|
OBSAH č.3/2001:
Kaple Panny Marie svatohostýnské
Úvodní slovo šéfredaktora
Jak dále financovat investiční akce
Po stopách historie Svatého Hostýna a Matice svatohostýnské - 20.
pokračování
Pouť MSH a setkání důvěrníků
Pouť muklů
Na Svatém Hostýně řádila vichřice
Naše pomoc při rekonstrukci
Z jednání výboru MSH
Zemřel Giedon-Ernst Loudon
Z vašich dopisů
Proč nefunguje elektrárna?
Sportem k Bohu a lidem
Kronika
Bude vás zajímat
KAPLE PANNY MARIE SVATOHOSTÝNSKÉ
Na titulní straně dnešního čísla Listů
svatohostýnských je zobrazena socha Panny Marie Svatohostýnské, která
se nachází v České národní kapli Národní svatyně Neposkvrněného
početí Panny Marie ve Washingtonu v USA.
Socha z kanadského topolu je v životní velikosti a v roce 1990 ji vytvořil
sochař Josef Staněk z Bučovic na Moravě.
Kaple se nachází v kryptě baziliky, která je největším katolickým
chrámem na západní polokouli.
V České národní kapli je kromě sochy Panny Marie Svatohostýnské také
socha sv. Jana Nepomuka Neumana. Kaple se původně využívala výhradně
k udělování svátosti smíření. Rodilí Češi a Američané,
jejichž předkové byli Češi, upravili tuto kapli tak, aby připomínala
více než tisíciletou víru Čechů.
Kaple vyjadřuje starodávnou oddanost Panně Marii v její svatyni na
vrcholu Hostýna na Moravě promítnutou do nového místa zde v bazilice.
Sv. Jan Nepomuk Neumann (narozen v Prachaticích) byl prvním kanonizovaným
knězem v USA (byl redemptoristou). Působil jako čtvrtý biskup v pořadí
ve Filadelfii. Jeho krátký život (dožil se 49 let) se pozoruhodně
vyznačoval svatostí. Jeho velké činy misionáře v ranných dobách církve
v Americe, tvořené přistěhovalci, byly neporovnatelné s jinými.
Obrovská skleněná vitráž ve vstupu do kaple zobrazuje události z
jeho misionářského působení.
Po stranách kaple jsou dále masivní nástěnné mozaiky - Pražské
Jezulátko a svatý Václav. Bronzový reliéf, upevněný na čtyřech
volně stojících sloupech, představuje dvanáct hlavních českých
světců.
Protože Jan Nepomuk Neumann proslul jako zpovědník a měl své křestní
jméno podle sv. Jana Nepomuckého, českého mučedníka pro zpovědní
tajemství, je tato kaple rovněž známá jako zpovědní kaple, ve které
bývají kajícníci obdařeni velkými milostmi.
Tato kaple byla posvěcena v roce 1960.
Ivo Buráň
ÚVODNÍ SLOVO ŠÉFREDAKTORA
Milí čtenáři, ctitelé Panny Marie,
dnešní číslo jsem připravoval v době, kdy se svět pomalu probíral
z velkého šoku po teroristickém útoku na USA. Docela mi přišlo vhod,
když mi otec arcibiskup půjčil fotografii Panny Marie Svatohostýnské
z České národní kaple z Washingtonu (na titulní straně), kde se v těchto
dnech modlí naši krajané za svoji vlast.
V dnešním čísle Listů svatohostýnských si přečtete mj. homilii
papežského preláta ThDr. Antonína Huvara při letošní muklovské
pouti na Svatém Hostýně.
Již dnes Vás upozorňuji, že ve vánočním čísle Listů svatohostýnských
naleznete, stejně jako v minulých dvou letech, barevný nástěnný
kalendář našeho poutního místa na rok 2002. Ten kalendář bude
obohacen o přehled poutí, které připravujeme na Svatém Hostýně v
roce 2002.
Děkuji Vám za Vaši přízeň i Vaše modlitby.
Josef Pala, šéfredaktor
JAK DÁLE FINANCOVAT INVESTIČNÍ
AKCE
V 1.čísle letošního ročníku našeho časopisu
jsme vás informovali o tom, jak obtížné bude v tomto roce, ale i v
letech následujících, realizovat další investiční akce na Svatém
Hostýně. Důvod je jediný - finance s vazbou na naše závazky po
realizaci úprav v poutním domě č. 3. O problému byla informována také
valná hromada Matice svatohostýnské letos v květnu, ale nedošli jsme
na ní k žádnému konkrétnímu řešení. Výbor Matice svatohostýnské
se touto situací intenzivně zabýval a došel k závěru, že je
možné buď čekat s dalšími akcemi až po vyrovnání dosavadních závazků,
tj. nejméně za tři roky, nebo řešit svízelnou finanční situaci
formou půjček od vlastních členů, které by byly účelově směrovány
na akci rekonstrukce poutních domů č. 1 a 2. Půjčky od jakékoliv
banky jsme vzhledem k výši úroků zamítli.
Protože se jedná o velmi závažné rozhodnutí, rozjeli jsme se s touto
myšlenkou na radu za protektorem Matice svatohostýnské, arcibiskupem
olomouckým Mons. Janem Graubnerem. Arcibiskupství olomoucké myšlenku
rekonstrukce poutních domů pro možnost pobytu rodin s dětmi podporuje,
což dokazuje již zaslaný příspěvek na tuto akci od arcibiskupství,
kapituly a kněžského semináře v celkové výši 450 tisíc korun. Při
jednání v Olomouci jsme požádali otce arcibiskupa o podporu myšlenky
půjček od našich členů s tím, že arcibiskupství by dalo určitou
morální záštitu pro tuto formu financování. Otec arcibiskup doporučil,
aby akce byla řádně právnicky připravena a prodiskutována i s finančními
odborníky (smlouva o půjčce, forma a výše úroků, termíny splácení,
apod.).
Termín zahájení rekonstrukce poutních domů č.1 a 2 je tedy závislý
na tom, s jakým ohlasem se setká tento návrh v naší členské základně,
případně zda se najdou další sponzoři či farnosti (zatím jsme obdrželi
dar jen od farnosti Hluk) pro podporu této akce.
Václav Lednický, předseda Matice svatohostýnské
PO STOPÁCH HISTORIE SVATÉHO
HOSTÝNA A MATICE SVATOHOSTÝNSKÉ
20. pokračování
VZNIK PRVNÍHO HOSTÝNSKÉHO KOSTELÍKA
Po Keltech a kočovných germánských Kvadech zabírali
od 6. století postupně Moravu východní Slované, kteří po roce 800
pak vytvořili Velkou Moravu. Její pokřesťanštění bylo dílem soluňských
bratří Cyrila a Metoděje a jejich žáků. Není vyloučené, že svatí
věrozvěsti při svých misijních cestách navštívili i opevněný
Hostýn a postavili zde kříž a nebo nějaký jiný křesťanský
symbol.
Dr. Přikryl v knížce Sv. Cyril a Metoděj píše: Hradská silnice (tak
nazývá silnici vedoucí v 9. století z Velehradu po Moravě) vedla sv.
apoštoly přes Holešov pod ochranou tvrze v Dobroticích, chlumu u Bílavska
a přes Bystřici na hrad Hostýn... Vždyť tato hora byla nejen významným
strategickým místem Moravy, ale i střediskem dálkového obchodu a
poskytovala útočiště před nepřáteli.
O hostýnských valech pochází první písemné zmínky z 16. a ze začátku
17. století, které byly spojovány s tatarským vpádem na Moravu roku
1241. Podle archeologických průzkumů nejstarší zjištěná úprava
opevnění spadá už do pozdní doby laténské, novější opravy jsou
středověké až novověké. V písemných pramenech ze 17. století
je Hostýn připomínán jako vojenský tábor. Ze zkoumání bratří Dudíkových
vyplynulo, že valy ve druhé polovině 19. století vykazovaly zbytky středověkého
opevnění. Na prosluněné jižní a západní straně svahu
byly zjištěny dvě kulturní vrstvy bohaté na nálezy, které ukazují
na intenzivní osídlení. Vstup do hradiska, je dnes umožněn více
"branami" různého stáří. Příkladem nejmohutnější
klešťové brány na Moravě je Slavkovská brána v jihovýchodním rohu
valu, předsunutá dopředu, kde pravděpodobně stávaly strážní věže.
Další vstupy už nesou stopy středověkých prvků a vznikaly v
souvislosti existence kostela a potřeb poutníků. Obě epochy, kdy bylo
opevnění upravováno, i když časově hodně vzdálené, ukazují osídlení
areálu., slovanské, ve své středověké formě, dokládají písemné
prameny. Jistě mělo hradiště také své obětiště a byla zde uctívána
pohanská modla Hostýna nebo Radegasta (Radhosta).
Objevení Královéhradeckého rukopisu (báseň Jaroslav) popisující vítězství
nad Tatary, ovlivnilo i další výklady historie Hostýna. V každém případě
Tataři tady sehráli důležitou roli.
Tento původně nepatrný divoký asijský národ Mongolů od Bajkalského
jezera, který měl pověst velké bojovnosti a krutosti, pod vedením Džingischána
(Čingischána) pobil všechny okolní kmeny. V roce 1205 si podmanili střední
a západní Asii a za sebou zanechávali ohromné mohyly postavené z tisíců
lebek a kostí poražených obyvatel. Když Džingischán upevnil svou moc
v Číně a v Persii, obrátil svou pozornost na západ, do Ruska. V roce
1223 Rusko porazil a tím nastala jeho 250letá nadvláda. Po smrti Džingischánově
v roce 1227 nastoupil na trůn jeho syn Ogotaj. Ten zakročil proti odbojné
Číně, znovu upevnil svou moc v Asii a v roce 1237 se vydal k novému tažení
na západ. Po krvavých bojích dobyl v roce 1240 Kyjev. Po těchto krutých
úspěších si své mohutné asi pětisettisícové vojsko jejich vůdci
(Battu, Peta a Kadan) rozdělili, a zatímco Battu po tři roky pustošil
Uhry, část vojska pod vedením Peta vtrhla do Polska. Opět nesvornost
knížat usnadnila mongolskému nepříteli vítězství. Tataři se jako
zhoubná povodeň valili dál zemí. Lidé před nimi v hrůze utíkali do
hustých a nepřístupných lesů a krajiny se měnily v liduprázdnou poušť.
Prof. Jan Schmidl ve svých Dějinách provincie TJ z roku 1747 popisuje
řádění Tatarů na Moravě takto: Po porážce vévody Jindřicha, syna
sv. Hedviky, 9. dubna 1241 se Tataři obrátili na Moravu. Přepadli
vojvodství opavské, jehož obyvatelé se snažili útěkem na hrad Štramberský
a horu Kotouč zachránit. Když se Tatarům nepodařilo Štramberk dobýt,
pronásledovali místní obyvatelstvo do nitra území a oblehli horu Hostýn,
která byla útočištěm pro tisíce Moravanů na dobu nejméně tří měsíců.
Obležení zoufale prosili Pannu Marii o pomoc před nepřítelem a o
vodu, které se jim na hoře nedostávalo. Na Její přímluvu vytryskl
pod temenem hory pramen, přihnala se velká bouře, blesky tatarský tábor
zapálily a Tataři vidouc marnost svého úsilí, odtáhli k Olomouci. Král
Václav I., když viděl tatarské nebezpečí, snažil se posílit
hranice Čech a Slezska a také vojsko, kterému velel Jaroslav ze Šternberka.
Nepřítel zaútočil na premonstrátský klášter Hradisko, který vypálil
a všechny pobil. Jaroslav se svým počtem nepatrným vojskem čekal moudře
na neopatrnost protivníka, protože silou by je nepřemohl. Podařilo se
mu překonat spící stráž a zabít jejich vojevůdce Petu. Tataři bez
svého vůdce podlehli panice a dali se na útěk do Uher.
Na základě těchto událostí se předpokládá úcta mariánská na
Svatém Hostýně. A jestliže se šířila úcta k Panně Marii
Zachranitelky, pak se jistě uctíval i její obraz na oltáři nebo v malé
kapličce, jak bylo u křesťanů zvykem.
Nejstarší listinou o poutích na Hostýn je v archivu olomoucké
konzistoře zpráva z generální vizitace z roku 1625, kde se potvrzuje,
že dvakrát ročně chodí četná procesí na Hostýn.
Dne 10. května 1635 posílá bystřický farář Mojžíš Aron Zemelka
zprávu o své faře generálnímu vikáři Janu Platejsovi a dodává:
Hlavní má fara je v Bystřici pod Hostýnem. Filiální je Loukov,
vesnice ležící na úpatí hor, blízko Holešova. Patronem našeho
kostela je sv. Jiljí, v Loukově sv. Václav a na Hostýně je chrám
starý, nekonsekrovaný, patronkou je Nejblahoslavenější Panna Maria.
Na faře v Zábrdovicích je přechovávána kronika bývalého tamního
premonstrátského kláštera, v níž je poznamenána zpráva o opatu
Oleniovi, jak v roce 1658 putoval na pouť na Hostýn.
Dalším dochovaným dokladem o poutích konaných na Hostýn je latinská
listina z 23. října 1651 bystřického faráře Tobiáše Maxmiliána
Schwacha o stavu bystřické farnosti olomouckému generálnímu vikáři
Ondřeji Dirremu. Dr. Neumann našel v matrice holešovského děkanství
zápis z roku 1672 a protokol o stavu farnosti bystřické z roku 1691,
kde se píše, že bystřickému kostelu náleží více jak 400 let stará
kaple na hoře Hostýn ke cti Panny Marie. V roce 1671 se kaple
opravovala, staří i mladí Bystřičané nosili v uzlících na zádech
písek a nahoře toto břemeno odkládali, aby mohli při mši svaté
oslavit Nebeskou královnu. Tato kaple má jediný oltář Nejblahoslavenější
Panny, mše sv. se slouží i na přenosném oltáři. Od nepaměti se každý
rok slaví dvojí pouť - patrocinium první neděli po svátku Nanebevzetí
a posvěcení - 4. neděli po Velikonocích. Bystřický farář měl
odjakživa louku kolem kaple, kterou pronajímal za roční nájemné 1
moravský (zlatý?). Asi v roce 1664 hrabě Rottal tuto louku bystřickému
faráři odňal ve svůj prospěch, takže v zápise farář píše: Za
toto poutní břemeno mimo ofěru nemám žádný užitek, přece dle možnosti
sloužím poutníkům, kněžím i hostům a jiným ze ctnosti pohostinství,
aby tak starý kult se zachoval a povznášel u potomků k velké cti
Matky Boží.
Protokol o stavu bystřické farnosti z roku 1691 tyto údaje potvrzuje a
upřesňuje a v záznamu v Kronice Trinitářů holešovských se praví,
že 27. července 1748 chvátala Jeho eminence (olomoucký kardinál
Troyer) okolo páté hodiny večerní na horu Hostýn, aby chrám nově a
velkolepě vystavený konsekroval a obraz Nejblahoslavenější Panny
Marie, který se v malém a prastarém kostele četným lidem uctíval, do
tohoto nového chrámu přenesl.
Sekretář hraběte Rottala J. K. Hofmann v listině z roku 1748, uložené
v holešovském zámku, píše a potvrzuje: "že starý hostýnský
kostel viděl, že kostel byl mnohokrát přistavován a tím i znetvořen
na spadnutí."
Protože všechny nejstarší listiny ze 17. století vzpomínající Hostýn
shodně mluví o prastarém kostele (antiquissimum templum), můžeme se
oprávněně domnívat, že se mluví o kostele nebo kapli už ze 13.
století, postaveném po odchodu Tatarů na počest Zachranitelky Panny
Marie.
Prameny:
F.Vídenský: Sv.Hostýn ve svém původu a svých osudech
Hlasy svatohostýnské
Olga Kozlová
Pokračování příště
POUŤ MSH A SETKÁNÍ DŮVĚRNÍKŮ
V neděli 9. září se zaplnila bazilika Panny
Marie na Svatém Hostýně členy a příznivci Matice svatohostýnské,
kteří přišli na svoji tradiční pouť.
Slavnostní bohoslužbu sloužil olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V
homilii nás všechny vybídl, abychom se pustili s chutí do práce na
budování Božího království. "Jsou věci," řekl mimo jiné,
"které nás musejí znepokojovat. Náš národ se vzdaluje od Boha,
neváží si rodiny, zabíjí nenarozené děti, diskutuje o povolení lékařského
zabíjení starých a nemocných lidí, pokud si to přejí, místo toho,
aby jim nabízel pomoc, která je možná. Sdělovací prostředky šíří
hrubost, násilí a nemravnost. Stíny společnosti nás nemusí děsit,
pokud pro svoje spojení s Kristem jsme sami světlem pro svět. Kdo Ježíše
opravdu poznal a obrátí se k němu, najde v něm zalíbení a přilne k
němu. Už malé děti v atmosféře něžnosti a lásky rodičů chápou
a radostně žijí blízkost Boha a Ježíše, který se v rodičích
projevuje. Především v rodině se probouzí cit pro Boha, dělají se
první kroky v modlitbě, ve výchově mravního svědomí a ve vytváření
křesťanského cítění lidské lásky. Každý, kdo se snaží takto
budovat svoji křesťanskou rodinu, zjistí, že nejvíce získává on sám.
Navíc má svůj podíl na štěstí druhých, růstu církve i ozdravění
společnosti. Velkou pomocí pro křesťanskou atmosféru rodiny může být
moudrost a náboženské cítění dědečků a babiček. Když pak děti
rostou, stávají se i ony spolubudovateli posvátného společenství
rodiny a tak se připravují na dobré založení vlastních rodin či k
zasvěcenému životu jako služebníci evangelia."
Po skončení mše svaté se uskutečnilo v sále poutního domu č. 3
setkání důvěrníků, kterého se zúčastnil i otec arcibiskup. Předseda
Matice svatohostýnské Ing. Václav Lednický seznámil přítomné s činností
Matice svatohostýnské od květnové valné hromady. Mgr. Aleš Dufek
informoval o způsobu zajištění finančních prostředků na
opravy poutního domu č. 1 pomocí darů a půjček.
Vedoucí hospodářské správy Ludmila Solařová informovala o investičních
akcích za uplynulé období: oprava WC v poutním domě č. 3 a odvedení
vlhkosti stěn, zahájení zkušebního provozu závory. O škodách, které
byly způsobeny vichřicí na elektrárně a na rozhledně, podal zprávu
technický administrátor Petr Janek.
S údaji a vývojem členské základny Matice svatohostýnské seznámila
přítomné Marie Loučková. V době od 1. ledna do 9. září 2001 se přihlásilo
212 nových členů Matice svatohostýnské, za stejné období zemřelo
132 členů. V současné době má Matice svatohostýnská celkem 7316 členů,
z nichž je 261 důvěrníků.
V diskuzi se nejvíce hovořilo o darech a půjčkách na opravu poutního
domu č. 1. Na konci setkání dostali všichni důvěrníci Osvědčení
o činnosti důvěrníka Matice svatohostýnské.
Na závěr setkání otec arcibiskup Jan Graubner poděkoval všem důvěrníkům
za jejich obětavou práci a vyzval je k aktivitě v jejich farnostech. Po
závěrečné modlitbě všem udělil požehnání.
Marie Loučková
POUŤ MUKLŮ
Již podeváté po listopadových událostech roku
1989 se konala první zářijovou sobotu na Svatém Hostýně pouť muklů
- vězňů minulých totalitních režimů. Na začátku slavné mše svaté,
kterou sloužil v hostýnské bazilice strahovský premonstrátský opat
Michael Pojezdný z Prahy spolu s dalšími kněžimi, bývalými politickými
vězni, byl vzpomenut zesnulý P. Jan Formánek, předseda pobočky
Konfederace politických vězňů v Bystřici pod Hostýnem, který dlouhá
léta vždy pečlivě připravoval program hostýnských muklovských poutí.
Homilii pronesl papežský prelát Mons. ThDr. Antonín Huvar z Velké
Bystřice u Olomouce.
Letošní muklovské pouti se zúčastnilo méně poutníků než v minulých
letech, snad k tomu přispělo i velmi nevlídné deštivé a mrholivé,
již podzimní počasí. Tradiční politický mítink konaný v Jurkovičově
sálu pozdravili mj. předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda, poslanci Vilém Holáň
a Marek Benda a starostové Chvalčova, kam Svatý Hostýn územně náleží,
a Bystřice pod Hostýnem.
Josef Pala
Homilie Mons. ThDr. Antonína Huvara při mši svaté
na muklovské pouti na Svatém Hostýně v sobotu 1. září 2001
Milí bratři a sestry!
Nikdo z nás neví, zda bude mít možnost se ještě zúčastnit některé
z příštích poutí a sejít se v takovém počtu, abychom jednomyslně
ohlašovali svůj kladný vztah k jednomu faktu, který je nejdůležitější
pro nás pro všechny, ať jednotlivce, ať celé společenství, že žijeme.
Považujme jen tuto skutečnost za největší milost, za dar, ale též i
poslání, kterým musíme odpovídat na řadu životně důležitých otázek,
ať svého vlastního jednání a života, nebo těch, k nimž jsme se ještě
vrátili. Proto nám byl darován ještě další kus života. Jsme
povinni předávat ty zkušenosti, které jsme v dobách temných, ale
bohatých na děje i jejich řešení, mohli vyzískat ve všech ústavech,
které byly zřízeny minulým zločineckým režimem na likvidaci všech
těch vlastenců, kteří se nepodrobili sjednocenému marxistickému myšlení.
Nesmíme vyhlížet jako tolik nešťastníků, kteří nevidí jen sebe,
svůj osobní cíl, který nebývá vždy bohabojný a čestný.
Pozorujeme, jak by to bylo jednoduché vidět a kritizovat jen chyby jiných.
To nebylo nikdy našim posláním, nikdy jsme si nevybrali tento lehký způsob
komunikace s jinými. Jsme zde, abychom si připomněli to, co bylo vzácného,
všechny silné okamžiky tvrdých, ale na oběti bohatých, tedy užitečných
let.
Vzpomeňte jen, kolik to bylo vzácných příležitostí na společných
cimrách. Jaká možnost poznání nových faktorů, jaká bohatost jejich
řešení, jak velké možnosti byly vzdělávat se, a to u nohou všech těch,
kdo svými osobními zkušenostmi i věkem vynikali nad námi, kteří
jsme v roce 1948 přicházeli někdy vyjevení, někdy plní lehkovážných
myšlenek do této nové komunity. Nejvyšší možná vysoká škola!
Nesnesitelná pro ty, kdo jste museli opustit malé děti, mladou manželku,
milující klín vlastního domova. To všechno tu zůstává jako
bohatství, které dobře využito, může znamenat pookřání i v této
smutné nevyjasněné situaci, která objímá celý náš národ. Dílo,
které mělo zničit tolik vzácných národních velikánů, čistých
mladých duší, bylo požehnáním pro všechny, kdo nepromarňovali ani
za mřížemi tyto Bohem nabízené šance.
Kolik to bylo jen bohulibých spojení s Bohem v tiché modlitbě, v hodinách,
dnech a létech, kdy jedinou nadějí byl snad jen návrat domů. Nechejme
padnout všechno nedobré, co se nám ještě vkrádá do duše. Snad mnohý
z nás oplakal tato léta jako nenahraditelnou ztrátu. Vraťme se k těm
chvílím soustředěného rozjímání o Bohu, o sobě, o povinnostech,
které nás měly na křídlech dobré vůle přenést návratem do
milovaných domovů. Jen ten, kdo je mravní silák, dokáže snést
celistvost myšlenek a nezoufá nad přítomností, tím méně neproklíná
minulost, ale též nad ní nedělá tlustou čáru, aby se k ní
nevracel. Je to jediná možná služba pravdě. Čím více však
kdokoliv z nás má péči jenom o sebe, tím více je vlastním vězněm
a zůstává světu i sobě jenom prázdným nezvučícím bubnem bez užitku.
Vy to cítíte stejně, jako každý z nás, že sobec je citlivý jen na
své přednosti. Měli jsme možnost to sledovat na těch, kdo ze slabosti
podepisovali socialistické závazky, kdo se vbízeli našim pomyslným
ochráncům, aby si ulehčili svůj úděl. Jsou nadurděni, uraženi,
jestliže komukoliv z nás se připomene toto nečisté komunikování s
režimem, který jasným zákonem byl označen za ničemný, zlolajný a
zločinecký. Nikdo z nás se nevrátil do onoho vysněného života, o
kterém jsme přemýšleli v celách nebo na šachtách. Kdybychom se však
i na tomto posvátném místě měli obírat zklamáním na tom, co se
nepodařilo a nepodobá se představám, které jsme ukovali pod taktovkou
pendreků a bejčáků, nezbylo by nám nic z toho, co nám všem pomohlo
přežít a vrátit se mezi ty, kdo nám dříve byli nejbližší. Jsou
to desetiletí plná bolestí, obětí, utrpení, strádání, ale též
období, kdy soudruzi v době, kdy utráceli nepohodlné odpůrce, ztráceli
vládu nad sebou. Jak je to zajímavé, že právě ti hnusové minulého
režimu museli podstoupit stejný úděl jako tolik našich vlastenců,
totiž zaplatit svůj politický úhyb vlastním životem.
Nesmíme nikdo z nás upadat do skepse smutku, ale též ne do lehkovážnosti,
abychom přešli to, co znamenalo školu bolesti, ale též požehnání všem,
kdo čekali na nás. Na tomto posvátném místě je potřebí se
vzchopit, abychom dovedli vyjádřit svými třesoucími se již pažemi
onen velký dar, kterým jsme byli obdarováni, aby jiní mohli bohatnout
dobrými skutky našim přičiněním. Nebylo kapky krve, která by byla
obětována s laskavým pohledem na kohokoliv z našeho národa, není
jedna hrubost a zločin, který by mohl dobrořečit za změnu morálky,
kterou cítíme jako těžkou botu, doléhající na naše zmalátnělé
údy. Jen nesmíme vzpomínat. Divíme se často, když nás někteří
nedobře žijící představitelé nazývají svědomím. Jsme všichni,
jak jsme tu přítomni, opravdovým svědomím pro ty, kdo jsou nejistí
ve svém jednání? My tvoříme nyní závěr onoho hrozného řetězu
minulého století, my zastupujeme, ale jako živí, ještě poslední členy
toho společenství, které je povinno ukázat světu, že existují jiné
hodnoty, než ty, které nám nutili v minulých desetiletích, ale že též
není žádnou hodnotou to trpce podávané několikakorunové dostiučinění
od mocných nad námi, abychom museli zapřít sebe a být poslušnými a
vděčnými uživateli toho, co nám s plivnutím do tváře poskytují.
Ať je za námi jako vyřízený problém, myslím však tím vyrovnání,
pokud cítí někdo provinění ve svědomí. Je nutné se vzchopit všemi
zbývajícími silami, abychom vyjádřili znovu svoji oddanost k Božímu
zákonu tak, jak jsme ho s láskou přijímali jako děti, abychom byli
schopni s rovnou páteří vyjádřit díky, ale též, abychom se nabídli
se vším, co je ještě našim vnitřním majetkem, všem ostatním bratřím
a sestrám. Náš úkol je nyní chopit se všech možností, jakými
jenom dovedeme projevit radost, jak můžeme i svými ubývajícími
silami pomáhat všem bratřím a sestrám. Tak jsme totiž uvažovali na
všech místech převychovávacích ústavů, protože Bůh a modlitba
nebylo to poslední v našem nelehkém údělu. Protože ještě žijeme,
musíme vystupovat jako rovní svědkové před národem i před církví.
Byli jsme přece jenom vyvoleni jako první v likvidační řadě, ale nyní
jsme už poslední, kdo má tuto velkou, Bohem danou povinnost - svědčit
o pravdě. Jsme posmíváni a nenáviděni všemi institucemi a mladá
generace je úmyslně vedena tak, aby znehodnocovala, ba se vysmívala všemu
tomu, co bylo někdy jenom nešikovným projevem odporu proti povodni,
která zachvátila celý náš národ.
Zůstává však ještě nad naším národem ona špína nesmířených hříchů
a zločinů, nehotových soudů nad zlem, aby všechno to, co bylo zlé,
dlouhým otálením nebylo postaveno na stejnou úroveň, jak se to mocní
snaží, aby nebyl rozdíl mezi vrahem a obětí. Běda nám, jestli se
nebudeme lišit svými mravy od těch, kdo hlásají ještě i dnes tuto
zprofanovanou morálku.
Znovu je třeba vrátit zase úctu k právu a k pravdě, být rovný a
rozhodný, nečekat na to, že jiní budou plnit mravní příkazy, ale
sami nezatíženě, statečně uskutečňovat všechno, co může být ještě
krásné, je-li to podáváno třeba už jen ve stařeckém vizóru
spolubratří a sester. Vezměme na tomto místě do sepjatých rukou všechny,
kdo se nedožili, kdo trpěli snad více ještě než my, kdo nenalézali
sílu. Ono čekání a slzy všech ušlechtilých dívek a žen, matek a
manželek, které marně tolikráte toužily a očekávaly návrat svých
nejdražších. Kolikráte jejich čekání bylo však uzavřeno jen zprávou
o dalším utraceném životě nejdražší bytosti.
Bratři a sestry, toto místo je místo odvahy, pravdy a pokory. Vy víte
sami, že jsme nechtěli a nebudeme již nikdy připomínat prožitá
desetiletí jako opravdovou oběť. Byly mezi námi i takoví, kdo si
nemoudře ulehčovali svůj úděl, ale všichni jsme chtěli vyjít do
poměrů moudře vedených lidmi, kteří by byli mravně na výši. Kolik
je to trosek, které vidíme místo krásně vybudovaných staveb - živých,
rovných osobností. Vidíme tolik zmrzačených lidí mravně zchátralých
právě tím, že se hrbili před mocnými, ať už to bylo v kterékoliv
organizační jednotce. Ten, kdo naletěl na nabídku nebo se schoulil před
hrozbami a chtěl jen výhody pro sebe, ten žil v bázlivosti a s
nejistotou se vracel i mezi své, aby nebyl světlem a systémem dobrého
života, ale přinesl tolikerý rozklad. Vy víte všichni, že jasně byl
minulý režim označen za zločinný, leč tam by museli nastoupit ještě
ti, kdo byli za něj zodpovědni, kdo vysoušeli na svých dlaních krev
mučedníků, kdo chtěli uvést do zapomnění všechno a všechny z té
doby, která bez pokání bude jenom novou výzvou k opakování těchto
neřádných praktik.
Kolik z nás ztratilo sebevědomí? Kolik z našich bratří a sester
finguje ztrátu paměti, která by mohla uvést jednoho každého na správnější
cestu? Nepomůže bohatství, jen mravní výše a odhodlání udržet si
ji. To znamená pokrok osobní i pro celý národ. Je potřebí nejenom připomínat,
ale pomáhat formovat čistou přítomnost, vnést naději do budoucnosti,
zvláště těm nejmladším, aby nebylo nikoho mezi námi, kdo se plíží
u dveří mocných, aby chlemtal přízeň a zatracoval všechno, co se
mocným, i třeba mravním pidimužíkům, nelíbí. Jak se mýlí každý,
kdo by se domníval, že všichni, kdo jsme byli v temnotách, toužili po
světle, že všichni, kdo vyšli z těch zatuchlých prostor převýchovy,
chtějí žít na čerstvém vzduchu s čistou duší. Berme celý osud
minulých desetiletí jako život v přítomnosti Boží, kde otazníky,
které nám život dává, s pomocí Boží dokážeme s úsměvnou tváří
organicky zařazovat do hodnot svého vlastního života.
Ať Bůh žehná všem, kdo jakýmkoliv způsobem bojovali jako mučedníci
nebo jako ti, kdo se jen spolu vezli právě oním odporem proti všemu,
co jsme tenkráte i dnes považovali za nedobré. A musí to být pravda
Boží, která bude písní našich dalších let.
NA SVATÉM HOSTÝNĚ ŘÁDILA
VICHŘICE
Vichřice o rychlosti více než 100 kilometrů za
hodinu se v sobotu 4. srpna večer přehnala i nad naším poutním místem.
Téměř všechna okna ze západní strany poutních domů a dalších
budov byla rozbita kroupami. Byly proraženy vnitřní i vnější okenní
tabule a příval vody a krup zaplavil pokoje. O něco méně byla poškozena
farní budova, která je chráněna bazilikou. Rovněž na bazilice a kaplích
byla rozbita některá okna, je poškozena i mozaika nad hlavním vchodem
do baziliky. Karosérie většiny automobilů ubytovaných nesly následky
krupobití. Stromy na vrcholu Hostýna měly většinu listí a menší větve
dokonale očesány. Na zemi ležely místy veliké hromady krup. Celkové
škody jsou značné.
Po velmi teplém dni se před 19. hodinou náhle setmělo a strhla se neuvěřitelně
silná bouře s vichřicí, blesky, průtrží mračen a kroupami, které
dosahovaly průměru až 4 cm. Každý z ubytovaných se bál a jen
bezmocně přihlížel řinčení skla a přívalu vody a krup. Ihned po
skončení největšího řádění živlů, které netrvalo více jak čtvrt
hodiny, se zaměstnanci a všichni ubytovaní začali podílet na
odklízení rozbitého skla a odstraňování největších škod. Při
odklízení skla tekla i krev. Bylo zajištěno i přestěhování
ubytovaných na nepoškozené pokoje. Všechna tato činnost se odehrála
bez dodávky elektrické energie, která byla obnovena až pozdě večer.
Taky další den musely některé nezbytné práce pokračovat. Spadlý
strom bránil průchodu schodištěm a na celém vrcholu Hostýna bylo několik
desítek vyvrácených staletých stromů.
Ivo Buráň
NAŠE POMOC PŘI REKONSTRUKCI
Jak můžeme pomoci při rekonstrukci poutního domu
Výbor Matice svatohostýnské se na svých posledních zasedáních zabýval
rekonstrukcí poutního domu č. 1 na Svatém Hostýně. Pro upřesnění
uvádím, že je to dům, kde v současné době bydlí v jednom poschodí
řádové sestry, v ostatních poschodích se ubytovávají zejména mladé
rodiny s dětmi.
Výbor MSH se domnívá, že pro zahájení rekonstrukce tohoto poutního
domu je třeba mít na začátku alespoň částku 4 mil. Kč. Vzhledem k
tomu, že v květnu příštího roku skončí volební období tohoto výboru,
chce výbor MSH zahájit rekonstrukci poutního domu č. 1 pouze pod podmínkou
shromáždění výše uvedených finančních prostředků. To je úkol,
k jehož splnění je třeba především velké dávky Boží milosti.
V posledních vydáních čísel Listů svatohostýnských můžeme číst
o přípravném procesu beatifikace arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Byl to muž, o kterém se věřící domnívají, že se mu už dostalo
milosti být blízko Bohu. V současnosti době máme na Moravě další
kandidáty blahořečení: P. Antonína Šuránka, Aničku Zelíkovou, P.
Ignáce Stuchlého, sestru Vojtěchu Hasmandovou. Ač se toto vědomí
osobní lidské existence i po smrti těla v posledních racionálních
staletích stále více vytrácí z myslí běžných lidí, není nic
proti učení naší církve věřit tomu, že jsou lidé, jejichž duše
po smrti těla přebývají v Boží blízkosti a mohou se přimlouvat za
nás, kteří žijeme zde svůj pozemský život.
Výbor Matice svatohostýnské vás proto vyzývá, abyste se modlili k
nejen již uvedeným Božím služebníkům, aby se podařilo zahájit
rekonstrukci poutního domu č. 1 již příští rok. Nedomnívám se, že
to je problém příliš světský, se kterým se jaksi nechodí zatěžovat
ty, co jsou již v našem nebeském domově. Naopak, při modlitbách ke
svatým a ke kandidátům svatořečení si každý může uvědomit, že
právě on může a měl by být taky svatý, aby se jeho duše hned po
smrti těla ocitla v blízkosti našeho Vykupitele.
Výbor Matice svatohostýnské po dohodě s důvěrníky rozhodl, že se
pokusí řešit financování rekonstrukce poutního domu č. 1 formou půjček
od členů Matice svatohostýnské, výjimečně i od jiných osob ochotných
půjčit peněžní prostředky.
Poutní dům č. 1 by měl být využíván především mladými rodinami
s dětmi, postupně by mělo být zrekonstruováno dvanáct čtyřlůžkových
pokojů s příslušenstvím. Jen pro dokreslení uvádím, že ve většině
pater tohoto domu se již pět let netopí a je skutečně nejvyšší čas
začít s jeho rekonstrukcí.
Jaká by měla být půjčka?
Pokud se týká výše půjčované částky, je v podstatě jedno, o
jakou půjde částku. Výbor pouze doporučuje, vzhledem k tomu, že
nedokáže odhadnout ohlas členů Matice svatohostýnské, aby půjčovaná
částka nepřesáhla 50000 Kč.
Půjčka bude uzavřena na dobu neurčitou, záleží na věřiteli, kdy
bude požadovat půjčené peníze zpátky. Může je chtít zpět např.
za půl roku, nebo za pět let.
Výbor Matice svatohostýnské se rozhodl, že půjčky budou úročeny, výše
úroku se bude měnit v souvislosti s vývojem inflace v České
republice, v současné době by výše úroku byla 5,5% z půjčené částky
za rok.
K vrácení půjčené částky dojde na základě písemné výzvy věřitele
do 60 dnů od doručení výše uvedené žádosti výboru Matice
svatohostýnské.
Věřitelé mají dále možnost darovat Matici svatohostýnské částku
rovnající se úroku z půjčené částky formou samostatné darovací
smlouvy, tzn. že při vrácení dluhu bude věřitelům vrácena pouze půjčená
částka bez úroků.
Konečné rozhodnutí, zda konkrétní smlouva o půjčce bude uzavřena,
zůstává na výboru Matice svatohostýnské.
Jsme si vědomi toho, že finanční situace většiny z vás není nijak
růžová. Vzhledem k tomu, že se hospodaření Matice svatohostýnské
stále zlepšuje, můžeme si dovolit vás žádat o půjčky. Ještě před
pěti lety by to bylo nemyslitelné, tehdy jsme prosili pouze o dary. Věříme,
že se naše výzva setká s ohlasem mezi příznivci Svatého Hostýna a
že se bohulibý záměr rekonstrukce poutního domu č. 1 podaří.
Mgr. Aleš Dufek
Z JEDNÁNÍ VÝBORU MSH
22. června
- Navýšení ceny za opravu WC vedle stánků
- Instalace závory, zaškolení obsluhy před uvedením do zkušebního
provozu
- Kanalizace - jednání s OÚ Kroměříž a Obecním úřadem Chvalčov
- Oprava poutního domu č. 1 pro rodiny s dětmi za spoluúčasti farností
- Silniční závora (informovanost o jejím významu v Listech svatohostýnských)
20. července
- Odstranění závady při zatékání u WC v poutním domě č. 3
- Kanalizace, zhodnocení výsledků jednání na OÚ Chvalčov
- Závora, zahájení zkušebního provozu
- Propagační leták a informační tabule
- Hospodaření MSH k 30. červnu, vysoké náklady na likvidaci odpadů
31. srpna
- Škody po krupobití, zasklívání oken (53 000 Kč)
- Zasklívání a opravy oken na rozhledně
- Příprava schůze důvěrníků a pouti Matice svatohostýnské
- Zpráva revizní komise MSH
- Hospodaření MSH (výše závazků a dluhů)
- Osvědčení pro důvěrníky, zlepšení výběru členských příspěvků
- Exercicie pro členy MSH s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem
Mimo uvedených záležitostí je na každé schůzi
výboru prováděna kontrola plnění opatření a termínů ze zápisů
schůzí výboru včetně připomínek členů.
Antonín Mužný, jednatel MSH
ZEMŘEL GIEDON-ERNST LOUDON
Poslední příslušník slavného rodu Loudonů,
který žil v Bystřici pod Hostýnem, zemřel. Rodina Loudonů ( patřil
k ní i pověstný generál "Laudon") žila v Bystřici více
jak 107 let. Posledním, kdo v Bystřici prožil část svého života,
byl Gideon-Ernst, svobodný pán z Loudonů. Narodil se sice v Děčíně
23.12.1923, ale rané dětství prožil v Bystřici pod Hostýnem. Začal
zde chodit do školy. Ač vyrůstal v německy hovořící rodině, během
školní docházky se naučil obstojně česky.
V době hospodářské krize byla rodina nucena zámek prodat. Bydleli
potom u příbuzných v Miloticích a ve Stanicích. Střední školu
absolvoval Gideon-Ernst v Mnichově. Po maturitě nastoupil do německé
armády. Vojenskou službu ukončil v roce 1944. V tomto roce zemřel jeho
otec a byl pochován v Bystřici pod Hostýnem, kde má rodina svůj hřbitov.
Účast na jeho pohřbu byla na dlouhou dobu poslední návštěvou
Gideona-Ernsta v Bystřici pod Hostýnem.
Bezprostředně po válce působil v Maďarsku. Zde jej zastihla zpráva o
odsunu matky a sestry do Rakouska. Jeho rozhodnutí následovat je do Vídně
bylo velmi těžké. Člověk bez státní příslušnosti a bez vzdělání
musel budovat novou existenci. Sňatkem s Dr. Marií Engerthovou získal
rakouské občanství. Až do odchodu do důchodu pracoval Gideon-Ernst
Loudon jako technickoobchodní zaměstnanec v několika firmách a podnicích.
Po odchodu do důchodu žil v Bad Ischlu. Zemřel 19. června 2001 v
nemocnici v Linci.
Gideon-Ernst Loudon využíval každé příležitosti k návštěvě Bystřice
pod Hostýnem. Nejen on, ale i celá rodina se intenzivně zajímali o
opravy bystřického zámku a přispívali na údržbu rodinného hřbitova.
Svoji příslušnost k církvi prokázal Gideon-Ernst Loudon nezištnou
pomocí potřebným. Jeho neúnavnou péčí a organizátorskými
schopnostmi bylo vybudováno středisko maltézských rytířů poskytující
pomoc emigrantům a obětem maďarské revoluce v roce 1956. V 50. a 60.
letech byl komandantem této vídeňské expozitury a později i rytířem
maltézské hospitální služby. Zádušní mše v univerzitním kostele
ve Vídni se zúčastnilo na 250 příslušníků tohoto řádu.
Teprve v roce 1990 mohl uspořádat Gideon-Ernst spolu s bratrem
Alexandrem, s jejich manželkami, dětmi a vnoučaty cestu po Moravě.
Tato cesta vedla i na Svatý Hostýn, jehož rozvoji věnovaly generace
Loudonů mnoho sil a prostředků.
Až pojedete na Svatý Hostýn, udělejte si chvilku času a navštivte
loudonský rodinný hřbitov. Je nedílnou součástí hřbitova bystřického
a vchod do něj naleznete kousek od autobusové zastávky u parkoviště.
V kapli najdete jedinečnou fresku Hanuše Schwaigra s vyobrazením tehdy
žijících členů rodiny Loudonů. Dole pod freskou jsou v kartuši jména
zvěčněných členů rodiny, kteří v Bystřici pod Hostýnem bydleli.
Letos k nim jedno přibude. Jméno Gideona-Ernsta, svobodného pána z
Loudonů, bude poslední.
Pavel Malének
Z VAŠICH DOPISŮ
Vážení přátelé,
Díky za vaše krásné internetové stránky o Svatém Hostýně. Je to
krásný virtuální výlet na Hostýn po internetu, a i když virtuální,
přece je reálných věcech, které existují ve skutečnosti a jsou
pouze zobrazeny v Net-u.
Snad nejlepší se mi zdá být kamera, ale všechno je krásné... i
neoficiální stránky západu slunce... Děkuji mnohokrát!!!
V Kristu s úctou
JUC. Anna Taliánová (28 let)
Náš čtenář, pan Fojtík (neuvedl adresu) nám
poslal zajímavý článek "Rajhrad a Svatý Hostýn" z Hlasů
svatohostýnských z roku 1922, z něhož vybíráme:
Rajhradské okolí vždy vzhlíželo zbožně k Panně Marii Svatohostýnské.
Rajhradští benediktini jsou zapsáni ve staré knize hostýnské.
A což teprve v novější době! Benediktin Řehoř Volný píše prosebný
list samému císaři, aby dovolil obnoviti spustlou svatyni hostýnskou,
a když byla prosba splněna, sbírá mezi přáteli 2000 zlatých a dává
zhotoviti hlavní oltář se sochou Panny Marie Svatohostýnské.
A jak píše P. Vychodil v životě Františka Sušila, byl Fr. Sušil
dostav se do Brna roku 1838 dobře znám s rajhradským opatem Viktorem Šlossarem
i ostatními řeholníky a zavedl téhož roku Jana Kalivodu, nástupce V.
Šlossara do Rajhradu. Můžeme si představiti, jak velice oba ctitelé
Panny Marie Svatohostýnské, Řehoř Volný i František Sušil, se zajímali,
když byla socha Panny Marie Svatohostýnské vyřezávána. Jak pečlivě
dávali rady řezbáři brněnskému Edelovi!
A tato socha je jednou z nejkrásnějších z celé bývalé monarchie
rakouské...
PROČ NEFUNGUJE ELEKTRÁRNA ?
Od letošního 22. července se netočí větrná
elektrárna na Svatém Hostýně. Hodně lidí se ptá na příčinu. Je
vcelku prozaická. Ve výše uvedený den se nad naším poutním místem
zatáhla na krátkou chvíli obloha a z ní vyšlehl pouze jeden blesk,
který ale stál za to. Uhodil do rozhledny a napáchal velké škody.
Postižen byl vysílač Radia Proglas, výtlak pitné vody do vodojemů,
ale hlavně větrná elektrárna. Byl spálen jeden transformátor a vstup
na převodníku teplot (zpracovává a převádí data do počítače). Možná
že se stalo ještě něco dalšího, protože další případné škody
nalezneme až po odstranění těchto závad. Naštěstí "přežil"
počítač elektrárny.
Petr Janek, technický administrátor
SPORTEM K BOHU A LIDEM
Ve dnech 18. a 19. srpna proběhla na Svatém Hostýně
tradiční orelská pouť, které se zúčastnilo přes 15 000 poutníků.
Poutníci většinou přijížděli na kolech, nebo přicházeli pěšky.
V oficiálním doprovodném programu jsme zaznamenali pěší pochod orlů
z župy Bauerovy, kterého se zúčastnilo téměř sto účastníků.
Cyklisté přijeli například z Vyškova, Blanska i z dalších míst.
Kapacita všech objektů Matice svatohostýnské se velice rychle plnila a
k přespání musely být využity i další prostory.
Sobotní program začal společnou mší svatou, kterou celebroval člen
duchovní rady Orla P. Miroslav Hřib z Ivanovic na Hané. Úplně poprvé
se v letošním roce uskutečnil Běh do hostýnských schodů.
Sportem se v Orlu snažíme přiblížit Bohu i lidem a právě tento běh
měl symbolicky naznačit naše přibližování k Bohu, protože běh končil
takřka před branami baziliky, i přibližování sobě navzájem. Celkem
se této akce zúčastnilo asi 70 běžců různého věku, kteří společně
s přítomnými diváky vytvořili správné sportovní a tedy orelské
společenství. Do běhu se aktivně zapojil mj. i starosta Orla a
poslanec Parlamentu Ladislav Šustr.
V půl deváté začala další část večera, a to křížová cesta se
světelným průvodem. Svíčky v rukách orelských poutníků rozzářily
Svatý Hostýn a dokázaly určitě vnést alespoň kousek světla do myslí
všech účastníků.
Dalším novým prvkem bylo večerní zpívání na schodech. Děvčata z
Kunovic zahájila zpívání ihned po společné adoraci a nalákala tak před
hlavní portál baziliky velké množství převážně mladých členů
Orla. Atmosféru podporovalo nádherné a teplé počasí a osvícená
bazilika a tak se zpívalo až do půlnoci.
Největší počet poutníků se už tradičně účastní nedělního
programu. Mše svatá byla zahájena v deset hodin slavnostním průvodem
praporů a kněží a sloužil ji spolu s ostatními duchovní rádce Orla
arcibiskup Karel Otčenášek. Ten ve svém kázání připomněl také
heslo Ora et labora et lude (Modli se a pracuj a hrej si), které ukazuje
důležitost sportu a odpočinku v životě člověka vůbec. Celá mše
svatá byla zakončena zpěvem české státní hymny. Letošní orelské
pouti na Svatém Hostýně se zúčastnili významní hosté, mezi nimiž
byli např. předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda, a předseda slovenského
Orla Jozef Gálik.
Ladislav Kotík
KRONIKA
I v letošním roce byla na Svatém Hostýně bohatá
poutní sezona, o čemž svědčí četnost zápisů kněží v knize návštěvníků
našeho poutního místa.
1. července • Poutníci z Francovy Lhoty a z Frenštátu
pod Radhoštěm
2. července • Poutní zájezd ze Zahnašovic s P. Josefem Vysloužilem
• Poutníci ze Žeranovic s P. Rudolfem Chmelařem
3. července • Pouť z farnosti Kunovice (čtyři autobusy) s P.
Jaroslavem Poláchem • Poutníci z farnosti Huštěnovice s P. Zdeňkem
Zlámalem
4. července • Pět autobusů poutníků z Ostravy-Zábřehu s P.
Bohumilem Zaňkou • Poutní zájezd z Ostravy-Hrabůvky s P. Miroslavem
Strakou
4. až 5. července • Zájezd 48 poutníků z italského Turína
6. července • Pouť z Ostravy - Krásného Pole s P. Adamem Malkem •
Pouť z Kokor s P. Jiřím Koníčkem
9. července • Poutníci ze Starého Města s P. Miroslavem Suchomelem
• P. Karel Houdek s poutníky z Petřvaldu.
9. až 13. července • Příměstský tábor domu dětí a mládeže
Astra Zlín zaměřený na přírodovědu a turistiku
11. července • Dva autobusy poutníků z Bochoře s P. Jiřím Koníčkem
13. července • P. Berger Johan, Euratsfeld, diecéze St.Pölten v
Rakousku (45 poutníků)
14. července • Pouť obce Slavkov pod Hostýnem s P. Františkem Různarem
z Bílavska • P. Jan Krist s faníky z Trnavy u Zlína • Poutníci z
Mařatic a Uherského Hradiště • Poutníci z Klenovic na Hané a
Pivína • Pouť z Lipovce u Blanska s P. Josefem Šiškou • Poutníci
ze Všeminy a Dešné s P. Jiřím Orságem
15. července • Farní pouť Hněvotín (P. Eduard Krumpolc) • Pouť z
Těšetic, Drahanovic a Slatinic
16. července • P. Antonín Kryl z Charvát • P. František Sedláček
z Olomouce s řeholními sestrami sv. Kříže
16. až 20. července • Exercicie Orelské jednoty z Brna pod vedením P.
Vinklárka
17. července • P. Jan Baščanský s farníky z Nové Horky u Studénky
18. července • P. Pavel Zíbal s 42 důchodci z Radkovy Lhoty • P.
Piotr Niewadomski s farníky z Javorníku
20. července • P. Gabriel M.Kubík z Liberece
21. července • P. Petr Vaculík s farníky z Prostějova • P.
Miroslav Kadlec s farníky z Vidnavy • P. Miroslav Ševiola s farníky z
Jeseníku nad Odrou
21. až 22. července • Pouť farnosti Benešov u Prahy
22. až 28. července • Salesiánské exercicie za přítomnosti
provinciála P. Jana Komárka
25. července • P. Richard Wojciechovski z Nedašova (autobus nemocných)
• Poutníci z Hodslavic s P. Ondřejem Matulou a P. Josefem Kopeckým
26. července • Dva autobusy poutníků z Francovy Lhoty
28.července • Šest autobusů poutníků z Dolních Bojanovic s P.
Petrem Karasem • Pouť z Milotice, Střílek, Chvalnova a Cetechovic •
P.Jiří Putala ze Slavičína
28. července až 4. srpna • Exercicie farnosti Brno-Zábrdovice pod
vedením P. Jiřího Rouse
30. července • Tři autobusy poutníků z Kozlovice s P. Damianem Firyšem
31. července • Salesiánská mládež z Vidče s P. Ondřejem Matulou
1. srpna • Dětský katolický tábor Archa z Rajnochovic
3. srpna • Poutníci z Vidče
4. srpna • Poutníci z Uherského Ostrohu s P. Karlem Šenkem • poutníci
Brodku u Prostějova a Želče s P. Petrem Hofírek • Poutníci z Příbora
• Poutníci z Dubňan • Poutníci z Českého Těšína
8. srpna • P. Pavel Kupka s poutníky z Ostravy - Staré Bělé •
Poutníci ze Žďárné
9. srpna • Čtyři autobusy poutníků z Halenkova s P. Jiřím Švanygou
11. srpna • P. Jaroslav Batog s poutníky z Pozděchova, Bratřejova
a Valašské Polanky • P. Cyril Vrbík s farníky z Dubu nad Moravou •
P. Radomír Němeček s farníky z Konic • Poutníci z Bílovic •
Poutníci z Chropyně • Poutníci z Vracova
12. srpna • Hlavní pouť za účasti olomouckého arcibiskupa Jana
Graubnera
16. srpna • P. Petr Němeček s poutníky z Újezdce u Luhačovic
17. srpna • Poutníci z Kunovic, Loučky a Podolí
18. srpna • P. Jozef Lednický Hradiště pod Vrátnou • Poutníci ze
Želetic a Věteřova s P. Josefem Šedivým • Poutníci z Jívové •
Poutníci z Rakvic, Lovčic a Ždánic • Poutníci z Tlumačova •
Poutníci z Nemotic
19. srpna • Orelská pouť
24. srpna • Poutníci z Vlčovic a Mníší • P. František Mališ a
sestry boromejky z Prahy-Řep
25. srpna • Poutní zájezd z farností Hvozdná, Kašava a Štípa s P.
Norbertem Nawrathem • Poutníci z Bohuňovic s P. Josem Švédou •
Poutní zájezd na kolech z Luhačovic s P. Tomášem Káňou • P. Antonín
Kupka s farníky ze Soběchleb • Poutníci z Přemyslovic a Ptení
s P. Januszem Damzikem
26. srpna • Dva autobusy poutníků ze Lhoty, Karlovic a Komárova
26. srpna až 1. září • Kněžské exercicie pod vedením P. Jana
Pavlíka
27. srpna • Poutníci z Březolup s P. Janem Lisowskim
28. srpna • Tři autobusy poutníků ze Zubří a Vidče s P. Pavlem
Vichlendou
29. srpna • P. Josef Cukr s poutníky z Tupes a Velehradu • P. Josef
Šindler z Tišnova
30. srpna • Poutníci z farnosti Hulín s P. J. Zelinkou
31. srpna • Studenti z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži s P.
Antonínem Hráčkem • Na Svatém Hostýně se konalo 17. zasedání
redakční rady Listů svatohostýnských
1. září • Muklovská pouť • Poutníci z Hošťálkové s P. Františkem
Dobešem • Dva autobusy poutníků z Blanska s P. Pavlem Kafkou
(jpa)
BUDE VÁS ZAJÍMAT
• Duchovní obnovu pro členy Matice svatohostýnské
povede na Svatém Hostýně od 8. do 10. února 2002 olomoucký arcibiskup
Jan Graubner.
Přihlášky zasílejte na adresu:
Matice svatohostýnská
Svatý Hostýn č. 115
768 61 Bystřice pod Hostýnem
(tel.: 0635/381 693 nebo 381 694)
• Duchovní správa na Svatém Hostýně spolu s
Maticí svatohostýnskou děkují touto cestou firmě RAPOS Holešov za
sponzorský dar v hodnotě 50 tisíc korun na opravu sociálního zařízení
v poutním domě č. 3.
• Vánoční bohoslužby
Mše sv. na Svatém Hostýně na Štědrý den:7.00, 9.15, 11.00 a také v
15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí
31. prosince. Mše svaté v 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční
mší svatou ve 22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te
Deum a sv. požehnání. Bohoslužby koná olomoucký světící biskup
Josef Hrdlička.
• V zimním období (od 22. října) jsou slouženy
mše svaté na Svatém Hostýně:
Ve všední dny: 7.00, 9.15 hod.
V neděli: 7.00, 9.15, 11.00 hod.
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.
Kolik kněží působí dnes na Svatém Hostýně
P. Jan Chromeček (1932), duchovní správce a rektor baziliky
P. František Brázdil (1940), superior
P. František Měsíc (1933)
P. Jaroslav Pilík (1926)
P. Josef Prchal (1959)
|
