(Panna Maria Svatohostýnská)

Významné mariánské poutní místo na střední Moravě,
v Olomoucké arcidiecézi, ve Zlínském kraji

Svatý Hostýn

Oficiální, denně aktualizované stránky Matice svatohostýnské a Duchovní správy na Svatém Hostýně,
které pro Vás připravujeme s vírou, nadějí a láskou. Jsou zaměřeny do duchovní i světské sféry.

Venkovní křížové cesty na Svatém Hostýně

Většina poutních míst má kromě své kostelní obrazové křížové cesty ještě křížovou cestu venkovní, aby při větším množství poutníků se modlící procesí vzájemně nerušila a mohla nábožně prožívat jednotlivá zastavení smrtelné cesty Pána Ježíše.
Koncem minulého století na stěnách hostýnského kostela ještě visely obrazy křížové cesty z roku 1874, ale při vzrůstajícím počtu poutníků vyvstala potřeba vybudovat křížovou cestu venku, někde v okolí kostela.
Proto na výborové schůzi Matice svatohostýnské 17. srpna 1899 předložil superior P. Zimmerhackel návrhy, plány a rozpočty na nové kapličky křížové cesty. Výbor přizval k jednání ještě bývalého superiora P. Cibulku a po valné hromadě 11. září 1899 společně rozhodli, kde a jak budou kapličky rozmístěny. Ještě téhož dne byl posvěcen základní kámen. Stavbou křížové cesty byl pověřen P. Cibulka a pod jeho vedením byly v roce 1900 zahájeny práce. Jednoduché kaple prvního a druhého zastavení byly postaveny hned za Sarkandrovkou, následujících osm zastavení situovaných směrem k rozhledně tvoří otevřené kamenné podstavce ukončené křížem, na nichž jsou osazeny obrazové reliéfy znázorňující potupnou cestu našeho Spasitele na Kalvárii. Poslední čtyři obrazy křížové cesty jsou opět umístěny v kaplích různého slohu. Pocházejí z Innomostí od firmy Trautner. Obrazy zhotovil bystřický malíř pan Žůrek. Jeden obraz stál 100 zl. a veškerý náklad uhradili různí dobrodinci. V zimě se obrazy zakrývají dřevěnými okenicemi, aby byly chráněny před mrazem a sněhem. Na svátek Povýšení sv. Kříže 14. září 1902 se konalo slavné svěcení dostavěné křížové cesty.

V uměleckých kruzích nebyla tato stavba křížové cesty přijata s nadšením. Psalo se o tom, jak "poskrovnu je umění na Svatém Hostýně", dále, že se "celé témě Svatého Hostýna právě znešvařuje nevkusnými kapličkami" atd. Díky vlivu Katolické moderny, jejímž orgánem byla moravská revue Nový život, propagující vedle moderního umění také ideu cyrilometodějskou a obrození katolického a slovanského života na Moravě, byl povolán na Svatý Hostýn umělec nejpovolanější, proslulý již svými "národními pohádkami" na Pustevnách, architekt Dušan Jurkovič.
Na výborové schůzi Matice svatohostýnské 30. června 1903, kde se jednalo o vybudování další křížové cesty, byl hostem i architekt Jurkovič. Matice svatohostýnská mu svěřila vypracování generálního situačního plánu nejen pro novou křížovou cestu, ale i ostatní stavby na Svatém Hostýně.
Hotové plány předložil architekt Jurkovič 7. dubna 1904 a výbor Matice svatohostýnské je odsouhlasil. Bylo rozhodnuto, aby veškeré další stavební dění v celém hostýnském areálu navrhoval a řídil on sám, aby se včas předešlo různým nešvarům z minulosti, jako jsou např. prodavačské stánky "vybujelé jako příživné houby po obou stranách schodiště" před poutní bazilikou. Snahou výboru Matice svatohostýnské podporovanou novým olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem (pocházel z Březnice u Zlína) bylo, aby se hostýnský poutní areál zaskvěl moderním slovanským uměním.
Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od kostela. Na architektonicky řešené cestě podkovitého tvaru nepravidelně rozmístil třináct tvarově obměňovaných zastavení, která po pravé straně jakoby vystupovala z lesa. Z vrcholu od chrámu osm z nich klesá, deváté zastavení vystupuje na mohutné kamenné terase, na kterou se stoupá po řadě schodů. Ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda, začleněná do areálu hřbitova. Uvnitř je kamenný reliéf Kladení do hrobu.
Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do druhé světové války. Válečné útrapy a s tím spojený nedostatek financí narušily tento velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se upustit od mnohých vyprojektovaných staveb, jako např. shromažďovací síně, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje, obchodního bazaru a mnohých dalších.
Jednotlivá zastavení jsou zhruba trojího typu. Jsou navržena jako otevřené kaple, které tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem a lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny je buď obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky jsou kryty prejzy. Modré šupinové tašky kryjí také oblouk nebo štít zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je nesena dvěma sloupky s konzolami. Tyto dřevěné sloupky v kamenném soklu mají polychromii červenou, žlutou, modrou a zelenou, rovněž i lomenička. Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše chaloupky chráněn secesně zahnutým plechem. Trojúhelníkový štít je završen křížem. Střecha je nižší, rozložena na tři lomeničky, z nichž střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček je z kamenných stupňů, před obrazem je klekátko. Malířská výzdoba byla svěřena Jožkovi, který také navrhl první skleněné mozaiky pašijových scén. Provedl je B. Škarda z Brna. Později pak pokračoval na barevných keramických mozaikách J. Köhler.
Podle Hlasů svatohostýnských z roku 1906 výlohy spojené s budováním křížové cesty za dva roky (1904 a 1905) činily 32 985 tehdejších korun.
Další zajímavosti o stavbě "nové" křížové cesty a jejich tvůrcích
(podle knihy Fr. Žákavce Dílo Dušana Jurkoviče, dr. Jar. Mathona: Jano Köhler a jeho dílo, časopis Obzor z roku 1906 a Hlasy svatohostýnské)
Jurkovičův rodný západoslovenský kraj byl velice podobný hornatému Valašsku a tyto dva kraje jakoby spojovala "Štefánikova stezka", která se táhla přes Javorníky až k Bradlu.
Už i jeho předkové byli s tímto valašským krajem svázáni. V nedaleké Rusavě kdysi našel útočiště jeho děda Samuel Jurkovič, jehož nejstarší dcera Juliana se provdala za duchovního pastýře Daniela Slobodu, který působil 51 let na Rusavě jako evangelický farář. V čase prvního slovenského povstání se stala rusavská fara úkrytem jeho strýci J. M. Hurbanovi v roce 1848, tetě Anně a potom i matce Emílii. Takže Jurkovičovi nebyla hostýnská hora cizí.
Při svém prvním působení u stavitele Bully v Martině se Jurkovič důkladně seznámil se slohem oravských lidových staveb. Objevil zde štíhlé sedlové lomenice s paprsčitým štítovým motivem posazeným na věžový hranol prolomený zdobnými otvory a oživený bohatým pavláčkovým arkýřem, balustry, sloupky, stříšky a štíty provázené bohatou lidovou ornamentikou. Později se pak učí a bedlivě sleduje techniku lidových tesařů - Valachů, sbírá plány dřevěných kostelů a valašských chalup. Při svém dalším působení u architekta Urbánka ve Vsetíně (1889 až 1899) vyznává se Jurkovič ve svém díle z lásky k lidovému stavitelství, zvláště pak k stavbám vyššího stupně, jako jsou valašské dřevěné kostelíky - "stavby útulné, úhledné a velebné".
V letech 1897 až 1899 úspěšně pracuje na svých malebných chaloupkách na Pustevnách. Jurkovič jimi proslul po celé Moravě i Čechách a byl nazýván "básníkem dřeva".
Dne 30. června 1903 byl architekt Jurkovič přizván na výborovou schůzi Matice svatohostýnské, kde mu bylo svěřeno vypracování nové křížové cesty. Před zahájením projekčních prací musel nejprve jeho asistent pan Fiala velmi důkladně zaměřit severní část hostýnského vrchu, kde měly stát kaple křížové cesty. Na základě těchto podrobných výškových měření vypracoval Jurkovič situační plán celého hostýnského areálu. Kompletní hotové plány předložil Jurkovič výboru Matice svatohostýnské 7. dubna 1904.
Dne 24. května 1904, jakmile nastalo na Hostýně příznivé počasí, pustil se bystřický stavitel František Bednařík podle předložených plánů do práce. Do podzimu roku 1905 bylo už postaveno pět kaplí křížové cesty (XIII., XII., XI., X. a IX. zastavení). Stavitel upozorňuje ve svém rozpočtu na obrovské náklady, především na povozy: "Nikdo nemá ani pomyšlení, co stavba na naší hoře stojí oproti stavbám na rovině."
Z plánů a z dosavadních staveb Jurkovičových bylo zřejmé už od začátku, že hotové kaple budou ozdobou Svatého Hostýna. Ale nesmírně důležitá byla také obrazová výzdoba těchto kaplí. Sám Jurkovič vyzval ke spolupráci předního moravského malíře Jožu Úprku, který vypracoval návrhy obrazů všech třinácti zastavení. Vzhledem k náročným povětrnostním podmínkám na Hostýně vyvstal další problém -jakou zvolit techniku provedení, neboť už i na šamotových obrazech staré křížové cesty byly znát stopy poškození, způsobené drsným podnebím. Nakonec byla přijata nabídka pana Škardy z Brna: Vytvoření obrazů novým způsobem sklomalby, která by i v těchto podmínkách měla odolat. Tato technika se liší od mozaiky tím, že není skládána z malých barevných kamínků, ale tvoří ji větší části malovaných skel. Malba se provádí ze spodní strany, vypálí se a pod ni nanese další vrstva emailu, která se po vypálení se sklem spojí. Potom se jednotlivé díly obrazu přilepí na azbestový podklad, na který se natmelí 1,5 cm tlustou vrstvou jednotlivé kousky skla a tyto vzniklé plotny se cementovou malbou lepí do zdiva. Jednotlivé spáry se očistí a vytmelí kytem. Popisovaný způsob skelné mozaiky byl úplně nový a odborníci se domnívali, že nemůže být zničen ani deštěm ani žádným jiným povětrnostním vlivem.
Dne 27. června 1905 přivezli pánové Jurkovič a Škarda první obraz pro XIII. zastavení. V němém úžasu stáli poutníci před nádherným obrazem představujícím Pannu Marii Bolestnou, jak drží na klíně mrtvé tělo svého Syna, zarmoucenou Magdalenu, Nikodéma, sv. Jana a další postavy. Nevěděli, co mají obdivovat dříve - Jurkovičův důvtip, uměleckou koncepci mistra Úprky a nebo přesné a důkladné provedení na skle panem Škardou. V dalších dvou letech byl stejnou technikou proveden obraz XII. zastavení "Ježíš umírá na kříži" a 11. května 1907 bylo ozdobeno nejvelkolepější XI. zastavení s obrazem "Ukřižování", také od Úprky. Již sama kaple svým tvarem, polohou a umístěním se vztyčuje nad svým okolím jako Ježíšův kříž na Golgotě a naznačuje důležitost tohoto okamžiku. Kompozice obrazu je věrná evangeliu. Vedle důstojné a božské postavy Krista vidíme po pravici lotra odevzdaného do vůle Boží a zoufalého po levici. "Ať nás sílí pohled na tvůj kříž, abychom jednou měli podíl s tebou, který z dřeva kříže kraluješ nad nebem i nad zemí."
V květnu 1910 se v Hlasech svatohostýnských oznamuje, že skelné mozaiky se na Hostýně neosvědčily. Mezi sklo a azbest začala vnikat voda, která pak s mrazem postupně vykonávala své ničivé dílo. Části mozaiky vypadávaly, musely být i několikrát do roka opravovány a nahrazovány, ale stejně znovu vypadávaly. Aby se cenné obrazy úplně nerozpadly, uvažovalo se o jejich sejmutí a umístění v kryté suché místnosti.
Na valné hromadě 12. září 1910 bylo navrženo, aby obrazy byly umístěny v chodbách kláštera na Velehradě. Plánované záměry se zřejmě uskutečnily, protože listopadové Hlasy svatohostýnské z roku 1912 upozorňují, že 17. října 1912 byl do XI. zastavení křížové cesty zasazen nový mozaikový obraz podle návrhu J. Köhlera.
Tak se seznamujeme s dalším velkým umělcem, který svým uměním obohatil křížovou cestu. Snad žádný český umělec nám nevytvořil tolik variant podob Panny Marie jako Jano Köhler. Problematika mariánského kultu byla Köhlerovi drahá a stále se jí zabýval. Nejraději se vrací k Panně Marii s Děťátkem, jako např. k Panně Marii Hostýnské (známé i ze starých Hlasů svatohostýnských). K mariánskému motivu se přirozeně pojí i námět Krista Vykupitele, jehož postava vyrůstá z malého Děťátka v tragický zjev Krista Ukřižovaného. U obrazů křížové cesty Jano Köhler přizpůsobuje postavu Krista realističtějšímu pojímání prováděných v pestrobarevné keramické mozaice (majolice). Vidíme zde neobyčejnou schopnost určovat rakovnickým dílnám, jak se mají vyrobit jednotlivé součásti pro sestavu mozaiky, aby vyhovovala nejen výrazu myšlenky, ale zároveň i vzdorovala nepřízni horského podnebí.
Od roku 1912 pak postupně zdobily stěny jednotlivých kaplí keramické obrazy pašijových scén od J. Köhlera. Jako poslední byl vytvořen obraz I. zastavení v roce 1933. Jediný původní obraz J. Úprky - XIII. zastavení - byl v roce 1929 renovován firmou Říha Brno. Na zadní stěně druhé kaple křížové cesty je pamětní deska obětem první světové války v podobě bronzového reliéfu, znázorňující moravský lid adorující Hostýnské Panně Marii od sochaře Č. Vosmíka, datace 1919.
Okolo nové křížové cesty byla upravena čtyři metry široká cesta, na neschůdných místech zřízeno padesát schodů. Před IV. zastavením křížové cesty byly upraveny lavičky, aby poutníci ve stínu jedlí a buků si mohli odpočinout.
Podle knihy Papežská korunovace Matky Boží Svatohostýnské zpracovala
Olga Kozlová

 

Publikace - Jurkovičova křížová cesta na Svatém Hostýně

Brožura malého formátu (A6 - 72 stran), s texty a fotografiemi Jurkovičovy křížové cesty byla vydána Maticí svatohostýnskou a Duchovní správou na Svatém Hostýně a je tam k dispozici.
Texty k zastavením křížové cesty vybrala a připravila Olga Kozlová, která napsala i historii cesty v závěru brožury.
Rozjímání křížové cesty byla převzata z Kolosea, kde cestu vedl Svatý otec Jan Pavel II. Knížečka obsahuje i modlitbu za obdržení milostí na přímluvu tohoto blahoslaveného papeže. Úvodní slovo napsal P. Jan Chromeček SJ.
Kniha obsahuje i 37 fotografií, které byly pořízeny v průběhu posledních pěti let Ivo Buráněm za různých světelných podmínek a v různých ročních obdobích.
Konečně je na Svatém Hostýně k dispozici publikace spojující duchovní dimenzi této křížové cesty a architektonického skvostu, citlivě umístěného v krásné přírodě. Této publikace se dožadovali jak věřící, tak i ti, kterým se někdy říká "hledající".

Jurkovičova křížová cesta ve formátu pdf 1,6 MB (brožura je v prodeji za 30 Kč na Svatém Hostýně)