Poutní chrám
Nejvýznamnější objekt - bazilika Nanebevzetí Panny Marie - na místě prastaré,
mnohokrát upravované a zvětšované kaple, jejíž základní kámen byl posvěcen
r.1721, postavil podle plánů J.Ignáce Cyraniho Tomáš Šturm. Stavba dokončena
až v r.1748, vysvěcena olomouckým biskupem Troyerem (28.7.) Nařízením císaře
Josefa II. chrám v r.1787 jako přebytečný zrušen, snesena střecha s krovem a
spolu s ostatními budovami odsouzen k zániku. Po mnohých prosbách povoleno
opravení chrámu (1841-1845) do nynější podoby a 2.7.1845 ještě úplně
nedokončený posvěcen rajhradským opatem Viktorem Šlosarem. Až s příchodem
jezuitů (1887) nastaly důkladné opravy vnitřní i vnější včetně všech
ostatních budov kolem kostela, aby se v r.1891 mohlo přistoupit k slavnostnímu
svěcení brněnským biskupem Fr.Sal.Bauerem (15.8.).
Hostýnský chrám je barokní orientovaná jednolodní stavba centrální půdorysné
dispozice elipsovitého tvaru, s odsazeným segmentovým uzavřeným kněžištěm.
K presbytáři na bocích přiléhají čtyřboké útvary sakristií s oratořemi v patře.
Hlavní loď je oválného půdorysu se západní vstupní částí, k níž se po bocích
přimykají nakoso postavené hranolovité věže, původně ukončené barokními
báněmi, dnes mají podobu čtyřbokého jehlanu se zkosenými hranami. Fasády (část
z režného lomového kamene) prolomeny okny se segmentovým záklenkem, v kopuli
oválnými okny. Omítnuté vstupní průčelí člení toskánské pilastry nesoucí
římsové kladí. Mohutná helmice kryje nejen kupoli, ale vlastně i celý kostel.
Konkávně projmutou plochu západního průčelí pokrývá mozaika Hostýnské Madony
od pražského mozaikáře Viktora Foerstra (1912). Má plochu 26 m2
a je složena z 260 tisíců specielních sklíček dovezených z Itálie. Pod ní
jednoduchý kamenný portál, jehož jedinou výzdobou jsou dvě voluty otevřeného
štítu nad římsou. Portál se segmentovým záklenkem uzavírají masivní hlavní
vstupní vrata do kostela, zhotovené v r.1933 v Hradci Králové. Jsou ozdobeny
šesti bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS a MARIA a čtyřmi reliéfy
českých světců (sv.Václava,Vojtěcha, Ludmily a Hedviky), zhotovené brněnským
sochařem Josefem Axmannem (1935).
Vnitřní oválný prostor chrámové lodi odděluje od kupole mohutná římsa. Patu
klenby vyznačuje průběžné římsové kladí nesené toskánskými pilastry, které
oddělují mělké boční kaple, zaklenuté příčně valenými klenbami. V arkádě
vstupní západní části je hudební kruchta, podklenutá stlačenou valenou
klenbou s výsečemi. Kněžiště je zaklenuto valeně mělkou konchou s výsečí. Od
oválu lodi je dělí zúžený pás vítězného oblouku. Sakristie ukončují placky
mezi pasy, oratoře jsou plochostropé.
 Interiér
svou prosvětleností (sedm okenních otvorů nad kaplemi, osmý nad presbytářem
byl dodatečně zazděn), jednoduchostí a střídmou rytmizací obvodových kaplí
je již pobarokní – klasicistický, s původně bílými stěnami. Rottalovská
barokní výzdoba a zařízení bylo rozvezeno do okolních kostelů nebo zničeno,
dnešní zařízení, převážně v duchu historického romantizmu pochází z poslední
rekonstrukce kostela. Původní přenosný hlavní oltář a otáčivý svatostánek
z r.1845, pod nímž na dřevěných podstavcích klečeli dva andělé se po
zavedení stálé duchovní správy a zvýšeného počtu komunikantů stal
nedostatečný, byl proto přenesen do opravené Sarkandrovky a nahrazen
stabilním oltářem z pískovce, vytěženým z nedalekých Obřan. Před jeho
svěcením (5.8.1891) byly do pěti vysekaných otvorů vloženy ostatky
sv.Václava, Kateřiny, Markéty,Longina a bl.J.Sarkandra. Nynější hlavní oltář
tvoří menza s bronzovým tabernáklem z r.1935, završeným drobnou plastikou
Krista na kříži od J.V.Myslbeka. Po bocích adorující dvojice bronzových
andělů od Čeňka Vosmíka (1935). Pod sloupovým baldachýnem z r.1844 , místo
obvyklého oltářního obrazu, je přímo na stěně upevněna postava hostýnské
Madony s Ježíškem, pod ní reliéf znázorňující zázračné pokoření Tatarů pod
Hostýnem (obě díla Benedikta Edeleho z r.1845). Vzácné umělecké korunky
P.Marie i Ježíška zhotovil prof. Fanta z Prahy (1912). Vedle oltáře na
samostatných podstavcích umístěny anonymní sochy sv. Cyrila a Metoděje
z r.1844. Původní hlavní oltář i kazatelnu pořídil pro Sv. Hostýn rajhradský
benediktin Řehoř Wolny v r.1844, jemuž jako vzor posloužil barokní hlavní
oltář z biskupské katedrály v Brně.
V duchu liturgické reformy II.vatikánského koncilu byla po r.1968 pořízena
nová oltářní menza, umístěná před hlavním oltářem pod vítězným obloukem.
Ve čtyřech kaplích po obvodu chrámové lodi pochází vybavení z doby obnovy
chrámu z poloviny 19. století. V kapli sv. Josefa (vlevo) oltářní obraz Sen
sv. Josefa (Jan Zapletal 1846), v kapli sv. Valentýna (vpravo) obraz Sv.
Valentýn uzdravuje nemocné (zn. Leopold Wentruba z Kroměříže 1845). Vzadu
vlevo kaple zasvěcená sv. Anně s oltářním obrazem sv. Anna s P. Marií a sv.
Jáchymem (Jan Prachař ze Šternberka) , v kapli sv. Šebestiána vpravo umístěn
obraz Umučení sv. Šebestiána (od neznámého autora 40. let). U severního
bočního vchodu je oltář Božského srdce Páně, pod jehož sochou se nachází
reliéfní obraz sv. Františka z Assisi, u protějšího bočního východu je oltář
sv. Ignáce z Loyoly, jehož mramorový relief je umístěn pod sochou P. Marie
Lurdské. Oba oltáře pochází z dílny kroměřížského sochaře Ferdinanda
Neumanna.
Na hudebním kůru původní varhany F. Neussera byly v r.1943 vyměněny za
třímanuálové J. Tučka, v r.1953 v Krnově přestavěny na čtyřmanuálové a v letech
1999-2003 byla provedena generální rekonstrukce –nová dispozice navržena
arcibiskupským organologem doc. Petrem Planým, realizaci uskutečnila firma
Roháč – Juráň z Olomouce. Do dřevěného zábradlí parapetu hudební kruchty
zasazeno pět figurálních reliéfů zpěváků a poutníků všech stavů od dětí až
po starce, které vytvořil Ambrož Špetík (1955). Z původní rottalovské
výzdoby chrámu se nic nezachovalo. Při rekonstrukci v letech 1887-1891 byl
chrám vyzdoben podle představ P. Cibulky, který chtěl všem návštěvníkům
tohoto posvátného místa přiblížit co možná nejblíže historii, osudy a děje,
kterými se může tato hora pochlubit. Pozval proto malíře a restaurátora Jana
Zapletala z Prahy a jezuitského bratra Obdržálka, kteří se zasloužili o
veškeré nástěnné malby v bazilice. Všechny stěny kostela zdobí řada ideově i
ikonograficky sestavených výjevů ze života světců i historie tohoto chrámu.
Je zde namalováno kolem 900 postav a obličejů a věrně zachyceny významné
události, dobové oblečení a lidové kroje.
Sarkandrova kaple
 V
polovině 17. století si zvýšený počet návštěvníků vynutil opětné
rozšíření malého kostelíku. Majitel panství Jan Rottal nechal proto v
roce 1658 postavit po jeho obou stranách dvě otevřené kaple. Z nich
zůstala dodnes pouze severní kaple sv. Jiljí (po levé straně chrámu), po
restauraci v roce 1890 zasvěcená bl. Janu Sarkandrovi. Oltářní obraz
včetně nástěnných maleb od Antonína Königa z Prahy přibližují život dnes
již svatého Jana Sarkandra (kanonizován v Olomouci v květnu 1995 papežem
Janem Pavlem II.), který byl farářem v nedalekém Holešově a často vedl
procesí na Hostýn. Na stropě je vyobrazena lípa, u jejíhož kořene stojí
sv. Cyril a Metoděj, kteří Slovanům vštípili strom křesťanství. Na
větvích lípy jsou jako její dobré ovoce vyobrazeni sv. Ludmila, sv.
Prokop, sv. Vojtěch s uherským králem sv. Štěpánem, sv. Hedvika, sv.
Anežka, sv. Jan Nepomucký a sv. Jan Sarkander, jehož život zachycují
malby na zdech kaple. První obraz představuje mladého Jana v roce 1596,
jak se v mariánské družině v Olomouci zasvěcuje Panně Marii. Na druhém
obraze už jako holešovský farář vede poutníky na Hostýn. Obraz třetí
zachytil zpověď Ladislava Popela z Lobkovic, kvůli jejíž nevyzrazení byl
později Jan Sarkander mučen. Poslední obraz je už oslavou Jana v nebi,
na jehož přímluvu jsou uzdravováni nemocní.
Při velkých poutích sloužila tato kaple jako zpovědní. |
 |
Klášter (budova fary)
S přibývajícím počtem poutníků v době, kdy počet Družstva
svatohostýnského vzrostl na 10 tisíc, čímž se navýšila i finanční hotovost,
požádali zástupci Družstva majitele pozemku barona Laudona o povolení stavby
řeholního domu a zároveň začali vyjednávat s různými řeholi o obsazení
duchovní správy na Hostýně. Po vzájemné dohodě se začalo se stavbou kláštera
na konci června 1884. Stavební práce, které trvaly dva roky, řídil bystřický
stavitel Otto Zeman. Jižní křídlo kláštera začal Zeman přistavovat už v roce
1895, severní křídlo v roce 1911.
Exerciční kaple v poutním domě č. 3
Nově vybudovaná kaple ve druhém poschodí poutního
domu č. 3 byla hlavní investiční akcí Matice
svatohostýnské v roce 2000. Stavební náklady na její vybudování činily 1,5
mil. Kč, vnitřní vybavení další milion korun. Stavbu provedla firma RAPOS
Holešov. Kapli určenou zvláště pro duchovní cvičení posvětil 3. září 2000
olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Další kaple a ambity
(ve zpracování)
Stará křížová cesta
 V r.1900
zahájena stavba první venkovní klasicistní křížové cesty, jednoduché kaple
I. a II. zastavení postaveny severně od Sarkandrovky, následujících osm
zastavení situovaných směrem k rozhledně tvoří otevřené kamenné podstavce
ukončené křížem s obrazovými reliéfy znázorňující cestu Krista na Kalvárii.
Poslední čtyři obrazy jsou umístěny v kaplích různého slohu. Dnes jsou
pašijové obrazy nově překryty plastovým sklem, dříve se v zimě se zakrývaly
dřevěnými okenicemi. XIV. zastavení – Kladení do hrobu – je umístěno v malé
rotundě u hřbitova. Plastika od R. Doležala z Olomouce. Všechny obrazy
zhotovil malíř Žůrek z Bystřice. V r.1902 se konalo svěcení dokončené
křížové cesty.
Jurkovičova křížová cesta
 Různorodé
kapličky první křížové cesty byly přijaty s negativní kritikou (především
vlivem Katolické moderny zvl. moravskou revui Nový život). Proto byl přizván
věhlasný architekt Dušan Jurkovič k vypracování projektu nové křížové cesty
a plánovaných dalších staveb na Hostýně. V r.1904 předkládá Jurkovič hotové
plány na 13 kapliček křížové cesty nepravidelně umístěných severovýchodně od
kostela po pravé straně jakoby vystupujících z lesa. Z vrcholu od chrámu osm
jich klesá, XI. zastavení Ukřižování vystupuje na mohutné terase, na kterou
se stoupá po řadě schodů a Křížová cesta končí u malebného hřbitůvka
stávající rotundou XIV. zastavení Kladení do hrobu, která se stala pro obě
křížové cesty společnou. Jurkovičem vypracovaný návrh XIV. zastavení zůstal
nerealizován. Základ kapliček tvarově obměňovaných trojího typu tvoří stěna
z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem, jíž je představen
lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny
obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky kryty zelenými bobrovkami, neseny
dřevěnými sloupky v kamenném soklu (polychromie červená, žlutá, modrá,
zelená). Pro malířskou výzdobu vybrán Joža Úprka, který navrhl obrazy všech
zastavení. Při stavbě křížové cesty se postupovalo od konce (XIII.
zastavením), Úprkovy obrazy prováděla firma B. Škardy z Brna novou technikou
tzv. sklomalby, která byla neodzkoušená a drsným hostýnským podmínkám
nevyhovovala (mezi sklo a azbestový podklad vnikala voda, která mozaiku
ničila). Proto se z Úprkových obrazů zachoval pouze jeden (Ježíš své Matce
na klín položen, XIII. zast.), zbylé dva (Ježíše umírajícího na kříži a
Ukřižování) byly zavčas sejmuty a převezeny na Velehrad, aby se uchránily
před úplným zničením. K další spolupráci byl potom vyzván Jano Köhler, jemuž
problematika mariánského kultu byla velmi blízká a pojí se úzce s námětem
Krista Vykupitele. Své obrazy Köhler přizpůsobil realističtějšímu pojímání
prováděné v pestrobarevné mozaice v neobyčejné schopnosti spolupráce s rakovnickou
dílnou, jímž vypracovával jednotlivé detaily, aby vyhovovaly nejen výrazu
myšlenky, ale zároveň je i přizpůsobuje nepříznivému podnebí. Na pašijových
obrazech začal Köhler pracovat v r.1912, ale křížová cesta byla ukončena I.
zastavením až v r.1933.
Na zadní stěně II. kaple je pamětní deska Omladiny obětem I. světové války
v podobě bronzového reliéfu znázorňující moravský lid adorující hostýnské
Madoně od Čendy Vosmíka (1919). Mezi VI. a VII. zastavením se nachází
nejstarší přístupová cesta na Hostýn, tzv. Železná brána.
Jurkovičova vyjímečná schopnost propojit architekturu s krajinou, materiálem
i barvami do přírodního rytmu je patrné ze všech jeho děl a proto je
nesmírná škoda, že nemohlo dojít k realizaci dalších jím navrženým staveb
pro Hostýn (velká shromažďovací síň, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje a
obchodní bazar, který měl nahradit nevkusné stánky hyzdící kamenné schodiště).
Kromě křížové cesty je jediným jeho dílkem malá shromažďovací síň (Jurkovičův
sál), ve kterém se pravidelně konávají výroční schůze MSH.
Cesta světla
Podobně jako je pro postní dobu charakteristická pobožnost křížové cesty má i doba
velikonoční svou specifickou pobožnost. Je jí Cesta světla, připomínající
velikonoční události od Ježíšova zmrtvýchvstání až po seslání Ducha Svatého.
Čtrnáct zastavení této pobožnosti bylo požehnáno autorem myšlenky na její
vybudování o. arcibiskupem Janem Graubnerem v neděli 12. září 2010.
Cesta vede podél starobylého valu upraveným chodníčkem od sochy
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova až po starou křížovou cestu.
Na vybudování cesty se podílela řada lidí. Základové kameny pro jednotlivá
zastavení jsou například dary různých kamenolomů v ČR a každý tvoří jiná
hornina. Zastavení navrhl Josef Indra z Prostějova. Obrazy, které jsou
malovány stylem připomínajícím zjednodušené ikony, zase namaloval Zdirad
Čech z Kladna.
Procházet Cestu světla mohou lidé jednotlivě nebo ve skupině, třeba při
farní pouti. K modlitbě přitom mohou využít vydanou brožuru Cesta světla,
která je k dispozici v bazilice na Svatém Hostýně.
Různá
pojednání o Cestě světla, která přitahuje poutníky zejména v době mezi
Velikonocemi a sesláním Ducha svatého.
Cesta světla v roce 2011
Socha Božského srdce Páně
Monumentální bronzová plastika pražského sochaře Čendy Vosmíka
z r.1919, podstavec z kamenické dílny Frant. Jeništy z Bystřice.
Je vysoká 3m, váží 660 kg, žulový podstavec 5000 kg. Původní
umístění bylo po levé straně hlavního vstupu do chrámu, kam byla
socha postavena z popudu prof. Fanty z Prahy, který se domníval, že
této soše přísluší významné a dominující místo, které je právě před
kostelem. Na své dnešní místo, které si autor sochy vyhlédl ještě
před započetím díla (v místě průlomu valu na levé straně schodiště
nad Vodní kaplí) byla socha přemístěna až v r.1931. Kristus
impozantních rozměrů, podmanivého dojmu, pevného postoje s lehce
skloněnou hlavou a žehnajícíma rukama. Na žulovém podstavci nápis:
Já jsem cesta, pravda, život. |
 |
Sochy svatých Cyrila a
Metoděje
 Umístěné
západně před kostelem na horním nároží kamenného prostranství s kuželkovou
balustrádou . V r.1864 zhotovil kroměřížský sochař Ant. Tomáš Beck na
objednávku bystřického čtenářského spolku, který vedl farář Bernard Reger.
Sochy vysoké 220 cm, osazeny na čtyřhranném podstavci a ukotveny na
posledním peadestalu žulového schodiště. Materiál – jemnozrnný maletínský
pískovec. První renovace doložena již v r.1869, následující v r.1910
v souvislosti s budováním schodiště. Poslední restauraci prováděl sochař
Lendr z Prahy v r.2000.
Socha svaté Anny
Trochu jakoby v zapomnění stojí v blízkosti kaple sv. Jana
Sarkandra a na začátku křížové cesty pískovcová socha sv. Anny s Pannou
Marií v dívčí podobě. Na její čelní straně je nápis Svatá Anno, oroduj za
nás a na zadní části již takřka nečitelný text Tato socha postavena nákladem
Anny Majzlíkové rodem ze Sehradic L. P. 1894.
Socha svatý Antonín, který
káže rybám
|
Druhotně postavená jižně od kostela, původně stála v lese při
císařské cestě pod Vodní kaplí. Autor sochy z r.1948 je František
Rada, |
 |
Socha svatého Ambrože
Stojí u ambitů vedle fary. Socha patrona včelařů byla
odhalena a požehnána při páté pouti včelařů v květnu 2007. Na její
ztvárnění, zhotovení a instalaci se mezi včelaři konala sbírka.
Vodní kaple
Každé
význačné poutní místo má kromě milostného obrazu také pramen zázračné
uzdravující vody. Je nejen důležitým symbolem, ale i skutečným občerstvením
znavených poutníků a provází jej také uzdravující pověst. Na Svatém Hostýně
tryská takový pramen ze skály na západním svahu přímo pod kostelem. Podle
staleté tradice vytryskl při tatarském obležení v roce 1241 při záchraně
obležených křesťanů.
Původní kapličku kolem upraveného vodního pramene
nechal postavit Jan Rottal (1658), v roce 1700 ji bystřický farář Tomáš
Požárník nechal rozšířit. V roce 1748 proběhla její velká přestavba, pod
kaplí vybudováno sklepení s několika výtoky vody. Kaple byla během let
postupně několikrát opravována a vzorek vody byl posílán k bakteriologickému
a chemickému posouzení. Její poslední rozsáhlá rekonstrukce probíhala v
letech 2003 až 2007.
Celá staletí má víra v zázračnou moc hostýnské vody hlubokou tradici
ve zbožném moravském lidu.
Hřbitov
 Hostýnský
horský hřbitov navržen a postaven stavitelem Ottou Zemanem tak, aby svým
slohem navazoval na architekturu Jurkovičovy křížové cesty. Je umístěn pod
rozhlednou ve tvaru pětiúhelníku, ohraničen stylovým dřevěným plotem z diagonálně
přibíjených tyček. Vstup po širokých kamenných schodech ohraničují
kuželovité sloupky a ukončují masivní pilíře, do kterých je zavěšena
dvojdílná kovaná brána, zhotovená podle návrhu fr. J.Šimůnka TJ. V kamenných
pilířích hřbitovní brány vsazeny bronzové reliéfy Kristova zmrtvýchvstání a
umírajícího vojína posilovaného na cestu do věčnosti Tělem Kristovým (Čeněk
Vosmík 1923). Uprostřed hřbitova na mohutném podstavci ze skalních balvanů
6m vysoký Myslbekův kříž z hořického pískovce (zn. Fr. Neumann z Kroměříže).
V kamenném podstavci deska ze švédské žuly s nápisem: Zbožné památce všech
zde v Pánu odpočívajících členů TJ., MSH a všech v Pánu zemřelých poutníků.
Rodičko Boží, přimlouvej se za ně. Hřbitov několikrát rozšiřován (z
původních plánovaných 20 hrobů dnes 51), prosté pomníčky provedené v jednotném
horském stylu, s výjimkou novodobého pomníku arc. Františka Vaňáka z r.1991,
umístěného vlevo poblíž rotundy. Hřbitov byl církevně vysvěcen 14.9.1913.
Anglická kaple - dnes už neexistuje
 30.8.
1897 byla dokončena stavba tzv. Anglické kaple, původně Románské kaple
Blahoslavené Panny Marie. Bylo to pouhé dva dny před příjezdem císaře Franze
Josefa I., který Hostýn spolu s Bystřicí dne 1. září 1897 navštívil. Na
Hostýně očekávalo jeho příjezd asi 80.000 lidí.
Byla to vůbec první návštěva hlavy státu na tomto poutním místě. Tato kaple
měla připomínat původní dřevěnou kapli, která kdysi stávala v místech
dnešního chrámu.
Nacházela se na severní louce poblíž chrámu, asi 10 m za třetím zastavením
staré Křížové cesty. Původ názvu Anglická kaple je však zcela nejasný. Za
celých 33 let její existence nebyly zřejmě prováděny žádné opravy ani údržby.
Stavba pak byla roku 1930 v naprosto havarijním stavu a proto byla rozebrána.
Svatohostýnský světelný kříž - dnes už neexistuje
 Kříže
byl postaven během roku 1939. Náklady hradila elektrorozvodná společnost z
Přerova a poutníci. Stavba to byla náročná. Výška kříže činila 28 m, k tomu
další 2 m betonového základu. Ramena měla rozpětí 20 m.
Kříž i s osvětlením byl dokončen na podzim roku 1939. Tehdy byla již válka,
a proto byl na zkoušku zapnut před večerem. Večer nesměl svítit, jelikož
bylo nařízeno zatemnění. Rozsvícený kříž bylo vidět až z Vyškova a z
Olomouce. Po celou dobu druhé světové války však kříž nesvítil.
Dne 2. července 1945 se slavilo 100. výročí opětovného posvěcení chrámu na
Svatém Hostýně a při této příležitosti se kříž znovu rozzářil a plnil funkci
světelného majáku pro velkou část Moravy.
Konstrukce dřevěného, ocelí vyztuženého kříže byla pobita deskami a opatřena
bílým nátěrem, trnová koruna měla nátěr červený. Vrch kříže a ramena byly
zakryty asfaltovou lepenkou. Kříž byl postaven v blízkosti trafostanice.
Dodnes jsou na tom místě zabetonována železa a trubka pro přívod elektřiny.
Bylo tam kolem 900 patnáctiwattových žárovek. Vyžadoval častou údržbu,
porcelánové objímky byly namontovany na povrchu kříže a vedení bylo taky
venku. Žádné krytí ze skla zde nebylo.
V době Vánočních svátků 1947 ale ještě před novým rokem 1948 byl v noci
silný vítr a ten kříž vyvrátil a ten se zlomil. Při jeho likvidaci se
zjistilo, že jeho konstrukce by stejně dlouho nevydržela, dřevo bylo nahnilé.
Objekty světského charakteru
|
