Listy svatohostýnské

OBSAH

Úmrtí Svatého otce Jana Pavla II.
Papež Benedikt XVI. zvolen
Editorial
Valná hromada Matice svatohostýnské
Usnesení valné hromady Matice svatohostýnské
Před sto lety začaly vycházet Hlasy Svatohostýnské
Duchovní slovo
Kardinál Jan Verdier na Svatém Hostýně
12. pouť hasičů
Proglas – rozhlasová stanice do každého počasí
Pátá pouť píšících křesťanů
Stručně z jednání výboru MSH
Kronika
Výbor MSH na cestách
Rozhovor s P. Františkem Brázdilem, SJ
Z vašich dopisů
Bude vás zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Úmrtí Svatého otce Jana Pavla II.

Papež Jan Pavel II. zemřel v sobotu 2. dubna 2005 ve 21.37 hodin po 26 letech, 5 měsících a 17 dnech svého pontifikátu.
Pohřbu Svatého otce, který se konal v pátek 8. dubna 2005 ve Vatikánu, se z naší arcidiecéze zúčastnil otec arcibiskup Mons. Jan Graubner. Za zesnulého papeže sloužil requiem olomoucký arcibiskup Jan Graubner spolu se svým světícím biskupem Josefem Hrdličkou v úterý 5. dubna 2005 večer v katedrále sv. Václava v Olomouci.
(jpa)

Papež Benedikt XVI. zvolen

V úterý 19. dubna 2005 v 18.43 hodin bylo oznámeno jméno nového papeže. Stal se jím 78letý německý kuriální kardinál Joseph Ratzinger. Zvolil si jméno Benedikt XVI.
Nový papež se narodil 16. 4. 1927 v bavorském městě Marktl na Innu. Na kněze byl vysvěcen 29. 6. 1951. Řadu let působil jako profesor fundamentální a dogmatické teologie na univerzitách v Bonnu, Münsteru, Tübingen a Řezně. Arcibiskupem arcidiecéze Mnichov-Freising byl jmenován 24. 3. 1977, biskupské svěcení přijal 28. 5. 1977. Téhož roku byl papežem Pavlem VI. jmenován kardinálem (27. 7. 1977). Od roku 1981 byl prefektem vatikánské Kongregace pro nauku víry a předsedou Papežské biblické komise.
Slavnostní inaugurační mše papeže Benedikta XVI. se uskutečnila v neděli 24. dubna 2005 v 10 hodin v bazilice sv. Petra ve Vatikánu.
(jpa)

Editorial

Milí čtenáři, ctitelé Panny Marie,
všechny Vás srdečně zdravím na začátku prázdnin a dovolených. I když se nacházíme uprostřed kalendářního roku, již dnes máme vytištěný nový nástěnný otáčecí Svatohostýnský kalendář na rok 2006. Kromě církevního a občanského kalendária obsahuje také přehled všech významných hostýnských poutních slavností v nadcházejícím roce. Kalendář si můžete zakoupit při návštěvě našeho poutního místa.
Moc Vás všechny zdravím a těším se na Vaše dopisy.
Josef Pala

Valná hromada Matice svatohostýnské

Slavnostní mše svatá v neděli 1. května, celebrovaná protektorem MSH, olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem v zaplněné bazilice, je již tradičně oficiálním zahájením poutní sezony. Po bohoslužbě se zaplnil i tzv. Jurkovičův sál v sousedství poutního domu č. 2, kde se konala pravidelná roční valná hromada MSH – letos za rekordní účasti 283 členů (dle prezenčních listin).
Řízením valné hromady byl výborem pověřen (stejně jako v minulých letech) PhDr. Josef Juráň, její program se v zásadě nelišil od programu valných hromad minulých. Letos byl však obohacen o volbu nového výboru i kontrolní komise, neboť uplynuly stanovami určené tři roky stávajících orgánů. Vzhledem k tomu, že volby, tedy spočítání odevzdaných hlasovacích lístků a hlasů pro jednotlivé kandidáty, zabírají volební komisi hodně času, byla volba nového výboru a kontrolní komise zařazena na začátek jednání, hned po volbě pracovních orgánů valné hromady. Jednotliví kandidáti dostali krátký časový prostor pro své představení a následovala tajná volba a pak náročná práce volební komise. Jednání valné hromady mezitím probíhalo podle schváleného programu – zprávu o plnění usnesení přednesla Marie Loučková, o činnosti od poslední valné hromady hovořil předseda MSH Mgr. Aleš Dufek, revizní zprávu přednesl Ing. Jaroslav Ševčík. Pak následovala diskuze, která podpořila další činnost tak, jak ji ve své zprávě naznačil Mgr. Dufek. V rámci diskuze předložil Mgr. Dufek návrh na drobné změny stanov, jejichž cílem je oprava či upřesnění znění některých článků. Přesné znění změn tvoří přílohu usnesení, je však třeba podat všem našim členům určité vysvětlení jednotlivých změn.
Cíl činnosti Matice svatohostýnské se rozšiřuje takto: MSH dále usiluje o zvýšení a zachování mariánské úcty.
Členem sdružení může být katolický křesťan – původně bylo ”fyzická osoba”, chceme, aby členy byli katolíci.
Upřesňuje se vznik členství a evidence členů – vzniká po schválení přihlášky výborem, pak následuje zápis v evidenci, který vede hospodářská správa (nikoliv výbor, jak bylo uvedeno dosud).
Zjednodušuje se způsob svolávání valné hromady na základě dosavadní praxe – stanovuje se, že valná hromada MSH se koná pravidelně první květnovou neděli příslušného roku na Svatém Hostýně.
Upřesňuje se způsob svolání mimořádné valné hromady – podmínky pro její svolání se od dosavadního způsobu nemění.
Zvyšuje se minimální počet účastníků valné hromady – místo dosavadních 50 je třeba účast 100 členů.
Stávající funkce “jednatel” se nahrazuje názvem “zapisovatel výboru” (odpovídá jeho činnosti), neboť funkce jednatele je dnes obvyklá u společností s ručením omezeným (s.s r.o.).
Doplňuje se bod, kterým se vylučuje tzv. střet zájmů, tj. aby člen výboru ani kontrolní komise a ani jim blízké osoby nebyly ve smluvním vztahu s MSH.
K návrhu změny stanov nebyly vzneseny žádné negativní připomínky.
Po diskuzi byl valné hromadě MSH přednesen návrh usnesení, který byl bez připomínek jednomyslně přijat.
Závěr jednání již tradičně provádí otec arcibiskup, jehož povzbudivá slova, výraz spokojenosti s vývojem dění na Svatém Hostýně a závěrečné požehnání dodal všem chuť do další práce pro rozvoj tohoto posvátného místa.
Václav Lednický

Usnesení valné hromady Matice svatohostýnské

Usnesení z valné hromady Matice svatohostýnské konané 1. května 2005

Valná hromada schvaluje:
– zprávu o činnosti a hospodaření MSH přednesenou předsedou Mgr. Alešem Dufkem
– zúčtování hospodářského výsledku za rok 2004 ve výši 2 518 049 Kč jako nerozdělený hospodářský výsledek minulých let
– změnu stanov přednesenou předsedou Mgr. Alešem Dufkem

Valná hromada bere na vědomí:
– zprávu revizní komise MSH, přednesenou Ing. Jaroslavem Ševčíkem, k činnosti a hospodaření MSH za rok 2004

Valná hromada ukládá výboru MSH:
– nadále pečovat o rozvoj členské základny
– pokračovat dle finančních možností v rekonstrukcích poutních domů a dalších zařízení v péči MSH

Valná hromada zvolila nový výbor MSH  ve složení:
Ing. Ivo Buráň (1947), Ostrava
Mgr. Aleš Dufek (1973), Zlín – předseda
Jaroslava Gomolová (1957), Bystřice pod Hostýnem
Petr Janek (1962), Bystřice pod Hostýnem
PhDr. Josef Juráň (1939), Ratiboř
Marian Kadlic (1958), Kroměříž
Ing. Václav Lednický (1943), Vizovice – místopředseda
Marie Loučková (1935), Holešov
Ing. Jindřich Pokorný (1964), Brno
Mgr. Lubomír Vývoda (1959), Trnava – zapisovatel

Náhradníci:
František Ulrich (1941), Hrobice
Antonín Mužný (1940), Bystřice pod Hostýnem

Valná hromada zvolila novou revizní komisi ve složení:
Drahomíra Bursíková (1948), Kroměříž
Ing. Stanislav Hanulík (1959), Trnava
Ing. Antonín Pikna (1934), Bystřice pod Hostýnem
Ing. Jaroslav Ševčík (1932), Holešov
Ing. Josef Žůrek (1951), Valašská Polanka

Náhradníci:
Václav Kocián (1942), Kozlovice
Stanislav Minařík (1964), Švábenice

Před sto lety začaly vycházet Hlasy Svatohostýnské

II. ČÁST
Z aktuálních článků IV. ročníku Hlasů Svatohostýnských je pastýřský list z 6. 1. 1908, z něhož je následující výňatek:
Padesátileté výročí se už od dob Mojžíšových pokládalo za dobu pamětihodnou a posvátnou. ”Budete světit rok padesátý a prohlásíte všeobecné odpuštění, neboť padesátý rok bude pro Vás Jubileem!”
(Levit 25,20)
Od té doby se pokládá padesátý rok rokem radosti, vděčnosti a Božího milosrdenství, jak v soukromém tak i veřejném životě. Proto k padesátému výročí zázračného zjevení Neposkvrněné Panny Marie v Lurdech (od 11. února do 16. července 1858) vydal biskup Frant. Xav. Schöpfer pastýřský list, v kterém upozorňuje na řadu vnitřních a tajemných uzdravení, která jsou očím skryta a daleko převyšují uzdravení tělesná od různých viditelných nemocí a neduhů. Toto je projev podivuhodného Božího působení skrze ty nejslabší a nejnepatrnější, jakou jistě byla Bernardetta Soubirousová. Lurdy nás povzbuzují k naději, která předpokládá naši důvěru v Otcovskou dobrotu a věrnost a obzvláštní přízeň Blahoslavené Panny Marie.
Družstvo svatohostýnské založeno příborskými kaplany Dr. Schneiderem a A. C. Stojanem v roce 1881 v Přerově, které bylo volným sdružením bez stanov, se po uděleném povolení arcibiskupem Theodorem Kohnem v roce 1895 změnilo v řádný spolek pod názvem Matice svatohostýnská, jehož prvním starostou byl biskup Jan Weinlich. Jedním z prvních počinů P. Cibulky a MSH byla na nejvyšším bodě hory postavena rozhledna s kaplí svatého Kříže. Dne 1. 9. 1897 při příležitosti čtyřdenních manévrů rakouskouherské armády navštívil Hostýn vzácný poutník, císař František Josef I., který podepsal zakládající listinu rozhledny a dotkl se posvěceného základního kamene, který byl ještě téhož dne vsazen do zdi kaple. V roce 1900 byla zahájena stavba první venkovní klasicistní křížové cesty, kterou tvoří jednoduché otevřené kaple a kamenné podstavce ukončené křížem s obrazovými reliéfy znázorňující cestu Krista na Kalvárii. Poslední zastavení křížové cesty umístěné v malé rotundě u hřbitova je současně i posledním zastavením nové Jurkovičovy křížové cesty, která se začala stavět v roce 1904 (ukončena 1. zastavením až v roce 1933). K realizaci dalších Jurkovičem navržených staveb však již nedošlo.
Dalším významným jubileem roku 1908 je 50 let od kněžského svěcení Svatého otce Pia X., jehož životopis k tomuto výročí Hlasy uveřejňují. Jako další oslavenec je připomínán i císař František Josef I. a památka jeho šedesátiletého panování. Na dílo věhlasného učence a českého vlastence, jezuity Bohuslava Balbína vzpomíná ve své knize Jeho život a práce Antonín Rejzek.
P. Vídenský překládá latinský spis rytíře Františka Žalkovského z roku 1743, který nazval Život a smrt bl. Jana Sarkandera, faráře holešovského. Popisuje zde mimo jiné složitou politickou a náboženskou dobu, v které Jan Sarkander žil.
Na valné hromadě dne 16. 8. 1909 bylo rozhodnuto vystavět od Vodní kaple až ke chrámu nové schodiště. Následuje výzva pro jednotlivce, farnosti, obce nebo spolky o finanční pomoc. Projekt monumentálního schodiště s 221 stupni vypracoval a stavbu řídil stavitel Zeman z Bystřice. Dne 12. 9. 1910 bylo nově zbudované schodiště posvěceno. Horní část schodiště kolem kostela podle návrhu architekta Sochora z Prahy provedla firma Ing. Holečka z Olomouce. Tvoří ji 29 žulových schodišťových stupňů, kamenné zábradlí s balustrádou a terasa. Okolí bylo upraveno a vysázeno zelení.
Hospodář Matice, lékárník J. Harna, nazývaný “lesmistrem”, nechává každým rokem vysazovat tisíce sazenic smrčků a jedlí, jeho snahu o zalesnění Hostýna však ničí neopatrní poutníci, kteří sazenice zašlapávají, někdy i vytrhávají, letos se na uhynutí mnoha stromků podepsalo i neobyčejné sucho. Doposud bylo převážně na Slavkovské stráni vysázeno asi 150 tisíc sazenic stromků.
VII. ročník Hlasů Svatohostýnských ve zprávě z výboru MSH na četné dotazy ohledně zbudování nocleháren sděluje, že ambity při kostele budou upraveny na útulny, velká veranda hostince a sál v prvním patře budou vybaveny železnými postelemi a za nízký poplatek zde bude možné získat slušný nocleh. Vážně se uvažuje o postavení nové budovy přímo u lesa, která by sloužila k ubytování jednotlivců i rodin. Plány i rozpočet na tuto stavbu jsou hotovy, jedná se ale o finanční zabezpečení potřebného nákladu. Valná hromada dne 11. 9. 1911 kromě pravidelného programu se zabývala plánem příprav na slavnou korunovaci v následujícím roce. Koncem září navštívili Hostýn i dva nejpovolanější umělci v církevním umění, profesor architekt Josef Fanta a malíř a mozaikář Viktor Foerster, aby vypracovali návrhy na další výzdobu hostýnské svatyně.
Brzy potom, co se stálé duchovní správy na Hostýně ujali jezuité, zabývali se myšlenkou korunovace milostné sochy Panny Marie. P. Cibulka pilně sbíral potřebné doklady, ale jeho předčasným úmrtím se práce na několik let pozastavily. Až po několikaletém úsilí přípravného výboru byla prosba o korunování vyslyšena a 20. 6. 1912 Svatým otcem Piem X. povolena. Přípravné a zvelebující práce však probíhaly už v předstihu. Na průčelí chrámu na ploše 25 m2 byl dokončen velkolepý mozaikový obraz Matky Boží Svatohostýnské, který vytvořil Viktor Foerster.
Heslem Hlasů Svatohostýnských na rok 1910 je budoucí korunovace sochy Marie Panny, Matky Páně Vítězné, korunou Římskou na Svatém Hostýně. Strážcové Svatého Hostýna se obracejí s prosbou především na ctitelky Panny Marie o jakýkoli zlatý dar (šperk) na zhotovení korunek. Po této výzvě začaly přicházet velké i malé dary snad ze všech koutů země. Během dvou let se podařilo shromáždit tolik materiálu, že mohl prof. Fanta podle svých návrhů provést nádherné klenotnické dílo, které velmi výstižně popisuje: Jaký je
smysl té výzdoby korunové, kterouž lid náš uctíti chce Máteř Boží: perlami, zlatem a drahokami? Perlami slz svých kropili jsme, Maria, korunu Tvou, opálovými sny nejkražších svých chvil zdobíme čelo Tvoje, démanty pojíme s jasem koruny Tvé stálost lásky k Synu Tvému, zlatými topasy ryzost víry své, rubíny vřelost srdcí svých, safíry touhu po království Tvém, smaragdy naději života v Tebe a Syna Tvého...
”Zůstaň Matkou lidu svému!” Tato krátká prosba se nejen skví nad mozaikovým obrazem Panny Marie, který upoutá každého, kdo vystupuje po schodišti od Vodní kaple nahoru ke chrámu, ale zároveň obsahuje i program Hlasů Svatohostýnských, jak upozorňují členové jejich redakce.
Po návratu hostýnské delegace pod vedením A. C. Stojana a P. Ostrčilíka s posvěcenými korunovačními klenoty z Říma se začalo s bezprostřední přípravou svěcení, která byla naplánovaná na celý oktáv, od 15. do 22. srpna 1912. Nejvýznamnější byl svátek Nanebevzetí Panny Marie, den korunovace. Další dny probíhaly poutě různých spolků, dětí, matek, mužů, duchovenstva, terciářů, omladiny, studentů a učitelů, se svým vlastním programem. Nad Vodní kaplí a na Slavkovské cestě byly vztyčeny slavnostní brány, obě strany nového schodiště lemovaly řady stožárů, chrám i ostatní budovy byly ozdobeny věnci, vlajkami a emblémy s nápisy. Bylo zapůjčeno 35 vojenských stanů poskytující přístřeší až 3500 poutníkům. Očekávané množství návštěvníků si vyžádalo zřízení elektrického osvětlení nejen kostela, ale i celého kopce. Nad chrámovou bání zářil mohutný kříž z elektrických žárovek. Pro případ úrazu nebo onemocnění poutníků byla zřízena v tzv. kaplance nemocnice, kde dva obětaví lékaři poskytovali po celou dobu slavností lékařskou pomoc. Zabezpečení proti požáru obstarával hasičský sbor z Bystřice, který ve dne i v noci držel požární hlídku. Na nádraží v Bystřici bylo už 14. srpna velmi rušno. Ze všech stran se sjížděly vlaky s poutníky. Za dva dny přijelo 70 zvláštních vlaků. Dne 15. srpna 1912 přijel olomoucký světící biskup Karel Wisnar a další vzácní hosté. V čele slavnostního průvodu, ve kterém pod baldachýnem na zvláštních nosítkách byly neseny korunky, kráčel Dr. Stojan, následován spolky s prapory, hudbami, družičkami a duchovenstvem. Zástupci jednotlivých stavů žádali kardinála Bauera o korunovaci sochy Panny Marie Hostýnské. Potom byl přečten dekret Posvátné kongregace obřadů a biskup Wisnar s P. Ostrčilíkem složili slib, že budou věrnými strážci a opatrovníky zlatých korunek. Po těchto slavnostních obřadech, kterých se zúčastnilo kolem 100 tisíc lidí, nastaly vlastní obřady korunovace. Za zpěvu Regina coeli vystoupil korunovatel, kardinál Bauer, po vyzdobeném schodišti k milostné soše. Se slovy ”Jako rukou naší jsi korunován na zemi, tak kéž zasloužíme od Tebe být korunováni v nebesích korunou věčné slávy” vložil korunku na hlavu Ježíškovi a potom se stejnými slovy na hlavu Panny Marie. Třpyt zlata a drahých kamenů se zaleskl stejně jako slzy radosti v očích přítomných. Po slavnostním okuřování a Te Deum zaduněly rány z hmoždířů, rozezvučely se zvony a hudby hrály. Na pokyn Dr. Stojana zástupy věřících potom poklekly a hlasitě se pomodlily desátek růžence “který Tě na nebi korunoval”. Radostné očekávání, na které se těšila celá katolická Morava, se naplnilo. Do dějin přibylo nové svědectví, že náš národ je národem mariánským.
První číslo nového ročníku Hlasů Svatohostýnských – po korunovaci sochy Panny Marie – zdobí obraz moravského malíře Jana Köhlera. Technika obrazu – dokonale napodobující dřevorytinu – vyžaduje zvláštní schopnosti a cit pro harmonii světel a stínů, které umělec dovedně zvládl. Zobrazil hlavní oltář před korunovanou sochou Panny Marie, modlícího se kněze s krojovanými poutníky, kteří zastupují všechny stavy našeho národa. Nový obraz Hlasů Svatohostýnských svým čtenářům ukazuje, čím je korunovaná Královna Moravy svým ctitelům a čím i oni mají zůstat – jejími dětmi.
Připravila Olga Kozlová

Duchovní slovo

Uzdravení nemocných
Uzdravení nemocných, Útočiště hříšníků, oroduj za nás.
Takto odporoučíme do rukou Panny Marie své nesnáze a bolesti duše i těla. Téměř deset tisíc uzdravení lékařsky nevysvětlitelných bylo potvrzeno lékařskými komisemi v Lurdech od doby, kdy Panna Maria vyzvala Bernadettu, aby si umyla obličej v prameni sotva znatelném.
Deset tisíc uzdravení, avšak co ti ostatní prosebníci?
Víme, že i ti uzdravení nakonec prošli branou smrti. Víme, že Pán Ježíš, který křísil mrtvé, procházel branou strašné smrti, oběti za nás na kříži.
Jak to tedy s tím uzdravováním vlastně je?
Vysvětlení dává sama Panna Maria ve Fatimě.
Cituji z knihy Icilio Felici: FATIMA, str. 38: Jedna uctivá žena řekla Lucii: “Když vidíš Matku Boží a mluvíš s ní, řekni jí přece, aby uzdravila mého nemocného muže!” Panna Maria, přihlížejíc této prosbě, pravila: “Ať se obrátí a během roku se uzdraví.”
Na straně 46. čteme: Lucii lidé žádali, aby vyprosila uzdravení ubohého mrzáka, obrácení jedné rodiny z Fatimy a brzký odchod do nebeského království pro jednoho nevyléčitelně nemocného… Odpověď nebeského zjevení zněla: Mrzák se neuzdraví, raději ať se s celou rodinou denně modlí růženec. Nemocný ať nechvátá, neboť Ona ví lépe, kdy bude dobré přijít si pro něho. Ti ostatní obdrží milosti, za které prosí, během příštího roku, ale musejí se modlit růženec. – Odpověď je i přes svou stručnost plna spásného učení evangelia, které můžeme shrnout do těchto slov: Je lépe žít tak, aby se mohlo přijít do nebe s nemocnými údy, než se zdravým tělem sestoupit do pekla. Bůh rozhoduje o životě a smrti. Nechejte ho vládnout a spoléhejte na něho. – Tolik knížka o Fatimě.
Náš problém je v tom, že chápeme především ty hodnoty, které poznáváme svými smysly. Modlitba a život v Boží přítomnosti v nás však pěstují lásku naší duše k Bohu. Jsme stvořeni milovat Boha z celé duše, celým svým bytím a tato láska se má rozvinout do nekonečné blaženosti v Bohu na věčnosti. Jenomže vedeni svými smysly milujeme kdeco a po Boží lásce doslova šlapeme, když dáváme přednost věcem, nebo bytostem, které samy o sobě jsou před Bohem prach a popel. Panna Maria nás vede cestou, která jediná je pravá a bezpečná. Můžeme a máme prosit i děkovat za dar zdraví duše i těla, ale kvůli zdravému tělu nesmíme ztratit duši.
P. Jan Chromeček, SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně

Kardinál Jan Verdier na Svatém Hostýně

HLASY SVATOHOSTÝNSKÉ ze srpna roku 1935 věnovaly pět stránek této návštěvě, která se uskutečnila 4. července 1935. Po celostátním sjezdu katolíků Československé republiky v Praze, který měl neobyčejný úspěch, se kardinál - legát Verdier se rozloučil s Prahou a jel na Moravu. Stalo se tak na pozvání olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana. Po skvostném uvítání v Olomouci a v Kroměříži zavítal 4.července na Svatý Hostýn.
Uvítací projevy zahájil ve francouzštině pan továrník Zbořil. Latinské uvítání pronesl superior P. František Vídenský, SJ.
“Byly to krásné chvíle, na které se nezapomíná…” – uzavírá dobová zpráva z Hlasů Svatohostýnských.
Byl to i významný rok celostátního sjezdu katolíků. Je to právě 70 roků, nezapomínáme a vzpomínáme. Sjezd probíhal ve dnech 27. až 30. června 1935 v Praze. Průběh byl tak velkolepý, že cizí pozorovatel si musel myslet, že Češi tvoří nejkatoličtější národ na světě. V sobotu 29.června a znovu v neděli dopoledne se konal eucharistický průvod na Václavské náměstí a dobové fotografie ukazují statisíce účastníků, kteří zaplnili náměstí a přilehlé ulice. Závěrečné mše svaté na Strahovském stadionu se zúčastnilo přes 300 tisíc věřících. Byly zde i skupiny a delegace z okolních států, Němci, Poláci, Rusíni i Maďaři. Nechyběli ani biskupové z cizích zemí.
Papežský legát – zástupce tehdejšího Svatého otce Pia XI. – sloužil mši svatou na stadionu a v promluvě mimo jiné řekl: “Celému světu, který se na vás dívá, dáváte nádherný příklad. Všichni vaši svatí ochránci vám žehnají. Žehnají vás, abyste spojili víc než kdy jindy, své duše, svá srdce, abyste pracovali jako dobří křesťané, stále radostní a důvěřiví, k hmotnému i duchovnímu blahu velkého Československa.”
Pan kardinál se radoval z nadějného pohledu do budoucna, když zažil tolik zbožnosti, radostného jásotu a obětavé účasti statisíců lidí, kteří jakoby zastupovali celý národ.
Výzva pana kardinála platí i dnes. Minulé století nám poskytlo bolestné poučení. Náš národ i dnes má na vybranou: Sklonit se před Kristem, který nás miluje, a nebo dopustit, aby Svatováclavské náměstí znovu znesvěcovaly okované boty, jako kdysi boty okupantů či milicionářů. Máme být důvěřiví! Ano, ale neznamená to, že se necháme nachytat na falešné sliby bezbožných politiků. Naše důvěra je důvěrou kardinála Tomáška, který žil v jistotě, že nakonec Neposkvrněné srdce Panny Marie zvítězí.
P. Jan Chromeček, SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně

Ve čtvrtek 4. července 1935 odpoledne, po návštěvě kroměřížské radnice, navštívil kardinál – legát posvátný Hostýn, mariánské Paladium Moravy. Cestou se zastavil v Holešově, kde se k němu připojil holešovský okresní hejtman Dr. Rohr. Překrásné uvítání mu připravila Bystřice pod Hostýnem. Tam auta kardinálova průvodu očekávalo již přeplněné náměstí. Zněly zvony a fanfáry z Libuše ohlásily jeho příjezd. Starosta města Macfeld a místní vldp. farář Vorel vítají jej srdečnými slovy. Dvě družičky s francouzským proslovem odevzdávají kardinálu – legátovi kytici. Od té doby mají i v Bystřici podpis kardinála – legáta v městské knize. Na posvátnou horu a k poutnímu chrámu hostýnskému doprovodil jej pak továrník V. Zbořil. Družičky věnčily vstup do kostela, kde se J. Em. poklonil Panně Marii Hostýnské a po krátké pobožnosti požehnal věřícím. Velkolepý rozhled získal obdiv kardinálův stejně jako idylické lesní výletní místo Tesák, již vysoko v horách položené, kde pro vznešené zahraniční hosty byla Njdp. arcibiskupem uspořádána picknicková večeře, při níž byly podávány moravské klobásy a jiné pochoutky moravské domácí kuchyně.
Úžasnou atmosféru tohoto setkání katolíků vystihuje kniha fotografií OBRAZOVÝ PAMÁTNÍK, která byla vydána v roce 1936 v Praze (tištěno v sedmi jazycích – latinsky, česky, slovensky, rusky, německy, maďarsky a polsky), odkud jsme také převzali text i obě fotografie z návštěvy francouzského kardinála na našem poutním místě.

12. pouť hasičů

Na Svatém Hostýně za krásného počasí se konala v sobotu 30. dubna již 12. pouť hasičů. Průvod hasičů očekával před bazilikou olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který celebroval mši svatou. Hlášení mu podal zakladatel hasičských poutí na Svatém Hostýně Antonín Zaoral. Starosta hasičů České republiky Ing. Karel Richter v krátkém vystoupení před bazilikou zdůraznil význam konání těchto poutí pro hasiče, jejímž patronem je sv. Florián. Hasičský průvod zdobilo 58 hasičských praporů. Poutníky již lze počítat na tisíce. Po mši svaté požádal Ing. Richter o posvěcení nových šesti praporů.
Závěrečné požehnání pro přítomné hasiče a jejich rodiny se stává povzbuzení pro pokračování v ušlechtilé hasičské myšlence - Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci a vlasti k rozkvětu. Právě tato citace zdobila většinu hasičských praporů. Pořadatelem hasičské poutě byl již podvanácté hasičský sbor Kašava. Slavnostní ráz pouti již tradičně patřilo přispělo vystoupení Hasičské hudby z Lidečka.
Josef Juráň

Proglas – rozhlasová stanice do každého počasí

Slova v nadpisu nemají být laciným reklamním sloganem (zvláště u rádia, které vysílá bez reklam), ale zkušeností, kterou prožili účastníci pouti Radia Proglas na Svatý Hostýn 8. května, o 7. neděli velikonoční, ve Světový den modliteb za hromadné sdělovací prostředky. K tradičnímu cíli moravských poutí přišlo několik stovek příznivců naší stanice z blízkého okolí i vzdálenějších míst; z brněnského sídla Proglasu pak vyjel autobus s pracovníky a jejich rodinnými příslušníky, pro velký zájem byl dvoupatrový.
Snad se nehodí psát jen o počasí v okamžiku, kdy slavíme 10. rok vysílání křesťanské rozhlasové stanice, kdy si s námi na Svatém Hostýně stejné výročí připomínali členové souboru Střípky, kdy jsme vyslechli slova olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera o tom, že rozhlas je novodobým naplněním oné Pavlovy výzvy k hlásání evangelia “ze střech”, ale kdo se pouti zúčastnil, ví, že o počasí se prostě pomlčet nedá. Jeho projevy jsme doslova na vlastní kůži pociťovali všude: při bohoslužbě u podia v blízkosti baziliky, u našeho informačního a prodejního stánku, který se nadouval pod náporem větru, při polední modlitbě Vesel se, nebes Královno, dokonce i v zastřešených prostorách, kudy se táhla blátivá stopa schovávajících se poutníků.
Těžko říci, zda byl horší ostrý vítr, sněhové vločky, dešťové kapky nebo všudypřítomné bláto. Jisté je ale naše přesvědčení, že laskavé společenství přátel, kteří si mají co říci, může vzniknout za každého počasí. Že zkrátka s určitým vnitřním postojem jen tak něco nezamává. A když jsme se nakonec i ohřáli u grilu a naplnili žaludky, můžeme směle prohlásit, že alespoň my, pracovníci Proglasu, jedeme za rok znovu, i kdybychom naše posluchače a přátele měli znovu vidět v pláštěnkách a pod deštníky. Chcete-li se přidat, zaškrtněte si v kalendáři datum – 28. květen 2006.
Helena Horáková

Pátá pouť píšících křesťanů

Již pátým rokem připutovalo na Svatý Hostýn v pondělí svatodušní několik desítek křesťanů, které spojuje víra a důvěra v psané slovo. Letošní motto pouti by se dalo vyjádřit větou, kterou použil iniciátor a organizátor této pouti, básník Karel Vysloužil ze Vsetína ve speciálním čísle svého Hlasu z pasínku: “Hřivna píšícího se množí teprve dotekem se čtenářem!… Pomoc slovu na další cestě může Bůh...”
Nedostatek lidí ochotných podpořit dobrou četbu, nedostatek vychovatelů a učitelů schopných probudit zájem dětí, nedostatek kněží ochotných přičinit se o dobré fungování farních knihoven, nedostatek rodičů, kteří nedovolí dětem nahradit knížku televizí… O těchto starostech rokovali účastníci pouti na setkání v poutním domě, které moderoval Dr. Josef Pala. Mezi účastníky byl básník a kněz P. Jan Hrabě Kroupa, emeritní farář z Náměště na Hané, emeritní farář Církve československé husitské a básník Zdeněk Svoboda ze Zlína, vydavatelka nakladatelství Lípa z Vizovic Ludmila Velcerová a další obětaví písmáci z různých koutů Moravy a Slezska.
Poutní mši svatou v bazilice celebroval olomoucký pomocný biskup Mons. Josef Hrdlička, který přítomné povzbudil k nelehké práci na poli slova a jeho šíření navzdory mediálním profanacím. Připomněl nedávné vydání dvou knih: výboru z evropské poezie k poctě Matky Boží Celá krásná a překladu poezie G. K. Chestertona, na kterých se sám podílel. V minulých dnech vyšla antologie české mariánské poezie Maria Panno, Matko Slova, kterou připravil Mojmír Trávníček.
Poděkování za krásný průběh pouti patří panu Vysloužilovi a všem, kdo se jí účastnili.
Petr Cekota

Stručně z jednání výboru MSH

18. března 2005
– schválení předlohy kalendáře na rok 2006
– příprava valné hromady a voleb
– podání tří žalob na neplatiče – stánky
– zamítnutí žádost firmy Avonet na umístění antény na rozhledně
– hospodaření k 28. 2. 2005

22. dubna 2005
– návrh členů komisí při valné hromadě
– sestavení kandidátek do nového výboru a revizní komise
– návrh změn stanov
– informace o vyřazení jednoho příjemce dotace z fondu EU z 1. kola, čímž MSH postupuje na jeho místo
– rozhodnutí o vydání publikace o Svatém Hostýně a nového informačního letáčku ve třech jazycích
– neschválení žádost dvou stánků na připojení vody a kanalizace do stánků
– pozvánka na návštěvu farnosti Kyjov

1. května 2005
– zvolení předsedy, místopředsedy a zapisovatele výboru Matice svatohostýnské
– zvolení komise pro vyhlášení výběrového řízení na zhotovitele stavebních prací plánované rekonstrukce

27. května 2005
– seznámení s návrhem projektové dokumentace týkající se zeleně na Svatém Hostýně
– rozhodnutí o výběrovém řízení na zhotovitele rekonstrukce poutního místa
– byla vybrána banka pro úvěr na I. etapu rekonstrukce našeho poutního místa
– schválení koupě mulčovacího traktoru
– přijetí 90 nových členů Matice svatohostýnské
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH

Kronika

Březen 2005
4. – 6. 3. • Postní rekolekce pro katechety na téma “Mše svatá – Eucharistie” pod vedením arcibiskupa Jana Graubnera a P. Jiřího Kopřivy
10. – 13. 3. • P. Ján Hudec ze Žiliny–Solinky, duchovní cvičení pro 38 osob
12. – 20. 3. • Exercicie řeholních sester Congregatio Jesu ze Slovenska a Rakouska, spojeno s obnovou věčných slibů, vedl P. Vojtěch Suchý, SJ
13. 3. • P. Marek Sputo, farnost Karviná, duchovní cvičení dětí v rámci přípravy na 1. svaté přijímání Ještě v polovině března vládla na Svatém Hostýně pravá zima s více než půlmetrovou vrstvou sněhu.
18. 3. Zasedal výbor Matice svatohostýnské a při této příležitosti jsme poděkovali paní Loučkové za práci pro Matici svatohostýnskou a popřáli jsme jí k významnému životnímu jubileu
18. – 19. 3. • Soustředění pěveckého sboru Song gymnázia ze Vsetína
19. 3. • Svatojosefská soukromá pouť mužů byla i přes ještě doznívající zimu hojně navštívena poutníky
19. 3. • P. Marian Husek, O.Praem., a P.Jeroným Hofmann, O.Praem., ze Znojma-Louky a 44 pěších poutníků ze Svatého Kopečku u Olomouce. Po celonočním putování se ráno zúčastnili mše svaté v bazilice.
27. – 31. 3. • Duchovní soustředění pro farnost Praha-Vinohrady
20. – 25. 3. • Psychosociální kurz pro studenty VOŠ Caritas Olomouc

Duben 2005
1. – 3. 4. • IV. dny salesiánské spirituality, organizované sestrami salesiánkami za účasti 250 osob
9. 4. • Tři autobusy poutníků z farnosti Slavičín s P. Bohumírem Zapletalem
20. – 24. 4. • Příprava na biřmování pro farnost Bolešov na Slovensku
15. – 17. 4. • Soustředění scholy z Kroměříže
22. 4. • Zasedala revizní komise Matice svatohostýnské, redakční rada Listů svatohostýnských a výbor MSH
22. – 24. 4. • Setkání turistů za účasti 26 osob
23. 4. Kurz Alfa z Kroměříže
29. 4. – 1. 5. • Duchovní obnovu pro rodiny a děti vedl P. František Petrík za účasti 158 osob, z toho 70 dětí
30. 4. • Kněží z Polska vykonali pouť na počest svatého Floriána

Květen 2005
3. 5. • Dva autobusy poutníků z farnosti Hovězí
7. 5. Poutní zájezdy – Vřesina, Velký Ořechov, Karviná, Soběchleby, Moravská Nová Ves, Prušánky, Brno–Starý Lískovec, Nový Bohumín • pouť bratrstva živého růžence z farnosti Trenčanská Teplá ze Slovenska
8. – 10. 5. • Setkání děkanů olomoucké arcidiecéze za účasti arcibiskupa Jana Graubnera
11. 5. • Farní zájezd z Partutovic • poutníci z Velkých Bílovic a z Moravského Žižkova
13. 5. • Zasedala redakční rada Listů svatohostýnských
14. 5. • Poutníci z Ludslavic, Žeranovic a Kurovic • poutníci z Náměště nad Oslavou • poutníci z Blížkovic • poutníci z Újezdce u Luhačovic • 90 poutníků z farnosti Ostrava - Mariánské Hory • poutníci z farnosti Borovany a z okolí Českých Budějovic • 50 poutníků z obce Mniší • poutníci z farnosti Lichnov u Nového Jičína a z Vlčovic
17. 5. • Poutní zájezdy – Vizovice • Čejkovice • Bratřejov • Charita Zlín
18. 5. • Poutníci ze Slušovic • poutníci z Uherského Brodu
19. 5. • Tři autobusy poutníků z Hustopečí nad Bečvou, Bělotína, Černotína a Špiček • dva autobusy poutníků z Vnorov • autobus poutníků z Ostravy–Pustkovce
20. – 22. 5. • Pěší pouť z Nedašova, Návojné a Lhoty
21. 5. • Poutní zájezdy – Mutěnice • Hodonín • Domanín • Těmice • Nový Hrozenkov • Karolínka • Velké Karlovice • Vlkoš
22. 5. • Třetí celonárodní pouť včelařů
24. 5. • Pouť farnosti Bánov
25. 5. • Dva autobusy poutníků z Ostravy-Poruby
27. – 28. 5. • Poutní zájezd Klubu důchodců z obce Zuberec na Slovensku
28. 5. • Boží Tělo - Eucharistický průvod z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn za účasti několika stovek pěších poutníků a P. Michaela Josefa Pojezdného, opata strahovského, z Prahy
31. 5. • Pouť kněží olomoucké arcidiecéze za vlastní posvěcení – celebroval arcibiskup Jan Graubner a biskup Josef Hrdlička – za účasti 150 kněží
(jpa)

Výbor MSH na cestách

Mezi důvěrníky Matice svatohostýnské patří pan Ladislav Polešovský z Kyjova. V letošním roce oslavil své 70. narozeniny. V pondělí 30. května připravil ve farnosti setkání ctitelů Panny Marie, členů MSH a seniorů. Přizval také zástupce výboru a hospodářské správy MSH.
Pěkné odpoledne prožili všichni účastníci v duchu přátelského rodinného povídání o Matici svatohostýnské, jejím vzniku, o počtu členů, co se v uplynulém roce na Svatém Hostýně vybudovalo, co bychom ještě chtěli letos udělat.
Kyjovští farníci nešetřili slovy uznání práce pana Polešovského, který se stará o 130 členů MSH v jejich farnosti. V letošním roce u nich vzrostl počet o osm nových členů.
Místní pan děkan P. Josef Lambor odpovídal s úsměvem na naše dotazy o životě dětí, mládeže, dospělých a o jejich zapojení do farního společenství. Povídání se střídalo se zpěvem mariánské písně.
Z diskuze na závěr setkání jsme si odnesli dobré připomínky členů, které nám pomohou zlepšit naši práci s důvěrníky. Na cestu domů udělil pan děkan všem přítomným požehnání.
Panu Ladislavu Polešovskému a všem důvěrníkům MSH za jejich nesnadnou a obětavou práci vyslovujeme díky a u Panny Marie Svatohostýnské vyprošujeme ochranu.
Marie Loučková

Rozhovor s P. Františkem Brázdilem, SJ

O rozhovor jsme požádali hostýnského superiora, který nám řekl několik zajímavostí ze svého života.
Narodil jsem se v Brně v roce 1940. Oba moji rodiče pocházeli ze Slovácka, otec odešel do Brna kvůli zaměstnání, pracoval ve Zbrojovce. V roce 1953 z důvodu vážného onemocnění otce jsme se přestěhovali (rodiče, mladší bratr a já) do Bílovic u Uherského Hradiště k rodičům mé matky. Po vystudování střední školy a po ukončení základní vojenské služby jsem pracoval jako konstruktér přípravků v Moravanu v Otrokovicích. Ve volném čase jsem se věnoval především působení ve folklórním souboru, který u nás založil jeden učitel základní školy. Podařilo se mi vytvořit pěkné společenství mladých lidí, z kterého dnes je několik pěkných katolických manželství. Zájem o kněžství a zvláště o Tovaryšstvo Ježíšovo ve mně probudil jeden slovenský jezuitský kněz, který byl v naší farnosti kaplanem. Tak jsem do kněžského semináře nastoupil v poměrně zralém věku. Do Tovaryšstva Ježíšova jsem vstoupil v roce 1980, kněžské svěcení jsem přijal v Olomouci v roce 1986. Po vysvěcení jsem působil na Velehradě, v Nivnici, znovu na Velehradě, v Kolíně, v Českém Těšíně a od roku 1999 jsem na Svatém Hostýně. V letech 1995 až 2003 jsem dálkově absolvoval postgraduální studium v oboru církevního práva v Polsku na Papežské teologické fakultě ve Wroclavi a na Katolické univerzitě v Lublině. Kromě pastoračních povinností na Svatém Hostýně vykonávám svou práci také u Interdiecézního soudu v Olomouci jako viceoficiál a na zároveň působím na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci jako odborný asistent na katedře církevního práva.

Jezuitský řád byl proslulý svou úspěšností při evangelizaci, působil v misiích, ve školství. Není správa poutního místa spíše pro kontemplativní řády?
Ani bych neřekl. Tovaryšstvo Ježíšovo je apoštolským řádem. V dnešní době se pomalu stává misijním územím celá naše republika, i když na Moravě to ještě není tak patrné. Ve svátosti smíření, kterou na Svatém Hostýně poutníci hojně přijímají, máme možnost setkat se s lidmi z různých farností a odpovědět jim na otázky, s kterými se třeba bojí obrátit na svého faráře. Škoda, že věkový průměr jezuitů na Svatém Hostýně je dost vysoký a navíc kněží jsou plně vytíženi udělováním svátosti smíření, protože poutníci přicházejí často i v odpoledních hodinách. Dala by se totiž v poutních domech více rozvinout exerciční činnost, která je Tovaryšstvu Ježíšovu vlastní. Duchovní obnovu dnešní věřící skutečně potřebují a často i vyžadují. Bylo by však třeba provoz poutního domu zabezpečit tak, aby ti, kteří jsou zde jen na rekreaci, nerušili ty, kteří si vykonávají duchovní cvičení.

Nepřátelé vašeho zakladatele Ignáce z Loyoly často obviňovali z prohnanosti. Naučil se různé klaunské kousky, přišel do nějakého města na náměstí, lidé se seběhli na jeho vystoupení a on pak plynule přešel v kázání o spáse. Lidé pak už většinou ze zdvořilosti neodešli a kázání si vyslechli. Jakou taktiku by Ignác zvolil v dnešní České republice?
Taková taktika je celkem logická a užitečná. Využívaly ji i jiné řeholní řády. Ty klaunské kousky se hodí především k salesiánům, kteří se snažili získat mládež. Jezuité získávali lidi určitou kulturou – divadlem, hudbou, uměním. V misiích se jim to dařilo především tím, že pomohli domorodcům postavit most přes řeku nebo obdělat půdu k zasetí obilí atd. Zásada každého apoštola je “vejít dveřmi toho, koho chceme získat a vyjít vlastními dveřmi”.
V dnešní době by však taková hromadná taktika nebyla úspěšná. Úspěch dnešního apoštolátu spočívá spíše ve vyhledávání jednotlivců nebo malých skupinek lidí, v udržování stálého kontaktu s nimi a v neustálém vysvětlování různých názorů. Je to taková mravenčí práce, daleko náročnější než předchozí metoda.

Dokážu pochopit, že dnešní mladí lidé odmítají křesťanství, protože se “nechtějí vázat, ale odvázat”. Proč ale tolik lidí starší generace umírá osamoceno, bez zpovědi, bez smíření s Bohem? Neztratili svou duši právě ve svém mládí, nejsme v této době svědky historicky největší ztráty duší?
Toto je opravdu vážná otázka. Nejdříve bych si všiml těch mladých. Řekl bych, že problém nespočívá tolik v odporu ke křesťanství, jako v jejich nezralosti. Vzpomínám si, že když jsme chtěli s bratrem, ještě jako děti školou povinné, si jít zahrát fotbal, museli jsme nejdříve, mimo přípravu do školy na příští den, vykonat ještě nějakou práci (doma, na poli nebo v zahradě). A stejně na tom byli i všichni naši kamarádi. Tak byli dříve mladí vychováváni k zodpovědnosti. To se potom projevovalo v zaměstnání, v manželství, ve vztahu k druhým atd. Proto jestli se chce dnes někdo jenom “odvazovat”, vyplývá to z jeho nezralosti. Avšak nejsou dnes mladí, kteří se chtějí jen “odvázat”, ale i takoví, kteří by se chtěli “zavázat nad lidské síly”. Jsou to mladí, kteří například přebíhají z jednoho řeholního řádu do druhého a žádný se jim nezdá být dost “přísný”. I to je nezralost. Hledají “přísnost” v řeholních pravidlech a přitom si nedokáží poradit sami se sebou, aby je dokázali zodpovědně plnit a vytvořit si tak pevnou půdu pod nohama.
Pokud se týká starších lidí, kteří umírají bez svátostí, je asi málo těch, kteří by umírali s odporem k církvi a k Bohu. Zase bych se dotkl zodpovědnosti mladých, ale i lidí středního věku. Člověk starý a nemocný, který delší dobu nebyl u svátostí, ale i ten, který k nim chodil pravidelně, není zpravidla schopen se sám o sebe postarat (slábne paměť, je omezen pohyb a komunikace s druhými atd.). Zde ani tolik nezáleží na kněžích, kteří nemohou všechno mít pod dohledem, ale spíše na těch, kteří jsou blízko těchto starých a nemocných. Znamená to, že příbuzní a známí by měli zprostředkovat setkání s knězem a nemocného na tuto návštěvu připravit. Je potřeba, aby si tento důležitý apoštolát, při kterém opravdu jde o spásu duší, věřící navzájem připomínali!
Rozhovor připravil Aleš Dufek

Z vašich dopisů

Pod ochranu tvou se utíkáme, svaté Boží Rodičko…
aneb Hostýn v srdcích našich krajanů
Tábor Hostýn byl založen jako prázdninový tábor v roce 1954 českým jezuitou Bohuslavem Janíčkem. Otec Janíček chtěl dětem z rodin československých emigrantů umožnit cenově dostupnou prázdninovou rekreaci v přírodním prostředí s kvalitní péčí. Za tím účelem v roce 1954 pronajal opuštěnou farmu v prvním pásmu Laurentských hor nedaleko Saint-Calixte. V prvním roce zde bylo 25 dětí po dobu pěti týdnů, pod stany s tvrdými pryčnami a slamníky. Vařilo se ve farmářském stavení. Dřevo se sbíralo v lese, voda na vaření a umývání se pumpovala ze studny.
V roce 1955 zakoupil otec Janíček 23 akrů (9,2 ha) z této farmy a začal s nesčetnými nadšenci a dobrovolníky budovat stálý prázdninový tábor. V tomto roce byla postavena hlavní budova s kuchyní a pokojíky pro kuchařky. Tábor byl vybaven stany, které zapůjčila kanadská armáda. Vařilo se na malém sporáku vytápěném dřevem. Voda se stále nosila z farmářovy studny vzdálené asi půl kilometru. Jídlo se podávalo venku před kuchyní pod stanem. V roce 1956 se přistavěla prostorná veranda, která od té doby slouží jako jídelna. V roce 1957 několik dobrovolníků vykopalo díry a postavilo elektrické sloupy v délce skoro půl kilometru. Celá akce trvala jeden den a ještě téhož večera technici z Hydro-Québec natáhli elektrické vedení do hlavní budovy a ta byla osvětlena.
Teprve v roce 1959 se začaly stavět dřevěné chatičky, které postupně nahrazovaly ubytování pod stany. Do chatiček je zavedena elektřina, každá pojme tři obyvatele. Tábor byl rozdělen na dvě sekce: dívčí a chlapeckou.
V roce 1958 byla v dívčím oddělení tábora postavena kaple zasvěcená Panně Marii Svatohostýnské. Tuto kapli posvětil 13. srpna 1961 biskup J. A. Papineau z Joliette, který zároveň posvětil zvon dovezený otcem Janíčkem ze Saskatchewanu. Tato slavnost svěcení se stala první poutí k Panně Marii Svatohostýnské na našem táboře Hostýn. První pouti nepřálo počasí, takže se jí zúčastnilo málo lidí, ale od té doby se slaví každoročně až do dnešního dne. V roce 1962 měl na táboře Hostýn svou primiční mši svatou český novokněz P. Josef Šach. V roce 1966 nás poctil svou návštěvou v Motrealu kardinál Josef Beran, který sloužil mši svatou a navštívil i dětský tábor Hostýn. Tábor Hostýn také několikrát navštívil nynější kardinál Tomáš Špidlík, který zde sloužil mše a vedl duchovní cvičení. V loňském roce 2004 se konala již 44. pouť na tábor Hostýn. Táborem prošlo během 38 let přes 2000 dětí z Kanady, z USA a dokonce i ze Švýcarska. Některé děti se vracely mnohokrát, rok po roce.
Více informací můžete získat na internetové adrese www.hostyn.org
Z dopisu polešovického rodáka Josefa Janíka, žijícího 54 let v Kanadě, vybral a upravil Lubomír Vývoda

Bude vás zajímat

V letním období jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
ve všední dny 7.00 9.15 11.00
v neděle 7.00 9.00 10.15 11.30 15.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání
V sobotu dopoledne jsou mše svaté jako v neděli

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Ludmila Kovaříčková, Lípa (77 let)
Marie Zemková, Vlčnov (92 let)
Anna Kopřivová, Kopřivnice (64 let)
Marie Kolísková, Prosenice (63 let)
Anna Kostelecká, Brno (93 let)
František Ligurský, Kojetín (79 let)
Alois Župka, Nezamyslice (76 let)
Marie Brodová, Vacenovice (74 let)
Ludmila Radová, Studénka (77 let)
Milada Fiuryová, Kojetín (83 let)
Marie Bábíková, Vacenovice (63 let)
Milada Řezníčková, Babice (80 let)
Emilie Grozmanová, Veřovice (85 let)
Marie Mikulová, Studénka (85 let)
Marie Kolmačková, Zlín (81 let)
Ludvík Machů, Újezd (88 let)
Aloisie Šašinová, Huslenky (94 let)
Anna Němcová, Paskov (87 let)