LISTY SVATOHOSTÝNSKÉ

Říjen 2000 číslo 3 ročník IV čtvrtletník Matice svatohostýnské

Naděje z Hostýna

K. V. Orlita

Když slunce víry
mračna topí do tmy,
když sladkost lásky
mizí v hněvu
jak krůpěje vody v pustinách.

Tehdy tíseň bije do zvonů
na vrcholu Hostýna,
kde šerpou naděje
a víry
nebe otvíráš
pro chudého člověka

Ty Matko
s mračny pod nohama,
co záda hrbí
tíhou viny, co lámou třtinu
nalomenou,
neponecháš bez útěchy
lid prosící Tě
na kolenou.

 

EDITORIAL

Milí čtenáři, ctitelé Panny Marie,
v letošním třetím čísle Listů svatohostýnských Vás chceme informovat o dalších stavebních pracech na Svatém Hostýně, z nichž nejvýznamnější byla bezesporu výstavba exerciční kaple. Velká část dnešního čísla je již tradičně věnována muklovské pouti a v rozšířené KRONICE vám přinášíme výběr poutních zájezdů.
Zároveň bych Vás rád upozornil, že součástí vánočního čísla Listů svatohostýnských bude, stejně jako loni, barevný nástěnný kalendář pro nový rok 2001.
Děkuji za Vaše modlitby i za každý dopis, který poctivě pročítám.

Josef Pala, šéfredaktor

 

POUŤ MATICE SVATOHOSTÝNSKÉ A SETKÁNÍ POUTNÍKŮ

V neděli 10. září se konala na Svatém Hostýně již tradiční pouť členů Matice svatohostýnské. Letos byla zvlášť slavnostní tím, že hlavním celebrantem mše svaté v 9 hodin byl olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner.
Bezprostředně po mši svaté otec arcibiskup posvětil zrekonstruované schodiště před bazilikou a také dokončenou kapli v ambitu po pravé straně baziliky.
Po skončení obou svěcení se uskutečnilo v sále poutního domu č. 3 setkání důvěrníků, kterého se tentokrát zúčastnil i otec arcibiskup. Předseda Matice svatohostýnské Václav Lednický seznámil přítomné s činností výboru Matice svatohostýnské od valné hromady a aktuální finanční situací, s navrhovaným řešením dopravy v souladu se zpracovaným dopravním řádem a také s tím, co se připravuje pro další období. Pak informoval technický administrátor duchovní správy pan Janek o akcích, které uskutečnila letos hostýnská duchovní správa. Vedoucí hospodářské správy Ludmila Solařová doplnila obě zprávy o aktuální události na Svatém Hostýně.
V diskuzi se hovořilo o internetu, o možnosti financování rekonstrukce pokojů v poutním domě č. 1, o výjezdu na Svatý Hostýn, o příspěvcích na rekonstrukci schodů.
Závěrečné slovo patřilo otci arcibiskupovi, který poděkoval důvěrníkům za jejich práci, vyzval k aktivitě členů Matice svatohostýnské i v místních farnostech.

Václav Lednický

 

JEDNÁNÍ U OLOMOUCKÉHO ARCIBISKUPA

Mons. Jan Graubner přijal 29. srpna v arcibiskupském paláci v Olomouci zástupce Matice svatohostýnské. Schůzka s otcem arcibiskupem byla sice ryze pracovní, ale přesto v úvodu všichni zúčastnění blahopřáli otci arcibiskupovi k jeho 52. narozeninám, které připadly právě na tento den.
Vedoucí hospodářské správy Matice svatohostýnské Ludmila Solařová informovala o dokončených investičních akcích, tj. vybudování nové kaple v poutním domě č. 3 a generální rekonstrukci veřejných záchodů pod poutním domem č. 1 a 2. Obě akce si vyžádaly nákladů více než tři miliony korun a přesáhly současné finanční možnosti Matice svatohostýnské – proto byla diskutována možnost jejich financování a byla potvrzena pomoc ze strany Olomouckého arcibiskupství, jak už bylo přislíbeno před jejich zahájením. Dále bylo projednáno právo hospodaření na pozemcích na Svatém Hostýně – Matice svatohostýnská uzavřela smlouvu o výpůjčce pozemků ve vlastnictví Olomouckého arcibiskupství, tím má Matice svatohostýnská právo uzavírat nájemní smlouvy na těchto pozemcích. Byl projednán také zpracovaný dopravní řád Svatého Hostýna, který počítá s tím, že vjezd na neveřejné pozemky bude uzavřen automatickou závorou s možností jejího otevření pomocí čipových karet vydávaných a evidovaných Maticí svatohostýnskou.
V závěru schůzky byl diskutován další výhled investic na Svatém Hostýně – záměr rekonstrukce poutního domu č. 1 – tedy jeho prvního poschodí, které by mělo být určeno pro ubytování rodin s dětmi (větší pokoje se sociálním zařízením). Jak už otec arcibiskup naznačil při letošní hlavní pouti, bude možné, aby se jednotlivé farnosti či obce finančně podílely na této rekonstrukci – takto sponzorovaný pokoj pak bude označen názvem příslušné farnosti či obce s právem vybavit a vyzdobit tento pokoj stylově podle národopisného místa obce (např. valašsky, hanácky, slovácky apod.).
Matice svatohostýnská vyzývá všechny farnosti, aby se zapojily do této veřejné soutěže. Podmínkou pro získání tohoto práva je sponzorování jednoho pokoje částkou minimálně 150 tisíc korun. Věříme, že se najde dvanáct farností (tolik je totiž uvažovaných pokojů), které budou schopné potřebnou částku dát dohromady. Je možné, aby se farnosti případně spojily v rámci např. děkanátu. Čekáme na vaše přihlášky, abychom mohli rozhodnout, zda budeme schopni tuto rekonstrukci uskutečnit v roce 2001.

Václav Lednický

 

POSVĚCENÍ NOVÉ KAPLE

Nově vybudovaná kaple ve druhém poschodí poutního domu č. 3 (v křídle nad restaurací a novou jídelnou) byla slavnostně posvěcena v neděli 3. září v podvečer olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem.
Kaple byla hlavní investiční akcí Matice svatohostýnské v letošním roce. Stavební náklady na její vybudování byly přibližně 1,5 milionu Kč, vnitřní vybavení (osvětlení, oltář, svatostánek, lavice, barevná vitráž oken) stálo přibližně další milion korun. Stavbu prováděla již osvědčená firma RAPOS Holešov a byla opět provedena v požadovaném krátkém termínu a ve velmi dobré kvalitě.
Posvěcení kaple se zúčastnili především ti, kdo měli podíl na jejím vybudování – zástupci firmy RAPOS, zástupci výboru Matice svatohostýnské i s četnými rodinnými příslušníky, hospodářská správa Matice svatohostýnské, řádové sestry ze Svatého Hostýna. Slavnostní mši svatou koncelebrovali s otcem arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem jeho generální vikář Mons. Milán Kouba a P. Jan Chromeček, duchovní správce Svatého Hostýna a rektor baziliky. Zvlášť milým účastníkem mezi věřícími byl arcibiskup Mons. Karel Otčenášek z Hradce Králové.
Otec arcibiskup Graubner v úvodu bohoslužby poděkoval všem budovatelům za dobře odvedené dílo a vyslovil přání, aby nová kaple byla pro všechny její návštěvníky místem setkání s živým Bohem. Kaple byla vybudována hlavně pro účastníky duchovních cvičení, aby zde mohli v klidu rozjímat o tom, co v průběhu těchto cvičení načerpají. Vznikla vlastně z iniciativy otce arcibiskupa a první, kdo ji využili byli právě naši čeští a moravští biskupové, kteří na Svatém Hostýně v následujícím týdnu absolvovali své duchovní cvičení – nebylo tedy důstojnějšího zahájení jejího provozu.

Václav Lednický

 

DUCHOVNÍ SLOVO - Zlaté Jubileum

Zlaté jubileum? Ano, je to letos padesát let od vyhlášení článku víry o Nanebevzetí Panny Marie. Je to nové dogma? V novinách se tehdy kdosi pohoršoval nad tím, že papež si dovoluje v naší době ještě vyhlašovat nějaké dogma. Papež Pius XII. v roce 1950 – 1. listopadu o svátku Všech svatých – prohlásil, že je článkem víry skutečnost, že Matka Boží byla vzata s tělem i duší do nebeské slávy. Dogma – řecké slovo. Česky znamená: nauka, pravidlo, ve starém Řecku též usnesení senátu.
Vyhlášením dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie papež však jen potvrdil to, co křesťané od pradávna věděli a věřili. V Jeruzalémě slavili Nanebevzetí již v 5. století, v Římě s určitostí již v 7. století. Starobylé kostely nesou od pradávna titul l P. Marie Nanebevzaté. Také naše svatohostýnská bazilika, dostavěná před 252 lety, byla posvěcena pod titulem Panny Marie Nanebevzaté: dvě století před papežským vyhlášením…
Padesátá léta jsou poznamenána rozšířením bezbožecké diktatury ve střední Evropě. Třídní boj měl zavést ráj na zemi. Jak nesmyslné! A kolik utrpení to přineslo. Proti tomu Církev ukazuje na skutečný ráj. Na nezasloužený dar věčné blaženosti ve společenství Nejsvětější Trojice, Panny Marie a Všech svatých Božích. My však zatím zůstáváme na zemi a tak papež v roce 1955 vyhlašuje svátek sv. Josefa Dělníka. Práce? Ano poctivá práce, práce posvěcená samotným Synem Božím v Nazaretě. Práce jako služba a naplnění vůle Boží. Běda práci bez Boha, nebo dokonce proti Pánu Bohu.
Církevní pohled na nebe, posvěcení práce, zavedení svátku nejsou však laciné ideologické trumfy proti bezbožectví, ale patří k hlásání evangelia v dnešní době. Církev žije věčnými hodnotami a tak i svátky nás mají vést k tomu, co je věčné. Porozjímejme slávu nanebevzetí Matky Boží, rozjímejme nad dílnou v Nazaretě! Snadno potom zjistíme, že právě dnes člověk nastávajícího třetího tisíciletí nemá mnoho na vybranou: buď přijme výzvu Církve a obrátí se k hodnotám věčným, nebo se postupně sám zlikviduje, zničí.
Zlaté jubileum – půl století. Co všechno jsme zažili a kolik to bylo také Božích darů, milostí, jejichž velikost poznáme až na věčnosti. Kolik zásahů a mateřské péče Panny Marie. Nejkrásnější vlastností lásky je prý vděčnost. Vděčný člověk svědčí sám o sobě, že je schopen poznávat lásku, která ho obdarovává, s díky přijímá dar, který si nezaslouží. K velkým jubileím letos patří i to menší: Deset let obnovené Matice svatohostýnské. Kolik to bylo za těch deset roku starostí, ale i lidské obětavosti. Kdo do toho jen trochu vidí, musí ze srdce poděkovat Matce Boží, která si své záležitosti řídí a obhájí: díky Bohu, díky Panně Marii, díky lidem, kteří Pannu Marii milují!

Jan Chromeček SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně

 

PO STOPÁCH HISTORIE SVATÉHO HOSTÝNA A MATICE SVATOHOSTÝNSKÉ • 16. pokračování
Hlavní vchodové dveře
 (Článek je na jiném místě internetového vydání LSH)

 

POUŤ MUKLů na Svatém Hostýně

První zářijovou sobotu se na Svatém Hostýně konala již osmá pouť bývalých politických vězňů žalářovaných za komunistického režimu, symbolicky nazvaná “pouť muklů” (mukl – znamená muž určený k likvidaci). Hlavní bohoslužbu sloužil arcibiskup Karel Otčenášek z Hradce Králové spolu s dalšími dvaceti kněžími, bývalými politickými vězni. Pouti se letos zúčastnilo okolo pěti tisíc lidí, mezi nimiž byli také bývalí političtí vězňové, kteří v současné době pobývají na Slovensku, ve Švýcarsku, ale také například v Kanadě.
“Nemyslet na nic, co je negativní a všímat si všech těch nejmenších věcí, které mohou těm jiným udělat radost, právě o to bychom se měli snažit, protože je nás – bývalých politických vězňů – stále méně a máme před sebou už jen krátký úsek života,” shrnul ve své promluvě pocity všech muklů, kdysi jeden z nich, dnes papežský prelát Antonín Huvar z Velké Bystřice u Olomouce. Při bohoslužbě byl přečten pozdravný a zároveň děkovný dopis papeži Janu Pavlovi II.
Tradiční slavnostní politický mítink konaný v Jurkovičově sálu pozdravili mj. poslanci Parlamentu ČR Vilém Holáň a Marek Benda, starosta Bystřice pod Hostýnem Zdeněk Pánek a jménem slovenských politických vězňů Juraj Fedor z Prešova.

Josef Pala

Homilie Mons. ThDr. Antonína Huvara při mši svaté na muklovské pouti na Svatém Hostýně v sobotu 2. září 2000 a projev Dr. Kavalírové

Milí bratři a sestry,

nevím, jestli mi nemáte za zlé, že jsou tu vždy stejná ústa, která vás vítají i na tomto posvátném vrchu, kde všichni lneme opravdovou dětinskou úctou k Matce Spasitelově.
Dovolte mi, abych vás pozdravil naším oblíbeným rčením „Zdař Bůh!“. Jistě mohu přivítat vás všechny, kdo jsme spolu začínali v roce 1948 po onom vítězném tažení proklínaného systému, za kterým zůstává tisíce oči v slzách pro své nejdražší, kteří se buď nevrátili živí anebo přišli zmrzačeni, aby si zase dali sloužit od svých nebližších.
Vyslovuji vám upřímné Bůh zaplať za všechno, co jste vy v našich domovech vytrpěli čekáním na své nejdražší. Nebylo to lehké pro tolikeré maminky nebo sestry, když z těch katakomb bolševických přišly zakrvavené svršky vašich nejbližších.
Pozdravuji zároveň i všechny ty, kdo patří jako trpitelé z minulého režimu, i z technických praporů i všechny, kdo kdykoliv v uplynulých desetiletích museli okusit ono sladké jho zločineckého systému.
Dnes mi ale dovolte, abychom se podívali na tuto nás nejdůležitější dobu trochu z jiného úhlu. Jedna osvědčená metoda z onoho období, ať to bylo na společných ubikacích, na samotkách nebo v těch smradlavých korekcích, kde jsme dokázali odhodit od sebe vše negativní nám prodlužovala život. Všechno, co zneklidňovalo jsme odhodili a svoji vděčnost jsme vyjadřovali v oné tiché minutě před nepokojným spánkem s rozbitými údy, za vytí psů Pánů nebe i země. Jak málo stačilo k naší vděčnosti – třeba jen to, že jedním vypadlým sukem nám proudil paprsek čistého vzduchu do prostoru páchnoucího plísní a smradem záchodů. Jaká to byla nádhera, to dokážeme vyjádřit teprve z oné dálky, kterou prožíváme i na tomto místě. Nyní jsme doopravdy zcela zjihlí, když vzpomínáme na oněch několik minut po poledni, kdy nám vnikl i neopatrný paprsek slunce do těchto páchnoucích prostor. Byli jsme skutečně rádi pouhému faktu, že žijeme. Svoji spásu i celé své bohatství jsme drtili třeba jen roztřískanými dlaněmi.
Je tedy to první, k čemu bychom se mohli zavázat na tomto místě, prodlužovat si život metodou, kdy vyloučíme úplně všechno z toho, co kolem nás zaznívá buď kritikou, nadávkami, proklínáním anebo prázdným tlacháním z oněch veřejných prostor nad Vltavou. To všechno jsou záležitosti, které zkracují život. A my ho máme už tak namále. Je proto zapotřebí, a myslím, že nejsem mimo cíl, když řeknu – je nejvyšší čas, abychom zhodnotili svůj život právě ještě pohledem věčnosti. On se dá život i zkracovat, ale my už ho nemáme tolik, abychom si to mohli dovolit. Proto odmítejte všechno, co přichází z těch užvaněných prostor, kde se mluvkové chtějí vemluvit v naši přízeň anebo hlásat ony polopravdy, které nás urážejí, protože cítíme, jakým mrzkým způsobem jsme popliváni právě od těchto tzv. našich zástupců.
Je potřebí se vzchopit ke všemu, za co můžeme být vděčni. Jak dlouho jsme neviděli třeba jen slunce na obloze. Nyní máme tuto velkou milost, že se můžeme nejenom kochat, ale vyhřívat na sluníčku, i když ne na slunci přízně těch mocných, kteří, jestliže hovoří o našich problémech, tak jako by se schoulili i v těch poslaneckých židlích a prosili spolusoudruhy, aby je nechali žít, protože za tyto peníze, které berou, přece stojí za to usilovat o udržení místa.
Oslovuji většinu z přítomných jako společenství, které je nenáviděné, posmívané a poplivané i našimi představenými, kteří nemají nejmenší potuchy, jak se žije tam, kde není ani doušek vody navíc, kde se rozdírají dásně kouskem suchého chleba, kde vržou všechny klouby rozmlácené těmi nástroji, kterými vládla soldateska minulého režimu, kde člověk neslyšel od člověka vlídné slovo, snad jenom ony nadávky a kydání pomyjí od těch, kdo byli jedinými mluvčími prokletého režimu.
Obracíme se ke všem, i k našim představeným, aby se nepokoušeli v žádném případě pokračovat v oné praxi, kde se domnívají, že je potřebí všechno dát pod jednoho jmenovatele, všechno vyrovnat a všem dát tzv.šanci. My ji nikomu nebereme, ale v žádném případě ani nejlepší křesťan nemá právo tímto způsobem sepsout dějiny, kde i sám Kristus ukazuje, že v hodnotách duševních a duchovních neexistuje rovnost. I u jeho kříže byli dva a jenom jeden byl vzat na milost.
Tyto teorie neznamenají nic menšího, než jenom další bolševizaci našeho veřejného života. Jak by to bylo jiné, kdybychom sami neoperovali toliko se svým zklamáním. Byli jsme do té míry podvedeni, že nevidíme nic kladného, kdybychom chtěli doopravdy hodnotit i s láskou to, co bylo našim prožitkem.
Zde ať se nám nepletou do dějinného soudu ti, kteří přicházeli na svět a v době, když už všichni vyšetřováci, soudci a jejich pomáhači měli zajištěná teplá místa a spolupracovali se vším, co mělo nejenom pošlapat a rozdrtit hodnoty vydobyté mučednictvím těžkých tisíců. V těchto nesnadných letech stačil pro posílení sebevědomí jen upřímný dík za ukončený prožitý den, spojený vždycky s prosbou, aby nám Bůh popřál jednu velkou milost – setkat se s těmi, kdo nás sledovali s obavami a s láskou čekali, že nás obejmou.
Jestliže nechceme poslední úsek svého životního pochodu promrhat anebo si ho dokonce zkracovat negacemi, urovnejme všechno v našem vlastním mitru a nedívejme se ani na plivance, které nám vrhají do tváře přestavitelé veřejné moci nebo i naši představení. Byli bychom neustále zavaleni smutkem. Kdybych byl tak drzý a zeptal se i našich zástupců anebo tzv. zástupců, kdo z nich, když se odváží hodnotit poslední desetiletí, měl možnost dát si rozmlátit údy, být v izolaci o hladu a žízni, a to jenom pro jednoduchou záležitost, že nesouhlasili se systémem, který vyhlazuje ještě dále zase ty, kdo nesouhlasí s jejich přesvědčením, jak by se bránili? Jak máme společné poděkovat anebo každý jednotlivě vtěsnat do svých modliteb vděčnost za školu, kterou jsme tam získali. Jak těžké bylo to školné, které si Pán Bůh vybíral. Ale jak nenapodobitelně velké jsou ony zkušenosti, ve kterých jsme chtěli všem, kdo jdou za námi, předvést jak je možno žít čistým, krásným, vzorovým životem.
Nyní se zaměřujme na to, abychom při onom posledním patníku, který bude znamenat pro nás mantinel poslední na světě, ukončili svůj běh s vítězným pohledem na všechno, co naplňovalo náš život, jako na krásu, radost s pestrou bohatost obětovanou pro ty, kdo nás následují. Jen pro tento okamžik je potřebné věnovat též kus svého osobního úsilí. Když si jen vzpomenu na prvního mrtvého kterého jsem už v roce 1948 táhl na dole Pluto spolu se spolubratrem Prátem jen na žebříku, rozmláceného, s rozdrcenou lebkou a hrudníkem a mohl jsem mu ve svých 26 letech zašeptat do zmírajícího obličeje: „hochu, jsem kněz a dávám ti rozhřešení“. Jen jedno slovo vyslovil: „to je dobře“ a zavřel oči navždy. Bylo mu teprve 19 let. Ale na tuto velkou milost, kterou jsem v tomto svém mládí dostal, se nedá jen tak ledabyle zapomenout. Nestál by i u nás tento okamžik za zbylé úsilí?
Kolik to bylo zmrzačených, tolik to bylo zubožených postav, které jsme nejenom sledovali, ale s kterými jsme sdíleli společný osud, neboť to nejtvrdší v celém našem životě nebylo utrpení vlastní, ale těch, jimž jsme pro hrubiánství našich vychovatelů nemohli nijak pomoci.
A tak se ptáme – zda byl ten nezlikvidovaný, dnes ještě komunismus, systémem zločinným anebo nikoliv? Naše legislativa něco o tom hovoří a naší protivníci to považují jenom za debatní prostor, aby nám mohli chvět pevnou půdou pod nohama, protože nebyl-li zločinný celý systém, je možné, že v jednotlivostech a v jednotlivcích byl prospěšný.
Všichni, ať jsou to naši vychovatelé anebo vedoucí, neříkají nám plnou pravdu, což nás doopravdy drtí. Tuto kvalitu jsme měli možnost cvičit celá léta ve všech možných přeškolovacích ústavech a teď, když jsme byli zařazeni do volnějšího způsobu života, najednou zjišťujeme, že se ztratilo kritérium pravdy, čestnosti a přímosti v zachovávání těch nejpodstatnějších příkazů Desatera. Tedy ona bolševizace pokračuje dál a nás nemá zbavovat posledního optimismu, který je potřebný k tomu, abychom jasně viděli rozevřenou náruč Nebeského Otce, až se budeme po ukončení své dráhy ubírat k Němu.
My sami máme už jenom tu velkou povinnost své zkušenosti i prožitky dát k dispozici všem, kdo jsou za námi. Vezměme si to jako každodenní povinnost – žít a pomáhat, těšit tam, kde vidíme smutnou tvář. Zpívat těm, z jejichž úst slyšíme někdy proklínání, aby zbytek našeho života byl opravdu jako louka kvetoucí bohatě na jaře, kde každé oko musí pevně konstatovat – stojí to za to žít tak, jak to cítíme ve svědomí, že je to správné.
Žijme znovu zase tu radost, která naplňovala naše nitro v těch tichých okamžicích, kdy jsme s přichýlenou hlavou na páchnoucí zeď uzavírali tichou modlitbou svůj den. Kdybychom jeden jako druhý, jak jsme tu přítomní, dokázali ztělesnit tyto nádherné okamžiky, věřte tomu, celý náš zástup shromážděných by se musel proměnit v hrubé závistníky, protože Bůh nedal tuto milost každému. A v českém národě ji poskytl jen těm, kdo měli dobrou vůli využít ji k prospěchu jiných. Tam, kde budeme žít pro jiné, tam budeme bohatnout sami. Tam, kde jsme ochotni se podělit se zkušenostmi i majetkem i dobrotou srdce, tam zahrnujeme celé svoje bytí do onoho pláště, který nás ochrání od zlého na zemi a přivede k jasnému patření na věčného Boha.
Ne náhodou většina našich souručenství i v pevných ústavech, v lágrech anebo ve všech možných mučírnách, cítila oddanost ke křesťanství. V těchto posledních chvílích našeho běhu nebuďme jenom prosebníky. Velkodušně nabídněme všechno své k prospěchu jiných a ke slávě Nejvyššího. Sami tvoříme nyní dějiny, hleďme je přivést k oné pevné, zářivé kráse, aby se nedobře prožité dějiny nemusely opakovat znovu. Bůh nás přece nestvořil, abychom se plazili před mocnými a žrali prach z jejich obuvi. Dal nám pevnou páteř, na které máme mít ušlechtilou hlavu, nyní už plnou těch hodnot, z kterých ostatní mohou být doopravdy šťastni.
Mějme svůj názor a s důtklivostí zodpovědného člověka jej podávejme dál. Ať tedy neschází žádná hodina z našeho života tam, kde bychom chtěli mít ty, kdo nás následují.

Bůh s vámi, 
Dr. Huvar

 

 

Vážení hosté, muklovští přátelé, milí poutníci.

Všechny Vás zdravím. Na Hostýně se scházíme tradičně a také tradičně Vás všechny oslovuji.
Dovolte mě, abych na začátku vzpomenula dvou významných osobností, kteří nás po loňském Hostýnu opustili. Milovaný a ctěný br.Vít Tajovský, želivský opat a nenahraditelný br. Miloš Slabák. A v Praze žena, která se zcela a nezištně oddala naší věci: JUDr. Sojková. Všichni jedineční a nenahraditelní a vedle nich řad dalších, kteří ve svých rodinách a v činnosti KPV jsou také nenahraditelní. Je to daň za minulost.
Dále mě dovolte, abych Vás ve zkratce seznámila, resp. v paměti obnovila něco málo z dění na KPV od minulého Hostýnu k tomu dnešnímu: v říjnu minulého roku byl na Valné hromadě v Brně zvolen staronový výbor s nepatrnou změnou. Nedlouho po VH došlo k událostem v Přerově. Sekretariát pobočku KPV byl poškozen výbuchem. Snahou atentátníků byla likvidace pobočky a její činnosti a event. upozornění, že další akce tohoto druhu by mohla ohrozit členy pobočky i na životech. Událost, která otřásla důvěrou býv. politických vězňů, pokud jde o postoj policejních správních orgánů. A vedení KPV se projevilo pštrosí politikou. OPATRNICTVÍ, o kterém jsem mluvila na tomto místě v min.roce, má pokračování. Tisková konference v Přerově, kterou záhy zajistil statečný předseda pobočky, nevyzněla v manifest, ač situaci by to odpovídalo. Kdo stojí v pozadí této akce se můžeme lehce domýšlet, ale podezření padlo na mukla. Prostě scémář jako vyšitý z let minulých. Do dnešních dnů není věc ukončena.
Aby nezůstalo jen u tohoto útoku, nechvalně známý Zivčák svolal do Přerova mítink jeho věrných a požadoval zrušení KANu, Klubu Milady Horákové a KPV. Bitka se nestrhla, muklové si své posice uhlídali. Ke troufalosti Zivčákonců nemám, co bych dodala. V únoru se sešli býv. političtí vězni opět ve Španělském sále Pražského Hradu. Tentokrát s krátkou přítomností presidenta. Kdyby se br. předseda KPV tak houževnatě nedržel opatrnické linie, měl jedinečnou příležitost. Ve svém projevu, který byl jinak vystižný a dobrý, mohl zmínit atentát v Přerově. Presidentovi by se rozsvítilo v hlavě a prohlášení, které učinil nedávno, by možná učinil už v únoru, tzn. „O přátelích starých pořádků a jiné“. Škoda nevyužité příležitosti už proto, že president mezi nás mukli běžně nechodí, my nejsme ani chartisté, ani z disentu bývalých bolševiků.
V červnu byl opět Žofín a tradiční setkání muklů se zástupci pravicových stran. Zemanovci nás lehce přehlédli. Setkání bylo důstojné, řeči se vedli na úrovni. Jen novinářům a médiím stále uniká, že pokud se vůbec dostaví a něco málo zkonzumují, měli by alespoň šotem v ČT nebo krátkou notickou v tisku se o události zmínit. Zmínka byla více než skromná.
Boj o vysílání mj. Zemana jsme prohráli. Komerce má zelenou. Býv.političtí vězni nedokázali v doprovodných akcích k seriálu říci své jednoznačné stanovisko.
Prohráli jsme také ombudsmana. Možná, že mnohé z Vás překvapí, že jsem i já se připojila k těm nemnoha a nutila předsedu, aby do tohoto ringu vstoupil. Naivně jsem sa domnívala, že by KPV mohla z tohoto postu profitovat. Když jsem si v průběhu ombudsmanských hrátek přečetla v deníku METRO ze dne 26.06. 2000 následující citace „Počet lidí není dosud znám“ (to byl nadpis článku)
Kolik lidí bude pracovat pro Kancelář veřejného ochránce práv – ombudsmana, zatím není jasné. Radovan Kunc z Úřadu vlády, kterého předminulý týden vláda pověřila výkonem funkce šéfa kanceláře ombudsmana, ponechává toto rozhodnutí až na budoucím veřejném ochránci práv, atd.“
Uvědomila jsem si, že je to zase jen jako, tato funkce. Především aktivita v podpisování a ochrana utlačovaných a poškozovaných v nedohlednu. Když už byl Parlamentem schválem nesmyslný zákon na zřízení této funkce, ombudsmanem by měl být nestraník. Pak by jeho úloha měla smysl. Prostě by byl nemanipulovatelný a svůj podpis by nedal otrocky vždy a všude. President se v kampani o ombudsmana zachoval, jak se zachoval. On, ač snad sounáležitost s mukli by mu měla být vlastní, svým návrhem hodil muklům rukavici do ringu.
Dosud se nám nepodařilo prosadit 3. Odboj. Problém zůstává stále otevřený.
Také se nepodařilo, a to je velice zlé, na Úřadu dokumentace a vyšetřování dovést až před vyšetřujícího soudce ty darebáky, dokud ještě žijí, kteří se podíleli na zvěrstvech v době totality, plánované likvidaci čestných a vzdělaných, procovitých lidí ve všech věkových skupinách a ničení rodových majetků. Výsledky jsou více než ubohé. A troufalost, bezohlednost a samozřejmě jistota z  nepotrestání neúměrně narůstá. Zivčákovci a jemu podobní. Scházeli se ve Džbánu, teď už na Letné a z děr jich vylézá stále víc a víc. Ti všichni chodí mezi námi, mnozí tunelují, to je přece nový bolševický sport. Dnes je každému soudnímu člověku jasné, že sametová revoluce nahrála bolševikům. Proto jsou zcela nezbytné pořady v ČT, jako např. ZTRÁTA PAMĚTI, filmy jako např. ZDIVOČELÁ ZEMĚ a její pokračování, vytváření skansenů nejen VOJNA, ale i Věže smrti a další skanzeny vybraných Jáchymovských lágrů.
A muklové by měli promluvit, i když je to velice těžké. U většiny z nás zůstává 13-tá komnata uzavřena. Tam cizímu nahlédnout nelze, ale ztráta SVOBODY, to je svaté a jedinečné právo každého člověka, ztráta postavení a majetku, ztráta zdraví a mnohdy i života – to je třeba uložit výpověďmi muků do paměti tohoto národa, který nechce znát, nechce slyšet, nechce soudit trestat. Když už obcházíme povinnost zveřejnění, kterou máme vůči sobě, ničím nezdůvodníme, že tak nečiníme nebo velice málo na památku těch, kteří byli již umlčeni. K tomu mě dovolte citaci Jiřího Černého: „Pokud zameteme pod práh naší minulost, jsme nuceni prožívat její návrat.
KPV chápe ekonomické problémy státu. K čemu nebo komu naše skromnost slouží? Přiměřené odškodnění za ztrátu svobody určitě nezruinovalo hospodářství této země. Ale ruinují jí téměř, mimo jiné, všechna ministerstva s narůstajícím aparátem, která nad rámec daného rozpočtu navyšují svoje požadavky. Bez ohledu nato, že reservy neexistují, žijeme na dluh a dnes už na úkor našich vnoučat. A tento stát a lid této země, pro který padlo tolik obětí, nikdy žádnou statistikou nezhodnotí, jaká byla skutečná ztráta na životech a na majetku a jaká byla reciprocita. Co se vrátit nikdy nemohlo, co se vrátit nikdy nechtělo a žel, do dneška ani vrátit nechce.
Kladu si otázku:co poslanci a senátoři, zvoleni z naší vůle? Kde jsou a co pro nás dělají? Nebo je jich tak málo, že jejich hlas slyšen není? Nebo jejich protesty se ztrácejí ve zněti namyšlených také zástupců lidu?
Masarykova republika, i když také měla své problémy a všechno se nepodařilo prvnímu muži ve státě, legendárnímu TGM, měla řadu výrazných osobností. Jendou z nich byl ministr financí Dr. Rašín. Jak on by se asi na hospodaření v našem státě díval? ZLATÝ POKLAD, který byl tvořen ještě za c.k. ze skromných majetků prostých lidí, byl směněn za bezcenné papíry. To by si žádný stát vůči svým obyvatelům nikdy nedovolil. A my jsme k tomu mlčeli všichni.
To, co jsem Vám ve zkratce řekla, všichni dobře víte. Negací je více, není třeba rozdírat rány. Když k tomu připočtu, že ani KPV nezůstala ušetřena např. závisti, pomluvám, křivým obviněním, netolerancí – byť jde o obecné lidské vlastnosti a křesťanská pokora a služba druhým je chápána jako určité don kichotství – to už se není čemu divit, že cesta úniku je cesta z KPV. V době těchto mých osobních úvah začal nácvik na XIII. VS – A v prologu, v tom původním, pro nástup „Věrné gardy“ byla v závěru tato slova:
„A stále vpřed!“
Toto heslo se stalo mým novým životním mottem. Vás mukli, hostýnské poutníky, prosím a vzývám: pokud Vám to zdraví a Vaše rodiny dovolí, pomáhejte v činnosti KPV. Je nás stále méně a méně a zdaleka jsme neřekli poslední slovo.
Prosím Boha a našeho přímluvce u Boha, br. Víta, abyse v této činnosti byl ku pomoci. A když do volí, tedy nashledanou na Hostýně v roce 2001.

Praha 1.září 2000 Dr. Naděžda Kavalírová

 

Publikace „Lví silou“ z roku 1948
(almanach ze sletu v roce 1948)
báseň od Luďo Kováče :

V krajší svet

h,la, Tyršov svatý ideál
i nad Slovenskom vrie,
rodí sa nový silný lud
čo srdce nezaprie,
A od Tatier až k Šumave
a od Dunaja k Vltave
si bratria ruky podajů
otčine ku slave.

 

Z  vašich dopisů

Vážení,
jsem každoroční návštěvnicí Svatého Hostýna již od dětství, tj. asi 40 let. Dnes jsem si poprvé otevřela Vaše stránky na internetu a musím Vám velmi poděkovat. Nejen za vzorné stránky, ale za vše, co pro Svatý Hostýn děláte.
Vřelé díky Tovaryšstvu Ježíšovu a všem, kteří se starají o chod tohoto krásného poutního místa, a zvláště P. Chromečkovi za jeho promluvy.
Pán Bůh zaplať.
L. Maslanová, Praha

Moc děkuji za otištění mých dvou básní v Listech svatohostýnských i za poslání jednoho výtisku. Moc mne to potěšilo a povzbudilo... Vybavuji si při tom všechny každoroční poutě k Matičce Svatohostýnské v mém mládí. Přeji Vám mnoho tvůrčích úspěchů a vyprošuji ochranu Panny Marie Svatohostýnské.
Jan Král, Brno

Prosím, napište mé poděkování Panně Marii Svatohostýnské do Listů svatohostýnských. Chtěla bych tímto splnit slib a veřejně poděkovat Panně Marii a jejímu Synu za ochranu a vyslyšení modlitby, za úspěšnou operaci a uzdravení mého manžela, jehož život byl v ohrožení.
Stanislava K., členka MSH

V minulých dnech jsme dostali od jednoho našeho čtenáře dvacetistránkový dopis, který obsahoval výpisky z knihy ThDr. Vojtěcha Tkadlčíka “Na okraj čteného a rozjímavého”, což je vlastně deník preláta ThDr. Františka Cinka. Není možné, abychom tyto výpisky zveřejňovali, protože poslání Listů svatohostýnských je zcela jiné – informovat o historii, ale zvláště současném dění na Svatém Hostýně.
Josef Pala, šéfredaktor

 

Poděkování

Matice svatohostýnská děkuje brigádníkům z farností Brumov-Bylnice, Tečovice a Mysločovice za pomoc při pracích na vestavbě kaple v poutním domě č. 3 a také brigádnicím z obcí Zubří, Tečovice, Mysločovice a Sazovice, které pomáhaly při úklidu na Svatém Hostýně.

Budoucnost Svatého Hostýna

(Celý článek je na jiném místě internetového vydání LSH)

 

Opravy na Svatém Hostýně

Jsem dlouholetá poutnice svatohostýnská. V neděli jsme byly s příbuznou na pouti na Svatém Hostýně. Byly jsme opět zklamány, neboť ta cesta kolem krámků je opravdu na zlomení nohy. Ani nevíte jak lidé nadávají. Tolik peněz se jim sem donese, ale kolem krámků cesty neopraví! Každý poutník, chce dovést něco z pouti, proto prochází kolem krámků, a víte, jak je z toho rozhořčen.

Takto začínal dopis, který jsme dostali od našich poutníků. Protože podobné názory nejsou ojedinělé, chtěla bych vám, všem čtenářům Listů svatohostýnských a příznivcům Svatého Hostýna, osvětlit ve zkratce investice na Svatém Hostýně.

Duchovní správa na Svatém Hostýně v letošním roce realizovala a také financovala tyto investiční akce:
• celková rekonstrukce schodiště před bazilikou
• celková rekonstrukce ambitu včetně kaple
• dokončení opravy Jurkovičovy křížové cesty

Na Svatém Hostýně mimo duchovní správu působí také Matice svatohostýnská, která se snaží zajišťovat provoz a údržbu Svatého Hostýna. Naším hlavním příjmem jsou příspěvky a dary členů MSH. Ročně se pohybují okolo dvou milionů korun. Snažíme se o to, aby tyto finance byly použity na investice a opravy. Jelikož je areál Svatého Hostýna velký a také značně poznamenaný minulým režimem, nemůžeme opravit všechno ihned. Z tohoto důvodu je třeba každý rok vážit, která oprava je nejpotřebnější.
Pro rok 2000 jsme se rozhodli pro tři větší investiční akce. První a nejdůležitější byla další etapa rekonstrukce poutního domu číslo 3, vestavba kaple v III. patře.
Tímto byly vytvořeny podmínky pro konání exercicií na Svatém Hostýně. Cena této akce byla asi dva a půl milionu korun.
Zároveň se stavbou kaple jsme prováděli nutnou opravu terasy na II. podlaží a opravné práce na poutních domech, cena 253 535 korun.
A třetí podstatnou investiční akcí byla rekonstrukce veřejného WC u stánků, včetně venkovních úprav, cena 604 305,50 Kč. Tato oprava je pro poutníky nejvíce patrná.
Všechny tyto akce bychom nebyli schopni provést bez pomoci Arcibiskupství olomouckého.
Troufám si říci, že jsme letošní jubilejní rok nezaháleli. Snažili jsme se opravit to, co je pro chod Svatého Hostýna důležité. Žel, můžeme opravit jen tolik, kolik finance dovolí. I  přesto, že naši členové a poutníci jsou štědří, pro areál tak velký jakým Svatý Hostýn je, je to kapka v moři. Proto jsme vděčni za všechny dary, které nám pomáhají tyto akce řešit. Pravděpodobně i v příštích letech se budeme muset rozhodovat, která oprava je nejnutnější a která musí ještě počkat. Snažíme se také o to, aby všechny naše opravy a úpravy byly v souladu s novým územním plánem. Proto vzhledem k tomu, že stávající stánky mají být zrušeny, neuvažujeme o opravách cest kolem nich. Zdá se nám důležitější opravovat věci, které se již nebudou měnit.
Je škoda, že ne všichni návštěvníci Svatého Hostýna mají stejnou kulturu projevu. Již během prvního týdne provozu nově opravených WC někdo z návštěvníků odcizil vypínače v hodnotě asi 400 Kč. Ty jsme museli samozřejmě koupit a nainstalovat znovu. Také jsme museli již opravovat splachovací zařízení. Každá tato oprava je financována z vašich darů a příspěvků. Přesto však věříme, že vámi svěřené peníze jsme investovali dobře, a že nově opravené prostory budou dobře a dlouho poutníkům sloužit.

Ludmila Solařová

 

 

Stručně z jednání výboru Matice svatohostýnské

23. června 2000
Výstavba kaple ve III. podlaží poutního domu č. 3
– zadání výstavby firmě RAPOS Holešov dle výběrového řízení
– zajištění finančních zdrojů (Arcibiskupství olomoucké + Matice svatohostýnská)
– vnitřní vybavení a mobiliář
Rekonstrukce objektu veřejných WC vedle stánků
– zadání firmě RAPOS Holešov s dokončením do hlavní pouti
– finanční krytí
– řešení dohledu případně pronájmu objektu
Nájemní smlouvy
– poskytnuta vysílací práva společnosti NWT Computer
– smluvní nájemné za výjezd a užívání pozemku na Svatém Hostýně
– kontrola nájmu stánkařů za užívání pozemku a užívání stánků
Silniční závora (nad autobusovou točnou)
– zákaz parkování v prostorách Svatého Hostýna mimo parkoviště
– povolenky k výjezdu stánkařům za úplatu
– kódovaný výjezd zdravotníkům, hasičům, zásobování, DS a MSH
Hodnocení hospodaření MSH za období od 1. 1. 2000 do 30. 5. 2000
– vysoké náklady u položky služeb, likvidace a vývoz odpadů
– řešení podílu nájemců na těchto nákladech
– tržby (příjem u ubytování, pronájmu, elektrárny a rozhledny)

18. srpna 2000
Výstavba kaple v poutním domě č. 3 – kontrola postupu prací
finanční krytí (Arcibiskupství olomoucké, Matice svatohostýnská – možnost darů od věřících)
Veřejné WC (kontrola průběhu prací s dokončením v termínu od 15. 8. 2000)
– finanční krytí (Matice svatohostýnská, žádost na Arcibiskupství olomoucké a z darů věřících)
– zajištění dohledu, případný pronájem
– schváleny poplatky za užívání (muži 2 Kč, ženy 3 Kč)
Silniční závora (hodnocení přípravy prací – dopravní řád)
– nový dopravní řád, osazení nových dopravních značek do 15. 9. 2000
– řešení výjezdu autobusů a ostatních vozidel včetně stánkařů
– pověření Arcibiskupství olomouckého pro MSH na uzavření smluv se stánkaři
Hospodaření Matice svatohostýnské od 1. 1. 2000 do 31. 7. 2000
– opravy větrné elektrárny, rozbor nákladů u služeb a odpadů
Projednání zprávy revizní komise ze dne 15. 7. 2000
Mimo uvedených záležitostí je na každé schůzi výboru prováděna kontrola plnění opatření a termínů ze zápisů schůzí výboru včetně připomínek členů a vedoucí hospodářské správy.

Antonín Mužný, jednatel Matice svatohostýnské

 

Kronika

Letošní poutní sezona na Svatém Hostýně byla stejně jako v minulém roce velmi bohatá, o čemž svědčí četnost zápisů kněží v knize návštěvníků našeho poutního místa. Přinášíme seznam poutních zájezdů od poloviny června do poloviny září.

9. června • Dva autobusy poutníků z Nedašova s P. Stanislavem Malinskim • Dva autobusy poutníků ze Strážnice

10. června • Tři autobusy poutníků z farnosti Havířov, které doprovázeli P. Jan Hurník a P. Václav Filipec, a třicet dětí z farnosti Ostrava–Mariánské Hory s P. J. Ramíkem • P. Zdeněk Šimíček s devadesáti poutníky z Bolatic

13. června • Pouť kněží olomoucké arcidiecéze – stovka kněží s arcibiskupem Janem Graubnerem

14. června • Charita a farníci z Nového Hrozenkova • Charita a farníci z Konic • Poutníci ze Skaličky a Opatovic • P. Josef Gazda s poutníky z Ostravy–Poruby

17. června • Farní pouť z Rokytnice u Přerova s P. M. Radaczynskim • P. Vladimír Krejsa s poutníky z Litovle a Kostelce (tři autobusy) • P. Artur Matuszek z Prahy s 28 poutníky

19. června • Tři autobusy poutníků z Kozlovic s P. Damiánem Fryszem • P. Štefan Rusňák, kaplan ze Skalice, se třemi autobusy poutníků ze Slovenska

24. června • Poutníci ze Zděchova s P. Milanem
Šeligou

25. června • Poutníci ze Zdounek a Cvrčovic

26. června • Letošní novokněží olomoucké arcidiecéze: P. Ladislav Kunc, P. Jan Plodr, P. Ladislav Švirák, P. Pavel Vágner • P. Zdeněk Zlámal s poutníky z Huštěnovic a Babic

28. června • Charita Vsetín s P. Oldřichem Ulmanem • Pět autobusů poutníků z Hroznové Lhoty a P. Janem Žaludou • Autobus poutníků z Kroměříže s P. Josefem Říhou

29. června • Autobus poutníků z Frýdku–Místku

1. července • Šedesát mládežníků z Vlachovic • Autobus poutníků ze Skalice–Bašky s P. Vincentem Randou • Šedesát poutníků z Olomouce–Hejčína s P. Aloisem Juráněm • Autobus poutníků z Kyjova • Devadesát poutníků z Troubek, Tovačova a Lobodic s P. Jerzym Walczakem • Dva autobusy poutníků ze Zahnašovic a jeden autobus poutníků ze Žeranovic s P. Peterem Jurčíkem

3. července • Autobus poutníků z Huštěnovic s P. Zdeňkem Zlámalem

4. července • Autobus poutníků z Metylovic s P. Januszem Kiwakem • Čtyři autobusy poutníků z Ostravy–Zábřehu s P. Bohumilem Zaňkou

6. července • P. Jiří Koníček s poutníky z Bochoře a Kokor

8. července • P. Slawomir Sulowski s poutníky ze Staré Vsi u Přerova • Pouť obce Slavkov s P. Františkem Různarem a P. Stanislavem Jordánem, farářem v Bystřici pod Hostýnem • Autobus poutníků z Míškovic

11. července • P. Cyril Juroška s farníky z Domaželic v Čechách

12. července • Tři autobusy poutníků z Kunovic s P. Aloisem Jargusem • Dva autobusy poutníků z Beňova • Svatý Hostýn navštívil generální vikář ostravsko–opavské diecéze Fr. Kufa

15. července • 44 poutníků ze slovenské Horní Suče s P. Petrem Hluzákem • Autobus poutníků z Pozděchova s P. Oldřichem Ulmanem • P. Petr Dolák s farníky z Hanušovic a okolí • Tři autobusy poutníků ze Všeminy s P. J. Orságem • Tři autobusy poutníků z Trnavy u Zlína s P. Janem Kristem • Autobus poutníků z Mistřic

16. července • Autobus poutníků z Valašských Klobouk • Dva autobusy poutníků z Čejkovic, ze Starého Podvorova a z Nového Podvorova • Čtyři autobusy poutníků z Těšetic, Drahanovic, Slatinic a Senice na Hané s P. Antonínem Ptáčkem • P. Eduard Krumpolc s farníky z Hněvotína

Od 17. do 20. července • farní exercicie 23 osob z farnosti sv. Mořice v Olomouci s P. Františkem Hanáčkem

18. července • Autobus poutníků ze Slušovic • Autobus poutníků ze Všeminy s P. J. Orságem

21. července • Padesát poutníků z Nového Jičína s P. Aloisem Peroutkou

29. července • Exercicie 32 salesiánů s P. Janem Komárkem

31. července • Poutníci z Drnovic a z Vyškova

1. srpna • P. Alois Peroutka s 42 dětmi a jejich vedoucími z Nového Jičína

5. srpna • Poutníci z Bojkovic • Autobus poutníků z Dubňan • Tři autobusy poutníků z Českého Těšína • Autobus poutníků z Brodku u Prostějova • Autobus poutníků z Vlkoše • Osm autobusů poutníků z Dolních Bojanovic s P. Petrem Karasem

8. srpna • 48 dětí z Nového Jičína s trvalým jáhnem Mgr. Antonínem Glogarem • Dva autobusy bohoslovců z Jižní Ameriky, kteří studují v Římě

11. srpna • Poutníci z Loučky, Kunovic a Podolí

12. srpna • Poutníci z farnosti Konice • P. Josef Švéda s farníky z Bohuňovic • P. Cyril Vrbík s farníky z Dubu nad Moravou • P. Jan Kovář s farníky z Troubska a Střelic u Brna • Poutníci z Nemotic, Tišnova, Klenovic u Prostějova a Chropyně

13. srpna • Hlavní pouť za účasti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera • Farní pouť ze Všechovic s P. Josefem Jelínkem

15. srpna • P. Jaroslav Horák s dvaceti poutníky z Olomouce

16. srpna • Autobus poutníků z Nedakonic

17. srpna • Pouť farníků ze Zubří s P. Pavlem Vichlendou (dva autobusy) • Autobus poutníků z Francovy Lhoty s P. Josefem Koštuříkem • Třicet dětí z Nezdenic

19. srpna • Dva autobusy poutníků z Oder s P. Petrem Knapkem a P. Bohuslavem Novákem • Poutní zájezd z Věteřova, Želetic u Kyjova, z Lovčic a ze Ždánic • P. Antonín Příkaský s farníky z Olomouce–Hejčína a z Horky nad Moravou

20. srpna • Tradiční orelská pouť s olomouckým světícím biskupem Josefem Hrdličkou

22. srpna • P. Antonín Krejčiřík s farníky z Bruntálu

25. srpna • Autobus poutníků z Čeladné s P. Karlem Slívou • Pouť farnosti Luhačovice s P. Hubertem Wójcikem

26. srpna • P. Norbert Nawrat s farníky ze Štípy, Kašavy a Hvozdné (šest autobusů) • Dva autobusy poutníků z Troubek a Lobodic s P. Jerzym Walczakem • Autobus poutníků z Mikulčic a Lužic s P. Františkem Baťkou

27. srpna • Poutníci z farností Pohořelice, Lhota u Malenovic, Komárov a Oldřichovice s jáhem Mgr. Jiřím Putalou • Autobus poutníků z Pavlovic u Přerova

28. srpna • Koncelebrovaná mše svatá při setkání jezuitů České provincie TJ

29. srpna • Dva autobusy poutníků ze Strakonic, Bavorova a Lomečku s P. Františkem Hobizalem

31. srpna • Dva autobusy poutníků z farnosti Uherský Brod–Újezdec s P. Petrem Wnukem • Tři autobusy poutníků z farností Hulín, Pravčice a Záhlinice s P. Josefem Zelinkou

1. září • Na Svatém Hostýně se konalo třinácté zasedání redakční rady Listů
svatohostýnských

2. září • Tradiční muklovské pouti se zúčastnili mj. arcibiskup Karel Otčenášek, poslanci Holáň a Benda aj.

3. září • Novou exerciční kapli na Svatém Hostýně slavnostně posvětil olomoucký
arcibiskup Jan Graubner

Od 4. do 8. září se konalo na Svatém Hostýně duchovní cvičení českých a moravských biskupů, které vedl bansko-
bystrický světící biskup Tomáš Gális.

10. září • Pouť členů Matice svatohostýnské za účasti olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera.

(jpa)