeno býti mohlo, přihlížejíc při všem ku platným při tom předpisům církevním.

 

 

Průkaz členky MSH podepsaný vlastoručně arcibiskupem Stojanem

(Čelní strana průkazu)K Matičce Boží Svato-Hostýnské, vítězkyni nad Tatary.

Zachránilas od záhuby jisté - předky naše, Boží Rodičko, - k Synu pozvedni své ruce čisté, - zastaň se též za nás, Matičko!

Výňatek ze stanov "Matice Svato-Hostýnské".

Matice Svato-Hostýnská° jest spolkem, který za účel sobě klade: Povznášeti poctu blahoslavené Panny Marie na Sv. Hostýně; zvelebovati tamní služby Boží; křísiti, obnovovati a zvelebovati sv. památky na Sv. Hostýně; zvýšovati pobožnosti v kostele i mimo kostel; zároveň i pečovati o potřeby poutníků tělesné, aby přístřeší i ostatní zaopatření jejich přiměřeně a slušně řízeno býti mohlo a přičiniti se o to, aby sv. chlum v obvodu náspů byl svůj a patřil Matičce Boží Hostýnské, přihlížejíc při všem ku platným při tom předpisům církevním.

Údové a dobrodinci Matice Svato-Hostýnské mají podílů:

a) ve všech modlitbách a přímluvách, které se denně při a po mši sv.u oltáře Panny Marie na Sv.Hostýně za ně konají;
b) ve sv. obětech, které se za živé a zemřelé údy a dobrodince ročně konají;
c) ve všech duchovních výhodách a milostech, kterýchž Matice získá.

(Zadní strana průkazu)Členové spolku jsou: zakládající, řádní a přispívající:
a) Zakládajícím členem je, kdo věnuje spolku buďto více než čtyřicet Korun najednou, nebo kdo nejméně najednou 10 Kor. věnuje a 2 Kor. nejméně ročního příspěvku platí,
b) členem řádným je, kdo věnovav spolku nejméně 4 Kor., ročního příspěvku platí nejméně 1 Kor.;
c) Přispívajícím členem je, kdo věnovav spolku najednou nejméně 2 Kor., ročního příspěvku platí nejméně 40 hal.
Kdo darem jakýmkoliv na účely spolkové přispěje, za dobrodince spolku počítán a zaznamenán bude.
Za údy a dobrodince konají se denně modlitby; 4. června a o valné hromadě se slouží za ně mše svatá.

Za člena "Matice Svato-Hostýnské" přijat(a): Žádníkova Alžběta z Lideřovic
Jednatel: Dr.Ant.Cyr.Stojan, Na Sv. Hostýně, 4.10.1912

 

 

Pro doplnění historie, útlá knížečka vydaná r. 1905, každý díl má tři strany - 1.díl  2.díl  3.díl  4.díl  5.díl  6.díl