Střípky ze života církve v roce 2012
Starobylé slavnostní zvěstování narození Ježíše Krista
Nachází se v římském martyrologiu na den narození Krista. Začíná
od stvoření a dává do souvislosti narození Krista jež se skutečně stalo
centrální událostí dějin lidstva, s velkými mezníky historie i dějin
spásy
Je čteno jako slavnostní formální prohlášení o narození Krista při úvodu
půlnoční mše u sv. Petra ve Vatikánu, po něm bezprostředně následuje
Gloria.
Dnes, 25. den měsíce prosince,
mnoho tisíců let poté co Bůh stvořil nebe a zemi a na zemi uvedl muže a
ženu, lidi stvořené ke svému obrazu a důstojnosti své svobody a vůle,
mnoho tisíc let po potopě světa, kdy Bůh nechal vysvitnout duhu jako
znamení své smlouvy s lidmi,
21. století od času Abraháma a Sáry,
13. století poté co Mojžíš vyvedl lid Izraele z Egypta,
11. století od doby Rut a Soudců,
1000 let od pomazání Davida na krále,
v 65. týdnu podle proroctví Daniela,
v době 194 Olympiády,
752 let od založení města Říma,
ve 42 roce vlády císaře Oktaviána Augusta, když všude po celé jeho říši
panoval mír - pax romana,
se narodil v Betlémě Marii Panně, zaslíbené ženě Josefa, tesaře z rodu
krále Davida Ježíš Kristus, věčný Bůh a Syn věčného Otce, aby posvětil
svět svou přítomností devět měsíců od chvíle svého početí skrze moc
Ducha svatého.
Dnes se slavnostně slaví narození našeho Pána Ježíše Krista jako
smrtelného člověka.
Vánoční pastýřský list olomouckého arcibiskupa
Drazí bratři a sestry,
ve Svaté noci dnes všechno ztichlo, protože promluvil Bůh, poslal své
Slovo, kterým se vyslovil do dějin, Slovo, v němž přebývá veškerá
moudrost, protože v něm řekl všechno. Dnes se Slovo stalo tělem.
Posvátná radost naplnila naše srdce, které jásá a žasne před Boží
velikostí. Zároveň se nám ale tají dech, protože nejsme schopni pochopit
to nesmírné tajemství úžasné Boží lásky, která nás zahrnuje, ale i
přesahuje.
V duchu hledíme na naše betlémy a máme před očima figurky řezbářů či
lidových umělců. Vidíme známou scénu a z hrdel se derou známé koledy.
Vzpomínáme na nejkrásnější chvíle dětství. Ale neměli bychom s city a
myšlenkami příliš spěchat, zůstat jen na povrchu. Vždyť ta scéna se
podstatně týká každého z nás. On přišel kvůli mně a čeká, že ho přijmu.
Přišel tak pokorně jak bezbranné dítě, skrývá své božství a neprojevuje
svoji moc, abych se nebál, ale on nepřestal být velkým Bohem. Dnes mi
Bůh dává novou příležitost být jeho přítelem.
Přátelství chce ovšem čas. Abych s někým vstoupil do společenství, musím
ho poznat, setrvat mlčky vedle něj, naslouchat mu, dívat se na něj s
láskou. Pravá láska a pravé přátelství žijí vždy ze vzájemných pohledů,
ze silného výmluvného mlčení plného uznání a úcty. Jen tak se prožívá
setkání hluboce a osobně. (Benedikt XVI.; 7. 6. 2012)
K takové chvíli bude dobré se ještě jednou k betlému vrátit. Či kdykoliv
přijít ke svatostánku, kde pod způsobou chleba skutečně přebývá tentýž
Ježíš Kristus. Po celý rok tam na mě čeká každý den. Na mně záleží,
jestli si vzpomenu a udělám si čas, jestli přijdu upevňovat vztah
přátelství a nechám v sobě vyrůst obdiv k němu, který přeroste v
klanění.
Tentýž Kristus ke mně přichází ve svatém přijímání. V té chvíli jsou
vždycky Vánoce. V té chvíli se mé srdce mění v betlém, ba v kousek ráje.
Vždyť kde je Bůh, tam je i ráj. Mé srdce se v té chvíli mění v živý
svatostánek. Před svatostánkem v kostele klekáme z úcty ke Kristu, který
v něm přebývá. Jak bych měl po svatém přijímání vidět své tělo, v němž
přebývá Bůh? Jak bych měl vidět všechny kolem sebe, kteří taky přijali
Krista a jsou jeho svatostánky? Kdybych se tak uměl dívat kolem sebe,
jak by se svět změnil. Kéž by bylo v mém pohledu více světla víry!
Kdo je ten narozený v Betlémě, který ke mně přichází ve svatém
přijímání? Pán nebe i země, ten, jemuž slouží andělé a klanějí se
všichni svatí. Je dobře, když v něm vidím přítele a bratra, ale můj
pohled by nebyl pravdivý, kdybych v něm neviděl zároveň i velikého Boha,
Stvořitele, Vykupitele i Soudce. Tento Bůh přichází ke mně. Velikost
okamžiku mi bere dech. Nejsem schopen mu vzdát takovou poctu a čest,
jaká mu náleží. Kéž by se mnou v této chvíli bylo celé nebe a vítalo ho
v mém srdci spolu se mnou! Pozvu anděly, kteří zpívali při jeho narození
v Betlémě. Pozvu prosté pastýře, aby mě učili připravit mu vhodné dary.
Pozvu mudrce, aby mě učili pokorně užívat svou inteligenci a sklonit své
vědění před cílem lidského hledání. Při každém svatém přijímání prožívám
Vánoce.
Jak pozorný jsi, Pane, a ohleduplný. Kvůli mé slabosti skrýváš svou
božskou slávu a moc. Tiše nasloucháš mým slovům a žehnáš všem, které
nosím v srdci. Podívej se, prosím, na každého z nich tím pohledem, který
uzdravuje a vlévá nový život, provázej je svou přízní. Každého z nich ti
nyní představuji.
Je u mě Bůh, který je Láska. Je u mě Boží Syn, který je projevem lásky
Otce, neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. (Jan
3,16)
Je u mě Ježíš, který za mě dal život, ten, o němž říkám, že ho miluji,
že ho dokonce miluji nade všecko. Jak vypadá setkání milovaných a
milujících bytostí? I když nám nejde o hledání pocitů, neměli bychom se
stydět za důvěrnost pravdivého ušlechtilého citu a za jeho projevy vůči
Ježíši.
Ne každý a ne vždy máme možnost přijímat Eucharistii. Ale pokaždé máme
možnost pozvat Ježíše aspoň v duchu, aby přišel do srdce, které je pro
něj otevřené. Je škoda nevyužít každé příležitosti k důvěrnému setkání s
Pánem.
Bratři a sestry,
když s vámi rozjímám o vánočním tajemství a pokouším se spolu s vámi
otevřít srdce Pánu, toužím po tom, abychom byli naplněni Boží radostí a
velkou posvátností, která vychází z ocenění a úcty. Zároveň vás zvu
nejen k častému svatému přijímání a opakovanému hlubokému prožívání
vánoční radosti z narození Krista ve svém srdci, nebo k návštěvám
svatostánku s tím tichým nasloucháním, přátelským zahleděním a posvátným
klaněním, ale i k pohledu víry na sebe a na všechny, kteří jsou taky
chrámem Božím. Kéž hloubka setkání s Bohem nás vede k úsilí o čisté
srdce dobře připravené pro vzácného Hosta. Kéž ocenění a úcta k Bohu,
jemuž je zasvěcen chrám, ve kterém se s Bohem setkáváme, nás vede k
zachování posvátného ticha v kostele i mimo bohoslužbu, protože tím
ukazujeme, jak hluboký vztah k Bohu máme.
Bratři a sestry,
požehnané Vánoce a hluboké setkání s Bohem, který nám vychází vstříc,
posvátnou úctu i zářivou radost z Boha přeje každému z vás a všem ze
srdce žehná arcibiskup Jan
Vánoční vanilkové rohlíčky od praprababičky
Ingredience
300 g hladké mouky „dvounulky“, tj. nejlepší kvality
2 žloutky
40 g cukru (jemná krupice)
250 g másla
100 g namletých vlašských ořechů
1 navršená (mírně) polévková lžíce kukuřičného škrobu (Maizena); NE
bramborový (Solamyl)!
Postup
Prosetou mouku, máslo pokojové teploty a ostatní součásti spojíme v
kompaktní hmotu.
Dáme ztuhnout do ledničky (chladné spíže, je-li) a druhý den vytvářime
tlustší „hady“. Pak z hadů odkrajujeme menší kousky, z nichž ručně
vypracováváme malé rohlíčky, které klademe na plech. Plech nemusí být
vymazaný. Rohlíčky ručně tvarujeme co nejmenší.
Pečeme pozvolna v mírně předehřáté troubě (cca 150–170 °C). Dvířka od
trouby můžeme nechat mírně pootevřená. V podstatě rohlíčky sušíme.
Hlídáme bedlivě, aby nezačaly hnědnout. Hotové jsou, když začnou být na
omak tuhé a trošičku „zrůžovobéžovatí“. Kontrolujeme občas malíčkem
pevnost rohlíčku; když drží pevně pospolu, vyndáme plech z trouby.
Upečené a co nejteplejší jednotlivě „mácháme“ ve směsi moučkového cukru
s vanilkovým. Na větší vanilkové provonění je možno do misky se směsí
cukru dát kousek rozemnuté pravé vanilky.
Klademe vychladlé do uskladňovací krabice vyložené papírovým ubrouskem.
Vanilkové rohlíčky dle tohoto receptu jsou velmi křehké a rozplývají se
na jazyku.
Pastýřský list k Roku Eucharistie
K nastávajícímu Roku Eucharistie posílá olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner pastýřský list, který bude čten o První neděli adventní ve všech kostelech olomoucké arcidiecéze.
Drazí bratři a sestry,
právě jsme ukončili druhý rok přípravy na Cyrilometodějské jubileum, kdy
jsme se častěji vraceli k myšlenkám na svátost biřmování. Zároveň jsme
zaznamenali některé plody Roku křtu, protože v tomto roce významně
stoupl počet dospělých, kteří přijali křest, ale také počet dospělých
různého věku, včetně seniorů, kteří přijali svátost biřmování. V
některých farnostech je vidět oživení právě skrze tyto nově zapojené
lidi do živého společenství církve.
Dnes, o První neděli adventní, zahajujeme Rok Eucharistie, třetí
svátosti uvádějící do křesťanského života. Ta je jejich tajemným
středem, protože je nekrvavým zpřítomněním Ježíšovy historické oběti na
kříži. Slavení eucharistie je “zdrojem a vrcholem celého křesťanského
života“. Není nic většího, čeho by ještě bylo možné dosáhnout. Jíme-li
proměněný chléb, sjednocujeme se s láskou Ježíše, který dal za nás své
tělo na dřevě kříže. Pijeme-li z kalicha, sjednocujeme se s tím, který
za nás prolil svou krev. Tento obřad jsme si nevymysleli. Ježíš sám
slavil se svými učedníky poslední večeři. Daroval se svým učedníkům v
podobě chleba a vína a vybídl je, aby od toho okamžiku vždycky a všude
slavili eucharistií jeho smrt, naše vykoupení.(Youcat 208)
Mnozí z vás už byli na pouti ve Svaté zemi a klečeli na Kalvárii, na
místě, kde Ježíš umíral. Kéž by nám došlo, že při každé mši svaté máme
možnost být při největší události lidských dějin, když se Kristova oběť
zpřítomňuje na oltáři. Pak bychom využili každé příležitosti jít na mši
a dovedli bychom odložit tolik věcí, protože všechny by byly méně
důležité!
Nejsme však pozváni jen jako diváci, ale jako spoluúčastníci. Máme
možnost přidat všechny svoje těžkosti, problémy a kříže ke Kristově
oběti a jako spoluobětníci je nabídnout nebeskému Otci na smír za hříchy
světa. Boží slovo, v němž k nám hovoří sám Kristus, nás učí Boží
moudrosti. Ve svatém přijímání vrcholí naše sjednocení s Bohem, který se
nám dává za pokrm, abychom v jeho síle dovedli žít jako noví lidé.
Duchovní užitek mše svaté však závisí také na naší připravenosti a
opravdovosti. Vzpomeňme, že už ve Starém zákoně čteme: Neukážeš se před
Hospodinem s prázdnýma rukama. I první křesťané přinášeli do shromáždění
dary ve prospěch společenství a Skutky apoštolů dosvědčují: Nikdo mezi
nimi netrpěl nouzí, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a
peníze, které utržili, skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo
každému, jak kdo potřeboval. Předání daru má však své podmínky.
Evangelista Matouš píše: Přinášíš-li svůj dar k oltáři a tam si
vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před
oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a
obětuj svůj dar. Představte si, co by se stalo, kdybychom to vzali
opravdu vážně. Mohlo by trvat mezi námi nějaké nedorozumění déle, než do
nejbližší mše svaté? Jak by to změnilo náš život a naše vztahy v
rodinách i na pracovištích a v sousedství! Kolik trápení a infarktů by
nebylo! Kolik by se zlepšilo i v našich vztazích s okolním světem! Ano,
musíme to brát vážně. K oltáři je třeba přicházet pravdivě.
Mohlo by se říkat o naší zemi, že je bezbožecká, kdyby z každé mše svaté
vycházeli do světa všichni, kteří byli u svatého přijímání, jako živé
svatostánky, jako živí svědkové Boží lásky, kteří přijali poslání nést
Boha do světa? Nám všem řekl Kristus: Vy jste světlo světa… Rozžaté
světlo se neschovává pod kbelík nebo pod postel, ale dává se na svícen,
takže svítí všem v domě. Nemáme právo Boha před světem schovávat, ani ze
strachu, že budeme přísněji posuzováni jako lidé na svícnu, ani z
falešných ohledů na ty, kteří nechtějí být světlem. Bloudí-li však někdo
díky tomu, že naše světlo nesvítí, čí je to vina?
Využijme tohoto roku k hlubšímu poznání i prožívání mše svaté. Rozdělme
se o své zkušenosti s prožíváním mše svaté a svého přátelství s Ježíšem
se svými blízkými či známými. Pozvěme na mši svatou ty, kteří se
odcizili, nebo chodí jen jednou za čas. Nabídněme přípravu ke svatému
přijímání těm, kteří nebyli ani jednou u svátosti oltářní, nebo už
všechno zapomněli. To se týká jak dospělých, tak mládeže a dětí, které
nechodily do náboženství. Ve všech farnostech bude možnost mimořádné
přípravy. Zvláště pamatujte taky na nemocné a staré v rodině, ulici či
paneláku, kteří nemohou do kostela, aby v tomto roce měli příležitost
svatého přijímání aspoň jednou za měsíc doma. Protože šťastné setkání s
Kristem ve svatém přijímání může prožívat jen čisté srdce, prosme o
očištění při časté svaté zpovědi. A pokud vám nějaká překážka brání v
přijetí Eucharistie, přijímejte Pána Ježíše aspoň duchovně. Když druzí
přijímají, pozvěte ho do srdce a nepochybujte, že přijde a bude pozorně
naslouchat každému vašemu slovu.
Pán Ježíš zůstává pod způsobou chleba v každém svatostánku, abychom za
ním mohli kdykoliv přijít na návštěvu. Využijme každé příležitosti, kdy
jdeme kolem kostela, abychom aspoň na chvíli Pána pozdravili. Udělejme
si čas na společnou adoraci, kterou v tomto roce doporučuji všem
farnostem častěji, než jindy. Zvláštním vrcholem tohoto roku by měla být
mimořádná oslava Božího Těla a adoračního dne farnosti. Kristus v
Eucharistii se pak jistě ukáže jako lék na mnohé naše neduhy a když
prohloubíme svůj vztah k němu, posílí i naši víru.
V lásce k Ježíši v Eucharistii každému z vás přeje požehnané dny Adventu
a ze srdce žehná
arcibiskup Jan
Církev vstupuje do adventní doby
Generální představený jezuitského řádu v Olomouci
Ve dnech 27. až 29. listopadu 2012 navštívil Českou republiku
generální představený Tovaryšstva Ježíšova P. Adolfo Nicolás. Jeho
návštěva se konala v rámci vizitace provincií střední Evropy. Před
příjezdem do České republiky zavítal na Slovensko. Během svého pobytu se
seznámil s aktivitami českých jezuitů a jejich spolupracovníků.
Návštěvu české provincie Tovaryšstva Ježíšova zahájil mší svatou v
kostele Nanebevzetí Panny Marie v Brně, kde přijal závěrečné řeholní
sliby dvou českých jezuitů - P. Pavla Bača a P. Jiřího Kováře.
V podvečer prvního dne své návštěvy se setkal v Centru Aletti v Olomouci
s jezuitskými spolupracovníky, přáteli a dobrodinci. Přišlo jich okolo
130 a byly mezi nimi i dvě desítky jezuitských kněží, a to z Olomouce,
Velehradu, Svatého Hostýna a Českého Těšína.
“Myslím, že katolická církev v České republice má velice solidní
historii lidí, kteří navzdory silným těžkostem zachovali víru a jsou
stálí vůči evangeliu a k naději. Doufám, že to pokračuje, protože to
pomáhá celé církvi,” poznamenal na adresu hostitelské země nejvyšší
představil jezuitského řádu, kterého 28. listopadu přijal v
arcibiskupském paláci v Olomouci arcibiskup Mons. Jan Graubner.
P. Adolfo Nicolás jako generální představený zavítal do Česka poprvé od
svého zvolení do úřadu v únoru 2008; navázal tak na návštěvu svého
předchůdce P. Hanse-Petera Kolvenbacha v říjnu 2002. Ve svých sedmdesáti
šesti letech je třicátým generálním představeným Tovaryšstva Ježíšova.
Pochází ze Španělska, ale většinu svého života prožil v Asii. Mimo jiné
zde vyučoval systematickou teologii na Sophia University v Tokiu, vedl
Japonskou provincii Tovaryšstva Ježíšova či moderoval Jezuitskou
konferenci Východní Asie a Oceánie.
Josef Pala
Českou republiku navštíví generál jezuitů
Vyjádření k šíření tzv. "Velkého varování Ježíše Krista" a různým poselstvím o konci světa
Církve berou lesy i pole, městům to uvolní ruce
Restituční zákon, který prošel rukama prezidenta Klause, vrací
církvím ve Zlínském kraji hlavně lesy a polnosti. Ale také plochy v
obcích, které je budou chtít vzápětí získat, aby je mohly využít po
svém.
Církevní restituce v Zlínském kraji sice nezpůsobí zemětřesení, nicméně
jejich dopad na život lidí ve městech a obcích bude někde velmi patrný.
Velké baziliky na Velehradě či Svatém Hostýně nebo zámek v Chropyni už
církvi patří a o Arcibiskupský zámek v Kroměříži nemá zájem.
Restituce se tak budou týkat především nezastavěných pozemků: hlavně
lesů a polností. Arcibiskupství v Olomouci MF DNES poskytlo první
oficiální informace o rozlohách ploch v jednotlivých obcích a okresech.
Dohromady jde asi o 14 tisíc hektarů. "Nutné je ovšem dodat, že jde o
historický majetek církve. Předmětem skutečné restituce bude z celkového
objemu jen asi polovina, za zbytek má být vyplácena finanční náhrada,"
upřesnil mluvčí olomouckého arcibiskupství Jiří Gračka.
"Celý seznam dál upřesňujeme a doplňujeme ve spolupráci s farnostmi a
dalšími subjekty," dodal.
Mnohé z měst a obcí trápí to, že se v jejich katastru – někde přímo v
centru – nacházejí pozemky, které si církev nárokuje. Proto byly
blokovány a nedaly se zastavět. To se teď k radosti starostů mění.
Samosprávy je teď budou moci od církve získat a využít po svém.
Třeba ve Velehradě jde o dvě rozlehlé plochy, které mají být zastavěny
rodinnými domy.
"Ta místa jsou pro nás velmi důležitá a na zákon čekáme 20 let. Když se
pozemky vrátí církvi, můžeme s ní jednat o tom, jestli by nám je
prodala," vysvětlil starosta Velehradu Stanislav Gregůrek.
A tak se dá pokračovat dál, v mnoha dalších městech a obcích je to
podobné. V Uherském Brodě, Liptálu, Pozlovicích nebo ve Fryštáku. Tam
mají dvě blokované lokality: na jedné je skládka, druhá by se dala
využít pro silniční obchvat nebo výstavbu domů.
"Skládka je velký problém a naše hlavní priorita," upřesnil starosta
Fryštáku Lubomír Doležel.
Město skládku potřebuje zrekultivovat, protože kontaminuje půdu těžkými
kovy. Stát to bude asi 40 milionů korun. K tomu, aby mohlo získat až 90
procent nákladů z Evropské unie, však potřebuje mít náležitý právní
vztah k pozemku. Ten mu umožní získat právě zákon o restitucích. V
Pozlovicích se zase už dlouho mluví o nadstřešení části sportovního
areálu. Vše však vázlo na tom, že hřiště je na pozemku, který patřil
církvi. "Nechtěli jsme vkládat peníze do něčeho, co může ležet roky v
šuplíku," řekla starostka Olga Tkáčová. Podobný je případ školy v
Liptálu, tu chtějí opravit a nastěhovat tam školku. Leží ovšem na
církevním pozemku.
Jiné než v mnoha obcích je to ve Zlíně, kde žádné plochy blokované
restitucemi nejsou.
Továrník Tomáš Baťa totiž na začátku minulého století církevní pozemky
skupoval, aby se jeho obuvnický podnik mohl dál rozšiřovat.
"Je známo, že firma měla zájem o každý volný pozemek, který byl k mání,"
potvrdil zlínský historik David Valůšek.
Bašta církve
Nejvíce církevních pozemků v kraji leží na Kroměřížsku. Jde hlavně o
lesy na katastrálních územích Chvalčova a Rajnochovic. Obce to nijak
nepostihne.
"V podstatě se nás to netýká, protože pozemky patří Lesům České
republiky, které na nich hospodaří," řekl starosta Chvalčova Antonín
Stodůlka.
Církve by měly dostat také hektary lesů v okolí Vsetína a Buchlovic.
"Nevím, co s tím bude církev dělat," ptá se šéf zlínské lesní správy
Martin Pavlíček.
V Halenkovicích ovšem na vracení lesů církvím jednu pozitivní věc vidí.
Spočívá ve finančním zisku. "Církev z těch ploch začne platit daně a
budeme mít příjem kolem sto tisíc ročně. Každá koruna je dobrá,"
naznačil starosta Halenkovic Jaromír Blažek.
Jak už naznačil mluvčí olomouckého arcibiskupství Gračka, přesný výčet
církevního majetku bude znám později. A to z více důvodů.
"Kromě arcibiskupství samotného jsou tu jednotlivé farnosti, v některých
z nich fungují různé nadace a vedle toho stojí řády a řeholní
společenství," vypočítal Gračka.
"Úplný seznam majetku, který vlastní zmíněné církevní subjekty, nemáme.
Řeholní řády v tomto směru jednají samostatně," dodal.
Další věcí je, že samotný převod majetku může být hodně komplikovaný a
zdlouhavý.
Což si uvědomují i církevní hodnostáři. "Komplikace se dají
předpokládat, protože v některých katastrech docházelo ke scelování a
rozdělování pozemků, k opakovanému přečíslování," nastínil olomoucký
arcibiskup Jan Graubner.
"Podle návrhu zákona by měla většina vydání projít bez problémů, ale
počítáme s tím, že nedohody skončí u soudů," říká.
FAKTA
Církevní restituce Kroměříž Asi 8 100 ha, z toho lesy 6 700 ha,
zemědělská půda 1 300 ha. Nejvíce lesních pozemků leží v prostoru
katastrálních území Chvalčov a Rajnochovice. Nejvíc zemědělské půdy má
Hulín, Chropyně, Kroměříž a Rajnochovice. Uherské Hradiště Asi 4 200 ha,
z toho lesy 3 400 ha, zemědělská půda 750 ha. Nejvíce lesních pozemků má
Velehrad, Košíky, Jankovice a Salaš. Nejvíce zemědělské půdy má
Velehrad, Polešovice, Ořechov a Břestek. Vsetín Asi 500 ha, z toho lesy
135 ha, zemědělská půda 330 ha. Nejvíce lesních pozemků má Kelč, nejvíce
zemědělské půdy má Choryně, Kelč. Zlín Asi 1 320 ha, z toho lesy 1 200
ha, zemědělská půda 120 ha. Nejvíce lesních pozemků mají Halenkovice a
Žlutava. Nejvíce zemědělské půdy zase Mysločovice. Pramen: Olomoucké
arcibiskupství
Milan Libiger, Mladá fronta DNES
Dvacáté výročí uvedení Mons. Jana Graubnera do úřadu arcibiskupa olomouckého
Dvacet let arcibiskupem:
výročí Jana Graubnera
Arcibiskup Graubner:
Budoucnost vyžaduje změnu smýšlení
Ve středu 7. listopadu 2012 si připomeneme 20. výročí uvedení Mons.
Jana Graubnera do úřadu arcibiskupa olomouckého. Otec arcibiskup Jan
bude za 20 let své služby v čele naší arcidiecéze a za všechny
spolupracovníky a diecézany děkovat a prosit při pontifikální bohoslužbě
v katedrále sv. Václava v Olomouci v neděli 11. listopadu v 10 hodin.
Prosím, vzpomeňme v přímluvné modlitbě na tento úmysl.
Mons. Josef Nuzík, generální vikář
Růženec mi nesmíte vzít (kardinál Meissner)
Pouť od oceánu k oceánu za ochranu života, rodin a demografickou situaci
Na Svatém Kopečku se slavilo 110. výročí založení Kongregace sester premonstrátek
Slovo biskupů k situaci ve společnosti
Velikonoce po česku: Místo rozjímání vejce (letos čokoládová), alkohol a vítaný den volna
Jsou to zvláštní svátky, Velikonoce. Pro křesťany vůbec největší,
významnější než Vánoce. Ne tak ovšem v Česku, jedné z nejateističtějších
zemí světa.
Tři pětiny Čechů by sice Velký pátek, uzákonily za státní svátek, jak
ukázal průzkum společnosti Sanep. Nejspíš však z prozaičtějších důvodů,
než že by si oslav ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista tak vážily.
Podle jiných výzkumů si totiž Velikonoce jako křesťanské svátky
připomíná jen devět procent Čechů, jak vloni informovala agentura
Mediafax. Pro čtvrtinu lidí jsou jen vítaným prodlouženým víkendem.
Velikonoční zvyky udržuje pouze třetina lidí, a to ještě většinou v
souvislosti s pohanskými tradicemi – pomlázkou a vajíčky, v novodobé
zpotvořené praxi pak litry prolité "kořalky".
Ostatně, cizinci ze zemí se silnou katolickou tradicí nad naší
pomlázkou, bujarým veselím a všudypřítomným alkoholem často nechápavě
kroutí hlavou.
Však si také obchodníci v tomto období mnou ruce. "Velikonoce jsou v
Česku vnímány nejen jako oslava příchodu jara, ale i jako příležitost k
dobrému jídlu a pití," shrnula výsledky zákaznického průzkumu mluvčí
českých marketů Tesco Eva Karasová.
Pikantní je v tomto ohledu fakt, že čokoládová vajíčka lze v marketech
nyní sehnat kvůli "vajíčkové krizi" často levněji než ta opravdová...
Hradecký deník
Velikonoční pozdrav arcibiskupa Graubnera
Připojme se k akci 40DA - čtyřicet dnů bez alkoholu, počátek postní doby k tomu přímo vyzývá
Modlitba neznámé kajícnice z Afriky - vždyť to je skoro o mě, akorát že nejsem ženská
Úmysly Apoštolátu modlitby pro rok 2012
