Listy svatohostýnské

OBSAH

Duchovní slovo
Editorial
Dušičkové rozjímání
Slavnostní otevření opravených poutních domů
Rekonstrukce poutních domů v číslech
Náš rozhovor
Političtí vězni se sešli na Svatém Hostýně
Upřesnění dopravy na Svatý Hostýn
Stručně z jednání výboru MSH – 21. 7. 2006
Po stopách historie Svatého Hostýna a Matice svatohostýnské – 33. pokračování
Rekonstrukce vodní kaple na Svatém Hostýně
Hostýnský zázrak
Pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin
Nové kontakty
Putování s Malým princem na Svatý Hostýn
Kronika
Z vašich dopisů
Bude vás zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Duchovní slovo

Pomocnice křesťanů,
oroduj za nás!
Měsíc říjen slavíme jako měsíc Panny Marie – Královny svatého růžence. Vlastní svátek připadá na 7. říjen. Z knihy Naše světla (str. 317) cituji věty o historických skutečnostech, které daly podnět k zavedení svátku.
V roce 1566 byl zvolen za papeže dvaašedesátiletý kardinál Michael Ghislieri. Za jeho pontifikátu bylo Turecko velmocí. Chystalo se využít rozpory a války mezi křesťany k tomu, aby se zmocnilo Evropy. Papež – světec – viděl hrozící nebezpečí a vyvinul velké úsilí, aby sjednotil křesťanská knížata. Jeho nejúčinnější zbraní však nebyla diplomacie, ale svatý život hluboké modlitby, pokání a denní růženec. Věděl, že je někdo, kdo nám vždy může a chce pomoci ve všeliké bídě a soužení. Proto vložil do mariánských litanií invokaci: POMOCNICE KŘESŤANŮ, ORODUJ ZA NÁS! K tomu ještě roku 1570 vyhlásil mimořádné Milostivé Léto, rok modliteb a pokání. Sám se zúčastňoval veřejně kajících průvodů a pobožností. Turecký sultán byl jistě dobře informován o osobě papeže a jeho svatosti. Zachoval se jeho výrok: Větší strach mám z papežových modliteb než z celého vojska císaře
Maximiliána…
Bitva mezi křesťanským a tureckým loďstvem se strhla 7. října 1571 ve vodách u Lepanta v Korintském zálivu. Málo kdo čekal, že turecké loďstvo bude ten den poraženo a z poloviny zničeno. Tentýž den papež v jedné chvíli přerušil hovor se svým hostem, přistoupil k oknu a zvolal: Nechme těch záležitostí a pojďme poděkovat Bohu a Panně Marii. Panna Maria učinila zázrak. Křesťanské loďstvo zvítězilo. – Pius V. umírá 1. května 1572. Svatořečen byl v roce 1712. Nový papež Řehoř VIII. v roce 1573 ustanovil na památku 7. října církevní svátek Panny Marie – Královny svatého růžence. Svátek se slavil vždy první neděli říjnovou.
Minulost můžeme třeba i chtít nevidět, ale nemůžeme ji vymazat. Je pro nás poučením a měla by nás vést k moudrosti v naší přítomnosti.
Poznáváme znamení času? Neplatí i pro nás pokárání Ježíšovo: Vzhled nebe umíte posoudit, znamení času však poznat nedovedete? (Mt 16,4)
Mezi zásadní znamení naší doby patří bezesporu četná mariánská zjevení. V každém z nich je důrazná výzva Panny Marie k denní modlitbě svatého růžence: Dávám vám růženec jako poslední zbraň proti Zlu. Tolik duší jde do pekla, protože se za ně nemodlíte! Touto modlitbou byste mohli zabránit i válkám…
Zbraň, které se však ani nedotkneš, ti nebude nic platná. Denně ber do rukou růženec a neochabuj. Znamení doby jsou dnes víc než výmluvná! – Stůj při nás, Pomocnice křesťanů, svatá Panno Maria!
P. Jan Chromeček, SI

Editorial

Dušičkové rozjímání

I rozpadly se říše faraónů a Josef Egyptský se obrátil v prach.
Komunisté nám ovšem slibovali svou vládu a páchání zločinů na věčné časy. Ale i jejich sliby a věčné časy se propadly v zapomnění a pohrobci se v slzách marně dovolávají staré moci.
Ale nejen oni.
I ti další, jimi vychovaní a dobře vyzbrojení všemi hříchy světa a protikřesťanskou nenávistí se domnívají, že vítězstvím ve vládních bitkách tohoto dědičně rozháraného národa si zajistí ono tak vytoužené blaho pozemské moci. Když už ne na věčné časy, tak alespoň na malou chvíli.
Každý den je přece dobrý.
Vůbec je nenapadá marnost takového konání ani neslyší staletý hlas zdánlivě tak zbytečných a sentimentálních dušičkových svátků.
Ale marnost nad marnost a sláva tráva!
Na každého z nás – i z nich – čeká přece jediná jistota a marně se na ni snaží zapomenout.
Sestřička SMRT.
A posty neposty, křesla nekřesla, strany nestrany, všichni a mnozí možná už zítra nebo ještě dnes večer skončí se svými prebendami, účty domácími i zahraničními, tituly, milenkami, dobrými i špatnými úmysly, láskami a nenávistmi TAM…
Ale o TOM chryzantémami a svícemi vonícím místě je nanejvýš neslušné, nežádoucí a snad dokonce i přísně zakázané v naší tak dobře se rozvíjející ateistické společnosti nejen mluvit, ale i myslet.
Jenom ty dva nepatrné, láskou a modlitbami křesťanů protkávané svátky se nebojí a tiše těm moudřejším našeptávají
MEMENTO MORE
Pavel Hejcman

Slavnostní otevření opravených poutních domů

Letošní pouť členů Matice svatohostýnské v neděli 10. září byla zcela výjimečná. Na Svatém Hostýně byly totiž slavnostně otevřeny zrekonstruované poutní domy. Po bohoslužbě je otevíral olomoucký arcibiskup Jan Graubner spolu s hejtmanem Zlínského kraje Liborem Lukášem.
Rekonstrukce objektů, která trvala necelý rok, si vyžádala náklady ve výši 32 milionů korun, z toho necelou polovinu hradí Evropská unie ze svých strukturálních fondů. Velkou měrou přispěli samotní věřící svými finančními dary.
Ve své homilii během mše svaté zdůraznil arcibiskup Jan Graubner význam rodiny, kde bývá matka většinou spojnicí celé rodiny. Stejně tak tomu je i v rodině Církve.
”Mariánské svátky nás vedou k tomu, co říká Písmo svaté o Panně Marii, co říká víra o Panně Marii, co zkušenosti Církve s Marií přinášejí nám do našeho denního života. Proto také putujeme na mariánská poutní místa…
Naše doba nás svádí k tomu, abychom žili jen přítomný okamžik, nedívá se dopředu, co bude dál… Na všechno bychom se však měli dívat jako křesťané ze zorného úhlu věčnosti…
Prosme Boha, abychom prosili každý sám za sebe, ať máme srdce otevřené Bohu a srdce velkorysé, skrze které může Bůh bohatě milovat. Pak to bude jistě poznat na našich rodinách, na celé naší společnosti,” uzavřel svoji homilii moravský metropolita.
Po bohoslužbě následovalo žehnání poutních domů u poutního domu č. 3. Kromě zlínského hejtmana se této velké slavnosti zúčastnili také zástupci firmy RAPOS, která rekonstrukci prováděla, a zástupce Úřadu regionálního rozvoje z Olomouce.
Ve svém krátkém vystoupení hejtman Zlínského kraje zdůraznil význam Svatého Hostýna ve zlínském regionu. “Díky rekonstrukci budov vzniklo 45 nových ubytovacích míst, takže v současné době je jich na nejznámějším moravském poutním místě k dispozici již 160, což výrazně zvyšuje turistickou přitažlivost tohoto krásného poutního místa. Věřím, že je to dobrá zpráva pro všechny, které oslovuje magičnost tohoto známého moravského svatostánku i krása zdejší přírody,” uvedl hejtman Lukáš.
Další významnou akcí, kterou připravuje Matice svatohostýnská, bude zřízení svatohostýnského muzea, jehož expozice by měly být otevřeny již na jaře příštího roku.
Josef Pala

Rekonstrukce poutních domů v číslech

O tom, co bylo na poutních domech v minulém a letošním roce provedeno, jsme vás informovali podrobně v minulém čísle našeho časopisu. Po ukončení celé akce přinášíme pro informaci několik čísel o financování celého projektu.
Celkové náklady: 27 217 000 Kč (bez DPH – daně z přidané hodnoty – Matice svatohostýnská je plátce DPH, tyto prostředky se jí vracejí, proto dále není DPH uváděna)
Zaplaceno: 25 425 000 Kč
z toho:
 – z fondu SROP Evropské unie 14 014 000 Kč
 – ze státního rozpočtu  2 595 000 Kč
 – z půjčky u České spořitelny 1 800 000 Kč
 – dar duchovní správy Svatého Hostýna  1 000 000 Kč
 – půjčka duchovní správy Svatého Hostýna 1 000 000 Kč
 – vlastní finanční prostředky (zisk z hospodaření v roce 2005 a 2006) 5 016 000 Kč
Zbývá zaplatit firmě RAPOS Holešov: 1 792 000 Kč (dohodnut splátkový kalendář – 600 tisíc Kč do konce tohoto roku a zbývající částka 1 192 000 Kč do konce roku 2007).
Zbytek půjčky u České spořitelny ve výši 1 800 000 Kč je splatný do 30. 6. 2007, celková půjčka činila 15 800 000 Kč a na úrocích jsme dosud zaplatili 320 tisíc Kč. Z uvedených čísel je patrné, že všechny finanční prostředky příštího roku musí být použity na splátku pro firmu RAPOS a na vrácení půjčky u ČS a pak budeme splácet půjčku od duchovní správy.
Ale nezoufáme si, věříme, že pod ochranou Panny Marie všechny tyto závazky zvládneme. A že to funguje, to dokazuje skutečnost, že v neděli 10. září jsme společně s otcem arcibiskupem při pouti členů Matice svatohostýnské děkovali za zdar celého díla a v pondělí 11. září se na našem účtu objevila částka 14 014 000 Kč z fondu Evropské unie.
Václav Lednický

Náš rozhovor

V souvislosti s nedávnou rekonstrukcí našich poutních domů Matice svatohostýnská obdržela rovněž státní dotaci ve výši cca 2,5 mil. Kč od Krajského úřadu ve Zlíně. Zeptal jsem se v této souvislosti náměstka hejtmana Zlínského kraje Vojtěcha Jurčíka (KDU-ČSL) na několik otázek.
Jaká je obecně role krajů v rozdělování dotací ze strukturálních fondů EU?
Kraje v tuto chvíli postupují v rámci regionálního operačního programu, dostávají určité prostředky z evropských strukturálních fondů. Pro dokreslení, nyní mají pravomoc z fondů přerozdělit necelých 18 procent z celkové roční dotace asi 100 mil. Kč.
Zlínský a Olomoucký kraj přerozděloval právě prostředky na dotaci, jejímž adresátem byla Matice svatohostýnská.
Jakou roli v rámci Zlínského kraje hraje Svatý Hostýn?
Společně s Velehradem přece tvoří jeho dvě nejvýznamnější duchovní centra.
Význam Svatého Hostýna je ale jednoznačně celorepublikový.
Jak vidíte budoucnost Svatého Hostýna, na čem by Matice svatohostýnská měla nyní pracovat?
Určitě by se nyní mělo pracovat na projektech úprav zeleně, udělal se obrovský kus práce na rekonstrukci budov, teď je čas na  projekt parkových úprav Svatého Hostýna a jeho následnou realizaci.
Může v tom Zlínský kraj nějak pomoci?
V budoucnu se budou objevovat další programy na využití prostředků ze strukturálních fondů, pokud Matice svatohostýnská přijde s dobrým projektem, nelze vyloučit, že může dostat peníze z EU i na tuto akci.
Děkuji za rozhovor.
Aleš Dufek, předseda MSH

Političtí vězni se sešli na Svatém Hostýně

Již počtrnácté po listopadu 1989 se sešli o první zářijové sobotě někdejší vězňové totalitního režimu na Svatém Hostýně na své tradiční muklovské pouti.
U památníku obětí komunistického režimu vzpomenuli na své kamarády či známé, které připravila o život zrůdná bolševická ideologie. Z kdysi tisícovek politických vězňů, pro které komunistický režim vymyslel zkratku mukl – muž určený k likvidaci – jich na jejich tradiční pouť dorazily již jen stovky. Přesto se nikterak nezměnilo odhodlání těchto lidí bojovat za svobodu a demokracii.
“Rozhlédnu-li se, vidím více hůlčiček i shrbených postav. Léta přibývají, ale oči jsou stále zářivé. A oko je branou do duše. Vy reprezentujete silného ducha, bez něhož nemá národ šanci na budoucnost,” oslovil politické vězně opat strahovského kláštera v Praze P. Michael Josef Pojezdný, který celebroval slavnostní mši svatou.
Po bohoslužbě se konalo tradiční setkání v poutním domě. Předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová ve svém projevu řekla mj.: “Musíme neustále vydávat svědectví o minulé neradostné době a vzdávat úctu všem, kdo vzdorovali zlu a násilí a nesli za to následky.”
Josef Pala

Upřesnění dopravy na Svatý Hostýn

Vzhledem k drobnému nedorozumění, které vzniklo kolem informace o dopravě na Svatý Hostýn z minulého čísla Listů svatohostýnských, uvádíme tímto na pravou míru všechny nejasnosti.
Autobusy vyvážející poutníky na Svatý Hostýn mohou ve všední dny (PO – PÁ) vyjet až k bazilice, kde vysadí cestující a odjíždí zpět na točnu pod stánky. Po ukončení pouti může zase autobus vyjet před baziliku, naložit poutníky, zbytečně se nezdržovat a odjet k domovu.
Vzhledem k vysoké návštěvnosti Svatého Hostýna a velkému provozu o sobotách a nedělích NESMÍ autobusy vyjíždět až k bazilice!
Povolení k výjezdu zájezdového autobusu z Bystřice pod Hostýnem na Svatý Hostýn vydává OÚ Chvalčov. Povolení k výjezdu osobních automobilů získáte na Městské policii v Bystřici pod Hostýnem. Běžná autobusová doprava na Svatý Hostýn funguje nadále normálně.
Věříme, že najdeme pochopení ze strany svatohostýnských poutníků a toto nařízení nebude zbytečně porušováno.
Lubomír Vývoda, jednatel MSH

Stručně z jednání výboru MSH – 21. 7. 2006

– Výbor MSH schválil darovací smlouvu na částku 1 000 000 Kč a půjčku 1 000 000 Kč od duchovní správy na Svatém Hostýně.
– Firma RAPOS nabídla smlouvu o dílo na dokončení oprav poutních domů č. 2 a 3 v celkové částce 4 600 000 Kč bez DPH. Výbor MSH schválil rozsah prací dle této smlouvy.
– Výbor MSH schválil žádost adresovanou na Zlínský kraj – odbor kultury – na dotaci muzea na Svatém Hostýně.
– Výbor MSH schválil darovací smlouvu od Arcibiskupství olomouckého pro MSH ve výši 300 000 Kč.
– Výbor MSH projednal se zástupci stánkařů stále trvající problematiku užívání WC stánkaři.
– Výbor MSH schválil umístění poštovní schránky na dopisy pro poutníky v místě autobusové zastávky u turistické mapy.
– Výbor MSH pověřil Petra Janka jednáním ve věci dopravní obslužnosti Svatého Hostýna s odborem dopravy na radnici v Bystřice pod Hostýnem, které povede ke zpracování projektu Dopravní obslužnost na Svatý Hostýn s výhledem motorizace na další období.
– Výbor MSH vyhověl žádosti Valašské nadace z Francovy Lhoty a vyjádřil souhlas s výrobou (UNITA Bílá Voda) a prodejem oplatků s námětem Svatého Hostýna.
– Výbor MSH schválil žádost Ing. Tomáše Svačiny z Českomoravského sdružení pro ochranu přírody na vybudování dvou zastavení naučné stezky na Svatém Hostýně.
– Výbor MSH předběžně schválil umístění dalekohledu na svatohostýnské rozhledně.
– Výbor MSH schválil vstup MSH do občanského sdružení Místní akční skupina Podhostýnska.
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH

Po stopách historie Svatého Hostýna a Matice svatohostýnské – 33. pokračování

Vodní kaple
Vodní kaple se nachází západně pod kostelem při nástupu na schodiště. Pravděpodobně ji postavil už Jan Rottal, čemuž nasvědčuje rottalovský znak nad oltářem.
Kolem roku 1658 nechal Rottal prokopat první průlom valů v blízkosti kaple, aby tak zpřístupnil snadnější vstup na horu. Podle Krugera to byla třetí kaple, kterou Rottal na Hostýně vystavěl (vedle dnešní Sarkan-drovky to byla ještě kaple v úrovni dnešní baziliky). Pod Vodní kaplí nechal zhotovit mramorovou nádržku na vodu, která vedla potrubím několik sáhů pod zemí do kamenných džberů, aby se mohla lépe upotřebit. Bystřický farář Straka v roce 1755 píše, že kaple u zázračného pramene byla na vlastní náklad pořízena bystřickým farářem Tomášem Požárníkem v roce 1670. Vídenský se ale domnívá, že se tenkrát mohlo jednat pouze o nějakou opravu, přístavbu a nebo doplnění kaple, protože od její výstavby pravděpodobně uplynulo už 40 let a v těchto horských nepříznivých podmínkách už mohla být kaple značně zchátralá.
Josef Hrdina ve svých Dějůvkách v roce 1834 píše: Při oné svaté vodě novou podnes žonderku (kapličku) Rottal vystavěl, v níž taktéž oltář byl pořízen i s právem, aby se na něm mše svatá sloužiti směla. V roce 1816 bylo bystřickému občanu Karlu Janotovi Moravským guberniem povoleno úplně zdevastovanou Vodní kapli opravit s podmínkou, že kaple musí zůstat otevřená, bez oltáře a nesmí být zvětšená. Janota podmínky splnil, kapli podle  pokynů opravil a u zřídla vody dal postavit kamennou zídku, z níž voda vytékala. V roce 1843, kdy se prováděly vnitřní úpravy kostela, byla původní menší barokní socha Panny Marie opravena, pozlacena a přenesena do Vodní kaple. V roce 1871 a 1874 byl upravován vodovod a za dvacet let se kaple opravovala uvnitř. Byla nově vymalována a vydlážděna šamotkami.
Koncem 19. století bylo vstupní průčelí kaple novobarokně upraveno. Protože se voda ze studánky pořád ztrácela, byl v podsklepí vystavěn vodojem, ze kterého byla voda potrubím odváděna do rour. Protože voda stále unikala, bylo rozhodnuto vyměnit dřevěná vodní koryta za kamenná, později byla znovu dřevěná. V okolí koryt byla provedena dlažba. Posléze se nevyhovující koryta provedla z betonu a ocelové potrubí se opravilo. Na základě příkazu zdravotního úřadu v Brně byly v roce 1904 vynaloženy dva tisíce korun na úpravu pramene tak, aby byly vývody k pití svedeny zvlášť na pěti místech, na umývání rukou také zvlášť a na pěti místech voda na umývání nohou svedena do žlabů. Před touto úpravou nebyl proveden spodní odtok, takže si všichni příchozí poutníci po sobě umývali zároveň obličej, ruce i nohy a voda bývala znečištěná. V roce 1904 byl odeslán vzorek  vody k bakteriologickému a chemickému posouzení do Vídně, kde byla hostýnská voda vyhodnocena jako zdravá.
V roce 1909 bylo potrubí u Vodní kaple znovu upravováno, protože předchozí úpravy se neosvědčily. Zároveň nechal nejmenovaný dobrodinec na své útraty opravit vnitřek Vodní kaple. Další oprava vývodu vody se prováděla v roce 1919, při níž byla voda z kaple vedena do nádržky pro zimní období, aby potrubí ucpávané pískem a kamínky v zimě nepraskalo. Při prohlídce hostýnského areálu vrchním správcem stavebního úřadu arcibiskupství v Kroměříži spolu s bystřickým stavitelem Ing. Matuškou v roce 1929 bylo konstatováno, že z děravého potrubí voda uniká do země, proto pramen vody musí být odborně podchycen a pořízen větší rezervoár. Náklad na opravu byl sedm tisíc korun.
Dne 13. září 1948 vypukl od špatně postavené svíčky v kapli menší požár, při kterém byla ale poškozena nástěnná malba.
Kolem roku 1950 byly firmou Artesi z Prahy prováděny sondážní práce související s podchycením a svedením pramene u Vodní kaple. Za vrty artézských studní byla vystavena faktura na 12 852 Kčs.
Vlastní Vodní kapli tvoří drobná hranolovitá stavba s novobarokním průčelím postavená nad pramenem, vyvedeným pod ní u paty terasy. Fasáda je členěna nárožními pilastry. Interiér je zaklenut čtyřdílnou kopulí, jejíž plochu pokrývají různorodé štukové rámy, tvořené proplétanými pasy s okřídlenými hlavičkami andílků. V zrcadlech je provedena novodobá malba, kterou představovaly květinové vázy a různé květinové motivy. Nástěnné malby jsou nyní ve velmi špatném stavu. V oltářní nice byla osazena barokní dřevěná soška Hostýnské Madony pocházející z původního hlavního oltáře kostela.
Tak jako za celou dobu své existence procházela kaple a její bezprostřední okolí četnými opravami, tak je tomu i dnes, kdy od roku 2004 se zde provádí rozsáhlá rekonstrukce.
Olga Kozlová

Rekonstrukce vodní kaple na Svatém Hostýně

Jak jistě všichni víte, probíhala na Svatém Hostýně od loňského podzimu do poloviny letošního roku nesmírně náročná rekonstrukce poutních domů, která si vyžadovala naši plnou pozornost. Proto zůstalo dokončení opravy Vodní kaple trochu stranou. To už je ale minulostí a v současné době se již pilně pracuje tak, aby do začátku podzimu bylo – jak se říká – vymalováno.
Platí to doslovně, protože v současnosti probíhá nátěr fasády. Dokončeny již byly opravy štuků uvnitř kaple, očištění fresek na stropě, oplechování bordur na fasádě. Ještě zbývá dokončit konzervaci fresek, nátěry vnitřních omítek, elektroinstalaci, opravu vstupních dveří a položení dlažby a demontáž lešení.
V době, kdy budete tyto řádky číst, bude již všechno hotové. Jen bych si chtěl trochu postesknout nad některými stavebními zásahy v nedávné minulosti, které měly velký vliv na to, že došlo k tak silnému podmáčení zdí a netrvalo by dlouho a došlo by k narušení statiky celé kaple. Jedná se především o větrací kanálky, které byly zazděny a stavba tak “nedýchala”. Podobné nešvary jsme našli i v bazilice, kdy odvětrací kanálky z kopule byly ucpány, čímž dochází v zimě ke srážení vody na stěnách baziliky. Stavitelé, kteří je tam před staletími udělali, věděli, proč tak činí, na rozdíl od těch, kteří dělali stavební úpravy v době nedávno minulé.
Petr Janek

Hostýnský zázrak

Nedávno jsem získal doklad o zázračném uzdravení na Svatém Hostýně, a to přímo z Březové u Slušovic. Rodina Gargulákova má vypracován rodokmen, ve kterém se hovoří toto:
Paní Kristýna Doláková, rozená Klemšová, nar. 25. 12. 1885 v Březové č. 20, okr. Zlín, se v roce 1909 provdala za Inocence Doláka do Kladník č. 26, okres Přerov, a měla čtyři děti. Její vnuk Bohuslav Možíšek zaznamenal z vyprávění v rodině:
Někdy v letech 1903 až 1905 šel strýc Dolní Klemš, zedník, s procesím na Svatý Hostýn, aby poprosil Panenku Marii Svatohostýnskou o uzdravení levé ruky. Jako mladému zedníkovi se mu stal úraz levé ruky a stav ruky se neustále horšil tak, že uvažoval o amputaci. Cestu s procesím vykonal z posledních sil. U vody u kaple Panny Marie Svatohostýnské se vyzul, aby si ochladil opuchlé nohy. Potom ponořil do vody také nemocnou ruku. Po krátké době, asi po 15 minutách, mu v ruce začalo brnět jako mravenčení a asi po dvou hodinách již necítil žádnou bolest. Domů došel zvesela a bez únavy. Do 14 dnů se ruka natolik vyléčila, že mohl již zase pracovat na stavbách. Celé rodině o této události vyprávěl jako o zázraku a celá rodina a známí tomu věřili, poněvadž se o tom sami přesvědčili.
Tolik citace vnuka paní Kristýny, kterou si já osobně pamatuji, protože umřela, když jsem měl já deset let a se svojí tetou jsem k ní o prázdninách chodil na besedu.
A nedávno jsem dostal od své tety z Kladník rukopis, který psala výše zmíněná Kristýna Doláková. Cituji tedy z tohoto živého dokumentu:
Nezoufej, doufej a věř ve mne…
10. 4. 1956
Maria pomohla, Maria pomáhá, Maria pomůže i dále.
Minulou neděli tomu bylo 44 let, co tato událost se stala na Svatém Hostýně, o níž se tímto zmiňuji.
Bylo to roku 1912, když můj bratr Antonín a bratranec František jeli do mlýna vyměnit obilí za mouku. Když měli pytle naloženy a chtěli odjet, žádal je mlynář, aby se jen chvilku zdrželi, že mu právě monter opravil stroj, aby mu pomohli roztočit benz. Motor, aby byl jist, než strojník odjede, je-li stroj v pořádku.
Vyhověli jeho žádosti a začali motor roztáčet, však motor nechtěl zabrat. Tu bratranec František chytil za kolo, aby je roztočil a v tom motor zabral, ale vtáhl s sebou i kus kabátu a loket ruky. Než stroj byl zastaven, ruka v lokti byla rozdrcena. Bolestí omdlel a bratr (nyní již zemřelý) shodil mouku z povozu a zavezl raněného k lékaři.
Lékař prohlédl rozdrcenou ruku, dal ji do obvazu a řekl: “S tím se nedá nic dělat. Kosti jsou rozdrcené.” Na druhý den volali stařičkého dědečka z Velikové, který dovedl zlámaniny srovnat a ošetřit. Ten rozdrcené kosti porovnal a dal do deštiček. Však na druhý den se bolesti víc a více zhoršovaly, že byly k nesnešení. Otec jel do Vizovic pro lékaře. Byl to primář Vizovské nemocnice. Ten, když přijel a ruku odvázal, viděl samé modré puchýře. Hned je prostříhal a nařídil co nejrychleji jet zpět, pro léky proti otravě.
Na třetí den přijel se svým povozem podívat se na nemocného, zda-li jej zastane živého, jak později vyjádřil. Ale Frantík žil a žije posud.
Tak jezdil pan primář a léčil ruku, ale když maso všechno shnilo a zlomky kostí z toho lezly (švagr, manžel mé sestry mu jich pinzetou asi 7 až 9 zlomků vytáhnul), řekl: “Má-li se mu zachránit život, musí se ruka uříznout. Jiné pomoci už není.” František však nechtěl k tomu připustit, ať raději zemře, než být bez ruky rodičům na obtíž.
Pak lékař se zahleděl na ruku a řekl: “S pomocí Boží budem tedy léčit.” Léčil celé tři měsíce a u nemocného byl za tu dobu 23krát. Maso a kůže začalo narůstat, ale ruka byla tvrdá, bez pohybu, bez vlády.
“Na Popeleční středu mě odvezli na Vsetín do nemocnice na léčení. Po sedmi nedělích jsem se vrátil domů a léčil jsem ruku doma podle předpisu z nemocnice,” tak sděloval nemocný. “Ruka po dalších pěti nedělích zůstala beze změny, bez pohybu, bez vlády. Nemohl jsem ji ani pozvednout, ani v ní nic udržet.”
Pátou neděli po velkonoci, totiž 14 dní před sv. Duchem chodí od nepaměti procesí z naší farnosti na pouť na Svatý Hostýn. I maminka nemocného Františka se vypravovala na pouť a tu jí on řekl: “Maminko i já půjdu s Vámi na pouť, když mne žádný lékař nemůže vyléčit, snad mne Panna Maria uzdraví.”
A tu maminka jeho mu řekla: “Ale, synku, jak bys tam šel, vždyť je to daleko a ani se pořádně nemůžeš obléci.”
Ale Frantík si to už nedal vymluvit, táhlo jej to jenom tam k té Božské Matce, která divy tvoří. Maminka mu donesla čisté prádlo, pomohla se mu umýt a obléci a tak spolu s důvěrou šli prosit Pannu Marii o pomoc a vyléčení.
Po silnici od Slušovic k Novým Dvorům již bylo viděti zástup poutníků, korouhve vlály a hudba provázela dojemnou píseň Maria, Maria, Matičko my jdeme k Tobě…
U Nových Dvorů připojili se poutníci z naší vesničky a průvod zmohutněl.
Byla to cesta dlouhá a obtížná. Přes kopce a doly. Dokud se šlo silnicí, lépe to ubíhalo. Ale přes lesy, chodníčky a pěšinkami to bylo horší. Cesta přes hory trvala skoro tři hodiny a často přes chodníky ležely těžké stromy vichřicí vyvrácené. Když byli poutníci skoro v polovici cesty u vesnice Držkové, začala Františka ruka bolet, protože ji neměl na obvaze, tak, že bolestí omdléval. Kdosi mu podal trochu koňáku, aby se vzpamatoval, ale on si myslil, že se musí vrátit domů.
Jeho maminka jej povzbuzovala slovy: “Jen vydrž, nezoufej a pojď.” Kamarádi jej chvílemi vzali pod paží a on poslušen své maminky šel, ale celou cestu s bolestí až ke chlumu té ochránkyně věřících křesťanů.
Hudba hrála tu oblíbenou píseň Hostýnskou Usedla si holubice čistá a vroucí zpěv se mísil s hlaholem zvonů Hostýnských. Duchovní správce Hostýna jim vyšel vstříc a uvedl je do toho velechrámu vítězné ochránkyně Moravy.
František s maminkou spěchal po krátké modlitbě dolů k prameni zázračné vody. Tu svlékl kabát a tam s vroucí modlitbou a prosbou o uzdravení ponořil tu svoji bolavou a zmrzačenou ruku do vody. František řekl: “Bolesť, která stále stejně trvala, cítil jsem i ve vodě a tu jsem pocítil, jako by něčí hebká ruka od ramene po ní sáhla a stláčela tu bolesť dolů od ramene až k prstům, jako by ji ven vytláčela.” Když ruku z vody vytáhl, bez bolesti již ji zvedal a mohl s ní hýbati, což nemohl ani uvěřiti a radostí začal plakat jak malé dítě ne jako dvaadvacetiletý mladík.
Maminka, která zatím stála u svých zavazadel, slyšela jeho pláč a přiběhla k němu, co se mu stalo, proč pláče. A on zvolal: “Maminko, pláči radostí, vždyť už mně ruka nebolí a mohu s ní hýbat!” Požádal ji, aby přinesla láhev od mléka. Byl zvědav, zda v ní něco udrží. Podala vypláchlou litrovou sklenici, on ji uchopil do této zmrzačené kdysi ohnilé ruky a s překvapením ji pod vodovodem naplnil a bez všech bolestí ji zvedl ke rtům, aby se jí napil.
Vroucí slova díků mísila se ze slzami radosti té zázračné Matičce nebeské, která posud divy tvoří. Pak s radostí vyhledal své přátele a poutníky, aby jim svou radost zjevil. Na nocleh jel se svým sousedem Trunkátem do vesnice Lhotky k jeho příteli z vojny. “Ten mi daroval svoji hůl (čagan), kterou jsem se celou cestu podpíral tou rukou až domů. Po příchodu z pouti jsem měl v noci sen. Zdálo se mi, že klečím v našem farním kostele u bočního oltáře P. Marie Lurdské. Tam jsem znovu prosil P. Marii, abych byl zdravý na tuto zmrzačenou ruku a mohl s ní pracovat a Ta mi řekla – nezoufej a věř ve mne, ta ruka tě nikdy bolet nebude – A vskutku ruka již nebolela a dosud nebolí, ač je tomu 44 let.”
Za čtrnáct dní po této pouti šel uzdravený František hned po svatodušních svátcích na výdělek jako zedník do Ostravy. Tou rukou házel maltu, nahazoval stěny a stropy. První výdělek poslal rodičům, aby u lékaře vyrovnali nedoplatek za léčení. Matička jeho vzala dopis i peníze a nesla je panu primáři do Vizovic. Ten nechtěl tomu uvěřit, že může tou rukou pracovat, až mu ukázala i dopis. Dojat tímto uzdravením peněz nepřijal. Řekl: “Matko, nad tím uděláme kříž, to nebyla moje pomoc ani zásluha o živosť a vládu té ruky. To byl zázrak.” Podal jí ruku a blahopřál k jeho uzdravení. Již odpočívá ten šlechetný muž i Frantíkova matka i otec věčný sen. Dej jim P. Bůh věčnou radosť.
Uzdravený pak splatil svým výdělkem dluh, který nemocí rodičům vznikl, zbořil starý domek, postavil nový a děti vybavil z domu dle své možnosti. Posud pracuje a těší se ze svých vnoučátek. Kdo tomu nevěří, ať se přesvědčí o tom dokud je živ. Ukáže jim tu pochroumanou ruku a potvrdí jim pravdu těchto slov.
Adresa jeho je: František Klemš, Březová č. 52, p. Slušovice u Vizovic.
Tolik z rukopisu, který mám ve vlastnictví od stařenky Kristýny Dolákové. Opsal jsem jej bez úprav.
Lubomír Vývoda, Trnava

Pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin

Již čtvrtým rokem pořádalo Centrum pro rodinný život (pastorační centrum při Arcibiskupství olomouckém) v Olomouci společně s Maticí svatohostýnskou a Duchovní správou na Svatém Hostýně tradiční pouť dětí a rodin.
I přes nejisté počasí (den předtím pršelo), přijelo na Svatý Hostýn v sobotu 26. srpna mnoho poutníků. A to jak rodin s dětmi, tak i prarodičů s vnoučaty. Všichni měli příležitost poděkovat Matce Boží za její ochranu v době prázdnin a dovolených a také prosit o její pomoc a přímluvu v nadcházejícím školním roce.
V plné bazilice celebroval poutní mši svatou Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucký. Zpěvem a hudbou ji provázela schóla z vizovického děkanátu.
Odpoledne byl připraven zábavný a soutěžní program sestavený z jedenácti disciplín, ve kterých se soutěžilo už za pěkného počasí venku mezi bazilikou a podiem. Programu se se zájmem zúčastnilo přes 200 dětí všech věkových kategorií, ti menší i za vydatné pomoci svých rodičů. Všechny děti byly za své výkony odměněny zmrzlinou, sladkostmi a drobnostmi, které darovala jak Matice svatohostýnská, tak i duchovní správa.
Jsme vděčni Bohu i Panně Marii za krásně prožitou sobotu a děkujeme všem, kteří se na této pouti podíleli jak svojí prací, tak obětí a modlitbou.
Josef Záboj

Nové kontakty

Valašský soubor písní a tanců Rusava z Bystřice pod Hostýnem udržuje již 19 let pevné družební styky s podobným souborem Danzdeel z německého Salzkottenu. V rámci letošní návštěvy bystřického souboru byli pozváni k navázání družebních styků také představitelé Bystřice pod Hostýnem.
Salzkotten je větší než Bystřice pod Hostýnem. Leží nedaleko starobylého vestfálského města Paderborn, města s význačnou románskou katedrálou. Hostům z Bystřice pod Hostýnem, starostovi Zdeňku Pánkovi, radnímu Petru Hradilovi a autorovi tohoto článku, nabídly ubytování v hostinských pokojích svého kláštera sestry františkánky. V Salzkottenu působí již sto let. Jejich specializací je péče o seniory, provozují domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců a penziony. Kromě toho také zajišťují odborné školy připravující sociální pracovnice, vysoce odborně vzdělané pečovatelky a pomocný zdravotnický personál. Nedílnou částí jejich činnosti je misijní činnost v Africe a Asii, kde rovněž připravují domorodé specialisty na práci se staršími a postiženými lidmi.
V klášteře se dostalo oficiální bystřické delegaci vřelého přijetí a pozorné péče. Na důkaz vděčnosti za ochotu a vstřícnost předal starosta Bystřice pod Hostýnem Zdeněk Pánek představené kláštera sestře Hildegardě a její zástupkyni Raphaele dárek v podobě sošky Panny Marie Svatohostýnské a videonahrávku Rok na Svatém Hostýně. Sestry s opravdovou radostí dárky přijaly, stejně jako publikace a materiály o našem slavném poutním místě. Je jen trochu škoda, že tyto materiály, podobně jako video nejsou k dostání v německé mutaci. Jsem přesvědčen, že by řada poutníků ze zahraničí, především středoevropského regionu, dala přednost právě německé verzi.
Rád jsem přijal pozvání k prohlídce prostor kláštera, kostela a krásně upravených venkovních prostranství. Na ochozu kostela, kam se dá vejít přímo z kláštera, je vystavena čtyřiadvacet hodin Nejsvětější Svátost, před níž se stále alespoň jedna sestra modlí.
Při snídaních, které pro nás sestry připravovaly, se nás vyptávaly na život u nás, na náboženský život, kulturu a péči o staré lidi. Jejich péče byla dojemná. Na závěr našeho pobytu vystoupil soubor Rusava přímo na nádvoří kláštera a přinesl do života společenství sester františkánek, ale i jejich klientů z řad
seniorů, trochu veselí a pravé, nefalšované valašské písničky a tance. Domů si delegace rovněž odvážela malé dárky a ujištění, že salzkottenské františkánky se budou modlit i za nás a za obyvatele našeho města.
Příští rok u příležitosti dvacátého výročí vzájemných vztahů mezi oběma městy přijede do Bystřice pod Hostýnem starosta Salzkottenu Dr. Michael Dreier. Jako představitel CDU (Křesťansko-demokratická unie) jistě využije příležitosti a zavítá také na Svatý Hostýn, aby mohl milé sestry františkánky ujistit, že o mariánský kult je v našem kraji dobře postaráno. My, kteří jsme zažili pohostinnost salzkottenských františkánek, uděláme vše pro pohodlí a dobrou náladu německých hostů. Vždyť malý otisk Svatého Hostýna, soška Panny Marie Svatohostýnské, je již pevně v rukách plných lásky v Salzkottenu. A návštěva Svatého Hostýna snad bude patřit k vrcholům návštěvy německých hostů u nás.
Pavel Malének

Putování s Malým princem na Svatý Hostýn

Stalo se již tradicí, že vizovičtí Orli putují na orelskou pouť na Svatý Hostýn nejen v neděli autobusem, ale také už o den dříve na kole či pěšky. I letos 19. srpna jsme se v počtu devíti “statečných” vydali na pěší pouť k Panně Marii Svatohostýnské.
Celou cestu nás doprovázela kniha Antoina de Saint-Exuperyho Malý princ. Na dvanácti zastávkách jsme se spolu s Malým princem zamýšleli nad jednotlivými úryvky z knihy a zároveň si skládali kompas, který by nám měl ukazovat správný směr našeho života. Ke krabičce, do níž jsme na začátku ve Vizovicích vložili všechny úmysly své poutě na Svatý Hostýn, ke střelce, kterou jsme dostali v půli cesty, a drátku, který měl spoutat střelku kompasu, na Svatém Hostýně přibylo ještě jeho srdce – růžička, která nám má připomínat, že “jsme zodpovědní za svou růži”, a lístek, na který si každý z nás napsal slova, která ho během poutě nejvíce oslovila.
Stejně jako malý princ, tak i my jsme poznali osoby, které bydleli na jednotlivých planetách. Jejich život nás vždy pobízel k přemýšlení o našem životě. Velmi důležité bylo setkání s liškou. Liška si chtěla ochočit Malého prince. Vedla nás k zamyšlení nad tím, co to znamená někoho nebo něco si ochočit. Dozvěděli jsme se od ní několik tajemství, nejen to, co znají všichni, že “správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné”, ale i to, že “ochočit znamená vytvořit si pouta, známe jen ty věci, které si ochočíme”.
Někteří se na tuto pouť vydali poprvé, jiní už poněkolikáté, pro všechny určitě nebyla lehká. Inspirovali jsme se však myšlenkou květiny Malého prince: Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly. Je prý to tak krásné.
Poté, co jsme zdolali všechny útrapy cesty, jsme vyčerpaní, ale šťastní dorazili k cíli naší cesty – na Svatý Hostýn. A bylo to opravdu krásné…
Alžběta Burgetová

Kronika

ČERVEN 2006      
18. 6. • Poutníci z Bohuslavic nad Vláří • poutníci ze Zubří
19. – 20. 6. • Školní výlet Základní školy v Chropyni
20. 6. • Pútnici spod Tatier – Veľký Slavkov, Nová Lesná, Žakovce a P. Karkoška • pouť kněží olomoucké arcidiecéze s arcibiskupem Janem Graubnerem a biskupem Josefem Hrdličkou
21. 6. • Autobus dětí ze Šumic • autobus poutníků z Bochoře
22. 6. • 90 poutníků ze Starého Města • 185 poutníků z Hroznové Lhoty • 60 poutníků z Hradiska u Kroměříže a ze Zlobic
23. 6. • Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, pouť členů Apoštolátu modlitby • poutníci z Domova důchodců z Loučky
23. – 25. 6. • Tradiční pěší pouť 60 dospělých a dětí z Nedašova
24. 6. • Poutníci z Miškovic, Mysločovic a Machové • pútníci z Topoľčian – 45 osob s kňazom • poutníci z farnosti Štítná nad Vláří • poutníci z Kralic na Hané • 90 poutníků z farností Dobromilice, Klenovice na Hané a Pivín
25. 6. • 200 poutníků z Uherského Brodu a okolí  • poutníci ze Slavičína  • poutníci ze Zdounek • pěší poutníci z Nedašova a okolí
25. – 28. 6. • Pouť 35 dětí z farnosti Moravská Ostrava
26. 6. • 56 dětí ze Základní školy v Lešné u Valašského Meziříčí
28. 6. • 150 poutníků z kroměřížských farností • skupina kněží z Polska
29. 6. • Čtyři autobusy poutníků z Vyškova, Dědic, Rychtářova, Studnic a Krásenska

ČERVENEC 2006
1. 7. • Dětská pouť na začátku prázdnin • tři autobusy poutníků z Kašavy a Lukova • autobus poutníků z Blazic
3. 7. • Poutníci z Ostravy-Zábřehu • poutní zájezd z Polska • autobus poutníků z Huštěnovic
4. 7. • Autobus poutníků z Babic u Uherského Hradiště • autobus poutníků z Ostravy-Staré Bělé
6. 7. • Autobus poutníků z Kokor u Přerova
8. 7. • Pouť obce Slavkov
9. 7. • Přenocování 12 polských poutníků na jejich cyklistické pouti do Mariazell • pouť farnosti Vlachovice
12. 7. • Dva autobusy poutníků z Kunovic a Míkovic • autobus poutníků ze Zlechova • autobus poutníků z Beňova a Prus
14. 7. • Dva autobusy poutníků ze Zubří • poutníci z Újezdu u Brna a Žatčan
14. – 15. 7. • Pěší pouť obce Všemina a Trnava u Zlína za účasti 50 poutníků
15. 7. • Autobus poutníků z Lipovce u Blanska • autobus poutníků z Olomouce-Nových Sadů a Slavonína • dva autobusy poutníků z Březové u Vítkova a Větřkovic • děkovná mše novokněží P. Martina Vévody a P. Karla Hořáka • pouť ministrantů ze Zlína a Malenovic • poutníci z Jarošova • poutníci z Těškovic • poutníci z Mysločovic • autobus poutníků z Karlovic a Lhoty
21. 7. • Tři autobusy poutníků z Nivnice a Korytné
22. 7. • Poutníci z Halenkovic
27. 7. • Pouť 40 dětí z Vizovic
28. 7. • Poutníci z Provodova
29. 7. • Druhá pouť řeckokatoliků ze Slovenska za účasti 250 osob • čtyři autobusy poutníků z Dolních Bojanovic a Josefova • 45 poutníků z Laškova, Přemyslovic a Ptení
30. 7. • Poutníci z Veselíčka, Oseku a Dolního Újezdu • poutníci z Hněvotína a Topolan

SRPEN 2006
5. 8. • Dva autobusy poutníků z Českého Těšína
5. – 6. 8. • Tradiční pěší pouť z Brumova-Bylnice
8. 8. • Tři autobusy poutníků z Nedašova
9. 8. • Autobus poutníků ze Ždárné a okolí
10. 8. • Dva autobusy poutníků z Újezdce a Těšova
11. 8. • Poutníci z Kudlovic
13. 8. • Hlavní pouť s pomocným biskupem olomouckým Josefem Hrdličkou
15. 8. • Titulární slavnost Nanebevzetí Panny Marie, nedělní pořad bohoslužeb za veliké účasti poutníků
16. 8. • Autobus poutníků z Kostelan u Uherského Hradiště
18. 8. • Poutníci ze Všeminy a Liptálu
19. 8. • Poutníci ze Zdounek, Střílek, Chvalnova, Celetovic  • 150 poutníků z Lovčic a ze Ždánic • poutníci z Hrubé Vrbky •  poutníci ze Soběchleb • poutníci z Pozděchova a Valašské Polanky • dva autobusy farníků ze Šternberka, Mladějovic a Horní Loděnice • tři autobusy poutníků ze Štípy a Hvozdné • farníci z Kuželova • farníci z Bratřejova
23. 8. • Pěší pouť ze Vnorov – 114 km
24. 8. • Poděkování za 60 let kněžství P. Pavla Zíbala
26. 8. • Poutníci z Lužice u Hodonína
28. 8. • Pouť scholy farnosti Čeladná
28. –  31. 8. • Soustředění chrámového sboru z Velké Bystřice pod vedením P. Josefa Olejníka
29. 8. • Pouť ministrantů z Luhačovic a Pozlovic
30. 8. • Pouť 45 osob z Domova důchodců v Kostelci na Hané • pouť 90 osob z farností Vlkoš a Říkovice
31. 8. • 35 mladých poutníků z Rajnochovic

ZÁŘÍ 2006
1. 9. • Pouť  140 studentů Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži
2. 9. • Autobus poutníků z Uničova
3. 9. • 150 poutníků od Svatého Mořice z Kroměříže • poutníci z Rohatce
3. 9. • Salesiáni a jejich pomocníci ze Zlína
9. 9. • Poutníci z Kojetína • poutníci z Dřevohostic • poutníci z Bohuňovic, Štarnova a Hlušovic • poutníci ze Zděchova • poutníci z Valašských Klobouk
12. 9. • Pouť farnosti Slušovice • poutníci z Nového Hrozenkova a z Velkých Karlovic • čtyři autobusy farníků z Němčic na Hané
13. 9. • Autobus z poutníků z Břestu a Chropyně • poutníci z Vlčnova • autobus poutníků z Uherského Brodu
15. 9. • Poutníci ze Vnorov • poutníci z Trnavy u Zlína
16. 9. • Šest autobusů poutníků z Bílovic, Včelar, Kněžpole, Javorovce, Mistřic, Nedachlebic, Topolné, Březolup, Zlámance
17. 9. • Autobus poutníků z Bratislavy • autobus poutníků z farnosti Dobruška a Rychnov nad Kněžnou.
19. 9. • Charita z Frýdku-Místku vypravila tři autobusy poutníků

Z vašich dopisů

V minulých dnech jsme dostali do redakce několik dopisů, k jejichž obsahu bych se rád vrátil.
• Někteří naši čtenáři nám stále posílají své básničky, někdy krátké, jindy dlouhé. Děkujeme za ně, ale nějakou básničku můžeme uveřejnit jednou za čas, není možné však je uveřejňovat v každém čísle. Máme stále dostatek aktuálního materiálu, který čtenáře určitě více zajímá…
• Dalším problémem jsou Vaše příspěvky, které nám posíláte v kopiích, to znamená, že je posíláte do více redakcí. Zastáváme názor, že když je příspěvek určen pro nějakou konkrétní redakci, neměl by být zároveň posílán do redakce jiného časopisu.
• J. K. C., Morava – tak podepsala svůj příspěvek nějaká žena. Nemůžeme a ani nebudeme uveřejňovat žádné anonymy. V dnešní době se nikdo už nemusí bát podepsat pod svůj článek, nežijeme v době totality. Chceme-li druhé oslovit svým příběhem, jistě tento vyznívá věrohodněji, když je autor pod ním podepsaný.
• Panu Karlu Greinerovi z Příboru děkujeme za fotografie, které nám poslal prostřednictvím redaktora Katolického týdeníku. Ač tyto fotografie nemají souvislost s naším poutním místem, uložili jsme je do archivu Matice svatohostýnské.
• Obrátil se na nás pan Aleš Reger z Dlouhé Třebové s prosbou o zaslání celého cyklu s názvem Po stopách historie Svatého Hostýna a Matice svatohostýnské, který vychází v Listech svatohostýnských.
Ve svém dopisu píše mj.: Zaujala mne především zmínka o bystřickém faráři P. Bernardu Regerovi, což je náš předek. Ostatně na popud mého otce byla v Bystřici pojmenována podle faráře Bernarda Regera jedna památná hruška ležící na našich pozemcích.
Po dohodě s členkou naší redakční rady, historičkou Olgou Kozlovou jsme panu Regerovi zaslali obsáhlý text, který autorka nedávno zpracovala pro nově vznikající Svatohostýnské muzeum – s přáním, aby její odborná práce mu bohatě posloužila.
Milí čtenáři, tolik pro dnešek k Vašim dopisům. Těším se na další, pište – obyčejnou poštou, i poštou elektronickou. Mohu Vás ujistit, že každý dopis (i ten anonymní), čtu při pravidelných redakčních radách pro všechny naše členy. Scházíme se čtyřikrát ročně. Jsem moc vděčný členům redakční rady za jejich práci.
Josef Pala, šéfredaktor, Listů svatohostýnských

Bude vás zajímat

Duchovní cvičení pro členy Matice svatohostýnské s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem se uskuteční na Svatém Hostýně od pátku 24. do neděle 26. listopadu. Přihlášky podávejte na adresu: Matice svatohostýnská, Svatý Hostýn č. 115, 768 61 Bystřice pod Hostýnem, tel.: 573 381 693, 573 381 694, e-mail: matice@hostyn.cz, www.hostyn.cz

V zimním období (od 23. října) jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
všední dny 7.00 9.15
neděle 7.00 9.15 11.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání

Vánoční bohoslužby
Mše svaté na Svatém Hostýně na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v neděli 31. prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání.

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Marie Bartončíková, Pozlovice, 86 let
Marie Saňáková, Vlachova Lhota, 88 let
Jindřich Horák, Košice, 74 let
Marie Šlahařová, Hošťálková, 65 let
Ludmila Vavříková, Nivnice, 75 let
Jaroslav Ulman, Spytihněv, 81 let
Josef Cahel, Poteč, 84 let
Petr Kalmus, Frýdek-Místek, 65 let
Ludmila Sukupová, Komárov, 74 let
Karel Sadila, Vsetín
Vlasta Jurásková, Březová, 82 let
Marie Zábranská, Býškovice, 83 let
Františka Raiskupová, Vracov, 87 let
František Slovák, Zlín, 74 let
Jan Čermák, Frýdek-Místek, 85 let
Božena Rašková, Kroměříž, 87 let