Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

4. neděle postní – cyklus A, 26. března 2017

Dnešní neděle se nazývá Laetare, radostná. Uprostřed postní doby připomíná vítězství vzkříšení, které se blíží. I dnes se bude mluvit o křtu, jeho důsledcích, a také dnes může být zařazeno skrutinium, tedy modlitba za katechumeny. Poselství evangelia i druhého čtení by se dalo shrnout do slov „světlo života“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se na konci 11. stol. př. Kr., před několika lety byl ustanoven první král Izraele – Saul. Život je do značné míry řízen rodovými tradicemi. Text čteme pro zmínku o pomazání olejem jako typickém obřadu spojeném s vylitím Ducha svatého, ale i pro zmínku o Boží volbě, která je odlišná od lidských představ.
1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

ŽALM 23
Snad nejznámější žalm je především modlitbou důvěry. Přidejme se k němu.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Autor listu ve čtvrté kapitole povzbuzoval křesťany, aby nežili jako pohané. V následující kapitole to konkretizuje. Prázdná slova ani smilstvo nejsou skutky světla. A pojem světla hraje roli i v našem textu.
Ef 5,8-14
Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“
Zpěv před Evangeliem
Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.

EVANGELIUM
V postní době čteme dlouhé pasáže z Janova evangelia, protože jde o křestní katecheze. Dnešní je vysvětlením Ježíšova zvolání: „Já jsem světlo světa.“ Uzdravení ze slepoty je nejen zázrak fyzického uzdravení, ale i naplnění zaslíbení proroků. Zároveň je slepota symbolickým vyjádřením života bez víry. Na slepci sledujeme postupné zrání víry.
Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pán mi pomazal oči; šel jsem, umyl jsem se a vidím, a uvěřil jsem Bohu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle postní – cyklus A, 19. března 2017

Hlavním důvodem, proč křesťané před Velikonoce zařadili postní dobu, byla závěrečná intenzivní příprava katechumenů na křest. Proto také texty této a následujících dvou nedělí jsou neseny tematikou křtu. Snad by pro porozumění textům této neděle bylo možné položit si otázku: Odkud, jak a kam se křtem člověk posouvá? V jednotlivých čteních najdeme odpovědi. Při liturgii může být zařazena zvláštní modlitba za katechumeny, tzv. skrutinium.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Izrael vyšel z egyptského otroctví. Je na poušti (13. stol. př. Kr.), ale lidé stále pochybují, zda je Bůh dokáže zachránit, i když zakusili mocné vítězství nad Egypťany v Rákosovém moři. Bůh jejich nouzi řeší a bude řešit i dále! Zanedlouho jim Bůh nabídne svoji smlouvu.
Ex 17,3-7
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

ŽALM 95
Žalm reflektuje události prvního čtení – nevěrnost Izraele a pochybnosti ve víře. Reaguje vyznáním víry a distancováním se od postoje pochybovače.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
List Římanům systematicky vysvětluje důsledky Ježíšovy oběti. Klíčový je pojem ospravedlnění z víry. Míní se tím možnost přistoupit před Boha, aniž by nás od něj oddělovala naše nevěrnost. Toto ospravedlnění však není naší zásluhou či schopností!
Řím 5,1-2.5-8
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky.
Zpěv před Evangeliem
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

EVANGELIUM
Ježíš putuje z Galileje k Jeruzalému. Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, ale i podmínky jeho udělení a proces obrácení. Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr., každopádně si postavili vlastní chrám. Jejich potomci vyznávali stejně jako Židé Hospodina, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze ani judského krále.
Jan 4,5-42
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Kdo se napije vody, kterou mu dám, praví Pán, stane se v něm pramenem vody, tryskající do života věčného.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Jak souvisí příběh prvního čtení se křtem? Hned několik témat nám vystoupí před oči. Především vyjití z otroctví Egypta. Druhou skutečností je žízeň, kterou neuhasí nic než Boží pramen. Ale jeho dárcem není člověk, i když je to Mojžíš, který uhodí do skály. Klíčovou roli však ve křtu hraje víra. V příběhu je to Mojžíš, kdo svojí vírou zastaví návrat do otroctví. Bůh Izraelity postupně vychovává k dospělosti, ve které oni sami uvěří (Jan 4,42). Velmi podobně pak sledujeme příběh u studny v evangeliu. Každé slovo dialogu rozehrává určité křestní téma. Ať jde o hledání ženy, její život v hříchu či Ježíšovo slovo pravdy, které usvědčuje, ale i osvobozuje.

 

 

 

 

2. neděle postní – cyklus A, 12. března 2017

Postní doba nám nabízí nejzákladnější texty křesťanské víry. Tato neděle není výjimkou, velkou roli bude hrát slovo víra. Nejprve potkáme první postavu dějin Izraele, kterou víra vede k naslouchání a také k rozhodnutí. Bůh však s vírou pracuje, člověka vychovává a utvrzuje, jak popisuje evangelium.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prvních jedenáct kapitol knihy Genesis líčí svět v jeho zrodu: stvoření Bohem a postupné proniknutí hříchu do všech rovin lidských vztahů. Vrcholí líčením stavby Babylonské věže. Až ve dvanácté kapitole (náš text) se pohled soustředí na jednoho člověka, od něhož Bůh začne rozvíjet plán záchrany.
Gn 12,1-4a
Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

ŽALM 33
V Bohu je naše pomoc. Proměňme tento žalm ve svoji modlitbu.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel píše druhý list spolupracovníkovi v biskupské službě. Hned na začátku ho vyzývá k oživení ducha, kterého dostal, a připomíná, co znamená evangelium. V tomto krátkém textu svatý Pavel shrnul základní podstatu vyznání víry křesťanů!
2 Tim 1,8b-10
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM
Synoptická evangelia mají typické části. Nejprve popisují Ježíšovo narození, pak počátek činnosti, zázraky a vyvolení učedníků. Klíčový přelom začne vyznáním Petra, který Ježíše označí jako Mesiáše. Ježíš reaguje slovem o své smrti a vzkříšení. Na to navazuje naše perikopa: Zahalí je oblak, což je odkaz na starozákonní výjev Boha v oblaku. Ježíš se setkává s Mojžíšem, který přijal Tóru – Zákon, a s Eliášem – největším z proroků. I ti se před Ježíšem sklánějí!
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nelze přehlédnout, jak zásadní roli ve vyprávění konce 16. a začátku 17. kapitoly Matoušova evangelia hraje Petr. Je pochválen, následně pokárán, nyní se opět ujímá slova, ale opět neporozuměl. Možná tiše litujeme Petra v jeho nechápavosti či Ježíše v jeho pedagogických neúspěších. Je však třeba zahlédnout, že Ježíšova pozornost se nyní soustředí na apoštoly a přes všechno jejich váhání je uvádí hlouběji do samotné podstaty evangelia. I my sami si někdy připadáme zmateni ve vlastním životě či snaze žít dobře evangelium. Ale to vůbec neznamená, že nás Bůh nevede! Ježíš je skvělý pedagog, který zná cíl své činnosti a ví, kam své svěřené učedníky touží dovést. A to platí také o nás!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle postní – cyklus A, 5. března 2017

Zahajujeme postní dobu. Jde o čas, který je velmi vzácný a cenný! Církev si v tomto období připomíná nejzákladnější pilíře své víry, protože společně doprovází katechumeny ke křtu. Jde o přípravu, ale také zvláštní okamžik milosti, kdy je třeba sestoupit do hlubin svého života a zakusit Boží tajemství. Každé dnešní čtení upozorní na jinou skutečnost. Evangelium se soustředí na pokání a pokušení. První čtení mluví o prvním hříchu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Ve druhé kapitole knihy Genesis vysvětluje starozákonní teolog pomocí příběhu skutečnost Božího díla stvoření. Bůh tvoří člověka (adam znamená hebrejsky člověk) a dává mu úkol střežit zahradu. Ve třetí kapitole pojednává o zkoušce, ve které člověk selhává. Z obou kapitol čteme jen vybranou část.
Gn 2,7-9; 3,1-7
Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

ŽALM 51
Kajícnost je asi nejsilněji vyjádřena v žalmu 51. Tento text je reakcí krále Davida na vlastní selhání. Ač si je vědom své fatální chyby, přece neztrácí důvěru v Boha a naději na odpuštění.
Odpověď: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, – můj hřích je stále přede mnou. – Jen proti tobě jsem se prohřešil, – spáchal jsem, co je před tebou zlé. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

2. ČTENÍ
List Římanům vysvětluje velice systematicky, proč musel přijít Ježíš jako zachránce a jaký význam má ospravedlnění jeho obětí. V našem textu se popisují klíčové důsledky dědičného hříchu a jeho odstranění Kristovou obětí.
Řím 5,12-19
Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
EVANGELIUM
Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.
Mt 4,1-11
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš je pokoušen? To se zdá jako zcela nemyslitelné. Vždyť je Bůh! Ale Kristus je pokoušen jako člověk. První pokušení útočí na nedostatek, druhé na pýchu a lidskou sebejistotu. Poslední je pravou zkouškou věrnosti Bohu. Je to pokušení moci za cenu zřeknutí se Boha. Zajímavé je, jak se Pán brání. Vždy totiž odmítne dialog se zlem a cituje slovo Boží. V posledním rozhovoru Ježíš Zlu nařizuje: „Odejdi“ či „Jdi mi z cesty“, tedy odmítne se dále návrhy démonů zabývat. Rozkazovat Zlu není taková maličkost. Ale po vzoru našeho Pána v případě, že útočí na nás samotné, to možné je. Právě toto radikální odmítnutí zla je zásadní. I my jsme pozváni odmítnout návrhy zla. To je základní předpoklad pro setkání s Bohem a službu evangelia. A je to také první úkol, který je třeba si do postního období předsevzít.

 

 

 

 

 

 

 

 

8. neděle v mezidobí – cyklus A, 26. února 2017

Postará se Bůh? Kolikrát si klademe tuto otázku, když přichází nesnáze či kritické chvíle života. Je Bůh skutečně schopen ovlivnit složité životní situace? První čtení nabízí Boží pohled na utištěné Izraelity. Evangelium otevře velké Boží ujištění Nového zákona…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Uprostřed babylonského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho čtenáři sami najdou.)
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62
Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.
Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).
1 Kor 4,1-5
Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním Desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to nyní navazuje otázkou zabezpečení se.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem, a budu opěvovat jeho jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Milosrdný Bože, ty nás zveš k svému stolu a svátostí, kterou jsme přijali, živíš nás už nyní pro věčnost; dej, ať žijeme v trvalém spojení s tebou. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Stará se Bůh skutečně o člověka či nikoli? Jistě lze vzpomenout nejednu historku o tom, jak se dotyčný modlil a nic se nestalo… Dnešní evangelium ale poukazuje na jiný směr uvažování. Ježíš neodpovídá na otázku, které typy proseb Bůh vyslyší a jak konkrétně. Ale přesvědčuje posluchače, že je Bůh neopustí. Otázkou ovšem zůstává, zda se my sami o Boha ve svém životě opíráme. Do jaké míry s ním počítáme ve svých plánech, aby Bůh vůbec mohl odpovědět nějakým vyslyšením. Bůh je v prvním čtení přirovnáván k mamince, která pečuje o nemluvně. V evangeliu je nazýván nebeským Otcem, pro kterého máme velikou cenu. Všimněme si, jak Ježíš potřebuje vypíchnout zbytečnou starost člověka o sebe sama. Svazující úzkost o svůj život je často mlhavým výhledem do daleké budoucnosti, která vzbuzuje nejistotu a úzkost. Pán neslibuje zodpovězení neznámých otazníků budoucnosti. Neříká, jak to přesně bude. Ale ujišťuje, že nezůstaneme bez pomoci!

 

 

 

 

 

 

 

 

7. neděle v mezidobí – cyklus A, 19. února 2017

Jak jednat, aby Boží království rostlo a přinášelo užitek? Není to jen věc Boží. Bůh očekává od člověka spolupráci. Problematiku nahlédneme z několika úhlů. Již Starý zákon řeší otázku vztahu k bližním, jak uvádí první čtení. V evangeliu Ježíš zvyšuje laťku nároků Tóry a boří všelijaké lidové úpravy Božího zákona.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Leviticus patří do Tóry, tedy Zákona. Je tvořena především předpisy. Ale i zde nalézáme teologii a výpovědi o Bohu. Devatenáctá kapitola představuje část zákonů upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Mnohé jsou co do ideálů pokrokovější, než máme dnes my.
Lv 19,1-2.17-18
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

ŽALM 103
Správná představa o Bohu utváří jednání lidí. A neplatí to jen o lidech okolo nás. Můžeme se připojit k tomuto zpěvu o úžasném Bohu?
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Korintským. V komunitě Korintských panuje napětí a rozdělení. Někteří se přiklonili k učení svatého Pavla, ale jiní dávají přednost jiným učitelům. Pavel je kárá a argumentuje…
1 Kor 3,16-23
Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví,’ a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení Horského kázání. Ježíš komentoval některá přikázání Desatera a nyní navazuje komentářem dalších částí Tóry. V posledním verši předkládá klíč k pochopení svých tvrzení. Slovo „dokonalý“ v posledním verši je v řečtině odvozeno od slova cíl. Bůh nahlíží celý svět, nejen jeho části, a vidí až k cíli stvoření.
Mt 5,38-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích, Bože. V tobě se chci radovat a jásat a opěvovat tvé jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Věrný Bože, splň na nás všechna svá zaslíbení a doveď nás k plnosti spásy, jejíž záruku jsme přijali ve svátosti těla a krve tvého Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Od doby, kdy Izraelité přijali Desatero na Sinaji, uplynulo více jak dva tisíce let. Za tu dobu se národ posunul a zkulturněl. Již není třeba vysvětlovat, že za vyražené oko se nemá platit vyvražděním celého kmene, ale že platí oko za oko, zub za zub. Základní spravedlnost tito původně kočovníci pochopili. Boží výchova však směřuje dál. Nesmíme jednat se zlým člověkem stejně jako on s námi a to i za cenu, že to něco stojí. Úkolem je šířit dobro a nikoli rozšiřovat království zla. Zlem se království zla nezmenší. Nejde o naivitu či hloupost. Ježíš je velmi náročný! Jde o přetržení řetězce pomsty a zla. Boží dokonalost spočívá jistě v jeho nekonečných schopnostech, ale největší dokonalostí Boha, kterou Zlo nedokáže opětovat, je schopnost milovat. Především v této věci máme být stejní jako Bůh.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. neděle v mezidobí – cyklus A, 12. února

U některých textů, jako jsou např. zákony či smlouvy, je třeba rozlišit obsah a nároky. Obsahem může být např. dovolená v zahraničí. Ale nárokem jsou desítky tisíc za zakoupení zájezdu. Podobně tak dnes budeme číst, jaké nároky klade Ježíš na ty, kdo přijmou vykoupení, které je obsahem evangelia a o kterém se v dnešních textech nemluví. Lze nároky splnit?, ptá se první čtení. Druhé čtení nás ujistí, že Boží moudrost ví, co dělá.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova je napsaná pro poučení mladého muže vstupujícího do života. Otevírá v krátkých úvahách nejrůznější témata. V dnešním textu nabízí upozornění směřující proti nebezpečnému omylu. Ve verši 11–12 autor píše: „Neříkej: Hospodin zavinil, že jsem odpadl,‘ on přece nedělá to, co nenávidí.“ Člověk je schopen vyhnout se hříchu! Bůh člověku dává svobodu vybrat si mezi dobrem a zlem.
Sir 15,16-21
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

ŽALM 119
Ač se to v dnešní době nezdá, Bůh žehná těm, kdo konají spravedlnost a dobro. Prosme o toto požehnání i my.
Odpověď: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, – kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. – Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, – hledají ho celým srdcem. Tys, Hospodine, dal svá nařízení, – aby se jich dbalo svědomitě. – Kéž jsou pevné mé cesty, – abych zachovával tvé příkazy. Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ – a zachovával tvé slovo. – Otevři mé oči, – ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, – a budu ji věrně zachovávat. – Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon – a chráním ho celým svým srdcem.
2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení prvních kapitol citovaného listu. Komunita Korintských je ve velké rozepři ohledně vedení a učení. Velkou roli v tom hraje gnóze, učení stavějící na tajném zasvěcení do pravdy, které je přístupné jen vyvoleným. Ale Kristovo tajemství spočívá v kříži! A není určeno pro elitní skupinu zasvěcených. Přijmout ho mohou všichni, kdo otevřou srdce.
1 Kor 2,6-10
Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, co ‘oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na předchozí neděli a čteme z „programového prohlášení“ Ježíše, tzv. Horského kázání. Po blahoslavenstvích připojuje Kristus komentář k pátému, šestému a osmému přikázání Desatera, základní smlouvě, na které stojí víra Izraelitů.
Mt 5,17-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‘Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš komentuje Desatero tak, že rozšiřuje jeho význam nejen na doslovné chápání starodávného příkazu. Ale požaduje, aby posluchač domýšlel důsledky, které souvisí s příkazem. Nejen zabití, ale i hněv a potupa jsou na stejné rovině. Ježíš očekává úctu k člověku. Podobně je to u šestého přikázání. Nejen vlastní smilstvo, ale vše, co činí z druhého člověka pouze předmět požitku, je překročením Božího pohledu na člověka. Možná nás napadne, zda lze vůbec Ježíšův nárok splnit. Kristus nepředkládá nemožné, dobro však nepřichází jen tak samo od sebe. Je třeba pro něj nasadit své síly. A to od nás Bůh očekává.

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle v mezidobí – cyklus A, 5. února 2017

Dnešní důraz textů Písma lze zkrátit do pojmu „spravedlivý“. Kdo je spravedlivý? Je totéž spravedlnost před Bohem a před lidmi či při soudu? Biblická řeč zjevně slovo spravedlivý chápe jako označení toho, kdo žije v souladu s Božím pohledem na člověka. Ježíšův výklad spravedlnosti však jde dál. Nestačí jen splnění určitých nároků na slušnost v jednání, nestačí být jen „hodný“. Kam tedy Bůh posunul svůj nárok na člověka, jak ho Kristus prezentuje v Horském kázání?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše má zjevně několik dílů, které vznikají v odlišném historickém kontextu. Od 56. kapitoly se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Je třeba obnovit smysl všech úkonů zbožnosti a především prodchnout předpisy duchem.
Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“

ŽALM 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je středem výsměchu v dnešní společnosti. Ale není to objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Nebo: Aleluja.
Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.

2. ČTENÍ
Čteme na pokračování první kapitoly Prvního listu Korinťanům. Korinťané (dnes bychom řekli farnost) se zjevně hádá o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – svatého Pavla. A on je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
1 Kor 2,1-5
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš vyhlašuje svůj program v Horském kázání. A začal zostra. Nejprve vyhlásil jakési teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu.
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha, a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Když vyzveme některé lidi, aby nahlas řekli např. něco o sobě, bude to pro ně životní zkouška. A jiní se pustí bez okolků do mluvení, které nejde zastavit. Ježíšova slova o světle a soli nejsou pobídkou k sebeprezentaci za každou cenu. Ale na banálních příkladech ukazují, že nežijeme každý sám pro sebe ve své ulitě. Naše životy ovlivňují svět okolo nás! Jsme sůl a světlo. Bez nich bude svět tmavý a bez chuti. Ne, nejde o namyšlenost, že jsme více než jiní. Jde o výzvu, abychom byli co k čemu ve společnosti platní. Jsme nositelé světla, jestliže žijeme z evangelia. Jsme nositelé chuti, pokud z nás nějaká chuť a radost evangelia září. Ale platí to také jako povzbuzení pro všechny, třeba docela obyčejné lidi. Kdo přijme a realizuje evangelium, bude světlem a chutí pro ostatní!

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí – cyklus A, 29. ledna

Základní pravdou víry (tzv. kérygmatem) křesťanů je vyznání, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých. Ale co Kristus sám učil? Co klade posluchačům na srdce, jako základní prvky praktického života z víry? Možná lze otázku položit i jinak: K čemu nám je to všechno dobré, když ve světě tolikrát vítězí zlo? Dnešní neděle otevírá základní učení Ježíše a připomíná zaslíbení spojená s životem podle víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Sofoniáš vystupuje na začátku velké náboženské reformy spojené s králem Jošiášem (640–609 př. Kr.). Prorok ohlašuje den soudu a burcuje tak k obrácení. Těm, kteří přijmou výzvu, Bůh připravil vysvobození. V textu čteme dva různé úryvky z knihy proroka Sofoniáše.
Sof 2,3; 3,12-13
Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

ŽALM 146
Žalm reaguje na kontext prvního čtení. Bůh netouží po zkáze hříšníků, ale po obnovení kvalitního vztahu. Ti, kteří pro věrnost Bohu trpí, jsou zachráněni. Vždyť Bůh je věrný ke svému lidu. A to platí stále!
Odpověď: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé. – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení textu koncipovaného jako odpovědi na řadu otázek rozhádané komunitě v Korintě. Našemu textu předchází slavná věta: „Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“
1 Kor 1,26-31
Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: ‘Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.’

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM
Po úvodní kapitole shrnující začátek Ježíšovy činnosti uvádí Matouš základy Ježíšova učení v tzv. Horském kázání (5.–7. kapitola). Tento text začíná slavným blahoslavenstvím. Následně pokračuje Horské kázání komentářem k Desateru a dalším základům praktického života z víry.
Mt 5,1-12a
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Blahoslavení, tedy ti, kteří jsou šťastní. Blahoslavení chudí v duchu jsou startem Kristova učení. Po celé evangelium bude třeba jeho slova správně chápat! Ježíš nechce učinit ze všech lidí blázny či hlupáky. Ježíš mluví o postojích srdce. Chudoba je schopnost zřeknout se množství nesmyslů, které odvádějí pozornost od podstatného. Pánem vyzdvižená chudoba znamená odvahu spolehnout se na Boha a nespoléhat jen na sebe, své zajištění, svoji moc… Možná to zní velmi bláznivě. Copak se nemáme snažit zajistit? Ale zde je řeč o víře. O schopnosti vidět neviditelné, nahlédnout „za horizont“. Víra se opírá o Boží plán se světem, o Boží náhled na svět. On ví, co je moudré a co nikoli. Bůh nám připravil všechny podmínky včetně smazání hříchů tak, bychom mohli se vší naší slabostí svěřit svůj život do jeho rukou, žít pro něho a být mu blízko. Tak to dnes udělejme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle v mezidobí – cyklus A, 22. ledna 2017

„Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Tak začíná Ježíš svoje hlásání evangelia. Skončila doba strachu, zda Bůh nějak zachrání lid, polámaný vlastními i cizími slabostmi a zlem. Dnešní neděle otevírá základní téma: Jsme bezu rozdílu pozváni, abychom otevřeli dveře přicházející záchraně. Ježíšovo pozvání zní dnes stejně jako před mnoha staletími.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V 8. stol. př. Kr. nastane konflikt mezi Judskem (jižní Izrael) a Izraelem (míněn severní Izrael, Neftali a Zabulón – původní názvy pro dnešní Galileu), který vytáhne spolu se Sýrií proti Jeruzalému. Prorok Izaiáš však předpovídá neúspěch jejich válečné výpravy (srov. Iz 8,4). Ale poražené oblasti nezůstanou navždy vystaveny hanbě porážky… V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
Iz 8,23b – 9,3
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

ŽALM 27
Zpěv dávného Božího vyznavače překvapuje hlubokou důvěrou. Je však opravdu tak těžké opřít se s důvěrou o Boha, jako to dokázal před 2500 lety žalmista?
Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě – po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám. Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ
Pavel odpovídá na dotazy a stížnosti. Komunita Korinťanů byla zjevně rozdělena. Pavel reaguje na tento podnět a hledá argumenty proti rozdělení v církvi. Díky tomu se tvoří první teologické reflexe pojmu církve.
1 Kor 1,10-13.17
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká něco jiného: „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
Po křtu v Jordánu a pokušení na poušti začíná Ježíš svoji veřejnou činnost, a to v krajině v té době již pohanské (tedy neobývané Židy). Souvislost s prvním čtením je zjevná a prozrazuje, jak Matouš dbá na starozákonní odkazy ve svém textu.
Mt 4,12-23
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: ‘Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.’ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Není tajemstvím, že evangelista Matouš píše pro komunitu židů, kteří znají Písmo a kladou si otázky spojené s výkladem Starého zákona ve spojitosti s Ježíšem. Matouš nás tedy učí číst Starý zákon tak, abychom i my mohli rozeznat, co všechno se vztahuje na Krista z proroctví, žalmů a dalších textů. V evangeliu potkáváme Pána, který mluví o Božím království. Tím neoznačuje nějaké území či církev. Ale každé místo, kde vládne Bůh. Může jít o život jednotlivce, konkrétní společenství lidí, náš byt, práci či kostel. Bůh touží přijít a naplnit nás svým uzdravením v tom nejširším významu slova, jak popisuje hned následující verš po dnes čteném textu – Mt 4,24. A přeci je třeba proto něco učinit. Obrácení je přesný pojem. Člověk se na svém výletě životem musí zastavit a rozhlédnout. Je třeba vidět správný směr, než se vydáme na další cestu. Stojí tu průvodce, který nás vybízí: „Pojďte za mnou.“

 

 

 

 

 

 

2. neděle v mezidobí – cyklus A, 15. ledna 2017

Z vánočních událostí vstupujeme do běžného liturgického roku. Budeme sledovat Ježíše v jeho prvních krocích. Dnes se ještě vrátíme ke křtu v Jordánu, protože nám jde o hlubší porozumění skutečnosti. Chceme se zastavit nad tím, kdo vlastně Ježíš je, ať ve svědectví proroků nebo Jana Křtitele.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Navazujeme na minulou neděli. Kniha proroka Izaiáše se jeví jako dílo více autorů. Od 40. kapitoly se mění jazyk, styl, ale i popisovaná doba. Ocitáme se uprostřed největšího útlaku Izraelitů v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. V této chvíli Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. A nejenom, že zachrání Izrael, tento Služebník bude světlem všem národům!
Iz 49,3.5-6
Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

ŽALM 40
Čtyřicátý žalm cituje slova Služebníka, který přijímá Boží vůli. Tento žalm se odrazí v teologii Nového zákona (List Židům). Verš 7 lze místo: „otevřels mi uši“ přeložit „připravil jsi mi tělo.“ Rozhodnutím Ježíše a přijetím Boží vůle máme život!
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ
Po dva měsíce budeme číst v druhém čtení z Prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Byl napsán jako odpověď na řadu témat a otázek. Ovšem list zaslaný Pavlovi se nezachoval. Budeme tedy sledovat témata, na která autor reaguje. Začínáme úvodem listu, tedy pozdravem, který odráží základní vyznání víry křesťanů.
1 Kor 1,1-3
Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium začíná známým prologem. Na něj navazuje svědectví Jana Křtitele, kterým autor evangelia uvádí Ježíše na scénu. Křest Ježíše Janovo evangelium popisuje v jiném světle než synoptici. Avšak i zde hraje zásadní roli. Popis křtu uzavírá klíčovým svědectvím víry v Krista.
Jan 1,29-34
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš přichází jako zachránce, mesiáš, na kterého židé čekají dlouhá staletí. Ale dosah Ježíšovy misie bude přesahovat hranice Izraele. První čtení mluví o „světle“ národů. Ježíš není zdatný politik nebo revolucionář, nešíří žádnou novou ideologii. Jeho klíčovým přínosem je vlastní dar života. Proto se v listě Židům cituje dnešní žalm s překladem: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo“ (Žid 10,5). Na svém těle ukazuje míru lásky Hospodina k jeho lidu. A jde ještě dál. Skrze oběť sebe sama dává život svému lidu. Proto ho Jan nazývá: obětní „Beránek Boží, který snímá hříchy světa“.

 

 

 

 

 

 

 

 

Svátek Křtu Páně – cyklus A, 8. ledna

Svátek Křtu Páně uzavírá vánoční dobu. Ve staré liturgii se spojoval se slavením svátku Zjevení Páně. Připomínalo se, že Ježíš byl tímto okamžikem zjeven světu jako Zachránce. Svátek Křtu Páně tedy tvoří spojnici mezi událostmi narození a veřejným vystoupením, jak o něm budeme číst v následujících nedělích. Význam události je však zásadní a odhaluje hned několik Božích tajemství.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29
Žalm mluví o „hlasu“ Hospodina. Jak tento Boží hlas působí? Může bořit, obracet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných.
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nebesa se otevřela a zazněl Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM
Všichni evangelisté uvádějí scénu Ježíšova křtu. Jde tedy o zásadní skutečnost. Nesvědčí pouze o Ježíšově pokoře, Jan Křtitel ví, že Kristus nepřijímá křest jako znamení obrácení či pokání z vlastních hříchů. Ježíš touto událostí zahajuje své veřejné vystoupení, mandát mu dává sám Bůh Otec! Znamená to, že jednat bude nejen Ježíš, ale celá Nejsvětější Trojice.
Mt 3,13-17
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Samotný okamžik Ježíšova ponoření do Jordánu byl asi sledován jen několika desítkami lidí stojícími na břehu. Ježíš však nepřichází konat pokání z vlastních hříchů. Žádné nemá! Sestupuje do Jordánu, aby symbolicky na sebe vzal vinu těch, kteří ji v Jordánu zanechávali. Toto gesto je podtrženo zjevením celé Trojice. Bůh mluví o milovaném Synu a Duch boží spojuje Syna a Otce. Celý Bůh touží zachránit svět. Celý Bůh se sklání k člověku a volá ho k obrácení. Neplatilo to jen u Jordánu, Boží slova: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte…“ zůstávají pozvánkou i pro nás.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Matky Boží, Panny Marie – cyklus A, 1. ledna

Slavnost Matky Boží Panny Marie je záměrně v novodobé liturgii umístěna na začátek občanského roku. Chceme svěřit Panně Marii nastávající čas a prosit o ochranu. Zároveň nelze nevidět úzkou souvislost Mariina mateřství a událostí spojených s vánocemi. Tradičně v tento den žehná papež celému světu, vyprošuje mu tedy Boží požehnání. Jsme tak pozváni připojit se k této modlitbě požehnání pro celý svět a prosit o mír a pokoj.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Buď zdráva, svatá Boží Rodičko, porodilas Krále, jenž nad nebem i zemí vládne na věčné věky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
První část Čtvrté knihy Mojžíšovy obsahuje předpisy spojené s kultem. Mezi nimi jsou uvedena slova tzv. Áronského požehnání. Žehnat znamená svolávat na člověka Boží dobro.
Nm 6,22-27
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: ‘Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!’ Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“

ŽALM 67
Áronské požehnání se promítá i do slov žalmu, který vyprošuje Boží milost pro lid. Zároveň žalm ukazuje, že žehnáním se označuje i vzdávání chvály Bohu.
Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ
List Galaťanům rozebírá otázku povinnosti plnit předpisy Mojžíšova zákona. Přirovnává Izraelity k dětem, které plní rozkazy podobně jako otroci, protože jsou nedospělé. Ale skrze Krista jsme přijati za dospělé syny, jsme tedy svobodní. Úryvek ze čtvrté kapitoly listu Galaťanům je zde zařazen kvůli zmínce narození ze ženy.
Gal 4,4-7
Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM
V evangeliu zkráceným způsobem Lukáš uzavírá vyprávění o narození Ježíše. Pastýři potvrzují význam této události. Maria je zde ukázána jako jakýsi protiklad ostatních, kteří se „divili“. Uchovává vše v srdci. Obřízka je pak podtržením naplněných zaslíbení.
Lk 2,16-21
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, provázej nás v tomto novém roce svou pomocí a posiluj nás svátostným pokrmem, ať pod ochranou Panny Marie, Matky tvého Syna i matky nás všech, celým svým životem směřujeme k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšovo narození bylo pro oba rodiče značně dramatické. Nejistota i bídné podmínky znamenaly pro milující matku velký stres. Avšak Bůh ani na okamžik Ježíšovy rodiče neopustil. Vždyť Ježíš je Bůh! Možná jde o zarážející fakt. Maria a Josef zažívají velmi dramatické chvíle, a přitom je Bůh nesmírně blízko… S tímto paradoxem se setkáme v evangeliích ještě několikrát. Podobné je to i s námi. Bůh je velmi blízko i tam, kde zakoušíme mnoho nesnází. Údiv pastýřů i ostatních lidí je jistě na místě, ale Maria jde dál. Snaží se rozeznat Boží jednání ve svém životě a rozjímá o tom. Jako by otočila hlavu a snažila se zahlédnout Boží stopy ve svém životě. S novým rokem souvisí bilancování předchozího času, ke kterému je třeba připojit otázku po „Božích stopách“ i v našich životech. A modlitba tohoto dne pak má být spojena s poděkováním Bohu, pokáním a prosbou o požehnání do dalších dnů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv