Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

6. neděle velikonoční – cyklus A, 21. května 2017

Tato neděle předznamenává další povelikonoční událost – nanebevstoupení Pána. Učedníci potřebují poznat, kým Ježíš je a jaký význam má jeho zmrtvýchvstání. Nejde jen o přijetí určitého zvyku či nějaké zajímavé informace. Je třeba proniknout do toho, co znamená přijmout Krista a žít z jeho evangelia.

VSTUPNÍ ANTIFONA
S radostným voláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Církev zakusí první pronásledování a mnozí se rozptýlí do okolních zemí (rok 37–41 po Kr.). Filip odešel do Samaří (cca 50 km, dnešní Sabastia u Náblusu) a tam hlásá evangelium. Všimněme si, jak Skutky jasně rozlišují křest od daru Ducha svatého, který je dán pokřtěným až po modlitbě apoštolů.
Sk 8,5-8.14-17
Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnutých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo. Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

ŽALM 66
Bůh je mocný, když dokáže pronásledování proměnit v šíření evangelia (viz první čtení). Pokud i my máme s Bohem nějakou podobnou zkušenost, je to důvod ke chvále slovy žalmu.
Odpověď: Jásejte Bohu, všechny země! Nebo: Aleluja.
Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, – vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, – nechť opěvuje tvé jméno.“ – Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi! Moře proměnil v souš; – suchou nohou přešli řeku, – proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky. Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. – Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.

2. ČTENÍ
Apoštol povzbuzuje křesťany, kterým pravděpodobně hrozí ústrky. Nejde jen o osobní statečnost, ale i o odvahu svědčit o víře.
1 Petr 3,15-18
Milovaní! Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného. Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM
Téměř plynule navazujeme na minulou neděli. Vracíme se do večeřadla a nasloucháme Ježíšovým slovům během poslední večeře. Ježíš hovoří o Božích přikázáních, jak je Izraelité dostali na Sinaji, navazuje tedy na pojem smlouvy, jak ho Židé znali.
Jan 14,15-21
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš pokračuje v rozhovoru u poslední večeře. Odhaluje apoštolům zásadní skutečnost. Po událostech Velikonoc a po jeho nanebevstoupení sešle Ducha svatého. Pán ho nazývá Přímluvce. Řecké slovo „paraklétos“ má však širší význam: rádce, přímluvce, utěšitel, obhájce. Zvláštní je souvislost mezi darem tohoto Ducha, zachováváním přikázání a láskou k Bohu. Kristu neleží na srdci prázdné plnění nějakých předpisů. Za slovem přikázání je třeba rozeznat klíčové starozákonní téma. Bůh nabídl člověku smlouvu: on bude chránit svůj lid, ale ten musí žít podle Boží představy. Člověk to nedokázal ze své síly. Ale nyní je mu dána síla Ducha svatého. V jeho moci je člověk schopen žít podle Boží představy. Ve své podstatě stále nejde o normy, ale o způsob života. Člověk žije z lásky k Bohu to, co Bůh po něm požaduje. A to mu zase otevírá oči pro poznání Boha.

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle velikonoční – cyklus A, 14. května 2017

Velikonoční doba posunuje svůj důraz od popisu vzkříšení k povolání apoštolů. Zanedlouho budou vybaveni Duchem svatým a dostanou vznešený úkol hlásat evangelium (druhé čtení). Co to však znamená? Budou muset řešit praktické úkoly života (první čtení), ale především musí poznat Otce (evangelium). Co to znamená?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V pokračující četbě ze Skutků apoštolů se ocitáme u prvního problému uvnitř komunity křesťanů. Jeho řešení i důraz apoštolů svědčí o jasně nastaveném cíli jejich činnosti i života.
Sk 6,1-7
V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“ Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

ŽALM 33
Bůh miluje spravedlnost a právo. Žalmista zpívá chválu Bohu, protože poznal jeho zásady a jeho spravedlnost. Připojme se k němu.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. Nebo: Aleluja.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Citerou oslavujte Hospodina, – hrejte mu na desetistrunné harfě. Neboť Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.

2. ČTENÍ
Minulou neděli jsme četli ze stejné kapitoly, ale až následné verše 20-25. Vracíme se však v textu nazpět proto, abychom nahlédli do rad, které svatý Petr předkládá prvním křesťanům jako povzbuzení pro život ve společenství. Odkazuje při tom na základ naší víry i povolání, které každý křesťan přijal.
1 Petr 2,4-9
Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: „Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“ Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to „kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá“. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal“ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed poslední večeře. Ježíš naznačuje mnohá tajemství svého vztahu k Otci a Duchu. Uprostřed intimní atmosféry odhaluje svým nejbližším svoji plnou identitu. Ale navíc také ukazuje, jak skrze něj dosáhnout plnosti.
Jan 14,1-12
Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám, že odcházím vám připravit místo? A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte.“ Tomáš mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ Ježíš mu odpověděl: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho.“ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: ‘Ukaž nám Otce’? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti, praví Pán. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Učedníci jsou ve večeřadle s Ježíšem. Ač je atmosféra ve městě napjatá, s Ježíšem se cítí bezpeční. Ale Pán nepotřebuje, aby se učedníci uzavřeli do bezpečného ghetta obehnaného vysokými zdmi a chráněného zamčenými dveřmi. Potřebuje, aby poznali Otce! Stále totiž ještě nechápou, jak úzká vazba je mezi Ježíšem a Otcem. Čím více poznávají Ježíše, tím více pronikají do poznání vnitřního života Boha. K plnosti života s Pánem bude zásadní přijmout plody Ježíšovy oběti. On je cesta nejen v oblasti poznání, ale je třeba se k němu pevně přitisknout. Avšak bude také důležitá osobní praxe víry, která se upevňuje v osobní modlitbě. K opření se o Boha bude třeba krok víry. Bez něj žádný z apoštolů nemůže skutečně evangelium hlásat ani být křesťanem!

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle velikonoční – cyklus A, 7. května 2017

Tato neděle je tradičně nazývána nedělí Dobrého pastýře a církev se dnes modlí za povolání k duchovnímu stavu. Dobrý pastýř, který bezpečně vede své ovce, je Bůh. Téma prolne i do žalmu, ale první čtení zůstává u události spojené s obdobím po vzkříšení. Důležitá je reakce všech, kteří uslyšeli Petrou zvěst evangelia. Druhé čtení téma pastýře připomene až v samém závěru úryvku. Může se objevit otázka: Je pro nás dnes přirovnání k pastýři a ovcím skutečně srozumitelné?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Navazujeme na minulou neděli a čteme dále Petrovo kázání o Letnicích. Dnes se však soustředíme na reakci posluchačů na Petrova slova. Všimněme si, že Bůh neodsuzuje, ale volá k obrácení a nabízí cestu.
Sk 2,14a.36-41
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: „Bratři, co máme dělat?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.

ŽALM
Modlitba důvěry je současně také svědectvím člověka, který zakusil, jak vypadá cesta s Bohem.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Nebo: Aleluja.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách, – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Petr se obrací ve svém listu na jednotlivé společenské vrstvy. Nejprve začne u služebníků (otroků). Bohužel zřejmě zkušenost s pány nebyla jen pozitivní. Má se poslouchat pán, který bije své služebníky? Petr povzbuzuje k poslušnosti, ale posouvá tuto poslušnost na rovinu duchovní.
1 Petr 2,20b-25
Milovaní! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. „On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“ Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM
Text plynule navazuje na předchozí vyprávění o uzdravení slepce. Slepý od narození byl po svém uzdravení předveden k výslechu, při němž vyznal Ježíše jako mesiáše, a proto ho farizeové vyhnali. Ježíš uzdraveného vyhledal a toto odmítnutí vysvětlil následovně: „Přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ Přítomní farizeové se však pohoršili, a proto jim Ježíš odpověděl: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu.“
Jan 10,1-10
Ježíš řekl: „Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“ Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci. Ježíš proto řekl znovu: „Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků

K ZAMYŠLENÍ
Možná se nám na první pohled nezdá, že příměr k pastýři a ovcím dnes ztrácí srozumitelnost. Nejednou se objevuje kritická připomínka, že si nechceme připadat jen jako hloupé ovce či být jen stádo… Ježíš vycházel z běžných znalostí tehdejších posluchačů! Všimněme si, že nezůstal jen u srovnání s pastýřem, ale využije přirovnání ke dveřím a další obrazy. Důležitý je ovšem cíl těchto paralel. Bůh je bezpečným průvodcem, a to nejen po cestách života. Bůh nás díky Kristovu vykoupení umí vyvést i z bludiště hříchu a v důsledku toho i z pasti smrti.

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle velikonoční – cyklus A, 30. dubna 2017

Ještě jednou se vrátíme ke scéně vzkříšení. Znovu chceme okusit radost učedníků, kteří s překvapením zjišťují, co znamenalo Ježíšovo slovo, že bude třetího dne vzkříšen. Všimněme si však, že se pozornost posouvá právě na učedníky. Pán s nimi stále pedagogicky pracuje. Leží mu na srdci růst a zrání jejich víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Skutky apoštolů popisují události, které začínají sesláním Ducha svatého. Hned po něm vystupuje apoštol Petr a mluví veřejně o tom, co se vlastně stalo. Z jeho dlouhé řeči vybíráme některé části. Odvolává se na krále Davida (žil kolem roku 1000 př. Kr.), který se stal vzorem a symbolem mesiáše.
Sk 2,14.22b-33
V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti apoštoly a slavnostně promluvil k lidem: „Židé a všichni jeruzalémští obyvatelé, pozorně vyslechněte mou řeč! Bůh vám dal svědectví o Ježíši Nazaretském mocnými činy, divy a znameními, které, jak víte, konal Bůh skrze něho mezi vámi. A on byl vydán, jak to Bůh předem rozhodl a předpověděl, a vy jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil, zbavil bolestí smrti, protože nebylo možné, aby zůstal v její moci. David přece o něm říká: ‘Mám Pána před očima stále, je mi po pravici, abych se neviklal. Proto se raduje mé srdce a můj jazyk jásá. Ano – i mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení. Oznámils mi cesty života, naplníš mě blahem před svou tváří.’“ Bratři, budiž mi dovoleno, abych k vám bez okolků promluvil o praotci Davidovi. Ten umřel a byl pohřben, a jeho hrob máme u nás až dodneška. Byl to prorok a věděl, že Bůh mu přísahou slíbil, že na jeho trůně usadí jednoho z jeho potomků. Viděl tedy do budoucnosti, a když řekl, že nebude ponechán v podsvětí a jeho tělo že nepodlehne porušení, mluvil o Kristově zmrtvýchvstání. Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme toho svědky. Byl povýšen po pravici Boží, od Otce přijal slíbeného Ducha svatého, vylil ho, jak vidíte a slyšíte.

ŽALM 16
Žalm lze vnímat jako modlitbu víry a naděje v mesiáše. Je to také naše vyznání naděje a víry?
Odpověď: Ukaž mi, Pane, cestu k životu. Nebo: Aleluja.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení prvního listu Petrova. Autor povzbuzuje křesťany, aby vytrvali na cestě za Bohem. Jediný svatý je Pán, proto i my usilujeme o svatost.
1 Petr 1,17-21
Milovaní! Když říkáte Otec tomu, který soudí nestranně každého podle jeho činů, žijte v bázni po dobu svého vyhnanství. Víte přece, že jste ze svého prázdného způsobu života, jak jste ho zdědili po předcích, byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka. On byl ovšem k tomu vyhlédnut už před stvořením světa, ale pro vás se objevil teď na konci časů. Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a oslavil, takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM
Každý z evangelistů zdůrazní v závěru svého díla jiné akcenty vzkříšení. Lukáš vybere jako dominantní scénu dvou učedníků, kteří vše vzdají a jdou pryč z Jeruzaléma (60 stadií je cca 11 km). Lámáním chleba na konci příběhu se označuje to, co Ježíš konal při poslední večeři. Jde o znamení eucharistie.
Lk 24,13-35
Ještě ten den první po sobotě se ubírali dva z učedníků do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: „O čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. Jeden z nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ Zeptal se jich: „A co se stalo?“ Odpověděli mu: „Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši velekněží a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“ A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili pro- roci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i jejich druhy. Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Učedníci poznali Pána Ježíše při lámání chleba. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zklamání. Tak by se dala charakterizovat nálada, se kterou vyšli z Jeruzaléma dva učedníci a směřovali pryč. Odcházejí, protože očekávaný mesiáš je zklamal. A oni tak doufali… Mnohokrát v životě jsme podobné zklamání mohli okusit. Měli jsme jasnou představu, jak se věci mají odehrát, ale vše jako by se pokazilo. V takových chvílích si člověk sice řekne: „Ať se děje Boží vůle“, ale v srdci jde zjevně o hořkost. A právě v této chvíli k učedníkům Pán přistoupí. „Ty jsi snad jediný, kdo neví…“ Paradoxem té chvíle bylo právě to, že jako jediný přesně ví! Ví, jaký je smysl událostí, utrpení, bolesti. Ví, jak vypadá skutečné Boží vítězství. Učedníci poznali Krista při eucharistii. Teprve tehdy jim došly všechny souvislosti. Eucharistie je mocný nástroj víry. A tato nabídka leží také před námi.

 

 

 

 

 

2. neděle velikonoční – cyklus A, 23. dubna 2017

Dnešní nedělí končí velikonoční oktáv, osm dní, kdy si připomínáme slavnost Zmrtvýchvstání. Tato neděle je také nově jmenována nedělí Božího milosrdenství. Mnozí lidé si pomyslí: „Ti učedníci se mají. To se jim to věří, když vše zažili na živo…“ Jistě, apoštolové stáli v jiné situaci než my, ale jejich „uvěření“ nebylo zdaleka tak lehké. Dnešní neděle se ptá, jak uvěřit, když jsme nebyli při tom a události vzkříšení nezažili osobně.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Otevřte své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Při Letnicích apoštol Petr vystoupí a hlásá evangelium. Po tomto impulzu z druhé kapitoly Skutků se začíná budovat první církev. Náš text popisuje její typické (lze říci také ideální) znaky. Je třeba podotknout, že jde o jakousi souhrnnou zprávu a také idealizující stav, který v realitě vy-padal přeci jen složitěji, jak se za-krátko objeví v textu o ustanovení jáhnů (Sk 6,1-6).
Sk 2,42-47
Křesťané setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách. Všechny naplňovala bázeň, poněvadž se prostřednictvím apoštolů dělo mnoho divů a znamení. Všichni, kteří přijali víru, drželi pevně pohromadě a měli všechno společné. Prodávali všechen svůj majetek a dělili ho mezi všechny, jak kdo potřeboval. Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A Pán rozmnožoval den co den počet povolaných ke spáse a církvi.

ŽALM 118
Velikonoční žalm s obdivem zpívá o Božím záměru. Boží dílo vykoupení „podivuhodné“ i pro nás…
Odpověď: Děkujte Hospodinu, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Vrazili do mě, abych padl, – avšak Hospodin mi pomohl. – Hospodin je má síla a statečnost, – stal se mou spásou. – Jásot ze spásy – zní ve stanech spravedlivých. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ
První epištola svatého Petra začíná hned po vstupním pozdravu hymnem. Objeví se dvě témata: základní dar vykoupení a otázka zkoušek, které přicházejí.
1 Petr 1,3-9
Buď veleben Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista! Protože je tak nesmírně milosrdný, znovu nás zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději na dědictví, které nepomine, na dědictví skvělé a trvalé. Je pro nás připraveno v nebi; protože totiž máte víru, chrání vás Boží moc a vede ke spáse, která se má ukázat nyní v poslední době. A proto budete potom jásat, i když vás musí trápit teď ještě na krátký čas všelijaké zkoušky, aby se vyzkoušela vaše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM
Jan uvádí ve dvacáté kapitole ně-kolik příběhů, v nichž se především apoštolové setkávají se Vzkříšeným. Zvláštní roli zde hraje Tomáš, který se s ním setká až o týden později. Je-ho příběh je výzvou pro všechny, kdo „nebyli u toho“ v den vzkříšení.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
…jak uvěřit, když jsme nezažili události na živo? Otázku si kladou posluchači svatého Petra stejně jako svatý Tomáš. Víra však není jistota, tedy potvrzení věcí jasných, jedno-značných a zjevných. Víra je rozhodnutí na základě nepřímých důkazů a především vnitřního přesvědčení. Ježíš víru očekává, ale také ji postupně buduje. V příběhu Tomáše je patrné, jak Bůh rozumí zápasu o víru. Radikalita Tomáše je zřejmě projevem nejen kritického myšlení, ale i emocionality, která k člověku integrálně patří. To vše ve víře hraje roli. Ale Ježíš je připraven s vírou pomoci každému, kdo přijde do „horní místnosti“ a čeká na Pána.

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus A, 16. dubna 2017

Stojíme uprostřed největší slavnosti křesťanského roku, kdy si připomínáme Boží vítězství nad smrtí, zlomení lidského prokletí, které nás oddělovalo od Boha. Přesto texty nemluví jen o radosti, ale spíše o překvapení. Jakoby vzkříšení bylo motorem mnoha podivuhodných zjištění, která na učedníky čekají.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Svatý Petr přichází do domu pohana – setníka Kornélia – díky zvláštní Boží výzvě. Nikdy dříve do pohanského domu nevstoupil. Ale dnes je Bohem povolán, aby tak učinil. Když vidí, jak Bůh vedl kroky nejen jeho, ale i Kornélia, ujme se slova a vypráví…
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118
Tento žalm patří k nejexkluzivnějšímu vyjádření, které najdeme ve Starém zákoně a které přesně předpovídá, co bude vzkříšení znamenat!
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.
2. ČTENÍ
Náš text je povzbuzením pro ty, kdo uvěřili. V poslední větě zaznívá klíčové zaslíbení, které vzkříšení přináší.
Kol 3,1-4 Místo tohoto čtení se může použít i tento text: 1 Kor 5,6b-8
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM
Zpráva o umučení Ježíše končí slovy o položení do hrobu v den příprav na svátky (sobota). A na to jakoby jedním dechem naváže zvěst dnešního evangelia. V Jan 19,25-27 se vyjmenovává, kdo stál pod křížem: byla to Marie Magdalská a učedník, kterého Ježíš miloval. Ti se stávají hlavními aktéry naší perikopy.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V tyto dny stojí za velkou pozornost Žalm 118. Vyjadřuje celou šíři evangelijní zvěsti, vyjadřuje překvapení, jaké čekalo ty, kdo se opírají o Boží pomoc… A to často neznamená, že člověk na chvíli nepochybuje, zda existuje ještě nějaká naděje. Učedníci ani Máří Magdaléna už asi naději neměli. Nebylo nic, co by jim naději dávalo, protože ještě neuvěřili Bohu naplno. Ještě netuší, že skutečný Bůh je mocnější než lidské představy. Je však pozoruhodné sledovat, že Bůh si umí poradit i v této situaci a učedníkům dává prostor pro růst jejich víry. Pracuje s nimi jako moudrý pedagog. A zážitková metoda výuky je někdy nejefektivnější, vždyť o svém vzkříšení vícekrát mluvil, ale nikdo nebyl schopen jeho slovům uvěřit a přijmout je. Otázkou zůstává, nakolik jsme my připraveni nechat se Bohem překvapovat a vést.

 

 

 

 

 

 

 

Květná neděle – cyklus A, 9. dubna 2017

Květná neděle otevírá Svatý týden. Liturgie připomíná řadu skutečností. Hlavní bohoslužba začíná venku či v předsíni kostela požehnáním ratolestí, při které se čte evangelium o vjezdu do Jeruzaléma. V bohoslužbě se pak především čtou pašije. Pozornost však nesmí ulpět jen na utrpení Ježíše. Sledujeme jeho hluboký význam a důsledky!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mt 21,1-11 Když se Ježíš a jeho učedníci přiblížili k Jeruzalému a přišli k Betfage u Olivové hory, poslal dva učedníky napřed a řekl jim: „Jděte do té vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco namítal, řekněte: ‘Pán je potřebuje a hned je pošle nazpátek.’“ To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: „Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.“ Učedníci šli a udělali, jak jim to Ježíš nařídil. Přivedli oslici a oslátko, prostřeli na oslátko své pláště a on se na pláště posadil. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ Jakmile vjel do Jeruzaléma, vzrušení zachvátilo celé město a lidé se ptali: „Kdo je to?“ Ze zástupu jim odpovídali: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta.“
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…
1. ČTENÍ
Prorok Izaiáš vystoupí v babylonském zajetí, kde desítky let žijí poslední Izraelité, často již potomci vyhnaných knížat a kněží. Prorok začal zvěstovat záchranu zajatcům. Od 49. kapitoly se v textu objeví postava Hospodinova služebníka. Tento neznámý zachránce je popisován jako někdo jiný než vojevůdce či politický lídr. On vysvobodí svůj lid.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.
ŽALM 22
Tento žalm podivuhodně spoluprožívá události Velkého pátku a neděle vzkříšení. Ve verši 22 přichází velký zlom: „Zachraň mě ze lví tlamy… A tys mi odpověděl.“ Na to navazuje naše třetí sloka žalmu. Ta zpívá o skutečnosti vzkříšení.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“
2. ČTENÍ
Svatý Pavel píše milované komunitě povzbuzující dopis. Snaží se je povzbudit k věrnosti a díky tomu téměř mimochodem cituje krátký hymnus, který se asi zpíval při bohoslužbách. Jde však o zásadní teologické shrnutí podstaty evangelia!
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.
Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
EVANGELIUM
Všichni evangelisté podrobně popisují poslední den Ježíšova života. Zjevně chápou tyto události jako zásadní, byť každý vyzdvihuje jiné prvky příběhu. V Matoušově verzi je patrná snaha autora psát pro posluchače znalé židovského prostředí. Při bohoslužbách se může číst dlouhá nebo zkrácená verze textu.
Mt 27,33-54 (zkrácené)
Když došli na místo zvané Golgota, což znamená „Lebka“, dali mu pít víno smíchané se žlučí. Okusil, ale pít nechtěl. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty losováním. Potom si tam sedli a hlídali ho. Nad hlavu mu připevnili nápis s udáním jeho provinění: „To je Ježíš, židovský král.“ Zároveň s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici, druhý po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: „Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ Stejně tak se mu posmívali i velekněží s učiteli Zákona a staršími a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Je prý to izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, a uvěříme v něho. Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v něm zalíbení. Přece řekl: ‘Jsem Boží Syn!’“ Stejně ho tupili i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo tam stáli, říkali: „On volá Eliáše!“ Jeden z nich hned odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít. Ostatní však říkali: „Počkej, chceme vidět, zdali ho přijde Eliáš zachránit.“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal. Vtom se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály se rozpukly, hroby se otevřely a mnoho těl zesnulých svatých bylo vzkříšeno. Po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, vešli do Svatého města a ukázali se mnoha lidem. Když setník a jeho lidé, kteří měli u Ježíše stráž, viděli to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se polekali a říkali: „To byl opravdu Syn Boží.“
ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Dnes je třeba neztratit z očí, že Svatý týden tvoří jeden velký celek. Jako by každý den byl kamínek mozaiky, která vrcholí vzkříšením. Teprve pak dostává všechno svůj pravý význam. Proto ani dnes neslavíme jen bolest, ale připomínáme si naši vlastní angažovanost pro Boha (svěcení ratolestí), Boží moc, která neztrácí kontrolu nad během událostí, i samotné tajemství Ježíšova sebedarování. Proto i dnes mají naplno zaznít slova druhého čtení: Ježíš je Pán!

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle postní – cyklus A, 2. dubna 2017

Postní doba vrcholí svými texty připomínajícími velký dar křtu. V dnešní neděli nejde o nic menšího než o téma smrti a života. Do jaké míry Bůh může reálně změnit smrt v život? Ježíšovi učedníci potřebují poznat, že Kristus má moc nad smrtí.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje v babylon¬ském zajetí (6. stol. př. Kr.). Jeho lid propadá zoufalství ze ztráty vlastní země i svého kultu. Ale prorok vidí situaci jinak. Ve vizi zahlédne údolí plné suchých kostí, které však dostanou znovu podobu lidí a ožijí Božím duchem (Ez 37,5-10). Stane se z nich mohutné vojsko. Ve verši 11 říká Izrael: „…zanikla naše naděje, jsme ztraceni…“ To Bůh odmítá, jak čteme v naší perikopě.
Ez 37,12-14
Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské ze-mě. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.

ŽALM 130
Žalm koresponduje jak s prvním čtením, tak i s vyprávěním o vzkříšení Lazara, které zazní v evangeliu. Ale především je modlitbou plnou naděje.
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hos-podine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.

2. ČTENÍ
List Římanům předkládá propracovanou teologickou obhajobu ospravedlnění z víry. Vrcholem této argumentace je osmá kapitola. Je vystavěna na protikladu „těla“ a „Ducha“, kde tělem je míněno hříchem zasažené lidství podléhající znovu a znovu pádu, kdežto Duchem je míněn Boží duch.
Řím 8,8-11
Bratři! Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.

Zpěv před Evangeliem
Já jsem vzkříšení a život, praví Pán; kdo věří ve mne, neumře navěky.

EVANGELIUM
Velké vyprávění o vzkříšení Lazara předznamenává Ježíšovo vzkříšení. Je orámováno Ježíšovým úvodem (Lazarova smrt je ke slávě Boží) a na konci vyjádřením Kaifáše („…lépe, když jeden člověk zemře za lid“). Zásadním zlomem je víra Marty, která vyznává vzkříšení jako cosi velmi vzdáleného. Ježíš její teoretickou víru radikálně proměňuje přímo před jejíma očima.
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky, praví Pán.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Postní doba je časem zvěstování celé šíře radostné zvěsti evangelia! Dnes stejně jako před staletími Bůh říká: „Vdechnu vám svého ducha a ožijete!“ Lazar byl vzkříšen jen na čas, znovu později zemřel. Pouze předznamenal vzkříšení, jaké mělo teprve přijít. Ježíš věděl, že jeho skutek připravuje apoštoly, aby uvěřili. Ale „zážitek víry“ zakouší Marta – její víra se proměňuje. Z teoretické víry se stává skutečná. Ona už nejen tuší, ale dnes vírou poznává, kdo je mesiáš mající moc nad smrtí!

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle postní – cyklus A, 26. března 2017

Dnešní neděle se nazývá Laetare, radostná. Uprostřed postní doby připomíná vítězství vzkříšení, které se blíží. I dnes se bude mluvit o křtu, jeho důsledcích, a také dnes může být zařazeno skrutinium, tedy modlitba za katechumeny. Poselství evangelia i druhého čtení by se dalo shrnout do slov „světlo života“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se na konci 11. stol. př. Kr., před několika lety byl ustanoven první král Izraele – Saul. Život je do značné míry řízen rodovými tradicemi. Text čteme pro zmínku o pomazání olejem jako typickém obřadu spojeném s vylitím Ducha svatého, ale i pro zmínku o Boží volbě, která je odlišná od lidských představ.
1 Sam 16,1b.6-7.10-13a
Hospodin řekl Samuelovi: „Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Když Samuel přišel a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin však vidí do srdce.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“ A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

ŽALM 23
Snad nejznámější žalm je především modlitbou důvěry. Přidejme se k němu.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Autor listu ve čtvrté kapitole povzbuzoval křesťany, aby nežili jako pohané. V následující kapitole to konkretizuje. Prázdná slova ani smilstvo nejsou skutky světla. A pojem světla hraje roli i v našem textu.
Ef 5,8-14
Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všechno totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká v Písmu: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.“
Zpěv před Evangeliem
Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života.

EVANGELIUM
V postní době čteme dlouhé pasáže z Janova evangelia, protože jde o křestní katecheze. Dnešní je vysvětlením Ježíšova zvolání: „Já jsem světlo světa.“ Uzdravení ze slepoty je nejen zázrak fyzického uzdravení, ale i naplnění zaslíbení proroků. Zároveň je slepota symbolickým vyjádřením života bez víry. Na slepci sledujeme postupné zrání víry.
Jan 9,1-41
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“ Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: „Jdi se umýt v rybníku Siloe“ – to slovo znamená „Poslaný“. Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl. Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: „Není to ten, který tu sedával a žebral?“ Jedni tvrdili: „Je to on.“ Jiní říkali: „Není, ale je mu podobný.“ On řekl: „Jsem to já.“ Ptali se ho tedy: „Jak to, že teď vidíš?“ On odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: ‘Jdi k Siloe a umyj se!’ Šel jsem tedy, umyl se a vidím.“ Ptali se ho: „Kde je ten člověk?“ Odpověděl: „To nevím.“ Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On jim odpověděl: „Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Někteří farizeové říkali: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu.“ Jiní ale namítali: „Jak by mohl hříšný člověk dělat taková znamení!“ A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: „Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?“ On odpověděl: „Je to prorok.“ Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: „Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Jeho rodiče odpověděli: „Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe!“ To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagogy. Proto jeho rodiče řekli: „Je dospělý, zeptejte se jeho.“ Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: „Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník.“ On odpověděl: „Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím.“ Zeptali se ho tedy: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Odpověděl jim: „Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?“ Osopili se na něj: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je.“ Ten člověk jim odpověděl: „To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je – a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal.“ Řekli mu: „V hříších ses celý narodil a ty nás chceš poučovat?“ A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: „Věříš v Syna člověka?“ Odpověděl: „A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?“ Ježíš mu řekl: „Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví.“ On na to řekl: „Věřím, Pane!“ a padl před ním na kolena. Ježíš prohlásil: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.“ Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: „Jsme snad i my slepí?“ Ježíš jim odpověděl: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: ‘Vidíme.’ Proto váš hřích trvá.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pán mi pomazal oči; šel jsem, umyl jsem se a vidím, a uvěřil jsem Bohu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V úryvku evangelia se do konfrontace dostává hned několik skupin lidí. Nejen uzdravený slepec a farizeové, ale i slepcovi rodiče. Jakoby „zdravý rozum“ velel, že obyčejný chlapík chodící po ulici nemůže být Božím synem. Jenže tento typ zdravého rozumu v této chvíli neobstojí. Lidé, se kterými uzdravený vede dialog, jsou představitelé víry! Oni první měli rozpoznat Mesiáše. Jak to, že zcela selhávají? Jak to, že mesiáš oslovuje žebráky, chudé a nikoli elitu? Protože Mesiáše pozná jen ten, kdo ho hledá, očekává, kdo touží se s ním setkat… Kdo ho prosí za uzdravení. Jak legračně vyznívá otázka farizeů (tedy těch, kteří dávají najevo, že usilují o dokonalost): „Jsme snad i my slepí?“ v níž předpokládají jasnou odpověď. Nyní je třeba hledat, jaké skutečné místo v příběhu zaujímáme my. Kterou z postav jsme my? Jsme to totiž často my sami, kdo spolu s farizeji považujeme svůj postoj za tak jasně daný, že neumožňuje vstup skutečného Božího pohledu!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle postní – cyklus A, 19. března 2017

Hlavním důvodem, proč křesťané před Velikonoce zařadili postní dobu, byla závěrečná intenzivní příprava katechumenů na křest. Proto také texty této a následujících dvou nedělí jsou neseny tematikou křtu. Snad by pro porozumění textům této neděle bylo možné položit si otázku: Odkud, jak a kam se křtem člověk posouvá? V jednotlivých čteních najdeme odpovědi. Při liturgii může být zařazena zvláštní modlitba za katechumeny, tzv. skrutinium.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Izrael vyšel z egyptského otroctví. Je na poušti (13. stol. př. Kr.), ale lidé stále pochybují, zda je Bůh dokáže zachránit, i když zakusili mocné vítězství nad Egypťany v Rákosovém moři. Bůh jejich nouzi řeší a bude řešit i dále! Zanedlouho jim Bůh nabídne svoji smlouvu.
Ex 17,3-7
Lid žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Řekli: „Pročpak jsi nás vyvedl z Egypta? Abys zahubil nás, naše děti a náš dobytek žízní?“ Mojžíš volal k Hospodinu: „Co mám dělat s tímto lidem? Ještě trochu a ukamenují mě!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vyjdi před lid v doprovodu několika starců z Izraele, vezmi si do ruky hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi! Hle, já tam budu stát před tebou na Chorebu, udeříš do skály, vytryskne z ní voda a lid se napije.“ Mojžíš tak udělal před očima izraelských starců. Nazval pak jméno toho místa Massa a Meriba kvůli hádce izraelských synů a kvůli tomu, že pokoušeli Hospodina tím, že říkali: „Je Hospodin uprostřed nás, nebo ne?“

ŽALM 95
Žalm reflektuje události prvního čtení – nevěrnost Izraele a pochybnosti ve víře. Reaguje vyznáním víry a distancováním se od postoje pochybovače.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
List Římanům systematicky vysvětluje důsledky Ježíšovy oběti. Klíčový je pojem ospravedlnění z víry. Míní se tím možnost přistoupit před Boha, aniž by nás od něj oddělovala naše nevěrnost. Toto ospravedlnění však není naší zásluhou či schopností!
Řím 5,1-2.5-8
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky.
Zpěv před Evangeliem
Pane, ty jsi skutečně Spasitel světa; dej mi živou vodu, abych už nežíznila.

EVANGELIUM
Ježíš putuje z Galileje k Jeruzalému. Na pozadí jednoduché zápletky otevírá evangelista diskusi, která postupně odhaluje podstatu křtu, ale i podmínky jeho udělení a proces obrácení. Samaritáni se od Židů oddělili snad v 8. stol. př. Kr., každopádně si postavili vlastní chrám. Jejich potomci vyznávali stejně jako Židé Hospodina, Tóru (Zákon), ale neuznávali Jeruzalémský chrám, jeho kněze ani judského krále.
Jan 4,5-42
Ježíš přišel k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pole, které kdysi odkázal Jakub svému synu Josefovi. Tam byla Jakubova studna. Ježíš, unavený chůzí, posadil se – tak jak byl – u té studny. Bylo kolem poledne. Tu přišla jedna samařská žena navážit vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ – Jeho učedníci totiž odešli do města, aby koupili něco k jídlu. Samařská žena mu odpověděla: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o napití mne, Samaritánku?“ Židé se totiž se Samaritány nestýkají. Ježíš jí na to řekl: „Kdybys znala Boží dar a věděla, kdo ti říká: ‘Dej mi napít’, spíše bys ty poprosila jeho, aby ti dal živou vodu.“ Žena mu namítla: „Pane, vždyť ani nemáš vědro, a studna je hluboká. Odkud tedy chceš vzít tu živou vodu? Jsi snad větší než náš praotec Jakub, který nám dal tuto studnu a sám z ní pil i jeho synové a jeho stáda?“ Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného.“ Žena mu řekla: „Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň a nemusela sem chodit čerpat.“ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a zase přijď sem.“ Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí na to řekl: „Správně jsi odpověděla: ‘Nemám muže’; pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi mluvila pravdu.“ Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. Naši předkové uctívali Boha tady na té hoře, a vy říkáte: ‘Jen v Jeruzalémě je to místo, kde se má Bůh uctívat.’“ Ježíš jí odpověděl: „Věř mi, ženo, nastává hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. Vy uctíváte, co neznáte, my uctíváme, co známe, protože spása je ze Židů. Ale nastává hodina – ano, už je tady – kdy opravdoví Boží ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Vždyť Otec si vyžaduje takové své ctitele. Bůh je duch, a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě.“ Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, nazvaný Kristus. Ten, až přijde, oznámí nám všechno.“ Na to jí řekl Ježíš: „Já jsem to, který s tebou mluvím.“ Právě tehdy se vrátili jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Přesto však se nikdo nezeptal: „Co jí chceš?“ nebo „Proč s ní mluvíš?“ Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: „Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Snad je to Mesiáš?“ Vyšli tedy z města a šli k němu. Mezitím ho učedníci prosili: „Mistře, najez se!“ On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.“ Učedníci se mezi sebou ptali: „Přinesl mu někdo něco jíst?“ Ježíš jim řekl: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. Říkáte přece: ‘Ještě čtyři měsíce, a nastanou žně.’ Hle, říkám vám: Zvedněte oči a podívejte se na pole: jsou už bílá ke žním. Ten, kdo žne, už dostává svou mzdu a shromažďuje úrodu pro věčný život, takže se raduje zároveň rozsévač i žnec. V tom je totiž pravdivé přísloví: ‘Jiný rozsévá a jiný sklízí.’ Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy sklízíte plody jejich práce.“ Mnoho Samaritánů z toho města v něj uvěřilo pro řeč té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ Když tedy ti Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam dva dny. A ještě mnohem více jich v něj uvěřilo pro jeho řeč. Té ženě pak říkali: „Věříme už nejen proto, žes nám to pověděla, vždyť sami jsme ho slyšeli a víme, že je to skutečně Spasitel světa.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Kdo se napije vody, kterou mu dám, praví Pán, stane se v něm pramenem vody, tryskající do života věčného.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Jak souvisí příběh prvního čtení se křtem? Hned několik témat nám vystoupí před oči. Především vyjití z otroctví Egypta. Druhou skutečností je žízeň, kterou neuhasí nic než Boží pramen. Ale jeho dárcem není člověk, i když je to Mojžíš, který uhodí do skály. Klíčovou roli však ve křtu hraje víra. V příběhu je to Mojžíš, kdo svojí vírou zastaví návrat do otroctví. Bůh Izraelity postupně vychovává k dospělosti, ve které oni sami uvěří (Jan 4,42). Velmi podobně pak sledujeme příběh u studny v evangeliu. Každé slovo dialogu rozehrává určité křestní téma. Ať jde o hledání ženy, její život v hříchu či Ježíšovo slovo pravdy, které usvědčuje, ale i osvobozuje.

 

 

 

 

2. neděle postní – cyklus A, 12. března 2017

Postní doba nám nabízí nejzákladnější texty křesťanské víry. Tato neděle není výjimkou, velkou roli bude hrát slovo víra. Nejprve potkáme první postavu dějin Izraele, kterou víra vede k naslouchání a také k rozhodnutí. Bůh však s vírou pracuje, člověka vychovává a utvrzuje, jak popisuje evangelium.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prvních jedenáct kapitol knihy Genesis líčí svět v jeho zrodu: stvoření Bohem a postupné proniknutí hříchu do všech rovin lidských vztahů. Vrcholí líčením stavby Babylonské věže. Až ve dvanácté kapitole (náš text) se pohled soustředí na jednoho člověka, od něhož Bůh začne rozvíjet plán záchrany.
Gn 12,1-4a
Hospodin řekl Abrámovi: „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země.“ Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

ŽALM 33
V Bohu je naše pomoc. Proměňme tento žalm ve svoji modlitbu.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel píše druhý list spolupracovníkovi v biskupské službě. Hned na začátku ho vyzývá k oživení ducha, kterého dostal, a připomíná, co znamená evangelium. V tomto krátkém textu svatý Pavel shrnul základní podstatu vyznání víry křesťanů!
2 Tim 1,8b-10
Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM
Synoptická evangelia mají typické části. Nejprve popisují Ježíšovo narození, pak počátek činnosti, zázraky a vyvolení učedníků. Klíčový přelom začne vyznáním Petra, který Ježíše označí jako Mesiáše. Ježíš reaguje slovem o své smrti a vzkříšení. Na to navazuje naše perikopa: Zahalí je oblak, což je odkaz na starozákonní výjev Boha v oblaku. Ježíš se setkává s Mojžíšem, který přijal Tóru – Zákon, a s Eliášem – největším z proroků. I ti se před Ježíšem sklánějí!
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali z hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nelze přehlédnout, jak zásadní roli ve vyprávění konce 16. a začátku 17. kapitoly Matoušova evangelia hraje Petr. Je pochválen, následně pokárán, nyní se opět ujímá slova, ale opět neporozuměl. Možná tiše litujeme Petra v jeho nechápavosti či Ježíše v jeho pedagogických neúspěších. Je však třeba zahlédnout, že Ježíšova pozornost se nyní soustředí na apoštoly a přes všechno jejich váhání je uvádí hlouběji do samotné podstaty evangelia. I my sami si někdy připadáme zmateni ve vlastním životě či snaze žít dobře evangelium. Ale to vůbec neznamená, že nás Bůh nevede! Ježíš je skvělý pedagog, který zná cíl své činnosti a ví, kam své svěřené učedníky touží dovést. A to platí také o nás!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle postní – cyklus A, 5. března 2017

Zahajujeme postní dobu. Jde o čas, který je velmi vzácný a cenný! Církev si v tomto období připomíná nejzákladnější pilíře své víry, protože společně doprovází katechumeny ke křtu. Jde o přípravu, ale také zvláštní okamžik milosti, kdy je třeba sestoupit do hlubin svého života a zakusit Boží tajemství. Každé dnešní čtení upozorní na jinou skutečnost. Evangelium se soustředí na pokání a pokušení. První čtení mluví o prvním hříchu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Ve druhé kapitole knihy Genesis vysvětluje starozákonní teolog pomocí příběhu skutečnost Božího díla stvoření. Bůh tvoří člověka (adam znamená hebrejsky člověk) a dává mu úkol střežit zahradu. Ve třetí kapitole pojednává o zkoušce, ve které člověk selhává. Z obou kapitol čteme jen vybranou část.
Gn 2,7-9; 3,1-7
Hospodin Bůh uhnětl člověka z prachu hlíny a vdechl do jeho nozder dech života, a tak se stal člověk živou bytostí. Potom Hospodin Bůh vysázel zahradu v Edenu na východě a usadil tam člověka, kterého uhnětl. Hospodin Bůh dal z půdy vyrůst rozmanitým stromům, líbezným na pohled, jejichž ovoce je chutné k jídlu, i stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra a zla. Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh udělal. Pravil ženě: „Řekl skutečně Bůh: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ Žena odpověděla hadovi: „Smíme jíst ovoce každého stromu v zahradě, jen ovoce stromu, který je uprostřed zahrady – pravil Bůh – nesmíte jíst a ani se ho nedotýkejte, abyste nezemřeli.“ Had nato ženě: „Ne, nezemřete. Naopak, Bůh ví, že kdybyste z něho jedli, otevřou se vaše oči a budete jako Bůh poznávat dobro i zlo.“ Žena viděla, že ovoce stromu je chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti, a proto si z něho utrhla a jedla, a dala též svému muži; byl s ní a jedl. Tu se jim oběma otevřely oči a zpozorovali, že jsou nazí. Sešili tedy fíkové listy a udělali si zástěry.

ŽALM 51
Kajícnost je asi nejsilněji vyjádřena v žalmu 51. Tento text je reakcí krále Davida na vlastní selhání. Ač si je vědom své fatální chyby, přece neztrácí důvěru v Boha a naději na odpuštění.
Odpověď: Smiluj se, Pane, neboť jsme zhřešili.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Neboť já svou nepravost uznávám, – můj hřích je stále přede mnou. – Jen proti tobě jsem se prohřešil, – spáchal jsem, co je před tebou zlé. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

2. ČTENÍ
List Římanům vysvětluje velice systematicky, proč musel přijít Ježíš jako zachránce a jaký význam má ospravedlnění jeho obětí. V našem textu se popisují klíčové důsledky dědičného hříchu a jeho odstranění Kristovou obětí.
Řím 5,12-19
Bratři! Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít. Ale s Božím darem není tomu tak, jako to bylo s proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. A není tomu s darem tak, jako s hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z mnoha provinění k ospravedlnění. Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
EVANGELIUM
Ježíšovo veřejné působení začíná křtem v Jordánu. Vzápětí Ježíš odchází na poušť. Teprve po této postní přípravě na poušti vystoupí se svým poselstvím.
Mt 4,1-11
Ježíš byl vyveden od Ducha na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. Když se postil čtyřicet dní a čtyřicet nocí, nakonec vyhladověl. Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.“ On však odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.’“ Potom ho ďábel vzal s sebou do Svatého města, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů. Je přece psáno: ‘Svým andělům dá o tobě příkaz, takže tě ponesou na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Také je psáno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.’“ Zase ho vzal ďábel s sebou na velmi vysokou horu, ukázal mu všecka království světa i jejich slávu a řekl mu: „To všecko ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, satane! Neboť je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit.’“ Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Ježíš je pokoušen? To se zdá jako zcela nemyslitelné. Vždyť je Bůh! Ale Kristus je pokoušen jako člověk. První pokušení útočí na nedostatek, druhé na pýchu a lidskou sebejistotu. Poslední je pravou zkouškou věrnosti Bohu. Je to pokušení moci za cenu zřeknutí se Boha. Zajímavé je, jak se Pán brání. Vždy totiž odmítne dialog se zlem a cituje slovo Boží. V posledním rozhovoru Ježíš Zlu nařizuje: „Odejdi“ či „Jdi mi z cesty“, tedy odmítne se dále návrhy démonů zabývat. Rozkazovat Zlu není taková maličkost. Ale po vzoru našeho Pána v případě, že útočí na nás samotné, to možné je. Právě toto radikální odmítnutí zla je zásadní. I my jsme pozváni odmítnout návrhy zla. To je základní předpoklad pro setkání s Bohem a službu evangelia. A je to také první úkol, který je třeba si do postního období předsevzít.

 

 

 

 

 

 

 

 

8. neděle v mezidobí – cyklus A, 26. února 2017

Postará se Bůh? Kolikrát si klademe tuto otázku, když přichází nesnáze či kritické chvíle života. Je Bůh skutečně schopen ovlivnit složité životní situace? První čtení nabízí Boží pohled na utištěné Izraelity. Evangelium otevře velké Boží ujištění Nového zákona…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin se mě zastal, vyvedl mě na volné prostranství, vysvobodil mě, protože mě má rád.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, naplň celý svět svým pokojem a veď ho po správných cestách, aby tvá církev mohla v bezpečí a míru plnit své poslání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Uprostřed babylonského zajetí (6. stol. př. Kr.) je Izrael na pokraji zoufalství. Opustil ho Hospodin? Bůh skrze proroka Izaiáše odpovídá, jaký je jeho skutečný vztah k Izraeli. (Tvrzení ještě zesílí šestnáctý verš téže kapitoly, pokud si ho čtenáři sami najdou.)
Iz 49,14-15
Sión řekl: „Hospodin mě opustil, Pán na mě zapomněl.“ Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu!

ŽALM 62
Bůh je naše útočiště i ztišení. Jsme pozváni zakusit to, co žalmista, a chválit Boha za jeho ochranu.
Odpověď: Jen v Bohu odpočívej, má duše.
Jen v Bohu odpočívá má duše, – od něho je má spása. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nic mnou nepohne. Jen v Bohu odpočívej, má duše, – od něho pochází to, v co doufám. – Jen on je má skála a spása, – má tvrz, nepohnu se! U Boha je má spása a sláva, – má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. – Lidé, doufejte v něho v každé době, – před ním vylejte své srdce.

2. ČTENÍ
Komunita Korinťanů je rozhádaná. Někteří se přiklonili k Pavlovi, jiní se staví za jiné učitele víry. Svatý Pavel ve svém dopise kárá jejich rozhádanost. Sám se obhajuje, protože byl nařčen, že jeho evangelium nestojí na filosofických základech (srov. 1 Kor 1,17-19; 3,11-13).
1 Kor 4,1-5
Bratři! Ať se každý na nás dívá jako na Kristovy služebníky a správce Božích tajemství. A když tedy někdo něco spravuje, požaduje se ovšem od něho, aby na něj bylo spolehnutí. Mně na tom pramálo záleží, abych byl posuzován od vás nebo od nějakého jiného lidského soudu. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly. A teprve tehdy může každý dostat od Boha chválu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se uprostřed Horského kázání – základního shrnutí Ježíšova pohledu na praxi víry. Po blahoslavenstvích a komentáři k některým přikázáním Desatera Ježíš připojil poznámky ke třem prvkům askeze: prokazování dobrodiní, modlitbě, kterou rozvedl v Otčenáš, a postu. Na to nyní navazuje otázkou zabezpečení se.
Mt 6,24-34
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: Nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem, a budu opěvovat jeho jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Milosrdný Bože, ty nás zveš k svému stolu a svátostí, kterou jsme přijali, živíš nás už nyní pro věčnost; dej, ať žijeme v trvalém spojení s tebou. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Stará se Bůh skutečně o člověka či nikoli? Jistě lze vzpomenout nejednu historku o tom, jak se dotyčný modlil a nic se nestalo… Dnešní evangelium ale poukazuje na jiný směr uvažování. Ježíš neodpovídá na otázku, které typy proseb Bůh vyslyší a jak konkrétně. Ale přesvědčuje posluchače, že je Bůh neopustí. Otázkou ovšem zůstává, zda se my sami o Boha ve svém životě opíráme. Do jaké míry s ním počítáme ve svých plánech, aby Bůh vůbec mohl odpovědět nějakým vyslyšením. Bůh je v prvním čtení přirovnáván k mamince, která pečuje o nemluvně. V evangeliu je nazýván nebeským Otcem, pro kterého máme velikou cenu. Všimněme si, jak Ježíš potřebuje vypíchnout zbytečnou starost člověka o sebe sama. Svazující úzkost o svůj život je často mlhavým výhledem do daleké budoucnosti, která vzbuzuje nejistotu a úzkost. Pán neslibuje zodpovězení neznámých otazníků budoucnosti. Neříká, jak to přesně bude. Ale ujišťuje, že nezůstaneme bez pomoci!

 

 

 

 

 

 

 

 

7. neděle v mezidobí – cyklus A, 19. února 2017

Jak jednat, aby Boží království rostlo a přinášelo užitek? Není to jen věc Boží. Bůh očekává od člověka spolupráci. Problematiku nahlédneme z několika úhlů. Již Starý zákon řeší otázku vztahu k bližním, jak uvádí první čtení. V evangeliu Ježíš zvyšuje laťku nároků Tóry a boří všelijaké lidové úpravy Božího zákona.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Leviticus patří do Tóry, tedy Zákona. Je tvořena především předpisy. Ale i zde nalézáme teologii a výpovědi o Bohu. Devatenáctá kapitola představuje část zákonů upravujících sociální poměry mezi Izraelity. Mnohé jsou co do ideálů pokrokovější, než máme dnes my.
Lv 19,1-2.17-18
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý! K svému bratru neměj nenávist v srdci, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!“

ŽALM 103
Správná představa o Bohu utváří jednání lidí. A neplatí to jen o lidech okolo nás. Můžeme se připojit k tomuto zpěvu o úžasném Bohu?
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Korintským. V komunitě Korintských panuje napětí a rozdělení. Někteří se přiklonili k učení svatého Pavla, ale jiní dávají přednost jiným učitelům. Pavel je kárá a argumentuje…
1 Kor 3,16-23
Bratři! Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‘Bůh chytá moudré v jejich chytráctví,’ a dále: ‘Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.’ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo zachovává Kristovo slovo, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení Horského kázání. Ježíš komentoval některá přikázání Desatera a nyní navazuje komentářem dalších částí Tóry. V posledním verši předkládá klíč k pochopení svých tvrzení. Slovo „dokonalý“ v posledním verši je v řečtině odvozeno od slova cíl. Bůh nahlíží celý svět, nejen jeho části, a vidí až k cíli stvoření.
Mt 5,38-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Oko za oko a zub za zub.’ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, tomu nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Miluj svého bližního’ a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým. Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích, Bože. V tobě se chci radovat a jásat a opěvovat tvé jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Věrný Bože, splň na nás všechna svá zaslíbení a doveď nás k plnosti spásy, jejíž záruku jsme přijali ve svátosti těla a krve tvého Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Od doby, kdy Izraelité přijali Desatero na Sinaji, uplynulo více jak dva tisíce let. Za tu dobu se národ posunul a zkulturněl. Již není třeba vysvětlovat, že za vyražené oko se nemá platit vyvražděním celého kmene, ale že platí oko za oko, zub za zub. Základní spravedlnost tito původně kočovníci pochopili. Boží výchova však směřuje dál. Nesmíme jednat se zlým člověkem stejně jako on s námi a to i za cenu, že to něco stojí. Úkolem je šířit dobro a nikoli rozšiřovat království zla. Zlem se království zla nezmenší. Nejde o naivitu či hloupost. Ježíš je velmi náročný! Jde o přetržení řetězce pomsty a zla. Boží dokonalost spočívá jistě v jeho nekonečných schopnostech, ale největší dokonalostí Boha, kterou Zlo nedokáže opětovat, je schopnost milovat. Především v této věci máme být stejní jako Bůh.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. neděle v mezidobí – cyklus A, 12. února

U některých textů, jako jsou např. zákony či smlouvy, je třeba rozlišit obsah a nároky. Obsahem může být např. dovolená v zahraničí. Ale nárokem jsou desítky tisíc za zakoupení zájezdu. Podobně tak dnes budeme číst, jaké nároky klade Ježíš na ty, kdo přijmou vykoupení, které je obsahem evangelia a o kterém se v dnešních textech nemluví. Lze nároky splnit?, ptá se první čtení. Druhé čtení nás ujistí, že Boží moudrost ví, co dělá.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova je napsaná pro poučení mladého muže vstupujícího do života. Otevírá v krátkých úvahách nejrůznější témata. V dnešním textu nabízí upozornění směřující proti nebezpečnému omylu. Ve verši 11–12 autor píše: „Neříkej: Hospodin zavinil, že jsem odpadl,‘ on přece nedělá to, co nenávidí.“ Člověk je schopen vyhnout se hříchu! Bůh člověku dává svobodu vybrat si mezi dobrem a zlem.
Sir 15,16-21
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá Bůh to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

ŽALM 119
Ač se to v dnešní době nezdá, Bůh žehná těm, kdo konají spravedlnost a dobro. Prosme o toto požehnání i my.
Odpověď: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.
Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, – kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. – Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, – hledají ho celým srdcem. Tys, Hospodine, dal svá nařízení, – aby se jich dbalo svědomitě. – Kéž jsou pevné mé cesty, – abych zachovával tvé příkazy. Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ – a zachovával tvé slovo. – Otevři mé oči, – ať pozorují divy tvého zákona. Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, – a budu ji věrně zachovávat. – Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon – a chráním ho celým svým srdcem.
2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení prvních kapitol citovaného listu. Komunita Korintských je ve velké rozepři ohledně vedení a učení. Velkou roli v tom hraje gnóze, učení stavějící na tajném zasvěcení do pravdy, které je přístupné jen vyvoleným. Ale Kristovo tajemství spočívá v kříži! A není určeno pro elitní skupinu zasvěcených. Přijmout ho mohou všichni, kdo otevřou srdce.
1 Kor 2,6-10
Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – my zvěstujeme to, co ‘oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují’. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na předchozí neděli a čteme z „programového prohlášení“ Ježíše, tzv. Horského kázání. Po blahoslavenstvích připojuje Kristus komentář k pátému, šestému a osmému přikázání Desatera, základní smlouvě, na které stojí víra Izraelitů.
Mt 5,17-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší. Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nezabiješ! Kdo by zabil, propadne soudu.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím vám: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře. Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‘Nezcizoložíš!’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‘Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.’ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: ‘Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.’ Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano – ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš komentuje Desatero tak, že rozšiřuje jeho význam nejen na doslovné chápání starodávného příkazu. Ale požaduje, aby posluchač domýšlel důsledky, které souvisí s příkazem. Nejen zabití, ale i hněv a potupa jsou na stejné rovině. Ježíš očekává úctu k člověku. Podobně je to u šestého přikázání. Nejen vlastní smilstvo, ale vše, co činí z druhého člověka pouze předmět požitku, je překročením Božího pohledu na člověka. Možná nás napadne, zda lze vůbec Ježíšův nárok splnit. Kristus nepředkládá nemožné, dobro však nepřichází jen tak samo od sebe. Je třeba pro něj nasadit své síly. A to od nás Bůh očekává.

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle v mezidobí – cyklus A, 5. února 2017

Dnešní důraz textů Písma lze zkrátit do pojmu „spravedlivý“. Kdo je spravedlivý? Je totéž spravedlnost před Bohem a před lidmi či při soudu? Biblická řeč zjevně slovo spravedlivý chápe jako označení toho, kdo žije v souladu s Božím pohledem na člověka. Ježíšův výklad spravedlnosti však jde dál. Nestačí jen splnění určitých nároků na slušnost v jednání, nestačí být jen „hodný“. Kam tedy Bůh posunul svůj nárok na člověka, jak ho Kristus prezentuje v Horském kázání?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše má zjevně několik dílů, které vznikají v odlišném historickém kontextu. Od 56. kapitoly se zřejmě ocitáme v době po babylonském zajetí (konec 6. stol. př. Kr.). Jde o dobu určité únavy, snad až rezignace na praxi víry. Je třeba obnovit smysl všech úkonů zbožnosti a především prodchnout předpisy duchem.
Iz 58,7-10
Toto praví Hospodin: „Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: ‘Zde jsem!’ Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem.“

ŽALM 112
Mnohdy se zdá, že spravedlivý a poctivý člověk je středem výsměchu v dnešní společnosti. Ale není to objektivní obraz. Spravedlnost přináší bohaté ovoce požehnání!
Odpověď: Spravedlivý září v temnotách jako světlo. Nebo: Aleluja.
Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, – je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. – Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, – stará se o své věci podle práva. Neboť navěky nezakolísá, – ve věčné paměti bude spravedlivý. – Nemusí se obávat zlé zprávy, – jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina. Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, – rozděluje, dává chudým, – jeho štědrost potrvá navždy, – jeho moc poroste v slávě.

2. ČTENÍ
Čteme na pokračování první kapitoly Prvního listu Korinťanům. Korinťané (dnes bychom řekli farnost) se zjevně hádá o to, kdo je závaznou autoritou a má vést komunitu. Proto se obrátí na svého zakladatele – svatého Pavla. A on je kárá a ukazuje na svém příkladu, který sami zažili, jak vypadá skutečný život podle Kristova evangelia.
1 Kor 2,1-5
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem světlo světa, praví Pán, kdo mě následuje, bude mít světlo života. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš vyhlašuje svůj program v Horském kázání. A začal zostra. Nejprve vyhlásil jakési teze – blahoslavenství. Na to naváže náš text. Jde vlastně o burcující výzvu.
Mt 5,13-16
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha, a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Když vyzveme některé lidi, aby nahlas řekli např. něco o sobě, bude to pro ně životní zkouška. A jiní se pustí bez okolků do mluvení, které nejde zastavit. Ježíšova slova o světle a soli nejsou pobídkou k sebeprezentaci za každou cenu. Ale na banálních příkladech ukazují, že nežijeme každý sám pro sebe ve své ulitě. Naše životy ovlivňují svět okolo nás! Jsme sůl a světlo. Bez nich bude svět tmavý a bez chuti. Ne, nejde o namyšlenost, že jsme více než jiní. Jde o výzvu, abychom byli co k čemu ve společnosti platní. Jsme nositelé světla, jestliže žijeme z evangelia. Jsme nositelé chuti, pokud z nás nějaká chuť a radost evangelia září. Ale platí to také jako povzbuzení pro všechny, třeba docela obyčejné lidi. Kdo přijme a realizuje evangelium, bude světlem a chutí pro ostatní!

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí – cyklus A, 29. ledna

Základní pravdou víry (tzv. kérygmatem) křesťanů je vyznání, že Ježíš za nás zemřel a vstal z mrtvých. Ale co Kristus sám učil? Co klade posluchačům na srdce, jako základní prvky praktického života z víry? Možná lze otázku položit i jinak: K čemu nám je to všechno dobré, když ve světě tolikrát vítězí zlo? Dnešní neděle otevírá základní učení Ježíše a připomíná zaslíbení spojená s životem podle víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Sofoniáš vystupuje na začátku velké náboženské reformy spojené s králem Jošiášem (640–609 př. Kr.). Prorok ohlašuje den soudu a burcuje tak k obrácení. Těm, kteří přijmou výzvu, Bůh připravil vysvobození. V textu čteme dva různé úryvky z knihy proroka Sofoniáše.
Sof 2,3; 3,12-13
Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

ŽALM 146
Žalm reaguje na kontext prvního čtení. Bůh netouží po zkáze hříšníků, ale po obnovení kvalitního vztahu. Ti, kteří pro věrnost Bohu trpí, jsou zachráněni. Vždyť Bůh je věrný ke svému lidu. A to platí stále!
Odpověď: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé. – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení textu koncipovaného jako odpovědi na řadu otázek rozhádané komunitě v Korintě. Našemu textu předchází slavná věta: „Neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé.“
1 Kor 1,26-31
Jen se podívejte, bratři, komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmu: ‘Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.’

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM
Po úvodní kapitole shrnující začátek Ježíšovy činnosti uvádí Matouš základy Ježíšova učení v tzv. Horském kázání (5.–7. kapitola). Tento text začíná slavným blahoslavenstvím. Následně pokračuje Horské kázání komentářem k Desateru a dalším základům praktického života z víry.
Mt 5,1-12a
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Blahoslavení, tedy ti, kteří jsou šťastní. Blahoslavení chudí v duchu jsou startem Kristova učení. Po celé evangelium bude třeba jeho slova správně chápat! Ježíš nechce učinit ze všech lidí blázny či hlupáky. Ježíš mluví o postojích srdce. Chudoba je schopnost zřeknout se množství nesmyslů, které odvádějí pozornost od podstatného. Pánem vyzdvižená chudoba znamená odvahu spolehnout se na Boha a nespoléhat jen na sebe, své zajištění, svoji moc… Možná to zní velmi bláznivě. Copak se nemáme snažit zajistit? Ale zde je řeč o víře. O schopnosti vidět neviditelné, nahlédnout „za horizont“. Víra se opírá o Boží plán se světem, o Boží náhled na svět. On ví, co je moudré a co nikoli. Bůh nám připravil všechny podmínky včetně smazání hříchů tak, bychom mohli se vší naší slabostí svěřit svůj život do jeho rukou, žít pro něho a být mu blízko. Tak to dnes udělejme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle v mezidobí – cyklus A, 22. ledna 2017

„Obraťte se, neboť se přiblížilo království nebeské.“ Tak začíná Ježíš svoje hlásání evangelia. Skončila doba strachu, zda Bůh nějak zachrání lid, polámaný vlastními i cizími slabostmi a zlem. Dnešní neděle otevírá základní téma: Jsme bezu rozdílu pozváni, abychom otevřeli dveře přicházející záchraně. Ježíšovo pozvání zní dnes stejně jako před mnoha staletími.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V 8. stol. př. Kr. nastane konflikt mezi Judskem (jižní Izrael) a Izraelem (míněn severní Izrael, Neftali a Zabulón – původní názvy pro dnešní Galileu), který vytáhne spolu se Sýrií proti Jeruzalému. Prorok Izaiáš však předpovídá neúspěch jejich válečné výpravy (srov. Iz 8,4). Ale poražené oblasti nezůstanou navždy vystaveny hanbě porážky… V první době ponížil Hospodin zemi Zabulon a zemi Neftali, v poslední době však oslaví Mořskou cestu, kraj za Jordánem, Galileu pohanů.
Iz 8,23b – 9,3
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvěstuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

ŽALM 27
Zpěv dávného Božího vyznavače překvapuje hlubokou důvěrou. Je však opravdu tak těžké opřít se s důvěrou o Boha, jako to dokázal před 2500 lety žalmista?
Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: – abych směl přebývat v Hospodinově domě – po všechny dny svého života, – abych požíval Hospodinovy něhy – a patřil na jeho chrám. Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ
Pavel odpovídá na dotazy a stížnosti. Komunita Korinťanů byla zjevně rozdělena. Pavel reaguje na tento podnět a hledá argumenty proti rozdělení v církvi. Díky tomu se tvoří první teologické reflexe pojmu církve.
1 Kor 1,10-13.17
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky. Stejně usuzujte a stejně smýšlejte. Lidé z Chloina domu mi totiž o vás oznámili, moji bratři, že se mezi sebou hádáte. Mluvím o tom, že každý z vás říká něco jiného: „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ Je Kristus rozdělen? Copak byl za vás ukřižován Pavel? Nebo jste byli ve jménu Pavlově pokřtěni? Neposlal mě totiž Kristus křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
Po křtu v Jordánu a pokušení na poušti začíná Ježíš svoji veřejnou činnost, a to v krajině v té době již pohanské (tedy neobývané Židy). Souvislost s prvním čtením je zjevná a prozrazuje, jak Matouš dbá na starozákonní odkazy ve svém textu.
Mt 4,12-23
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: ‘Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.’ Od té doby začal Ježíš hlásat: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Když se ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry, Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho. Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Není tajemstvím, že evangelista Matouš píše pro komunitu židů, kteří znají Písmo a kladou si otázky spojené s výkladem Starého zákona ve spojitosti s Ježíšem. Matouš nás tedy učí číst Starý zákon tak, abychom i my mohli rozeznat, co všechno se vztahuje na Krista z proroctví, žalmů a dalších textů. V evangeliu potkáváme Pána, který mluví o Božím království. Tím neoznačuje nějaké území či církev. Ale každé místo, kde vládne Bůh. Může jít o život jednotlivce, konkrétní společenství lidí, náš byt, práci či kostel. Bůh touží přijít a naplnit nás svým uzdravením v tom nejširším významu slova, jak popisuje hned následující verš po dnes čteném textu – Mt 4,24. A přeci je třeba proto něco učinit. Obrácení je přesný pojem. Člověk se na svém výletě životem musí zastavit a rozhlédnout. Je třeba vidět správný směr, než se vydáme na další cestu. Stojí tu průvodce, který nás vybízí: „Pojďte za mnou.“

 

 

 

 

 

 

2. neděle v mezidobí – cyklus A, 15. ledna 2017

Z vánočních událostí vstupujeme do běžného liturgického roku. Budeme sledovat Ježíše v jeho prvních krocích. Dnes se ještě vrátíme ke křtu v Jordánu, protože nám jde o hlubší porozumění skutečnosti. Chceme se zastavit nad tím, kdo vlastně Ježíš je, ať ve svědectví proroků nebo Jana Křtitele.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Navazujeme na minulou neděli. Kniha proroka Izaiáše se jeví jako dílo více autorů. Od 40. kapitoly se mění jazyk, styl, ale i popisovaná doba. Ocitáme se uprostřed největšího útlaku Izraelitů v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. V této chvíli Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. A nejenom, že zachrání Izrael, tento Služebník bude světlem všem národům!
Iz 49,3.5-6
Hospodin mi řekl: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, protože Bůh můj je mou silou. Řekl mi tedy: „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“

ŽALM 40
Čtyřicátý žalm cituje slova Služebníka, který přijímá Boží vůli. Tento žalm se odrazí v teologii Nového zákona (List Židům). Verš 7 lze místo: „otevřels mi uši“ přeložit „připravil jsi mi tělo.“ Rozhodnutím Ježíše a přijetím Boží vůle máme život!
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ
Po dva měsíce budeme číst v druhém čtení z Prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Byl napsán jako odpověď na řadu témat a otázek. Ovšem list zaslaný Pavlovi se nezachoval. Budeme tedy sledovat témata, na která autor reaguje. Začínáme úvodem listu, tedy pozdravem, který odráží základní vyznání víry křesťanů.
1 Kor 1,1-3
Pavel, z Boží vůle povolaný za apoštola Ježíše Krista, a bratr Sosthenes členům církevní obce v Korintě, kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista, (Pána) svého i našeho. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium začíná známým prologem. Na něj navazuje svědectví Jana Křtitele, kterým autor evangelia uvádí Ježíše na scénu. Křest Ježíše Janovo evangelium popisuje v jiném světle než synoptici. Avšak i zde hraje zásadní roli. Popis křtu uzavírá klíčovým svědectvím víry v Krista.
Jan 1,29-34
Na druhý den Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa! To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Po mně přijde ten, který má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’ Ani já jsem ho neznal, ale proto jsem přišel křtít vodou, aby byl zjeven izraelskému národu.“ A Jan vydal svědectví: „Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zůstal na něm. Ani já jsem ho neznal, ale ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: ‘Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.’ A já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš přichází jako zachránce, mesiáš, na kterého židé čekají dlouhá staletí. Ale dosah Ježíšovy misie bude přesahovat hranice Izraele. První čtení mluví o „světle“ národů. Ježíš není zdatný politik nebo revolucionář, nešíří žádnou novou ideologii. Jeho klíčovým přínosem je vlastní dar života. Proto se v listě Židům cituje dnešní žalm s překladem: „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo“ (Žid 10,5). Na svém těle ukazuje míru lásky Hospodina k jeho lidu. A jde ještě dál. Skrze oběť sebe sama dává život svému lidu. Proto ho Jan nazývá: obětní „Beránek Boží, který snímá hříchy světa“.

 

 

 

 

 

 

 

 

Svátek Křtu Páně – cyklus A, 8. ledna

Svátek Křtu Páně uzavírá vánoční dobu. Ve staré liturgii se spojoval se slavením svátku Zjevení Páně. Připomínalo se, že Ježíš byl tímto okamžikem zjeven světu jako Zachránce. Svátek Křtu Páně tedy tvoří spojnici mezi událostmi narození a veřejným vystoupením, jak o něm budeme číst v následujících nedělích. Význam události je však zásadní a odhaluje hned několik Božích tajemství.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29
Žalm mluví o „hlasu“ Hospodina. Jak tento Boží hlas působí? Může bořit, obracet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných.
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nebesa se otevřela a zazněl Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM
Všichni evangelisté uvádějí scénu Ježíšova křtu. Jde tedy o zásadní skutečnost. Nesvědčí pouze o Ježíšově pokoře, Jan Křtitel ví, že Kristus nepřijímá křest jako znamení obrácení či pokání z vlastních hříchů. Ježíš touto událostí zahajuje své veřejné vystoupení, mandát mu dává sám Bůh Otec! Znamená to, že jednat bude nejen Ježíš, ale celá Nejsvětější Trojice.
Mt 3,13-17
Ježíš přišel z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?“ Ježíš mu však řekl: „Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli.“ A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle – otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Samotný okamžik Ježíšova ponoření do Jordánu byl asi sledován jen několika desítkami lidí stojícími na břehu. Ježíš však nepřichází konat pokání z vlastních hříchů. Žádné nemá! Sestupuje do Jordánu, aby symbolicky na sebe vzal vinu těch, kteří ji v Jordánu zanechávali. Toto gesto je podtrženo zjevením celé Trojice. Bůh mluví o milovaném Synu a Duch boží spojuje Syna a Otce. Celý Bůh touží zachránit svět. Celý Bůh se sklání k člověku a volá ho k obrácení. Neplatilo to jen u Jordánu, Boží slova: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte…“ zůstávají pozvánkou i pro nás.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Matky Boží, Panny Marie – cyklus A, 1. ledna

Slavnost Matky Boží Panny Marie je záměrně v novodobé liturgii umístěna na začátek občanského roku. Chceme svěřit Panně Marii nastávající čas a prosit o ochranu. Zároveň nelze nevidět úzkou souvislost Mariina mateřství a událostí spojených s vánocemi. Tradičně v tento den žehná papež celému světu, vyprošuje mu tedy Boží požehnání. Jsme tak pozváni připojit se k této modlitbě požehnání pro celý svět a prosit o mír a pokoj.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Buď zdráva, svatá Boží Rodičko, porodilas Krále, jenž nad nebem i zemí vládne na věčné věky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
První část Čtvrté knihy Mojžíšovy obsahuje předpisy spojené s kultem. Mezi nimi jsou uvedena slova tzv. Áronského požehnání. Žehnat znamená svolávat na člověka Boží dobro.
Nm 6,22-27
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: ‘Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!’ Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám.“

ŽALM 67
Áronské požehnání se promítá i do slov žalmu, který vyprošuje Boží milost pro lid. Zároveň žalm ukazuje, že žehnáním se označuje i vzdávání chvály Bohu.
Odpověď: Bože, buď milostiv a žehnej nám!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ
List Galaťanům rozebírá otázku povinnosti plnit předpisy Mojžíšova zákona. Přirovnává Izraelity k dětem, které plní rozkazy podobně jako otroci, protože jsou nedospělé. Ale skrze Krista jsme přijati za dospělé syny, jsme tedy svobodní. Úryvek ze čtvrté kapitoly listu Galaťanům je zde zařazen kvůli zmínce narození ze ženy.
Gal 4,4-7
Bratři! Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn, a jako syn také dědic skrze Boha.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM
V evangeliu zkráceným způsobem Lukáš uzavírá vyprávění o narození Ježíše. Pastýři potvrzují význam této události. Maria je zde ukázána jako jakýsi protiklad ostatních, kteří se „divili“. Uchovává vše v srdci. Obřízka je pak podtržením naplněných zaslíbení.
Lk 2,16-21
Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, provázej nás v tomto novém roce svou pomocí a posiluj nás svátostným pokrmem, ať pod ochranou Panny Marie, Matky tvého Syna i matky nás všech, celým svým životem směřujeme k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšovo narození bylo pro oba rodiče značně dramatické. Nejistota i bídné podmínky znamenaly pro milující matku velký stres. Avšak Bůh ani na okamžik Ježíšovy rodiče neopustil. Vždyť Ježíš je Bůh! Možná jde o zarážející fakt. Maria a Josef zažívají velmi dramatické chvíle, a přitom je Bůh nesmírně blízko… S tímto paradoxem se setkáme v evangeliích ještě několikrát. Podobné je to i s námi. Bůh je velmi blízko i tam, kde zakoušíme mnoho nesnází. Údiv pastýřů i ostatních lidí je jistě na místě, ale Maria jde dál. Snaží se rozeznat Boží jednání ve svém životě a rozjímá o tom. Jako by otočila hlavu a snažila se zahlédnout Boží stopy ve svém životě. S novým rokem souvisí bilancování předchozího času, ke kterému je třeba připojit otázku po „Božích stopách“ i v našich životech. A modlitba tohoto dne pak má být spojena s poděkováním Bohu, pokáním a prosbou o požehnání do dalších dnů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv