Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

20. neděle v mezidobí – cyklus A, 20. srpna 2017

Leckdy narážíme na lidi, kteří jsou nám něčím nesympatičtí, a jejich jednání nás rozčiluje. Nejsme ale také sami příčinou takové kritiky? Nejednoho křesťana se týká problém „samospravedlnosti“, tedy pocitu, že to víme nejlépe a ostatní se jednoduše mýlí, dokonce zatvrzele mýlí. Téma dnešní neděle by se tedy dalo shrnout do pojmu „nebezpečí samospravedlnosti“.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třetí velký oddíl knihy proroka Izaiáše spadá do doby po návratu z Babylonského zajetí (5. stol. př. Kr.). Úryvek komentuje do té doby nepřijatelnou možnost, aby také pohané (příslušníci jiných národů) směli přistoupit k Bohu a spolu s Izraelity se podílet na bohoslužbě.
Iz 56,1.6-7
Tak praví Hospodin: „Šetřte práva a jednejte podle spravedlnosti, neboť se již blíží má spása, již se ukáže má spravedlnost. Cizince, kteří lnou k Hospodinu tím, že mu slouží a milují jeho jméno, že jsou jeho služebníky, a všechny, kteří zachovávají sobotu bez znesvěcení a lpí na mé smlouvě, ty přivedu na svou svatou horu a dám jim radost ve svém domě modlitby. Jejich celopaly a žertvy mi budou potěšením na oltáři; neboť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy.“

ŽALM 67
V žalmu je klíčové Boží požehnání „národům“, tedy pohanům. Bůh chce žehnat jiným, cizím, ostatním… Vyprošujme požehnání těmto „jiným“ ve svém okolí.
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ
List Římanům v 9.–11. kapitole komentuje otázku, proč Izraelité nepřijali v hojné míře evangelium. Sv. Pavel uvažuje, že odmítnutí Izraelitů je ve skutečnosti cestou pro ostatní národy. A jejich záchrana bude nakonec cestou i pro Izrael.
Řím 11,13-15.29-32
Bratři! Vám, bývalým pohanům, říkám: Já jako apoštol pohanů vykonávám svou službu s velikou pečlivostí. Chtěl bych tím vzbudit žárlivost u svých krajanů a aspoň některé z nich zachránit. To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých! Když totiž Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
Úryvek je pokračováním vyprávění sporu Ježíše s farizeji o „čistém“ a „nečistém“. Ti mu vyčetli nedodržování tradic otců, když učedníci jedli obřadně nečistýma rukama. Následně Ježíš při setkání s ženou, která nebyla Židovka (tedy formálně byla nečistou), prakticky ukazuje, jak vypadá postoj farizejů. Ježíš se nezaměřil na ženu (její pevnou víru znal), ale na učedníky! O jejich porozumění problematice čistého a nečistého před Bohem jde v úryvku především.
Mt 15,21-28
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Obvykle se při čtení dnešního evangelia lidé pozastavují nad podivným přístupem Ježíše, protože jedná jako člověk tvrdého srdce. A skutečně tak naoko jedná! Proč? Protože o chvíli dříve slyšeli apoštolové argumentaci farizejů a tvrdé odsouzení nedodržování Zákona (Tóry). Nikde nebyla ani stopa po milosrdenství, pochopení… Tak černobílý Boží zákon není! Na vyprávění o pokorné cizince je to zřejmé. Příběh je velmi aktuální i dnes, protože se v naší zemi a v Evropě setkáváme s cizinci, které snadno odsuzujeme. Ježíš nechválí lhostejnost či hloupost! Ale poukazuje na tvrdé srdce, které se neumí slitovat. Žádný předpis o morálce či liturgii nesmí pomíjet smysl normy a chápání širokého kontextu, pro který norma vznikla.

 

 

 

 

 

19. neděle v mezidobí – cyklus A, 13. srpna 2017

Mnohdy si křesťané představují život víry jako splnění určitých rituálů a tím je život s Bohem odbyt. To však neodpovídá Boží představě. Pán s lidmi pracuje velmi konkrétně a stále znovu nás staví do situací, v nichž víra hraje klíčovou roli. Tématem dnešní neděle tedy bude otázka, jak Bůh pracuje s naší vírou.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitli jsme se v 9. stol. př. Kr. Před necelými sto lety se Izrael rozdělil na severní a jižní část. Severní království se mnohem více přizpůsobuje víře okolních národů, až zbyde jediný Hospodinův prorok, Eliáš. Ten však usvědčí pohanské kněze na hoře Karmel a vypadá to na skvělé vítězství. Královna Jezabel takové argumenty nebere v potaz a rozhodne se Eliáše zabít. Zlomený prorok prchne přibližně 500 km do pouště na horu Sinaj (či Choreb).
1 Král 19,9a.11-13a
Když přišel Eliáš k Boží hoře Chorebu, přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně.

ŽALM 85
Jako Eliáš uslyšel Boží hlas, tak také my máme dnes zaslechnout, jak k nám Bůh promlouvá…
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ
První komunitu křesťanů velice trápila otázka, proč evangelium hromadně nepřijali Židé, kteří jako první slyšeli radostnou zvěst. Pavel ve třech kapitolách toto téma rozebírá, přičemž dnešní perikopa je začátkem této úvahy.
Řím 9,1-5
Bratři! Mluvím pravdu – vždyť jsem Kristův – nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn. Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci izraelského národa a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus. Bůh, který je nade všecko, buď velebený navěky! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo. Aleluja.

EVANGELIUM
Genezaretské jezero na šířku měří přibližně dvanáct kilometrů a plavba veslicí trvala několik hodin. Učedníci právě zažili jeden z největších zázraků – nasycení pěti tisíc lidí. A tak je přeplutí jezera vhodnou příležitostí ke zkoušce jejich víry.
Mt 14,22-33
Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží Syn.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Všechna čtení popisují zcela konkrétní situace, v nichž byl někdo z věřících podroben zkoušce víry. Odehrává se tu něco, s čím lidé nepočítali a neodpovídá to jejich představě o jednání Boha s lidmi. Bůh ale nedává laciné odpovědi. Není vždy snadné pochopit, proč se příběh našeho života odehrává právě takto a proč je v něm tolik klikatých odboček. Proč nejel Ježíš s apoštoly na lodi a vyděsí je uprostřed noci? Proč židé nepřijali víru, když se setkali s Kristem tváří v tvář? Proč nastal holokaust, když se Bůh tak mocně dotkl Abrahámových potomků… Velmi často je odpověď jediná: Bůh pracuje s naší vírou velmi komplexně. Jde mu o osvědčení každého člověka. Cílem je, aby i ze slabých a křehkých lidí povstali muži a ženy, kteří dospěli ve svém vztahu k Bohu až ke zralé víře, k ochotě dát se Pánu zcela, celým svým životem.

 

 

 

 

 

 

Svátek Proměnění Páně – cyklus A, neděle 6.srpna 2017

Slavíme svátek, který připadá na 6. srpna a dnes připadl také na neděli. Připomínáme si událost zmíněnou v Písmu, která byla velmi důležitá pro posílení víry apoštolů. Budeme si tedy nejen připomínat biblickou událost, ale také se modlit za oporu naší vlastní víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Apoštoly zastínil světlý oblak a z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Daniela patří mezi nejmladší texty Starého zákona. Od sedmé kapitoly chce pomocí vizí povzbudit věřící židy k naději, která přesahuje aktuální zkušenost pronásledování. Tak i sedmá kapitola začne obrazem velké hrůzy. Ale v kontrastu zde stojí jistota Božího kralování a jeho záchrany, o níž čteme.
Dan 7,9-10.13-14
Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jak sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy. Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 97
Boží vláda je stále stejně jistá a pevná. Proto je předmětem chvály a radosti.
Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.
Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Mrak a tem- nota ho obklopují, – spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Jako vosk se taví hory před Hospodinem, – před vladařem celé země. – Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu. Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy

2. ČTENÍ
Svatý Petr ví, že se blíží jeho smrt. Chce proto varovat ty, kteří uvěřili v Krista, před lživými učiteli víry. V tomto textu však vzpomíná na událost, kterou si dnes připomínáme.
2 Petr 1,16-19
Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš po svém vystoupení nejprve učil zástupy, postupně se ale soustředí na skupinku učedníků. Jim také vyjevuje tajemství o své smrti, ale chce je ubezpečit, že to nebude poslední slovo jeho příběhu. Proto se jim ukáže v nebeské slávě. Učedníci však stále nerozumí.
Mt 17,1-9
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“ Jak to učedníci slyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli. Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Až se Kristus ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za svátostný pokrm a prosíme tě: přetvářej nás jeho působením, ať se stále více podobáme tvému Synu, jehož slávu jsi zjevil slavným proměněním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Evangelia až překvapivě kriticky popisují, jak učedníci nejsou schopni porozumět Ježíšovu záměru. Proces, během něhož jejich víra roste, není jen otázkou seznámení se s jednotlivými články víry, ale zkušeností s živým Bohem. Ježíš potřebuje této skupince pomoci pochopit, že ani smrt či utrpení nejsou vítězi nad mocí Boží. Z této situace však i dnes plyne řada významných podnětů. Ježíš nás do světa neposlal, abychom si „užili“ krásných chvil. Svět je především místem zápasu o víru a místem osobního rozhodnutí se pro Boha. Je ale také prostorem, kde se učíme bratrské lásce. Druhým významným podnětem dnešní slavnosti je víra v nebe, tedy víra v místo, kde přebývá Bůh a který dalekosáhle předčí naše sny a představy. V něm jsou již nyní přítomny velké postavy jak novozákonních, tak starozákonních dějin. Tři učedníci zakouší nebe a, jak svědčí druhé čtení, tento zážitek utvrdí nejen jejich víru, ale také slouží jako důležitý opěrný bod pro další generaci křesťanů. Nabízí se proto otázka, jaké jsou naše opěrné body víry.

 

 

 

 

 

 

 

17. neděle v mezidobí – cyklus A, 30. července 2017

Často je nesnadné vysvětlit abstraktní skutečnosti, které se týkají našich citů, vztahů, toho, co prožíváme, ale stejně tak předpisů a norem. Podobně náročné je vysvětlení věcí víry, ať jde o dogmatiku či spirituální otázky prožívání víry. A tak se dnes můžeme ptát, jaký obraz o zápase víry si z celého Písma odnášíme.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Šalamounova vláda se datuje do 10. stol. př. Kr. Po smrti jeho otce Davida nastala v království politická vzpoura. Šalamoun musí obhájit svůj nárok na trůn. Po těchto událostech k němu promluví Hospodin.
1 Král 3,5.7-12
Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

ŽALM 119
Boží moudrost je více než královská moc. Žalm 119 je modlitbou, ale i rozhodnutím pro Hospodina.
Odpověď: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!
Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, – že budu střežit tvá slova. – Lepší je pro mě zákon tvých úst – než tisíce ve zlatě a stříbře. Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, – jak jsi slíbil svému služebníku. – Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, – neboť tvůj zákon je mé potěšení. Proto miluji tvé předpisy – více než zlato, než ryzí zlato. – Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, – nenávidím každou falešnou cestu. Podivuhodná jsou tvá přikázání, – proto je zachovává má duše. – Výklad tvých slov osvěcuje, – poučuje prosté lidi.

2. ČTENÍ
I nadále čteme z osmé kapitoly Listu Římanům, kterou vrcholí nejsystematičtější argumentace o ospravedlnění z víry, a nikoli ze skutků (plnění předpisů Zákona). Dnešní tři verše ukazují vztah mezi povoláním a ospravedlněním. Ospravedlněním se pak rozumí možnost přistoupit k Bohu.
Řím 8,28-30
Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Celá třináctá kapitola je věnována podobenstvím. Poslední část se soustředí na tajemství Božího království. Důležitý je zejména závěr celé této kapitoly, který je také závěrem dnešní perikopy.
Mt 13,44-52
Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Není tak výjimečné, že mnozí odkládají Starý zákon či knihu Zjevení s tím, že je to příliš nesrozumitelné a drsné. Ale stále jde o slovo živého Boha! Ježíš na konci třinácté kapitoly Matoušova evangelia klade důležitou otázku: „Rozuměli jste tomu všemu?“ Možná by mnozí pravdivě odpověděli: „Nikoli.“ Ale jsou naopak lidé, kteří na každou otázku mají již dopředu jasnou odpověď. Stejně tak čtou Písmo s již dopředu jasným předporozuměním, co se tu chce říci. Je to opravdu to, co nás Ježíš učí? Poslední věta evangelia dává zajímavý návod: „Každý učitel…, který se stal žákem…“ Učitelem Zákona se myslí někdo, kdo věnoval mnoho času seznámení se s Písmem. A přece, chce-li porozumět evangeliu, musí se stát učedníkem naslouchajícím úplně nově slovu Božímu. To neznamená zahodit vše „staré“. Ježíš nás povzbuzuje, abychom moudře pracovali se vším, co jsme v životě objevili a poznali.

 

 

 

 

 

 

16. neděle v mezidobí – cyklus A, 23. července 2017

Minulou neděli jsme si položili otázku, zda je naše víra oprávněná, když lidé okolo nás nevěří. Dnes problematiku ještě posuneme: Jak reagovat na odmítnutí evangelia? Je odpovědí lhostejnost, či naopak cílené vymýcení ostatních náboženství či ateismu?
VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha moudrosti vznikla ve 2. století př. Kr. Autor žije v diaspoře, v prostředí formovaném řeckou filosofií, a proto se vyrovnává s odlišným přístupem k víře u pohanů. V našem textu odpovídá na otázku, proč Bůh nezničí pohanství silou. Celá kapitola je vystavěna na událostech odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.
Mdr 12,13.16-19
Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě. Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají. Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný. Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

ŽALM 86
Žalm navazuje na první čtení a chválí Boha za jeho nezměrnou moudrost. K této modlitbě chvály se máme připojit i my.
Odpověď: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.
Tys, Pane, dobrý a shovívavý, – nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. – Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, – všimni si hlasu mé snažné prosby. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, – budou se ti klanět, Pane, – a velebit tvé jméno. – Protože tys veliký a činíš divy, – ty jediný jsi Bůh. Ty však jsi, Pane, Bůh milosrdný a milostivý, – váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. – Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě osmé kapitoly listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, ukázal, že jsme dědicové Boží. Vyrovnává se s námitkou utrpení a říká: „…my mající Ducha, sténáme, očekávajíce vykoupení těla…“ Naší perikopou na tato témata navazujeme.
Řím 8,26-27
Bratři! Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Třináctá kapitola Matoušova evangelia je souborem různých podobenství inspirovaných zemědělskou kulturou Izraelců. Minulou neděli zaznělo podobenství o rozsévači, na něž nyní navazuje několik dalších, na sobě nezávislých podobenství. Společným tématem je Boží království a jeho nepřijetí. Ztrácí tak sílu a smysl?
Mt 13,24-43
Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: ‘Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?’ On jim odpověděl: ‘To udělal nepřítel.’ A služebníci mu řekli: ‘Máme jít a plevel sesbírat?’ On však řekl: ‘Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.’“ Předložil jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: „Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.“ Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Není snadné odpovědět na otázku jak konkrétně postupovat a jak se vyrovnat s odmítnutím či jen faktickou nevírou v Krista. Nejde ale o nový problém. První komunita křesťanů se s ním hojně setkává. Proč Židé hromadně nepřijali evangelium? S tím souvisí otázka, jak vůči nim postupovat. Máme je vyhubit? Ježíš předkládá zásadní argument. Boží království nekončí jen realitou pozemského života (teď a tady). Je třeba věci nahlédnout perspektivou věčnosti, až Bůh oddělí plevel od pšenice. Tato logika přesahuje viditelnou konfesní příslušnost a vztahuje se na nejhlubší nitro každého člověka bez výjimky.

 

 

 

 

 

 

15. neděle v mezidobí – cyklus A, 16. července 2017

V naší zemi může mnoho z nás zažívat pocit, že věřit v Krista je nějak divné. Vždyť nás obklopuje tolik lidí, kteří „nevěří“. To ale není nová věc. Dnešní texty odpovídají na tuto otázku přirovnáním ke zkušenosti ze zemědělství.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Mezi nejčtenější texty Starého Zákona patří kapitoly 40–55 z knihy proroka Izaiáše. Tento prorok působil v babylónském zajetí (mezi rokem 586–540 př. Kr.). Jeho slovo plné útěchy a povzbuzení dávalo naději lidu žijícímu v zajetí několik set kilometrů od domova.
Iz 55,10-11
Toto praví Hospodin: „Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

ŽALM 65
Přirovnání Božího slova ke zkušenosti rolníků prolíná celý dnešní žalm. Můžeme se nechat pohltit atmosférou radujícího se muže, na jehož poli se dá jasně poznat, co znamená Boží požehnání.
Odpověď: Semeno padlo na dobrou půdu a přineslo užitek.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, – velmi jsi ji obohatil. – Boží strouhou se hrne voda, – lidem nachystals obilí. Takto jsi zemi připravil: – zavlažils její brázdy, – rozmělnils její hroudy, – zkypřils ji dešti, – požehnals tomu, co vyrašilo. Rok jsi korunoval svou dobrotou, – kudy jsi prošel, prýští hojnost. – Pastviny na stepi mokvají vláhou, – pahorky se ovíjejí radostí. Nivy se odívají stády, – údolí se přikrývají obilím: – ozývají se jásotem a zpěvem.

2. ČTENÍ
Vrcholí argumentace listu Římanům. Poté, co svatý Pavel odlišil život podle „těla“ od života podle „ducha“, směřuje k velké proklamaci, že jsme dědicové Boží. Posledním protiargumentem je bolest, kterou v životě zakoušíme. Verš 17. říká: „…trpíme-li s ním, budeme s ním i účastni Boží slávy“. A na něj navazuje náš text.
Řím 8,18-23
Bratři! Jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.
EVANGELIUM
Do Matoušova evangelia je vřazeno pět velkých Ježíšových „řečí“. Náš text je v pořadí už třetí řečí. Předložené podobenství odpovídá na zásadní otázku, proč někteří lidé evangelium nepřijali.
Mt 13,1-23
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši, slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno – a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a přece nevidí, a slyší, a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: ‚Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.‘ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o Božím království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: Tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, děkujeme ti, že smíme vždy znovu slavit památku smrti a vzkříšení tvého Syna, a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Proč lidé neuvěřili v Krista? Důvodů je celá řada od historických až po otázku blahobytu. Možná je důležité otázku posunout: Znamená odmítnutí tolika lidí, že evangelium není pravdivé? Pomoci nám může zkušenost vlastní či lidí žijících s Bohem. Odevzdat svůj život Bohu nese mnohé plody, často nečekané a překvapující. Kdo zakusil Boží jednání ve svém životě, jen těžko přijme možnost, že Bůh není. A naopak, tolik lidí vůbec nepřipouští možnost Božího působení, že přehlíží velké množství událostí ze svého života a připisují je pouhé náhodě.

 

 

 

 

 

 

14. neděle v mezidobí – cyklus A, 9. července 2017

Snadno se řekne: Spolehnout se na Boha. Ale každý, kdo se ocitl v tíživé situaci, ví, jak je v takové chvíli víra náročná. Proto se dnes budeme věnovat otázce následování Ježíše a náročnosti tohoto úkolu. Není to totiž pouze naše zdatnost, která je k tomuto úkolu nezbytná.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tato část proroctví je zřejmě od anonymního autora. Zach 9 zaznívá po mnoha kritických výrocích. Zvěstuje Boží návrat k Izraeli a zaplašení všech nepřátel. Prorok zvěstuje příchod krále pokoje, ale není to příchod ověnčený pompézností. Slovo „pokorný“ lze přeložit též chudý či pokořený.
Zach 9,9-10
Toto praví Hospodin: „Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská, hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. Zničí válečné vozy z Efraima, válečné oře z Jeruzaléma, zlomen bude bitevní luk. Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři, od řeky Eufratu až do končin země.“

ŽALM 145
Žalm opěvuje, jaký Bůh je, tedy popisuje vlastnosti Boží
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. Nebo: Aleluja.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.

2. ČTENÍ
List Římanům vrcholí v osmé kapitole. Její první část je vystavěna na protikladu těla a ducha. Tělem je myšleno vše, co nás strhuje do nízkosti života a posléze k hříchu, duchem je míněn celý člověk, který žije naplno pro Boha.
Řím 8,9.11-13
Bratři! Vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás. Nuže, bratři, nejsme vázáni povinnostmi k tělu, že bychom museli žít, jak chce tělo. Žijete-li totiž tak, jak chce tělo, musíte umřít; jestliže však s pomocí Ducha ničíte záludnosti těla, budete žít.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že jsi tajemství Božího království odhalil maličkým. Aleluja.

EVANGELIUM
Text navazuje na dlouhou řeč k vyslání učedníků na první misii (Mt 10). Ježíš k tomu připojuje vysvětlení působení Jana Křtitele a kritiku za nepřijetí jeho poselství („běda nevěřícím městům“). Jde o okruh výroků o odmítnutí Ježíše (Mt 11–13). Řecký výraz „maličcí“ znamená nedospělí. Může jít o narážku na učedníky, kteří nemají – oproti farizeům – zvláštní vzdělání.
Mt 11,25-30
Ježíš se ujal slova a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebe a země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým; ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce. A nikdo nezná Syna, jenom Otec, ani Otce nezná nikdo, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Minulou neděli jsme v evangeliu (Mt 10,37-42) četli závažný výrok: „…kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden…“. Náročnost, kterou klade Mistr na učedníky je velká. Nejde však o náročnost ve smyslu výjimečných jedinců, elity, která by jediná směla Pána následovat. Dnešní evangelium vysvětluje celou problematiku. Nést „břemeno“ lze především s Pánem, který dává sílu natolik, že břemeno netíží. Obě perikopy tak můžeme číst jako výzvu: „Pojďte ke mně“ a já vám pomohu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13. neděle v mezidobí – cyklus A, 2. července 2017

První prázdninový týden propojený se státními svátky láká k odpočinku. Jistě dnes chceme připojit modlitbu za všechny, kteří odjeli na prázdniny a dovolené. Písmo nám však pozornost upne k náročnému tématu: Jak moc vážně bereme svoji víru? Jsme připraveni jí podřídit i zásadní okamžiky svého života? Ježíš to od učedníků žádá!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Elizeus (či Elíša) je velký prorok konající zázraky. Navazuje na proroka Eliáše (9 stol. př. Kr.). Mnoho skutků koná podobně jako jeho předchůdce (srov. druhá část příběhu 2 Král 4,18-37 s 1 Král 17,17-24). Šunem je v Galileji, zřejmě šlo o místo sousedící s královstvím Severního Izraele. Zřízená místnost byla projevem značného luxusu.
2 Král 4,8-11.14-16a
Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: „Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“ Když tam zase jednou Elizeus přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl svému služebníku Gechazimu: „Co by se dalo pro ni udělat?“ On odpověděl: „Nemá přece syna a její muž je už starý.“ Elizeus mu řekl: „Zavolej ji!“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: „Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna.“

ŽALM 89
Poslední citovaná sloka žalmu (verš 18–19) mluví o naší síle, která se ve spojení s Bohem zcela mění. Opřeme se tedy o Boží sílu!
Odpověď: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, – po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. – Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ – Na nebi jsi upevnil svou věrnost. Šťastný je lid, který dovede oslavovat, – chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. – Ve tvém jménu jásají ustavičně – a honosí se tvou spravedlností. Neboť ty jsi leskem jejich moci – a tvou přízní roste naše síla. – Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, – náš král Svatému Izraele.

2. ČTENÍ
Na konci páté kapitoly svatý Pavel vyvozuje: „Kde se rozmnožil hřích, tam se mnohem více rozhojnila milost.“ To ale může být zavádějící! Máme ještě více hřešit? Proto připojuje vysvětlení (náš text).
6,3-4.8-11
Bratři! My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme poslední část druhé velké Ježíšovy řeči, kterou Matouš zachytil. Nejprve vyvolil dvanáct apoštolů a posílá je na první misii. K tomu jim dává ponaučení. V rámci toho mluví o pronásledování. Našemu textu předchází známý výrok: „…přišel jsem postavit syna proti otci…“. Rodina tedy nesmí být více než Bůh.
Mt 10,37-42
Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho. Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal. Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš v evangeliu říká: „Kdo miluje syny více nežli mne, není mne hoden.“ Velmi dobře lze výroku porozumět ve světle příběhu o daru syna Šunemance ze čtvrté kapitoly Druhé knihy královské. Bůh není odpůrcem života a člověk je povolán k lásce k dětem. Jde tu o přirovnání. Jestliže milující rodič nesmí zapomenout na Boha, pak ani v žádném jiném vztahu Bůh nemá být upozaděn. Ba co více. Dítě je darem od Boha a nikoli vlastnictvím. Všimněme si, že závěr textu je blahoslavení těch, kteří přijmou proroka či učedníka. Je možná těžké přijmout od Boha kritické slovo nebo usvědčení z hříchu, jak mnozí proroci činili. Ale Bůh odměňuje odvahu každého, kdo je ochoten „slyšet“ jeho hlas, i když je hříšný.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv