Listy svatohostýnské

OBSAH

Přání
Editorial
Duchovní slovo
  Místo Betléma pospěšme k oltáři
Ukončení poutní sezony
Cesta do Betléma
Beseda nad Knihou vzpomínek
Vánoce
Rozhovor s P. Benediktem Křižanem, Ocarm.
Stručně z jednání výboru Matice svatohostánské
Setkání katechetů
Investice a opravy Matice svatohostýnské v roce 2004
Rok 2004 na Svatém Hostýně
Kronika
Z vašich dopisů
Bude vás zajímat
  Archeologové mapují minulost Hostýnských vrchů
  Rok na Svatém Hostýně
  Prosba Matice svatohostýnské
  Vánoční bohoslužby
  Odjezdy autobusů v zimním období
  Duchovní správa na Svatém Hostýně má nové telefonní číslo: 573 308 161
  Číslo účtu Matice svatohostýnské
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Přání

Radostné prožití svátků Narození Ježíše Krista a Boží požehnání v novém roce 2005 přejí
duchovní správa na Svatém Hostýně
výbor Matice svatohostýnské
redakční rada Listů svatohostýnských

Editorial

Milí čtenáři Listů svatohostýnských, ctitelé Panny Marie,
při čtení tohoto čísla Listů svatohostýnských nám zbývá do konce roku 2004 už jen několik málo dní. Rok je opět za námi, jsou zde zase Vánoce a s nimi začátek nového roku. Končíme osmý ročník našeho hostýnského časopisu. Dá-li Pán, v březnu přijdeme za Vámi s prvním číslem již devátého ročníku Listů svatohostýnských, které bude jaksi slavnostnější. Před sto lety – 1. dubna 1895 – totiž vyšlo první číslo Hlasů Svatohostýnských, které vycházely až do násilného ukončení jejich vydávání komunistickým režimem v roce 1948. Hlasy Svatohostýnské se staly oblíbeným měsíčníkem, který téměř půl století informoval o dění na Svatém Hostýně. A právě naše Listy svatohostýnské nepřímo navazují na tuto tradici.
Přílohou dnešního čísla Listů svatohostýnských je tradiční Hostýnský kalendář s přehledem poutí na rok 2005, který vydáváme již pošesté.
Děkuji Vám všem za všechny příspěvky, připomínky, návrhy ke zlepšení, děkuji za všechny Vaše dopisy, které jsme v letošním roce od Vás dostali. V novém roce se opět těším na setkání s Vámi na stránkách našeho časopisu.
Josef Pala, šéfredaktor

Duchovní slovo

Místo Betléma pospěšme k oltáři
“Pospěšme k oltáři a na kolena padněme s pastýři zde před Ježíšem v oltářní svátosti…” Tato výzva nás uvádí do pravé vánoční radosti. Slova vánoční písně nám pomáhají, abychom si uvědomili, že skutečným zdrojem radosti a kouzla Vánoc není samotný betlém nebo jesličky, nýbrž živý Ježíš, který mezi nás takto přišel. Přišel mezi nás a zůstává s námi. Je to tajemství Boží lásky, že Ježíš zůstává s námi i jako všudypřítomný Bůh i jako pravý člověk se svým vzkříšeným tělem. Uskutečňuje tak svůj příslib, že bude s námi po všechny dny, až do konce světa. (Mt 28,20)
Jak podivuhodně uskutečňuje svou přítomnost mezi námi, když přebývá v tolika svatostáncích po celém světě.
Přebývá mezi námi a chce ke každému z nás přijít. Dnes však, snad více než jindy, platí výtka: “do vlastního přišel a svoji ho nepřijali…” (Jan 1,11)
Kolik katolíků bude slavit Vánoce bez Krista! Ano, budou dárky, bude půlnoční, ale otevřít své srdce a přijmout svátostného Krista? Opakuje se bolestná událost prvních Vánoc: Maria, živý svatostánek s Dítětem pod srdcem, marně klepala na dveře a srdce betlémských obyvatel. Zahnali ji do jeskyně i s Božím Synem. Nevěděli ani co činí, ale křesťané, když slaví Vánoce, by měli vědět co činí!
Celá doba adventní nás vede k tomu, abychom pokáním očistili své srdce a takto obnoveni a připraveni byli schopni s touhou v srdci přijmout svátostného Krista. Tu i tam lidé básní o kouzlu Vánoc. Svátostný Kristus vytváří kouzlo celého křesťanského života, nejen Vánoc. Zdrojem života církve jako společnosti je svátostný Kristus. Tak nás poučuje nynější Svatý otec v nové encyklice o eucharistii ECCLESIA DE EUCHARISTIA. Církev žije z eucharistie. Tato pravda – podle papeže – v sobě uchovává jádro tajemství církve. Encykliku podepsal Svatý otec 17. 4. 2003 na Zelený čtvrtek, v Roce svatého růžence. Letos 7. října vydal papež Apoštolský list, kterým vyhlašuje Rok Eucharistie – od října 2004 do října 2005.
Na velké jubileum 2000 let od narození Ježíše Krista jsme se pod vedením papeže připravovali několik roků. Obnova má pokračovat a dědictvím jubilea by měl být návrat ke Kristu a jeho svaté Matce.
“Per Mariam ad Jesum!”
Proto Rok růžence a nyní Rok Eucharistie. Růženec nás vede k tomu, abychom se s Pannou Marií zahleděli do Kristovy tváře. V eucharistii Krista přijímáme a On se nám dává, aby byl s námi po všechny dny našeho života.
Nebojte se! Otevřete svá srdce Kristu Pánu! Tak bude i vaše radost úplná.
P. Jan Chromeček, SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně

Ukončení poutní sezony

Na závěr poutní sezony děkujeme Pánu Bohu a Panně Marii za vydařený letošní rok. Nesetkali jsme se za celý rok s nějakou vážnou provozní havárií. Voda, která je na Svatém Hostýně tak vzácná, nedošla ani přes přetrvávající sucho v červenci, srpnu a září.
Obyvatelé fary se museli v letních a podzimních měsících smířit se všudypřítomným prachem a nepořádkem spojeným se stavebními pracemi při výměně oken, a zhotovením nové fasády. Všechno se ale stihlo dokončit ještě za příznivého počasí.
Závěr poutní sezony je již tradičně tvořen dušičkovou a mysliveckou poutí. Zatímco dušičková pouť se vydařila organizačně i příznivým počasím, myslivecká, jako vždy organizačně nejlépe připravená s bohatým doprovodným programem, takřka celá propršela.
O dušičkové pouti sloužil v sobotu pontifikální mši svatou světící biskup olomoucký Josef Hrdlička. Po bohoslužbě následoval průvod na hřbitov s modlitbami za zesnulé. V neděli převzal službu olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který nejenže sloužil mši svatou, ale zdržel se až do odpoledních hodin, kdy po svátostném požehnání se s poutníky modlil u II. zastavení Jurkovičovy křížové cesty za vojáky padlé v první světové válce.
Myslivecká pouť poprvé v její krátké historii doplatila na nepřízeň počasí. Dokonce se jí nezúčastnil ani otec arcibiskup, který měl být hlavním celebrantem. Přečkal ještě návštěvu pana prezidenta v Olomouci, ale potom ulehl s chřipkou. Po krátké pobožnosti u sochy svatého Huberta a průvodu do baziliky sloužil mši svatou rektor Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci Mons. Vojtěch Šíma.
Při následném programu ukázky Hubertovy jízdy a ukázek vábení zvěře se rozpršelo, takže diváků zůstala jen hrstka. Přesto následoval krásný závěr pouti. Po svátostném požehnání krásně zazpíval smíšený pěvecký soubor COLLEGIUM VOCALE. Koncert duchovní hudby trval asi tři čtvrtě hodiny a všem zúčastněným se velmi líbil.
Nezbývá než poděkovat všem, kteří se organizačně podíleli na přípravách poutí během celého letošního roku, dále těm, kteří přiložili ruku k dílu při opravách a údržbě Svatého Hostýna, a hlavně všem dobrodincům, kteří svými dary pomáhají při zvelebování našeho krásného mariánského poutního místa.
Petr Janek, technický administrátor na Svatém Hostýně

Cesta do Betléma

A tak jsme šli, kdysi dávno – nebo to bylo včera? – před Vánocemi na Hostýn k Betlému a zpívali jsme si starou valašskou ”jeden nese kyšku, druhý čerta v míšku, třetí cibulu…”
Šeřilo se a odcházející den se mrazivě bělal v lesních stínech. Sněhu sotva na dlaň, ale mráz zvonil do uší a kroutil nosem i prsty. Z hlasů však znělo mládí a naděje.
Děla apokalypsy už dozněla a mrtví zetleli. Velká hvězda plála nad Hostýnem.
Blízko, blizoučko Štědrý den.
Ta hvězda byla však rudá a v konjunkci s Marsem oslepovala všem oči.
Vlekli jsme se v té tmě nadcházející noci vzhůru a netušili, jak dlouho bude ta hvězda nad Hostýnem zářit a kolik desetiletí musí uplynout, než dorazíme. Ano, tak dlouhá byla cesta k Betlému. Dech se nám zkrátil, srdce vynechávalo a vlasy samý sníh.
Když jsme konečně dorazili, oslepila nás jiná hvězda. Hvězda SVOBODY! Konečně nádherná SVOBODA. Varhany hřměly a bouřily, chóry andělské i lidské se nesly na vše strany do moravské i české země.
Naděje a láska! Věrnost a důvěra! Ta dlouhá cesta nás vyvedla z tísně. Co ještě můžeme chtít? Dosáhli jsme cíle. Prskavky supermarketů se rozzářily do předvánočních nocí přetékajíce zbožím a znějící novými koledami.
Kupujte, kupujte, kupujte!
Peníze, peníze, peníze!
Všechno je dovoleno, žádné Desatero, žádná pouta mravů, pojďme si trochu nakrást a trochu zaloupit. Než nám islámští vrahové podřežou hrdla. Vládnoucí garnitury hltavými ústy sčítají své zisky.
Národ a vlast? Co to je?
Péče o společný domov? K smíchu!
Nad hlavou nám přece září nová hvězda. Není to hostýnská MATKA S JEZULÁTKEM, ale krásná mladá a nahá žena. Ale jsme přece křesťané – i když trochu ateisté. Všichni však víme, co se sluší, musíme tu nahou obléknout. Prádlo z tisícovek a šaty ze zlata sešité elektronickým strojem podvodů, lží a vražd.
Ano, tak to jsou naše VÁNOCE. Radujte se!
Ty vysněné a vytoužené svobodné Vánoce.
Anebo nejsou? Znáte snad jiné?
Jsme schopni ještě jít sešeřelým mrazivým lesem vzhůru k bazilice s klidnou myslí a otevřeným srdcem? Se sněhem pod nohama a ledovou tříští spoutaných praménků vod z hostýnských strání? Nahlédnout do vlastního nitra?
Vrátit se! Vrátit se na chvíli domů k té lásce rodičů a dětí, kterou až do konce života budeme v těchto dnech se všemi našimi drahými slavit.
Anebo už ani toho nejsme schopni a musíme jen mlčet marně hledajíce slova zapomenuté modlitby?
Pavel Hejcman

Beseda nad Knihou vzpomínek

Besedu k nedávno vydané knize Ze vzpomínek Inocence Krutila, podhostýnského rodáka připravila na sobotu 16. října bystřická radnice. V sále zámku v Bystřici pod Hostýnem se sešli milovníci historie s nejbližšími příbuznými autora i jeho přáteli.
Besedy se zúčastnila manželka Inocence Krutila, jeho syn, dcera i dvě pravnučky. V komponovaném pořadu vystoupil i Krutilův ošetřující lékař a dlouholetý přítel prof. MUDr. Jaroslav Rybka, CSc., přednosta interní kliniky Baťovy krajské nemocnice ve Zlíně. Nechyběli ani Dr. Jaroslav Pospíšil a Dr. Jaroslav Motal, kteří knihu vzpomínek připravili k vydání. Všichni zavzpomínali na svá setkání s Inocencem Krutilem, výjimečným člověkem, jehož moudrost a laskavost přetrvává ve vzpomínkách celé rodiny i mnoha jeho přátel.
Knížka vzpomínek na Bystřicko počátkem 20. století vyšla v rámci nové Edice Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem. Rodák z Bílavska v ní zachytil dobu svého dětství a mládí formou poutavého vyprávění o kraji pod Hostýnem i lidech, kteří zde žili.
Inocenc Krutil později dosáhl významných osobních i profesních úspěchů, především jako vedoucí exportu firmy Baťa. Ovládal třináct světových jazyků. Svůj život zachytil v knize Nevšední osudy Baťova exportéra, která vyšla v roce 1989. Rukopis svých raných pamětí věnoval městu Bystřice pod Hostýnem a to je také v letošním roce vydalo.
Barbora Janečková, úryvek Vánoce z knížky Inocence Krutila

Vánoce

Byl to velký svátek, velká sláva, a přitom bez nervozity z dárků. To nám nikdy nenapadlo, co s dárky, komu co dát, kdo nám co dá? Kde na ně brát? Ne. Pro nás byly Vánoce svátkem církevním, záležitost slavná, duchovní. V prvé řadě to znamenalo vylepšit nebo udělat nový Betlém. To se tehdy vystřihovaly obrázky z velkých tištěných listů. Byly to celé biblické výjevy z Betléma, včetně slonů, oveček, pastýřů, andělů a nevím čeho všeho. Obrázky se nalepily na hroty, aby se daly zapíchnout do mechu. Z Bystřice jsme donesli škváru, z lesa mech. Někdy jsme ho vyhrabávali ze sněhu. Doma se pak vyklidil prádelník, nebo jak jsme říkali kostn, a na celý se postavil Betlém. A pak to začalo. Byli jsme jako pracovní četa, ten lepil hvězdu, ten dělala jezírko atd. Byla hrůza, když naše kočka objevila, že se v tom mechu krásně leží. Každou noc nám některé figurky zalehla a museli jsme Betlém každé ráno znovu rovnat.
Vánoční stromek – to byla další věc. Museli jsme si samozřejmě udělat vše. Tak jsme udělali z barevných papírů řetězy. A slepit řetěz dlouhý 4 až 5 metrů, to dalo práci. Ale dělali jsme to se zanícením a s velkou chutí. Stromek, to byla věc soutěže. V tom jsme soutěžili s Malíkovými, ale nedocílili jsme úrovně stromku Lutonských. Oni na to měli a měli hodně ozdob, o nichž se nám ani nezdálo. Se závistí jsem jejich stromek obdivoval. Filipovi měli vždycky jedličku, nevím, kde na ni chodili. Měla takové dlouhé větve. Měli také hodně cukroví, což jsme jim rovněž záviděli. Ovšemže jsme na vánočním stromečku neměli ozdoby kupované, ale jen věci domácí výroby. Ozlatili jsme ořechy, borové a jedlové šišky, pověsili jablka, pečené rohlíčky a kolečka a to bylo vše. Stromek byl předmětem pečlivého dohledu. Každý chtěl z něho něco ukrást a to šlo udělat jen v noci. Jak jsme spali na podlaze, vždycky sem tam něco spadlo na zem. To se někomu podařilo nepozorovaně utrhnout kousek ze stromku. Stařenka to komentovala: ”Už zas, necháte to, bachoři, na pokoji, ať tam něco zůstane”! Nedalo se nic dělat, stromek býval k Novému roku holý, až na tem papírový řetěz.
Štědrý den se dodržoval se vší přísností, nesmělo se jíst, byl půst, i když nikdo zlaté prasátko na zdi neviděl. Peklo se, chystalo se a v jizbě chladly na zemi koláče. Jednou k nám přišel Franta Krutil platit za barona daň k Novému roku. Stál u dveří a chtěl popojít ke stolu, aby tatínkovi předal peníze. Nevšiml si, že mezi dveřmi a stolem je plná zem koláčů. Tak si to přes ně namířil ke stolu a my jsme trnuli hrůzou. Něco takového! On to zjistil až pozdě a ve zmatku se vracel ovšem zase přes jiné koláče, takže pohroma byla hotová. Jak se chudák omlouval!
Večeře byla jednoduchá: houbová polévka, pak krupice s perníkem a medem. Jedlo se z jedné mísy. Každý si bral ze středu mísy, kde bylo nejvíce perníku a medu. A pak koláče a ovoce. To bylo všechno, žádné dárky. Šlo se brzy spát, protože ráno se muselo jít brzy na jitřní. Někdy jsem vyšel ven, protože bylo zvláštní ticho, do něhož se přimísily typické zvuky Štědrého večera – troubení pastýřů, koledy, s nimž se zastavili u každých dveří a čekali na výslužku. Ale hlavně jsem šel ven proto, že se střílelo. Z klíčů, kam se naškrabaly hlavičky ze zápalek, a pak se klíčem udeřilo o hranečník. To byly ovšem neumělé a pominutelné výbuchy. Avšak Jan Čačala si vybudoval kanon z bukše z vozu a to už má jakousi pevnost. Kanon postavil na cestu, zapálil suchý prach drátem na holi a střílel. To byly šupy! Samozřejmě že jsme u toho museli být. Bez Jana Čačaly by neměly Vánoce ten říz, a to po mnoho let.
Na jitřní se šlo vždycky ve slavnostní náladě. Čekalo se, jak dopadne zpěv, který pro Vánoce připravoval Kamil Hikl, studující filozofie a sám varhaník. Velice jsem ho obdivoval a později jsem sám zachovával tradice, nacvičoval vánoční zpěvy. Je zajímavé, že v Anglii za války v roce 1940 jsem poslouchal mši z Uherského Brodu a tam zpívali tytéž písně, které jsme nacvičovali a zpívali v Bílavsku.
Jitřní měla tři mše a dlouhé hodinky, tj. zvláštní modlitby, mezi nimiž se zpívaly staré písně. Ty jsem si moc zamiloval a připomínaly mi Vánoce v dětství víc než cokoliv jiného. Byly to Dnes se nám nebeský král z Panny Marie naroditi ráčil, aby člověka, ztraceného, do království nebeského opět povolal…aj. Už i za mého dětství byly tyto písně jen ve starém kancionále, psané švabachem,a pak přestaly už vůbec. Ke škodě, byly to krásné písně a nic lepšího je nenahradilo!
Z písní jsem měl moc rád Nesem vám noviny, poslouchejte, zpívanou starým nápěvkem, moravským, jak ji hrával otec. To jsem zpíval, až se třásla klenba. A všechny ty koledy měly svůj velký půvab. Ještě se nezpívala Tichá noc, tu jsem uvedl až v roce 1930 ve sboru na chóru.
Mnohdy se na jitřní chodilo na Svatý Hostýn. Jednou, snad v roce 1921, jsme šli, ale byly závěje, vítr, zdálo se, že nás to nahoře sebere. Byl to velký výkon, a za to všechno tu byla jen mše, méně slavností než v Bílavsku. Ale byl tu pěkný Betlém, to byla podívaná! Každá z těch figurek se tehdy zasloužila můj obdiv.
Po dvou vánočních svátcích všechno jakoby zešedlo. Další dny neměly žádný výhled, nebylo nic, nač bychom se těšili. Doznívaly koledy, vánoční nálada a měl jsem vždycky pocit nostalgie. Psával jsem si deník a byl plný smutku a lítosti, že všechno je zase pryč, a jak jsem si zdůrazňoval, nenávratně.
Blížil se konec roku. Silvestr a Nový rok pro mne neměly ani důležitost, ani ráz, jak má konec roku dnes. Doma se nic neslavilo. V hospodě měli chlapi obyčejně zadarmo pivo, a tak se tam slavilo. Ale nenazval bych to řáděním. Nebylo rádio ani televize, a tak většina lidí nebrala na vědomí, že bude půlnoc a že bude Nový rok. Když jsme byli starší, chodili jsme na Nový rok umývat děvčata. Byla to oplátka za to, že nás drhla sněhem na Štěpána.

Z pamětí Inocence Krutila (1908–2001), podhostýnského rodáka, které vyšly v edici Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem v létě 2004

Rozhovor s P. Benediktem Křižanem, Ocarm.

První otázka je proto zcela laická. Je nějaký rozdíl mezi Pannou Marií Svatohostýnskou, Štípskou, Provodovskou, Žarošickou?
Takové označování se může zdát na první pohled komické a vyvolávat dojem něčeho již přežitého, co je třeba poopravit, zredukovat a ty přívlastky seškrtat. Osobně je považuji za správné a velmi přirozené. Samozřejmě se nejedná o rozdílné osoby téhož jména, ani žádná není ta pravější, než jiné. Lidé jednoduše přicházeli na určitá místa, kde se s Pannou Marií osobně setkali, prožili určitou zkušenost víry ve spojení s Pannou Marií. A pak tam přiváděli své děti, kterým třeba vyprosili zdraví nebo dar víry, a říkali: To ti pomohla Panna Maria Svatohostýnská. A děti to dělaly podobně a velmi jim pak záleželo i na tom pojmenování, protože zmíněnou zkušenost víry prožili právě na tom místě. Každé takové označení je tedy výrazem vžitého osobního vztahu k Panně Marii. Maria není pro ně pouze někým, o kom se učíme v katechizmu, o kom věříme to nebo ono, ale vztah mezi námi a Pannou Marií představuje velmi osobní zkušenost, která je spjatá s určitým místem, časem, životní situací apod.
A jaký je tvůj osobní vztah k Panně Marii?
Přiznám se, že ten se rodil pomalu. Dlouho mi Maria připadala tak trochu přebytečná. Když jsem našel hlubší vztah k víře, nějak jsem Pannu Marii nepotřeboval a spíš jsem její úctu v naší církvi i tak trochu trpěl. Pamatuji si na rozhodující zvrat, který přicházel skrze studium na teologické fakultě. Když jsem se připravoval ke zkoušce z dogmatiky, a k učivu patřila i nauka o Panně Marii, pocítil jsem touhu hlouběji to nastudovat, a pokud to tak lze říci, prožil jsem toto období jako setkání s ní. Později jsem několikráte prožil, že veliké dary a vstupy Boží milosti do mého života jsem obdržel jejíma rukama. Především dar kněžství a řeholního života v řádu, který – jak učí naše tradice – byl založen k její úctě.
Často se říká: Skrze Marii k Ježíši, v mém osobním prožívání víry je mi bližší říci: Skrze Ježíše k Marii. Opravdu ji chápu jako dar ukřižovaného Krista každému z nás.
Mohl bys nám něco říci o historii škapulíře?
Zároveň asi pro jistotu řeknu, co to škapulíř je. Původně to slovo označuje část řeholního hábitu: pruh látky, široký jako postava člověka a halící tělo z ramen přes prsa dolů až pod kolena a na zádech přes lopatky (latinsky scapula – odtud to jméno) dolů ve stejné délce.
Podle staré legendy v době, kdy karmelitánský řád prožíval velmi těžké období, prosil generální převor, svatý Šimon Stock, Pannu Marii o nějaký projev v její mateřské péči o Karmel. Maria se mu ukázala ve vidění a jako znamení své věrné přímluvy mu podala karmelitánský škapulíř. Tím vyjádřila: karmelitánský životní styl (symbolizovaný částí karmelitánského hábitu) je spolehlivou cestou následování Krista a já k vám přistupuji jako vaše nebeská matka... Symbolika oděvu od maminky je srozumitelná i dítěti - je mu povzbudivou připomínkou její lásky, ale také zřetelnou výzvou nepůsobit mamince zármutek i bolest jakýmkoliv uličnictvím (hříchem). Když škapulíř začali nosit i laici, byl zmenšen a skryl se pod civilním oděvem, dnes má nejčastěji podobu kovové medailky nošené na krku.
V čem se při uctívání Panny Marie dopouštíme největších chyb?
Možná bych zmínil jednu, která mi dost vadí a probleskuje i v některých mariánských písních. Panna Maria, laskavá, milosrdná, plně na naší straně, prý tiší hněv chladně spravedlivého Boha, který nás chce trestat. Jenže nikdo přece není tak plný lásky jako Bůh, nikdo není nám tak nakloněn jako On. Pokud se někdo tomuto Oceánu lásky podobá, pak to má od Něho. Panna Maria je plná lásky, protože odráží jeho lásku.
Ale jistě není Maria nějakým protikladem k Boží spravedlnosti. Bůh sám v sobě je milosrdenstvím i spravedlností.
P. Benedikt Juraj Križan, O.Carm. (1966), je převorem karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří, v letech 1995 až 1997 byl duchovním správcem ve Štípě u Zlína
Otázky kladl Aleš Dufek

Stručně z jednání výboru Matice svatohostánské

8. října
– Hodnocení žádosti o dotaci z EU – projekt Matice svatohostýnské nebyl vybrán
– Výhled financování, pohledávky, závazky
– Zhodnocení poskytovaných služeb na Svatém Hostýně
– Provedené kontroly státních orgánů
– Hospodaření MSH k 30. 9. 2004
– Návrh anketního dotazníku
– Rozbor nákladů na Listy svatohostýnské, návrh kalendáře na rok 2005
Mimo uvedených záležitostí je na každé schůzi výboru MSH prováděna kontrola plnění opatření a termínů ze zápisů výboru MSH včetně připomínek členů.
Antonín Mužný, jednatel MSH

Setkání katechetů

Čtvrtý říjnový víkend byl na našem poutním místě ve znamení arcidiecézního setkání katechetů a kněží olomoucké arcidiecéze. Na Svatý Hostýn jich přijelo sto dvacet ze všech míst olomoucké arcidiecéze.
Setkání bylo zaměřeno na další vzdělávání katechetů, ale také na jejich duchovní růst. Ostatně o tom svědčil také výběr přednášejících kněží: vedle olomouckého arcibiskupa Mons. Jana Graubnera a jeho světícího biskupa Mons. Josefa Hrdličky přijeli naše katechety povzbudit také biskupský delegát pro katechezi v olomoucké arcidiecézi P. Jiří Kopřiva, trvalý jáhen Mgr. Václav Dvořák, ředitel katechetického kurzu, salesiánský kněz P. Emil Matúšů, farář ve Fryštáku, spirituál Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži P. Antonín Hráček, Mgr. Pavel Stuška, jáhen z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, jáhen Mgr. David Ambrož, prefekt Teologického konviktu v Olomouci, ze Slovenska přijeli P. Marián Bublinec, sekretář diecézní synody v Banské Bystrici, a P. Martin Mojžíš, známý průvodce po Svaté zemi.
Celé setkání zahájil přednáškou s názvem ”Zajeď na hlubinu” otec biskup Josef Hrdlička. Hlavním celebrantem páteční večerní mše svaté v hostýnské bazilice byl P. Emil Matúšů. Bohoslužbě předcházelo animované zpytování svědomí, které vedl P. Jiří Kopřiva. Následovala noční křížová cesta – modlitby u jednotlivých venkovních zastavení Jurkovičovy křížové cesty.
V sobotu přijel katechety povzbudit a zároveň jim poděkovat za jejich obětavou službu pro církev olomoucký arcibiskup Jan Graubner, jenž pro ně také sloužil mši svatou. V homilii se zaměřil na pastorační téma letošního roku pro olomouckou arcidiecézi, a tím je společenství. Hovořil o pastoraci rodin ve farnostech. Katechetům kladl na srdce, že musejí budovat společenství na modlitbě a osobním setkávání s Ježíšem.
Svatý otec zahájil Rok eucharistie a my musíme také s dětmi jít před svatostánek, musíme děti naučit vztahu ke svátostnému Ježíši, zdůraznil moravský metropolita.
Přednášku na téma ”Od společenství, které počítá kroky, ke společenství, které spěchá” přednesl sekretář diecézní synody v Banské Bystrici P. Marián Bublinec. Na pohádkovém příběhu, kterým vtáhl všechny účastníky do děje, aplikoval situaci společenství v dnešním světě. Zdůraznil, že člověk touží po společenství, chce se o někoho opřít, ale zároveň se bojí o svoji svobodu.
Sobotní večer zakončil koncert skupiny Bét-el, z nichž někteří muzikanti jsou bývalí absolventi Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.
Účastníci hostýnského setkání byli rozděleni do šesti tematických skupin (předškolní věk, mladší školní věk, starší školní věk, mládež a církevní střední školy, dospělí, rodiny), v nichž rozebírali uvedená témata. Tato setkání zároveň sloužila k bližšímu vzájemnému poznání a také k předávání zkušeností z katechetické výuky.
Biskupský delegát pro katechezi P. Jiří Kopřiva na závěr setkání poukázal na celoživotní katechezi, zdůraznil, že při vyučování náboženství myslíme většinou jen na školní děti, zapomínáme, že naši katechizaci potřebují také skupiny lidí, na které jakoby se zapomínalo – staří, nemocní, opuštění, postižení, nevidomí. A právě zde mají katecheté široké pole působnosti k rozvíjení své činnosti.
Josef Pala

Investice a opravy Matice svatohostýnské v roce 2004

V průběhu roku jsme vás informovali o aktuální finanční situaci našeho sdružení prostřednictvím našeho časopisu, a jeho pravidelný čtenář ví, že v letošním roce jsme neměli prostředky na zahájení další etapy rekonstrukcí poutních domů, které máme dlouhodobě naplánované. Naše finanční závazky k našim členům i k Olomouckému arcibiskupství se ještě pohybují kolem pěti milionů korun (po velkých rekonstrukcích poutních domů č. 3 a 1 v předcházejících letech), a tak jsme investovali část prostředků jen do nejnutnějších úprav a oprav přímo souvisejících s provozem.
Zpřísnění hygienických předpisů v restaurační činnosti v souvislosti s naším vstupem do EU nás přinutilo k rekonstrukcím a úpravám v kuchyních, které provozují naši nájemci v poutních domech. Tato akce nás stála již v prvních měsících tohoto roku 713 tisíc korun.
Pro zlepšení podmínek pro malé děti, které na Svatý Hostýn přijíždějí stále více s rodiči na delší pobyt, rozhodl výbor Matice svatohostýnské vybudovat na prostranství za poutním domem č.3 na louce “dětský koutek” – skluzavky, houpačky. Jeho realizace v začátku poutní sezony stála 38 tisíc Kč.
V souvislosti se změnou nájemce v restauraci Ovčárna jsme proplatili odcházejícímu nájemci jím provedené úpravy v restauraci ve výši 176 tisíc Kč.
Celková suma provedených úprav v roce 2004 tedy činí 927.000 Kč.
Běžné provozní opravy a údržba za období leden až říjen činily 253 tisíc Kč.
Kromě toho jsme dle možností a požadavků našich členů spláceli poskytnuté půjčky.
Výbor MSH se v průběhu uplynulého roku intenzivně zabýval přípravou dalších investičních akcí tak, abychom byli připraveni na možnost ucházet se o finanční podporu z evropských či jiných fondů. Tyto projekty vždy předpokládají určitou připravenost investora k zahájení akce a je třeba tuto připravenost dokumentovat již v okamžiku přihlášky. V průběhu roku se připravovala dokumentace pro dvě hlavní akce: ozelenění Svatého Hostýna a pokračování v rekonstrukcích budov – konkrétně poutního domu č.2, dokončení úprav poutního domu č.3 (přízemí, bezbariérový vstup včetně výtahu) a oprava tzv. Jurkovičova sálu (vedle poutního domu č.2). Jde zde řádově o desítky milionů korun, bez cizí pomoci budeme tyto úpravy nuceni realizovat v budoucnu v postupných krocích. Získání cizí pomoci není jednoduché, v druhé polovině roku jsme se zúčastnili jedné takové soutěže a byli jsme vybráni jako náhradníci. Předpokládáme, že budeme v tomto úsilí pokračovat i v následujících letech.
Václav Lednický

Rok 2004 na Svatém Hostýně

Tak a jsou tady Vánoce! A my si můžeme zazpívat “Uplynul opět jeden rok, stojíme o veliký krok, blíž hrobu, soudu věčnosti, spáse či věčné žalosti…” Co tento rok přinesl každému z nás, si každý odpoví sám.
A jak vypadal na Svatém Hostýně?
Hned začátkem ledna jsme se pustili do oprav kuchyní obou restaurací, protože s blížícím se vstupem do EU bylo třeba splnit nutné hygienické požadavky.
Abychom využili naše ubytovací kapacity v době mimo poutní sezonu, snažíme se každoročně uspořádat několik duchovních cvičení. V březnu a dubnu jsme připravili troje exercicie po vedením P. Lízny, P. Peroutky a P. Weigla, proběhl kurz za vnitřní uzdravení Jany Ungerové z charismatické obnovy, který se setkal s mimořádným zájmem. Jeho pokračování proběhlo na podzim a další je připraveno na počátek příštího roku. Na konci listopadu se uskutečnily exercicie pro členy Matice svatohostýnské, které vedl otec arcibiskup Jan Graubner. Kromě námi pořádaných duchovních cvičení se na Svatý Hostýn sjíždí nespočet skupin, které si zajišťují svůj vlastní program k prohloubení duchovního života a u nás využívají pouze služby ubytovací a stravovací. Výjimkou nebyly skupiny v počtu 100 až 120 osob – tedy plné ubytovací kapacity.
Letošní 11. hasičská pouť byla o něco slavnostnější než jindy, za účasti ministra vnitra Stanislava Grosse, krajského hejtmana, vedení hasičského záchranného sboru a dalších hostí. V neděli 2. května byla zahájena poutní sezona s valnou hromadou Matice svatohostýnské. Dalším květnovým poutím včelařů a Radia Proglas nepřálo počasí, což se projevilo i na jejich účasti. Naopak sluníčko hřálo při slavnosti Božího Těla, jako by se chtělo připojit k družičkám a všem poutníkům, kteří průvodem z bystřického kostela na Svatý Hostýn každoročně slaví památku Těla a Krve Páně. Letošní dětské poutě na začátku i na konci prázdnin obohatil svým programem známý písničkář Jiří Zmožek. Zjistili jsme, že orelskou pouť navštěvuje čím dál více mladých lidí již od soboty, kdy je připraven celé odpoledne bohatý program. Letos byl navíc uspořádán běh z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn, kterého se zúčastnilo 33 závodníků. Této události věnovala Česká televize asi patnáctiminutový pořad v rámci Křesťanského magazínu, který jistě přispěl k zviditelnění našeho poutního místa i tělovýchovné organizace Orel. Potom již následovaly další pravidelné poutě: muklů, členů Matice svatohostýnské se setkáním důvěrníků, františkánů, dvoudenní dušičková pouť a 6. svatohubertská pouť, která opět proběhla za velmi špatného počasí.
K nejvýznamnějším hostům, kteří v roce 2004 navštívili Svatý Hostýn, byli především německý kardinál Joachim Meisner, který společně s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem zde sloužil mši svatou v rámci svého pobytu v naší vlasti, a velvyslanec Jihoafrické republiky Dr. Noel Noa Lehoko, který byl účastníkem Bystřických zámeckých slavností.
K propagaci Svatého Hostýna kromě již zmíněné reportáže v ČT přispělo vydání poštovní známky s vyobrazením hostýnské baziliky. S nečekaným úspěchem se setkalo také natočení kazety Rok na Svatém Hostýně, která vyšla na sklonku roku 2003, a které se prodalo již asi 600 kusů.
Co se týče hospodářských výsledků Matice svatohostýnské, je třeba připomenout, že se u nás projevilo jarní velmi špatné počasí, které odradilo mnohé návštěvníky. Druhou polovinu roku jsme však měli ubytování obsazeno již hojně. Ekonomické výsledky roku budou vyčísleny v příštím čísle Listů svatohostýnských po ukončení účetní uzávěrky. Letos jsme nepodnikali žádné větší investice, zaměřili jsme se především na splácení dluhů. Duchovní správa provedla výměnu oken a obnovu fasády celé fary, což byla opět několikamilionová investice. Z tohoto důvodu byly pozastaveny práce na opravě Vodní kaple.
Naděžda Nováková, vedoucí hospodářské správy MSH

Kronika

ZÁŘÍ 2004
12. – 19. 9. • Exercicie 67 bohoslovců Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci
15. 9. • Pouť Charity Rožnov pod Radhoštěm
16. 9. • Autobus poutníků z Dubnice nad Váhom • autobus vozíčkářů Charity z Oder
18. 9. • 178 poutníků z Chynotan ze Slovenska s P. Ivanem Paenákem • poutníci ze Starého Hrozenkova • poutníci z Tvarožné Lhoty • 35 poutníků z Rýmařova a Staré Vsi • 45 poutníků z Břežan u Znojma, Machovic a Litobratřic • 140 poutníků z Luhačovic a Pozlovic • poutníci z Hladkých Životic, Kujav, Pustějova • sedm autobusů poutníků z Bílovic, Včelar, Topolné, Nedachlebic, Kněžpole, Mistřic, Březolup
21. 9. • Vojenský kaplan por. P. Jaroslav Knichal z Hranic
21. – 24. 9. • Mezinárodní odborné kolokvium ASIS (Advenced Simulation of Systems) za účastí 30 odborníků z ČR a Polska
22. 9. • Dva autobusy poutníků z Vnorov
23. 9. • Čtyři autobusy poutníků z farnosti sv. Mořice z Olomouce
24. 9. • Autobus důchodců z Trnavy u Zlína
24. – 26. 9. • Modlitební setkání matek
25. 9. • Poutníci z Bohdalic a Kučerova • dva autobusy poutníků ze Slušovic • čtyři autobusy z Charity Frýdek–Místek
29. 9. • Autobus poutníků z Kněždubu

ŘÍJEN 2004
1. – 2. 10. • Františkánská pouť
1. – 3. 10. • Víkend pro ženy “třetího věku”
2. 10. • Autobus poutníků z Litovle • autobus poutníků z Pňovic • autobus poutníků ze Střelic u Brna
3. 10. • Dva autobusy poutníků z farnosti Hluk • 90 poutníků z Prahy • autobus poutníků z Čadce
3. – 9. 10. • Duchovní obnova kněží po pěti letech od svěcení
6. 10. • Poutníci z Prusinovic
7. 10. • Čtyři autobusy starších a nemocných poutníků z Valašského Meziříčí a Lešné
8. 10. • Redakční rada Listů svatohostýnských • autobus poutníků z Bohuslavic u Hlučína
9. 10. • Autobus poutníků z Partutovic
9. – 10. 10. • Dušičková pouť
15. – 17. 10. • Exercicie pro seniory pořádané Centrem pro rodinný život ostravsko- opavské diecéze
16. 10. • Myslivecká pouť
18. – 19. 10. • Pracovní setkání ředitelů Charit olomoucké arcidiecéze
20. 10. • Noční pouť 45 vysokoškolských studentů
21. 10. • 150 poutníků z Hustopečí nad Bečvou, Bělotína, Černotína a Špiček
22. – 24. 10. • Arcidiecézní setkání katechetů a kněží
23. 10. • P. Josef Otruba a autobus poutníků z Kravař
24. 10. • Dva autobusy poutníků z Velkých Losin • dva autobusy poutníků z Drahotuší
27. 10. • Pouť Biskupského gymnázia z Brna • poutníci z Velké Polomy a Oder
29. – 31. 10. • Setkání rodin schönstattského hnutí

LISTOPAD 2004
1. 11. • Pouť sester misionářek z misijní rodiny Donum Dei
6. – 7. 11. • Neokatechumenátní společenství z farnosti Valašské Meziříčí
7. 11. • První sníh na Svatém Hostýně
7. – 9. 11. • Setkání děkanů olomoucké arcidiecéze
12. – 14. 11. • Duchovní obnova pro rodiče a děti

Sestaveno podle internetových stránek www.hostyn.cz

Z vašich dopisů

Od dávných dob farníci z Nivnice chodili na pouť na Svatý Hostýn a patřili k těm poutníkům, kteří při stavbě poutního domu vynášeli cihly až na staveniště u kostela.
Moje babička byla velkou ctitelkou Panny Marie Svatohostýnské a celý život odebírala a četla časopis Hlasy Svatohostýnské. Před více než padesáti lety v každém čísle tohoto měsíčníku vycházel sloupek s názvem Z farní kroniky. V jednom takovém zápisu bylo napsáno: Roku 1704 přišli na Svatý Hostýn farníci z Nivnice, aby si od Panny Marie Hostýnské vyprosili ochranu svého ohroženého života. Nivnici přepadli nájezdníci z Uher a odvlekli do zajetí čtyřicet Nivničanů. Z Korytné zajali osmdesát osob do otroctví a zabili při pohřbu kněze z Nivnice P. Bartise. Lidem šlo o zachování holého života. Nájezdy se opakovaly. Ze sto sedmdesáti domů zůstala obydlena jenom polovina...
Nájezdy Tatarů, Kuruců a Kumánů skončily. Za Rakouska se bořily a zavíraly kostely, i Svatý Hostýn byl zavřen. S Boží ochranou jsme přežili první i druhou světovou válku. V novější době jsme – chvála Bohu – přežili “třetí říši”, “tisíciletou říši” a “se Sověty na věčné časy”...
Prosíme Pannu Marii Svatohostýnskou, aby naše mládež v křesťanské víře v budoucnu přežila světový ateismus...
František Hrašák, Nivnice

Bude vás zajímat

Archeologové mapují minulost Hostýnských vrchů
Nejobsáhlejší statí nově vydané ročenky amatérských archeologů je příspěvek D. Kolbingera mapující dávnověká osídlení Hostýnských vrchů. Autor si na více než 60 stranách všímá historie osídlení samotného Hostýna. Text je doplněn řadou obrazových materiálů, plánky, mapkami a obrazovým dokumentačním materiálem nejdůležitějších nálezů. Ročenka Archeologie Moravy a Slezska obsahuje i přínosný článek o pátrání po zmizelé rytířské tvrzi v Količíně. Několik příspěvků je věnováno archeologii Chřibů. Ročenku lze koupit mimo jiné v informačních střediscích v Kroměříži, Holešově a v Bystřici pod Hostýnem.
Mladá fronta Dnes (vm), 12. 6. 2004
Příspěvek můžeme jen doplnit informací, že tuto zajímavou publikace je možno zakoupit také v kanceláři Matice svatohostýnské na Svatém Hostýně.

Rok na Svatém Hostýně
Videokazeta Rok na Svatém Hostýně zachycující barvitým způsobem dění na Hostýně, která je společným dílem Matice svatohostýnské, Duchovní správy na Svatém Hostýně a Studia Telepace v Ostravě, jde dobře na odbyt a prodalo se jí už několik stovek za cenu 350 Kč za kus. V současné době se za tuto cenu prodává i verze s anglickým textem určená pro Evropu. Máte-li nějaké známé a příbuzné na americkém kontinentě, kde se využívá jiná televizní norma, a chcete-li jim tuto kazetu zakoupit a zaslat, objednejte si tuto kazetu u Matice svatohostýnské. Výrobu této kazetu zajišťujeme na speciálním zařízení, a proto je nutno počítat s vyšší cenou. Rovněž zájemci o tento film uložený na CD nebo DVD disku si tento disk mohou objednat za cenu 350 Kč. Úvodní historická část filmu je k dispozici na internetových stránkách www.hostyn.cz nebo www.telepace.cz

Prosba Matice svatohostýnské
Pro doplnění historických informací o jednotlivých objektech na Svatém Hostýně žádáme širokou veřejnost o poskytnutí (zapůjčení) starých fotografií a textů dokumentujících vznik a přestavby poutních domů č. 1 a 2, Jurkovičova sálu, Ovčárny a krámků podél přístupového schodiště. Bližší informace na tel. 573 381 693.

Vánoční bohoslužby
Mše svaté na Svatém Hostýně na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pátek 31. prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je modlitba růžence, ve 23 hod. adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání.
- V zimním období jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
  všední dny 7.00 9.15
  neděle 7.00 9.15 11.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání

Odjezdy autobusů v zimním období
Z Bystřice pod Hostýnem – z vlakového nádraží
pracovní dny: 8.35 10.30 12.25 14.20
soboty, neděle: 6.34 7.40 8.20 8.25 9.54
10.30 12.25 13.30 14.20 15.25
Ze Svatého Hostýna
pracovní dny: 9.05 10.50 12.50 14.45
soboty, neděle: 6.57 8.03 8.45 8.55
10.17 10.50 12.50 14.00

Duchovní správa na Svatém Hostýně má nové telefonní číslo: 573 308 161

Číslo účtu Matice svatohostýnské, na které můžete poukazovat své dary:
13430691/0100 vedený u Komerční banky v Bystřici pod Hostýnem
Do variabilního symbolu uvádějte své rodné číslo, případně členské číslo.
Jen tak můžeme určit, že platba přišla právě od vás, protože ústřižek se jménem odesílatele se k nám nedostane.
Specifický symbol pro příspěvky je – 1, dary – 2, a předplatné LSH – 3.

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Marie Horáčková, Majetín, 95 let
Ludmila Pospíšilová, Chropyně, 90 let
Miloslav Macháň, Štramberk, 90 let