Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

3. neděle adventní – cyklus B, 17. prosince 2017

Třetí adventní neděle nese název „gaudete“, radostná. Jako bychom již měli zahlédnout první úsvit přichá-zející záchrany. Tématem dnešní neděle může být prosba o radost plynoucí z víry v Boha, který neopouští svůj lid, ale zachraňuje.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento text zřejmě vznikl až po návratu z Babylonského zajetí na konci 6. stol. př. Kr. V 59. kapitole vyznává Izrael svůj hřích, který je překážkou Boží pomoci. V 60. kapitole Hospodin ujišťuje svůj lid, že ho zachrání. A nyní vystupuje na scénu služebník, který vyhlašuje svobodu.
Iz 61,1-2a.10-11
Duch Páně, duch Hospodinův je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

ŽALM Lk 1
Mariin chvalozpěv vyjadřuje víru i úžas. Zachraňující Boží milosrdenství trvá i dnes. Její proroctví se naplňuje právě o Vánocích.
Odpověď: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí – má duše Hospodina – a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, – neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. – Od této chvíle mě budou blahoslavit – všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. – Jeho jméno je svaté – a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení – k těm, kdo se ho bojí. Hladové nasytil dobrými věcmi – a bohaté propustil s prázdnou. – Ujal se svého služebníka Izraele, – pamatoval na své milosrdenství.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel zakončuje zřejmě vůbec nejstarší list Nového zákona několika povzbuzeními, jako když se loučíme s dětmi a dáváme jim ještě poslední poučení. Zmínka o Kristově příchodu je svědectvím víry prvních křesťanů v druhý příchod Pána.
1 Sol 5,16-24
Bratři! Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM
Úryvek je složen z části Janova prologu a úvodního textu o Janu Křtiteli, který potvrzuje očekávání, že se Mesiáš blíží. Odvolává se při tom na proroka Izaiáše (toto proroctví jsme četli minulou neděli).
JAN 1,6-8.19-28
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‘Vyrovnejte cesty Pánu’, jak řekl prorok Izaiáš.“ Ti poslaní byli z farizeů. Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim odpověděl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.  

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a spasí nás.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Snažně tě prosíme, dobrotivý Bože, ať nás svátost, kterou jsme přijali, vnitřně očistí, a tak nás připraví na blížící se svátky. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Tuto neděli máme před očima postavu Jana Křtitele. Na první pohled je to velmi drsný člověk, žijící poustevnickým stylem života. Ale nejde jen o jeho pokoru a plnou podřízenost úkolu, který přijal. Jde o vlastní zvěst, kterou přináší. Evangelista hned následující verš po úryvku, který jsme četli, říká: Druhého dne spatřil Ježíše… a řekl: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“ (Jan 1,29). Bůh skrze postavu nepřehlédnutelného Jana připravuje lid na příchod záchrany. Bůh nezapomněl, neopustil, není plný hněvu a výčitek. Je připraven nás zachránit. Přes množství starostí běžného dne můžeme, smíme vidět radost z Boha, který na nás nezapomněl. Ví o nás a přichází, aby byl s námi.

 

 

 

 

 

 

2. neděle adventní – cyklus B, 10. prosince 2017

Připravujeme se na příchod Krista. Předchozí neděli zaznělo Kristovo slovo: „Bděte“. Pozornost této neděle padne na člověka, který pomohl „rozběhnout“ proces Ježíšova hlásání, na Jana Křtitele. Vždyť jeho úkol se v mnohém podobá tomu, co má konat i každý z nás.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Čteme začátek tzv. Deuteroizaiáše, tedy samostatné knihy vzniklé v 6. stol. př. Kr., kdy jsou Izraelité zdecimovaní v Babylonském zajetí daleko od domova, který je v troskách. V této atmosféře se Bůh skrze proroka pokusí vykreslit skleslým Izraelitům záchranu podobně, jak by to dnes učinil režisér ve velkolepém filmu: po mnoha dramatických událostech přichází záchrana!
Iz 40,1-5.9-11
Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: „Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná! Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa.“ Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni svůj hlas a neboj se; řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“ Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

ŽALM 85
Zaslíbení pokoje zůstává platné i dnes. Prosme o něj.
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ
Druhý list Petrův patří k posledním textům Nového zákona, zřejmě odráží pocity křesťanů, kteří se nedočkali brzkého Kristova příchodu a ptají se proč. Autor vykresluje konec světa pomocí tehdejší představy o vesmíru. Přes dobovou představu světa zaznívá podstatné: Pán přijde a my ho máme přivítat do připraveného domu svého „já“.
2 Petr 3,8-14
Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří lidé obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s rachotem pominou, živly se stráví žárem i země a všechno, co se na ní bude nalézat. A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v ohni a živly rozplynou v žáru. Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost. Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v pokoji.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.
EVANGELIUM
Marek otevírá své evangelium událostmi souvisejícími s Ježíšovým veřejným vystoupením. Jak jinak vylíčit, že se po několika staletích historické události daly do pohybu, než vystoupením proroka – Jana Křtitele. Je vylíčen jako nevšední, strhující postava. Vše se odehrává kolem roku 30 po Kr., kdy je zem ovládána Římany. Je to čas nabitý očekáváním příchodu mesiáše – pomazaného krále, který Izrael vysvobodí. A Jan Křtitel říká: „Právě přichází!“.
Mk 1,1-8
Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a při tom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině a uvidíš radost, která k tobě přichází od tvého Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, byli jsme nasyceni duchovním pokrmem a pokorně tě prosíme: dej, ať se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit věci pozemské a usilovat o dobra věčná. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Úvod k Markově evangeliu je stručný a jde hned k věci, otevře téma veřejného vystoupení Ježíše. Jan Křtitel je v církvi po staletí velkým symbolem. Je prorok, který však patří ke Starému zákonu, alespoň do té míry, že také on „pouze“ očekává mesiáše. Plody jeho záchrany ještě nezažije. Přesto je jeho slovo stále platnou výzvou: „Připravte cestu Pánu.“ Jde o zásadní burcování: Pán přichází – dnes, teď, na toto místo… A jestliže k nám přichází Mesiáš, pak je nanejvýš moudré vydat se mu naproti. Jak v podmínkách dnešních dní, našeho běžného života vypadá toto „vydat se naproti“?

 

 

 

 

 

 

1. neděle adventní – cyklus B, 3. prosince 2017

Otevíráme nový liturgický rok, ve kterém budeme velkou část nedělních čtení evangelia věnovat nejkratšímu evangeliu podle Marka. Zároveň touto nedělí vstupujeme do adventu, času přípravy na příchod Krista. Jde jak o připomínku jeho narození, tak především o jeho druhý příchod na konci věků. Dnešní neděle by se dala shrnout do výzvy: „Bděte“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

1. ČTENÍ
Po Babylonském zajetí se mohli Izraelité vrátit domů (po roce 539 př. Kr.). Ale lidé přišli do zničené země. Prorok Izaiáš přesvědčuje lid, že Bůh ho neopustil. Ba naopak! Ale také jako by burcoval Pána, aby nenechal svůj lid v jeho neradostné situaci.
Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7
Ty, Hospodine, jsi náš otec; „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory. Od věků nikdo neslyšel, k sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, tak jednal s těmi, kdo v něho doufají. Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Budeme zachráněni? Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravosti nás unášely jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

ŽALM 80
Nejedna modlitba prosí Boha, aby jednal. Tak je tomu také v Žalmu 80. Člověk Bohu nabízí svoji oddanost jako projev důvěry v jeho moc. Lze to říci také o nás?
Odpověď: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři, – skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, – probuď svou sílu – a přijď nás zachránit! Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, – nad člověkem, kterého sis vychoval. – Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

2. ČTENÍ
List Korinťanům je odpovědí na jiný dopis, v němž křesťané položili Pavlovi řadu nesnadných a konfliktních témat. Čteme úvodní slova Pavlova dopisu. Řadu z témat již nyní zmiňuje! Mezi nimi i příchod Pána na konci věků. Bratři! Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
1 Kor 1,3-9
Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja
EVANGELIUM
Náš text zaznívá v Markově evangeliu jako poslední veřejné Ježíšovo slovo před zatčením a smrtí. Vrcholným bodem tohoto textu je svěření moci jednotlivým služebníkům, a tedy i nám. „Bděte“ zaznívá v atmosféře bolestného loučení, ale i velké naděje, že neztratíme Ježíšův odkaz.
Mk 13,33-37
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin popřeje dobro a naše země vydá plody.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať nás účast na Kristově oběti posiluje, abychom se uprostřed světa učili milovat to, co nepomíjí, a drželi se hodnot věčných. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Když člověk dobře nespí, stává se nerudným a může to přinést i velké zdravotní komplikace. Proč tedy Ježíš volá po bdění? Jeho výzva je poukazem na pozornost, kterou nesmíme ztratit. Množství úkolů a podnětů, které přináší běžný život, spolu se snahou využít aktivně odpočinek, velmi snadno odvádí pozornost od závažných témat, jako je věčnost, smysl života, orientace na základní hodnoty,… Je však třeba rozlišit život v trvalém napětí a strachu, že něco jsme udělali nedostatečně, od lhostejnosti, lenosti a sobectví. Víra nás vede k vědomí Božího vítězství a tedy i pokoje, jestliže vydáváme svůj život do Boží náruče, učíme se žít v souladu s Bohem a Bůh pro nás není prázdnou skutečností. Kristovo „bděte“ je radostné nasměrování našich vlastních kroků tak, aby šlapaly stejným směrem, kterým kráčí Pán.

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus A, 26. listopadu 2017

Poslední neděle jsme uvažovali o konci světa či života. Dnes ale nechceme mít před očima „konec“ jako hlavní téma. V této neděli před námi vystupuje ten, který vládne dějinám. Dnes máme potkat v plné pravdě, síle a kráse toho, kdo je skutečný Pán.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V 6. stol. př. Kr. je Izrael ve vyhnanství v Babylonii. Ezechiel nejprve vysvětlil, proč tragické události nastaly. Nevěrnost Izraele byla již nesnesitelná. Ale nyní Bůh vyhlašuje milost (kap. 33–39). 34. kapitola kritizuje špatné pastýře, kteří místo ovcí pásli sebe. Proto se Hospodin sám stane pastýřem lidu…
Ez 34,11-12.15-17
Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

ŽALM 23
Téma pastýře se odrazí v překrásné modlitbě žalmisty. Tato slova mohou být i naší modlitbou.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách. Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. – Občerstvuje mou duši, – vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel vysvětluje téma posledního soudu. Avšak text postupně dostává spíše charakter oslavy. Tato slova lze číst nejen jako věcný popis událostí konce světa, ale i jako velkolepý obraz Božího vítězství.
1 Kor 15,20-26.28
Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, „dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám“. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.
EVANGELIUM
Text navazuje na předchozí neděli a zakončuje Ježíšovo veřejné vystoupení velkolepým obrazem posledního soudu. Podobenství odpovídá na zásadní otázku, podle čeho budeme souzeni na konci života. Opakování příkladů vlastního nasazení zvyšuje důstojnost a závažnost celé scény.
Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ‘Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.’ Spravedliví mu na to řeknou: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?’ Král jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.’ Potom řekne i těm po levici: ‘Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.’ Tu mu na to řeknou také oni: ‘Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?’ On jim odpoví: ‘Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.’ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin jako král bude vládnout věčně. Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš chlebem života a voláš nás, abychom věrně sloužili Kristu, Králi nebe i země; pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Scéna z evangelia vyvolává mnoho představ: Kolikrát v životě jsme něco přehlédli, nezaznamenali… a co když opomenutým byl právě Pán? Projdeme i my přísným soudem? Kladené otázky však nemusí odpovídat záměru evangelia! Proto nám teologové zařadili k evangeliu první čtení. Tento Pán z evangelia je současně i pravý pastýř, na kterého po staletí Izrael čeká. Nejde o kamaráda z protější ulice ani mocipána z pohádek. Ježíš je především Bůh, který se sklání k člověku, aby ho zachránil a přivedl do blízkosti milujícího Otce! Jsme v tomto smyslu „všichni povoláni k životu“! V Boží blízkosti však nemůže existovat žádné zlo, hřích, neláska. Proto neobstojí „ti po levici“. To nejsou slabí lidé, kteří se někde zmýlili či ve slabosti chybili! Zde jde o ty, kteří odmítli milovat blízké, kteří žijí pro sebe a nikoli pro druhé, jejichž cílem je v posledku smrt. Proto je smrt jako poslední položena pod nohy Králi života. Dnes se můžeme rozhodnout pro Krále a s ním se radovat z vítězství života.

 

 

 

 

 

 

 

 

33. neděle v mezidobí – cyklus A, 19. listopadu 2017

Při pozorném čtení textů, které doprovází konec církevního roku a které mluví o konci světa, objevíme, že tato čtení odkazují na správné nasměrování životních postojů, s nimiž člověk na konci života má stát před Bohem. Jak tyto správné postoje vypadají?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.
VSTUPNÍ MODLITBA
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text je výběrem veršů ze závěrečné kapitoly Knihy přísloví, v hebrejštině má charakter hymnu. Kniha v 9. kapitole hovořila o moudrosti a hlouposti v podobě dvou žen. Tak i náš text odkazuje v širším porozumění na „paní moudrost“. Jde o chválu správného životního postoje a dokonce moudrosti samé.
Př 31,10-13.19-20.30-31
Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

ŽALM 128
V duchu prvního čtení nejde jen o radost nad dobrým životním partnerem, ale také nad správným postojem k životní moudrosti.
Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.

2. ČTENÍ
Tento asi nejstarší apoštolský list a nejstarší kniha Nového zákona (snad z roku 51 po Kr.) mluví také o posledních věcech. Tehdy, stejně jako dnes, se lidé ptali, kdy to bude a zda se máme posledního příchodu Krista bát.
1 Sol 5,1-6
Co se týká času a chvíle příchodu Páně, není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou lidé říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi právo! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.
EVANGELIUM
Matoušovo evangelium uzavírá Ježíšovu veřejnou činnost čtyřmi řečmi. Všechny směřují k poslednímu soudu (podobenství o věrném služebníku, deseti družičkách, o hřivnách a posledním soudu). Zjevný důraz je kladen na odpovědné chování ve srovnání s pouhým strachem či útěkem před zodpovědností.
Mt 25,14-30
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: ‘Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ‘Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.’ Pán mu řekl: ‘Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.’ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ‘Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.’ Pán mu odpověděl: ‘Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Při čtení evangelia této neděle se posluchači často ptají, zda potrestaný třetí služebník netrpí bezpráví. Vždyť pán je tvrdý a „sbírá, kde nerozsypal“. Úvaha vypravěče však poukazuje na důležitý detail: Cožpak třetí služebník neznal Pána dobře? Vždyť ví, jak smýšlí! Jde o zaměstnance, který neprovede zadanou práci a ještě se vymlouvá. Nejde tedy o odsouzení těch, kdo mají úzkostnou povahu. Je třeba nepřehlédnout, v jaké souvislosti náš úryvek zaznívá, protože není obecná! Jde o texty mluvící o konci světa. Proto je pravděpodobné, že zde je řeč o přijetí evangelia v kontextu široké židovské komunity. Mnozí evangelium nepřijali, protože jim nezapadalo do tradic a vlastních představ o prožívání víry. Ale i dnes jsou lidé, kteří utíkají do minulosti, v níž spatřují jistotu. Nic „nového“ ze strachu nepřipouští. To ovšem nenese plody, které Pán očekává.

 

 

 

 

 

32. neděle v mezidobí – cyklus A, 12. listopadu 2017

S blížícím se koncem liturgického roku se v textech čtení otevírají otázky konce života i konce světa. Hlavní téma této neděle by se dalo shrnout do pojmu „touha“, který můžeme vztáhnout na Boha, život s ním i touhu po jeho vládě v našem životě a ve světě.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Čteme jednu z nejmladších knih Starého zákona (1. stol. př. Kr.). Kniha vznikla nejspíše mimo Izrael v diaspoře a měla sloužit jako povzbuzení pochybujících židů. Od 6. kapitoly začíná chvála na moudrost. Ta je zde tajuplně zosobněna (podobně Př 9; Sir 24), je nám darem Božím i partnerem v dialogu, je třeba ji však hledat.
Mdr 6,12-16
Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

ŽALM 63
Touha po Bohu povzbuzuje člověka, aby upnul k Pánu svoji mysl i srdce. Nevychladne ani v noci, protože Bůh stojí za toto hledání.
Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit. Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, – v nočních hodinách budu na tebe myslet. – Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám.

2. ČTENÍ
Čteme z nejstaršího novozákonního textu druhou část. Svatý Pavel napomínal k věrnosti a nyní odpovídá na otázku zřejmě položenou adresáty listu na posmrtný život. Jde tak o doklad nejstarší vrstvy víry křesťanů v posmrtný život.
1 Sol 4,13-18
Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.
EVANGELIUM
V kapitolách 24.–25. Matoušova evangelia Ježíš mluví k učedníkům o konci světa (eschatologické otázky). Jde de facto o poslední Ježíšova slova k učedníkům na veřejnosti. Čteme první ze tří velkých podobenství o příchodu Pána na konci věků. Připomeňme, že ženich jde nejprve do domu nevěsty a „vyjednává“ podmínky svatby s otcem nevěsty. I když mohlo jít o slavnostní formalitu, mohla trvat dlouho. Družičky čekají u domu ženicha.
Mt 25,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Možná se dá vybavit ve fantazii scéna, v níž my sami stojíme na konci věků a díváme se retrospektivně na dějiny. Mnohá námaha se bude jevit jako zbytečná, jiné situace jako promarněné. Ale klíčové je sledovat, čím kdo naplnil svůj život a pro co žil. Scéna z evangelia však zachycuje jiný okamžik, chvíli, kdy do lidského života vstoupí nečekaná událost, možná konec, možná změna. Teprve tam se projeví, kdo byl připraven jednat. Nejde o množství zásob, ale o touhu, která motivuje jednání. Ten, kdo naplnil srdce touhou po ženichovi, i kdyby usnul, nebude překvapen jeho příchodem, ale stane se mu radostí. Jeho cesta nebude v perspektivě věčnosti jen směšným kličkováním, aby se splnily nároky okolí či aby se dotyčný pouze vyhnul problémům.

 

 

 

 

 

 

 

31. neděle v mezidobí – cyklus A, 5. listopadu 2017

V tomto týdnu se církev modlila za zemřelé, ale pozornost této neděle směřuje jinam. Hlavním tématem bude služba kněží. Je namístě poděkovat Bohu za dobré a věrné kněze a biskupy. Ale dnes budeme společně reflektovat také jejich selhání a modlit se za ty, kteří chybují, vyhořeli, ztratili motivaci nebo zaměnili službu Bohu a lidem za lpění na předpisech a zvycích.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Malachiáš vystupuje po návratu z Babylónského zajetí (asi po roce 516 před Kr.). Lid se vrátil do rozvrácené země, nefunguje ani bohoslužba, kněží jsou velmi ledabylí ve své povinnosti přinášet oběti, vyučovat a modlit se.
Mal 1,14b – 2,2b.8-10
Jsem mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany. Nyní platí vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, mnohé jste pohoršili, že opustili Zákon, a porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů; proto i já jsem vás vydal v potupu a ponížení u všech lidí, protože jste nezachovávali mé příkazy a byli jste straničtí ve výkladu Zákona. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně, a tak znesvěcuje smlouvu našich otců?

ŽALM 131
Modlitba je především postoj srdce, ve kterém se otevíráme Bohu. Nejde o poučování jiných, jde o vlastní postoj důvěry vůči Pánu. Všimněme si, že žalm nachází odraz i ve druhém čtení.
Odpověď: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokoji!
Hospodine, mé srdce se nevypíná, – nevyvyšují se mé oči, – neženu se za velikými věcmi, – pro mě nedostižnými. Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši – jako dítě na matčině klíně; – jako dítě, tak je má duše ve mně. Doufej, Izraeli, v Hospodina, – nyní i navěky.

2. ČTENÍ
V nejstarším novozákonním spise se svatý Pavel velmi osobně obhajuje. Motivací pro hlásání evangelia mu byl Pán a láska k těm, kteří uvěřili. Proto si podobně jako rodič dovolil některé napomínat (verše 11–12). Poslední verš je důležitým dokladem, jak již tehdy autor chápal pojem Božího slova!
1 Sol 2,7b-9.13
Bratři! Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi; jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš vstoupil do Jeruzaléma těsně před velikonočními svátky. Již nezbývá čas a situace je vyhrocená. V kapitolách 21.–22. došlo k více ostrým konverzacím s farizeji a zákoníky. Nyní se obrací k zástupu a shrnuje předchozí disputace kritikou znalců víry a Písma. Je zřejmé, že tak riskuje vlastní život.
Mt 23,1-12
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají ‚mistře‘. Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno ‚otec‘, jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Každé společenství víry nejen u křesťanů má nějaké své představené, ať jde o obětníky, moderátory či pastýře. Kněz v katolickém chápání je nejen manažer společenství, který řídí chod farnosti. Dostal skrze svěcení zvláštní milost od Boha, aby se modlil za svěřené lidi, aby za ně a spolu s nimi přinášel mešní oběť a slavil další svátosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30. neděle v mezidobí – cyklus A, 29. října 2017

Tuto neděli se na mnoha místech slaví výročí posvěcení kostela. Liturgické texty třicáté neděle zaměří pozornost na podstatné otázky víry. Co je jádrem křesťanské praxe, tedy, jak má jednat člověk, který uvěřil a přijal víru?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Uvedené pokyny zaznívají jen dvě kapitoly po představení Desatera. Jsou konkretizací přikázání druhé desky o vztahu k bližním. Je dobré si všimnout, že je uvedena i motivace pro takové jednání: „…sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi“.
Ex 22,20-26
Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

ŽALM 18
Zpěv o Zachránci je vyznáním a modlitbou každého, kdo zakusil Boží jednání. Je ale také prosbou, aby takto Bůh jednal i dnes.
Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen. Ať žije Hospodin, požehnána buď moje skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ
Vůbec první Pavlův list je povzbuzením pronásledované církve. Text lze chápat jako součást uvedení do dopisu či dokonce jako součást úvodního pozdravu. Poslední věta textu je možná vůbec prvním shrnutím Pavlova vyznání víry, jehož středem je Ježíš.
1 Sol 1,5c-10
Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla zpráva o tom, že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť tam lidé sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM
Jsme blízko Velikonoc. Farizeové dorážejí na Ježíše. Přesto je Ježíšova odpověď odborným vyjádřením teologa neuhýbajícího od klasické židovské tradice výkladu Písma. Pán zde originálně spojil příkazy, takže skvěle vystihne podstatu Tóry.
Mt 22,34-40
Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“ Odpověděl mu: „‚Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Otázka znalce Zákona (Tóry) na nejdůležitější z přikázání předpokládá odbornou diskusi. Lze snadno odpovědět? Představme si, co bychom my odpověděli dnes, když náš zákoník obsahuje desetitisíce předpisů, které mnohanásobně překračují počet předpisů Tóry. Ale ani tehdy nebylo jednoznačné, který předpis má přednost a který lze plnit až druhotně. Proto bylo třeba, podobně jako dnes, znalců – právníků. Ježíš se ale vyhne zdlouhavé diskusi nad jednotlivými příkazy a zákazy. Vidí s nadhledem podstatné. I ve víře je třeba rozlišovat detaily od podstatného. Protože lpění na maličkostech může zcela zatemnit smysl naší víry a její praxe! Nejde tu o nic méně než o Boha a možnost spojit s ním svůj život. Dnes jistě již známe Kristovu odpověď a snadno tak automaticky přeskočíme obsah slov s tím, že to přeci známe. „Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem,“ je první a největší příkaz. Je pravda, že tato slova se pro nás stala první příčkou na žebříčku hodnot?

 

 

 

 

 

 

 

 

29. neděle v mezidobí – cyklus A, 22. října 2017

Poslední neděle v liturgickém roce mají společné téma blížícího se konce věků (eschatologie). Můžeme si položit otázku, jak jsme připraveni na příchod Pána. Evangelium předloží zdánlivě téma ekonomické, ale nenechme se mýlit, jde o velmi zásadní otázku víry: Komu v životě sloužíme, komu patří náš život? Dnešní neděli se také církev modlí za misie, k tomu lze využít i zvláštních čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Otevíráme Deuteroizaiáše, tedy text vzniklý v Babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), kdy je Izrael, stejně jako Jeruzalém, zcela vypleněn. Prorok předpovídá znovuvybudování města i chrámu. Bůh k tomu použije pohanského perského vládce Kýra (557–529 př. Kr.)! Jemu jsou přiřčeny tituly, které později budou vztaženy k mesiáši: pastýř, vyvolený…
Iz 45,1.4-6
Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi: „Vzal jsem ho za pravou ruku, abych mu podmanil národy, abych odpásal bedra králů, abych před ním otevřel vrata, aby žádná brána nezůstala uzavřena. Pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem, poctil jsem tě, i když jsi mě neznal. Já jsem Hospodin, jiný není, není Bůh mimo mne. Přepásal jsem tě, i když jsi mě neznal, aby se poznalo od východu slunce i od západu, že mimo mne jiný není. Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.“

ŽALM 96
Žít v prostředí pohanů neznamená vždy nepřátelské odmítání Pána. Žalm vyzývá pohany ke chvále Boha. Zkusme se připojit ke chvále národů a s nimi děkovat za svoji záchranu.  Odpověď: Vzdejte Hospodinu slávu a moc!
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech! Neboť Hospodin je veliký a velmi hodný chvály, – je třeba se ho bát více nežli všech bohů. – Neboť všichni bohové pohanů jsou výmysly, – Hospodin však stvořil nebe. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. – Přineste oběť a vstupte do jeho nádvoří. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: Hospodin kraluje, – národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ
List Soluňanům (též zvaný Tesalonickým) je nejstarší křesťanský dokument, snad z roku 51 po Kr. Svatý Pavel v něm oslovuje církev, která prošla pronásledováním ze strany Židů i pohanů.  1 Sol 1,1-5b
Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s Bohem Otcem a s Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj! Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v našeho Pána Ježíše vytrvalá. Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno projevy moci, činností Ducha svatého a hlubokým přesvědčením.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru; držte se pevně slova života. Aleluja.
EVANGELIUM
Krátce před Ježíšovou smrtí o Velikonocích ho farizeové ostře napadají, ale ani on je nijak nešetří. Placení daně Římu bylo chápáno jako poručnictví okupaci, nesouhlas by znamenal vzpouru. Ježíš obrátí hovor zcela jinam. Žádný Izraelita plnící Tóru (Zákon), nesměl mít u sebe žádné zpodobení člověka či zvířete. Byl to symbol modloslužby. A farizeové, pečliví v plnění Tóry, ho u sebe nosí?
Mt 22,15-21
Farizeové odešli od Ježíše a uradili se, jak by ho chytili za slovo. Poslali k němu své učedníky zároveň s herodovci, aby mu řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a že učíš cestě k Bohu podle pravdy. Nedbáš lidských ohledů, nehledíš totiž na to, čím kdo je. Pověz nám tedy: Co myslíš, je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ Ježíš prohlédl jejich zlý úmysl a odpověděl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? Ukažte mi peníz, kterým se platí daň!“ Podali mu denár. Zeptal se jich: „Čí je to obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nám přijímání svátostného pokrmu pomáhá, abychom správně užívali věcí pomíjejících a celým srdcem toužili po tom, co je věčné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V textech 21.–25. kapitoly Matoušova evangelia jde o všechno. Farizeové a znalci zákona nepřijímají Ježíšovo poselství, neuvěřili. Ale již nezbývá žádný čas na vysvětlování. Ježíš tedy velmi ostře usvědčuje tyto „vzorné“ věřící, kteří jím pohrdají a napadají ho, jako by byl falešný prorok, z jejich pokrytectví. Sami se považují za čisté před Bohem. A právě tito lidé ukazují před zástupem, že jejich vzorné plnění Tóry je pochybné hned v prvním a největším přikázání. Vždyť žádný Izraelita nesměl mít u sebe obraz člověka ani zvířete, protože to bylo považováno za modloslužbu. Proto si Ježíš vyžádá denár od nich a nikoli od někoho z učedníků ani ho nevytáhne z vlastní kapsy. Pán tak přesně vystihne, oč v této situaci jde: slepé plnění Tóry nevede ke spáse. Podstatné je, proč a pro koho úkony naší víry děláme!

 

 

 

 

 

 

28. neděle v mezidobí – cyklus A, 15. října

Jednou se stalo jakémusi člověku, že dostal k narozeninám dárkovou krabici. Aniž by dar rozbalil, věnoval ho komusi dál. Až po mnoha letech zjistil, že balíček obsahoval poslední uchovanou vzpomínku na maminku. Jsou dárky, které jsou zcela formální, společenské. Jsou ovšem i dary, které zasáhnou hluboko do našeho srdce. Za jaký dar považujeme Boží království?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Proroka Izaiáše je souborem množství textů ze tří období. Náš úryvek patří do tzv. apokalypsy (kap. 24–27) z 8. stol. př. Kr. Velká vize budoucnosti ve skutečnosti slouží jednak jako varování bezbožných, ale především povzbuzuje věrné, které Bůh jako vítězný král zachrání. A to se týká všech národů!
Iz 25,6-10a
Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

ŽALM 23
Snad nejznámější žalm je vyznáním důvěry v Boha. Liturgie nás zve, aby naše srdce zpívalo stejný chvalozpěv důvěry.
Odpověď: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, – občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Pavel dostal finanční pomoc do vězení a projevuje svoji vděčnost. Uvedený text je ze dvou míst. V první části svatý Pavel děkuje a druhá jsou poslední slova dopisu před závěrečným pozdravem.
Flp 4,12-14.19-20
Bratři! Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, buď sláva na věčné věky! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš vjel do Jeruzaléma před velikonočními svátky. Situace je krajně vyhrocena. Jeho slova jsou již velmi ostrá a směřují jako poslední memento k farizeům. Úryvek má dvě části, které spolu souvisí jen volně. Ježíš otevírá otázku přijetí pohanů do společenství. Vejít na hostinu (Izraelité), neznamená na ní již zůstat!
Mt 22,1-14
Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: ‚Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‛ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš svatým tělem a drahou krví svého Syna; vyslyš naše pokorné prosby a dej, ať nás přijímání tohoto pokrmu stále pevněji spojuje s tebou, abychom měli účast na tvém božském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Citovaný úryvek evangelia působí mnohé nejasnosti. Mohl někdo na cestách mít s sebou svatební šaty? Existuje nějaký seznam vyvolených, který je dopředu dán? Je třeba podtrhnout, že podobenství má za-ujmout jako srovnání, tedy neslouží jako vybroušená definice. Exegeté se domnívají, že druhá část textu asi původně byla vyprávěna odděleně a nesouvisela s první částí. Podstatné jsou zde dva kroky: Předně nechat se pozvat. Připustit si, že Boží slovo chceme vzít vážně. Druhou věcí je skutek. Nestačí být pozvaný, ale je třeba vstoupit jako plnohodnotný účastník. Nejen tak-říkajíc nakouknout. Jenže právě tak vypadá často víra křesťanů. Jakoby stáli opodál, aniž by chtěli, aby se jich svatební hostina jejich Pána a spasitele vůbec týkala. Takový svatební host nemá na svatbě co dělat.

 

 

 

 

 

 

 

27. neděle v mezidobí – cyklus A, 8. října 2017

Provokace. Slovo, které nemáme příliš rádi, protože se užívá v komunikaci tam, kde už nefunguje žádný jiný způsob, jak upozornit na nějakou palčivou skutečnost. Snad to lze pochopit u pubertální mládeže, ale že by ji použil Bůh? Proč by to dělal?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok vystupuje v 8. stol. př. Kr. Přirovnání k vinici zazní nejen zde, ale i v evangeliu. Stejně jako u ostatních proroctví, ani zde nejde o věštění budoucnosti, ale o Boží výzvu k obrácení. Pokud lidé setrvají ve své zatvrzelosti, způsobí svým jednáním to, co proroctví popisuje.
Iz 5,1-7
Zazpívám píseň svému miláčkovi, píseň svého přítele o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu. Oplotil ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata. Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma a judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí! Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody? Teď vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že ji spasou, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm. Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci – jeho milou sazenicí. Čekal spravedlnost, a hle – nepravost, čekal právo, a hle – bezpráví!

ŽALM 80
Žalm je správnou reakcí na první čtení. Je prosbou o Boží záchranu, jeho přítomnost a požehnání. Takto by měl každý adresát proroctví reagovat. Nejen tehdy, ale i teď. Odpověď: Dům Izraele je vinicí Páně.
Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, – vyhnals pohany a zasadils ji. – Vyhnala své ratolesti až k moři – a své úponky až k Řece. Proč jsi dal strhnout její ohradu? – Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. – Pustoší ji kanec z lesa – a polní zvěř ji spásá. Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. – Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, – rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se ocitl ve vězení, ale píše milovaným bratřím list vyzývající k věrnosti evangeliu. Závěrečná kapitola listu Filipanům obsahuje soubor krátkých výzev k životu s Bohem.
Flp 4,6-9  Bratři! O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši. Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem vás vyvolil, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý, praví Pán. Aleluja.
EVANGELIUM
Každé literární dílo má svůj spád. Také evangelia. Do 21. kapitoly Matoušova evangelia Ježíš veřejně hlásal evangelium. Nyní vjíždí do Jeruzaléma na Velikonoce a je jasné, že zde zemře. Již nemluví uhlazeně, ale velmi otevřeně ukazuje, jaké důsledky má nepřijetí evangelia. Navazujeme plynule na minulou neděli. Jde o poslední okamžiky k rozhodnutí se pro Krista.
Mt 21,33-43  Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Poslyšte podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. Hospodář poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak. Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: ‚Na mého syna budou mít ohled.‘ Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: ‚To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!‘ A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?“ Odpověděli mu: „Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek.“ Ježíš jim řekl: „Nečetli jste nikdy v Písmu: ‚Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivu-hodné‘? Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
V evangeliu Pán nepromlouvá k obyčejným lidem, ale k vládnoucí elitě. Oni nesou odpovědnost za Izrael, jeho budoucnost a rádi to také zdůrazňují. Jenže nejsou majiteli ani Izraele, ani světa, ani lidí, kteří je obklopují. Jsou pouze služebníky. Často se nám stává, že věci, které máme k životu, začneme považovat za samozřejmé. Tak se v našem vnímání z našich dětí, partnerů, práce či světa okolo nás stává náš majetek. Problém je v tom, že to naše není! Pouze jsme dostali vzácnou možnost s tímto člověkem či v těchto podmínkách žít. Zkreslené vnímání může mít strašlivé důsledky. Nejednou v historii se lidé domnívali, že oni rozhodnou o osudu svých blízkých či světa. A následky byly hrozivé. Jak je to naším vnímáním? A nezapomeňme domyslet, že na tom záleží, co s námi bude v budoucích desetiletích… tedy na věčnosti!

 

 

 

 

 

 

 

26. neděle v mezidobí – cyklus A, 1. října 2017

Ve světě obchodu jsou dva zajímavé příběhy z nedávné doby, které trochu pobuřují. Zakladatel Microsoftu Bill Gates a klíčová postava firmy Appel Steven Jobs nedostudovali vysokou školu a přeci patřili mezi nejbohatší na světě. Mohou nám posloužit jako příklad či otázka, proč se někdy naše představy o Bohu a jeho jednání neshodují s realitou.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Izraelité jsou v Babylónském zajetí (6. stol. př. Kr.), přichází další zajatci a zvěstují: Jeruzalém zcela padl. Rozlehne se pocit úplného zmaru. Jde o Boží trest za viny otců? V našem textu zazní důležité poselství: Každý je odpovědný za vlastní skutky (18,2-4).
Ez 18,25-28
Toto praví Hospodin: „Říkáte: ‘Pán nejedná správně!’ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíše vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil se od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře.“

ŽALM 25
Hospodin má moc odpustit, má sílu překonat pro nás nezměnitelné bariéry.
Odpověď: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, – nepřestávám v tebe důvěřovat. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, – pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel povzbuzuje Efezany k odvaze i trpět. Jako argument cituje hymnus či píseň prvních křesťanů (2,6-11), která představuje klíčové věroučné místo Nového zákona.
Flp 2,1-11
Bratři! Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.
EVANGELIUM
Na začátku 21. kapitoly Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na Velikonoce. Jeho vystupování bude již velmi otevřené, již není čas na diskuse. Samotní velekněží mu položili otázku: „Jakou mocí to vše činíš?“ Pán musí obhájit, o co v jeho evangeliu jde, proč nejsou prvně jeho učedníky velekněží a odkud je jeho autorita.
Mt 21,28-32
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: „Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘ On odpověděl: ‚Mně se nechce,‘ ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane,‘ ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ Odpověděli mu: „Ten první.“ Ježíš jim řekl: „Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pamatuj na své slovo, Hospodine, kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nás toto přijímání obnoví, a když slavením Kristovy oběti zvěstujeme jeho smrt, ať jsme připraveni spolu s ním trpět, abychom měli také podíl na jeho slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
K porozumění dnešnímu evangeliu je dobré číst o pár veršů výše. V Mt 21,23 přistupují k Ježíši velekněží, tedy vládnoucí elita Židů, a táží se na jeho autoritu. Chtějí ho usvědčit z nepravdivosti. Pán však nejen odmítne přistoupit na jejich hru, ale vmete jim do tváře ostrou kritiku v podobě dnes čtené perikopy. Připomeňme, že starší syn byl tradičně dědic celého rodinného majetku, zatímco mladší syn byl jen lepším sluhou. Ježíš nezapadá do představ a plánů vládnoucí, ale i náboženské elity. A zde vzniká hlavní otázka dnešní neděle: Nejsou naše představy o Bohu příliš spoutané s tím, co bychom sami chtěli? Bůh trpící za naprosté bezbožníky? Bůh, který pokorně kráčí potupený a ztýraný? Nikde ani stopa po moci a exkluzivitě? To se mnoha lidem opravdu příčí. Ale Bůh dobře rozumí, proč volí právě tuto cestu záchrany každého člověka, tedy nejen náboženské elity, ale i posledního špinavého otrhance a hříšníka. I pro něj umírá. A tímto skutkem otevírá nebe každému člověku. Je konec vládě elit, pýchy a výlučnosti.

 

 

 

 

 

 

 

25. neděle v mezidobí – cyklus A, 24. září 2017

Učedníky vyděsilo Ježíšovo setkání s bohatým mládencem. Odešel od Pána zarmoucen pro množství svého majetku. A tehdy se apoštolové ptali: „A co bude s námi?“, protože věděli, že také oni jsou limitovaní ve své vůli, odvaze… A Ježíš vypráví podobenství o vinici. Co je hranicí, kterou musíme splnit, aby s námi Bůh počítal?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoliv soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text 55. kapitoly Izajáše čteme v liturgii často. Jde o vrchol „Deutero-izajáše“, textu z 6. stol. př. Kr., který zaznívá uprostřed Babylonského zajetí. Bůh svůj lid povzbuzuje, aby neztrácel naději. Vždyť jeho pohled na svět převyšuje ten náš!
Iz 55,6-9
Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť nejsou mé myšlenky myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.

ŽALM 145
Zpívat o Božím milosrdenství může a má každý, kdo ho zakusil. Na prvním místě je to Izrael, ale také všichni, kdo přijali Krista.
Odpověď: Blízký je Hospodin všem, kdo ho vzývají.
Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. – Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, – jeho velikost je nevystižná. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý je ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel je ve vězení, zřejmě kolem roku 50 po Kr. Píše do církevní obce v Makedonii (římská kolonie), kterou sám založil. Z listu plyne, že i tuto komunitu obcházejí různí hlasatelé a ne vždy zvěstují evangelium v plnosti. Pavlovi nejde o vězení, ale především o hlásání evangelia a věrnost bratrů ve víře.
Flp 1,20c-24.27a
Bratři! Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM
Poté, co se Ježíš setkal s bohatým mládencem a mluvil o tom, že každý, kdo opustil majetek či blízké pro Ježíše, dostane stokrát více, vypráví Ježíš podobenství, jak se dobrý Bůh zachová k těm, kteří se obrátí na poslední chvíli. A naopak, jak věrní budou zřejmě zaskočeni mírou Boží dobroty. Denár byla zjevně odměna za běžnou celodenní práci.
Mt 20,1-16
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.‘ A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: ‚Co tu celý den nečinně stojíte?‘ Odpověděli mu: ‚Nikdo nás nenajal.‘ Řekl jim: ‚Jděte i vy na mou vinici!‘ Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: ‚Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.‘ Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: ‚Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik, co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.‘ On však jednomu z nich odpověděl: ‚Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?‘ Tak budou poslední prvními a první posledními.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Tys dal svá nařízení, Hospodine, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty obnovuješ naše síly svými svátostmi; pozvedej nás neustále svou pomocí, abychom vytrvalou spoluprací s tvou milostí směřovali ke spáse. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Když budeme číst celý text Mt 19,16 – 20,34, pak nám vysvitne, že nejde o problematiku výkonu dělníků, ale o skutečnosti trefně popsané příslovím: Co je doma, to se počítá. Vše začalo setkáním Ježíše a bohatého mládence. Ten se svého majetku nedokázal zříci. Bohatství bylo pro něj jistotou, která mu dala ve volném čase možnost pěstovat sport nebo třeba víru. Nešlo o odevzdání svého života Bohu, ale neriskantní krůčky postavené na splnění předpisů. Učedníci se za Kristem vydali, věnují mu všechno, ale jsou velice omezení ve svých schopnostech i možnostech. Možná nemají ani tolik kvalit jako onen bohatý muž. Mají šanci? Ve verši 20,15 se výslovně říká, že Pán je dobrý. Podstata problému je v odvaze vsadit vše na Pána, zbytek Bůh zařídí sám!

 

 

 

 

 

 

 

24. neděle v mezidobí – cyklus A, 17. září 2017

Křesťané si často kladou otázku, jaký je vztah spravedlnosti vůči odpuštění? Nejednou v současném světě se odpuštění chápe jako projev slabosti. A jak je tomu v malém společenství či rodině? Platí tam stejná pravidla jako ve státní správě či v soudnictví? V dnešním evangeliu Ježíš nabízí odpověď.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova je jednou z nejmladších ve Starém zákoně. Autor se snaží poučit, ale i přivést přemýšlivého čtenáře k logickým závěrům. I když je v některých bodech úvaha o pravidlech života zjednodušující, najdeme zde důležité důrazy. Nás text dovedl k místu, kde se mluví o odpuštění.
Sir 27,33 – 28,9 (řec. 27,30 – 28,7)
Pomsta a hněv, i to jsou ohavnosti, jen hříšný člověk je chová v srdci. Kdo se mstí, zakusí pomstu Pána, on jeho hříchy uchová v paměti. Odpusť křivdu svému bližnímu, a pak i tvé hříchy budou odpuštěny, když budeš prosit. Člověk uchovává hněv proti druhému, ale od Pána hledá uzdravení? S člověkem sobě rovným nemá slitování, ale za své hříchy prosí? Živí pomstu, ač je sám jen člověk; kdo se smiluje nad jeho hříchy? Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání! Vzpomeň na přikázání a přestaň nevražit na bližního, vzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu!

ŽALM 103
Také žalm zdůrazňuje odpuštění. A to nejen naše, ale především odpuštění Bohem. To je důvodem veliké radosti!
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina, – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Nechce se přít ustavičně – ani se hněvat navěky. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí. Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti.

2. ČTENÍ
Po teoretickém výkladu začal svatý Pavel povzbuzovat čtenáře v praktických otázkách. Jedním z problémů komunity byla hádka o možnost jíst maso obětované modlám. Úzkostlivější bratři tím byli pohoršeni. Pavel dává řešení: „Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu“ (Řím 14,6) a na to navazujeme.
Řím 14,7-9
Bratři! Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme závěrečnou část čtvrté velké Ježíšovy řeči, věnované životu ve společenství (církve). Číslovka sedm je narážkou na Boží milosrdenství v příběhu Kaina (Gn 4,24). Ježíšova odpověď 77krát, lze přeložit také jako násobek 70 x 7, tedy 490krát. Hřivna je 9000 denárů a denár byla denní mzda. Dnes by šlo o částku cca 100 miliard.
Mt 18,21-35
Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože dlužník neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‘Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím.’ A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: ‘Zaplať, co jsi dlužen!’ Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: ‘Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to.’ On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: ‘Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože ji mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?’ A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak vzácná je tvá milost, Bože; lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Mocným působením svátostného pokrmu ovládni, Bože, celé naše nitro, aby v nás nepřevládlo naše lidské smýšlení, nýbrž božská síla této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Každý, kdo žije v manželství, ví, že bez odpuštění nelze úzké spojení s partnerem zvládnout. Pojem spravedlnosti se chápe jako nezbytnost dát každému to, co mu náleží, a to jak v pozitivním smyslu (máme právo na…), tak v negativním významu (oko za oko, zub za zub). Znamená odpuštění změnu těchto pravidel? Každý soudný člověk ví, že přes veškerou snahu nedokážeme vždy zachovat přesnou spravedlnost. Pak musí nastoupit odpuštění. Výborným příkladem je rodina. Špatně fungující manželský pár buď vyžaduje striktní spravedlnost a z domova vytvoří peklo, anebo přestanou jeden vůči druhému investovat své síly a jejich společný život zmrzne. Je tedy zřejmé, že pravidla života ve společenství předpokládají usilování o pozitivní spravedlnost a k ní přikládají nezměrnou míru odpuštění. A pak lze mluvit o životě ve vzájemné lásce.

 

 

 

 

 

 

 

 

23. neděle v mezidobí – cyklus A, 10. září 2017

Nezbytným a důležitým okamžikem v životě rodiny je odpuštění. A neplatí to jen o tatínkovi a mamince, ale také o rodině víry. Odpuštění však není jen úkolem člověka, který chybil. Klíčovou roli naopak hrají postižení, ale i ostatní, kteří stojí kolem zraňujícího i zraněného. Důležitý pohled na selhání, pomoc selhávajícímu i odpuštění nabídne evangelium. Naváže na něj výzva k zodpovědnosti v prvním čtení. Druhé čtení téma doplňuje z obecnějšího pohledu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje v Babylonském zajetí (597–539 př. Kr.). Naše stať patří do textu, který mluví o obrácení lidu. Bůh po námi čteném textu pokračuje a říká známý verš: „Nechci, aby bezbožník zemřel, ale aby se obrátil a žil…“ (Ez 33,11).
Ez 33,7-9
Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: ‚Zemřeš!‘ a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“

ŽALM 95
Massa a Meriba jsou chmurnou vzpomínkou na nedůvěru v Boha při putování pouští na cestě z Egypta (Ex 17,7). Víra je dar, ale také odvaha spolehnout se na Boha a nereptat. Tento krok můžeme učinit právě nyní.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: „Nezatvrzujte svá srdce!“
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
Svatý Pavel od dvanácté kapitoly přešel z teologické úvahy do praktické roviny a povzbuzuje své posluchače. Proto také na začátku třinácté kapitoly povzbuzuje k respektu státní moci a plnění povinností (daně, úcta k vládci – Řím 13,7). Přímo na to navazuje náš text.
Řím 13,8-10
Bratři! Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání „nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý“, a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: „Miluj svého bližního jako sám sebe“. Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM
Matouš své evangelium proložil pěti velkými promluvami Ježíše. Osmnáctá kapitola je čtvrtou promluvou a je zaměřena na život ve společenství (církve). Našemu textu předcházela stať o „maličkých“. Nyní se rozvine úvaha o přijetí bratra, který zhřešil.
Mt 18,15-20
Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby ‘každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků’. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys poslal svého milovaného Syna, aby tvým slovem a svátostným pokrmem sytil a živil tvůj lid; dej, ať nás přijímání těchto jeho darů přivádí k trvalé účasti na jeho životě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
V lidském životě je řada okamžiků, kdy nás lidé okolo rozčilují svým přístupem, slovy, drobnostmi. Občas se však stane událost, která zásadně otřese základy vztahu. A teprve v takové chvíli se ukáže, jak důležité je odpuštění. Kajícník potřebuje zažít odpuštění jako proces, jehož vrcholem je samotné odpuštění jako milosrdné přijetí kajícníka poškozeným. Odpuštění je uzdravením vztahu. Proto se teprve ve vážných momentech objeví jako nesmírně cenný dar Boží lásky svátost smíření. Ale nejde o jedinou cestu k odpuštění. Každé společenství, rodinou počínaje, může žít, jen když je přítomné odpuštění. Ježíš apoštoly učí nejen milovat bližního, ale také odpouštět. Protože nedokážeme vytvořit život bez zranění druhých. Ale dokážeme si vzájemně odpouštět, a tak si nepřetržitě projevovat lásku. Odpuštění se tak posouvá do zcela nové roviny. Je výrazem či dokonce vrcholem lásky.

 

 

 

 

 

 

 

22. neděle v mezidobí – cyklus A, 3. září 2017

Na začátku školního roku myslíme na děti a jejich školní povinnosti. Můžeme dnes děkovat za vzdělání a prosit o ochranu a požehnání. Někdy je těžké předat informace či něco vysvětlit, zvláště když jsou posluchači roztržití. Je třeba začít postupně a s trpělivostí, dokonce i velmi názorně či důrazně uvádět do reality. Tento pedagogický proces neznají jen učitelé a žáci, ale aplikuje ho i Ježíš.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš vystupuje v době velkého ohrožení Babyloňany (609–586 př. Kr.). Oznamované Boží slovo se však vládnoucí elitě vůbec nelíbí. A tak se muž ze vznešeného rodu a kdysi významného postavení stává přehlíženým a ponižovaným. Pro Boží věc nakonec vydává vlastní život všanc.
Jer 20,7-9
Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoliv mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: „Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem.“ Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

ŽALM 63
Bůh je skálou, ale jeho cesty nekopírují lidské představy o vítězství. Jeho ochrana a bezpečí jsou však zcela reálné pro toho, kdo se o něj opře.
Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit. Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ
Po dlouhé stati o ospravedlnění (Řím 1–8) a rozjímání o spáse Izraele (Řím 9–11) začne svatý Pavel vybízet a povzbuzovat posluchače ke konkrétnímu jednání. Z této statě čteme úvodní slova.
Řím 12,1-2
Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM
Poté, co učedníci zažili velké zázraky s Kristem, nabývají pocitu, že jejich Mistr je nový politický vůdce země či dokonce světa. On však směřuje zcela jinam a učedníci jeho slovům nerozumí. Nejprve Petra ustanovuje „skálou“ církve (viz minulou neděli), aby vzápětí mluvil o své vlastní smrti na kříži!
Mt 16,21-27
Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ On se však obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!“ Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem, který v nás živí lásku; prosíme tě: ať nám tento pokrm dává sílu, abychom tě milovali a sloužili ti ve svých bratřích. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
U věřících lidí, kteří již řadu let přicházejí do kostela, narážíme na některé typické problémy. Jedním z nich může být předporozumění. Jde o způsob náhledu na čtení či témata, která jsme si již dávno zpracovali a jejich výklad nyní pouze opakujeme. Kdokoli, kdo se nám snaží vysvětlit či navrhnout jiný pohled na věc, má velký problém. Prostě mu nenasloucháme, protože „to víme“. Ježíš potřebuje zbořit podobné předporozumění učedníků, jak má vypadat mesiáš. Boží pohled na pomazaného je jiný, než se učedníci domnívali. „Jiný“ neznamená, že nesplní očekávanou roli! Jen bude její naplnění probíhat jinak. Zkusme i my nezkamenět ve svých pohledech na svět, víru i prožívání běžného života. Je třeba se stále Boha ptát, jak věci vidí on.

 

 

 

 

 

 

 

 

21. neděle v mezidobí – cyklus A, 27. srpna 2017

Poslední prázdninová neděle dává podnět k upření pohledu do začínajícího školního roku. Evangelium otevírá otázku, zda dokážeme vyznat Krista jako Mesiáše. Ježíš je cesta ke spáse, ale platí tato teze pro nás osobně? Druhým důležitým zastavením je téma církve. Jak tato instituce funguje a na čem je založena?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Scéna se odehrává v době vlády krále Ezechiáše (též zvaného Chizkijáš) 716–687 před Kr. Šebna byl významným úředníkem, který žil honosným a nákladným způsobem. Proto se na něj snáší kritika proroka. Je zmiňován několikrát v textu Izaiáše. Úryvek čteme s ohledem na zmínku o „klíči“ jako symbolu moci.
Iz 22,19-23
Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: „Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu. Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu. Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu; když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo.“

ŽALM 138
Žalmista ví, že Bůh zjednává spravedlnost. Jemu přísluší chvála a my jsme pozváni se k ní připojit.
Odpověď: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, – a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ
V 9.–11. kapitole vysvětloval svatý Pavel, proč Izrael odmítl Krista jako Mesiáše. Toto odmítnutí vidí jako otevření cesty pro pohany. Cesta spásy pro Izrael se tak stala určitým tajemstvím. Pavel zakončuje tuto svoji úvahu velkolepým hymnem na Boží moudrost a prozřetelnost.
Řím 11,33-36
Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť „kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?“ Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš začal veřejně vystupovat, připojila se skupina učedníků, zažili zázraky, nasycení zástupů… Nyní přichází určitý zlom ve vyprávění evangelia. Ježíš se začne soustředit především na učedníky. Zároveň po události dnešního evangelia začne mluvit o svém utrpení a smrti.
Mt 16,13-20
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Země se sytí plody tvého díla, Hospodine. Dáváš růst bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb i víno k radosti lidského srdce.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Naše úvahy by se neměly soustředit pouze na prvního mezi apoštoly. Petr vyznává Ježíše jako dlouho očekávaného zachránce. Izraelité čekají na nového krále – pomazaného či mesiáše od roku 586 př. Kr.! Oni se na příchod takové významné osoby připravovali. Otázku však posuňme do současnosti! Možná, že dnes mnozí mesiáše už vůbec neočekávají. Jiní pošilhávají po všech možných nabídkách dnešního světa. Kdo je zachráncem pro nás osobně? Vyznejme dnes spolu s Petrem: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Tedy, není nikoho jiného, kdo by nás mohl zachránit a přivést ho k Bohu. Ty jsi naše naděje, radost, cesta… Ježíš přikázal apoštolům mlčet, protože ještě neprožili Velikonoce. Ale po nich budou učedníci vybaveni Duchem, aby šli a tuto radost zvěstovali. To platí i pro nás.

 

 

 

 

 

 

 

20. neděle v mezidobí – cyklus A, 20. srpna 2017

Leckdy narážíme na lidi, kteří jsou nám něčím nesympatičtí, a jejich jednání nás rozčiluje. Nejsme ale také sami příčinou takové kritiky? Nejednoho křesťana se týká problém „samospravedlnosti“, tedy pocitu, že to víme nejlépe a ostatní se jednoduše mýlí, dokonce zatvrzele mýlí. Téma dnešní neděle by se tedy dalo shrnout do pojmu „nebezpečí samospravedlnosti“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z Babylonského zajetí (5. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.
Iz 56,1.6-7
Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

ŽALM 67
V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ
List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Sv. Pavel uvažuje, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy. A jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.
Řím 11,13-15.29-32
Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
Úryvek je pokračováním vyprávění sporu Ježíše s farizeji o „čistém“ a „nečistém“. Ti mu vyčetli nedodržování tradic otců, když učedníci jedli obřadně nečistýma rukama. Následně Ježíš při setkání s ženou, která nebyla Židovka (tedy formálně byla nečistou), prakticky ukazuje, jak vypadá postoj farizejů. Ježíš se nezaměřil na ženu (její pevnou víru znal), ale na učedníky! O jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem jde v úryvku především.
Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Obvykle se při čtení dnešního evangelia lidé pozastavují nad podivným přístupem Ježíše, protože jedná jako člověk tvrdého srdce. A skutečně tak naoko jedná! Proč? Protože o chvíli dříve slyšeli apoštolové argumentaci farizejů a tvrdé odsouzení nedodržování Zákona (Tóry). Nikde nebyla ani stopa po milosrdenství, pochopení… Tak černobílý Boží zákon není! Na vyprávění o pokorné cizince je to zřejmé. Příběh je velmi aktuální i dnes, protože se v naší zemi a v Evropě setkáváme s cizinci, které snadno odsuzujeme. Ježíš nechválí lhostejnost či hloupost! Ale poukazuje na tvrdé srdce, které se neumí slitovat. Žádný předpis o morálce či liturgii nesmí pomíjet smysl normy a chápání širokého kontextu, pro který norma vznikla.

 

 

 

 

 

19. neděle v mezidobí – cyklus A, 13. srpna 2017

Mnohdy si křesťané představují život víry jako splnění určitých rituálů a tím je život s Bohem odbyt. To však neodpovídá Boží představě. Pán s lidmi pracuje velmi konkrétně a stále znovu nás staví do situací, v nichž víra hraje klíčovou roli. Tématem dnešní neděle tedy bude otázka, jak Bůh pracuje s naší vírou.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitli jsme se v 9. stol. př. Kr. Před necelými sto lety se Izrael rozdělil na severní a jižní část. Severní království se mnohem více přizpůsobuje víře okolních národů, až zbyde jediný Hospodinův prorok, Eliáš. Ten však usvědčí pohanské kněze na hoře Karmel a vypadá to na skvělé vítězství. Královna Jezabel takové argumenty nebere v potaz a rozhodne se Eliáše zabít. Zlomený prorok prchne přibližně 500 km do pouště na horu Sinaj (či Choreb).
1 Král 19,9a.11-13a
Když přišel Eliáš k Boží hoře Chorebu, přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

ŽALM 85
Jako Eliáš uslyšel Boží hlas, tak také my máme dnes zaslechnout, jak k nám Bůh promlouvá…
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ
První komunitu křesťanů velice trápila otázka, proč evangelium hromadně nepřijali Židé, kteří jako první slyšeli radostnou zvěst. Pavel ve třech kapitolách toto téma rozebírá, přičemž dnešní perikopa je začátkem této úvahy.
Řím 9,1-5
Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

EVANGELIUM
Genezaretské jezero na šířku měří přibližně dvanáct kilometrů a plavba veslicí trvala několik hodin. Učedníci právě zažili jeden z největších zázraků – nasycení pěti tisíc lidí. A tak je přeplutí jezera vhodnou příležitostí ke zkoušce jejich víry.
Mt 14,22-33
Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží Syn.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Všechna čtení popisují zcela konkrétní situace, v nichž byl někdo z věřících podroben zkoušce víry. Odehrává se tu něco, s čím lidé nepočítali a neodpovídá to jejich představě o jednání Boha s lidmi. Bůh ale nedává laciné odpovědi. Není vždy snadné pochopit, proč se příběh našeho života odehrává právě takto a proč je v něm tolik klikatých odboček. Proč nejel Ježíš s apoštoly na lodi a vyděsí je uprostřed noci? Proč židé nepřijali víru, když se setkali s Kristem tváří v tvář? Proč nastal holokaust, když se Bůh tak mocně dotkl Abrahámových potomků… Velmi často je odpověď jediná: Bůh pracuje s naší vírou velmi komplexně. Jde mu o osvědčení každého člověka. Cílem je, aby i ze slabých a křehkých lidí povstali muži a ženy, kteří dospěli ve svém vztahu k Bohu až ke zralé víře, k ochotě dát se Pánu zcela, celým svým životem.

 

 

 

 

 

 

Svátek Proměnění Páně – cyklus A, neděle 6.srpna 2017

Slavíme svátek, který připadá na 6. srpna a dnes připadl také na neděli. Připomínáme si událost zmíněnou v Písmu, která byla velmi důležitá pro posílení víry apoštolů. Budeme si tedy nejen připomínat biblickou událost, ale také se modlit za oporu naší vlastní víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Apoštoly zastínil světlý oblak a z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Daniela patří mezi nejmladší texty Starého zákona. Od sedmé kapitoly chce pomocí vizí povzbudit věřící židy k naději, která přesahuje aktuální zkušenost pronásledování. Tak i sedmá kapitola začne obrazem velké hrůzy. Ale v kontrastu zde stojí jistota Božího kralování a jeho záchrany, o níž čteme.
Dan 7,9-10.13-14
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jak sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 97
Boží vláda je stále stejně jistá a pevná. Proto je předmětem chvály a radosti.
Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Mrak a tem- nota ho obklopují, – spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Jako vosk se taví hory před Hospodinem, – před vladařem celé země. – Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu. Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy

2. ČTENÍ
Svatý Petr ví, že se blíží jeho smrt. Chce proto varovat ty, kteří uvěřili v Krista, před lživými učiteli víry. V tomto textu však vzpomíná na událost, kterou si dnes připomínáme.
2 Petr 1,16-19
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš po svém vystoupení nejprve učil zástupy, postupně se ale soustředí na skupinku učedníků. Jim také vyjevuje tajemství o své smrti, ale chce je ubezpečit, že to nebude poslední slovo jeho příběhu. Proto se jim ukáže v nebeské slávě. Učedníci však stále nerozumí.
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci slyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Až se Kristus ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za svátostný pokrm a prosíme tě: přetvářej nás jeho působením, ať se stále více podobáme tvému Synu, jehož slávu jsi zjevil slavným proměněním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Evangelia až překvapivě kriticky popisují, jak učedníci nejsou schopni porozumět Ježíšovu záměru. Proces, během něhož jejich víra roste, není jen otázkou seznámení se s jednotlivými články víry, ale zkušeností s živým Bohem. Ježíš potřebuje této skupince pomoci pochopit, že ani smrt či utrpení nejsou vítězi nad mocí Boží. Z této situace však i dnes plyne řada významných podnětů. Ježíš nás do světa neposlal, abychom si „užili“ krásných chvil. Svět je především místem zápasu o víru a místem osobního rozhodnutí se pro Boha. Je ale také prostorem, kde se učíme bratrské lásce. Druhým významným podnětem dnešní slavnosti je víra v nebe, tedy víra v místo, kde přebývá Bůh a který dalekosáhle předčí naše sny a představy. V něm jsou již nyní přítomny velké postavy jak novozákonních, tak starozákonních dějin. Tři učedníci zakouší nebe a, jak svědčí druhé čtení, tento zážitek utvrdí nejen jejich víru, ale také slouží jako důležitý opěrný bod pro další generaci křesťanů. Nabízí se proto otázka, jaké jsou naše opěrné body víry.

 

 

 

 

 

 

 

17. neděle v mezidobí – cyklus A, 30. července 2017

Často je nesnadné vysvětlit abstraktní skutečnosti, které se týkají našich citů, vztahů, toho, co prožíváme, ale stejně tak předpisů a norem. Podobně náročné je vysvětlení věcí víry, ať jde o dogmatiku či spirituální otázky prožívání víry. A tak se dnes můžeme ptát, jaký obraz o zápase víry si z celého Písma odnášíme.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Šalamounova vláda se datuje do 10. stol. př. Kr. Po smrti jeho otce Davida nastala v království politická vzpoura. Šalamoun musí obhájit svůj nárok na trůn. Po těchto událostech k němu promluví Hospodin.
1 Král 3,5.7-12
Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

ŽALM 119
Boží moudrost je více než královská moc. Žalm 119 je modlitbou, ale i rozhodnutím pro Hospodina.
Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.

2. ČTENÍ
I nadále čteme z osmé kapitoly Listu Římanům, kterou vrcholí nejsystematičtější argumentace o ospravedlnění z víry, a nikoli ze skutků (plnění předpisů Zákona). Dnešní tři verše ukazují vztah mezi povoláním a ospravedlněním. Ospravedlněním se pak rozumí možnost přistoupit k Bohu.
Řím 8,28-30
Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Celá třináctá kapitola je věnována podobenstvím. Poslední část se soustředí na tajemství Božího království. Důležitý je zejména závěr celé této kapitoly, který je také závěrem dnešní perikopy.
Mt 13,44-52
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Není tak výjimečné, že mnozí odkládají Starý zákon či knihu Zjevení s tím, že je to příliš nesrozumitelné a drsné. Ale stále jde o slovo živého Boha! Ježíš na konci třinácté kapitoly Matoušova evangelia klade důležitou otázku: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Možná by mnozí pravdivě odpověděli: „Nikoli.“ Ale jsou naopak lidé, kteří na každou otázku mají již dopředu jasnou odpověď. Stejně tak čtou Písmo s již dopředu jasným předporozuměním, co se tu chce říci. Je to opravdu to, co nás Ježíš učí? Poslední věta evangelia dává zajímavý návod: „Každý učitel…, který se stal žákem…“ Učitelem Zákona se myslí někdo, kdo věnoval mnoho času seznámení se s Písmem. A přece, chce-li porozumět evangeliu, musí se stát učedníkem naslouchajícím úplně nově slovu Božímu. To neznamená zahodit vše „staré“. Ježíš nás povzbuzuje, abychom moudře pracovali se vším, co jsme v životě objevili a poznali.

 

 

 

 

 

 

16. neděle v mezidobí – cyklus A, 23. července 2017

Minulou neděli jsme si položili otázku, zda je naše víra oprávněná, když lidé okolo nás nevěří. Dnes problematiku ještě posuneme: Jak reagovat na odmítnutí evangelia? Je odpovědí lhostejnost, či naopak cílené vymýcení ostatních náboženství či ateismu?
VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha moudrosti vznikla ve 2. století př. Kr. Autor žije v diaspoře, v prostředí formovaném řeckou filosofií, a proto se vyrovnává s odlišným přístupem k víře u pohanů. V našem textu odpovídá na otázku, proč Bůh nezničí pohanství silou. Celá kapitola je vystavěna na událostech odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.
Mdr 12,13.16-19
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

ŽALM 86
Žalm navazuje na první čtení a chválí Boha za jeho nezměrnou moudrost. K této modlitbě chvály se máme připojit i my.
Odpověď: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívavý, – nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, – všimni si hlasu mé snažné prosby. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, – budou se ti klanět, Pane, – a velebit tvé jméno. – Protože tys veliký a činíš divy, – ty jediný jsi Bůh. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, – váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. – Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě osmé kapitoly listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, ukázal, že jsme dědicové Boží. Vyrovnává se s námitkou utrpení a říká: „…my mající Ducha, sténáme, očekávajíce vykoupení těla…“ Naší perikopou na tato témata navazujeme.
Řím 8,26-27
Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Třináctá kapitola Matoušova evangelia je souborem různých podobenství inspirovaných zemědělskou kulturou Izraelců. Minulou neděli zaznělo podobenství o rozsévači, na něž nyní navazuje několik dalších, na sobě nezávislých podobenství. Společným tématem je Boží království a jeho nepřijetí. Ztrácí tak sílu a smysl?
Mt 13,24-43
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‘Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ On jim odpověděl: ‘To udělal nepřítel.’ A služebníci mu řekli: ‘Máme jít a plevel sesbírat?’ On však řekl: ‘Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’“ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: „Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Není snadné odpovědět na otázku jak konkrétně postupovat a jak se vyrovnat s odmítnutím či jen faktickou nevírou v Krista. Nejde ale o nový problém. První komunita křesťanů se s ním hojně setkává. Proč Židé hromadně nepřijali evangelium? S tím souvisí otázka, jak vůči nim postupovat. Máme je vyhubit? Ježíš předkládá zásadní argument. Boží království nekončí jen realitou pozemského života (teď a tady). Je třeba věci nahlédnout perspektivou věčnosti, až Bůh oddělí plevel od pšenice. Tato logika přesahuje viditelnou konfesní příslušnost a vztahuje se na nejhlubší nitro každého člověka bez výjimky.

 

 

 

 

 

 

15. neděle v mezidobí – cyklus A, 16. července 2017

V naší zemi může mnoho z nás zažívat pocit, že věřit v Krista je nějak divné. Vždyť nás obklopuje tolik lidí, kteří „nevěří“. To ale není nová věc. Dnešní texty odpovídají na tuto otázku přirovnáním ke zkušenosti ze zemědělství.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Mezi nejčtenější texty Starého Zákona patří kapitoly 40–55 z knihy proroka Izaiáše. Tento prorok působil v babylónském zajetí (mezi rokem 586–540 př. Kr.). Jeho slovo plné útěchy a povzbuzení dávalo naději lidu žijícímu v zajetí několik set kilometrů od domova.
Iz 55,10-11
Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

ŽALM 65
Přirovnání Božího slova ke zkušenosti rolníků prolíná celý dnešní žalm. Můžeme se nechat pohltit atmosférou radujícího se muže, na jehož poli se dá jasně poznat, co znamená Boží požehnání.
Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, – velmi jsi ji obohatil. – Boží strouhou se hrne voda, – lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: – zavlažils její brázdy, – rozmělnils její hroudy, – zkypřils ji dešti, – požehnals tomu, co vyrašilo. Rok jsi korunoval svou dobrotou, – kudy jsi prošel, prýští hojnost. – Pastviny na stepi mokvají vláhou, – pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády, – údolí se přikrývají obilím: – ozývají se jásotem a zpěvem.

2. ČTENÍ
Vrcholí argumentace listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, směřuje k velké proklamaci, že jsme dědicové Boží. Posledním protiargumentem je bolest, kterou v životě zakoušíme. Verš 17. říká: „…trpíme-li s ním, budeme s ním i účastni Boží slávy“. A na něj navazuje náš text.
Řím 8,18-23
Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.
EVANGELIUM
Do Matoušova evangelia je vřazeno pět velkých Ježíšových „řečí“. Náš text je v pořadí už třetí řečí. Předložené podobenství odpovídá na zásadní otázku, proč někteří lidé evangelium nepřijali.
Mt 13,1-23
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno – a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.‘ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, děkujeme ti, že smíme vždy znovu slavit památku smrti a vzkříšení tvého Syna, a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Proč lidé neuvěřili v Krista? Důvodů je celá řada od historických až po otázku blahobytu. Možná je důležité otázku posunout: Znamená odmítnutí tolika lidí, že evangelium není pravdivé? Pomoci nám může zkušenost vlastní či lidí žijících s Bohem. Odevzdat svůj život Bohu nese mnohé plody, často nečekané a překvapující. Kdo zakusil Boží jednání ve svém životě, jen těžko přijme možnost, že Bůh není. A naopak, tolik lidí vůbec nepřipouští možnost Božího působení, že přehlíží velké množství událostí ze svého života a připisují je pouhé náhodě.

 

 

 

 

 

 

14. neděle v mezidobí – cyklus A, 9. července 2017

Snadno se řekne: Spolehnout se na Boha. Ale každý, kdo se ocitl v tíživé situaci, ví, jak je v takové chvíli víra náročná. Proto se dnes budeme věnovat otázce následování Ježíše a náročnosti tohoto úkolu. Není to totiž pouze naše zdatnost, která je k tomuto úkolu nezbytná.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tato část proroctví je zřejmě od anonymního autora. Zach 9 zaznívá po mnoha kritických výrocích. Zvěstuje Boží návrat k Izraeli a zaplašení všech nepřátel. Prorok zvěstuje příchod krále pokoje, ale není to příchod ověnčený pompézností. Slovo „pokorný“ lze přeložit též chudý či pokořený.
Zach 9,9-10
Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země.“

ŽALM 145
Žalm opěvuje, jaký Bůh je, tedy popisuje vlastnosti Boží
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. Nebo: Aleluja.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.

2. ČTENÍ
List Římanům vrcholí v osmé kapitole. Její první část je vystavěna na protikladu těla a ducha. Tělem je myšleno vše, co nás strhuje do nízkosti života a posléze k hříchu, duchem je míněn celý člověk, který žije naplno pro Boha.
Řím 8,9.11-13
Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Text navazuje na dlouhou řeč k vyslání učedníků na první misii (Mt 10). Ježíš k tomu připojuje vysvětlení působení Jana Křtitele a kritiku za nepřijetí jeho poselství („běda nevěřícím městům“). Jde o okruh výroků o odmítnutí Ježíše (Mt 11–13). Řecký výraz „maličcí“ znamená nedospělí. Může jít o narážku na učedníky, kteří nemají – oproti farizeům – zvláštní vzdělání.
Mt 11,25-30
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Minulou neděli jsme v evangeliu (Mt 10,37-42) četli závažný výrok: „…kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden…“. Náročnost, kterou klade Mistr na učedníky je velká. Nejde však o náročnost ve smyslu výjimečných jedinců, elity, která by jediná směla Pána následovat. Dnešní evangelium vysvětluje celou problematiku. Nést „břemeno“ lze především s Pánem, který dává sílu natolik, že břemeno netíží. Obě perikopy tak můžeme číst jako výzvu: „Pojďte ke mně“ a já vám pomohu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13. neděle v mezidobí – cyklus A, 2. července 2017

První prázdninový týden propojený se státními svátky láká k odpočinku. Jistě dnes chceme připojit modlitbu za všechny, kteří odjeli na prázdniny a dovolené. Písmo nám však pozornost upne k náročnému tématu: Jak moc vážně bereme svoji víru? Jsme připraveni jí podřídit i zásadní okamžiky svého života? Ježíš to od učedníků žádá!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Elizeus (či Elíša) je velký prorok konající zázraky. Navazuje na proroka Eliáše (9 stol. př. Kr.). Mnoho skutků koná podobně jako jeho předchůdce (srov. druhá část příběhu 2 Král 4,18-37 s 1 Král 17,17-24). Šunem je v Galileji, zřejmě šlo o místo sousedící s královstvím Severního Izraele. Zřízená místnost byla projevem značného luxusu.
2 Král 4,8-11.14-16a
Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: „Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“ Když tam zase jednou Elizeus přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl svému služebníku Gechazimu: „Co by se dalo pro ni udělat?“ On odpověděl: „Nemá přece syna a její muž je už starý.“ Elizeus mu řekl: „Zavolej ji!“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: „Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna.“

ŽALM 89
Poslední citovaná sloka žalmu (verš 18–19) mluví o naší síle, která se ve spojení s Bohem zcela mění. Opřeme se tedy o Boží sílu!
Odpověď: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, – po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. – Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ – Na nebi jsi upevnil svou věrnost. Šťastný je lid, který dovede oslavovat, – chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. – Ve tvém jménu jásají ustavičně – a honosí se tvou spravedlností. Neboť ty jsi leskem jejich moci – a tvou přízní roste naše síla. – Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, – náš král Svatému Izraele.

2. ČTENÍ
Na konci páté kapitoly svatý Pavel vyvozuje: „Kde se rozmnožil hřích, tam se mnohem více rozhojnila milost.“ To ale může být zavádějící! Máme ještě více hřešit? Proto připojuje vysvětlení (náš text).
6,3-4.8-11
Bratři! My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme poslední část druhé velké Ježíšovy řeči, kterou Matouš zachytil. Nejprve vyvolil dvanáct apoštolů a posílá je na první misii. K tomu jim dává ponaučení. V rámci toho mluví o pronásledování. Našemu textu předchází známý výrok: „…přišel jsem postavit syna proti otci…“. Rodina tedy nesmí být více než Bůh.
Mt 10,37-42
Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš v evangeliu říká: „Kdo miluje syny více nežli mne, není mne hoden.“ Velmi dobře lze výroku porozumět ve světle příběhu o daru syna Šunemance ze čtvrté kapitoly Druhé knihy královské. Bůh není odpůrcem života a člověk je povolán k lásce k dětem. Jde tu o přirovnání. Jestliže milující rodič nesmí zapomenout na Boha, pak ani v žádném jiném vztahu Bůh nemá být upozaděn. Ba co více. Dítě je darem od Boha a nikoli vlastnictvím. Všimněme si, že závěr textu je blahoslavení těch, kteří přijmou proroka či učedníka. Je možná těžké přijmout od Boha kritické slovo nebo usvědčení z hříchu, jak mnozí proroci činili. Ale Bůh odměňuje odvahu každého, kdo je ochoten „slyšet“ jeho hlas, i když je hříšný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv