|
Zlínský kraj vstoupil do sítě evropských poutních stezek
Poutní cesta Svatý Kopeček – Svatý Hostýn
Poutní cesta Velehrad
- Svatý Hostýn a zpět Pěší výstupy na Svatý Hostýn
Na Hostýnek podle Huberta Havránka
Provolání k poutníkům z roku
1910 Ostraváci na Hostýně v roce 1910
Jak se chovati na pouti podle
knihy "Poutník Mariánský" z roku 1880
Zlínský kraj vstoupil do sítě evropských poutních
stezek
Dohodu o přistoupení Zlínského kraje do sítě evropských poutních
stezek podepsali na začátku září 2011 v sídle Zlínského kraje Alessandro
Cardinali, president sítě Evropského hospodářského zájmového sdružení I
Cammini d´Europa, Stanislav Mišák, hejtman Zlínského kraje a Dana
Daňová, ředitelka Centrály cestovního ruchu Východní Moravy. Zlínský
kraj je prvním krajem v České republice, který byl evropskou sítí
poutních stezek osloven ke spolupráci. Zastupitelstvo Zlínského kraje
schválilo dohodu o vstupu do této sítě poutních stezek již na svém
zasedání 29. června.
Evropské poutní stezky (italsky I Cammini d'Europa) je celoevropský
projekt, jehož cílem je obecně udržitelný rozvoj regionů, podpora
kulturních a vzdělávacích aktivit, propagace a turistické využití
hlavních evropských poutních stezek. „Vnímáme Zlínský kraj jako velmi
významného partnera. Uvědomujeme si historický odkaz regionu a jeho
rostoucí potenciál v oblasti cestovního ruchu. Slovanští věrozvěstové
Cyril a Metoděj, kteří jsou s tímto krajem bezprostředně spojeni, jsou
spolupatrony Evropy a Velehrad je v tomto kontextu vnímán jako místo, ve
kterém se spojuje západní a východní křesťanství. Zlínský kraj je prvním
regionem střední a východní Evropy, který jsme na základě viditelných
výsledků přizvali ke spolupráci. Rozvoj nesmírně významné poutní cesty
obohatí nabídku evropského poznávání,“ uvedl Alessandro Cardinali.
Od roku 2012 bude poutní stezka z Velehradu na Svatý Hostýn uvedena v
katalogu Evropských poutních stezek, který se vydává v angličtině,
italštině a španělštině a je distribuován na nejvýznamnějších evropských
veletrzích cestovního ruchu. Společnost I Cammini d´Europa taktéž
poskytuje certifikaci stezek - takto se k putujícím z celé Evropy
dostává určitá garance kvality, bezpečnosti a schůdnosti trasy.
Petr Cekota
Poutní cesta Svatý Kopeček –
Svatý Hostýn
Dne 22. května 2010 byla na Sadovém náměstí na Svatém
Kopečku slavnostně otevřena Poutní cesta s naučnou stezkou ze Svatého
Kopečku na Svatý Hostýn. Záštitu nad touto akcí převzali náměstek
hejtmana Olomouckého kraje Ing. Pavel Horák a náměstek hejtmana
Zlínského kraje Ing. Jindřich Ondruš. Otevřenou Poutní cestu požehnal
olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner za přítomnosti představitelů
Olomouckého kraje, Statutárního města Olomouc, některých obcí a měst,
jimiž trasa prochází, sesterské Matice svatohostýnské, značného množství
přítomných, i zástupců tisku a rozhlasu. Účastníky slavnosti dovedla
průvodem na místo oslavy za doprovodu hudby Dolanka skupina pěti
krojovaných hanaček (nejmladší Bětuška Krejčí, dvě studující Miluška
Petrová a Markétka Nedbalová, dvě dospělé Františka Derková a Milada
Lachová ) s jedním hanákem Mojmírem Pěkným, a po skončení oslav všechny
odvedla zpět do baziliky.
V současnosti na trase téměř 50 km je instalováno 19 panelů, a to na
Svatém Kopečku, v Bukovanech, Velké Bystřici, Svésedlicích, Vacanovicích,
Tršicích, Lazníkách, Buku, Prosenicích, Radslavicích, Pavlovicích u
Přerova, Hradčanech, Nahošovicích, Dřevohosticích, Lipové, v lese
Ochozy, v Bílavsku, Slavkově pod Hostýnem a na Svatém Hostýně – v místě
zvaném Pod Valy. Zde naše poutní cesta končí a k samotné svatohostýnské
bazilice nás dovedou závěrečná zastavení poutní cesty Velehrad – Svatý
Hostýn. Panely obsahují citát z evangelia, vybranou náboženskou a
národní píseň pro lepší putování, krátký odkaz na historii a významné
kulturní či přírodní pamětihodnosti místa s vyznačením vzdálenosti k
dalšímu panelu. Informace doplňuje údaj o příp. sponzorství kraje, obce
či města.
K poutní cestě patří i průvodcovská brožura, která obsahuje nejen mapu
celé trasy, vzdálenost jednotlivých zastavení, ale i podrobnější
informace o historii, význačných osobnostech, památkách a zajímavostech
daného místa včetně fotodokumentace, i odkaz, kde lze získat otisk
razítka do brožury, příp. turistické razítko. Pro absolventy poutní
cesty bude na Svatém Kopečku - v muzeu Matice svatokopecké a na faře, a
na Sv. Hostýně v recepci poutního domu č. 3 připraven certifikát o
šťastném dovršení pouti.
Brožura je k dostání za 50,- Kč v Muzeu Matice svatokopecké – v sobotu
od 12 do 17 hodin, v neděli od 10 do 17 hodin; dále pak v sakristii
baziliky a na svatokopecké faře.
Projekt realizovala firma EXPO-SERVIS Chvalčov, majitel dr. Troneček,
průvodcovskou brožuru sestavil a text pro informační tabule vybral PhDr.
Josef Pala, publikaci graficky upravil Leoš Hrdlička, autorem loga
Poutní cesty je Ondřej Jakubiček. Všem jmenovaným patří naše upřímné
poděkování. Rovněž nemůžeme opomenou poděkovat představitelům obcí, měst
a jedné farnosti, na jejichž pozemcích jsou panely instalovány, za
jejich ochotu a vstřícnost.
Náš velký dík patří též sponzorům a dárcům, bez jejichž finanční
výpomoci by nebylo možno takový projekt, který si vyžádal náklady téměř
550.000,- Kč, vůbec realizovat. Na prvním místě zde musíme jmenovat
Olomoucký kraj, který velmi štědře dotoval tento náš projekt zařazením
mezi významné projekty, dále Statutární město Olomouc, které
spolufinancovalo i vydání průvodcovské brožury, Zlínský kraj, dále z
obcí a měst, jimiž trasa cesty prochází obec Buk, Nahošovice, Hradčany,
Tršice a Město Bystřice pod Hostýnem – ti všichni nám poskytli finanční
dotaci, a dále Město Velká Bystřice, Městys Dřevohostice a obce Lazníky,
Radslavice a Pavlovice, které nám vypomohly tím, že na svůj náklad
zhotovily nebo alespoň zabudovaly panel této cesty na svém pozemku.
Zdaleka ne na posledním místě patří naše upřímné díky všem našim členům,
příznivcům a dalším podporovatelům smysluplných projektů zaměřených na
rozvoj duchovních hodnot a celkového vzdělání i tělesné zdatnosti, k
nimž lze zařadit i tuto naši poutní cestu. Jejich dary nám zajistily
převážnou část potřebných financí, takže k úplnému zaplacení nákladů
potřebujeme získat již jen cca 60.000,- Kč. Proto máme stále otevřený u
Komerční banky a.s. pob. Olomouc běžný účet s názvem Poutní cesta pod
číslem 43 – 4740250257/0100, na který je možno příspěvek na tuto akci
poslat. Všem dosavadním i budoucím sponzorům a dárcům upřímně děkujeme a
pamatujeme na ně v našich přímluvách. Budeme vděčni každému, kdo nám
svým finančním příspěvkem pomůže zajistit ještě stále chybějící finanční
prostředky.
První společná pěší pouť po této cestě se uskutečnila ve dnech 26. a 27.
června 2010. Doporučujeme zakoupení průvodcovské brožury a při cestě
opatření otisků razítek v místech v brožuře uvedených, aby absolvent
celé pouti mohl získat v muzeu Matice svatokopecké nebo v Poutním domě
č. 3 na Svatém Hostýně v recepci po předložení brožury certifikát o
úspěšném absolvování pouti.
Většina trasy poutní cesty vede po silnicích s malým provozem – lze se
tedy řídit jednak silničními ukazateli (po určitou část kopíruje naši
trasu i cyklostezka), jednak šipkami naší poutní cesty,
na nichž je umístěno logo naší poutní cesty.
 |
 |
Na jednotlivých panelech jsou umístěny citáty z bible a vždy jedna
náboženská a jedna národní píseň.
Přejeme všem, kteří se vydají na poutní cestu nebo aspoň na její část,
příp. se rozhodnou jen pro pročtení průvodcovské brožury – každý dle
svých možností a zájmů – aby našli dostatek prostoru k ztišení, poučení
a načerpání tělesných sil i duchovního povzbuzení. První pěší pouť Následující informace z první pěší pouti - popis cesty a časové údaje -
jsou vodítkem pro všechny, kdo si chtějí kdykoli projít celou poutní
cestu nebo jen její část.
První pěší pouť se uskutečnila k ukončení školního roku naší mládeže v
sobotu a neděli ve dnech 26. až 27. června 2010. Start - od svatokopecké
baziliky v sobotu v 7 hodin, prošli jsme kolem 1. panelu na Sadovém
náměstí, kolem restaurace Chalupa a při vyústění na silnici kolem
vysokého plotu Kovařovicovou ulicí, na jejímž konci vlevo na polní cestu
a u lesa za mostkem doprava na lesní cestu. Ta nás dovede až k dalším
polím, kde pokračujeme stejným směrem polní cestou (v určitém úseku je
rozbitá od strojů) až k bystrovanské kapličce, kde je 2. panel. (Tento
úsek je popsán podrobněji, neboť značení v terénu občas chybí). Pak už
pokračujeme po našem značení – šipky poutní cesty – a po silnicích do
Velké Bystřice – panel č. 3 je po projití náměstí u radnice doprava a
první odbočka vlevo, do Svésedlic – panel č. 4 u silnice na kraji obce
vpravo, do Vacanovic – panel č. 5 u kaple v obci, Tršic – panel č. 6 je
u kostela. Zde si malý odpočinek – máme za sebou polovinu trasy toho
dne. Proti kostelu je restaurace, kousek odtud po levé straně je
cukrárna, pro ty, kdo potřebují doplnit kalorie.
Z Tršic vyrazíme po projití části této obce vlevo směr Lazníky, kde
najdeme panel č. 7 v kopečku za kapličkou, jdeme do Buku – panel č. 8 je
u silnice poblíž sochy Jana Nepomuckého u autobusové zastávky,
pokračujeme do Prosenic. Zde musíme na kraji obce přejít dosti rušnou
okresní silnici, je tam ale vyznačen přechod pro chodce, a pokračujeme v
přímém směru přes silnici ke kostelu k panelu č. 9. Dále po našem
značení jdeme do Radslavic – k panelu č. 10, který je na konci příchozí
cesty a čeká nás poslední úsek toho dne – do Pavlovic, kam bychom měli
dorazit do 16.45 hod.
Po této trase je málo otevřených restaurací – prakticky jen ve Velké
Bystřici, Tršicích a Prosenicích, proto jídlo a pití na celý den s
sebou!!! Zavazadla – spacák a karimatku, příp. věci na převlečení a
osobní hygienu – nám bude převážet doprovodné vozidlo, které sveze po
potřebný úsek i ty, kdo to budou potřebovat ( např. v úseku do Lazníků –
dost kopcovité, nebo Radslavic – dlažební kostky, po nichž se nejde
nejlépe).
Budeme ubytováni v Centru pro rodinu Ráj – je to u kostela vpravo.
Přespíme na vlastních karimatkách ve vlastním spacáku, cena za přespání
cca 50,- Kč. Kdo by byl moc unaven nebo měl bolavá záda, může přespat v
posteli, tam bude poplatek o něco vyšší. K dispozici máme sociální
zařízení vč. 2 sprch i kuchyňku s možností uvaření čaje, kávy apod..
Vedoucí nabídla, že nám mohou připravit teplou večeři (cena cca 40,-
Kč), příp. zakoupit vuřty na opékání, na ráno připravit snídani vč.
pečiva cca za 20,- Kč dle složení – sýr, salám, marmeláda, pití apod. Na
18. hodinu se pokoušíme v místním kostele zajistit mši svatou, upřesníme
dodatečně.
V neděli 27. června vyrazíme v 7 hod., kolem panelu č. 11, který stojí
při východu z obce směrem na Hradčany u sochy P.Marie svatokopecké v
blízkosti autobusové zastávky, pokračujeme po silnici do Hradčan – panel
č. 12 je u obecního úřadu, dále do Nahošovic – panel č. 13 je u silnice
v křižovatce, Dřevohostic – panel č. 14 je z kraje městyse za mostem u
klášterní zdi, kde si odpočineme na náměstí. Jsou zde i restaurace a
obchody, je dobré se posilnit na další cestu. Z Dřevohostic z náměstí se
vydáme do Lipové, kde najdeme panel č. 15 na kraji obce vlevo u
podstavce zřejmě kříže. Pokračujeme po hlavní silnici této dosti dlouhé
obce a odbočíme u hasičské zbrojnice a obecního úřadu vpravo, kde cca po
100m přejdeme na polní cestu vedoucí do kopečka.
V 15 hodin v neděli - přivítání o. arcibiskupem ve svatohostýnské
bazilice na mši svaté. Zpáteční cestu si zajišťuje každý sám.
Kancionál, vhodnou obuv a oblečení, deštník nebo pláštěnku, turistické
hole, pití a jídlo na cestu, peníze na ubytování a stravu či drobnou
útratu a zpáteční cestu, léky, kdo je bere, průvodcovskou brožuru k
vyznačení razítek, spacák příp. karimatku, ručník, mycí potřeby, trepky
na přezutí ( pokud nechcete v Centru chodit v ponožkách), příp. něco na
převlečení – to se může vést v autě, hlavně pak vhodný úmysl poutě a
dobrou náladu vezměte s sebou. Pro přehlednost časy příchodů a
odchodů:
Svatý Kopeček (7.00 odch), Bukovany (7.30 přích.; 7.45 odch.), Velká
Bystřice (8.25 přích.; 8.40 odch.), Svésedlice (9.25 přích.; 9.40 odch.),
Vacanovice (10.30 přích.; 10.40 odch.), Tršice (11.25 (přích.; 12.00
odch.), Lazníky (13.00 přích.; 13.15 odch.), Buk (13.50 přích.; 14.00
odch.), Prosenice (14.40 přích.; 14.50 odch.), Radslavice (15.40 přích.;
16.00 odch.), Pavlovice 17.00 přích.
Pavlovice (7.00 odch.), Hradčany (7.35 přích.; 7.45odch.), Nahošovice
(8.20 přích.; 8.30 odch.). Dřevohostice (9.00 přích.; 9.30 odch.),
Lipová (10.10 přích.; 10.15 odch.), Ochozy (10.50 přích.; 11.00 odch.),
Bílavsko (11.45 přích.; 11.55 odch.), Slavkov pod Hostýnem (12.40
přích.; 12.50 odch.), Pod Valy (13.40 přích.; 14.45 odch.), Svatý Hostýn
u baziliky ve 14 hodin.
Zpracováno podle
www.maticesvatokopecka.cz
Další informace a
fotografie z této pouti
Poutní cesta Velehrad - Svatý Hostýn a zpět
(praktické rady pro
skupiny pěších poutníků)
VZDÁLENOSTI A ČASY
(pouze doba chůze při průměrné pěší rychlosti – bez času na zastávky)
Ze Svatého Hostýna (dolů) směrem na Velehrad
(trasa přes Štípu, vedená více přes kopce, lesním terénem):
* Za 3 dny:
Sv. Hostýn – Štípa: 18,3 km - 5 a půl hodiny
Štípa – Napajedla: 22,8 km - 6 a půl hodiny
Napajedla – Velehrad: 21,3 km, 4 a půl hodiny
* Za 2 dny:
Svatý Hostýn – Zlín: 24,4 km - 7 hodin
Zlín – Velehrad: 38 km - 9 a půl hodiny
Podrobně:
Svatý Hostýn - Rusava: 5,5 km - 80 minut
Rusava – Fryšták: 8,8 km - 180 minut, přes kopec
Fryšták – Štípa: 4 km - 60 minut
Štípa – Zlín: 6,1 km - 95 minut
Zlín – Oldřichovice: 12,8 km - 240 minut
Oldřichovice – Napajedla: 3,9 km - 60 minut
Napajedla – Huštěnovice (kostel): 10 km - 135 minut
Huštěnovice – Velehrad: 11,3 km - 135 minut, přes kopec v Jalubí
Celkem: 62,4 km a 985 minut, to je 16 hodin 25 minut Z Velehradu
(nahoru) směrem na Svatý Hostýn
(trasa přes Štípu, vedená více po rovině, po asfaltu):
* Za 3 dny:
Velehrad – Napajedla: 18,8 km - 4 hodiny 40 minut
Napajedla – Štípa: 23,7 km - 7 hodin 40 minut
Štípa - Sv. Hostýn: 18,5 km - 5 hodin 10 minut
* Za 2 dny:
Velehrad – Zlín: 36,4 km - 10 hodin 40 minut
Zlín - Svatý Hostýn: 24,6 km - 6 hodin 50 minut
Podrobně:
Velehrad – Huštěnovice (panel): 9,3 km - 140 minut, po rovině přes Staré
Město
Huštěnovice – Napajedla: 9,5 km - 140 minut
Napajedla – Oldřichovice: 3,9 km - 60 minut
Oldřichovice – Zlín: 13,7 km - zhruba 300 minut, přes Malenovice
Zlín – Štípa: 6,1 km - 100 minut
Štípa – Fryšták: 4 km - 60 minut
Fryšták – Rusava: 9,0 km - 160 minut, z Ondřejovska po asfaltce
Rusava - Svatý Hostýn: 5,5 km - 90 minut
Celkem: 61 km a 1050 minut, to je 17 hodin 30 minut NĚKTERÉ NÁMĚTY,
KDE JE MOŽNO PTÁT SE NA UBYTOVÁNÍ
Na startu a v cíli:
Exerciční dům Stojanov – na Velehradě
Ř.k. duchovní správa Stojanov, Salašská 62, 687 06 Velehrad
telefon: 572 571 531, fax: 572 571 420
e-mail: velehrad@stojanov.cz, skype: stojanovvelehrad
Poutní domy – na Svatém Hostýně
pod správou Matice svatohostýnské, Svatý Hostýn 115, 768 61 Bystřice p.
Host.
telefon: 573 381 693, fax: 573 381 694, e-mail: matice@hostyn.cz
Rezervace ubytování v poutních domech přes internet:
http://rezervace.vychodni-morava.cz/online/?idhotel=1100006201?=cs&idprov=78373291
Na trase se nachází také:
Dům Ignáce Stuchlého – ve Fryštáku
vedený otci salesiány a jejich spolupracovníky
D.I.S., P. Ignáce Stuchlého 26/27, 763 16 Fryšták
telefon: 577 911 065 nebo 577 912 536, fax: 577 912 537, e-mail: dis@disfrystak.cz
Klášter Kongregace sester karmelitánek – ve Zlíně, Štípě
Mariánské náměstí 56, Štípa, 763 14 Zlín 12
telefon/fax: 577 914 262, e-mail: karmel@volny.cz
Salesiánské středisko ve Zlíně - Jižní svahy
Ř.k. farnost Zlín - Panny Marie Pomocnice křesťanů, Okružní 5430, 760 05
Zlín
telefon: 577 019 682, e-mail: fazlin-pmpk@ado.cz
Je možno poprosit o skromný poutnický nocleh, ale je nutno se ozvat
dostatečně zavčas.
Kdo by chtěl nocleh pro sebe nebo malou skupinku na některé faře, musí
si to sám domluvit osobně a předem. Můžete si zakoupit Průvodce poutní
cestou (brožura), zpěvníček poutníka (brožura) a turistickou mapu
1:100000 s podrobnějším vyznačením trasy ze Svatého Hostýna směrem
na Velehrad. To vše je k dostání na Velehradě (prodejna karmelitánského
knihkupectví) a také na Svatém Hostýně (recepce v poutním domě č. 3).
Důležité je:
Při pouti nezáleží nejvíce na tom, kolik toho poutník ujde, ani na tom,
jakým způsobem cestuje, ale na tom, zda míří k správnému cíli. Svatý
Hostýn a Velehrad jsou dvě nejdůležitější poutní místa v naší republice
a mezi nimi by se mělo skutečně putovat, třebas jen kousek. Proto byla
vybudována cesta se všemi náležitostmi – značkami v terénu, informačními
panely, razítky, tištěným průvodcem, mapou a pamětním listem.
Odkaz na tuto poutní cestu ze stránek Matice velehradské Tato pouť v roce
2010
Tato pouť v roce 2009
Tato pouť v roce 2008 Pěší výstupy na Svatý Hostýn
Většina poutníků svatohostýnských přijíždí vlakem, autem či
autobusem. K dosažení vrcholu posvátné hory využívají ponejvíce
autobusů. Dříve této vymoženosti nebylo a většina poutníků putovala
pěkně po svých.... I dnes je pěší cesta z Bystřice pod Hostýnem
zajímavá, zkusme si ji popsat.
Z bystřického nádraží ČD se k východisku cesty na Svatý Hostýn dostaneme
po cestě podél trati směrem na Valašské Meziříčí. Po cestě dojedeme až
ke hřbitovu. Na parkovišti u hřbitova měl za totality vyrůst památník
ateizmu, jako protiklad k svatohostýnské tradici.
Moderní obřadní síň ing. arch. Pastrnka navazuje na hřbitov, jeden z
nejpěknějších na Moravě. Svůj věčný sen zde sní mnoho slavných
osobností, jako např. Hanuš Schwaiger, František Ondrúšek, František
Táborský a jiní.
S "civilním" hřbitovem sousedí bezprostředně hřbitov "Laudonský". Jsou
na něm pochováni příslušníci tohoto rodu, žijící dlouhá léta v
bystřickém zámku. Této části hřbitova vévodí kaple s Schwaigrovým
Laudonským triptychem. Mimochodem, postavy na fresce mají skutečnou
podobu příslušníků rodu.
A ještě jedné věci si mohou poutníci všimnout. Na hřbitově, ale nejen na
něm, mohou spatřit zajímavé keře a stromy. Bystřice pod Hostýnem kdysi
měla agilní okrašlovací spolek. Jeho členům nebylo lhostejné, jak město
vypadá.
Půjdeme-li po hostýnské silnici dál, uvidíme asi po stu metrech
starobylou boží muku. Je nejstarší v okolí. Pochází z roku 1680, kdy ji
nechal postavit zdejší farář Tobiáš Schwach, rodák z Fryštáku, jako vděk
za uchránění Svatého Hostýna před zpustošením a obsazením Turky v roce
1680, kteří při obléhání Vídně dělali nájezdy na jižní a východní
Moravu. Tato památka je chráněna památkovou péčí. Obrázky na Boží muce
zobrazují čtyři zastavení křížové cesty: Ježíš na hoře Olivetské, Ježíš
bičován, Ježíš padá pod křížem a Ježíš ukřižován. Po další chůzi
přijdeme k Černému potoku. Za můstkem se dáme vlevo a po místní
asfaltové komunikaci stoupáme vzhůru. Pod lesem nás vlevo zaujme areál,
jemuž vévodí valašská dřevěnice s věžičkou. Jdeme kolem evangelického
střediska "Sola gratia". Nebojme se ekumenismu a navštivme toto místo. V
areálu najdeme krásné budovy, staré košaté stromy a milé lidi. Budeme
okouzleni výhledem na Bystřici. Až se dostatečně nasytíme tohoto
pohledu, vrátíme se na cestu a budeme spěchat vzhůru. Projdeme částí
Lázně. V minulosti se zde léčilo především čerstvým vzduchem a žinčicí.
Přejdeme silnici na Hostýn a kolem bývalého hotelu Stračinský (později
zvláštní školy internátní, dnes bezútěšně chátrajícího, se dostaneme na
konec obytné zástavby. Po levé ruce nám zůstane zajímavé stavení
bývalého hostince "Ranč".
Vystoupíme-li o něco výše, uvidíme po pravé straně veliký lom. Dnes se
zde těží jen velmi málo, protože nejsou povoleny odstřely. Lesní cesta
nás zavede nad lom. Mezi bujnou vegetací se postupně cesta ztratí a nás
vede dál jen pěšina přímo po spádnici. Vrchol se zdá na dosah, ale máme
se ještě hodně co zapotit. Asi po 250 metrech se dostaneme na cestu,
které se říká "stará hostýnská" nebo "císařská". Dne 1. září 1897 po ní
přivezli na Svatý Hostýn císaře Františka Josefa I., který se v
bystřickém okolí zúčastnil vojenských manévrů.
Přeskočíme vodoteč, svádějící přepad vody z Vodní kaple, a po krátké
chůzi se dostaneme k obrázku Panny Marie Nanebevzaté v železném
podstavci (v současné době je obraz poničen vandaly). Je náhradou za
sochu sv. Antonína, kázajícího rybám. Socha byla často terčem vandalů, a
proto byla přemístěna po opravě před "kaplanku" na Svatém Hostýně.
Opravu sochy provedl bystřický sochař Jan Kozel.
Ale vraťme se k obrazu. Železný podstavec zhotovil dnes již zemřelý
sochař a restaurátor Bořivoj Krejčí z Prahy, obraz namalovala jeho žena,
malířka Bedřiška Znojemská, která k tomuto kraji přilnula a často zde
vystavuje.
Od obrazu Panny Marie můžeme stoupat přímo vzhůru (srdcaři pozor!) nebo
delší cestou opíšeme ve svahu oblouk. Cesta je zde dobře vidět, protože
les, který vytyčovala, byl před nedávnem vykácen. Tato cesta nás již
dovede ke spodnímu napajedlu pod Vodní kaplí. O poschodí výše již stojí
první krámky. Na lavicích si můžeme odpočinout, napít se příjemně
chladné vody, omýt si obličej a začneme soustřeďovat své myšlenky. V
nejvyšším patře postojíme v rozjímání před Vodní kaplí.
Dále stoupáme po schodech. V ohbí schodů uvidíme po levé ruce známou
sochu Krista sochaře Čeňka Vosmika (Já jsem cesta...). Repliku této
sochy můžeme vidět v pražské svatovítské katedrále.
Po překročení cesty, přetínající schody, se dostaneme mezi stánky. Konec
naší cesty uzavírá bazilika. Na konci schodů se dostaneme do prostoru
před nádhernými bronzovými dveřmi s reliéfy světců a světic sochaře
Španiela. Vpravo vidíme areál Matice svatohostýnské s ubytovacími a
stravovacími prostorami. Zleva slyšíme jemný svist vrtule větrné
elektrárny a za ní tušíme rozhlednu.
Kolem vrcholu se jako koruna vine Jurkovičova a Koehlerova křížová
cesta. Tu si společně s dalšími památkami a zajímavostmi prohlédneme po
mši svaté. Po takové pouti budeme jistě dlouho vzpomínat nejen na
setkání s Pannou Marií, ale také na krásy krajiny, kterou jsme
proputovali. Budeme jistě osvěženi na duchu i na těle. Jasně si
uvědomíme, že oběť eucharistická spolu s obětí tělesnou by měly být
cílem každé pouti.
Pavel Malének Jinou cestou Příjemným počinem pro milovníky
turistiky a vycházek do přírody je opětovně zpřístupněná polní cesta
vedoucí za vlakovým nádražím (odbočující před vstupem do Slobodovy
ulice) podél Okrasných školek pana Horáka až na Hostýn.
Tato cesta vede přes louky pod Bedlinou, protíná silnici do Slavkova a
pokračuje krajem Bedliny přes louky Lázně kolem babyky. I když babyka už
na tomto místě řadu let nestojí, zachoval se zde poutač s nápisem
"Babyka se dívá do kraje, jako by mu šátečkem mávala". Cesta dál vede
kolem chat nad Slavkovem k císařské cestě až na Hostýn.
Tato cesta bývala dříve hojně využívána svatohostýnskými poutníky do
doby, než byla uzavřena kvůli začlenění do areálu bývalého státního
statku. Polní cesta byla dříve lemována vrbami, které zde rostly podél
potůčku tekoucího vedle cesty a rozdělujícího srážkovou vodu z pod
Bedliny na dvě části - ke Končinám a do ulice Pod Bedlinou. Likvidace
mezí a potůčku se odrazila nyní na zátopových stavech při silných
deštích.
V turistické mapě Hostýnských a Vizovických vrchů z roku 1975 byla modře
značena turistická stezka Františka Táborského vedoucí od Černého potoka
(v místě dnešní lávky) přes louky kolem zmíněné babyky vzhůru do kopce
na Hostýn. U babyky se na tuto stezku napojovala i uvedená polní cesta
vedoucí od vlakového nádraží. Taktéž v úseku Bedlina - Lázně byla cesta
součástí žlutě značené turistické cesty vedoucí od nádraží ČD přes Chlum
a Lázně do Chvalčova, která byla rovněž zrušena a v dnešních mapách se
již neobjevuje. Co na to odpoví naši turisté zabývající se značením
turistických cest?
Antonín Mužný Babyka by se mohla znovu dívat do kraje V
Bystřici jistě není občana, který by neznal místo na stráni pod Hostýnem
nazývané "u babyky". Dříve tam babyka stávala a František Táborský o ní
psal jako o "nádherné babyce, koruně rozrostlé a košaté. Stojí osamělá,
ta zdravá a silná stařenka. Ale stařenku představuje jen mohutnost
jejího kmene a jejích větví, jinak je to parádnice a dívá se čile do
kraje, jako by mu šátečkem mávala."
Dnes už tam nestojí. Ještě asi před dvaceti lety tam byl zbytek pařezu,
který dosvědčoval její mohutnost. Na místě staré babyky dnes roste
skupina stromů, v jejichž stínu si rád odpočine na lavičce každý
kolemjdoucí. A co to tam dnes vlastně všechno roste? Především jsou to
dvě třešně, z nichž jedna je silně poškozená a z větší části už suchá.
Dále tam vidíme keřovitý hloh, jilm a - babyku!
Roste tam, asi potomek té "Táborského" babyky. Není moc nápadná, zaniká
mezi ostatními dřevinami, hlavně hlohem. Její uvolnění by mohlo být
trochu problematické. Nebylo by obtížné ji osamostatnit a ostatní stromy
odstranit. Planá třešeň není nijak vzácná, hlohových keřů je nedaleko od
babyky víc než dost. Otázkou zůstává, co s jilmem? Ten je dnes v Evropě
napadán chorobou a jeho výskyt je na ústupu. Patří mezi ohrožené
dřeviny, takže každého zdravého jilmu bychom si měli vážit.
Vzájemné soužití obou stromů, babyky a jilmu, bude muset asi rozhodnout
sama příroda. I kdyby to nakonec vyhrál jilm, pojmenování "u babyky"
zůstane kouzelnému místu na stráni asi i v budoucnu. Přestože většina
kolemjdoucích ani netuší, že babyka na tomto místě už opět roste.
jep
Na Hostýnek podle Huberta Havránka
Ó Hostýne, skvělá nádhero
vlasti mé!
Pamětníku svatý slávy nemíjivé!
Jasná hvězdo, co září posvátnou Slovanům plane!
Důstojné vztyčuješ témě k bytům nebes,
odtamtud blažené čerpaje výtoky;
v té své bláze nebeským pohlížíš po zemích okem!
Fr. Sušil Tak vzpomínám na ty krásné pouti, kterými od června
začíná Hostýnu sezóna slávy. Hostýn vévodí celé západní Moravě. -
Vypínaje se přímo z roviny, nejvyšší mezi okolními vrchy, pohlíží svým
zářícím okem, jak se nám jeví jasný kostel, trůnící na jeho vrcholu, do
širé, neobhledné roviny Hané. Připomíná celé Moravě svou dávnou
minulost, a jako by ji chránil ostražitým zrakem před nepřítelem,
neustávajícím bojovati proti dědictví, které nám zanechali věrozvěstové
velehradští. Dokud se zraky dobrých Moravanů budou s důvěrou obraceti k
Hostýnu, dotud zůstanou věrni své víře, kterou dovedou obhájiti.
Není pouť jakou pouť. Myslím, že jen pouť Moravanů na Hostýn může
nadchnouti člověka pravým enthusiasmem pro víru a její vyznání, a to
proto, že zde, vysoko nad všedním světem, odpoutá se duše snáze od všeho
zbytečného rozptýlení a soustředění se ve svém niterném citovém žití.
Musí, chtěj nechtěj, dáti citům průchod.
Kdo jednou viděl velkolepou pouť na Hostýně, poznal, že mohutnější
manifestace úcty mariánské nelze si představiti. A taková pouť hostýnská
zanechá po celý život hluboký dojem a hřejivé vzpomínky v každé duši
vůbec, která se přirozenému cítění úmyslně a skepticky nevzpírá a
nevymyká.
Na pouť na Hostýnek jsme se těšívali dlouho napřed, a když byla z
kazatelny ohlášena, nastaly čilé putovní přípravy, záležející v opatření
pohodlných botek, dobré hole a pravého, nefalšovaného poutnického
deštníku. Každý poutník, i ten nejmenší, musil míti hůl, a s tou holí
bývala často svízel. Byla vyhlédnuta mezi jejími družkami ze zásoby
přednosty domácnosti, vyzkoušena na pevnost a pružnost a vyřaděna k
pohotovosti. Neštítil se malý poutník sáhnouti i na majetek děda,
potřebného kmeta. Ve chvíli tklivého loučení, kdy podrobnosti ucházejí
pozornosti, byla ruče vsunuta v záňadří a hledělo se co nejdříve zmizeti
za nejbližší roh. Tam byla podrobena zručné amputaci; - nějaký nůž,
aspoň kudličku za 2 krejcary, musel přec míti každý pořádný jinoch od
šesti let výše - a hůlečka vypadala tak roztomile, tak mimoděk vnucovala
přirovnání s pomenším suchým krejčíkem v dlouhých šosech; teprve po
pouti přišel za ni výprask od tatínka. Také ten pouťový deštník byl
zvláštností. Dnešních antukasů by schoval pod sebe pět; drátky měl
chudák do -ó-, nahoře pevně svázané tkaničkou, barvou hrál do
zelenavěfialova. Dolejší konec se časem omlel na půl centimetru. Proto
byl spodek celý takový ušňupaný s několikerou záplatou, celkem byl
deštníček pěkně čapatý, usedlý a svým ztrápeně vytáhlým krkem jako by
úpěl s výčitkou: "Co jsem já už vystál na světě!"
V sedm hodin vyšlo procesí. Šlo se na dva dni. K páté hodině odpoledne
byli jsme na kopci. Na zádech nůši ve fěrtochu s živobytím, podpaždí
deštník, na krku růženec a v ruce dlouhý "štuptychl" volně splývající,
tak vypadaly naše matičky a babičky, poutnice. Šla nás vždy dlouhá řada
podle stáří, s korouhvemi. Zvony nám velebně vyzváněly, hudba hrála
mohutně a pan farář nás doprovázel. Bylo viděti, jak byli spoluobčané
dojati, i plakali, když se procesí ubíralo ze vsi, vzkazovali Panence
Marii pozdravy. za vsí se pan farář rozloučil, nemohl pro slzy mluviti,
a dál šel jen pan kaplan, kostelník a ministranti. Pak se pomalu šinul
volným krokem dlouhý vlak lidu cestou mezi vysokým, zeleným obilím.
Ještě dlouho zaléhaly za námi hned silnější, hned slábnoucí vlny zvonů,
jak to válící se žito v žírných lánech, až umlkly docela a my teprve
nyní jsme si uvědomili, že jsme jako loď, plující od přístavu rodné vsi
širým mořem zeleně. Hlavním pořadatelem byl starší bratr. Míval černý,
delší kabát, přes rameno tašku s modlitbami a na příspěvky a brejle na
špičce nosu; to jinak nešlo. Musel přehlédnout procesí a do kancionálu
musel hledět skrz brejle. Tím se ovšem nijak nelišil od všech ostatních
starších bratrů, byli všichni jeden jako druhý a poznal jsi je na hony.
Jeho vysoký hlas rozléhal se nad hlavami až do předních řad s typickým
sklouzáním poslední slabiky při každém verši.
Cesta ubíhala poeticky. Příroda voněla pohodou, slunečko jásalo s námi a
jasná hvězda Hostýna oslnivě svítila, povzbuzujíc mysl a povznášejíc
ducha k výšinám - Excelsior! Zastavili jsme se v Břestě na snídani a v
Hlinsku na obědě, pojedli ze zásob, odpočinuli si a pak jsme se vydali
na nejdelší kus cesty přes Bystřici na Hostýnek. Vítaly nás všude
přívětivě zvony; bylo to tak milé, jako by nás znaly, však také že znaly
své každoroční poutníčky, a za Bystřicí jsme již byli v ovzduší
hostýnské nálady. na sto kvílivých kolovrátků hrálo nám do nohou a šlo
se to vesele kupředu až k patě hory. Tam ještě malý oddech, koláč, hrnek
studené kávy a pak chutě do kopce. Teď došlo vlastně na tu hůl, která
byla nyní vydatnou oporou rozviklaným nohám. Dorazili jsme ke studánce -
ta vytryskla ze země, když křesťané od Tatarů obklíčeni trpěli žízní.
Hezoučká kaplička a poutníků kolem ní jako včel v roji; myli se tu a
plnili si lahve. ještě poslední "pastrohón", jak říkali strmě se
zvedající špičce nad kapličkou (nyní vedou odtud široké pohodlné schody
až ke kostelu; sbírali na ně dlouho, také naše městečko má svůj schod) a
již jsme hleděli tváří v tvář velebné svatyni hostýnské, která
rozhlaholila své vítězné zvony v dojemných akordech, prorážejících
jásavé zvuky naší mohutné hudby k vzájemnému pozdravu.
A širokým portálem přijala svatyně oddanou čeleď Matky Svatohostýnské ve
svých zdech, v nichž se rozléhala s příchodem hudby, mísící se do
velebného chorálu stříbrných píšťal varhan, strhující píseň poutníků -
canticus canticorus "Tisíckrát pozdravujeme Tebe!". Oko nezůstalo suché
při těch ohlušujících zvucích majestátní hry a nadšeného zpěvu, jímž se
zdálo, že puká rozložitá klenba kostela. To prochvělo každou duši k
pokornému doznání své nicoty před vznešeností Matky Boží, jejíž skvělý
reliéf ve hvězdné glorioře a v třpytu bleskových šípů díval se tak mile,
živě na své věrné dítky. Nedozněla ještě naše píseň a již v patách další
a další procesí bez konce plnila širé prostory svatyně, vždy za
vstupních, celým chrámem otřásajících fanfár a zpěvu písně mariánské a
pořád bylo místa dosti. Byli jsme jako u vidění. Vše se hemžilo, rojilo,
tetelilo proudícími hlavami, ten lomoz všech možných písní, vždy nové
obrazy pestrých krojových skupin slováckých, zlatem "mekotající"
překrásné prapory s pestrými fábory, sta korouhví a ověnčených křížů,
ani pomyšlení, aby se byl kdo z toho dostal ven; proud lidu zmítal s
námi v rozvlněných náporech, vznášeli jsme se v bezmoci, stále dopředu k
zábradlí a dále za oltář, do sakristie, do postranní kaple, vytlačili
nás vzhůru na oratoř a hle, ještě jakási dvířka; - povolila - chodbička,
i tam vpěchoval dav jednu utištěnou duši; záclonka, drobná verandička,
vzdušná, se stříškou...
"Matičko Vambeřecká, deť su na kazatelnici!" křižuje se matička, "jak
včel ven?" Však nepropustný zástup ucpal chodbičku; nezbývá než si
sednout, skrčit se v povýšeném zajetí hodinu, dvě? "Deť be mě ledi
pomlovile: "Ehe, Kočéřečena, vylezlo to až na kazatelnicu!" Snad se jí
podaří dostat se časem dolů, aspoň na noc. Před oltářem vítací proslovy
družiček, litanie, modlitby a zase zpěvy až dlouho do noci. Již si každý
také hledá koutek někde za oltářem k nočnímu poloodpočinku a ještě potom
při svíčkách v hloučcích konají poutnice své pobožnosti tišeji, tišeji -
až k půlnoci zmlkají unavené hlasy.
A venku k večeru jak by máku nasel. Tolik krojů v pestrých chumáčcích,
vějířovitě rozložených suknic a strakatých fěrtochů Slovaček; vysedají,
rozbalují, přičesávají se, ovazují červené šátky; šohaji s kosírky a s
rukávci a střapatými, žlutými, červenými, modrými bambulemi za
živůtcích; hudby hrají u svých, hrají a zpívají se nyní písně k
obveselení, písně slovácké, bujné, jadrné, o závod, která hudba s
kterou, jedna přes druhou, břinčivé zvuky činelů, hromy bubnů, vřískavé
melodie trub a klarinetů otřásají vzduchem, celý vrchol chrlí sopkou k
nebesům výbuchy jásotu a nadšení k oslavě Matky Svatohostýnské. - Však
není v tom jásotu nějaké nekázně. Ten jásot plyne z upřímného zápalu
prostomyslného venkovského srdce pro hold vzletné úcty mariánské, z
jakéhosi mystického opojení duše. Zde na kopci, vysoko nad světem, kde
se tak volně dýše, zde se ta zanícená srdce otvírají k neudržitelnému
projevu vnitřního povznesení. Myslíte, že ta Matka Vítězná nepřijímala
ty spontánní projevy oddanosti s láskou a libým uznáním? Vždyť ty hvězdy
nebeské samy s jasným měsícem svítily jim na noty a třásly se radostí.
Ráno hned časně bylo zpovídání. Zde i ti, jichž svědomí bylo po létu
ohlušeno v proudu života, přistupují, aby vyrovnali Bohu starý dluh.
Potom sv. přijímání a venku snídaně. Nyní je čas, aby se každý volně
rozhlédl po kopci. Někteří konají v hloučcích křížovou cestu. Hostýnská
křížová cesta je známým, vysoce cenným dílem; každé zastavení má svůj
zvláštní typ kapličky, oltáříčků umělecky vyřešených, s reliéfy nebo
mosaikou. Vůkol překrásné lesy jehličnaté, hovořící svatým šelestem, a
dolů k západu jedinečná vyhlídka do širé Hané s četnými bílými
vesničkami a městy, vše jako na šachovnici. Tam je ticho a svatý mír při
pohledu, ale pilno v práci na polích, kdy znavené zraky stáčejí se k
Hostýnu, čerpajíce tam odtud útěchu a posilu. Pár kroků cesty od kostela
vyčnívá nad vrcholy stromů rozkošná rozhledna.
Odtud je teprve pohled volně otevřen. Toť svěřenství Hostýna. Oko
sklouzá z kopců do údolí. Orientujeme se na kruhu s vyznačenými místy,
poznáváme dědinky, města, vrchy, říčky, posíláme jim pozdrav a cítíme,
že naši z rodných vísek hledí toužebně k nám. Kdysi tu ukazovali s
tajemnou úctou podpis císaře Františka Josefa, který odtud pozoroval
manévry. Zatím doleji pod kostelem kupují pouti; perníková srdce budou
mluviti za dosud ostýchavá srdce, která se tu shlédla poprvé. S ruměncem
v líci a plachým zákmitem štěstí v mluvícím oku přijme dívka ten amulet
lásky, které Matka Boží požehná; pro drobotinu doma, která dnes od rána
nastokrát dychtivě pozírala na bělostnou hvězdu hostýnskou na obzoru,
koníčka s dragounem nebo panenku, pro ostatní po obrázku se zlatými
prolamovanými kraječkami a každému po perníkovém růženci na krk - to
bude pozdrav z Hostýna těm, kterým se nedostalo toho štěstí navštíviti
letos nejkrásnější misto Moravy a vzdáti hold Královně vyznavačů; však
se vystřídají napřesrok.
V deset hodin byla sloužena slavná mše sv. s asistencí v průvodu celého
orchestru. Z našeho městečka jediní nesli sem po každé všecky hudební
nástroje i basu. Ze zapadlých vesnic kopaničárských viděli a slyšeli tu
poprvé, co je - missa solemnis - a cítili blízkost výšin nebeských,
tušili rozkoš nadpozemské blaženosti. Měli jsme u nás dobře secvičený
sbor pana kapelníka Kašpera, na jehož produkci těšili se mnozí po celý
rok, a také proto z mnohých vesnic odkládali pouť, aby se sešla s naší.
Čím více se blížila mše ke konci, tím bylo teskněji v duši. Okamžiky
plynuly rychle v minulost a nastalo bolestné loučení s tímto svatým
místem, které nás k sobě navždy připoutalo. Teď i ty písně na
rozloučenou byly tak dojemně naladěny a svíraly srdce. Zarosené zraky
ohlížely se co chvíle, stále přitahovány divným poutem k tomuto místu
útěchy, už jen slabounké harfové tóny vzdálených varhan jak vox
caelistis - hlas nebeský - doprovázely naše váznoucí kroky, až se
rozplynuly v němé harmonii, a s posledním pohledem na svatyni jako by
bílá ruka mávala něžně na shledanou.
Hubert Havránek - z knihy "Duše Hané"
Provolání
Veledůstojní páni a též pp. starší bratři vůdcové průvodů na Svatý
Hostýn se uctivě žádají, aby se vždy průvod u vodní kapličky seřadil a
tak za zpěvu písní do chrámu Páně vešel, používaje výstupu po levé
straně schodiště, jakož aby se vždy předem processí u Duchovní správy na
Svatém Hostýně včas ohlásili, má-li se mu zvoniti a v ústrety jíti.
Zároveň se uctivě žádá, aby se vůdcové průvodu zapsali do knihy v
sakristii vyložené s udáním osady a počtu svých poutníků.
Hlasy svatohostýnské č.8 rok 1910
Ostraváci na Hostýně - ze záznamů o poutích
Kolem třetí hodiny tu
byli ctitelé Matky Svatohostýnské z Moravské Ostravy, kteří přijeli
zvláštním vlakem. Poněvadž se o Ostravě tolik mluví , dali jsme si na
Ostravské zvláště pozor. Přede vším měli Ostravští štěstí; nebo jen
vešli do svatyně, a zatmělo se, zablesklo a už se lilo. V Mor Ostravě
jsou zvláštní poměry, už proto, že mezi obyvatelstvem, zvláště mezi
horníky a hutníky jsou zastoupeny tři národy, Češi, Němci a Poláci.
Odtud všecky ohlášky kostelní čili tak zvaný informátor děje se ve třech
jazycích. Všichni v městě i v okolí naříkají na tamější poměry sociální.
Než dp. Leop. Bureš, čilý vůdce pouti, dovedl se znamenitě zastávati
Ostravanů, alespoň lepších. Však i Ostravané sami to dobře dovedou. Je
nás na šest set, pravila jedna poutnice v sakristii. Když jsme začali v
r. 1889 bylo nás čtrnáct, potom to stoupalo každým rokem, že jsme si
najali i zvláštní vlak; vloni nás bylo přes tři sta a letos je nás tedy
už na šest set; tak to jde v před. A hned se k ní přidružila druhá,
která přinášela balík velkých oltářních svící, řkouc; ne, Ostrava není
tak zlá.
A vskutku soudíme-li podle poutníků, jichž po odečtení těch, kdo byli z
okolí, jistě bylo na čtyři sta, má Moravská Ostrava také silný dobrý
živel.
Poněvadž v neděli a v pondělí skoro ustavičně pršelo, musili býti
poutníci Ostravští ponejvíce v kostele a vydrželi to. To se toho můžete
pomodlit, řekl kdosi; načež odpověděli: Však toho také potřebujeme.
Skoro všichni byli u sv. zpovědi. V neděli odpoledne měli křížovou cestu
a večer světelný průvod v kostele. V pondělí ráno měli jako jiní
poutníci společné sv. přijímání .a pak kázání; před polednem pak výklad
historie a výzdoby Svatého Hostýna. Mnozí koupili si popis svatyně a
přihlásili se za odběratele Hlasů svatohostýnských. Po polednách
odcházeli, a to se srdcem pohnutým.
Tak oslavili Ostravští u Matky Svatohostýnské spolu slavnost sv. Prokopa
(4. července) patrona horníků, jejž v Mor. Ostravě slavně oslavují. V
dolech a továrnách se nepracuje a na náměstí jsou služby Boží.
Milý, svatý Prokope, čiň, ať darmo nekope
v zemi kovkop ubohý zbav ho smutné mátohy,
zažeň všecky satany, děsné lidstva katany.
Hlasy svatohostýnské č.8 rok 1910 Jak se chovati na pouti
podle knihy "Poutník Mariánský"
Kniha vyšla v roce 1880 v Opavě a
obsahuje dále poutní písně a motlitby. Následují otisky prvních čtyř
stran s důtklivým připomenutím poutníkům.
Text je psaný švabachem.
|
