(Panna Maria Svatohostýnská)

Významné mariánské poutní místo na střední Moravě,
v Olomoucké arcidiecézi, ve Zlínském kraji

Svatý Hostýn

Oficiální, denně aktualizované stránky Matice svatohostýnské a Duchovní správy na Svatém Hostýně,
které pro Vás připravujeme s vírou, nadějí a láskou. Jsou zaměřeny do duchovní i světské sféry.

Historie Hostýna

Pravěk

Tatarský vpád

Vznik a vývoj poutního místa

Zatím nejslavnější období

30. léta minulého století

Dvě totality

Po roce 1989

Chronologicky od roku 1845

Popis historie baziliky pro publikaci Otevřené brány

Jubilejní rok 2012

 

 

Novodobá historie Matice svatohostýnské je postupně zpracovávána

Arcibiskup František Vaňák je pohřben na Svatém Hostýně

Historické snímky ze setkání mládeže na Svatém Hostýně ke konci tisíciletí

Historie venkovních křížových cest

Hostýnské hospody, noclehárny a kramářské boudy, minulost a současnost

Z archivu bystřického muzea jsme obdrželi několik historických fotografií Svatého Hostýna

 

 

 

Císařská návštěva v Bystřici pod Hostýnem

Na začátku září 2018 si Bystřice pod Hostýnem připomněla významné výročí -uplynulo sto dvacet jedna let od návštěvy císaře Františka Josefa I., který se v okolí města zúčastnil velkolepých vojenských manévrů. Vzhledem k vojenskému účelu cesty císař neuděloval žádné audience, kromě slavnostního uvítání na nádraží se nekonala žádná oficiální přijetí. Rozsáhlá vojenská cvičení 1. a 2. armádního sboru (Krakov a Vídeň) probíhala mezi městy Valašské Meziříčí, Hranice, Dřevohostice a Holešov.
V Galuškově kronice, uložené v bystřickém městském muzeu, se o přípravách města, cest, kudy se bude pohybovat císař a celkové atmosféře píše: "Již více dnů před příjezdem Jeho Veličenstva počalo se v Bystřici ubytovati mnoho vysokého c. a k. důstojnictva, cizinců a žurnalistů. Bystřice nabývala rázu slavnostního, cesty vyrovnány bílavským cementem, stavěny byly nádherné slavobrány, tribuny, počínaje od nádraží ve všech ulicích ověnčené stožáry s prapory barev zemí Rakouských, domy nakvap krášleny, ověnčeny a prapory barev císařských a zemských zdobeny. Oddělění c. k. stavebního sboru bylo součinno při opravě povodní potrhaných hrází a silniční výbor při rychlém znovupostavení mostů a silnice. Obce opravovaly polní cesty. Páni Thoneti postarali se o skvělé osvětlení města, svého parku a parku svobodného pána z Loudonů. Kde kdo, každý v největším spěchu se chystal velebně přivítati svého milovaného císaře a pána, ustala každá vedlejší práce a nastala nedočkavá touha, která i spánek rušila."
Ve středu dne 1. září 1897 vyjel císař s doprovodem z Vídně brzy ráno. V půl desáté vlak dorazil do Bystřice pod Hostýnem. Zde císaře a jeho doprovod pozdravil zemský hejtman hrabě Felix Vetter, bystřický starosta Eduard Pospíšil, starosta Dřevohostic František Kuderka a členové zemského výboru, poslanci Karel Bubela a Jan Rozkošný, oba v hanáckých krojích. O tom, jaké bylo počasí a kdo všechno se zúčastnil přivítání mocnáře, nás opět informuje kronikář Galuška: "Počasí bylo sice před tím nepříznivé, avšak nebe tomu chtělo a nastalo dnem 1. září překrásné a upřímně řečeno císařské počasí, jež po čtyry dny trvalo. Obec pořadateli se postarala o zastavení se provozu a kol mimo město a po celý čas o vzorný policejní pořádek. Dne 1. září časně zrána přijížděli drahou a vozmo a přicházely bezpočetné cizí spolky s prapory a hudbou, banderia, deputace, všechna představenstva obcí zdejšího a četná i z cizích okresů, nesčíslné množství obecenstva, mezi nimiž se Hanáci a Hanačky, Slováci, Záhoráci a Valaši obojího pohlaví ve svých malebných krojích překrásně vyjímali. K osmé hodině ranní bylo vše již tak přeplněno, že se stěží podařilo pořadatelům utvořiti mohutný špalír od nádraží na náměstí a odtud k zámku svobodného pána z Loudonů." Císař František Josef I. se během pobytu v Bystřici pod Hostýnem podepsal do pamětní knihy
Po krátkém odpočinku na bystřickém zámku se císař jako první panovník v dějinách vydal s celou suitou za vytrvalého jásání davů na památný Svatý Hostýn. Během hodinové jízdy dal panovník několikrát zastavit, aby si mohl prohlédnout krásné panorama. Na vrcholku očekávaly císaře davy lidí a několik set kněží z celé Moravy. Uvítací řeč pronesl předseda Matice svatohostýnské generální vikář Msgr. Jan Weinlich. Za hlaholu fanfár, nábožných poutnických písní a císařské hymny vstoupil panovník do baziliky Nanebevzetí Panny Marie, kde se pomodlil. Poté císař poklepal na základní kámen pro stavbu kaple sv. Kříže s rozhlednou na vrcholu Hostýna a podepsal zakládací listinu. Zároveň svolil, aby rozhledna nesla jeho jméno. Odpoledne se císař s doprovodem zúčastnil slavnostní hostiny pro sto lidí, kterou na bystřickém zámku na jeho počest uspořádal hostitel hrabě Ernst Olivier Loudon. Po 19. hodině parkem prošel pochodňový lampionový průvod.
Ve čtvrtek dne 2. září 1897 odjel František Josef I. v sedm hodin ráno na místa manévrů. Přímé rozkazy vojskům vydával náčelník generálního štábu generál von Beck. Třetí den manévrů, v pátek 3. září 1897, stála vojska proti sobě připravena svést rozhodující bitvu. Bojovalo se mezi obcemi Soběchleby, Nětčice a Horní Újezd. Stejně jako předchozí dny se cvičení těšilo velkému zájmu místních obyvatel, kteří chtěli hlavně využít jedinečné příležitosti vidět panovníka na vlastní oči. Bojové akce byly nakonec uprostřed střetu přerušeny, aniž by se rozhodlo o vítězi. Císař se vrátil do Bystřice pod Hostýnem, kde se v 17 hodin odpoledne zúčastnil slavnostního otevření nově postavené měšťanské školy, která nesla jeho jméno. Po nezbytných projevech následovala prohlídka školy a zápis do pamětní knihy, po půl hodině císař budovu opustil provázen voláním slávy. Dalším místem, které císař navštívil, byla bystřická továrna firmy Thonet.
Poslední den manévrů, v sobotu dne 4. září 1897, se bojovalo mezi obcemi Kelč, Všechovice a Kunovice. Po oboustranně prudké střelbě z děl zaútočila pěchota 2. sboru na 1. sbor. Oba sbory urputně bojovaly až do dvou hodin odpoledne, kdy byl zadržen útok 2. sboru a byl vydán signál na znamení konce. Jeho Veličenstvo císař vyslovil shromážděné generalitě svou nejvyšší spokojenost. Pochválil dobrý výcvik a způsobilost pěchoty, výkon jízdy hlavně ve výzvědní službě a výbornou připravenost obou armádních sborů. Náčelníkovi generálního štábu generálu von Beckovi vyslovil své uznání nad neobyčejně poučným rozvržením manévrů. Poté ve čtyři hodiny odpoledne František Josef I. odcestoval vlakem zpět do Vídně.
K Bystřici pod Hostýnem se po čtyři dny císařovy návštěvy upírala pozornost celé monarchie. O manévrech obsáhle referoval tehdejší tisk, ať už to byl německý Prager Tagblatt či moravský Velehrad. Návštěvu císaře Františka Josefa I. dodnes připomíná jednak malba na fasádě bystřického zámku, jejímž autorem je malíř Hanuš Schwaiger, jednak pamětní medaile, které byly při této vzácné příležitosti vydány.
Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 15.10.2018, Mgr. Martina Šlancarová

 

 

Je to dávno, kdy do Bystřice docházel kat z Kroměříže

Bystřice byla příliš malé městečko na to, aby měla vlastního kata. Byl-li vykonán hrdelní rozsudek, přicházel do Bystřice kat z Kroměříže. A protože to byla pro tehdejší lid podívaná, chodívali Bystřičtí katovi naproti před hranice města. Jménem cechů šli katovi naproti mistři, jménem občanů muži s kordy. Protože byli ale chudí, chodili bez bot. Lidé z okolních obcí přihlížející takovým událostem jim začali říkat "miserere s kordy".
Kata vítali lidé chlebem a solí a doprovázeli ho k radnici, odkud putovali k místu, kde byl trest uskutečněn. V Bystřici byla jeho působiště hned dvě. Obě nechal podle dobových pravidel na svém panství zřídit v 17. století Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic. Stínadla, tedy popravčí špalek byla při silnici k Holešovu, šibenice stála na okraji Dubíčka při silnici k Valašskému Meziříčí. Obě místa byla později označena kamennými kříži. Ten v Dubíčku je dnes ovšem po stavbě silnice přemístěn.
Traduje se, že posledním, komu Bytřičtí kata volali, byl zbojník Švrček z Rusavy. Ještě dlouho po jeho smrti si lidé pamatovali písničku, kterou si pod šibenicí zpíval:
Aj Janíčku Švrčičku
brzy uhlídáš v poli hruštičku
u ní šibenice stojí
šak si z toho nic nedělej, šak ťa
vyprovodijá bystřičtí radní páni.
Šibenice i popravčí špalky při silnicích jako odstrašující mechanismus byly zrušeny za jesefínských reforem.
Převzato z Bystřického zpravodaje

 

V roce 2018 si připomínáme 100 let od vzniku Československa

Svatý Hostýn byl válečných hrůz 1. světové války naštěstí ušetřen, proto se mohl stát v těchto smutných časech útočištěm i útěchou nejen pro naše vojíny na frontách, ale i jejich příbuzných, kteří přicházeli vyprosit pro ně ochranu Panny Marie Svatohostýnské. Dva týdny před skončením první světové války byl v Praze 28. října 1918 vyhlášen československý samostatný stát, jenž byl naplněním dávné touhy českého národa po samostatnosti. Velká radost z nabyté svobody byla už v prvních dnech (3. 11.) zkalena bezbožnými činy nevěrců a nepřátel katolické církve. Na Staroměstském náměstí v Praze zfanatizovaný dav strhl památný Mariánský sloup, který byl postaven v roce 1650 na poděkování za šťastné uchránění Prahy proti Švédům.
Na mnoha místech se proto konaly smírné pobožnosti. Také na Svatém Hostýně byla na tento úmysl vykonána pobožnost křížové cesty a mše svatá. Brzy po této události došlo i na dalších místech k zneucťování soch svatých a k rozbíjení křížů. Z pražských škol byly následně odstraňovány kříže a na popelářských vozech odváženy na skládky. Protikatolické běsnění se záhy přeneslo i na Slovensko. K tomuto tažení se připojila i nově vzniklá Církev československá (1920). V těchto, pro katolickou církev těžkých dobách, byl vedle Velehradu zase Svatý Hostýn, který moravskému lidu dodával sílu a odvahu se postavit proti nevěře a sektářství. Moravští katolíci, pevně semknuti kolem svého vůdce – Antonína Cyrila Stojana, byli odhodláni chránit a zachovat víru svých předků, posilováni důvěrou ve svou ochránkyni Pannu Marii Svatohostýnskou.
První velká náboženská slavnost po válce na Svatém Hostýně se konala 8. září 1919, při níž byla posvěcena socha Božského Srdce Páně, dílo akademického sochaře Čeňka Vosmíka. O týden později byl posvěcen i pomník padlých, také dílo Vosmíkovo. Členové spolku Omladina se rozhodli hned na počátku války, kdy již mnozí jejich kamarádi padli na bojišti, postavit pomník padlým spolubratrům. P. Žůrek, přítel a otec Omladiny, a hostýnský superior navrhli, aby zadní strana kapličky druhého zastavení nové křížové cesty byla ozdobena pamětní deskou se jmény padlých vojínů.
Protože válka pokračovala a padlých přibývalo, muselo se upustit od původního záměru. Místo desky se jmény navrhl Čeněk Vosmík bronzový reliéf, který vyjadřoval myšlenky živé Omladiny, vzpomínající na své padlé bratry. Bronzový reliéf je 3 m dlouhý, 2,3 m vysoký a váží 600 kg. Uprostřed obrazu je Spasitel, který rozpíná své probodené ruce nad vojenskou mohylou. Kolem něho vidíme modlící se vdovu se sirotky, klečícího chlapce, který ztratil ve válce otce, smutnou dívku, jež přišla o svého snoubence, vysoké postavy vojáků uctívající památku svých druhů, zástupce kněží, ustarané hlavy matek a otců spínajících ruce k modlitbě za své padlé syny. A nad těmi všemi skupinami postav se velebně vznáší Svatohostýnská Panna Maria. Obraz je ukončen věnovací deskou: Bratřím vojínům – Omladina 1919 – Vítězná ochrano Moravy – oroduj za ně.
Olga Kozlová

 

Historické fotografie z vrcholu Svatého Hostýna zachycují roky 1902 - 1961

První dva snímky zachycují chrám ještě bez mozaiky nad hlavním vchodem. Skoro se nechce věřit, že už ve dvacátých létech na Hostýnem létala letadla, ze kterých někdo fotil vrchol. Jsou vidět už trochu odrostlé stromy, kterými byl vrchol zalesněn v roce 1905. Socha Božského Srdce Páně stála až do roku 1931 v horní části schodiště. Na louce je i anglická kaple, která byly rozebrána v roce 1930. Monumentální schodiště pod chrámem bylo uprostřed rozděleno zábradlím. V létech 1929 - 1932 byla vyměněna kopule chrámu. Už ve třicátých létech byl problém s dojezdem auty a autobusy na vrchol Hostýna. V době hlavních poutí byla přístupová cesta doslova obležena autobusy. A jejich odvážní řidiči dokonce sjížděli k Ovčárně. Na snímcích je rovněž světelný kříž o jehož obnově se opět začíná mluvit.
Fotogalérie (přibližné letopočty pořízení jsou v názvech snímků)

 

O tom, jak jsme se v minulosti setkávali na Moravě s nájezdníky a s islámskou kulturou

 

Otestujte si své znalosti o Svatém Hostýně