Poutníci z Vranova n. Dyjí šli taky na Velehrad, ČT od 10 min.

Nedávno otevřenou poutní cestou Velehrad - Svatý Hostýn

se vydali v pátek 15. srpna 2008 poutníci k oslavám svátku Nanebevzetí Panny Marie na Hostýn.
Po ranní mši vyšlápli z Velehradu směrem ke Zlínu, počasí si s nimi hrálo:
"Ráno bylo parno, kolem třiceti stupňů. Zato večer se před Zlínem strhl obrovský déšť," popisuje průběh poutě P. Jan Peňáz, velkomeziříčský děkan. Zmoklí poutníci přespali ve zlínské tělocvičně, v sobotu je čekala druhá část poutě až na Svatý Hostýn, kde se "za odměnu" mohli zúčastnit koncertu barokní hudby v bazilice.
(čtk)

Dobro došli na Hostýn

Od čtrnácti poutníků (jeden byl až z Chomutova), kteří došli v sobotu 16. srpna k večeru na Svatý Hostýn a absolvovali tak další oficiálně organizovanou pouť z Velehradu jsme se dověděli, že pouť to byla náročná. Zpočátku v pátek to bylo veliké dusno, které odpoledne vystřídaly přívalové deště a bouřky. Deštivé a větrné počasí doprovázelo poutníky i v sobotu po noclehu stráveném na karimatkách v tělocvičně ve Zlíně.

Pro obě oficiálně organizované poutě platilo to, co nedávno napsal Mgr. Aleš Dufek, předseda Matice svatohostýnské:
Jaký je rozdíl mezi výletem a poutí?
Výlet se plánuje tak, aby byl pokud možno co nejpříjemnější, s minimálním množstvím problémů, s možností zrušení v případě nepříznivého počasí či jiných komplikací. Na rozdíl od toho pravý poutník jde za svým cílem přes všechny překážky, které mu život přináší, a i když občas umdlévá či mu schází síly na další cestu, po určité době se zvedne a pokračuje až do cíle.
Proč se Matice svatohostýnská pustila společně s Maticí Velehradskou do tohoto projektu?
Oběma maticím jde především o obnovu poutních tradic. Souvisí to se smyslem života křesťana, který tímto současným světem pouze putuje a má konečný cíl v nebeském království.

Mapa poutní cesty mezi Velehradem a Svatým Hostýnem

Knižní průvodce Poutní cesta Velehrad - Svatý Hostýn

Vydala Matice svatohostýnská v červnu 2008. Průvodce je možno zakoupit na Svatém Hostýně nebo na Velehradě za 50.- Kč.
Nová poutní cesta mezi Velehradem a Svatým Hostýnem, která byla slavnostně otevřena v rámci letošních cyrilometodějských oslav, se dočkala i své tištěné podoby průvodce, který byl poutníkům už letos k dispozici. Osmdesátistránkovou brožuru Poutní cesta Velehrad - Svatý Hostýn sestavil Josef Pata a vydala ji Matice svatohostýnská. "Nově otevřená poutní cesta má cíle dva: Velehrad a Svatý Hostýn. Jejím dalším cílem je stát se základním článkem sítě poutních cest v naší vlasti, a tím i v Evropě, zvláště proto, že na Velehradě uctíváme dva z jejich šesti patronů,“ píše v úvodním slově P. Jan Peňáz.
Všech 25 míst, jimiž poutní cesta prochází (nebo v nich začíná či končí), je v knížce přiblíženo fotografií, základní informací, stručným historickým ohlédnutím, připomenutím významných osobností (Stojan, Hasmandová, Zeliková, Bartoš, Baťa, Stuchlý aj.), památek a jiných zajímavostí - a nechybí ani přesné zakreslení daného zastavení na mapce. Na konci je pak složená celková podrobná mapa poutní trasy.
Pečlivě vypravená brožura s nákladem 5000 kusů je tedy víc než jen průvodcem na pouti (k tomu účelu byla zvolena i praktická kroužková vazba), množstvím informaci vybízí k tomu, mit ji v knihovně po ruce.
redakce KT

Úvodní kapitolky průvodce

Slovo na cestu
Dnes jsme zvyklí dosáhnout všeho snadno a rychle. Na pouť zajedeme autem. Pro kulturní zážitek stačí stisknout knoflík na přehrávači nebo televizoru. Velký nákup jde na půjčku. Jsou to velké výhody, ale také nevýhody. Máme totiž málo trpělivosti, neumíme čekat, nedosahujeme pak často cílů, které vyžadují vytrvalost a námahu. Všechno se stává spotřebním zbožím s krátkodobým užíváním. Bohužel se to odráží i v mezilidských vztazích, takže někteří chápou například i manželství jako krátkodobou záležitost. Jejich děti pak už ani nemají představu rodinného zázemí jistoty a stability vztahů.
Jednou z mnoha věcí, které mohou dnešnímu člověku pomoci, je obnova pěšího putování a zkušenost poutníka, který vynaloží námahu chůze a věnuje čas, prožívá těšení se na cíl a postupné přibližování k němu, poznává omezenost svých sil a zakouší radost z překonání sebe. Cesta přírodou zve k otevření očí a rozšíření obzoru často zužovaného na každodenní starosti. Zahledění do prosté krásy přírody a tajemství jejího života naplňuje srdce obdivem a mysl přivádí k obdivuhodnému autorovi, mocnému Stvořiteli, jehož moudrost se odráží v zákonitostech přírody, dokonalosti a harmonii. Putujeli člověk s druhými, zakouší společenství, jeho oporu a radost z něho, ale také potřebu přizpůsobovat se, vycházet ze sebe a být pro druhé. Tato cesta nabízí navíc poučení a povzbuzení příkladem velkých lidí spojených s krajem, jímž procházíme, takže se cítíme zapojeni do místních dějin.
Mám radost, že se myšlenka poutnické cesty spojující dvě nejvýznamnější poutní místa Moravy ujala a stala skutečností. Děkuji všem, kteří přispěli k její realizaci – zvláště Matici svatohostýnské a Matici Velehradské. Této cestě přeji, aby byla hodně prošlapaná, a všem poutníkům ze srdce žehnám.
Mons. Jan Graubner
arcibiskup olomoucký metropolita moravský

Slovo poutníka
Poutník je víc než chodec, protože se nespokojí jen s pohybem na zdravém vzduchu. Především chce dosáhnout cíle. Nově otevřená poutní cesta má cíle dva: Velehrad a Svatý Hostýn. Jejím dalším cílem je stát se základním článkem sítě poutních cest v naší vlasti a tím i v Evropě, zvláště proto, že na Velehradě uctíváme dva z jejích šesti patronů.
O posledním cíli každého člověka čteme v Ohlase písní českých v básni Pocestný: „Až své pouti přejedem a přejdem, v jedné hospodě pán nepán se sejdem.“
Mariánská píseň, která k nám přišla z Polska a u nás zdomácněla, jde ještě dál a říká, že „každý z nás na této zemi poutníkem je k věčnosti. Když chceš dojít k svému cíli, potřebuješ milosti...“
Nejbližším cílem poutní cesty je však umožnit každému, kdo po ní půjde, aby se z chodce
měnil v poutníka. Poutník v sobě nese kus sportovce i přírodovědce, ochranáře, památkáře i krajináře. Proto jsou na panelech podle cesty informace pro každého z nich a v této knížce ještě další podrobnosti.
Poutníka však vedou ještě vnitřní důvody, které vnímá jen on sám, případně jeho blízcí. Obecně se dá říci, že na pouť se chodívá:
– na znamení pokání
– s prosbou za sebe a své blízké
– s poděkováním za krásu přírody, kterou procházíme, i za schopnosti, které nám umožňují vydat se na cestu, a hlavně za vyslyšené prosby a obdržené dary
Kdo se vydá na pouť, vydává se tím zároveň ze svých jistot do určité nezajištěnosti. Přitom může zjišťovat, že jistot ubylo, ale radost zůstává, protože se může radovat z ochoty bližních pomáhat a přemýšlet o prapůvodu této ochoty.
Na každém panelu jsou také připomenuta začáteční slova dvou písní. Poutník si totiž někdy zvesela rázuje a zpívá do pochodu, proto je tam jedna lidová nebo tábornická. Při troše lámání hlavy jistě přijdete na to, proč k tomu místu byla vybrána právě ona. Druhá je spíše zbožná a je vybraná ze starých i novějších poutních zpěvníků. I zde lze najít vztah k místu či náročnosti terénu.
Často však poutník kráčí v klidu, ponořen do vnitřního ticha. V té chvíli si může vzpomenout na proroka Eliáše, který uslyšel Boha v šumu jemného vánku. Na každém panelu je proto citát z Bible, který vybral olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, v jehož arcidiecézi obě místa leží.
Poutník nic nežene do krajnosti. Ani vzdálenosti, ani rychlost. Nejdůležitější je pro něj cíl, a proto nezáleží už tolik na tom, zda jde celou cestu pěšky anebo se kousek sveze, zda to, co potřebuje k jídlu a přespání, si nese na zádech anebo kupuje či dostává darem. Důležité je dosáhnout cíle, i když někdo může po svých ujít jen pár stovek posledních metrů.
Logo cesty navrhl poutník Miloš, který šel v jubilejním roce pěšky do Říma. Použil barvu fialovou, která znamená pokání, a modrou – barvu jasného nebe a Panny Marie, protože na obou krajích cesty stojí kostely jí zasvěcené. Obě místa jsou důležitá z hlediska náboženského, národního i evropského, uměleckého, přírodního i dějinného a jsou významná i pro budoucnost. Na obou se lidé setkávají s tajemstvím věků. Víc než jinde zde tuší přítomnost velkého a tajemného Boha, který se k nám přiblížil v Ježíši Kristu. Na Svatém Hostýně uctívají jeho Matku a na druhém konci cesty si připomínají, že odtud vyšli svatí Cyril a Metoděj a získali láskou Kristu národ celý.
Každému poutníkovi, ať už vyjde odkudkoli, přeji šťastnou cestu a pokojný návrat domů.
Poutníkům k věčnosti vyprošuji radostné dosažení cíle.
P. Jan Peňáz, předseda Matice Velehradské

Pozvánka: Poutní cestou Velehrad - Svatý Hostýn opětně s O. Janem Peňázem

Půjdeme z Velehradu na Svatý Hostýn tak, abychom tam přišli před hlavní poutí.
Začneme v pátek 15. srpna 2008 v 6:30 mší sv. ve velehradské bazilice, hned po ní vyjdeme směrem na Zlín.
Plánované zastávky (dá-li Pán Bůh):
7:45 – Modrá, kostelík
9:00 – Jalubí, kostel
10:00 – 11:00 – Huštěnovice, kostel
14:30 – Napajedla, kostel a hrob Aničky Zelíkové
15:30 – Oldřichovice, kostel
19:30 – Zlín, farní kostel, Anděl Páně po mši svaté
Nocleh ve školní tělocvičně v centru Zlína, karimatku, spací pytel může vézt doprovodné vozidlo zajištěné po oba dny.
V sobotu 16. srpna začínáme také mší sv. v 6:30 ve Zlíně městě. Poutníci ze Štípy se mohou připojit.
asi 8:15 – kostel Panny Marie
10:30 – Fryšták
12:00 – Lukoveček, Anděl Páně u kaple
asi 15:00 – Rusava, náves
asi 17:00 – Svatý Hostýn, závěrečné požehnání, rozloučení s poutníky.
Informace - O. Peňáz na 736529221 anebo emailem info@maticevelehradska.cz

Upozorňujeme, že v sobotu 16. srpna od 18 hodin se koná v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svatém Hostýně Koncert pro Hostýn - závěrečné představení mezinárodních lektorů a posluchačů tradiční Letní školy barokní hudby. Na programu koncertu je barokní skladba Te Deum, která ve spojení s úžasnou barokní architekturou slibuje výjimečný kulturní zážitek.
Protože je poutní cesta z Velehradu na Svatý Hostýn plánována v předvečer hlavní pouti, tedy příchod v sobotu večer, rádi bychom nabídli poutníkům tento koncert jako odměnu za jejich dlouhou cestu. Pokud se prokáží u vstupu do baziliky platným certifikátem o absolvování cesty, budou mít vstup zdarma. Po skončení koncertu pojedou zdarma autobusy do Bystřice pod Hostýnem, a odtud mohou pokračovat domů vlakem či autobusem.

Holešovští jdou na etapy

V sobotu 19. července 2008 jsme se vydali z děkanátu Holešov a farností Holešov a Třebětice v počtu šestnácti poutníků (nejmladší byli ministranti z druhé třídy) se svým děkanem P. Františkem na první etapu pěší poutě z Velehradu na Svatý Hostýn, kterou jsme ukončili v Napajedlech.
Po příjezdu na Velehrad nás povzbudila pěkná atmosféra setkání české a slovenské mládeže. Celou pouť jsme svěřili modlitbou do Boží prozřetelnosti v kapli na Stojanově. Při přijímání poutního razítka jsme byli místní řádovou sestřičkou označeni jako 1. poutní skupina vycházející z Velehradu. Stojí za to účastnit se takové poutě, kde prožíváme společnou radost, pomoc a více se vzájemně poznáváme, jak mezi sebou, tak i s naším farářem a děkanem.
Podělíme se s čtenáři s jednou příhodou, která se nám stala během cesty. Může být užitečná pro ty, kteří se vydají stejnou trasou jako my. Veškeré nutné informace k cestě jsme měli vyhledané počítačem, včetně času příjezdu na Velehrad a také odjezdu z vlakového nádraží z Napajedel zpět domů, ale ....
Jak jsme tak pěkně a s vnitřní radostí šlapali a radovali se, že se nám končí první etapa a budeme co nevidět sedět ve vlaku, byli jsme po 18. kilometru při desátém zastavení najednou zaskočeni - vlakové nádraží a železniční trať jsme sice viděli, ale mezi námi a nádražím bylo koryto Baťova kanálu. To byl problém, s tím jsme nepočítali. Most se nacházel kilometr daleko. Vše bylo najednou jinak, ale neodradilo nás to, přijali jsme náhradní řešení - vlak nechat odjet, občerstvit se, odpočinout si, jít k dalšímu zastavení pro razítko a využít dalšího vlakového spojení .... Vše dopadlo dobře a nikomu nechyběla radost z vítězství nad sebou.
Tímto vybízíme ostatní, že to stojí za to, vždyť "chuť a odvaha se vydat na pouť je první podmínkou úspěchu, vytrvalost druhou". Druhou etapu Napajedla Zlín uskutečníme v sobotu 16. září.
KT č.31/2008, farníci z Holešova

Otec Jan Peňáz má svoje osobní stránky

Katolický týdeník čekal poutníky v Huštěnovicích

Poděkování za organizaci poutě

Vážení přátelé,
chtěl bych vám i Matici Velehradské poděkovat za tu nádhernou poutní cestu (i s rozmary počasí), kterou jste pro nás poutníky připravili. Děkuji vám jménem všech (tří) poutníků z Černilova (od Hradce Králové), kteří došli až do cíle a jsou velice hrdi, že se jí mohli zúčastnit. Posílám vám úvahu poutnice Anety, která je sice určena pro mikroregionální časopis, ale možná potěší i jinde.
Chtěl bych vás poprosit, jestli by jste mi nemohli poslat informaci ,kolik se zaevidovalo poutníků na tuto pouť. Ze stránek P. Peňáze jsem zjistil, že bylo vydáno 101 poutnických listů, těm kdo došel. Chtěli bychom napsat také o této pouti do královehradeckého IKD.
A ještě bych vás chtěl poprosit, zda by nešla zjistit adresa na poutnici Evu někde od Mohelnice (adresu jsme někde ztratili). Spala ze středy na čtvrtek v poutním domě.
Přeji hezký den
Jarda Kudrnáč

Pěší (s)pou(š)ť Svatý Hostýn - Velehrad 3.-5. 7. 2008

Ještě než začnu zaměstnávat vaši pozornost svými dojmy, chtěla bych předeslat, že nadpis ne náhodou nabízí tři varianty výkladu.
Pouť- jedná se o putování za určitým cílem, ale „i cesta může být cíl“ (omlouvám se nejmenované hudební skupině za parafrázování jejich myšlenky).
Poušť- někdy se pouť změní v poušť (v lepším případě je docela velké vedro a vám dojde voda, v tom horším vám všichni utečou a vy si připadáte jako na poušti).
Spoušť- nezřídka se pouť změní ve spoušť, to když se po vyprahlém dni celou noc blýská, když se slovo lijavec stane eufemismem a někde uvnitř vás je duše velikosti neutronu…
Ale začněme pěkně Da Capo …
Asi před měsícem Jarda Kudrnáč na Breviáři pronesl, zda by se s ním někdo nechtěl vydat na pěší pouť z Hostýna na Velehrad. Jelikož pěšky chodím velice ráda, dlouho jsem neváhala a přidala se.
Jednalo se o historicky první pouť po zcela nově vybudované poutnické stezce spojující Velehrad a Svatý Hostýn. A abychom to nebyli my, kteří musí mít vždycky něco extra, šli jsme pěkně pozpátku :) tedy z Hostýna na Velehrad.
Celou stezku lemují poznávací panely, kterých je 25 a jsou nerovnoměrně rozeseté po celém jejím průběhu. Týkají se jak historických tak přírodních a architektonických pozoruhodností dané lokality.
Pouť měla začít ve čtvrtek ráno, ale protože jsme nechtěli vyjíždět už kolem čtvrté hodiny ranní z Hradce, přijeli jsme na Hostýn už ve středu večer, prošli se po okolí a přespali tam.
Brzy ráno nás probudil halasný povyk. Vyklonila jsem se z okna, abych „rekognoskovala terén“ a uviděla skupinu třiceti poutníků s velikým praporem, který (byv přivezen dvěma Francouzi) provázel naší skupinu celou poutí. Seběhli jsme tedy dolů, zaregistrovali se, dostali malou pozornost od pořadatelů na zub a vykročili do baziliky, abychom nezmeškali slavnostní požehnání a začátek poutě.
Na Zlín jsme vyrazili již s časovým zpožděním, a tak se stalo, že by se naše pouť první den dala nazvat spíše stíhacím závodem. Ale nechtěli jsme se odrovnat hned první den, tak jsme zvolnili, což se zdálo být nakonec jako velké plus, protože jsme na jedné lesní odbočce potkali rodinu ze Zlína, kterou tvořili i dva vozíčkáři a spolu s nimi jsme za příjemného rozhovoru pokračovali až do Zlína.
Jen díky nim jsme navštívili i nádherný nový salesiánský kostel, který byl v suterénu zařízen jako volnočasové centrum pro místní mládež, takže byste tam našli, kulečník, šipky, společenské hry, parket na diskotéky, nealko-bar, klubovny a spoustu dalšího. :)
Čtenáře možná napadne zcela správná otázka, proč jsme tolik spěchali, když jsme byli na pouti? Vysvětlení je snadné.. ve Zlíně v 18.30 jsme byli očekáváni jakožto hosté na slavnostní mši sv., která se konala částečně také kvůli nám. Zlín si totiž právě kvůli tomu, že tam doputuje naše třísethlavé stádo vybrali všichni čeští a moravští biskupové jako místo společného slavení mše sv.. Byla to ve své podstatě menší generálka na následující den, kdy se na Velehradě o svátku sv.Cyrila a Metoděje konala slavnostní mše sv. Této „generálky“ se účastnil kardinál Giovanni Coppa, bývalý apoštolský nuncius v České republice, nyní italský kardinál.
Nutno podotknout, že radost místních obyvatel byla nezměrná, neboť v historii města takovouto církevní slávu nezažili. Kostel přetékal poutníky, místními obyvateli, zvědavci, biskupy, ale taky oxidem uhličitým, který zcela vytlačil tělu tolik potřebný kyslík. Přičteme-li k tomu ještě únavu po dni stráveném na parném slunci, nebude překvapující, že nejeden poutník pocítil nevolnost na vlastní kůži. A tak jsme se postupně shlukovali venku. :) Což se opět vyplatilo! Danda si nechal podepsat triko (s „vysavovaným“ černilovským kostelem,vyrobené speciálně pro tuto pouť :) ) od fotbalisty Grygery. Nebýt jednoho ochotného pořadatele, který nás na něho upozornil a posléze Dandovi půjčil fix, necháme ho kolem nás bez povšimnutí procházet.
Večer jsme se ubytovali v místní tělocvičně. V noci nás budily hromy, blesky, déšť a místy smrad cvičebního koberce, na kterém jsme si neprozřetelně ustlali. Chlácholila nás však myšlenka, že Pán Ježíš se narodil v chlévě, a tak jsme mu byli alespoň takto o kousek blíž. :)
Na druhý den nás ráno vítalo lijákem a poté, co jsme urazili 200 metrů do kostela, abychom získali potřebné informace na dnešní den, jsme měli vodu všude a bylo nám všelijak. (viz SPOUŠŤ v úvodu článku)
Vyrazilo se rovnou do kopce, lesem. Nutno podotknout, že každý vyrazil v jemu pohodlné obuvi. Někdo v pohorkách, jiný v teniskách., třetí v sandálech, čtvrtý v sandálkách…
O vhodnosti volby obuvi každý zřejmě zapřemýšlel až v lese, kdy jsem místy přemýšlela, jestli jdeme ještě po cestě, či ne náhodou již potokem. Ale bylo to neobyčejné dobrodružství, zjistila jsem, jak skvěle se dají procvičit stehenní svaly při klouzání po promoklém jílu.. zdaleka lépe, než na sjezdovkách. :)
Poté už jsme vylezli z lesa a pokračovali za střídavého deště stále dál a vlastně blíž. Za zmínku stojí ještě zastávka v Oldřichovicích. Když jsme přicházeli ke kostelu, začaly hrát varhany a pan kostelník, chtíc povyprávět poutníkům o novém kostele sv.Zdislavy, rozplakal se (za uklidňování své ženy) se slovy:“ Tady tolik lidí v kostele nikdy nebylo.“
Pak naše kroky pokračovaly do Napajedel, podél Baťova kanálu až do Huštěnovic, kde nás čekalo velice milé překvapení. Na faře pro nás připravili občerstvení. Točené pivo a limonáda z rukou redaktorů Katolického týdeníku. Kávu nám uvařila hospodyně pana faráře, dvojnásobná lékařka, která v Čechách zavedla preventivní zubní prohlídky dětí, ale kvůli neochotě spolupracovat s režimem byla odejita z lékařské praxe…
Od Huštěnovic se na nás přišlo podívat i sluníčko a na posledních 12 kilometrů už nám opět opalovalo tváře a spalovalo ramena!
Poslední kopec před Velehradem u obce Modrá jsme pojali touhu zpívat, možná to byl už vrcholný bod únavy, možná jsme chtěli na dálku udělat radost našemu „náčelníkovi“ P.Janu Peňázovi, který celou akci zorganizoval a razil heslo: “Poutník si cestou zpívá!“ A tak jsme v amoku zapěli:„Okolo Hradce,“ vyšlápli poslední kopec, který byl vlastně předposlední, dostali poslední razítko (které jsme sbírali do naší potní knížky na různých zastávkách) a vyškrábali se a seběhli do údolí Velehradu.
Věci jsme složili v tělocvičně a vyrazili na „koncert lidí dobré vůle,“ abychom se podívali na Lucii Výbornou, abych se Danem nechala prodrat až k podiu blízko Ewě Farné, abych na oko spatřila naší první dámu a aby mě bylo trochu rozpačitě, z toho, čemu se v našich končinách dá říkat „POUŤ“.
anet

Poutní cesta Velehrad Svatý Hostýn

Je společným dílem Matice svatohostýnské a Matice Velehradské. Začíná samozřejmě v bazilice, první panel je zde, informace na druhé straně této tabule.
Navazuje na středověkou Via Romea Slavorum, Cestu slovanských římských poutníků. Začínala v Polsku, vedla přes Jasnou Horu u Čenstochové, přes Svatý Hostýn a Velehrad a pokračovala přes Mariazell , Benátky a Assisi až k hrobu sv. Petra. V roce 2006 ji už prošli tři Francouzi. Pokud se obnoví, může jednou být páteří evropských poutních cest.
Naše připravovaná cesta je jejím prvním článkem, a protože začíná u duchovního středu, můžeme snad říci jejím jakoby ústředním obratlem. Na sever by ze Svatého Hostýna vedla před s kapli sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti, přes baziliku ve Frýdku a do Skoczowa, rodiště sv. Jana Sarkandra a pak dál do Polska. Dá se uvažovat i o odbočce na Svatý Kopeček po trase už prochozené.
S Maticí svatoantonínskou se připravuje východní odbočka k sv. Antonínkovi nad Blatnicí. Ta by mohla pokračovat do Nitry a dál na Slovensko a jednou třeba až na Krym.
Z Velehradu se chodí na Klimentek a z něho na západ do Čech a na jih do Říma.

Příští pouti se zúčastním

Při čtení řádků o pouti mi bylo smutno, že jsem se taky neúčastnila. Bála jsem se, že tam budu sama mezi mladými a že to nezvládnu, pochybovala jsem o svých schopnostech.
Příště, dáli Pán Bůh a ve zdraví dožiji, půjdu. Moc se těším až bude taky pouť přes Radhošť. Chodívaly procesí na Hostýn, jen jsem o nich slyšela, ale taky bych se jich ráda účastnila. Už se těším a předem děkuji všem organizátorům.
A. Malinová

Snímky z prvního dne pouti

Jak viděla pouť studentka Biskupského gymnázia v Ostravě-Porubě

Ve čtvrtek 3. července 2008 vládnul již od časného rána na vrcholu Hostýna čilý ruch. Vévodila mu majestátní postava Otce Peňáze, který ve svém černém poutnickém oblečení a s mojžíšovskou holí vzbuzoval respekt nás obyčejných poutníků. Poutníci se zapisovali, obdrželi malé občerstvení na cestu a Otec Peňáz, zkušený a na všechno připravený poutník, který byl doprovázen skupinou svých farníků z Velkého Meziříčí, neustále vydával pokyny jak ústně tak i písemně. Objemnější věci poutníků byly naloženy do auta, které zajistila na oba dny Matice svatohostýnská, k převozu na místa ubytování.
Pouť na Velehrad začala v bazilice na Svatém Hostýně ve čtvrtek 3. 7. 2008 o půl deváté. Otec Šolc nám udělil požehnání na cestu a mohli jsme se vydat na dalekou cestu. Šli jsme po vytýčené trase, po poutních zastavení, ale v opačném směru než je napsán průvodce, kterého si většina z nás včetně zpěvníku na cestu, zakoupila. Začali jsme tak u posledního zastavení s číslem 25 před bazilikou. U zastavení č. 21, které je na rozcestí pod vrcholem Hostýna, nás všechny Otec Peňáz dekoroval cyrilometodějské křížky, abychom se odlišili od ostatních, nepoutníků. Tam jsme se spočítali a bylo nás 160. Zároveň nám byli představeni francouzští předsedové asociace evropských křesťanských poutních cest, kteří se celé dvoudenní poutě zúčastnili s rozvinutou francouzskou vlajkou. Vedení poutní výpravy nás ujistilo, že tato poutní cesta se stane páteřní součástí severojižní poutní cesty z Čenstochové přes Frýdek a Radhošť až do Říma.
Do Rusavy se šlo dobře, slunce svítilo tak akorát a šlo se pořád z kopce a většinou lesem. V Rusavě nás přivítal holešovský místostarosta. Město Holešov a další firmy a jednotlivci odsud podstatnou měrou přispěli k úhradě nákladů spojených s vybudováním nové poutní cesty.
V Rusavě nastal nepříjemný obrat. Jelikož je tato vesnice v údolí, čekal nás pořádný "dokopec". Navíc slunce začalo pořádně pálit. Mezi námi poutníky byli tři vozíčkáři, kteří trasu absolvovali s námi. Obdivovali jsme jejich zručnost v ovládání elektrických vozíků a taky tyto vozíky, co a jaké svahy a kamenité cesty zdolaly. Když už to dále nejelo tak se naštěstí vždy našlo dost ochotných rukou, které pomohly. Cesta po hřebeni byla dobrá, lesní stín byl osvěžující. Při vstupu do vesnice Lukoveček nás čekalo osvěžení v podobě láhví s vodou speciálně připraveno pro poutníky v místní kapličce. Po opuštění vesnice přišla další krize v podobě šíleného vedra. Nesnesitelné teplo na nás doléhalo a nikde ani stopa po nějakém stínu.
Tak jsme došli do Fryštáku. Na místním hřbitově, který poskytnul tak toužebně očekávaný stín, jsme se zúčastnili zbožné vzpomínky na prvního moravského salesiána O. Ignáce Stuchlého. Pak nastalo něco jako obědová pauza. Ta ale byla málo milosrdná k těm, co se „loudali“. Nikdo nestihl plánovaný „Anděl Páně“ ve Fryštáku a ti, kteří po přivítání duchovním správcem zůstali v kostele, mohli nabrat duchovní útěchu a taky pobýt chvíli v chladu. Někteří dokonce stihli i polévku a pivo v místní restauraci a jiní se občerstvili v DISu(Domě Ignáce Stuchlého), který nám byl pohostinně otevřen.
Kolem čtvrt na tři jsme vyšli vstříc dalšímu putování. Zlín, náš dnešní cíl byl již nedaleko. Prošli jsme kolem údolní nádrže, zdolali jsme kopec nad Zlínem a byli jsme ve městě.
Někteří se ubytovali na kolejích, ale my, správní poutníci, jsme se ubytovali ve „vlastním“ v tělocvičně základní sportovní školy. Spalo nás tam kolem 80, mužů, žen i dětí. Dali jsme si i osvěžující sprchu, ošetřili puchýře na nohou a vydali jsme se na mši sv. do blízkého farního kostela. Mše byla slavnostní, ve velkém stylu a ve zcela zaplněném kostele. I starší babičky nás označené poutními křížky nechali usednout. Celebrovalo zde dvanáct biskupů, mnoho kněží a hlavním celebrantem byl kardinál Giovani Coppa. Přes to velké dusno byla mše svatá krásná. Přede mší svatou jsme se dozvěděli, že se koná na počest poutníků putujících ze Svatého Hostýna na Velehrad. Po mši sv. bylo pro sponzory, biskupy a dokonce i pro naše poutníky připraveno občerstvení.
Večer byl poklidný, všichni byli unavení a tak se šlo brzy spát asi kolem deseti. Kolem jedné nás probudila bouřka a vypadalo to, že se můžeme rozloučit se střechou a že budeme vyplaveni vodou. Naštěstí se, kromě téměř všech vyplašených poutníků probuzených ze spánku, nic nestalo. Druhý den ráno, v pátek, jsme byli uvítání do nového dne Otcem Peňázem o půl šesté. Po společné modlitbě byla na faře k dispozici snídaně a požehnání na další cestu. Silné dešťové přeháňky ale některé z nás odradily od pokračování v další cestě na Velehrad. Vyšlo nás asi 80. Prošli jsme podél zastavení nad lyžařským svazem nad Zlínem dostali se do mlhy a asi po hodině putování znovu začalo silně pršet. Rozhodla jsem se před Malenovicemi své putování ukončit a přivolat své předem dohodnuté „záchranné vozidlo“.
Přes to, že jsem nedošla do cíle mi pouť dala mnoho - snad příště dojdu až na konec putování. Během pouti byl čas jak na modlitbu, tak i na zpěv, tak i na popovídání si s ostatními poutníky a na zamyšlení nad sebou a jak překonat nástrahy poutní cesty. Byli i takoví, kteří to šli jen jako dálkový pochod.
O obdivem jsem sledovala starší generaci zocelených poutníků a poutnic, kteří i ve věku nad 70 let vytrvali, do Zlína došli nezdolání a příští den za nepříznivého počasí pokračovali a došli až do cíle na Velehrad. Nejmladší poutník měl 8,5 let a nejstaršímu bylo 83. Věřím, že se z nějakého důvěryhodného pramene dozvím, jak pokračovala ta část pouti, kterou jsem neabsolvovala.
Katka S.

Poutník si cestou zpívá

Poutní cesta Velehrad – Svatý Hostýn úspěšně otevřena

Jak již bylo avízováno, v letošním roce došlo po vzájemné spolupráci Matice svatohostýnské a Matice Velehradské k vybudování poutní cesty spojující obě významná poutní místa. Dva dny před svátkem věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje byla za účasti až nečekaně vysokého počtu poutníků prošlápnuta ve směru od Svatého Hostýna. Počítám s tím, že někdo jiný napíše o významu a programovém uspořádání pouti a ještě to doprovodí příhodnou fotodokumentací. Pokud se tak dosud nestalo, pak je to výzva. Já se pokusím o několik praktických hodnotících pohledů:
• Celkově lze poznamenat, že po fyzické stránce cesta byla více namáhavá, než jsem předpokládal. Určitě k tomu však přispělo i extrémní počasí – první den ostré slunko a velké vedro, druhý den dopoledne prudké lijáky. Pro poutníka, který není příliš zvyklý chodit, je vzdálenost (první den něco pod 30 km, druhý den něco nad 30 km) dost ubíjející. Po konzultaci s některými spoluputujícími mohu uvést, že z toho vyplynuly naprosto konkrétní zdravotní obtíže – z horka zapaření intimních partií těla a celková malátnost (možná i slabší úžeh), z promočených bot rozmočená a rozcitlivělá chodidla, z ušlé vzdálenosti namožené svaly, šlachy a klouby (u hodně poutníků to byly kyčle, v mém případě kotníky). Ke slovu přišly také nějaké ty náplasti na puchýře, obvazy apod. Naproti tomu je nutné poznamenat, že trasa rozhodně není náročná nad únosnou míru. Na cestě byli také úspěšní poutníci ve věku nad 70 let.
• Po psychické stránce to bylo rovněž náročné, zejména ve spojitosti s překonáváním výše uvedených fyzických těžkostí. Nadto někteří účastníci trpěli vyrovnáváním se se svými nespokojenostmi. Zde bych já osobně vinu nesvaloval na organizátory poutního pochodu (vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně velkou akci a vše probíhalo poprvé), ale vinu přičítám samotným stěžovatelům, protože se zamotali do vlastních falešných představ a očekávání. Organizátoři navíc v písemných dokumentech i slovně při startu předem prosili o pochopení pro případ, že nastanou nováčkovské chyby a nedostatky.
• Po společenské stránce skvělá akce. První den 190 poutníků, druhý den 110 poutníků. Pro mě mnozí známí i neznámí a v obou případech dost dobrý důvod hodně času využít k zajímavým a užitečným rozhovorům. Pokud jsem se zrovna nemodlil nebo si záměrně neužíval pochodování v tichu a soukromí, tak se mi pusa dva dny nezastavila. Kdy a kde jinde na to najít tolik času?
• Po duchovní stránce taktéž skvělá akce, ovšem pokud se někdo nenechal ovládnout lpěním na svých jiných očekáváních. Myslím, že kvůli velké porci kilometrů do cíle, nebylo možné více prodlužovat zastávky se společnými modlitbami a zpěvy. Význam pouti by si to možná zasloužil, ale z praktického hlediska lze v životě uskutečňovat věci reálné a ne vždy ty vysněné. Mnozí přihodili nějaký ten růženec navíc při pochodu a (alespoň podle mě) modlitba není jen slovní vyjadřování myšlenek nasměřovaných k Bohu, ale také mimoslovní zaujímání zdravých postojů v situacích, které právě prožívám, pokud je to z lásky k Bohu a lidem kolem mě.
• Příjemným doplňkem byly občerstvovací stanice – hned na startu na Svatém Hostýně, v Lukovečku, ve Fryštáku, ve Zlíně, v Napajedlích, v Huštěnovicích a v Jalubí. K užitku byly na startu vystavené písemné informace, po cestě předávané poutnické křížky a v cíli dekrety o absolvování pouti.
Tož tak. Myslím, že si všichni pouti nebo alespoň její části podle svých možností dobře užili a také nějaké to požehnání pro sebe a své blízké získali. Také myslím, že byl položen velice dobrý základ k velice dobré tradici. Nakolik se do budoucna ujme, záleží jen na nás poutnících. Chci povzbudit všechny, kdo letos zaváhali, aby se napřesrok přidali. Přece nejsme na světě jen proto, abychom dělali jen věci snadné.
Zbyněk Domanský

Poděkování za organizaci poutě

Vážení přátelé,
chtěl bych poděkovat Matici svatohostýské (Matici Velehradské poděkuji zvlášť) za krásnou pouť. Díky patří všem organizátorům, které ani neznám. Poznal jsem po cestě pana Ing. Domanského a pana Mgr. Dufka. Chci jim poděkovat za jejich veliké úsilí, aby veškerá organizace probíhala co nejlépe.
Pán Bůh Vám všem, kteří jste se přičinili, odplať.
Již se těším, dá-li Pán, na příští velehradskou (nebo hostýnskou) pouť a zvláště se těším, až budeme chodit ze Svatého Hostýna i na Radhošť. Předem nabízím svoji pomoc.
Ladislav Kohout, Rožnov pod Radhoštěm

Poprvé v historii navštívil zlínskou farnost italský kardinál

Takřka v předvečer oslav Dne slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje se ve farním kostele sv. Filipa a Jakuba ve Zlíně konala slavnostní bohoslužba, která byla naprosto výjimečná pro naši farnost. Večerní mši svatou ve čtvrtek 3. července v našem kostele slavili biskupové Čech, Moravy a Slezska. Hlavním celebrantem a kazatelem byl kardinál Giovanni Coppa, první apoštolský nuncius v bývalém Československu (a později také v České republice) po období komunismu, který přijal pozvání České biskupské konference.
Naše město (naše farnost sv. Filipa a Jakuba) nebyla vybrána náhodně. V loňském roce na začátku května při valné hromadě Matice svatohostýnské přišel její předseda Mgr. Aleš Dufek (náš farník) s návrhem vytvoření nové poutní cesty, která by spojovala dvě nejvýznamnější moravská poutní místa – Velehrad a Svatý Hostýn. Jeho iniciativu podpořil olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner, který je také protektorem Matice svatohostýnské. Začala první jednání představitelů Matice svatohostýnské a Matice Velehradské se starosty obcí a duchovními správci farností, přes jejichž území poutní cesta bude procházet. Na Velehradě se ujal iniciativy předseda Matice Velehradské P. Jan Peňáz, který je známý široké veřejnosti jako ”evropský poutník”. Při posledním jednání na Arcibiskupství olomouckém Mgr. Dufek navrhl, aby v našem městě, které půlí novou poutní cestu na dvě části, byla sloužena mše svatá, která by zahájila novou poutní tradici. Otec arcibiskup řekl, že pozve bývalého apoštolského nuncia, který byl nedávno jmenován kardinálem. A mezitím se chystaly panely pětadvaceti poutních zastavení a také turisticko-poutní průvodce.
Z celkového počtu devatenácti biskupů jich přijelo do Zlína čtrnáct. Spolu s biskupy jsme viděli u oltáře také P. Michaela Josefa Pojezdného, OPraem., strahovského opata v Praze, který zasedal s biskupy z funkce předsedy Konference vyšších představených mužských řeholí v České republice. Spolu s biskupy celebrovalo dalších dvacet kněží, většinou z blízkého okolí našeho města.
Z kardinálových slov bylo cítit, že miluje Církev i naši vlast.
“Setkání s vámi bylo vždy srdečné a bylo vidět, že nás máte rád,” těmito slovy přivítal na začátku mše svaté Mgr. Petr Mach, člen pastorační rady farnosti, kardinála Coppu a zaplněným kostelem se nesl bouřlivý potlesk jako projev vřelého přivítání. Stejného přijetí se dostalo biskupům a také poutníkům přicházejícím ze Svatého Hostýna na Velehrad.
Sedm let po ukončení své mise v České republice sloužil kardinál Coppa znovu mši svatou v češtině. A byla to čeština pěkná, ač homilii četl, bylo jasně vidět, o čem mluví. Zaměřil se na odkaz sv. Tomáše, jehož svátek se ten den slavil. Právě díky pochybnostem Tomáše se dovídáme něco více o ranách na Ježíšově těle, “dotýkáme se nekonečné lásky, kterou nás Ježíš miloval do krajnosti.” Tomášův příběh je dokladem milosrdenství a odpuštění.
Pavel Skála, Zlín

Závěr prvního dne poutě

Ve čtvrtek 3.7. večer slavili biskupové mši svatou ve zlínském farním kostele sv. Filipa a Jakuba. Hlavním celebrantem a kazatelem byl host ČBK kardinál Giovanni Coppa. Biskupové zvolili tuto farnost také jako místo setkání s asi 200 účastníky prvního putování po nově otevřené stezce spojující poutní místa Hostýn a Velehrad. Poutníci ve Zlíně po prvním dnu putování přenocovali a v pátek pokračovali na Velehrad.
Tiskový servis ČBK

Nová poutní cesta protíná krajské město Zlín

Slavnostní otevření poutní cesty Svatý Hostýn - Velehrad 3. - 4. 7. 2008

3. července 2008, čtvrtek
- pouť bude zahájena svátostným požehnáním v 8:15 na Svatém Hostýně, poté společný odchod směr Zlín přes Rusavu a Fryšták
- příchod do Zlína v 18:30, společná mše svatá ve farním kostele sv. Filipa a Jakuba za účasti všech českých a moravských biskupů
- nocleh ve Zlíně pro přihlášené poutníky je zajištěn ve školní tělocvičně
4. července 2008, pátek
- 7:00 odchod od farního kostela ze Zlína, na trase se další poutníci mohou přidat v Napajedlích u fary ve 13 hod., v Huštěnovicích u fary v 15 hod., v Sušicích u panelu v 16 hod., v Jalubí u kostela v 17 hod. a v Modré u kostelíka v 18 hod.
- před 18:00 předpokládaný příchod na Velehrad, zde program navazuje na Dny lidí dobré vůle
Důležité informace:
S sebou si vezměte pití, svačinu, dobré pohodlné boty, pokrývku hlavy a dobrou náladu. Zpáteční cestu z Velehradu si zajišťuje každý sám.
Délka trasy je přes 55 km, první den cca 25 km a druhý den cca 30 km.
Informace na tel.čís.: 573381693

Poutní cestou od Paní Marie Svatohostýnské k věrozvěstům

Sponzoři jednotlivých zastavení poutní cesty

Zastavení 1 - Prodex s.r.o. kovovýroba, výroba palníků, výroba plastů vstřikováním Francova Lhota 445
Zastavení 2 - Farníci z Holešova, Pojď cestou lásky,jde po ní Ježíš, pojď cestou lásky tam ho uvidíš
Zastavení 3 - Farníci z Holešova, Pojďme za mámou, za maminkou svou, Mária nás všechny ráda má.
Zastavení 4 - O Boží požehnání a ochranu Panny Marie prosí Ludmila Ztloukalová
Zastavení 5 - Požehnanou cestu přeje všem poutníkům Katolický týdeník, www.katyd.cz
Zastavení 6 - Sestry sv. Cyrila a Metoděje
Zastavení 7 - Panno Maria, oroduj za nás, hříšníky z kraje sv.Jana, firma Jenčík a dcery z Prádla u Nepomuka
Zastavení 8 - Pěší poutníci velehradští z Prahy, Vysočiny, Znojemska a Novojičínska
Zastavení 9 - O požehnání na této poutní cestě prosí Mgr. Miroslav Maňásek s rodinou, Uherské Hradiště
Zastaveni 10 - Šťastnou cestu všem poutníkům přeje Jiří Vavřík
Zastavení 11 - Město Napajedla
Zastavení 12 - Rodina Králova a Gilíkova z Opavy-Kylešovic, obec Hrobice, obec Rusava
Zastavení 13 - Lesy České republiky
Zastavení 14 - Lesy České republiky
Zastavení 15 - Poutníky i turisty na této poutní cestě zdraví rodák z Holešova Zdeněk Grygera, fotbalový reprezentant ČR, hráč Juventus Turín
Zastavení 16 - Renomix s.r.o., Louky 329, Zlín
Zastavení 17 - Město Fryšták - www.frystak.cz
Zastavení 18 - Rovina a.s. Hulín, Kroměřížská 134, www.rovina.cz
Zastavení 19 - Anastázie a Josef Hortovi, Hlávkov 26, Vyskytná nad Jihlavou
Zastavení 20 - Město Holešov, www.holesov.info , www.holesov.cz
Zastavení 21 - Toto zastavení sponzoruje firma TOSHULIN a.s., světový výrobce svislých soustruhů
Zastavení 22 - Josef Pospíšil,Výrobna lahůdek a uzenin s.r.o., Holešov Tovární 1627
Zastavení 23 - Firma RAPOS
Zastavení 24 - Rodina Martínkova, Francova Lhota
Zastavení 25 - Rodina Gargulákova

Listy svatohostýnské č.2 - 2008

Fotbalový reprezentant Grygera poutníkem ze Svatého Hostýna na Velehrad

Ze stránek Matice Velehradské o poutní cestě Velehrad - Svatý Hostýn

Matiční předsedové navštívili olomouckého arcibiskupa

Předseda Matice svatohostýnské Mgr. Aleš Dufek a předseda Matice Velehradské P. Jan Peňáz navštívili 15. dubna 2008 v Olomouci arcibiskupa Mons. Jana Graubnera, kterého informovali o přípravných pracích na poutní cestě Velehrad – Svatý Hostýn.
Její trasa povede od baziliky na Velehradě zpočátku po obnovené Velkomoravské poutní cestě a pak na Modrou, Jalubí, Huštěnovice, Napajedla, Zlín, Fryšták a Rusavu k bazilice na Svatém Hostýně.
Poutní cesta bude otevřena na začátku července.
Josef Pala

Listy svatohostýnské č.1 - 2008

Nová poutní cesta Velehrad – Svatý Hostýn

Matice svatohostýnská chystá společně s Maticí Velehradskou v polovině letošního roku slavnostní otevření poutní stezky Velehrad – Svatý Hostýn. Konkrétně ve dnech 3. a 4. července, kdy poutníci budou ovšem putovat opačným směrem a měli by dojít na Velehrad na právě probíhající Dny lidí dobré vůle. Přípravné práce na tomto projektu jsou v plném proudu. První z pětadvaceti zastavení poutní cesty bylo slavnostně otevřeno na Svatém Hostýně v úterý 25. března. Za přítomnosti P. Jana Chromečka, bývalého dlouholetého duchovního správce na Svatém Hostýně, a předsedy Matice svatohostýnské Mgr. Aleše Dufka jej požehnal předseda Matice Velehradské P. Jan Peňáz.

Toto zastavení, které bude vlastně posledním na trase poutní cesty z Velehradu, je umístěno před hlavním schodištěm do svatohostýnské baziliky. Další budou stát do červencové cyrilometodějské pouti. Celá trasa měří 50 km a je vybavena informačními panely, na kterých se může návštěvník seznámit s kulturně historickými událostmi, významnými osobnostmi a přírodními zajímavostmi míst v krajině, kterou právě prochází. Bude tedy sloužit nejen věřícím, kteří se vydají na pěší pouť, ale i široké turistické a cyklistické veřejnosti. Na tuto páteřní trasu se navíc budou v dalším období napojovat další stezky z jednotlivých obcí a farností. Moravská poutní cesta, která je první svého druhu na území České republiky, bude součástí evropské stezky z polského poutního místa Čenstochová do Říma. Finančním garantem projektu je Matice svatohostýnská, pomůže i Matice Velehradská a Zlínský kraj. Na projektu spolupracuje také Arcibiskupství olomoucké.
Na otázku “Co zajímavého z přírody může poutník na této poutní cestě potkat či uvidět?” nám odpověděl jeden z autorů této cesty Dr. Jiří Troneček, soukromý přírodovědec a cestovatel, bydlící v blízkém Chvalčově, autor přírodovědné části expozice v muzeu na Svatém Hostýně: “Ten, kdo absolvuje celou trasu, ať už na jeden zátah nebo po částech, získá kromě razítek do turistického průvodce vydaného při této příležitosti, také informace o událostech, které se přihodily v minulosti, a také o přírodě, kterou prochází, neboť celá trasa je vedena po přírodních stezkách a jednotlivá zastavení informují o přírodních zajímavostech, jež by jinak návštěvník možná míjel bez povšimnutí. Může si tedy udělat obrázek o krajině od údolní nivy řeky Moravy až po nejvyšší vrcholy Hostýnských vrchů, přičemž mou snahou bude upozornit na každý přírodní detail, který by jinak asi unikl jeho pozornosti.”
Josef Pala

TV reportáž o poutní cestě na Velehrad (od 9:28 min)