V roce 1930 téměř stejně jako dnes

František Úlehla:  Hostýn a nová doba

(Autobusová točna o tehdejsi pouti)Moravské Lurdy (jak se někdy poutnickému Hostýnu říká), zaslouží si naší pozornosti. Více než 200 tisíc poutníků a poutnic putuje každoročně mezi květnem a říjnem na památnou horu vyprositi si zdraví či požehnání a různé milosti u Panny Marie svatohostýnské. Velká procesí (a pestrá svými kroji) přijíždějí zvláště že Slovácka a Slovenska, pak od polských hranic. Zdá se, že více z krajů chudých a mnohem více žen, než mužů. Vídívám je jak s hudbou a korouhvemi procházejí pestré ty houfy za zpěvu mariánských písní od nádraží kolem chlapecké školy přes náměstí, kde bývá kratší zastávka v kostele, a pak zaprášenou silnicí nahoru k cíli své pouti. Častější jsou však menší průvody a hloučky bez hudby a bez korouhví. Jednotlivci a skupiny trousí se v poutním období od pondělka do neděle, po celý týden nahoru i dolů v každé denní době. Nebývají to však už jen zbožní poutníci. Rok co rok přibývá i turistů, kteří přicházejí shlédnout památná místa a pokochati se rozkošným pohledem do širého kraje Moravy, pohladit svým pohledem velký oblouk obzoru od jihu k severu, pozorovati nejbližší, vzdálenější i nejvzdálenější osady a města, které tu leží jako na dne velkého a čistého jezera. Věru, že ten pohled stojí za půlhodinku ne příliš namáhavé cesty dovrchu. 
(Autem až ke kostelu)Ani v zimě není zde smutno a pusto Napadne-li sněhu, vysypou ranní vlaky v sobotu a v neděli houfy veselých lidí, mužů i žen, hochů i dívek, kteří s prkénky na ramenou, dobře odění v lyžařské uniformě, nastupují cestu k holým svahům hory, aby se nasytili pohybu na hladkých plochách sněhové plané a nadýchali se čistého vzduchu horského. To jsou moderní poutníci, kteří turistikou a sportem upevňují své zdraví a duše své plní krásou své vlasti. 
Tam nahoře snoubí se všechny věky, pravěk a středověk s věkem novým a dobou moderní. Tam pozorný myslitel rozezná památky a zbytky dávnověkého pohanství, tam středověká zbožnost katolická používá nejmodernějších zařízení novodobé civilisace. Ve světle elektrické žárovky uzříte voskové obětiny, kterými zbožný katolík vyprošuje si milost boží, aniž si uvědomuje, že jeho zbožnost takto projevená chová prastaré zbytky pohanství. Takový je už vývoj lidstva. Novoty jen zvolna vnikají do společenského života a ještě pozvolněji zanikají starobylé zvyklosti a názory. A přece se život lidstva neustále mění a vyvíjí od méně dokonalého k dokonalejšímu; vše nové vyrůstá že starého. Ze zbytku pravěkého, pohanského Hostýna vyrostl středověký Hostýn, útočiště zbožných křesťanů, a tato věkovitá památka šeré minulosti trvá, žije a roste i v novém věku, ale mění se takřka před našima očima aspoň zevnějškem.

Budiž světlo! 
V neklidných dobách dávnověku, býval oheň-světlo na Hostýně znamením blížícího se nebezpečí, byla to výzva, aby okolní obyvatelstvo hledalo v lesích a za ohradou hradiska ochranu před divokým nepřítelem. Jinak byl vrch temný a jen vycházející luna ozařovala jeho výrazně obrysy. I dnešní Hostýn zaplane občas světlem daleko viditelným. Místo ohně je tu množství žárovek a reflektorů, které nasycuje elektrický proud zrobený ve Středomoravské elektrárně (SME) v Přerově. Někde mezi Bílavskem a Bystřící odbočuje z hlavního vedení několik drátů a běží po dvojitých sloupech, kolem vrchu Bedliny k patě Hostýna a šplhá se pak po holém úbočí na slavkovské straně až k hotelu na vršku. Tam na místě s krásným rozhledem stojí budka transformátoru, který přeměňuje vysoké napětí na menší pro žárovky a reflektory, které osvětlují kostel místo svíček, dále poutní dům, hotel a krámky; světlonosné dráty smeknou se pak po velkém schodišti až k vodní kapli. A když v předvečer mariánských svátků o hlavních poutích rozhoří se četná světla a reflektory, stává se chrám hostýnský daleko viditelným, jako ve svatozáři světce na obraze. Zařízení stalo 300 tisíc Kč. 
Úloha elektrického proudu není světlem ukončena, neboť i varhany rozezvučí se dechem elektrického motoru a zvony rozhoupou se bez doteku ruky lidské. Měchošlap i zvoník zmizeli, stali se zbytečnými. Tam vzadu v předsíni sakristie umístěna je na zdi veliká mramorová deska rozvodná, do ní vyúsťuje vedení elektrického proudu a množstvím pak rozvádí se proud různými směry a k různým účelům. U desky stojí každodenně klášterní fráter a koná moderní divy. Na jeho rozkaz pouhým stiskem páky rozezvučí se zvony a osvětlí se postupně kterékoliv místo v kostele a schodiště až k vodní kapli. Modernisování kostela není tím ukončeno. Velmi ochotný pan superior nám sdělil, že pro oznamování zpráv a pokynů poutníkům zařídí v kostele megafon, zesilovač hlasů a pro kázání namontují se ve vzdáleném koutě kostela a venku před kostelem mikrofony, které budou současné roznášeti "slovo boží" všem poutníkům uvnitř i vně chrámu. Nebude už potřeba ani o největších poutích mnoha kazatelů. Moderní technika nezastavila se před prahem chrámu P. M. svatohostýnské.

Hostýn má vodovod. 
Docela moderní vodovod, jehož zařízení stalo Matici svatohostýnskou 240.000 Kč. Vedení elektrické sítě odskočilo si od transformátoru značný kousek cesty dolů po jihozápadním svahu na známé místo, které si bystričtí skauti kdysi neúředně pojmenovali "U sedmi zaječích bobků". Tam je zachycen do nádrže pramen staré studánky, jenž dává za minutu 11 litrů dobré vody. Elektrickým čerpadlem o 22 HP (koňských silách) žene se voda potrubím 1370 m dlouhým do výšky asi 146 m na nejvyšší místo hory u rozhledny do nádrže, jež má 25 m3 obsahu. Odtud pak se sama tlačí rourami do nižších míst, do všech výtoků pro potřebu poutního domů, hotelu, k pití, mytí, splachování a do hydrantů pro případ požáru. Denně se tak spotřebuje 12 až 15 tisíc litrů. 
Pramen zázračné vody. 
Ten pramen, chlouba poutního Hostýna, je jistě nejstarším pamětníkem života na temeni památné hory. On vlastně není na vrcholu, neboť vytéká z boku směrem k Přerovu, asi 60 m níže pod kostelem. Přicházíte-li od Bystříce kolem pískovcového lomu, zakousnutého do západního svahu, a postupujete kamenitou serpentinou, přetnete nejprve vozovou cestu hostýnskou a po několika zatáčkách přivede vás poslední rameno stinnou a krásnou alejí věkovitých habrů a buků k místu, kde že železných rourek vytékají praménky vody, o níž zbožný poutník pevně věří, že tvoří divy. 
Ani ten prastarý pramen nezůstal bez proměn. Po dlouhá staletí vyrážel že skalní štěrbiny do studánky pod valem, tam kde nyní stojí vodní kaple. Lidé i zvířata napájeli se zdravou horskou vodu. Roku 1659 majitel panství bystřického Jan hrabě z Rotalu dál vyhloubiti do skály několik metrů dlouhou, klenutou chodbu, pramen zachytiti do potrubí a místo studánky postavil pod zemí čtyřhrannou kamennou nádrž. Umělá tato jeskyně s kašnou uzavřena je železnými dveřmi. Z nádrže rozvádí se nyní voda dvojím potrubím na dvě terasy pod sebou o několik metrů níže. Na každé terase je železná roura s pěti výtoky, z nichž neustále vytéká voda. Praménky horní slouží k pití, spodní k mytí rukou. Na spodnější terase jsou ještě betonová korýtka na mytí nohou, kde se rovněž voda stále vyměňuje, aby se bránilo přenášení nakažlivých nemocí. To zařízení je ne příliš staré, ale velmi nutné. 
Hostýn je hora bohatší na vodu než vrchy okolní; má zdravou a studenou vodu horskou, ale dějí-li se divy jejím použitím, pak je tvoří veliká víra dle slov písma: 
"Víra tvá té uzdravila." 

Schodiště. 
Od vodní kaple nahoru ke kostelu místo cesty, která dříve protínala valy vede nyní široké schodiště, rozdělené železným zábradlím na dvě části pro výstup a sestup. Podnět k této stavbě dál bývalý předseda Matice svatohostýnské, lékárník Harna z Kroměříže v roce 1909. 221 schodů pískovcových vylomeno bylo na Černavě za Hostýnem a ostatních 29 je že slezské žuly. Celkem stala stavba schodů 40 tisíc korun, které byly z větší části uhrazeny milodary. Kdo chtěl si zakoupiti jeden schod, složil 100 K a jeho jméno bylo pak vytesáno do kamene na věčnou paměť. Věčnou? Nikoliv! Zub času snaží se usilovně zahladiti stopy lidské ješitnosti, takže většina jmen je už málo čitelná. 
Po obou stranách horní části schodiště jsou špalíry kramářských bud se známým zbožím pro velké i malé poutníky. Věru není to nejdůstojnější a nejpěknější výstup ke chrámu, ale kramářství a obchod je už odedávna nevyhnutelnou součástkou všech poutních a výletních míst. Před vchodem do chrámu, na malém prostranství nad schodištěm je socha Kristova od sochaře Čeňka Vosmíka. Vážná postava zamyšleně shlíží na vystupující poutníky. Vysvěcena byla 8. září 1919. 
Nad portálem (vchodem) chrámovým je veliká mosaika, obraz P. M. svatohostýnské od Fortera, který darovali kněží. Měří 26 m2 a v každém m2 je 10.000 barevných kaménků. 
V roce 1912 byly na Hostýně velké slavnosti. Korunovala se socha P. Marie s děťátkem za hlavním oltářem. Korunky vypracovány dle návrhu architekta Jos. Fanty, prof. české techniky v Praze. Větší korunka má 27 démantů, 546 perel, 148 rubínů, 138 smaragdů, 1l3 safírů. 21 topasů a 47 opálů. Menší korunka pro Jezulátko je poněkud skromnější. Obě korunky stály 12 tisíc korun. Jsou uschovány v tresoru (nedobytné pokladně) kláštera, aby se zabránilo krádeží. V kostele jsou pouhé nápodobeniny, imitace. 

Kostel i věže mají novou střechu. 
Starý kryt plechový s měděnkovým nátěrem zmizel. Temné hnědá barva nové měděné krytiny působí až nepříjemně na toho, kdo byl zvyklý vídati světlou zeleň na střeše kopule chrámové i na dvou věžích v průčelí. Leč i tu nemilosrdný zub času nutil k častým a nákladným opravám, tak že bylo nutno vazbu dřevěnou nahraditi v roce 1929 železnou konstrukcí z vítkovických mostáren a pokryti ji silným plechem měděným. Hnědá barva po delší době zčerná, ale za desetiletí zazelená se opět krásnou světlou zelení měděnky. 
Snad vás bude zajímati i starší historie chrámové střechy. Zcela stručně: Roku 1748 byl chrám dostavěn, ale již v r. 1787 (za Josefa II.) byl odsvěcen a cenné věci rozděleny do okolních kostelů. Oltářní obraz P. Marie je dosud v Bystřici p. H. V r. 1788 dál ředitel panství s budovy strhnouti krov i střechu a pokryl takto získaným materiálem ovčárnu. Když pak vláda po roce 1840 dovolila postupně opravy presbytáře i lodi, pořízena byla nová střecha bystrickým tesařem Fr. Solařem. Stavební dřevo dodaly obce Slavkov a Brusný i s dovozem až ke kostelu. Střecha pak byla pokryta šindelem. Tato krytina nesnesla povětrnosti na vrcholu hory. Proto dovolil majitel panství bystřického Loudon pokrytí střechu železným plechem. V účtech pak čte se, že za plech vyplaceno bylo frýdlantským hutím 4.029 zl. 26 kr. a o rok později doplaceno bylo 2000 zl. a úrok 100 zl. Leč krytina nedělala dobroty, zatékalo za ni a krov rychle chátral. Proto se přikročilo v r. 1929 k nové a důkladně opravě.

Útočiště poutníků. 
Od kostela na severovýchod běží dvě křížové cesty, řady kapliček, z nichž některé dobře lemují okraj lesa, ale rušivě působí ty, které stojí u cesty na volném prostranství. Starší jsou postaveny v obvyklém slohu vesnických kaplí, mladší navrhoval architekt Dušan Jurkovič. Silhuety slovenských, či valašských zvonic, ale z kamene a pokryté lesklými taštičkami zelenými. K tomu podpěrné sloupy a vazba dřevěná, více dekorační sytými barvami nelomenými. Kdysi byly ty kapličky krásné, dnes zdají se nám málo účelné. Místo obrazů malovaných jsou v Jurkovičových kapličkách šamotové mosaiky z rakovnické továrny. Navrhoval je malíř Jano Kohler od Kyjova.
Při velikých poutích mění se kapličky v noclehárny. Na kamenných dlažbách leží poutníci a poutnice, protože poutníkům hotel ani útulna nestačí velkým návalům. 
Na nejvyšším místě temene hory postavena je od roku 1897 rozhledna a pod ní na mírném svahu ve stínu jedlí malý hřbitůvek. Nově upravený vchod a nizoučké, nehonosné a stejné náhrobky činí opravdu dojem věčného klidu a míru. 
Na Hostýně přál si býti pochován náš básník Fr. Táborský:
A místo náhrobku jen jedli tajemnou 
mi vsaďte v hrob, ať šumí nade mnou; 
nechť ptá se kdo, zda žebrák či poutník kles, 
to jedno jest, nechť za mne mluví les.

Sv. Hostýn má meteorologickou a hydrologickou stanici a koná i povětrnostní hlídku leteckou.
Potkáte-li při obchůzce na Hostýně vysokou postavu staršího kněze, vážné a obrýlené tváře, pak jest to pravděpodobně P. R. Rozkošný T. J. Tento muž koná nejen bohoslužby, ale prokazuje cenné služby i vědě a letcům. Třikrát denně obchází své aparáty, pozoruje pečlivě a zapisuje teplotu a tlak vzduchu, směr a sílu větru, množství deště, sněhu a krup, oblačnost atd. Velmi ochotně podal nám obsažný výklad o svých aparátech a službě, musíme jej však bohužel odložiti do některého čísla příštího. Dnes vyjímáme pouze několik řádek z jeho článku v 6. čísle "Hlasů svatohostýnských" (1930), z časopisu, který byl založen superiorem hostýnským v r. 1905 a slouží hlavně propagaci poutního místa. Píše: 
„Neposlední zásluhu o bezpečnost letců mají také povětrnostní letecké hlídky, které několikráte denně posílají meteorologickému ústavu do Prahy zprávy o stavu počasí. Tamější úředník je sestaví, naznačí na mapě, jaká je povětrnost v krajinách, jimiž letec má letěti, předá je letci, jenž seznav situaci, letí nebo počká na zlepšení počasí, neb vůbec let odloží. Svatý Hostýn jest návěštní stanicí společnosti "Polská linja lotnicza Aerolot", která udržuje leteckou službu mezi Vídní a Varšavou. Letec ráno odletí z Vídně a odpoledne vrací se z Krakova. Proto letecké hlídky z Bohumína, Nov. Jičína, z Přerova, Olomouce, Hostýna, Uh. Brodu, Brna telegraficky posílají zprávy do Prahy, odkudž pak jsou telegrafovány buď do Vídně neb do Krakova, aby letec před letem znal povětrnostní stav na Moravě.“ 

(Hospodaření na Hostýně)O hospodářství Hostýna dělí se duchovní správa (řád T. J.) se spolkem Matici svatohostýnskou.
Jesuité udržují kostel, klášter, křížové cesty, Matice stará se o úpravu vrchu, cest a o pohodlí poutníků. Matice měla již předchůdce. Roku 1881 na podnět příborských kaplanů dr. J. Schneidra a dr. Ant. Stojana bylo založeno "Družstvo svatohostýnské", bez stanov, jako volně spojení ctitelů P. M. svatohostýnské. Kromě modlitby mělo sbírati peněžní příspěvky na úpravu cest a stavbu řadového domu. Vyjednávalo se s různými řády o převzetí duchovní správy na Hostýně po dobu pouti, až se docílilo dohody s řádem Tovaryšstva Ježíšova a roku 1887 přišli na Hostýn první 3 jesuité (2 kněží s bratrem). 
V roce 1895 založen byl řádný spolek, dnešní "Matice svatohostýnská", který dnes čítá asi 14.000 členů. Prvním činem nového spolku byla koupě temene Hostýna (asi 25 ha) od majitele panství Loudona za 55.000 zlatých. Z příspěvků členstva a z darů buduje spolek na vrcholu hory rozsáhlé podniky, z nichž měla řada bystrických živnostníků a podnikatelů značně výdělky.Největším dílem posledních let je poutní dům (1928) vpravo od kostela, jehož stavba a zařízení stálo 2 milióny Kč. Je v něm 466 posteli čistě a pečlivě udržovaných. Vše jednoduché, bílé, ale čisté a vyhovující přísným zásadám zdravotním. Záchody splachovací, umývárny s vanami a sprchami, restaurační místnosti světlé a vzdušné. A ceny jídel a noclehů ne vysoké. 

Závěr. 
Vzácných děl a památek vysoké ceny umělecké ani vědecké Hostýn nemá. Řekli bychom, že je to dost všední poutnické prostředí, ne vždy šťastně řešené. Kostel nemá sice čistého slohu, ale architektura jeho průčelí je slušná a vyniká zejména nyní po opravě průčelní omítky. Není-li tam překvapujících uměleckých výtvorů lidské ruky, dala za to příroda Hostýnu vděčně panoráma nezapomenutelného výhledu na celou prý třetinu Moravy. 
Letos započato bylo se stavbou nové silnice, která už v příštím roce umožní autům osobním i nákladním, autobusům, motorovým kolům pohodlný výjezd. I to je dokladem, že Hostýn se modernisuje jako poutní i turistické místo.

Vlastivědný sborník střední a severní Moravy, příloha k˙2. číslu IX ročníku (říjen 1930)
Vydávají učitelské jednoty v župě olomoucké. Řídí redakční a vydavatelský sbor. Odpovědný redaktor Norbert Černý v Litovli. Administrace je v Kroměříži. Knihtiskárna Čeněk Pechtor v Kroměříži.

 

Z bystřického zpravodaje - V roce 1930 zanikla Románská kaple