Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

2. neděle postní – cyklus B 25. února 2018

Postní doba připomíná nejzávažnější okamžiky z dějin naší záchrany. Do určité míry může být dnešním tématem „hora“. V 1. čtení nahlédneme do události, která předznamenala řadu postojů nejen Starého zákona, ale i Ježíšovy oběti. Na hoře také dostane Izrael zákon a na hoře zjeví Ježíš svoji slávu učedníkům. Položme si otázku, proč to Bůh dělá?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh odehrávající se v 19. stol př. Kr., situovaný do života prostých kočovníků na polopoušti. Domníváme se, že původní význam vyprávění směřoval k vysvětlení Božího nároku na plné odevzdání se člověka, ale zároveň odmítnutí lidských obětí. V kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou víru a oddanost. Totéž ovšem udělá v Kristu Bůh pro člověka!
Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“
ŽALM 116
Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch podobně, jako to zakusil Abrahám. To je důvod k upřímné vděčnosti.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!
2. ČTENÍ
Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám. Ale Bůh – Kristus – se daruje až do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce!
Řím 8,31b-34
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.
EVANGELIUM
Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď vlastní smrti. Učedníci to však nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na horu Sinaj, kde dostal Izrael Smlouvu. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle postní – cyklus B, 18. února 2018

Tato neděle je slavnostním vstupem do postní doby. Někde se na začátku bohoslužby udílí popelec. Liturgie směřuje k připomenutí základních pravd víry, znovuobjevení Boží lásky, obnovení našeho křtu a rozhodnutí se pro Boha. Obě čtení i žalm budou podtrhávat některé důležité skutečnosti víry. Dnešní 1. čtení nekoresponduje tolik s evangeliem, jako spíše s 2. čtením.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení nevolí! Naopak hledá šanci, jak mu pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek.
Gn 9,8-15
Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

ŽALM 25
Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji budoucnost.
Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení – voda – se nyní stává znamením života.
1 Petr 3,18-22
Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v No- emově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM
Čteme krátké uvedení do Ježíšova veřejného působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostnou zvěst o Boží blízkosti.
Mk 1,12-15
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Markovo evangelium je nejkratší a podle některých odborníků také nejstarší z evangelií. Mnohé popisy událostí jsou v něm velice stručné. Ale díky tomu lze nahlédnout, co asi bylo pro autora to nejpodstatnější. Shrnuje Ježíšovo kázání do dvou vět. Pojmem „Boží království“ zřejmě neoznačuje nějakou formu uspořádání vlády, ale přítomnost samotného Boha: Bůh je blízko. A připojuje radu, co dělat: Zastavit se a ohlédnout, zda jdeme dobře. A za druhé přijmout vírou Boha. To je vynikající plán na celou postní dobu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. neděle v mezidobí – cyklus B, 11. února 2018

Tato neděle nám klade před oči nejen nemocné (připadá na datum Dne nemocných), ale také uzdravení. Nejde však pouze o uzdravení těla. Nemoc je velkým symbolem duchovního stavu mnoha lidí. Jsme tak pozváni k modlitbě za nemocné, ale i za lidi svázané vlastním hříchem či přímo zlem.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třináctá kapitola třetí knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství, infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici. Dnes je léčitelná, ale tehdy nikoliv. Proto Zákon tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Takový člověk už nemá práva, je vyobcován, bez naděje…
Lv 13,1-2.45-46
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: ‘Nečistý, nečistý!’ Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

ŽALM 32
Nemoc je spojována s duchovním zlem. Lepra (viz 1. čtení) je symbolem hříchu. Nemoc a její uzdravení jsou popsány i jako symbol duchovního rozměru hříchu a jeho odpuštění, jak to vyjadřuje např. Žalm 32, když ho budeme číst celý.
Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,“ – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ
Text odpovídá na otázku z osmé kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám. Pavel nejdříve mluví o svobodě, ale nakonec je klíčem k jednání to, co zazní v našem úryvku.
1 Kor 10,31 – 11,1
Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista!
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
V Markově evangeliu naše perikopa osvětluje Ježíšův úkol zvěstovat, co znamená „spása“ – záchrana, uzdravení, život. Prohlášení za čistého směl udělat jen kněz. Ale Ježíš je víc než kněží Starého Zákona! Je Bůh. Jeho „Buď čistý!“ je shrnutím všeho, oč v evangeliích půjde. On nejen prohlašuje s autoritou nějaký stav, ale on tento stav nastoluje!
Mk 1,40-45
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
První věty evangelia jsou skvělým vyjádřením, co znamená přijmout Kristovo evangelium. Malomocný byl ztracen, neměl právo žít ve společnosti. Nesměl se ani přiblížit, nikdo mu nepodal ruku, ani se ho nedotknul. Ale Ježíš řekl: „Chci, buď čistý!“ A byl čistý! Bůh má moc člověka zachránit. Malomocný z evangelia měl odvahu přijít a měl i pokoru dovolit Bohu zvolit své řešení. Ale neměl vnitřní kázeň. Jeho poblázněné jednání zkomplikovalo hlásání evangelia. Křesťanská radost není pohled na svět skrze růžové brýle. Je radostí z Boha, která se opírá o realitu.

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle v mezidobí – cyklus B, 4. února 2018

V některých chvílích života se nám do cesty postaví nemoc. Jaký má význam a smysl? Jak se k nemoci staví Bůh? Lze jen tak říci, že Bůh chce, abychom trpěli? Nebo má snad z naší bolesti radost? Odpovědi budeme hledat v dnešních textech prvního čtení a evangelia. Druhé čtení přenese téma na rovinu služby. I zde je mnoho otázek, např. proč by měl člověk sloužit druhým?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Job je napsána jako divadelní hra postavená na dialozích, resp. spíše monolozích šesti aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na lidské utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přeci trpí. Sedmá kapitola je modlitbou, v níž Job Bohu předkládá svou bolest jako naléhání: „Nepomůžeš-li, Bože, můj život ztratí význam i pro tebe…“
Job 7,1-4.6-7
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“

ŽALM 147
První verše žalmu jsou odpovědí na 1. čtení, druhá strofa mluví o Bohu jako lékaři, který nenechá bez pozornosti žádné rány. On léčí a pozvedá… Text žalmu je i naší modlitbou.
Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, – opěvujte našeho Boha, ne- boť je milý, – zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, – shromažďuje rozptýlené z Izraele. Uzdravuje ty, jimž puká srdce, – a jejich rány obvazuje. – Určuje počet hvězd, – každou z nich nazývá jménem. Velký je náš Pán a přemocný, – jeho moudrost je bez míry. – Pokorné Hospodin pozvedá, – bezbožné však ponižuje k zemi.

2. ČTENÍ
V deváté kapitole prvního listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebevydáním a nikoli cestou k obohacení se.
1 Kor 9,16-19.22-23
Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.

EVANGELIUM
Již třetí neděli pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Dnešní perikopa popisuje Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná lidská nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia.
Mk 1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Sledujeme Ježíše ve sváteční (sobotní) den. Účastnil se bohoslužby v synagoze a nyní je pozván na oběd. Ale něco je špatně. Petrova tchyně místo asi očekávané péče o hosta leží vážně nemocná. Kristus tuto bolestnou situaci před zraky učedníků vyřeší. A hned večer řeší další podobné problémy. Bůh má moc zlomit vládu zla a zlého ducha, který působí bariéry bránící kvalitnímu životu. Ježíš odhaluje člověku, kdo je skutečný zachránce. Ale opravdu toužíme po tomto daru svobody? Mnozí se uzavíráme do své bolesti, do svých zranění a naději na záchranu odvrhujeme i za cenu velké hořkosti vůči Bohu. Bůh má moc proměnit náš život, jen to je často jinak, než jsme sami plánovali, jak ukazuje i příběh spravedlivého Joba.

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí – cyklus B, 28. ledna 2018

V prvních nedělích roku doprovázíme Ježíše na začátku jeho veřejného vystoupení. Lidé ho neznají. Kdo to je? Prorok? Mesiáš? Co to znamená a podle čeho poznáme, že je to právě on? Jak dnes jako křesťané chápeme Krista, jaký význam hraje v našem životě pojem mesiáš?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Pátá kniha Mojžíšova či Deuteronomium je koncipována jako předsmrtná řeč Mojžíše před vstupem Izraelitů do zaslíbené země. Opakuje jim předpisy a zákony. Najdeme zde i odstavec věnovaný prorokům (18,9-22). V první části (verše 10-13) odsuzuje pohanské věštění a další zvyky. Pohané se tak skrze božstva dotazovali na budoucnost. Ale Izrael se bude spoléhat na proroky.
Dt 18,15-20
Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’ Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“

ŽALM 95
Rozjásejme své srdce radostí z Boží spásy, vždyť Bůh k nám promlouvá! Vyvolený národ ale také zakusil, co znamená neslyšet a neposlechnout Boží hlas. Tato dávná zkušenost z doby putování na poušti (kolem 1300 př. Kr.) je mementem a již by se neměla opakovat.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
V návaznosti na minulou neděli pokračujeme ve čtení 7. kapitoly listu Korinťanům; jde o souhrn odpovědí na několik otázek týkajících se manželství a celibátu. Pavel nedělá systematický výklad o zvláštním povolání k manželství. Naznačuje pouze křehkou hranici mezi lidskou emocionalitou a duchovním světem člověka.
1 Kor 7,32-35
Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Aleluja.
EVANGELIUM
V prvních kapitolách evangelií se setkáváme s Kristem, který svým jednáním i slovy vysvětluje, co znamená spasitel. Jde v první řadě o moc nad duchem zla, ale i nad zlem v dalších formách, jak lze číst v následujících kapitolách.
Mk 1,21-28
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je zajímavé porovnat text prvního čtení, který byl obecnou normou pro rozlišování nového proroka. Hlásal Ježíš ve jménu jiných bohů? Nebo snad Božím jménem říkal svoje názory? Jestliže vyhání zlé duchy a má nad nimi moc, pak je zde velmi silný rozlišovací prvek, který má pomoci poznat, kdo Kristus je. Takovou moc má jedině Bůh!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle v mezidobí – cyklus B, 21. ledna 2018

První neděle liturgického mezidobí vypráví o začátku Ježíšovy činnosti. Vracíme se k tématu Božího „povolání“. Jonáš v prvním čtení je příkladem osoby, která sice slyší Boha, ale nechce naplnit jeho vůli. Dnešní neděle může být výzvou k přijetí Božího pozvání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. První scéna: Prorok utíká před Hospodinem, klesá až na dno… Druhá scéna: Jde, ač nerad, do Ninive. Prochází jím pouze jeden den, ale Ninivané reagují. Jenže toto právě Jonáš nechtěl. Jeho pohled na spravedlnost je jiný než Hospodinův.
Jon 3,1-5.10
Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

ŽALM 25
Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán: „Ukaž mi své cesty, Hospodine!“ Žalm se může stát i naší modlitbou.
Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
První list Korinťanům je množstvím odpovědí na konkrétní nesourodé otázky položené Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na otázky manželství a celibátu. Citované verše ukazují na klíč k předporozumění tehdejších křesťanů: Pán brzy přijde – manželství ani plození dětí již není důležité. Čas ukázal, jak Pán myslel svůj „brzký“ příchod. Výzva v sedmém verši prvního listu Korinťanům je stále aktuální: „Žijte, jako by věci tohoto světa měly zítra skončit.“
1 Kor 7,29-31
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.
EVANGELIUM
Začátek Markova evangelia vypráví o Ježíšově veřejném působení. Ježíš navazuje na Jana Křtitele, tradice Starého Zákona… Své působení spojuje s konkrétními lidmi: napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.
Mk 1,14-20
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Velmi podobný text povolání jsme slyšeli minulou neděli, jen ho vyprávěl sv. Jan. Lze tedy srovnávat pohled dvou autorů. Co je společné? U sv. Jana je vidět více aktivita učedníků, Marek zdůrazňuje, že Ježíš oslovil následovníky jako první. V realitě života je to velmi podobně. Nelze jasně odlišit, jak moc to byl nejprve Pán a do jaké míry hledání učedníka. Ale jasné je, že následovník je ochoten hledat Boha a za Kristem jít. A Bůh toto hledání nenechá bez reakce.

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle v mezidobí – cyklus B, 14. ledna 2018

Začínáme liturgické mezidobí. Proto se také ocitáme na začátku evangelia u povolání apoštolů. Ač je „povolání“ od Boha často spojováno s osobní životní cestou, přesto se církev stále znovu k tématu povolání vrací. Kam nás Pán volá? Možná máme učinit ve svém životě nějakou změnu či se nově rozhodnout pro věrnost nastavené cestě.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Následující příběh se odehrává na konci doby soudců, tedy někdy kolem roku 1050 př. Kr. Kněz Eli slouží ve svatyni, kde je archa úmluvy – znamení Boží přítomnosti. Eli a jeho synové se zpronevěřili Hospodinu. Bůh si vyhlédl jiného člověka, který bude provázet velké změny v Izraeli – začíná doba králů.
1 Sam 3,3b-10.19
Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“ Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

ŽALM 40
Připravenost služebníka Božího je připravenost srdce. Ježíš s tímto postojem srdce razí novou cestu k životu pro každého z nás.
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ
Po několik nedělí budeme číst 1. list Korinťanům. Tento dopis je sestaven z odpovědí na různé otázky. V 5. kapitole Pavel ostře kritizuje krvesmilstvo, které se v korintské církvi objevilo, a následující text na to navazuje jako typické Pavlovské zobecnění, v němž poukazuje na nejvyšší cíl našeho jednání.
1 Kor 6,13c-15a.17-20
Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišly skrze něho. Aleluja.
EVANGELIUM
Liturgické texty nedělního cyklu B patří především Markovu evangeliu, ale na několika místech jsou doplněny evangeliem Janovým, jako právě dnes. Začátek Ježíšova působení je spojen s povoláním apoštolů. Ježíšova odpověď „Pojďte a uvidíte“ je pozváním k následování.
Jan 1,35-42
Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána

K ZAMYŠLENÍ
Není tak snadné přijmout a uvěřit, že Ježíš je skutečně Božím synem. Ale jak najít odpověď? Nabízí ji sám Pán. Stačí, když člověk vstane a zkusí s Ježíšem mluvit, vydá se za ním a sleduje, jak jedná. Není to nic složitého a není třeba se bát, že něco pokazíme. Má to však určitý háček. Nelze se vydat za Pánem a přitom neopustit nic z toho, co vytvářelo náš svět do okamžiku setkání s Kristem. Stačí poslechnout Ježíšova slova: „Pojďte a uvidíte“. Pán se nesmál možná naivní otázce učedníků, ani nevyčetl Ondřejovi, že přivedl ještě někoho cizího. Naopak hledá, co v člověku je, a každému nabízí jeho vlastní úkol.

 

 

 

 

 

 

 

Svátek Křtu Páně – cyklus B, 7. ledna 2018

Vánoční dobu zakončujeme svátkem Křtu Páně. Původně se tato evangelijní událost spojovala se slavností Zjevení Páně. Jde o moment, kterým začíná Ježíšovo veřejné vystoupení. Lze číst také texty: Iz 55,1-11; 1 Jan 5,1-9.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil.“
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v 6. stol. př. Kr., v době největšího útlaku v babylonském zajetí. A právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání.
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29
Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina, který může porážet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných. Platí to i o nás?
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Aleluja.

EVANGELIUM
Křest v Jordánu je zásadním znamením Ježíšovy mise. Zde Ježíš symbolicky bere hříchy lidí na sebe z vody Jordánu, kde je stejně symbolicky zanechávali Janovi kajícníci. Proto sestupuje holubice až po křtu: Otcova láska – Duch svatý – se od této chvíle bude projevovat.
Mk 1,6b-11
Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Křest Páně není totožný se křtem, jak ho později chápe křesťanství. K Janu Křtiteli přicházejí pokorní lidé, vědomi si svého hříchu a symbolicky se nechávají omýt vodou. Křest pro křesťany je především obmytím od dědičné viny a je to reálné odstranění této překážky. Ježíš ze sebe nesmývá žádnou vinu. On přišel, aby vzal náš hřích na sebe. A když toto své rozhodnutí ukázal (Jan Křtitel přesně vystihuje, že Ježíš není pokřtěn ve stejném významu jako ostatní lidé), zjevuje se celá Nejsvětější Trojice, protože na záchraně člověka se podílí všechny tři osoby Trojice. Znamená to, že naplno začal Boží projekt záchrany.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv