Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00. Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí. Prostřední tlačítko zobrazení vrací.

Svátek Svaté rodiny – cyklus C, 27. prosince

Dnešní slavnost podtrhává zásadní význam rodiny pro lidskou společnost. Ježíš ji svojí přítomností posvěcuje. Tento svátek je také často příležitostí k obnově manželského slibu a je moudré se na to vhodně připravit.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pastýři spěchali a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích.

VSTUPNÍ MODLITBA
Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad Svaté rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova (vznikla ve 2. stol. př. Kr.) je souborem přísloví. Lze předpokládat, že sloužila mladým mužům k poučení a měla je vést k umění života. Proto není náhodou, že jedna stať je věnována úctě k rodičům, zvláště stárnoucím…
Sir 3,3-7.14-17a
Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí. Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ. Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti jako náhrada za tvé hříchy.

ŽALM 128
Tento žalm není modlitbou v pravém slova smyslu. Více se blíží mudroslovným textům či příslovím, které velebí určité jednání. Přesto jde o hymnus, zpěv plný vznešenosti. Takový člověk, jaký je zde opěvován, zakouší moc Boží.
Odpověď: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života.

2. ČTENÍ
List Kolosanům začíná třetí kapitolu výzvou: „Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.“ Na to významově navazuje první část našeho čtení. Druhá část je pak praktickou aplikací na jednotlivé členy rodiny.
Kol 3,12-21
Bratři! Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci. Ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

EVANGELIUM
V souvislosti Lukášova evangelia je tento úryvek závěrem úvodních dvou kapitol o Ježíšově dětství. Nejenže byl Ježíš výjimečným způsobem počat, ale již od počátku si je vědom svého zvláštního vztahu s Bohem. Pozoruhodné je spojení „musím být v tom, co je mého Otce“ a současná ochota podřídit se rodičům. Zřejmě jeden z náznaků vztahu Ježíšova božství a lidství…
Lk 2,41-52
Ježíšovi rodiče putovali každý rok do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Když mu bylo dvanáct let, vydali se tam na svátky jako obvykle. A když ukončili sváteční dny a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, a jeho rodiče to nezpozorovali. V domnění, že je ve skupině poutníků, ušli den cesty; teprve potom ho hledali mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a hledali ho. Po třech dnech ho našli v chrámě, jak sedí uprostřed učitelů, poslouchá je a dává jim otázky. Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho chápavostí a nad jeho odpověďmi. Když ho rodiče uviděli, celí se zarazili a jeho matka mu řekla: „Dítě, proč jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec i já jsme tě s bolestí hledali.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?“ Ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci. Ježíš pak prospíval moudrostí, věkem a oblibou u Boha i u lidí.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš Bůh se ukázal na zemi a stýkal se s lidmi.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, dobrotivý Otče, ať se v nás tento svátostný pokrm stane zdrojem síly, abychom žili podle příkladu Svaté rodiny a po všech pozemských strastech navěky se radovali v jejím společenství. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Kristův pokoj, o kterém mluví List Kolosanům, je klíčový pojem pro život v rodině. Rodiny jsou dnes vystaveny několika pokušením: Zevšednění partnera, rodinného života… Honba za lepší budoucností, která zcela oddělí a vzdálí členy rodiny. Neméně nebezpečné je ochladnutí lásky, tedy touhy učinit své blízké šťastnými. Toto ochladnutí člověku sebere ochotu k oběti pro druhé. Právě dnes se můžeme rozhodnout pro oživení naší rodiny! Prosme o ochranu před zmíněnými pokušeními. 

 

 

Slavnost Narození Páně – cyklus C noční vigilie, 25. prosince

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pán mi řekl: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys ozářil tuto posvátnou noc jasem pravého světla a dals nám poznat, že se tvůj Syn pro naši spásu stal člověkem; dej, prosíme, ať s ním jednou prožíváme věčnou radost v nebi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

 

1. ČTENÍ
Iz 9,1-3.5-6
Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; veselí se před tebou, jako se jásá o žních, jako plesají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů. Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostane jméno podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce; bude vládnout na Davidově trůně a v jeho království, aby je upevnil a utvrdil právem a spravedlností od tohoto času až navěky! Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.

ŽALM 96
Odpověď: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno! Rozhlašujte den po dni jeho spásu, – vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech. Radujte se, nebesa, zajásej, země, – zahuč, moře a vše, co je naplňuje. – Zaplesej, pole a vše, co je na něm. – Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy. Před Hospodinem, že přichází, – že přichází řídit zemi. – Bude řídit svět spravedlivě, – národy bude spravovat věrně.

2. ČTENÍ
Tit 2,11-14
Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zvěstuji vám velikou radost: Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán. Aleluja.

EVANGELIUM
Lk 2,1-14
V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu. To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kvirinius. Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského města Nazareta vzhůru do Judska do města Davidova, které se jmenuje Betlém, protože byl z rodu a kmene Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií, sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas, kdy měla porodit. A porodila svého prvorozeného syna, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál anděl Páně a sláva Páně se kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán. To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Slovo se stalo tělem, a viděli jsme jeho slávu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí, věčný Bože, radostně oslavujeme narození našeho Vykupitele a prosíme tě: dej, ať nás svátost jeho těla a krve posiluje, abychom byli jeho věrnými učedníky a dosáhli věčného společenství s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

 

 

4. neděle adventní – cyklus C, 20. prosince

Adventní doba se přiblížila svému vrcholu. Pozornost se tak přesouvá již k vlastnímu narození Ježíše a my budeme v textech sledovat tuto událost v dávné předpovědi Micheáše či okamžiky předcházející narození Ježíše. Teologické pozadí příchodu mesiáše poskytne druhé čtení. Jsme pozváni k velké odvaze uvěřit, že možná na první pohled obyčejné události jsou zásadním přelomem dějin.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!

VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Micheáš patří k nejstarší generaci píšících proroků z 8. stol. př. Kr. Micheáš vyslovuje toto proroctví v době vrcholné vlády Asyřanů, kteří v roce 722 dobyli Severní Izrael. Betlém, který je v Judsku, je nadějí pro celý Izrael. Židé tak očekávají, že mesiáš musí přijít z Betléma.
Mich 5,1-4a
Toto praví Hospodin: „A ty, Betléme efratský, maličký jsi mezi judskými rody, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Proto je Hospodin opustí až do doby, kdy rodička porodí; potom se zbytek jeho bratrů vrátí k synům Izraele. Bude stát a pást v Hospodinově síle, ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha, oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří až do končin země. On sám pak bude pokojem.“

 

ŽALM 80
Téma prvního čtení je přicházející pastýř Izraele. To se nyní znovu objevuje jako modlitba všech, kdo volají o pomoc a záchranu. On je pastýř, který pečuje a ochraňuje.
Odpověď: Pane, Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Slyš, Izraelův pastýři, – skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, – probuď svou sílu – a přijď nás zachránit! Bože zástupů, vrať se, – shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! – Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, – výhonek, který sis vypěstoval! Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, – nad člověkem, kterého sis vychoval. – Už od tebe neustoupíme, – zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.

2. ČTENÍ
List Židům je komplexní teologické pojednání, které obhajuje Kristovo kněžství na pozadí starozákonní teologie. Jedním z klíčových bodů, o který se opírá, je Žalm 40,7-9, na kterém vysvětluje význam Kristovy poslušnosti či věrnosti Otci. Tato věrnost vede k naší záchraně.
Žid 10,5-10
Bratři! Když Kristus přicházel na svět, řekl: „Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: ‘Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.’“ Po prvních slovech: „dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu“ – a přece to všechno se obětuje podle Zákona – hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůlí“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova. Aleluja.

EVANGELIUM
Lukáš začne své evangelium předpovědí narození Jana Křtitele a vzápětí podobnou předpovědí narození Krista. A v dnešním textu se tyto dvě linie potkají. Stejná struktura se objeví ve veřejném vystoupení Jana a Ježíše (Lk 3). Alžběta a její dítě jásají nad setkáním s mesiášem. A Maria je označena za blaženou, protože uvěřila! Slova dnešního evangelia jsou základem modlitby Zdrávas Maria.
Lk 1,39-45
V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je „Bůh s námi“).

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, svátostí, v níž se nám tvůj Syn dává za pokrm na cestě k věčné spáse; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na blížící se slavnost narození našeho Spasitele, abychom se v den jeho příchodu mohli radovat ze setkání s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
„Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ říká svatá Alžběta v dnešním evangeliu. Tato zřejmě již starší žena uvěřila, že mesiáš přichází skrze obyčejnou dívenku, skrze její příbuznou… Zkrátka přichází do zcela konkrétních dějin obyčejných lidí. Do jejího vlastního příběhu. Uvěřit, že Bůh zasahuje právě do našich dějin a je schopen přes jakoukoli nepřízeň okolí či světa jednat, jsou základní klíče k přijetí mesiáše. Alžběta neřeší detaily, které by mohly vypadat jako problém. Zůstává v údivu nad skutečností, kterou jí Bůh představil.

 

 

3. neděle adventní – cyklus C, 13. prosince

Radostná neděle, jak se jí přezdívá, poukazuje na naději, kterou očekáváme. Adventní půst je dobou prosycenou světlem naděje. Očekávání vyzařuje jak z prvního čtení, tak z evangelia. Ale není to pasivní čekání. Bůh touží zachránit lid, který mu jde vstříc svým životem propojeným s ním samým, jak naznačuje druhé čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok působí někdy po roce 630 př. Kr. a jeho působení spadá do období vlády krále Jošiáše. Předznamenává velkou náboženskou reformu. Sofoniáš mluví o trestech, které ale vedou k očistě a obnově Izraele, což odráží náš text ze závěru knihy.
Sof 3,14-18a
Jásej, siónská dcero, zaplesej, Izraeli, raduj se a vesel celým srdcem, jeruzalémská dcero! Zrušil Hospodin tvůj trest, odstranil tvé nepřátele, uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele, zla se už neboj! V onen den bude řečeno Jeruzalému: „Neboj se, Sióne, ať neochabují tvé ruce! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, hrdina, vítěz; bude nad tebou plesat v radosti, obnovil k tobě svou lásku, s veselím nad tebou zajásá jak za dnů shromáždění.“

ŽALM Iz 12,2-3.4bcd.5-6
Text není žalmem, ale radostným jásotem proroka Izaiáše. Zve k radosti nad Božím dílem, které můžeme vidět a které jsme sami zažili.
Odpověď: Plesejte a jásejte, neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.
Bůh je má spása! – Bez obavy mohu doufat. – Hospodin je má síla a má chvála, – stal se mou spásou. – S radostí budete vážit vodu – z pramenů spásy. Děkujte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! – Hlásejte mezi národy jeho díla, – zvěstujte vznešenost jeho jména! Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, – ať je to známé po celé zemi! – Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, – neboť velikým uprostřed vás je Svatý Izraele.

2. ČTENÍ
V závěru listu Filipanům svatý Pavel povzbuzuje křesťany. Nelze přehlédnout motivaci této radosti, která pramení z eschatologické perspektivy – Pán je už blízko. Blízkost příchodu Pána není důvodem ke strachu, ale k naději na setkání s milovaným Bohem.
Flp 4,4-7
Bratři! Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM
Po úvodních dvou kapitolách o Ježíšově dětství začne Lukáš vyprávění o jeho veřejném působení. Tyto události jsou předznamenány Janem Křtitelem. Náš text navazuje na minulou neděli. Podstatné je očekávání lidu podtržené Janovým odmítnutím přijmout roli mesiáše. Skutečný mesiáš bude plný moci Ducha. Na něj čekáme!
Lk 3,10-18
Lidé se ptali Jana Křtitele: „Co máme dělat?“ Odpovídal jim: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně.“ Přišli také celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se ho: „Mistře, co máme dělat?“ On jim odpověděl: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ I vojáci se ho ptali: „A co máme dělat my?“ Odpověděl jim: „Na nikom se nedopouštějte násilí, nikoho nevydírejte, buďte spokojeni se svým žoldem.“ Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu, aby pročistil obilí na svém mlatě a pšenici uložil na sýpce; plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“ Dával lidu ještě mnoho jiných napomenutí a hlásal radostnou zvěst.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a spasí nás.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Snažně tě prosíme, dobrotivý Bože, ať nás svátost, kterou jsme přijali, vnitřně očistí, a tak nás připraví na blížící se svátky. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V žádném z textů nelze přehlédnout jakousi atmosféru očekávání. Je ale zajímavé, že všechna dnešní čtení tuto atmosféru prožívají v jiném kontextu: evangelium v souvislosti s mnohaletou nadvládou pohanských Římanů, která „přece musí jednou skončit“. První čtení mluví o dlouholeté atmosféře odklonu Izraelitů od Boha. List Filipanům o atmosféře věrné komunity, která uprostřed dění světa čeká, že Pán již brzy přijde. Bůh vstupuje do konkrétních dějin našich životů. Je připraven jednat. Ale i opačně: naše představy o jeho příchodu, jednání, řešení situací se mnohdy liší od skutečnosti, která nastane. A nejednou je to spojeno s naším zklamáním, že Bůh nesplnil naše prosby. Ale když sledujeme události všech textů, zdá se, že očekávání splnil v mnohem větší míře! Jsme uprostřed adventní doby, kdy také voláme po příchodu Pána, a to nejen symbolicky v jesličkách (tento aspekt se v liturgii zdůrazňuje až posledních sedm dní před Vánocemi, tedy od 17. prosince). Připojme se k volání mnoha generací a prosme: Pane, přijď! Vstup do našich starostí, strachů, ale i radosti. Přijď a staň se vládcem těchto skutečností, i když to možná nebude podle našich představ.

 

 

2. neděle adventní – cyklus C, 6. prosince

Adventní doba zaměřuje pozornost na příchod mesiáše. Co všechno to znamená? Nejde jen o jeho osobu, ale o události, které přináší jeho přítomnost, jak ukazuje první čtení. Lze možná mluvit o určité „atmosféře příchodu“, jak vypráví žalm. Zároveň liturgie podtrhuje význam těch, kteří připravují prostor pro mesiáše, což souvisí s postavou Jana Křtitele (evangelium). Ačkoli máme oči zaměřeny na Vánoce, přeci církev nepřestává klást důraz také na druhý příchod Krista, jak je patrné v druhém čtení. Všechny tyto body zahrnuje pojem advent.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Tato kniha vznikla zřejmě mnohem později (2. stol. př. Kr.) než popisované události. Její příběh patří do období působení proroka Jeremiáše (6. stol. př. Kr.). Slibuje návrat Izraele do své vlasti. Verš 5,6 je citací Iz 40,4 a odrazí se nám v evangeliu. Text sám je však velice krásným zaslíbením, které platí i pro nás!
Bar 5,1-9
Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu. Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.

ŽALM 126
Žalm navazuje na události prvního čtení, které popisuje návrat zajatců z babylonského zajetí. Tito lidé zakusili mnoho útrap, ale také Boží vysvobození. Nejde jen o převyprávění skutečnosti, ale o píseň, která opěvuje zážitek vykoupení Bohem.
Odpověď: Hospodin s námi udělal velkou věc, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ
Přeskočili jsme úvodní pozdrav listu Filipanům a čteme první verše této radostné epištoly. Všimněme si, že tyto verše jsou neseny tématem posledního dne (eschatologický prvek). Jde však o jakýsi úvod či úvodní klauzuli listu, proto má slavnostní ráz.
Flp 1,4-6.8-11
Bratři! Ve všech svých modlitbách s radostí prosím za vás za všechny. Vždyť od prvního dne až do této chvíle mi pomáháte v rozšiřování evangelia. Jsem totiž přesvědčen, že ten, který ve vás toto dobré dílo začal, přivede ho ke konci ke dni Krista Ježíše. Ano, Bůh je mi svědkem, jak po vás po všech toužím láskou Krista Ježíše. A za to se modlím: ať stále víc a více roste vaše láska a s ní i poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší, čistotou jen zářili a byli bez hříchu pro onen den Kristův, s plnou mírou dobrých skutků, vykonaných ve spojení s Ježíšem Kristem, k Boží chvále a slávě.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM
Lukáš v prvních dvou kapitolách popsal dětství a původ Ježíše z Nazareta. Dnešním textem otevírá jeho veřejné působení. Jako první kapitoly začaly příběhem o narození Jana Křtitele, tak i nyní začíná vyprávěním o Janově působení. Jeho slova jsou citací SZ (Iz 40,4), která se mají vzápětí naplnit na přicházejícím Kristu.
Lk 3,1-6
V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať je zasypáno, každá hora a každý pahorek srovnán; kde je co křivého, ať je narovnáno, cesty hrbolaté ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině a uvidíš radost, která k tobě přichází od tvého Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, byli jsme nasyceni duchovním pokrmem a pokorně tě prosíme: dej, ať se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit věci pozemské a usilovat o dobra věčná. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Mesiáš. Ve skutečnosti nejde jen o jeho postavu. Vždy to znamená sérii událostí spojených s jeho vystoupením, rozbití pout, která znemožňují život, a pád těch, kteří tato pouta nasazovali. Bůh do široka otevírá své srdce těm, kteří touží po záchraně, ať jsou jakkoliv maličcí. Kristus ale není mesiáš – politik. Je Bůh, který otevírá cestu k Bohu Otci. A ta se má zpřístupnit každému, kdo touží Otce potkat. To je jeden z klíčů k milostivému Roku milosrdenství, který v tomto týdnu začne.

 

 

1. neděle adventní – cyklus C, 29. listopadu

Pozornost církve se opět obrací k Vánocům. Ale nikoli jen k narození miminka – Ježíše. Nejprve se budeme ptát po druhém příchodu Krista, tedy na konci věků. Příchod – advent – znamená pravdivý soud nad naším jednáním, nevěrou… Dnešní neděle jakoby z odstupu nahlíží náš běžný život. Můžeme stanout před Bohem, nejsme zmítáni kdejakou módou či filosofií?

VSTUPNÍ ANTIFONA
K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš působí v posledním úseku dějin Izraele před pádem do Babylonského zajetí (587 př. Kr.). Varuje Izrael, ale ten neslyší. Přesto se v jeho proroctví mluví také o nové perspektivě. Bůh dá novou smlouvu, na troskách vznikne život. Cílem poselství není vzbudit strach, ale vytrhnout nás ze zaujetí sebou samými a dovést nás k pravým hodnotám.
Jer 33,14-16
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

ŽALM 25
Žalm je odpovědí na Boží záměr s člověkem. Bůh chce s člověkem spolupracovat. Ale musíme chtít.
Odpověď: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě. Hospodinovo jednání je jen láska a věrnost – pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. – Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, – dává jim poznat svou smlouvu.

2. ČTENÍ
První list Soluňanům (též se označuje Tesalonickým) je zřejmě vůbec nejstarším textem NZ. Pavel vypráví o své cestě s Timoteem a těší se na návštěvu u Soluňanů. K tomu připojuje své přání či požehnání (náš text). Úryvek je zde zařazen kvůli zmínce o příchodu našeho Pána.
1 Sol 3,12 – 4,2
Bratři! Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM
Dvacátou první kapitolou vrcholí Ježíšova slova k zástupům. Od následující kapitoly se bude vyprávět o poslední večeři a Ježíšově smrti. Jako i Marek a Matouš na konci Ježíšových slov zařazuje autor eschatologickou řeč (o posledních věcech). Cílem je povzbudit ke statečnosti a odvaze nevěřit každému zmatku, který v budoucnosti nastane.
Lk 21,25-28.34-36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den soudu nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin popřeje dobro a naše země vydá plody.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať nás účast na Kristově oběti posiluje, abychom se uprostřed světa učili milovat to, co nepomíjí, a drželi se hodnot věčných. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Možná až neuvěřitelně blízko jsou v liturgii kladeny vedle sebe začátek Ježíšova vstupu do světa a konec věků. Slavení Vánoc, na které se připravujeme, je připomínkou začátku Ježíšovy záchrany. Jeho druhý příchod je synonymum ukončení světa. Obě skutečnosti spolu úzce souvisí! Ježíš přišel proto, aby každý člověk mohl přijít k Bohu na konci své pouti! Ba co více, aby celý svět mohl přes veškeré zasažení zlem být proměněn k oslavě Boží. Ježíš nepotřebuje lidi vyděsit. Ale touží ukázat, jak zásadní věci se pod rouškou obyčejného všedního života odehrávají. Každý život je významný, každá událost dějin hraje roli. Běda těm, kteří jsou lhostejní, ale stejně tak běda těm, kteří jsou zmítáni kdejakými „úkazy“, které během dějin nastanou, či vymýšlejí všelijaké konspirační teorie. Strach sám o sobě není dobrý rádce.

 

 

Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus B, 22. listopadu

Slavnost Krista Krále je závěrem církevního roku. Jako by liturgie chtěla velkolepou fanfárou uzavřít celoroční putování od kolébky až po oslavení Krista. Beze sporu jde o den plný slávy Boží, ale také naděje na vítězství Pána, který se nám tolikrát během dějin světa i našich osobních dějin jevil jako prohrávající či ztrácející poslední šanci. A přeci Bůh vítězí. Bůh je Pánem dějin.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V Dan 7 jde o literární druh apokalypsy. Pomocí barvitých obrazů popisuje scénu konce věků. Nejprve pomocí fantastických obrazů popíše scénu se čtyřmi „zvířaty“, která ohrožují zemi, pak ale vystoupí Bůh, který zasedne na svůj trůn, a zvířata jsou poražena. A na to navazuje náš text.
Dan 7,13-14
Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 93
Bůh je Pánem světa. Jak často o tom pochybujeme… Ale dnes máme naplno vyznat: Bůh je Král králů, on vládne světu a nikdo mu jeho moc nemůže vzít.
Odpověď: Hospodin kraluje, oděl se velebností.
Hospodin kraluje, oděl se velebností, – oděl se Hospodin, opásal se mocí. Dal světu základ, – že nezakolísá. – Pevný je trůn tvůj od pradávna, – jsi od věčnosti. Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé, – tvému domu přísluší svatost, Hospodine, – na věčné časy.

2. ČTENÍ
Kniha Zjevení je pojata jako dopis. První část našeho textu je vlastně pozdrav – v originále: „Milost a pokoj… od Ježíše Krista, svědka hodného víry…“ Proto končí „Amen“. A tento dopis je psán jako povzbuzení pronásledovaným křesťanům: Ježíš přes všechno pronásledování zvítězil. Nebojte se!
Zj 1,5-8
Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil hříchů a udělal z nás královský národ a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

EVANGELIUM
Text je součástí Janova popisu pašijí. Jde tu o každé slovo. Janovská teologie často slova jako „král, království, pravda…“ vyzdvihuje a dává jim teologický význam. Pilát zde stejně jako jiní před ním odmítá Ježíši naslouchat a přijmout jeho království.
Jan 18,33b-37
Pilát se zeptal Ježíše: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin jako král bude vládnout věčně. Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš chlebem života a voláš nás, abychom věrně sloužili Kristu, Králi nebe i země; pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Mnohokrát v životě stojíme před situacemi, které nebudí žádnou naději, a často jsme vyděšeni, že Bůh nejedná či situaci nezabránil. Pán skutečně často jedná jinak, než jak bychom si my přáli. Ba co více, dopouští okamžiky, které jsou bolestné a tragické. Dílem proto, že je stále pro nás nevyzpytatelným tajemstvím, a dílem proto, že je mnohem větším Pánem nad světem, dějinami, člověkem či životem než si běžně umíme představit. Víra a naděje tedy nejsou žádnou maličkostí a přijmout řadu událostí ve světě není snadné. A přeci přes všechny tyto neblahé skutečnosti zůstává Bůh mocným Pánem, který se s láskou sklání k člověku, volá ho, aby přišel za ním, a touží ho zahrnout hlubokou láskou.

 

 

33. neděle v mezidobí – cyklus B, 15. listopadu

Blížící se závěr církevního roku přináší témata směřující k posledním věcem člověka. Nejde ale o strašení či vzbuzování pocitu viny. Cíl je opačný. Pojďme zahlédnout, jak veliké věci „Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ A také prosit, aby nám Pán pomohl tuto cestu najít a vydat se po ní.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.

VSTUPNÍ MODLITBA
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Daniel pochází z 2. stol. př. Kr. a patří mezi nejmladší v Starém zákoně. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V samém jejím závěru (kap. 12.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text bude navazovat dnešní evangelium.
Dan 12,1-3
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16
Nejen, že se Hospodin stará o své věrné, ale již Starý zákon vyjadřuje naději na život po smrti. Uprostřed našich všedních starostí se i my k této naději připojme. Bůh nám chce dát život, život věčný!
Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě Listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť – ani naše, ani Boží – není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.
Žid 10,11-14.18
Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.

EVANGELIUM
Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.
Mk 13,24-32
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Možná nás v souvislosti s koncem vlastního života, otázkami smrti či konce světa přepadá strach a úzkostný pocit nejistoty. Ale Ježíšovo slovo je postaveno jinak. Jestliže přichází ten, kterého celým srdcem milujeme a ke kterému zaměřujeme svůj život, pak je to čas vytouženého setkání, čas radosti. V této souvislosti je možné využít závěr církevního roku k reflexi. Často se stává, že závěr občanského roku či Vánoc bývá neskutečně hektický. Dělají se uzávěrky, plánuje se nový rok, navštěvují se různé společenské akce. Není závěr církevního roku vhodnější příležitostí k určité rekapitulaci? Možná nejen duchovní, ale také duchovní! Není právě nyní vhodné ohlédnout se zpět a rekapitulovat? A také „upřít zrak do dálky“ a ptát se, kudy vede cesta dál?

 

 

32. neděle v mezidobí – cyklus B, 8. listopadu

Blížíme se k závěru církevního roku, čteme tedy závěr evangelia proto i téma bude více vyhrocené. Jako by evangelium říkalo: „Už není více času, je třeba v kostce shrnout podstatné.“ Co je tedy to podstatné v naší víře? Co máme dělat, abychom se neztratili?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem ze Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena – pohanka, která ctí Hospodina a proroka si váží, takže ho přijme k sobě a stará se o něj.
1 Král 17,10-16
Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146
Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nemusí opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo v nejvyšší míře.
Žid 9,24-28
Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM
Tento text navazuje na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po něm přichází pouze slovo o posledních věcech a události Velikonoc. Proto je třeba význam daru chudé vdovy chápat mnohem symboličtěji. Tento člověk dal Bohu svůj život, svoji budoucnost. To je skutečný akt víry!
Mk 12,38-44
Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“ Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V životopisech svatých se lze často setkat s tím, že radikalita evangelia často znamenala něco jiného než doslovně pochopený význam textů Písma. Dá se to asi vztáhnout na dnešní text. Je nepředstavitelné, že by Ježíš nabádal opuštěné maminky s malými dětmi, aby hazardovaly s nepatrným živobytím. Cíl Ježíšových slov leží jinde. Klade nám velmi osobní otázku: „Do jaké míry je naše křesťanství otázkou zajímavých intelektuální disputací a do jaké míry má vztah k našemu faktickému životu?“ Ale tato otázka není jediná! Ono to platí také naopak. Spása není otázkou našich skvělých výkonů. Je otázkou Božího daru, který jsme přijali v Ježíši. A tak dost možná ona vdova nebyla ani tak výzvou pro křesťany, zvláště při sbírkách v kostele… Ale je předznamenáním toho, co chtěl Ježíš pro svůj lid vykonat – vydat sám sebe. Porozumí učedníci Ježíšovým slovům? A my?

 

 

Slavnost Všech svatých – cyklus B, 1. listopadu

Když si křesťan uvědomuje svou hříšnost a chabou víru, může se cítit světcům nesmírně vzdálen. Ale svatí jsou obrácení hříšníci, jsou znamením naděje. Jsou to lidé, ve kterých zvítězil Bůh. A naše setkání s Bohem při nedělní bohoslužbě může být neseno stejnou touhou a stejným přáním: touhou po Božím vítězství v našich životech.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Radujme se všichni o slavnosti Všech svatých; vždyť z jejich slávy se radují i andělé a spolu s nimi chválí Božího Syna.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Kniha Zjevení byla sepsána zvláštním stylem, který nazýváme apokalyptika. Pomocí velmi výrazných obrazů vyjadřuje duchovní obsah. Autor nejprve vylíčil nebeský trůn a Boha Otce. Pak vykreslil „Beránka“, který zachránil člověka. V 6. a 7. kapitole poprvé rozehraje kontrast mezi těmi, kteří záchranu nepřijali, a doléhá na ně proto zkáza, a na druhé straně zachráněnými, kteří chválí Hospodina (uvedený text). Všimněme si, že je zde citován starokřesťanský hymnus.
Zj 7,2-4.9-14
Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“ Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“ Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“

ŽALM 24
Bůh přes veškeré dění na zemi zůstává pevně stát. Tato jistota uprostřed bouří světa je zcela zásadní. Proto o ní zpíváme chvalozpěvy.
Odpověď: To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti. Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.

2. ČTENÍ
Janova epištola reaguje na gnostické učitele, kteří přišli do janovské komunity: Bůh si nevybírá lidi podle nějakého zvláštního stupně zasvěcení, ale podle života podle pravdy. On nám získal záchranu, není to náš výkon či zásluha. To ale otevírá novou perspektivu do budoucna.
1 Jan 3,1-3
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako je on čistý.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM
Blahoslavenství jsou úvodem do Horského kázání – první velké Ježíšovy řeči v Matoušově evangeliu. Lze je chápat jako určité shrnutí podobné Desateru v Mojžíšově zákoně. Bez dalšího kontextu by mohla být nebezpečným zkreslením, ale v souvislosti celého evangelia či lépe celého Písma jsou klíčem k porozumění Ježíšovu poselství.
Mt 5,1-12a
Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože nejvýš svatý, jediný dárce svatosti, provázej nás svou pomocí, ať v nás tvá milost přináší užitek, abychom ti po celý svůj život věrně sloužili a od tohoto stolu poutníků došli k nebeské hostině do společenství všech svatých. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Otázka, jak to bude jednou na věčnosti, zůstává v Písmu zahalena rouškou symbolického jazyka. Přesto však víme mnoho, i když si to často jen obtížně umíme představit. Je však jasné, že Bůh člověka volá k sobě a že po smrti člověk před Boha předstoupí, a to nikoli proto, aby ho Bůh soudil (i když to je nezbytným momentem), ale především proto, aby byli s Pánem navždycky! Svatí nejsou jen hrdinové typu Jamese Bonda. Církev si je vědoma, že o řadě lidí, kteří jsou u Boha, neví téměř nic, protože šlo o obyčejné lidi: děti, maminky, dělníky… Ale to nic nemění na jejich svatosti, tedy na tom, že plně patří Bohu, Bůh je zahrnuje svojí slávou a oni se nyní společně s celou církví modlí.

 

 

30. neděle v mezidobí – cyklus B, 25. října

Dnešní neděle je někde slavena jako výročí posvěcení kostela. Pokud ale zůstaneme u textů 30. neděle v mezidobí, ponoříme se do zásadního předělu v evangeliu. Zakusíme, co znamená Boží moc, jak ji zaslibuje první čtení. Ježíš je nejen divotvůrce, ale především velekněz Nové smlouvy, jak ukáže druhé čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento text spadá přibližně do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvedena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přicházejí dny, že změním úděl svého lidu, praví Hospodin, a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text.
Jer 31,7-9
Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

ŽALM 126
Žalm navazuje na zaslíbení návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš knězem (veleknězem), který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.
Žid 5,1-6
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM
Tento text je velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – jakýsi výsledek, ke kterému by měl dojít každý, kdo se s Ježíšem setkal. Na slepci lze ukázat, co znamená skutečně zaslechnout Ježíše. Setkat se s Kristem znamená nejen být uzdraven, ale poté jako učedník následovat Pána a vstoupit s ním do Jeruzaléma, aby prožil události Velikonoc.
Mk 10,46-52
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“ Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Bartimaios je v překladu syn Timaia, tedy člověk nemající ani vlastní jméno. Poslední z lidí. Ale Pán ho slyší. Otevírá mu oči, aby viděl nejen věci kolem, ale viděl i srdcem. Proto se uzdravený vydává okamžitě za Ježíšem. Klíčová je zde víra, že Ježíš má moc ho zachránit. Jako uzdravený se hned vydává, aby následoval svého mistra. Kde jsme v tomto procesu my? Jsme již uzdraveni a následujeme Pána? Možná stojíme na okraji cesty a nevěříme, že máme ještě šanci. Ale právě dnes prochází kolem nás Ježíš…

 

 

29. neděle v mezidobí – cyklus B, 18. října

Dnešní neděle je tradičně zaměřena na misie. Ale texty liturgických čtení budou mít před očima jiné téma: Jaký je význam mesiánské záchrany. Co všechno to znamená a jaké to má důsledky, uvidíme ve všech textech. První čtení nás přivede k proroctví o podstatě vykoupení mesiášem. Druhé čtení ukáže, jaký fantastický důsledek z toho vyplývá. Evangelium pak na jedné z mnoha situací Ježíše s učedníky ukáže, jaké praktické důsledky pro církev má přijetí mesiáše.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Dnešní text je část tzv. čtvrté písně o trpícím Služebníku. Liturgie přebírá jen ty verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem) ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.
Iz 53,10-11
Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

ŽALM 33
Bůh jedná někdy podivuhodným způsobem jak v Písmu či dějinách, tak i v našich vlastních životech. Můžeme se připojit k žalmistovu obdivu Božích cest, které vedou k naší záchraně.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
Čteme jeden z klíčových textů Nového zákona. Autor listu vysvětluje Ježíšovo velekněžství. Podle Starého zákona jen velekněz mohl vstoupit v chrámě do velesvatyně před Boha a prosit za lid. Ježíš je velekněz, který vstoupil do jiného chrámu – do samého nebe, aby se za nás přimlouval. Jeho kněžství je radikálně jiné, než měli starozákonní levité. A díky němu můžeme vstoupit i my!
Žid 4,14-16
Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci však zatím stále nechápou, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Ježíšovi nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování.
Mk 10,35-45
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
přijímání svátostného pokrmu pomáhá, abychom správně užívali věcí pomíjejících a celým srdcem toužili po tom, co je věčné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Náš úryvek evangelia se odehrává krátce před vstupem Ježíše do Jeruzaléma na velikonoční svátky. Ví, co ho čeká. Ale učedníci jako by vůbec neposlouchali Ježíšova slova. Před jejich očima se změní dějiny kosmu, ale oni „si nevšimli“ této události. Někdy se dostáváme do situací, které jsou tomu podobné. Skoro je mineme, zahleděni do našich běžných a často malicherných věcí. Teprve, když nám někdo zemře či přijdeme o velký majetek, jsme překvapeni. Ježíš nechce, aby učedníci byli stále vyděšeni, co se stane… Ale chce, aby svoji pozornost upnuli na Boha a nikoli na sebe sama. Nejde o to, jak významného postu dosáhnou, ale jak mnoho přispějí ke spáse lidí okolo sebe. Proto jsou služebníky a nikoli vládci. Platí to nejen o apoštolech, představitelích církve, ale také o každém z nás.

 

 

28. neděle v mezidobí – cyklus B, 11. října

Je mnoho věcí, které se v běžném životě snažíme splnit. Mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik drobných úkolů denně plníme. Je ale třeba se někdy zastavit a položit si otázku, zda je třeba je všechny plnit a zda jsou opravdu tou nejlepší cestou k cíli. Alespoň tak lze nahlédnout texty prvního čtení a evangelia, které otevírají velmi praktickou otázku, jak dosáhnout věčného života. Druhé čtení podtrhne význam Písma jako Božího slova, které je plné síly.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří mezi nejmladší ve Starém zákoně. Zmiňovaná moudrost není jen chytrostí, intelektem, ale skutečným uměním života. Ona vede k Bohu. Jako by autor záměrně nevyjádřil, zda moudrost je něco či někdo. Odpověď najdeme až o sto let později v Novém zákoně.
Mdr 7,7-11
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

ŽALM 90
Teprve když člověk zjistí, že hranice nejsou jen omezením, ale i cestou k moudrosti, může naplno zpívat tento žalm. Opřeme se s důvěrou o Boha a připojme se k žalmistovi.
Odpověď: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.
Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky! Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, – za léta, kdy jsme zakoušeli zlé. Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, – tvá sláva jejich synům. – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ
Propracovaný text listu Židům obhajuje legitimitu Kristova kněžství, a tím také jeho podíl na vykoupení. Ve čtvrté kapitole předkládá důkazy z Písma. A právě tyto důkazy autor podtrhuje slovy, která dnes čteme. Jde o moc a sílu Božího slova.
Žid 4,12-13
Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme v textech, které jsou v rámci Markova evangelia věnovány učedníkům, kteří přede všemi mají pochopit! Život věčný není jen otázkou splnění normy (viz Mk 10,2 – minulá neděle). Jde o svobodu srdce, v níž je člověk ochoten opustit vlastní svět jistot a opřít se o Boha. Proto je důležité číst nejen první část úryvku (Mk 10,17-22), ale i druhou (v. 23-31). Bůh skutečně náš život a naše srdce naplní.
Mk 10,17-30
Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ‘Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!’“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš svatým tělem a drahou krví svého Syna; vyslyš naše pokorné prosby a dej, ať nás přijímání tohoto pokrmu stále pevněji spojuje s tebou, abychom měli účast na tvém božském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Všimněme si drobné poznámky, kterou Ježíš začíná svoji odpověď. Ne náhodou odkazuje na Boha, který je jediný dobrý! Pokud člověk nevěří v dobrotu Boží, pak se bude neustále více či méně snažit Boha nějak koupit či si bude snažit naklonit Boží přízeň nějakými skutky. Bohatství nemusí ani tolik znamenat množství peněz, ale jistoty, o které se opíráme více než o Boha. Jsou pro nás „více dobrými“ než Bůh. Podstatou je tedy odvaha svěřit Bohu svůj život i se vším, co máme. V tom tkví pravá moudrost. Je zřejmé, že jde v posledku o vztah s Bohem a živý vztah není myslitelný jinak než skrze Ducha svatého. Bez Boha není možné do nebe vstoupit. Jen s jeho pomocí. Bohatý muž byl přesvědčen o své dokonalosti. Chtěl spoléhat na sebe. Ježíš ho ale usvědčil, že jeho dokonalost je velmi křehká. Bez Ježíše do nebe nedojde!

 

 

27. neděle v mezidobí – cyklus B, 4. října

Nejednou narážíme na manželství, která se ocitla v nějaké kritické situaci. Klademe si pak otázky, zda by nebylo lepší, kdyby byla taková manželství rozvedena. Dnešní text prvního čtení a evangelia dává odpověď, resp. určitý návod. Ale také druhé čtení vstoupí do diskuse. Otevře téma, co znamená lidská důstojnost. Proto dnes můžeme připojit prosbu za synodu o rodině, která v tyto dny začne v Římě.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Dříve než Mojžíšovy knihy představí Zákon, poučí čtenáře o základních souvislostech. První je otázka vzniku a existence světa, ve kterém žijí. Tento úvod má jedenáct kapitol. Zdá se, že se v něm prolíná více pramenů. Proto se stvoření v první kapitole Genesis částečně liší od zprávy, kterou čteme. Ta zřejmě pochází již z 10. stol. př. Kr. Pomocí příběhu vysvětluje autor základní pravdu o stvoření: člověk je jedinečný uprostřed všech tvorů. Poslední věta bude klíčová pro dnešní evangelium.
Gn 2,18-24
Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

ŽALM 128
Žalm již reaguje na téma manželství, o které půjde v evangeliu. Zdařilé manželství je důvodem modlitby díků!
Odpověď: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života. Abys viděl syny svých synů: – Pokoj v Izraeli!

2. ČTENÍ
Až do konce liturgického roku budeme číst list Židům. Jde o systematicky koncipovaný text vysvětlující Kristovo kněžství. Autor chce povzbudit ty, kteří zřejmě již léta praktikují křesťanskou víru a ochabují. Začíná úvahou o andělech, kteří jsou velmi vážení, ale Boží Syn je vznešenější (Žid 1,5). My, lidé, jsme skrze Krista přijati za bratry tohoto vznešeného Syna Božího.
Žid 2,9-11
Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Aleluja.

EVANGELIUM
V šesté až desáté kapitole Markova evangelia se soustředí pohled na Ježíšovu péči o učedníky. Jim vše pečlivě vysvětluje. Všimněme si posunu, který stojí mezi veřejným slovem a vysvětlením učedníkům. Ti dostávají praktický návod, jak posoudit reálný případ a neublížit náročným požadavkem ve složitých situacích života. Hned vzápětí Marek ukazuje Boží pohled na vazbu mezi manželstvím a dětmi.
Mk 10,2-16
Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Otázka rozvodu je v posledku vlastně chybně postavena. Mnohem důležitější je otázka, jak s manželstvím nakládáme, než nastal nějaký problém. Velmi často se neodvažujeme prohlubovat vztah otevřenou komunikací, řešením problémů. Někdy podceňujeme sílu pokušení. Ježíšova slova o tvrdosti srdce jsou poukazem na to, že někde mnohem dříve vstoupil do srdcí manželů problém. Jestliže partnerem z nějakého titulu pohrdáme, nedokážeme otevřeně mluvit… je to zásadní signál, že je třeba začít něco dělat. A řešení jsou! Jen najít odvahu. Možná oslovit nejbližší přátele, možná kněze. Někdy je třeba hledat pomoc u odborníka či využít manželská setkání a další programy. Pán manželstvím velice fandí!

 

 

26. neděle v mezidobí – cyklus B, 27. září

Nejednou v životě potkáváme lidi, kteří pro svoji funkci či roli chtějí sklízet přízeň a ocenění nebo s ní dokonce nakládají jako se svým majetkem. Co k tomu říká Pán? První čtení nás zavede do doby putování pouští. Evangelium do doby Ježíšovy. Ale obě situace jsou velmi podobné! Druhé čtení nabídne jiný pohled: ti, kdo mají bohatství, se často staví do role lidí, kteří mohou rozhodovat o své budoucnosti a osudu jiných. Ale je to tak?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA
že, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Izrael zakusil Boží vysvobození ze zajetí Egypta, ale stále Bohu nevěří, a proto reptá. Mojžíš je unaven jejich nevěrou a volá k Hospodinu o pomoc. Bůh mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou předobrazem scény z dnešního evangelia.
Nm 11,25-29
Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře. Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

ŽALM 19
Existují dvě mezní hranice nebezpečné pro kvalitní praxi víry: lhostejnost a úzkoprsost (strach). Přidejme se k modlitbě o pravdivou a čistou bázeň před Hospodinem.
Odpověď: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Tvůj služebník si na ně dává pozor – a velmi bedlivě je zachovává. – Kdo však pozná každé pochybení? – Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty! Chraň svého služebníka před zpupností, – ať mě neovládne! – Pak budu bez úhony – a vyvaruji se velkého hříchu.

2. ČTENÍ
Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění, jistotu) ve svých rukou (viz předcházející verše Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim zaměstnancům či právoplatném uhrazení užívaných služeb.
Jak 5,1-6
Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny. Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.

EVANGELIUM
38. až 48. verši deváté kapitoly Markova evangelia předchází Ježíšova druhá předpověď utrpení a následné nepochopení učedníků, když se hádají o prvenství. V našem úryvku zní nezralá touha po exkluzivitě. Proto následují přísná slova, která odsuzují pohoršení „maličkých“, tedy těch, kterým mají učedníci sloužit.
Mk 9,38-43.45.47-48
Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“ Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu. Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pamatuj na své slovo, Hospodine, kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nás toto přijímání obnoví, a když slavením Kristovy oběti zvěstujeme jeho smrt, ať jsme připraveni spolu s ním trpět, abychom měli také podíl na jeho slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Nejednou v životě narážíme na nezralost svoji i druhých. Ani církvi se nezralost nevyhýbá. A tak je možné narazit na lidi, kteří nám dávají najevo svoji povýšenost. Ba co více, svěřenou funkci si vyhrazují jako vlastní majetek. Ale Bůh nerozděluje své dary podle věku, znalostí či podle společenského postavení. Volá všechny bez rozdílu. Možnou odpovědí na dnešní výzvu Písma může být také verš Mk 9,49-50, kde se mluví o tom, že máme být solí. Sůl bez chuti se však vyhazuje do odpadu. Podobně je to s každým, kdo místo vnitřního obsahu svého poslání, dává najevo jeho vnější znaky. Prosme tedy Pána, aby naše životy proměnil a naplnil chutí, která je skvělá, ať již máme či nemáme nějakou roli či funkci.

 

 

25. neděle v mezidobí – cyklus B, 20. září

Jak vypadá Božího království v našich podmínkách a v naší situaci? Taková představa se může radikálně lišit od představy Boží. Jak to ale zjistit? Dnešní texty nabízejí určité vodítko postavené na praktických událostech. Budeme sledovat tři situace: první čtení je výsměch křivých lidí, kteří se vysmívají spravedlivému. Ve druhém čtení je kritizována komunita (farnost) za pokrytectví. A konečně v evangeliu učedníci vůbec neposlouchají, a tedy ani nechápou, co vlastně znamená být mesiášem.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti je asi nejmladší ze Starého zákona. Její hlavní téma je moudrost, která tkví především v poslušnosti Bohu. Pošetilci nechtějí o poslušnosti slyšet a vysmívají se jí, dokonce ji obcházejí zlem. Ale moudrost hned vzápětí (2,21-22) ukazuje krátkozrakost takového jednání.
Mdr 2,12a.17-20
Bezbožníci řekli: „Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“

ŽALM 54
Tento žalm je modlitbou víry. Víme, že v Bohu je naše síla, a to i navzdory nepřátelům či zlu. Připojme se k této modlitbě důvěry.
Odpověď: Pán mě udržuje naživu.
Bože, zachraň mě pro své jméno, – svou mocí mi zjednej právo! – Bože, slyš moji modlitbu, – popřej sluchu slovům mých úst! Neboť povstali proti mně zpupní lidé, – násilníci mi ukládali o život, – na Boha nebrali ohled. Hle, Bůh mi pomáhá, – Pán mě udržuje naživu. – Budu s radostí přinášet oběti, – chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

2. ČTENÍ
Svatý Jakub rozvíjí ve třetí kapitole otázku pravé moudrosti, kterou vykresluje na konkrétních příkladech. V závěru kapitoly popisuje vlastnosti „pravé moudrosti“. A na to navazuje textem s jasně cílenou kritikou jednání konkrétního společenství a jeho nešvarů.
Jak 3,16 – 4,3
Milovaní! Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost. Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh vás povolal kázáním evangelia, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM
Navazujeme na předchozí neděle a pokračujeme v Ježíšově cestě do Jeruzaléma vstříc událostem Velikonoc. Ježíš učedníky připravuje na svoji smrt a vzkříšení. Ale oni řeší otázku svých kariérních pozic. Ježíš tak zakouší od učedníků nepochopení svého poselství. Teprve samotné Velikonoce jim otevřou oči a oni porozumí.
Mk 9,30-37
Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat. Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší. Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Tys dal svá nařízení, Hospodine, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty obnovuješ naše síly svými svátostmi; pozvedej nás neustále svou pomocí, abychom vytrvalou spoluprací s tvou milostí směřovali ke spáse. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Není nic špatného, když se snažíme zajistit sobě a svým blízkým štěstí, bohatství a pokud možno bezstarostný život. Ale všechny tyto jistoty nejsou to nejdůležitější, co Bůh od člověka očekává. Iluze bezproblémového života, který zařídíme sobě či druhým, byla často velkým pokušením, jež přineslo mnoho bolesti. Problémy mají svoji cenu! Jsou totiž velmi praktickou ukázkou, že nejsme sami sobě bohem a že bez Boha se dobré řešení hledá jen obtížně. Správná cesta obsahuje několik podmínek: Dobra se nedosahuje zlem (první čtení). Lhostejnost nevede dlouhodobě ke štěstí. Bůh je součástí našeho rozhodování a hledání optimálních řešení. A konečně pohodlí a zajištění není poslední cíl lidského života. Tím je plnost vztahu s Bohem a tomu by měla být podřízena všechna velká rozhodování.

 

 

24. neděle v mezidobí – cyklus B, 13. září

V Ježíšově misi se setkáváme s mocnými činy a velkými divy. Ale to není celé. Kristus přišel kvůli důležitější věci – on je mesiáš! První čtení využije text Izaiáše, abychom porozuměli, co je poslání mesiáše. V evangeliu pak budeme svědky první situace, v níž Ježíš začne vysvětlovat apoštolům, co znamená být mesiáš.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.). V padesáté kapitole Bůh oslovuje Izrael a ukazuje mu, že on se ho nevzdal. Je to Izrael sám, kdo od Boha odešel. Tuto Boží věrnost dokumentuje Hospodinův služebník, který, ač napadán, přesto věrně kráčí s Božím poselstvím. Všichni ti, kdo ho urážejí, nakonec poznají, že Bůh neustoupí ze své věrnosti a od svého záměru Izrael zachránit.
Iz 50,5-9a
Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle – Pán, Hospodin mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

ŽALM 116
Žalm 116 je modlitba důvěry v okamžiku ohrožení. To nemusí být jen realitou žalmisty. Může se stejně tak stát i naší modlitbou důvěry.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. Nebo: Aleluja.
Miluji Hospodina, neboť slyšel – můj prosebný hlas, – neboť naklonil ke mně svůj sluch – v den, kdy jsem ho vzýval. Obepjaly mě provazy smrti, – dostihly mě smyčky podsvětí, – uvízl jsem v tísni a trýzni. – Hospodinovo jméno jsem vzýval: – „Ach, Hospodine, zachraň mi život!“ Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě. Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, – mé oči ze slz, mé nohy z pádu. – Budu kráčet před Hospodinem – v zemi živých.

2. ČTENÍ
O živé víře má smysl mluvit jen tam, kde je podložena reálným jednáním. V historii církve se tento pohled dostal do sporu s texty svatého Pavla. Ten ovšem mluvil o jiném aspektu vztahu víra–skutky: naše skutky nejsou platidlem, kterým si kupujeme nebe, Boha či lásku. Jsou odpovědí na přijatý Boží dar.
Jak 2,14-18
Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Aleluja.

EVANGELIUM
Od šesté kapitoly Markova evangelia se mění základní důraz Ježíšovy činnosti. Nyní nám evangelista popisuje péči Krista o učedníky. Potřebují nejen objevit Ježíše jako mocného divotvůrce, ale především začít chápat jeho mesiánský úkol. Proto Pán na Petrovo vyznání reaguje první předpovědí své smrti a vzkříšení.
Mk 8,27-35
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“ Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“ Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak vzácná je tvá milost, Bože; lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Mocným působením svátostného pokrmu ovládni, Bože, celé naše nitro, aby v nás nepřevládlo naše lidské smýšlení, nýbrž božská síla této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V běžných rozhovorech s lidmi lze často objevit několik očekávání, která je přivádějí k diskusi o Bohu. Tím prvním je zvědavost, resp. touha po nějakém zajímavém zážitku. Jiní lidé očekávají, že Bůh vyřeší jejich problém. Další se k němu připojí, protože je to velký vůdce a oni se mohou schovat se ve stínu někoho mocného. Ale ani jedna ze skupin nehledá Boha pro něj samotného. Jenže právě o to jde. A má to také svoje překážky. A právě tyto bariéry dělící člověka od Boha Ježíš odstranil svojí obětí. V tom spočívá mesiášství, abychom my měli otevřený přístup k Bohu. A Ježíš ukazuje, co znamená být blízko Bohu: je to sebevydání do absolutní míry. Toto sebedarování dělá nejen člověk, ale především Bůh! Ač to na první pohled vyznívá jako strašlivá oběť smrti, ve skutečnosti je to jediná cesta k plnosti života.

 

 

23. neděle v mezidobí – cyklus B, 6.září

Dnešní evangelium navazuje na diskusi Ježíše s farizei o tom, co je kulticky čisté a proč. Není třeba připomínat, že Ježíšův pohled na zachovávání předpisů židovského Zákona byl odlišný. Pouhý formalismus Ježíš zásadně odmítá. Proto v prvním čtení připomínáme Boží povzbuzení lidem, kteří jsou v bezvýchodné situaci, v níž pouhý formalismus nevede k životu. Ve druhém čtení narazíme na známé téma Jakubova listu: je možné žít víru a nečinit skutky, které tomu odpovídají?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Tento text pochází pravděpodobně z 8 stol. př. Kr. a končí jím celek výroků proti pohanským národům. Vystupuje zde protiklad děsivého údělu pohanských národů ohrožujících Izrael vůči jásotu a veselí Božího lidu, který je znamením Božího vítězství.
Iz 35,4-7a
Řekněte malomyslným: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.

ŽALM 146
Žalm opakuje radost prvního čtení. Všimněme si sloves, která charakterizují Boží jednání, a připojme se k této chvále.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout navěky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Ve druhé kapitole Jakub otevírá velké téma Nového zákona: víra versus skutky. Jakub bude pranýřovat víru, která je jen teoretická a skutky se neprojevuje. V našem textu toto téma otevírá konkrétní příklad. Jeho platnost je po mnoha staletích stále aktuální.
Jak 2,1-5
Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad? Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
V předchozím textu (Mk 7,1-23 viz minulou neděli) Ježíš vedl ostrou diskusi o předpisech popisujících, co je čisté. Území Týru, Sidónu i Dekapole (Desetiměstí) bylo pohanské. Zde žijí z židovského hlediska nečistí lidé. V originále je řeč o neslyšícím a špatně mluvícím. Ježíš věnuje pozornost nečistému člověku a uzdravení znamená, že Bůh i na něj shlíží!
Mk 7,31-37
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys poslal svého milovaného Syna, aby tvým slovem a svátostným pokrmem sytil a živil tvůj lid; dej, ať nás přijímání těchto jeho darů přivádí k trvalé účasti na jeho životě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšovo uzdravení v Desetiměstí je více než jen zázrak. Věnuje pozornost pohanovi. Symbolicky je jeho postižení takové, že neumí slyšet Boží hlas, a tedy Hospodina nemůže dobře chválit. Ale Ježíš mu zázrakem navrací možnost chválit Boha správně! Z našeho hlediska nás obklopují lidé, kterými pohrdáme, protože jsou špinaví nebo vyznávají divné hodnoty či jde o imigranty… Ježíš netoleruje špatnost, ale otevírá Boží království všem. A to nikoli tím, že by se dotyčný polepšil. Asi těžko mohl svoji hluchotu nějak sám měnit. Ježíš zasahuje svojí mocí. Dnešní texty nás povzbuzují k naději v Boží moc, ale také jsou velkou výtkou uzavřenosti do vlastních zvyklostí a řádů, které jsou jen dočasné a tedy je občas potřebné je změnit.

 

 

22. neděle v mezidobí – cyklus B, 30. srpna

V tomto roce se během nedělí věnujeme především Markovu evangeliu. Téma této neděle by mohlo znít: Jde o předpisy nebo o smysl? Odrazí se v prvním čtení a hlavně v evangeliu. Tato otázka se netýkala jen farizeů, ale je i dnes klíčová. Modleme se za sebe i církev, abychom na jedné straně neutonuli v normách a byrokracii, ale na druhé straně nevytvořili bezbřehou anarchii. Tato vyrovnanost je úkolem každé generace.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium je shrnutím, ale i novou interpretací Mojžíšova zákona. Po úvodu (tři kapitoly) shrnujícím příchod do Izraele začíná naším textem opakování zákona. Slavnostní úvodní formule naznačuje význam dokumentu a jeho poslání.
Dt 4,1-2.6-8
Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“

ŽALM 15
Kratičký Žalm 15 (jen 5 veršů) opěvuje základní přesvědčení: kdo žije v souladu s pravidly Božího zákona, je šťastný. Jistě jsou někdy okolnosti života komplikované, přesto však základní pravidla Božího zákona vedou ke štěstí a je skvělé, že je můžeme znát a žít podle nich.
Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá. Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Kdo nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ
Jakubova epištola hned od prvních veršů začíná ostrým tónem. Jakub povzbuzuje zkoušené, ale ostře kárá ty, kdo se povyšují. Na to navazuje náš text. Je povzbuzením k pokoře a k radosti z Božího a nikoli jen našeho díla.
Jak 1,17-18.21b-22.27
Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno u hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.

EVANGELIUM
Od šestého verše šesté kapitoly Markova evangelia se mění vztah Ježíš–farizeové–učedníci. Ježíš se soustředí na učedníky a prohlubuje se neporozumění farizeů. Ve vybraném textu jsou vypuštěny důležité pasáže ukazující tento posun (v. 17). Popsaná scéna je přesto stěžejní pro pochopení Ježíšova postoje k Zákonu: Neruší Zákon ve smyslu anarchie. Naopak požaduje, aby jednotlivé příkazy byly v našem jednání naplněny vnitřním obsahem: víme, proč takto jednáme.
Mk 7,1-8.14-15.21-23
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem, který v nás živí lásku; prosíme tě: ať nám tento pokrm dává sílu, abychom tě milovali a sloužili ti ve svých bratřích. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
K plnému porozumění dnešnímu evangeliu je vhodné přečíst ještě jednu scénu, která navazuje na náš text (Mk 7,24-30). Teprve v kontrastu celé sedmé kapitoly vyvstane smysl Ježíšovy výtky. Víra vyžaduje skutky (druhé čtení), ale skutky nejsou důvodem spásy. Bůh sám skrze Kristovu oběť zachránil člověka. Naše skutky jsou odpovědí na Boží pomoc. Podobně je tomu se „skutky Zákona“, tedy s náboženskými předpisy. Mají být odpovědí, obsahovat vnitřní smysl, který člověka motivuje k tomu, aby je dělal. Pokud skutek spojený s náboženskou praxí není nesen vírou, ale jen nařízením či bezduchým „vždycky to tak bylo“, pak sotva může sloužit ke vzdání úcty Bohu.

 

 

21. neděle v mezidobí – cyklus B, 23. srpna

Po několik týdnů jsme v evangeliu četli text šesté kapitoly Janova evangelia věnovaný eucharistickým úvahám. Dnešní neděle přináší vyvrcholení této kapitoly. Jde o dramatický závěr, který každého čtenáře staví před rozhodnutí. Proto také první čtení popisuje podobnou situaci ze Starého zákona. Druhé čtení přináší často citovaný text o manželství.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Jozue líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Tato kniha nepopisuje přesné historické události, vznikla mnohem později. Spíše líčí slavnostním jazykem teologický výklad skutečností. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy s Bohem: Jozue dá Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu po všech zkušenostech s Bohem. Tento moment objevíme i v dnešním evangeliu.
Joz 24,1-2a.15-17.18b
Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

ŽALM 34
Liturgové nás po tři týdny provázejí tímto žalmem. Vidí v něm živý příběh víry související s dramatem eucharistie. Izrael zažil velké věci s Bohem. Proto může říci: Hospodin zachraňuje duše svých služebníků…
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. Spravedlivý mívá mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena. Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ
Tento text patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu podle evangelia. Nelze přehlédnout některé prvky dobového pohledu na manželství. Více je ovšem důležité odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Obě strany mají svá úskalí a své úkoly. Ale především nepřehlédněme, jak významné srovnání pro manželství používá! Takové srovnání nedostane žádná jiná lidská instituce.
Ef 5,21-32
Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.
EVANGELIUM
Vyvrcholení! Tak lze nazvat závěrečné verše šesté kapitoly Janova evangelia. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy (vlastní oběť), ale naznačil, jak se stát účastnými této oběti, totiž přijetím jeho těla a krve. Pít krev je výslovně zakázáno, stejně jako jíst lidské maso! Není divu, že Izraelité jsou zděšeni. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“
Jan 6,60-69
Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Země se sytí plody tvého díla, Hospodine. Dáváš růst bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb i víno k radosti lidského srdce.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Velmi často přistupujeme k eucharistii, často i bez hlubšího spojení s Bohem. Snadno lze přehlédnout, jak dramatická skutečnost se v nepatrném kousku chleba odehrává. Přijímat Kristovo tělo neznamená jen radostnou událost podobnou večírku s přáteli. Bůh nám nabízí účast na svém vlastním dramatu lásky, vydanosti Boha člověku, která odráží nejvnitřnější Boží život. Bůh sám sebe znovu a znovu daruje, když se jedna osoba Trojice vydává druhé. Kde jinde lze „ochutnat“ tuto vydanost, než právě v eucharistii. Petr správně reaguje: „Nemáme jinou cestu ke spáse“.

 

 

20. neděle v mezidobí – cyklus B, 16. srpna

Na pokračování procházíme šestou kapitolou Janova evangelia, která se věnuje tématu eucharistie. Tentokrát však budeme rozjímat nejen nad eucharistií, ale nad samotným tajemstvím spásy a kříže. Pro mnohé byla tato otázka vydanosti, která nám otevřela cestu k životu, až příliš náročná. Platí to také o nás?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Přísloví vznikla jako soubor jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale najdeme zde i ucelenější části. Devátá kapitola je postavena jako podobenství: moudrost jako moudrá žena a hloupost jako hloupá žena. Obě ženy nabízejí, ale jejich nabídka nese odlišné ovoce. Kdo následuje moudrost, ač sám neznalý, dojde moudrosti!
Př 9,1-6
Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

ŽALM 34
Pokračujeme z minulé neděle citací třicátého čtvrtého žalmu. Šťastný život není zcela totožný s velkým bohatstvím či uznáním a mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému štěstí.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!

2. ČTENÍ
Již v minulých nedělích jsme připomněli, že autor nejprve mluvil o životě ve společenství a na to navázal poučením, co patří a co nepatří do života společenství. V těchto jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě.
Ef 5,15-20
Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou dal Bůh Izraeli. Nyní ale Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné, aby jedl lidské maso. Ale Ježíš jde ještě dál. Účast na hostině jeho těla je účastí na společenství s Bohem.
Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Kristus jde se svými slovy za hranice běžných teologických disputací. Již nediskutuje, ale mluví o sobě jasně a přímo. Ukazuje, jaká cesta vede k záchraně. A jde o kroky mezi životem a smrtí. Asi nejlépe může opsat celou tuto stať evangelia pojem „vydanost“. Vydanost Krista, která otevírá cestu člověku. Jíst, přijímat tuto vydanost znamená mít fyzický podíl na spáse. Pít krev nese sebou hlubokou účast na Ježíšově oběti. Přijímat znamená stávat se součástí oběti kříže. Nejde o žádná estetická vyjádření. To se vzápětí stalo kamenem úrazu nejen pro farizeje, ale také pro učedníky. Ježíš mluví skutečně velmi drsně. Ono však není možné stále jen opisovat události kříže poetickými slovy. Je třeba porozumět, že tu jde o všechno!

 

 

19. neděle v mezidobí – cyklus B, 9. srpna

Dnešní neděli se vracíme již po třetí za sebou k „eucharistické disputaci“ v Janově evangeliu. Jaký význam má eucharistie nejen pro teology, ale pro nás samotné? Jaké důsledky přináší její přijímání? Na tyto otázky se pokusíme hledat odpověď v textech dnešní neděle.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Děj příběhu se odehrává v 9. století př. Kr. V této době je Izrael rozdělen na jižní Judsko a Severní Izrael, který byl mnohem více rozvolněný ve víře v Hospodina. Eliáš je zde jediný Hospodinův prorok. Na hoře Karmel se ostře postaví proti pohanství a sklidí nenávist pohanské manželky krále. Je na pokraji svých sil. Ale Bůh ho vede i v této chvíli.
1 Král 19,4-8
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34
Po tři týdny budeme v souvislosti s evangeliem připomínat tento žalm. „Hledal jsem pomoc a nalezl jsem ji!“ Bůh je dobrý! To je zkušenost nejen žalmisty, ale také Eliáše a mnoha křesťanů. Připojme se k tomuto chvalozpěvu na Boží věrnost.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ
Čtvrtá kapitola listu zaměří pozornost na napomenutí a soustředí se nejprve na otázku života ve společenství. Na to navazuje klíčovým požadavkem přijetí Boha do vlastního života, což znamená opustit svět zla a dát své síly dobru. Autor v Ef 4,25 – 5,13 nastiňuje charakter takového života.
Ef 4,30 – 5,2
Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme na pokračování šestou kapitolu Janova evangelia. Pohybujeme se v kontextu slavení Velikonoc, kdy si Izraelité krom jiného připomínali dar many, kterou je Bůh sytil na poušti. Jan zřejmě vytváří paralelu k reptání Izraelitů na poušti, protože také zde židé reptají, na „chléb z nebe“, jak Ježíš sám sebe nazve. Všimněme si spojení „dávat chléb“ a vazby „já dávám“. Na poušti je to Bůh, který sytí manou, zde dává chléb Kristus. Tedy on je Bůh!
Jan 6,41-51
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Vracíme se již po třetí za sebou k „eucharistické disputaci“ v Janově evangeliu. Jde o více než pouhé diskutování. Ježíš velmi zdůrazňuje nezbytnost sycení se tímto pokrmem, aby člověk měl život. Jde tedy o rozhovor o spáse. Poslední verš dnešního evangelia je zásadním pojítkem mezi tajemstvím eucharistie a Ježíšovou obětí na kříži. Právě tento verš je klíčem ke smyslu i tajemství eucharistie, resp. slavení mše svaté. Eucharistie je nejen připomínkou, ale zpřítomněním skutečnosti vydání se Krista za nás.

 

 

18. neděle v mezidobí – cyklus B, 2. srpna

V liturgických textech nedělí sledujeme šestou kapitolu Janova evangelia a s ní související téma eucharistie. Jaké roviny našeho života a víry toto téma zasahuje? Až překvapivě lze objevit v dnešních textech liturgie výrok, že půjde doslova o přežití. Eucharistie má úzkou vazbu na život (první čtení), ale také na život věčný (evangelium).

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Exodus vypráví o vyjití Izraele z egyptského otroctví (před rokem 1200 př. Kr.). V předchozí kapitole zní vítězná píseň o přechodu Rudého moře. A hned vzápětí Izrael pochybuje. Ale Bůh jejich pochybnost obrátí v požehnání, ba dokonce tak předznamená mnohem větší dar – eucharistii.
Ex 16,2-4.12-15
Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“

ŽALM 78
Autor Žalmu 78 nejen vzpomíná, ale také ukazuje Boží jednání na konkrétních událostech exodu z Egypta. Mimo jiné připomíná i manu. Zkusme tuto modlitbu rozvinout a chválit Pána za všechny okamžiky, kdy jsme i my zažili velké věci s Bohem, zvláště v eucharistii.
Odpověď: Hospodin jim dal nebeský pokrm.
Co jsme slyšeli a poznali, – co nám otcové vyprávěli, – příštímu pokolení budeme vypravovat – slavné Hospodinovy činy i jeho moc. Poručil mrakům nahoře – a otevřel brány nebes, – seslal na ně déšť many, aby se najedli, – a dal jim nebeský pokrm.Člověk jedl chléb silných, – pokrm jim poslal do sytosti. – Přivedl je do své svaté země, – k horám, které získala jeho pravice.

2. ČTENÍ
Čtvrtá kapitola Efezanům je věnovaná životu ve společenství. Pavel zná realitu a nekreslí žádný naivní obraz. Naopak! Snaží se přivézt čtenáře, kteří donedávna žili pohanskými mravy, k plnému rozhodnutí pro Boha, a tedy zřeknutí se pohanských praktik.
Ef 4,17.20-24
Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

EVANGELIUM
V šesté kapitole se otevře velké téma „chleba života“. V první části se vypráví o nasycení pěti tisíc. Lidé viděli zázrak a jsou fascinováni. A právě to otevře diskusi, kterou budeme sledovat po několik nedělí! Tématem bude víra a „nová mana“, kterou je sám Kristus.
Jan 6,24-35
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‘Chléb z nebe jim dal jíst.’“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty o nás stále pečuješ a občerstvuješ nás chlebem života; prosíme tě, provázej nás svou mocnou ochranou, abychom dosáhli věčné spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zázrak nasycení zástupu vyvolal reakci. Lidé očekávají, že muž z Nazareta může zastavit hlad a povinnost práce. Ježíš ale pozornost posluchačů vede dál. Vede je k víře, která je klíčová pro setkání s Bohem. Víra v běžném lidovém chápání označuje něco nezvyklého, nadpřirozené zázraky, kejkle… Z takového omezeného pojetí víry je Ježíš ihned vyvede. Skutečné zázraky jsou jen odkazem na nebeského Otce. O něj jde v první řadě! A teprve v takto správně postaveném pojetí víry se můžeme znovu soustředit na Ježíše. Již nejen na jeho zázračnou moc proměnit chléb, ale na jeho mesiánskou roli: zachránce člověka, který může každého, kdo uvěří, přivést k Otci.

 

 

17. neděle v mezidobí – cyklus B, 26. července

Eucharistie se pro nás stala běžnou součástí života. Co je ale její podstatou, principem, proč ji Pán právě takto ustanovil? Odpovědi budeme hledat nejen v textech této neděle (první čtení, evangelium), ale také po následujících několik týdnů. V letošním roce proběhne Národního eucharistický kongres, a tak lze tato témata spojit.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Náš příběh se odehrává v polovině devátého století a patří do skupiny zpráv o mocných činech proroka Elíši, nástupce proroka Eliáše. Hospodinovo slovo se současně stává zaslíbením do budoucna, které se naplní v evangeliu.
2 Král 4,42-44
Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži Elizeovi chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl svému služebníku: „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145
Hospodin je ten, který sytí. Zaslíbení prvního čtení se stávají skutečností i v našem osobním životě. Proto se Žalm 145 může proměnit v naši osobní modlitbu.
Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ
List Efesanům se věnuje pojmu církev, vztahu Krista a církve, ale také vztahům uvnitř církve. Jedním ze základních problémů každého společenství je odlišnost. Odlišnost lidí, nadání, darů i sil. A právě tomu věnuje autor listu čtvrtou kapitolu.
Ef 4,1-6
Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
Začínáme číst 6. kapitolu Janova evangelia a budeme ji po pět nedělí sledovat. Tento dlouhý text (71 veršů) má několik dramatických zlomů a řadu výroků. Odrazovým můstkem vyprávění se stal zázrak, o němž čteme v dnešní perikopě. Jak ukážou další části příběhu, cílem je vysvětlení Kristova sebedarování v eucharistii! Sledujme, co všechno se k eucharistii vztahuje již v našem úryvku.
Jan 6,1-15
Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Je až neuvěřitelné, kolik rozměrů se k eucharistii vztahuje. Svatý Jan ve svém evangeliu nezařadil proměňování při vyprávění o poslední večeři. Vložil ovšem do textu dlouhou pasáž o chlebu života. Zázrak rozmnožení chleba otevírá hned několik témat: Bůh sytí hladové, Bůh není lhostejný k nouzi člověka. Ale také Pán umí řešit situace, kdy naše lidské možnosti jsou v koncích. Nezřídka si biblisté všímají drobné poznámky o množství trávy, které dokazuje pozornost Ježíše. Tato hostina byla příjemná. Výčet vazeb šesté kapitoly na eucharistii může ještě dlouho pokračovat. Ač to na první pohled nemusí být zřejmé, s eucharistií úzce souvisí také druhé čtení. Svatý Pavel bolestně nese roztržky, které jednotlivé komunity křesťanů zakoušejí, jak to vidíme nejvíce v listě Korinťanům. Eucharistie je nejen tělem Pána Ježíše, ale také poutem spojujícím Kristovo mystické tělo církve!

 

 

16. neděle v mezidobí – cyklus B, 19. července

Jak má vypadat člověk, který určuje směr či vede nějaké společenství? Je to manažer? Je to byznysmen? Odpověď budeme hledat v textech liturgických lekcí. I když některé biblické pojmy pro dnešního moderního člověka především ve městech ztrácí obsah či se posouvají, dovolme zaznít textům, které vycházejí ze zkušenosti lidí žijících před dvěma tisíci lety. A propojme tyto texty s modlitbou za sebe i za ty, kteří mají společenství sloužit právě tímto způsobem.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš začal působit v době rozkvětu Izraele jako profesionální prorok na dvoře krále Jóšiáše, ale brzy se situace změní a Izrael stojí na pokraji největší krize (po roce 609 př. Kr.). Králové stále mění spojence, Izrael podléhá dobyvatelům, zrazuje vazalské smlouvy… V době zmatku a chaosu Pán přislibuje pevného pastýře, který své stádo povede.
Jer 23,1-6
Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

ŽALM 23
Tento žalm je modlitbou, která odpovídá na první čtení. Připojme se k této chvále i prosbě a opřeme se o dávnou zkušenost žalmisty i my.
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. – Občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
Ve verších Ef 2,11-12 autor důrazně ukazuje, že pohané kdysi žili bez Boží milosti. Ale nyní jsou rozdíly setřeny. Od 14. verše (druhé věty čtení) cituje autor hymnus dokazující smíření židů a pohanů. Již není třeba dělit lidi na horší (pohany) a vyvolené (židy). Nyní jsou všichni jedno v Kristu.
Ef 2,13-18
Bratři! Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části – (židy i pohany) – spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM
Perikopa navazuje na minulou neděli – poslání učedníků. Ježíšova starost o učedníky a také o zástup bude následně důvodem zázračného nasycení zástupu. Ale zastavme se v tomto úryvku a zahlédněme Ježíšovu starostlivost!
Mk 6,30-34
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium velmi krásně vystihuje čas dovolených a prázdnin. Také Pán zve učedníky k odpočinku. Nechce je zničit, nejde mu o výkon za každou cenu. Jsou pro něj bratřími a on jako jejich mistr o ně pečuje. Pojem pastýř z prvního čtení a žalmu je obrazem Boha, kterému záleží na jeho lidu. Neznamená to, že za něj vše udělá. Ale není lhostejný! Zároveň vidíme, že pečuje nejen o učedníky, ale také o každého, kdo přichází. Nelze doložit, zda učedníci žárlili či naopak Pánovi s radostí pomohli. Přesto je před námi důležitá otázka: Dokážeme přát lidem okolo nás odpočinek, požehnání a pokoj? Jistě že je mnoho případů, kdy lidé okolo nás jsou líní, vyhýbají se práci… Je ale stejně tak nemálo lidí, které zastihneme právě v okamžiku, kdy jejich nedůležitějším úkolem v dané chvíli je odpočinek!

 

 

15. neděle v mezidobí – cyklus B, 12. července

Dnešní neděle je nesena tématem povolání k hlásání Boží zvěsti. Ale pozoruhodné bude povolání nikoli profesionálů, ale laiků. Budeme sledovat, jak Bůh povolával „laiky“ již dávno před Kristem (první čtení), ale stejně tak i Pán Ježíš takové pověření dělal (evangelium). Proto je dnešní neděle důvodem k modlitbě za laiky, kteří jsou Pánem zavoláni ke službě slova, jako jsou např. katecheté a mnozí další.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Amos je nejstarší prorocká kniha Starého zákona (8. stol. př. Kr.). Prorok je z Judska, ale působí v sousedním státě – Severním Izraeli. V předchozím textu vyhlásil čtyři hrozivá proroctví. Na dvě Bůh reagoval slitováním, ale druhá dvě se naplní! Izrael reaguje odmítnutím. Amos ovšem nestaví úspěch mise na sobě. On je laik. Vše stojí na Božím pověření.
Am 7,12-15
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: ‘Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!’“

ŽALM 85
Žalm jako by reagoval na vyhnání Amose. Kdyby Izrael poslechnul, pak by zakusil mnohé požehnání. Připojme se k modlitbě nikoli hořekováním nad stavem světa, ale prosbou za něj. My chceme slyšet, chceme zakusit Boží požehnání!
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ
List Efezanům začíná náročným hymnem. Klíčem je druhá věta. Sledujme v textu, jak hluboce se týká právě nás! Autor používá právnickou logiku: Jestliže nás získal vykoupením, pak jsme jeho. Proto si již nedělejme starosti, jak se Bohu přiblížit. Jsme jeho!
Ef 1,3-14
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.

EVANGELIUM
V předchozím textu jsme minulou neděli četli o odmítnutí Ježíše doma v Nazaretě. Jen ti, kteří přijmou Ježíše, stávají se učedníky. Ty Kristus „zmocňuje“, oni zakoušejí jeho sílu při hlásání a Bůh skutečně skrze ně působí.
Mk 6,7-13
Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, děkujeme ti, že smíme vždy znovu slavit památku smrti a vzkříšení tvého Syna, a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Na řadě míst Starého zákona Bůh povolává nejrůznější lidi, aby ho nejen následovali, ale aby zasáhli ve prospěch celého společenství víry (Gedeón, David, Ester…). Ani v Novém zákoně se tato Boží strategie nemění. Pán tyto lidi vybavuje svým požehnáním a mocí (Mk 6,7). Projevuje se však toto povolání i dnes? Odpověď je jednoznačná. Tím vyvstává druhá otázka: Nejsme to my, které Bůh třeba dnes volá k nějaké službě evangeliu, víře, církvi, společenství? I když se možná zalekneme určitého úkolu, Pán k němu dává svoji milost a tyto služebníky vždy doprovází svojí mocí. A to je úžasné zažít.

 

 

Slavnost sv. Cyrila a Metoděje – cyklus B, 5. července

Slavíme svátek světců, kteří mají mimořádný význam pro rozšíření evangelia v slovanském světě, nejen v naší zemi. Jejich evangelizační přístup byl zcela nevšední a odrážel obrovskou vzdělanost především Cyrila. Také vybrané texty reflektují tuto událost. Dnešní slavnost je příležitostí k modlitbě za slovanské země, především za Ukrajinu a Rusko.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyšte Slovo, které od Boha přišlo, slovo, které krmí lidské duše, slovo, které sílí srdce i rozum, slovo, které vede k poznání Boha.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal našim předkům svaté Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
V textech „Třetího“ Izaiáše se ocitáme v Izraeli po návratu z Babylonského zajetí (po roce 539 př. Kr.). Už v předchozích kapitolách byla vykreslena postava „služebníka Hospodinova“. On zachrání a nyní přináší radostnou zvěst (řecky evangelion).
Iz 61,1-3a
Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu obveselit, dát jim věnce místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.

ŽALM 116
Všechny národy mají zakusit Boží milosrdenství, to platí také pro Slovany!
Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy. Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ
Od konce druhé kapitoly mluví sv. Pavel o službě hlasatelů evangelia. Zvěstují větší slávu, než poznal Mojžíš a ona je také jejich nadějí. Není však důvodem vychloubání!
2 Kor 4,1-2.5-7
Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. Ale hlásáme pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jděte a učte všechny národy, praví Pán; já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. Aleluja.

EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipované tak, že od 9,51 vkládá autor velkou vsuvku (do 19,27). Neobsahuje vyprávění o událostech na cestě do Jeruzaléma, ale řadu Ježíšových výroků. Hned na úvod Pán napomíná učedníky: „Nepřišel jsem zahubit, ale zachránit.“ A po té vyzývá k rozhodnutí následovat ho. Na to navazuje naše perikopa.
Lk 10,1-9
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec ani mošnu ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Slovo Páně se šířilo po celé krajině.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
S vírou ve tvé vítězství a v tvůj slavný příchod přijali jsme, Pane, tvé tělo a tvou krev; dej nám na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje, ať jsme všichni spojeni v jednotě víry a lásky, abychom v den soudu stáli po tvé pravici. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Je až neuvěřitelné, sledujeme-li životopis našich světců, jakou měli odvahu a sílu vyrazit do země, která z jejich pohledu byla zcela barbarská. Přichází z nejvyspělejší země světa na samý okraj. A navíc budou mnohokrát čelit nařčení západních představitelů církve, že jejich forma hlásání a především liturgie je v rozporu se zbytkem učení církve. Avšak tito světci jdou evangelium obhájit před papežem, a to opakovaně. Tragický osud nepřijetí či kalkulování „mocných“ nemohou zastavit evangelium. Velkým objevem našich světců bylo sestavení abecedy, která dokázala zachytit slovanský jazyk, a díky tomu bylo také možné přeložit Bibli. Je zjevné, že Boží slovo v životě těchto mužů hrálo klíčovou roli. Dnes jsme o tisíc let dál. Jak vypadá dnešní hlásání evangelia? Najdeme odvážné, kteří žijí z Božího slova, uposlechnou Boží výzvu a vyjdou znovu hlásat Slovanům radostnou zvěst?