Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

 

33. neděle v mezidobí - Cyklus B, 18. listopadu 2018

Dnešní nedělí vstupujeme do závěrečných čtrnácti dnů církevního roku. Téma textů se nasměruje na slovo „konec“ – konec světa, konec života… Ježíš neřeší otázku, jak bude konec vypadat v kulisách vesmíru, ale co je podstatou věci, která se odehrává již nyní! Pootevřme toto téma nikoli se strachem či povýšeným úsměvem, ale s odvahou porozumět Božímu záměru.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.
VSTUPNÍ MODLITBA
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Daniel pochází asi ze 2. stol. př. Kr. a patří mezi nejmladší ve Starém zákoně. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V samém jejím závěru (12. kap.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text bude navazovat dnešní evangelium.
Dan 12,1-3
Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

ŽALM 16
Nejen, že se Hospodin již zde stará o své věrné, ale už Starý zákon vyjadřuje naději na život po smrti. K této naději se máme i my připojit. Bůh nám chce dát život, život věčný!
Odpověď: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zacho-váváš můj úděl. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť – ani naše, ani Boží – není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.
Žid 10,11-14.18
Každý jiný kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“.
Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli obstát před Synem člověka. Aleluja.
EVANGELIUM
Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.
Mk 13,24-32
Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš nenechává nikoho na pochybách, že přijde konec světa. Dnes žijeme ve společnosti, která s něčím takovým nepočítá. Věří ve vědecké vyřešení každého ohrožení, v lidský soucit,… ale ne v konec světa, ač jde o vědecky zřejmý fakt. Ať se lidem daří lépe či hůře zvládat výkyvy dějin, přírody či vlastní lidské excesy, jediným Pánem nad světem a jeho dějinami je v posledním důsledku Bůh. Jemu se budeme zodpovídat a on také dějiny směřuje k jedinému cíli. Máme mít strach? Máme propadnout zoufalství? Ježíš vede své učedníky k jinému postoji! On „jedinou obětí přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil…“. Není třeba se bát, ale přijmout Krista a svůj život svěřit do jeho rukou. On nás vede, on s námi spolupracuje na díle rozšíření evangelia v tomto světě a on nás zachrání, až přijde onen čas.

 

 

 

 

 

 

 

 

32. neděle v mezidobí – cyklus B, 11. listopadu

Mnohokrát jsme se v životě zklamali. Dnešní neděle nám položí zásadní otázku: Dokážeme se spolehnout na Boha? Jak pracovat s naší nedůvěrou? Nebudujeme si jen drobné osobní jistoty, aniž bychom Boha brali vážně? Do této neděle tak lze položit řadu našich otázek, rozjímat o nich a také se za ně modlit.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem z pohanského Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí Izraele od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena – pohanka, která ctí Hospodina a proroka si váží, takže ho přijme k sobě a stará se o něj.
1 Král 17,10-16  Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil.“ Když mu pro ni šla, zavolal na ni: „Vezmi s sebou také kousek chleba!“ Ona odpověděla: „Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme.“ Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu. Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“ Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146
Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout navěky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nebude opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo jednou provždy a v nejvyšší míře.
Žid 9,24-28 Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích. A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé – ne už pro hříchy – ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.
EVANGELIUM
Navazujeme na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po našem úryvku přichází pouze slovo o konci věků a následný popis událostí Velikonoc. Proto význam daru chudé vdovy není diskusí nad výší příspěvků na chrám, ale shrnutím, co znamená přijmout celou Ježíšovu zvěst. Tato žena vydala Bohu svůj život a svoji budoucnost. To je akt víry!
Mk 12,38-44  Ježíš učil zástupy: „Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud.“
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: „Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Vyprávění o daru vdovy může na první pohled vypadat jako diskuse nad problematikou kostelních sbírek. Ale Ježíš směřuje jinam. Neporovnává výši darů či výdajů, ale míru, jakou se člověk spoléhá na Hospodina. Téměř každého napadne otázka: „Nebyla tato žena nezodpovědná?“ Možná, že autor zcela záměrně použil tento příběh, aby vyprovokoval zmíněnou otázku. A každého v první chvíli napadne stejná odpověď: Měla přeci být rozumná a nechat si to, co měla na živobytí. Ježíš nechválí nezodpovědnost. Všímá si odevzdanosti této ženy, která se na Boha zcela spolehla, jakkoli její situace vypadala bezvýchodně. Použité řecké slovo „bios“ znamená jak živobytí či majetek, tak také život. Ona Bohu svěřila celý svůj život. Mnohdy se i my rádi dozvíme nové, zajímavé či zábavné skutečnosti, ale velmi často nemají žádný vliv na náš život. Ježíš zvěstuje Boha, jeho pohled na svět, nabízí cestu k němu a očekávání, která Bůh má. To není místo pro pobavení se. To vyžaduje odpověď hodnou samotného Boha: dát všechno a spolehnout se na něj.

 

 

 

 

 

 

 

31. neděle v mezidobí – cyklus B, 4. listopadu 2018

V naší společnosti narazíme na řadu úsměvných paradoxů. K jednomu z nich patří často opakovaná věta: „Kdyby lidé dodržovali Desatero…“ Při bližším zkoumání ale zjistíme, že dotyčný člověk netuší, co Desatero obsahuje. Když se lidé ptají křesťanů na nejdůležitější důsledek jejich víry, narazíme často na podobné rozpaky. Co je tedy podstatou toho, v co věříme, a co je podstatou toho, k jakému jednání nás víra zavazuje?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium vznikla později než první čtyři knihy Mojžíšovy. Je opakováním zákonů, které obsahují. Jde však o výklad, klade jiný důraz. V Dt 5 se opakuje Desatero. Náš text obsahuje jednu z nejslavnějších pasáží Starého zákona, tzv. Šema Israel. Jde o vyznání i závazek víry.
Dt 6,2-6
Mojžíš řekl lidu: „Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ.
Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!“

ŽALM 18
Žalm je odpovědí na první čtení. Byli jsme Bohem pozváni a žalmista reaguje: „Miluji tě…“!
Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo, – Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, – můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! – Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, – a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, – sláva buď Bohu, mému spasiteli! – Veliká vítězství jsi popřál svému králi, – dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě listu Židům. Teologicky náročný, propracovaný text si klade základní otázku o Kristově kněžství a jeho oběti. Má až hymnický charakter, který vyjadřuje podstatu Kristova kněžství ve srovnání se starozákonním kněžstvím.
Žid 7,23-28
Bratři! V době starozákonní se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za vele-kněze lidi, kteří jsou podrobeni sla-bosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.
EVANGELIUM
S blížícím se koncem liturgického roku se také blížíme k závěru Markova evangelia. Ježíš dostává poslední otázky, svým způsobem nejzásadnější. Ježíš cituje dvě místa ze Starého zákona: Dt 6,4-5 (viz první čtení) a Lv 19,18. Ani jedna citace není z Desatera, ale obě na něj navazují, jde tedy o jeho výklad či interpretaci.
Mk 12,28b-34
Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“
Ježíš odpověděl: „První je toto: ‘Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’ Druhé je toto: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’ Žádné jiné přikázání není větší než tato.“
Učitel Zákona mu na to řekl: „Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.“
Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: „Nejsi daleko od Božího království.“ A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Bylo by zajímavé vytvořit anketu, kdo z nás má rád jaké přikázání. Ale snadno tak ztratíme to nejpodstatnější z Desatera! Všechny příkazy stojí na základním pilíři, kterým není nějaký předpis či soubor norem, ale vztah. Lidský život je utvářen dvěma základními vztahy: k lidem a k tomu, kdo nás přesahuje. Lze vším pohrdat, lze žít ve strachu, ale také lze Boha i člověka milovat. Zákoník z evangelia sice Ježíše zkouší, ale ptá se správně na to nejpodstatnější. A Ježíš ukazuje, že jeho učení se nijak neodlišuje od linie Bohem zjevených pravd vtisknutých do Tóry. Jak odpovíme my? Které přikázání je pro nás osobně nejdůležitější?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

30. neděle v mezidobí – cyklus B, 28. října 2018

Naše plány se nejednou nepodařilo naplnit. Někdy naší vinou, jindy chybou jiných lidí a někdy okolnostmi. S jakým plánem přicházíme za Ježíšem? Možná s vůbec žádným, možná s vizí vyslyšené prosby… Zkusme se ale ptát, jaký plán má pro náš život on! (Dnešní neděle je v některých kostelích slavena jako výročí posvěcení chrámu. Níže uvádíme texty 30. neděle v mezidobí.)

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text spadá přibližně do období po první deportaci (597 př. Kr.), když byl Jeruzalém obležen a vzdal se Babyloňanům. Tehdy byla část obyvatel odvedena a Jeremiáš, který zůstal, prorokuje: „…přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům…“ (Jer 30,3). V této souvislosti pak zaznívá i náš text. Příchod těhotných žen a žen v šestinedělí má dokládat, že jde o pokojný a bezpečný návrat.
Jer 31,7-9
Tak praví Hospodin: „Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!
Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.
Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem.“

ŽALM 126
Žalm navazuje na zaslíbení návratu ze zajetí domů, jak čteme v prvním čtení. Lze připojit nejen vzpomínku na dávné události, ale i naději, že Bůh proměňuje každou složitou situaci v našem životě.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu.
Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost.
Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem.
Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení listu Židům, který rozebírá, zda mohl být Ježíš veleknězem, který přinesl oběť za nás všechny. Autor nejprve předloží podmínky, které musí velekněz splnit, a následně ukazuje, jak se tyto předpoklady odráží na Ježíšovi. Čteme jen část této úvahy.
Žid 5,1-6
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.
Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“, jak říká i na jiném místě: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

EVANGELIUM
Tento text je velmi důležitý. Představuje v evangeliu předěl – jakýsi výsledek, ke kterému by měl dojít každý, kdo se s Ježíšem setkal. Na slepci lze ukázat, co znamená „setkat se s Kristem“ Nejen být uzdraven, ale poté jako učedník následovat Pána a vstoupit s ním do Jeruzaléma, abychom naplno zakusili sílu Velikonoc.
Mk 10,46-52
Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec odpověděl: „Mistře, ať vidím!“
Ježíš mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Žebrák je někdo, kdo stojí na kraji společnosti, života, zájmu. Měl výsadu, směl žebrat. Bartimaios zde zastupuje nemalou skupinu, totiž úplně každého, komu není lhostejné, že kolem prochází Bůh. A Ježíš jeho nouzi vidí. Jde o vzorové setkání člověka s Bohem. Tento muž bez perspektivy dostává příležitost žít. Jeho Stvořitel ho oslovuje a mění jeho prázdnotu v naplněný život. Okolí Bartimaia zrazovalo, jen překáží, je navíc, ruší… Bůh vidí nouzi člověka, ale očekává náš zájem, odvahu chtít se Bohu přiblížit. A nejen to, je naší motivací pouhé vyřešení našeho problému, nebo jde o setkání s Bohem? Podstatná je poslední věta evangelia. Uzdravený žebrák neodchází za svými zájmy, ale jde za Kristem, doslova stoupá vstříc Jeruzalému (zde je i geografický výškový rozdíl 1000 m!). Kdo se ke Kristu nepřipojí, nepozná sílu přicházejících Velikonoc.

 

 

 

 

 

 

 

29. neděle v mezidobí - Cyklus B, 21. října 2018

Dnešní neděle je tradičně zaměřena na misie, za které se budeme modlit. Texty liturgických čtení přebíráme z liturgického mezidobí. Nejen v politice, ale i mnoha dalších situacích života narážíme na potřebu některých lidí ovládat druhé, ať silou či psychicky. V textech Písma se zastavíme nad otázkou: Co je to pokušení „zneužít moc“?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Dnešní text je část tzv. čtvrté písně o trpícím Služebníku. Liturgie přebírá jen ty verše, které hovoří o „zástupné“ úloze Služebníka. Tato tajemná postava se nedá ztotožnit s Izajášem, s Kýrem (perským osvoboditelem) ani s izraelským národem, ale jen s Mesiášem Nové smlouvy.
Iz 53,10-11
Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého Služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

ŽALM 33
Bůh jedná někdy podivuhodným způsobem jak v Písmu či dějinách, tak i v našich vlastních životech. Můžeme se připojit k žalmistovu obdivu Božích cest, které vedou k naší záchraně.
Odpověď: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
Čteme jeden z klíčových textů Nového zákona. Autor listu vysvětluje Ježíšovo velekněžství. Podle Starého zákona jen velekněz mohl vstoupit v chrámě do velesvatyně před Boha a prosit za lid. Ježíš je velekněz, který vstoupil do jiného chrámu – do samého nebe, aby se za nás přimlouval. Jeho kněžství je podstatně jiné, než měli starozákonní levité. A díky němu můžeme vstoupit i my!
Žid 4,14-16
Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme svého vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy se nedopustil hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Syn člověka přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíš jde do Jeruzaléma vstříc potupnému ponížení. Učedníci to však zatím stále nechápou, jak dosvědčuje i jejich prosba o čestné místo. A tak Kristu nezbývá, než je znovu poučit o pravém „žebříčku hodnot“: být tím posledním, sloužit druhým skrze sebedarování.
Mk 10,35-45
K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“
Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“
Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“
Oni mu odpověděli: „Můžeme!“
Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“
Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nám přijímání svátostného pokrmu pomáhá, abychom správně užívali věcí pomíjejících a celým srdcem toužili po tom, co je věčné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Jedno z velkých pokušení vedle pýchy, požitku a závislosti na bohatství je pokušení moci. Být tím, kdo ovládá jiné, rozhoduje o dějinách, určuje běh světa. Tato nemoc je snadno vidět na politicích, ale i čelních představitelích businessu, možná někdy i církve. U obyčejných lidí nemusí být hned zjevná. Přesto hraje velkou roli. Mít moc nad blízkými, podřízenými, ovládat v rodině… Je třeba vědět, že jde o nemoc, závislost, která spoutá, zaslepí a ochromí. Nejde o šťastné lidi! Ježíš proto stanovuje pro křesťany nové pravidlo pro ty, kdo řídí nebo vládnou: být služebníkem. Nenechat se obsluhovat, ale sloužit. Jak to udělat v praxi?

 

 

 

 

 

 

 

 

28. neděle v mezidobí - Cyklus B, 14. října 2018

Běžným úkolem dospělého člověka bývá zajištění chodu rodiny, ať jde o bydlení, příjem, možnosti rozvoj dětí i partnerů, ale i finanční polštář pro horší časy. Dnes si ale položíme otázku, zda omezení peněz nebo času jsou vždy jen problém a nepříjemná skutečnost? Nemá slovo „chudoba“ v určitém smyslu své legitimní místo v přístupu k životu, výchově i podnikání?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří mezi nejmladší ve Starém zákoně. Zmiňovaná moudrost ani tak chytrostí, ale skutečným uměním života. Vede k Bohu. Jako by zde autor záměrně nevyjádřil, zda moudrost je něco či někdo. Odpověď najdeme až o dvě stě let později v Novém zákoně.
Mdr 7,7-11
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

ŽALM 90
Teprve když člověk zjistí, že hranice nejsou jen omezením, ale i cestou k moudrosti, může naplno zpívat tento žalm. Opřeme se s důvěrou o Boha a připojme se k žalmistovi.
Odpověď: Nasyť nás, Pane, svou slitovností, abychom se radovali.
Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky! Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, – za léta, kdy jsme zakoušeli zlé. Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, – tvá sláva jejich synům. – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ
Propracovaný text listu Židům obhajuje legitimitu Kristova kněžství, a tím také vykoupení. Ve čtvrté kapitole předkládá důkazy z Písma. A právě tyto důkazy autor podtrhuje slovy, která dnes čteme. Jde o moc a sílu Božího slova.
Žid 4,12-13 Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.
EVANGELIUM
Pokračujeme v textech, které jsou v rámci Markova evangelia věnovány učedníkům. Oni mají především porozumět. Život věčný není jen otázkou splnění předpisů (viz Mk 10,2 – minulá neděle). Jde o svobodu srdce, v níž opustíme vlastní svět jistot a opřeme se o Boha. Proto je důležité číst nejen první část úryvku (Mk 10,17-22), ale i druhou (v. 23-31). Bůh skutečně náš život a naše srdce naplní.
Mk 10,17-30 Když se Ježíš vydával na cestu, přiběhl nějaký člověk, poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“
Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: ‘Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!’“
On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.
Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“
Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“
Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“
Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“
Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš svatým tělem a drahou krví svého Syna; vyslyš naše pokorné prosby a dej, ať nás přijímání tohoto pokrmu stále pevněji spojuje s tebou, abychom měli účast na tvém božském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Přísloví praví: „Sytý hladovému nevěří.“ Čím větší bohatství a komfort užíváme, tím více si náš život bez toho ani neumíme představit. Apoštol Petr říká: „My jsme opustili všechno…“ Je to pro běžného člověka reálné? Bohatý člověk z evangelia trpěl jednou ze základních duchovních nemocí: byl závislý na své jistotě. Jedinou skutečnou jistotou je Bůh. Šlo o jeho srdce, které bylo schopné ctít Boha jen z pozice člověka bezpečně skrytého za jistotami, které si vybudoval či zdědil. V takové situaci není schopen své bohatství proměnit k něčemu, co ponese užitek. Bohatství už není nástrojem, ale poutem, které neumožňuje svobodný vztah. Výzva tedy nezní: „Všechno hned rozdejme.“ Ale: „Postavme svoje jistoty především na Bohu.“ Je moudré hospodařit, plánovat, šetřit! Ale nikoli ochrnout úzkostí. Možná dnes nejde ani tolik o peníze, jako o náš čas nebo potřebu být výslovně oceněn ostatními či pocit velké volnosti a nezávislosti…

 

 

 

 

 

 

 

 

 

27. neděle v mezidobí - cyklus B, 7. října 2018

Jednou z velkých celospolečenských otázek dnešní doby v západní kultuře je chápání manželství. Dnes se zcela vážně diskutuje, zda jde o volné spojení dvou mužů či dvou žen a za jakých okolností je manželství vázáno na otázku dětí a jejich výchovy. Jaký je Boží pohled na manželství? Neměli bychom se dnes intenzivně modlit za porozumění významu manželství současnou společností?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna ...

1. ČTENÍ
Dříve než Mojžíšovy knihy představí Zákon, poučí čtenáře o základních souvislostech. První je otázka existence světa a jeho vztahu k Bohu. Zdá se, že text vznikl z více pramenů, a proto se např. popis stvoření v Gn 1 a Gn 2 liší. Text čteme s ohledem na základní informaci o pohledu Boha na vztah muže a ženy.
Gn 2,18-24. Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil.“ Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl je k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: „To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata.“ Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk.

ŽALM 128
Žalm reaguje na téma manželství, o které půjde v evangeliu. Zdařilé manželství je důvodem modlitby díků!
Odpověď: Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života.
Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, – kdo kráčí po jeho cestách. – Budeš jísti z výtěžku svých rukou, – bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva – uvnitř tvého domu. – Tvoji synové jako výhonky oliv – kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, – který se bojí Hospodina. – Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, – abys viděl štěstí Jeruzaléma – po všechny dny svého života. Abys viděl syny svých synů: – Pokoj v Izraeli!

2. ČTENÍ
Až do konce liturgického roku budeme číst list Židům. Jde o systematicky koncipovaný text vysvětlující Kristovo kněžství. Autor chce povzbudit ty, kteří zřejmě již léta praktikují křesťanskou víru a ochabují. Začíná úvahou o andělech, kteří jsou velmi vážení, ale Boží Syn je vznešenější (Žid 1,5) a my, lidé, jsme skrze Krista přijati za bratry tohoto vznešeného Syna Božího.
Žid 2,9-11. Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby – z milosti Boží – za všechny lidi podstoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Aleluja.
EVANGELIUM
V 6.–10. kapitole Markova evangelia se Ježíš soustředí na péči o učedníky. Jim vše pečlivě vysvětluje. Uvedený úryvek poukazuje na náročnost evangelia, ale také závaznost Božího rozhodnutí. Hned vzápětí Marek ukazuje, že Ježíš nebyl nepřátelský rodině a dětem.
Mk 10,2-16
Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: „Co vám přikázal Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz! Na začátku při stvoření však Bůh ‘učinil lidi jako muže a ženu’. ‘Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.’ Už tedy nejsou dva, ale jeden. A proto: co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Matky přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo nepřijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde.“ Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Manželství bylo i pro starověkého Izraelitu velké téma. Jak otázka rozvodu, tak i vztahu k dětem. Bůh ale skrze svého Syna říká jasně: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ Slovo „spojil“ lze překládat jako „spojil jedním společ-
ným jhem“, tedy formou, jak společně táhnout za jeden provaz (či spíše oj). Ale současně se zde mluví o spojení muže a ženy, dvou polarit, které se vzájemně doplňují. Díky tomu dítě vidí jak mužský, tak ženský vzor a dostává základní vybavení, jak se orientovat v dalším životě. Dnes se tento pohled zpochybňuje. Je dobré snažit se porozumět důvodům takového zpochybnění. Ale nelze nevidět, že jde o Boží pohled a nejen lidskou konstrukci.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

26. neděle v mezidobí - cyklus B, 30. září 2018

Možná jsme byli někdy svědky scény, kdy pubertální dívka stála před zrcadlem zoufalá nad tím, jak vypadá. Snad jsme se pousmáli. Není nám ale příkladem, abychom se do zrcadla svého nitra podívali i my? Možná jsme se tehdy měli do zrcadla podívat sami, abychom se zavčasu upravili! Takovým zrcadlem budou dnes texty čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechno, co jsi nám učinil, Bože, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v nejstarších dějinách Izraele (cca 1300 př. Kr.). Židé zakusili Boží vysvobození ze zajetí Egypta, ale stále Bohu nevěří, a proto reptají. Mojžíš je tím unaven a volá o pomoc. Bůh mu dává sedmdesát starších. Dva z nich prorokují mimo předpokládaný rámec stánku úmluvy. Jsou předobrazem scény z dnešního evangelia.
Nm 11,25-29
Hospodin sestoupil v oblaku a mluvil k Mojžíšovi; vzal z ducha, který spočíval na něm, a dal ho sedmdesáti mužům starcům. Když na nich duch spočinul, dostali se do prorockého vytržení, ale později se to už nestalo. Dva muži z nich zůstali v táboře, jmenovali se Eldad a Medad. I na nich spočinul duch, neboť byli mezi těmi, kdo byli písemně určeni. Nevyšli však do stánku úmluvy a dali se do prorokování v táboře.
Tu přiběhl jeden chlapec a oznámil Mojžíšovi: „Eldad a Medad prorokují v táboře.“ Jozue, syn Nunův, Mojžíšův služebník od mládí, řekl: „Pane můj, Mojžíši, zabraň jim v tom!“ Mojžíš mu odpověděl: „To tak žárlíš kvůli mně? Kéž by Hospodin udělal z celého národa proroky, kéž by dal Hospodin spočinout svému duchu na nich!“

ŽALM 19
Existují dvě mezní hranice nebezpečné pro kvalitní praxi víry: lhostejnost a úzkoprsost (strach). Přidejme se k modlitbě o pravdivou a čistou bázeň před Hospodinem.
Odpověď: Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé.
Tvůj služebník si na ně dává pozor – a velmi bedlivě je zachovává. – Kdo však pozná každé pochybení? – Očisť mě od chyb, jež jsou mi skryty!
Chraň svého služebníka před zpupností, – ať mě neovládne! – Pak budu bez úhony – a vyvaruji se velkého hříchu.

2. ČTENÍ
Zde vrcholí Jakubova obžaloba těch, kteří se domnívají, že mají veškerou budoucnost (zajištění, jistotu) ve svých rukou (viz Jak 4,13-17). Ostrá slova jsou i dnes voláním po spravedlivé mzdě našim zaměstnancům či uhrazení využívaných služeb (dnes často proudících ze třetího světa).
Jak 5,1-6
Nuže tedy, vy boháči: plačte a naříkejte nad strastmi, které na vás přijdou. Vaše bohaté zásoby hnijí a vaše šatstvo rozežírají moli. Vaše zlato a stříbro rezaví, a ten rez bude svědčit proti vám a stráví vaše tělo jako oheň. Hromadili jste si majetek i v tyto poslední dny.
Ale mzda, o kterou jste ošidili sekáče, kteří vám požali pole, ta mzda křičí a křik vašich ženců pronikl k sluchu Pána zástupů. Na zemi jste hýřili a oddávali se rozkoším, krmili jste se i tehdy, když už už nastávala řež. Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o život – a on se vám nebrání.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.
EVANGELIUM
Textu předchází Ježíšova předpověď utrpení a nepochopení, když se učedníci místo soucitu hádají o prvenství. Jak odpověděl Jan na Ježíšovu výtku (verš 38)? Odvedením pozornosti a snahou zalíbit se („my jsme mu bránili“). Proto následují přísná slova.
Mk 9,38-43.45.47-48
Jan řekl Ježíšovi: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem.“
Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi. Kdokoli vám podá číši vody proto, že jste Kristovi, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.
Kdo by svedl ke hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří věří ve mne, pro toho by bylo lépe, aby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.
Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez ruky, než abys přišel s oběma rukama do pekla, do neuhasitelného ohně. Svádí-li tě tvoje noha, usekni ji! Je pro tebe lépe, abys vešel do života bez nohy, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. Svádí-li tě tvoje oko, vyloupni ho! Lépe, abys vešel do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde jejich červ nehyne a oheň nehasne.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pamatuj na své slovo, Hospodine, kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nás toto přijímání obnoví, a když slavením Kristovy oběti zvěstujeme jeho smrt, ať jsme připraveni spolu s ním trpět, abychom měli také podíl na jeho slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Jak odporné je potkávat křivé lidi nebo ty, kdo se za každou cenu snaží zalíbit. Nejednáme tak někdy i my? Dnešní texty jsou velmi kritické. Ve všech čteních potkáváme „malého“ člověka, který se snaží získat výhodu na úkor někoho druhého. Nerozumí nebo nechce vidět věci pohledem „krále“, ale jde mu čistě o jeho malé já. Druhými lidmi zřejmě pohrdá nebo jsou mu lhostejní. Ale Bůh vnímá všechny! Proto následuje ostrá kritika: Slova o useknutí ruky či nohy nejsou myšlena doslovně, ale ukazují, jak radikálně máme řešit koketování se zlem, sobectvím a pokušením.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

25. neděle v mezidobí – cyklus B, 23. září 2018

Dnešní neděle otevírá dvě perspektivy: Co je cílem Božího plánu záchrany? Ve druhém pohledu, jak konkrétně máme jednat v běžném životě, abychom naplnili Boží vůli. Jde o dvě rozdílné skutečnosti?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti je asi nejmladší text Starého zákona. Její hlavní téma je umění žít v souladu s Bohem. Pošetilci nechtějí o souladu či „poslušnosti Bohu“ slyšet a vysmívají se jí, dokonce ji obcházejí zlem. Ale moudrost hned vzápětí (2,21-22) ukazuje krátkozrakost takového jednání.
Mdr 2,12a.17-20
Bezbožníci řekli: „Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“

ŽALM 54
Tento žalm je modlitbou víry. Víme, že v Bohu je naše síla, a to i navzdory nepřátelům či zlu. Připojme se k této modlitbě důvěry.
Odpověď: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, – svou mocí mi zjednej právo! – Bože, slyš moji modlitbu, – popřej sluchu slovům mých úst!
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, – násilníci mi ukládali o život, – na Boha nebrali ohled.
Hle, Bůh mi pomáhá, – Pán mě udržuje naživu. – Budu s radostí při-
nášet oběti, – chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

2. ČTENÍ
Svatý Jakub rozvíjí ve třetí kapitole otázku pravé moudrosti, kterou vykresluje na konkrétních příkladech. V závěru kapitoly popisuje vlastnosti „pravé moudrosti“. A na to navazuje textem s jasně cílenou kritikou jednání konkrétního společenství a jeho nešvarů.
Jak 3,16 – 4,3
Milovaní! Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kdejaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Bůh vás povolal kázáním evangelia, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM
Navazujeme na předchozí neděle a pokračujeme v Ježíšově cestě do Jeruzaléma vstříc událostem Velikonoc. Ježíš učedníky připravuje na svoji smrt a vzkříšení. Ale oni řeší otázku svých kariérních pozic. Ježíš tak zakouší od učedníků nepochopení. Teprve samotné Velikonoce jim otevřou oči a porozumí.
Mk 9,30-37
Ježíš a jeho učedníci procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: „Syn člověka bude vydán lidem do rukou a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane.“ Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: „O čem jste cestou rozmlouvali?“ Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
Ježíš se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“
Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: „Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Tys dal svá nařízení, Hospodine, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty obnovuješ naše síly svými svátostmi; pozvedej nás neustále svou pomocí, abychom vytrvalou spoluprací s tvou milostí směřovali ke spáse. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Kde končí správná snaha zajistit sebe a blízké a kde začíná sobectví? Ježíš mluví k učedníkům o Božím plánu záchrany nejen učedníků, ale lidstva v jeho dějinách. Apoštolové ale přemýšlejí nad nejbližšími dny a nad tím, jak se udržet v Pánově přízni. Když by stejnou úvahu o „udržení se v přízni“ nahlíželi perspektivou Božího plánu, okamžitě by věci byly jasné. Není chybou hledat výhody. Chybou je hledat výhody pouze pro nejbližší čas bez ohledu na cíl, ke kterému kráčíme, a na ty, kteří jdou s námi.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

24. neděle v mezidobí - cyklus B, 16. září

Možná jsme si někdy položili otázku, kterou věřícím často pokládají lidé nepraktikující víru: Není Bůh plodem či otrokem našich představ? Nejde vlastně jen o nás? Druhá otázka míří do našich zažitých představ: Nemá to křesťan těžší, má-li „nést svůj kříž“, tedy nemá trpět víc na rozdíl od ostatních lidí, kteří Krista nepřijali?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v babylonském zajetí (6. stol. př. Kr.), kam byli židé odvedeni na 40 let. V Iz 50 oslovuje Hospodin Izrael. Není to Bůh, kdo opustil svůj lid, ale Izrael odešel od Pána. Tuto Boží věrnost dokumentuje Hospodinův služebník, který, ač napadán, přesto věrně kráčí s Božím poselstvím. Všichni ti, kdo ho urážejí, nakonec poznají, že Hospodin neustoupí ze své věrnosti a záměru Izrael zachránit.
Iz 50,5-9a
Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou.
Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben. Blízko je můj obhájce! Kdo se chce se mnou přít? Postavme se spolu! Kdo je mým protivníkem? Ať přistoupí ke mně! Hle – Pán, Hospodin mi pomáhá! Kdo mě odsoudí?

ŽALM 116
Tento žalm je modlitba důvěry v okamžiku ohrožení. To nemusí být jen žalmistovou realitou. Může se stejně tak stát i naší modlitbou důvěry.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. Nebo: Aleluja.
Miluji Hospodina, neboť slyšel – můj prosebný hlas, – neboť naklonil ke mně svůj sluch – v den, kdy jsem ho vzýval. Obepjaly mě provazy smrti, – dostihly mě smyčky podsvětí, – uvízl jsem v tísni a trýzni. – Hospodinovo jméno jsem vzýval: – „Ach, Hospodine, zachraň mi život!“ Hospodin je milostivý a spravedlivý, – Bůh náš je milosrdný. – Hospodin chrání prosté lidi; – pomohl mi, když jsem byl v bídě. Vždyť vysvobodil můj život ze smrti, – mé oči ze slz, mé nohy z pádu. – Budu kráčet před Hospodinem – v zemi živých.

2. ČTENÍ
O živé víře má smysl mluvit jen tam, kde je podložena skutečnými činy. V historii církve byl tento pohled dáván do protikladu s texty svatého Pavla. Ten ovšem mluvil o jiném aspektu vztahu víra – skutky: naše skutky nejsou platidlem, kterým si kupujeme nebe, Boha či lásku. Jsou odpovědí na přijatý Boží dar.
Jak 2,14-18
Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: „Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se“ – ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je jim to platné?
Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá. Ale někdo by mohl říci: „Ty máš víru a já mám skutky.“ Ukaž mi tu svou víru, která je beze skutků! Já ti však ze svých skutků mohu dokázat svou víru.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Aleluja.
EVANGELIUM
Od šesté kapitoly Markova evangelia se mění základní důraz Ježíšovy činnosti. Nyní nám evangelista popisuje Kristovu péči o učedníky. Potřebují nejen objevit Ježíše jako mocného divotvůrce, ale především začít chápat jeho mesiánský úkol. Proto Pán na Petrovo vyznání reaguje první předpovědí své smrti a vzkříšení.
Mk 8,27-35
Ježíš vyšel se svými učedníky do vesnic u Césareje Filipovy. Cestou se ptal svých učedníků: „Za koho mě lidé pokládají?“
Řekli mu: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za jednoho z proroků.“
Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“
Petr mu odpověděl: „Ty jsi Mesiáš!“
Tu je přísně napomenul, aby to o něm nikomu neříkali. Potom je začal poučovat, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, ale po třech dnech že vstane z mrtvých. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat. On se však obrátil, pohleděl na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z očí, satane! Neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak vzácná je tvá milost, Bože; lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Mocným působením svátostného pokrmu ovládni, Bože, celé naše nitro, aby v nás nepřevládlo naše lidské smýšlení, nýbrž božská síla této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V běžných rozhovorech s lidmi lze často objevit několik očekávání, která je přivádějí k diskusi o Bohu. Tím prvním je zvědavost, resp. touha po nějakém zajímavém zážitku. Jiní lidé očekávají, že Bůh vyřeší jejich problém. Další se k němu připojí, protože je to velký vůdce a oni se mohou schovat ve stínu někoho mocného. Ale ani jedna ze skupin nehledá Boha pro něj samotného. Jenže právě o to jde. A má to také svoje překážky. A právě tyto bariéry dělící člověka od Boha Ježíš odstranil svou obětí. V tom spočívá mesiášství, abychom my měli otevřený přístup k Bohu. A Ježíš ukazuje, co znamená být blízko Bohu: je to sebevydání do absolutní míry. Toto sebedarování dělá nejen člověk, ale především Bůh! Ač to na první pohled vypadá jako strašlivá oběť smrti, ve skutečnosti je to jediná cesta k plnosti života.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

23. neděle v mezidobí – cyklus B, 9. září 2018

Nejednou se setkáváme s rozlišováním lidí na „věřící“ a „nevěřící“. Jedni jsou jakoby čistí a druzí nečistí. Mohou být „věřící“ také nečistí a naopak? Jak to vidí Bůh? Dnešní evangelium nám napoví. Cílem ovšem není vzbudit obavy, ale zakusit radost z Božího daru svobody.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento text pochází pravděpodobně z 8. stol. př. Kr. a končí jím celek výroků proti pohanským národům. Vystupuje zde protiklad děsivého údělu pohanských národů ohrožujících Izrael vůči jásotu a veselí Božího lidu, který je znamením Božího vítězství.
Iz 35,4-7a
Řekněte malomyslným: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“
Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod.

ŽALM 146
Žalm opakuje radost prvního čtení. Všimněme si sloves, která charakterizují Boží jednání, a připojme se k této chvále.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja.
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout navěky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Ve druhé kapitole Jakub otevírá velké téma Nového zákona: víra versus skutky. Jakub bude pranýřovat víru, která je jen teoretická a skutky se neprojevuje. V našem textu toto téma otevírá konkrétní příklad. Jeho platnost je po mnoha staletích stále aktuální.
Jak 2,1-5
Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: „Prosím, posaď se tady na čestné místo.“ Ale tomu chuďasovi řeknete: „Ty stůj tamhle“ nebo „Sedni si tady u mých nohou“. Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil Bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

EVANGELIUM
V předchozím textu (Mk 7,1-23) Ježíš vedl ostrou diskusi o předpisech rituální čistoty. Přejde území Týru, Sidónu i Dekapole, které bylo pohanské, tedy nečisté. Vstoupí do „čisté“ Galileje. Zde je hluchý člověk. Tato nemoc je symbolem nečistých, ale i nechápajících. Všichni potřebují uzdravení!
Mk 7,31-37
Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali.
Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys poslal svého milovaného Syna, aby tvým slovem a svátostným pokrmem sytil a živil tvůj lid; dej, ať nás přijímání těchto jeho darů přivádí k trvalé účasti na jeho životě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Hluchý a němý je symbolem každého, kdo nerozumí. Je to Izraelita, patří mezi vyvolený národ, a přeci nechápe. Proč? Brání mu „ne-moc“, tedy nějaký nedostatek. Ježíš nepřišel odsoudit ty, kdo mají nedostatky, přišel je uzdravit. Nejde tu především o fyzickou omezenost, ale o duchovní limit. Není rozdíl mezi vyvoleným národem a ostatními národy. Všichni jsou „nemocní“ a potřebují Boží dotyk. Dovolíme Pánu, aby se takto dotknul nás? Stojíme o jeho uzdravení?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

22. neděle v mezidobí – cyklus B, 2. září 2018

Začíná školní rok a s ním jako by se změnila i témata čtení. Vracíme se k Markovu evangeliu a na několik nedělí nahlédneme do Listu sv. Jakuba. Dnešní text evangelia otevře velké téma: Co je epikie a jak se odlišuje od rebélie? A připojme dnes modlitbu za ty, kdo nastupují do školy, i za jejich učitele.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium je shrnutím, ale i novou interpretací Mojžíšova zákona. Po úvodu (tři kapitoly) shrnujícím příchod do Izraele začíná naším textem opakování zákona. Slavnostní úvodní formule naznačuje význam dokumentu a jeho poslání.
Dt 4,1-2.6-8
Mojžíš řekl lidu toto: „Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme? A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji?“

ŽALM 15
Kratičký Žalm 15 (jen 5 veršů) opěvuje základní přesvědčení: kdo žije v souladu s pravidly Božího zákona, je šťastný. Jistě jsou někdy okolnosti života komplikované, přesto však základní pravidla Božího zákona vedou ke štěstí a je skvělé, že je můžeme znát a žít podle nich.
Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá. Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Kdo nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ
Jakubova epištola hned od prvních veršů začíná ostrým tónem. Jakub povzbuzuje zkoušené, ale ostře kárá ty, kdo se povyšují. Na to navazuje náš text. Je povzbuzením k pokoře a k radosti z Božího a nikoli jen našeho díla.
Jak 1,17-18.21b-22.27
Bratři moji nejmilejší! Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno u hvězd otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe. Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Aleluja.
EVANGELIUM
Od 6. verše 6. kapitoly Markova evangelia se mění vztah Ježíš – farizeové – učedníci. Ježíš se soustředí na učedníky a prohlubuje se neporozumění farizeů. Ve vybraném textu jsou vypuštěny důležité pasáže ukazující tento posun (v. 17). Popsaná scéna je přesto stěžejní pro pochopení Ježíšova postoje k Zákonu: Neruší Zákon ve smyslu anarchie. Naopak požaduje, aby jednotlivé příkazy byly v našem jednání naplněny vnitřním obsahem: víme, proč takto jednáme.
Mk 7,1-8.14-15.21-23
Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: ‘Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.’ Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě, všichni, a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem, který v nás živí lásku; prosíme tě: ať nám tento pokrm dává sílu, abychom tě milovali a sloužili ti ve svých bratřích. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zákon a norma mají velký význam, určují, co je a co není správné. Platí však vždy? Bez porozumění smyslu daného předpisu je jeho bezhlavé plnění nesmyslné (mluví se odborně o epikii – smysluplný výklad zákona). Některé okolnosti totiž mohou význam předpisu zcela změnit. Nejde o systematické navádění, jak zákony obcházet. Jde o zvnitřnění smyslu, tedy porozumění proč a přijetí tohoto pohledu na mravní jednání do svého života. Jaký význam má předpis o čistotě? Jak se týká nás a naší běžné životní praxe?

 

 

 

 

 

 

 

21. neděle v mezidobí – cyklus B, 26. srpna 2018

S Bohem je to těžké. Často bychom chtěli znát přesné vysvětlení, proč jsou věci tak či onak, ale Bůh nám ho nesděluje. Co ve svých důsledcích znamená uvěřit? Během prázdninových nedělí jsme četli eucharistickou řeč z Janova evangelia. Budeme číst poslední část. Opustí učedníci svého mistra, když nerozumí?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Jozue líčí nesnadný okamžik vstupu Izraelitů do zaslíbené země. Tato kniha nepopisuje přesné historické události, vznikla mnohem později. Slavnostním jazykem nabízí teologický výklad skutečností. Proto končí (Joz 24) slavnostní obnovou smlouvy s Bohem: Jozue dá Izraeli na vybranou – přijmout, či odmítnout Boží smlouvu.
Joz 24,1-2a.15-17.18b
Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“ Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

ŽALM 34
Tento žalm nás po tři týdny provází. Je v něm živý příběh víry související s dramatem eucharistie.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinovy očí hledí na spravedlivé, – k jejich volání se skloní jeho sluch. – Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. – Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. Spravedlivý mívá mnoho soužení, – Hospodin však ho ze všech vyprostí. – Chrání všechny jeho kosti, – ani jedna z nich nebude zlomena. Zloba uštve bezbožníka k smrti, – kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ
Čtení patří do závěrečné části listu, v níž svatý Pavel povzbuzuje čtenáře k životu podle evangelia. Obsahuje prvky dobového pohledu na manželství. Ovšem důležitější je odhalit, v čem povzbuzuje ženy a v čem muže. Obě strany mají svá úskalí a své úkoly. Nepřehlédněme významné srovnání manželství a církve!
Ef 5,21-32
Bratři! Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám spasitel svého tajemného těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem. Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. ‘Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.’ Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.
EVANGELIUM
Vyvrcholení! Tak lze nazvat závěrečné verše 6. kapitoly. Ježíš nejen nastínil podstatu spásy (vlastní oběť), ale naznačil, jak se stát účastnými této oběti, totiž přijetím jeho těla a krve. Pít krev je výslovně zakázáno, stejně jako jíst lidské maso! Není divu, že Izraelité jsou zděšeni. Klíčová je otázka adresovaná apoštolům a Petrova reakce: „My jsme uvěřili, proto zůstaneme, i když nerozumíme.“
Jan 6,60-69

Mnozí z Ježíšových učedníků řekli: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: „Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří.“ Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí. A dodal: „Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Země se sytí plody tvého díla, Hospodine. Dáváš růst bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb i víno k radosti lidského srdce.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš učedníky postavil před hotovou věc. S jeho tělem a krví se to má tak, že budou pokrmem a nápojem. Ani se učedníků nezeptal… Jak by ale mohli posoudit Boží záměr, když ještě nezažili Velikonoce? Podobně ani my často neznáme, jak se události budou vyvíjet, a přeci Bohu vyčítáme. Je jasné, že jsou situace úsměvné a okamžiky skutečně dramatické. My ovšem nedokážeme domyslet dosah událostí a často je vidíme pouze svýma očima. Bůh ale jedná s láskou. Ví, proč a jak mají věci být. Má šanci získat naši důvěru?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

20. neděle v mezidobí – cyklus B, 19. srpna 2018

Napadlo nás někdy zastavit se nad rituály, které běžně doma či v práci děláme, a ptát se, proč je konáme? Jistě, často je to jasné, ale některé svůj původní význam ztratily, a přesto je konáme. Po několik nedělí se zabýváme důležitým textem Janova evangelia vztahujícím se k eucharistii. Nepřistupujeme k ní jen mechanicky? Co vlastně znamená? Všimněme si dnes míst, kde budeme číst o pokrmu, nasycení či hladovění.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Přísloví vznikla jako soubor jednotlivých krátkých výroků z nejrůznějších oblastí lidského života. Ale najdeme zde i ucelenější části: Devátá kapitola je podobenství o moudrosti a hlouposti, které jsou symbolizovány dvěma ženami. Obě něco předkládají, ale jejich nabídka nese odlišné ovoce.
Př 9,1-6
Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o sedm sloupů. Pobila dobytek, smísila víno, připravila také svůj stůl. Poslala své služebnice volat z vyvýšenin města: Kdo je nezkušený, ať sem přijde, kdo je bez rozvahy, toho chci učit. Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! Nechte dětinství, a budete žít, po cestě poznání choďte!

ŽALM 34
Pokračujeme z minulé neděle citací 34. žalmu. Šťastný život není zcela totožný s velkým bohatstvím, uzná ním či mocí. Žalmista velebí Boha za to, co vede ke skutečnému štěstí.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Bojte se Hospodina, jeho svatí! – Těm, kdo se ho bojí, nic nechybí. – Mocní strádají a hynou hlady, – nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina. Pojďte, synové, a slyšte mě, – naučím vás bát se Hospodina. – Miluje kdo život? – Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, – své rty od falešných slov. – Chraň se zlého a čiň dobré, – hledej pokoj a usiluj o něj!

2. ČTENÍ
Již v minulých nedělích jsme připomněli, že autor nejprve mluvil o životě ve společenství a na to navázal poučením, co patří a nepatří do života společenství. V těchto jednotlivých poučeních a povzbuzeních pokračuje i v naší perikopě.
Ef 5,15-20
Dávejte dobrý pozor, bratři, jak se máte chovat, ne jako nemoudří, ale jako moudří; dobře využívejte času, protože žijeme ve zlých dobách. Nechovejte se tedy nerozumně, ale mějte na mysli, co je vůle Páně. Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem. Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíšova řeč o chlebu života se posouvá do vyhrocené fáze. Nejprve se točila kolem many, kterou Bůh dal Izraeli na poušti. Nyní ale Kristus ztotožní novou manu se svým tělem (doslova „masem“) a krví. Nejde o symbol, ale o skutečný pokrm. Pro řádného Izraelitu bylo naprosto nemyslitelné, aby jedl lidské maso. A Ježíš jde ještě dál. Účast na „hostině jeho těla“ je účastí na společenství s Bohem.
Jan 6,51-58
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný, a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Jíst něčí tělo? To je děsivá představa. Jíst ovšem znamená, že díky pokrmu se my sami stáváme života schopnými. Možná by nám pomohlo srovnání s mateřským kojením, kdy se dítě sytí z těla matky. Bez její pomoci by nepřežilo. V eucharistii se setkáváme s Kristem, který se za nás zcela vydal – zemřel. To je obraz oběti, která byla obětována místo obětníka! Oběti podle Písma se účastnili ti, kdo jedli maso z ní připravené jako pokrm. Ježíš využil starozákonní představy, aby nabídl zcela nový způsob osobního setkání s darujícím se Bohem. On se vydává nám a my se sytíme jeho obětí. A tak máme život!

 

 

 

 

 

 

 

 

19. neděle v mezidobí – cyklus B, 12. srpna 2018

V posledních nedělích jsme otevřeli téma eucharistie na základě čtení z 6. kapitoly Janova evangelia. Ježíš tuto neděli již nepokrytě posune téma od náznaků k plnému odkrytí karet. Nejde o maličkosti, jde o život věčný. Jakou roli a jaký skutečný význam v našem životě hraje eucharistie?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Děj příběhu se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli, který byl mnohem více rozvolněný ve víře v Hospodina. Eliáš je zde jediný Hospodinův prorok. Na hoře Karmel se ostře postavil proti pohanství. Sklidil tak nenávist manželky krále – propagátorky pohanských kultů. Eliáš utíká stovku kilometrů do pouště. Je na pokraji svých sil. Ale Bůh ho povede i nyní.
1 Král 19,4-8
Eliáš šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi si můj život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ Lehl si a pod tou kručinkou usnul. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ Podíval se, a hle – u jeho hlavy chléb upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul. Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by pro tebe byla příliš dlouhá.“ Vstal, najedl se a napil a šel v síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorebu.

ŽALM 34
Po tři týdny budeme v souvislosti s evangeliem připomínat tento žalm. „Hledal jsem pomoc a nalezl jsem ji!“ Bůh je dobrý! To je zkušenost nejen žalmisty, ale také Eliáše i mnoha křesťanů.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech. Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl – kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je. – Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, – blaze člověku, který se k němu utíká.

2. ČTENÍ
List uvažuje o církvi a čtvrtá kapitola řeší otázku života ve společenství. Na to navazuje klíčovým požadavkem přijetí Boha do vlastního života, což znamená opustit svět zla a dát své síly dobru. Autor v listu Efezanům (Ef 4,25 – 5,13) nastiňuje charakter takového života.
Ef 4,30 – 5,2
Bratři! Nezarmucujte svatého Božího Ducha, který vám vtiskl svou pečeť pro den vykoupení. Daleko ať je od vás každá zahořklost, prchlivost, hněv, hádání, nactiutrhání a všechny druhy špatnosti. Spíše buďte k sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jak i Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. Ano, napodobujte Boha jako jeho milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe, praví Pán; kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme na pokračování šestou kapitolu evangelia sv. Jana. Při slavení Velikonoc si Izraelité připomínali i dar many. Jan zřejmě vytváří paralelu k reptání Izraelitů na poušti, než dostali manu, protože také v 6. kapitole Janova evangelia židé reptají na „chléb z nebe“, jak Ježíš sám sebe nazve. Všimněme si spojení „dávat chléb“ a vazby „já dávám“. Na poušti sytí manou Bůh, zde dává chléb Kristus.
Jan 6,41-51
Židé reptali proti Ježíšovi, že řekl: „Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.“ Namítali: „Copak to není Ježíš, syn Josefův? Známe přece jeho otce i matku. Jak tedy může tvrdit: ‘Sestoupil jsem z nebe’?“ Ježíš jim odpověděl: „Přestaňte mezi sebou reptat! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: ‘Všichni budou vyučeni od Boha.’ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Pro židy bylo Ježíšovo slovo provokací. Z nebe může sestoupit jen Bůh a jeho dary! Ježíš ale nejedná ze sebe. On vydává své tělo a svůj život z lásky k Otci a k člověku. „Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel.“ Jan využívá určité dvojznačnosti významů. Ježíš mluví jak o skutečném pokrmu, který mají jíst ti, kdo ho přijali, tak ale mluví také o přijetí Krista do srdce jako Pána našeho vlastního života. Stává se tím, co sytí naše duchovní nitro, stává se zdrojem našeho života: „Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky.“

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18. neděle v mezidobí – cyklus B, 5. srpna 2018

Minulou neděli jsme začali rozvíjet meditaci nad pojmem eucharistie. Ježíš však nezačíná úvahu velkou teoretickou teologií, ale velmi osobní otázkou: Co hledáme? Proč přicházíme na mši svatou? Proč se modlíme? Co je nejhlubší důvod našeho hledání?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Exodus vypráví o vyjití Izraele z egyptského otroctví (před rokem 1200 př. Kr.). V předchozí kapitole zní vítězná píseň o přechodu Rudého moře. A hned vzápětí Izrael pochybuje. Ale Bůh jejich pochybnost obrátí v požehnání, ba dokonce tak předznamená mnohem větší dar – eucharistii.
Ex 16,2-4.12-15
Celé společenství synů Izraele reptalo na poušti proti Mojžíšovi a Árónovi. Synové Izraele jim řekli: „Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme seděli u hrnců masa a jedli chléb dosyta. Vyvedli jste nás na tuto poušť, abyste umořili celé shromáždění hladem!“ Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, jako déšť vám sešlu chléb z nebe. Lidé vyjdou a každý den si nasbírají dávku na den. Chci je zkoušet, zda půjdou v mém zákoně, nebo ne. Slyšel jsem reptání synů Izraele. Řekni jim toto: Kvečeru budete jíst maso a zrána se nasytíte chlebem. Poznáte, že já jsem Hospodin, váš Bůh.“ Když nastal večer, přilétly křepelky a pokryly celý tábor. Zrána padla rosa na tábor kolem dokola. Pokrývka z rosy se rozplynula, a hle – na povrchu pouště bylo cosi drobného, šupinatého, jemného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele viděli, ptali se navzájem: „Co je to?“ – neboť nevěděli, co to je. Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dává k jídlu.“

ŽALM 78
Autor tohoto žalmu nejen vzpomíná, ale také ukazuje Boží jednání na konkrétních událostech exodu z Egypta. Mimo jiné připomíná i manu.
Odpověď: Hospodin jim dal nebeský pokrm.
Co jsme slyšeli a poznali, – co nám otcové vyprávěli, – příštímu pokolení budeme vypravovat – slavné Hospodinovy činy i jeho moc. Poručil mrakům nahoře – a otevřel brány nebes, – seslal na ně déšť many, aby se najedli, – a dal jim nebeský pokrm. Člověk jedl chléb silných, – pokrm jim poslal do sytosti. – Přivedl je do své svaté země, – k horám, které získala jeho pravice.

2. ČTENÍ
Čtvrtá kapitola Listu Efezanům je věnovaná životu ve společenství. Pavel zná realitu a nekreslí žádný naivní obraz. Naopak! Snaží se přivést čtenáře, kteří donedávna žili pohanskými mravy, k plnému rozhodnutí pro Boha, a tedy k zřeknutí se pohanských praktik.
Ef 4,17.20-24
Bratři! Říkám vám a zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! Jejich smýšlení je neplodné. Takhle jste se tomu přece o Kristu neučili! Vy jste přece o něm slyšeli a jako křesťané jste byli poučeni podle pravdy, která je v Ježíšovi, že máte odložit starého člověka s dřívějšími způsoby života, který je chtivý rozkoší a žene se do zkázy. Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.
EVANGELIUM
V šesté kapitole se otevře velké téma „chleba života“. V první části se vypráví o nasycení pěti tisíc. Lidé viděli zázrak a jsou fascinováni. A právě to otevře diskusi, kterou budeme sledovat po několik nedělí! Tématem bude víra a „nová mana“, kterou je sám Kristus.
Jan 6,24-35
Když zástup viděl, že ani Ježíš, ani jeho učedníci nejsou na břehu, nasedali do člunů, přijeli do Kafarnaa a hledali Ježíše. Když ho našli na druhé straně moře, zeptali se ho: „Mistře, kdy jsi sem přijel?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli z těch chlebů. Neusilujte o pokrm, který pomíjí, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu; ten vám dá Syn člověka. Otec, Bůh, ho osvědčil svou pečetí.“ Zeptali se ho: „Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ Ježíš jim odpověděl: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal.“ Řekli mu: „Jaké tedy ty děláš znamení, abychom ho viděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši předkové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‘Chléb z nebe jim dal jíst.’“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám: Chléb z nebe vám nedal Mojžíš, ale pravý chléb z nebe vám dává můj Otec; neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ Prosili ho tedy: „Pane, dávej nám ten chléb pořád.“ Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty o nás stále pečuješ a občerstvuješ nás chlebem života; prosíme tě, provázej nás svou mocnou ochranou, abychom dosáhli věčné spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš se pustil velmi ostře do konfrontace se zástupem: „Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste se dosyta najedli.“ Je to trapné, ale pravdivé. Bůh chce rozdávat svoji posilu, ale nejde to bez vztahu mezi darujícím a obdarovaným. Podmínkou je uvěřit, že Bůh je dobrý, že chce člověka učinit šťastným. Zástup Ježíši přes velké znamení nevěří! Pán má připravený obrovský dar, znamení nesmírnosti své lásky, nabízí člověku účast na Božím životě… Jsou ovšem lidé ochotni uvěřit? A my?

 

 

 

 

 

 

 

 

17. neděle v mezidobí – cyklus B, 29. července 2018

Po několik nedělí budeme číst z 6. kapitoly Janova evangelia o chlebu života. Příběh navazuje na evangelium z minulé neděle, i když zaznělo v Markově podání. Vše začne „zápletkou“, o které dnes budeme číst a která rozběhla velké a velmi důležité teologické vyprávění. Dílčí téma této neděle podobně jako minulou neděli je Boží štědrost a všímavost k lidské nouzi.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v polovině 9. stol. př. Kr. a patří do zpráv o mocných činech proroka Elíši, nástupce proroka Eliáše. Hospodinovo slovo se současně stává zaslíbením do budoucna, které se naplní v evangeliu.
2 Král 4,42-44
Nějaký člověk přišel z Bál Šališa a přinesl v chlebníku Božímu muži Elizeovi chléb z prvotin, dvacet ječných chlebů a jídlo z rozdrcených čerstvých zrn. Elizeus řekl svému služebníku: „Dej to lidem, ať se najedí!“ Služebník mu odpověděl: „Jak mám tohle dát stovce lidí?“ Elizeus řekl: „Dej to lidem, ať se najedí, neboť tak praví Hospodin: Budou jíst, a ještě zbude.“ Dal jim to tedy, najedli se, a ještě zbylo podle Hospodinova slova.

ŽALM 145
V prvním čtení bylo zachyceno, jak se zaslíbení stávají skutečností. Hospodin skutečně nasytí hladové! To platí i v našem osobním životě.
Odpověď: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Oči všech doufají v tebe – a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. – Otvíráš svou ruku – a sytíš vše živé s laskavostí. Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách – a svatý ve všech svých činech. – Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, – všem, kdo ho vzývají upřímně.

2. ČTENÍ
List Efesanům se věnuje pojmu církev, vztahu Krista a církve, ale také vztahům uvnitř církve. Jedním ze základních problémů každého společenství je odlišnost – lidí, nadání, darů i sil.
Ef 4,1-6
Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
Začínáme číst 6. kapitolu Janova evangelia a budeme ji po pět nedělí sledovat. Tento dlouhý text (71 veršů) má několik dramatických zlomů a řadu teologických výroků. Odrazovým můstkem je zázrak, o němž nyní čteme. Jak se ukáže dále, cílem je vysvětlení Kristova sebedarování v eucharistii!
Jan 6,1-15
Ježíš odešel na druhou stranu Galilejského neboli Tiberiadského moře. Šel za ním velký zástup, protože viděli znamení, která konal na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Bylo krátce před židovskými velikonočními svátky. Když Ježíš pozdvihl oči a uviděl, jak k němu přichází velký zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se ti lidé najedli?“ To však řekl, aby ho zkoušel, protože sám dobře věděl, co chce udělat. Filip mu odpověděl: „Za dvě stě denárů chleba jim nestačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“ Jeden z jeho učedníků – Ondřej, bratr Šimona Petra – mu řekl: „Je tu jeden chlapec, ten má pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ Ježíš řekl: „Postarejte se, ať se lidé posadí!“ Bylo pak na tom místě mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Potom Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se najedli, řekl učedníkům: „Seberte zbylé kousky, aby nepřišlo nic nazmar!“ Sebrali je tedy a bylo to plných dvanáct košů kousků, které po jídle zbyly z pěti ječných chlebů. Když lidé viděli znamení, které udělal, říkali: „To je jistě ten Prorok, který má přijít na svět!“ Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále. Proto se zase odebral na horu, úplně sám.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Text Janova evangelia v šesté kapitole nabízí bohatý materiál k úvahám o eucharistii. Vyprávění začíná lehkou zápletkou – lidé nemají na opuštěném místě dostatek jídla. Ale již zde potkáváme první impulz k uvažování: Bůh vidí lidskou nouzi a umí ji řešit. Není lhostejný. Ježíš rozdává! A pomáhají zde apoštolové. Mají sami jen velmi málo, ale i s tím Bůh dokáže pracovat. Stačí toto „málo“ Bohu nabídnout.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

16. neděle v mezidobí – cyklus B, 22. července 2018

Stará se Bůh o člověka? Tato neděle otevře téma péče Boha o člověka, jeho přístupu a také jakou roli v tom všem mají lidé. Bůh jedná jako skutečný otec či chceme-li, jako dobrý pastýř.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš začal působit v době rozkvětu Izraele jako profesionální prorok na dvoře krále Jóšiáše. Po cca patnácti letech se situace změní a Izrael stojí na pokraji největší krize (po roce 609 př. Kr.). Králové stále mění spojence, Izrael podléhá dobyvatelům, zrazuje vazalské smlouvy… V době zmatku a chaosu Pán přislibuje pevného pastýře, který své stádo povede.
Jer 23,1-6
Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu – praví Hospodin. Proto praví Hospodin, Bůh Izraele, o pastýřích, kteří pasou můj lid: Vy jste rozptýlili mé stádo a rozehnali jste ho, nestarali jste se o ně; proto já se postarám o vás pro špatnost vašich skutků – praví Hospodin. Já sám shromáždím zbytky svého stáda ze všech zemí, kam jsem ho vyhnal, a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Vzbudím nad nimi pastýře, kteří je budou pást, nebudou se již bát ani strachovat, už se neztratí – praví Hospodin. Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budu nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost“.

ŽALM 23
Tento žalm patří mezi nejznámější. Je modlitbou důvěry ve chvílích, které nejsou lehké!
Odpověď: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, – dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, – vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. – Občerstvuje mou duši. Vede mě po správných cestách – pro svoje jméno. – I kdybych šel temnotou rokle, – nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. – Tvůj kyj a tvá hůl, – ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl – před zraky mých nepřátel, – hlavu mi mažeš olejem, – má číše přetéká. Štěstí a přízeň mě provázejí – po všechny dny mého života, – přebývat smím v Hospodinově domě – na dlouhé, předlouhé časy.

2. ČTENÍ
List Efezanům ve druhé kapitole vysvětluje, že spása je dar, a nikoli zásluha. Pak otevře téma spásy pohanů. V 11. a 12. verši ukazuje, že pohané kdysi žili bez Boží milosti. Ale nyní jsou rozdíly mezi židy a pohany setřeny. Od 14. verše (druhé věty čtení) cituje hymnus na smíření židů a pohanů. Nyní jsou všichni jedno v Kristu.
Ef 2,13-18
Bratři! Protože jste nyní spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části – (židy i pohany) – spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a kří- žem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.
EVANGELIUM
Perikopa navazuje na minulou neděli, kdy Pán vyslal učedníky na první misii. Ježíš si všímá únavy učedníků. Ale události se seběhnou tak, že bude následovat zázračné nasycení nečekaně shromážděného zástupu.
Mk 6,30-34
Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Učedníci jsou v plné práci, obsluhují zástup, hovoří s lidmi, obhajují mistra, naslouchají mu. Dokonce byli na první misijní cestě po dvojicích a zažili, že Boží moc byla s nimi. Ale Pán nevidí především výkon, ale je samotné. Bůh si všímá nás, výkon je až na nějakém druhém či dalším místě. První je člověk. A stejně Kristus reaguje, když uvidí zástup, který touží po Bohu. Řecké slovo, které zde zazní, označuje slitování či soucit. Bůh je soucitný a není lhostejný. Jak ale vyřešit nouzi všech? Brzy učedníci zažijí zázrak Božího soucitu. Nyní především vidí, že Ježíš je hluboce lidský!

 

 

 

 

 

 

 

 

15. neděle v mezidobí – cyklus B, 15. července 2018

Co by se stalo, kdybychom nyní dostali přímo od Boha pokyn: „Jdi a veřejně hlásej evangelium sousedům ve své ulici.“ Asi bychom se hodně lekli. Ježíš ovšem takto vyslal své učedníky. Nebyli to teologové ani vyškolení misionáři. Přesto jejich mise měla úspěch. Jak je to s hlásáním evangelia, jeho úspěchem a misionáři dnes?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Amos je nejstarší prorocká kniha Starého zákona (8. stol. př. Kr.). Prorok působil v sousedním státě – Severním Izraeli. V předchozím textu vyhlásil čtyři hrozivá proroctví. Na dvě Bůh reagoval slitováním, ale druhá dvě se naplní! Izrael reaguje odmítnutím. Amos ovšem nestaví úspěch mise na sobě. On je laik. Vše stojí na Božím pověření.
Am 7,12-15
Amasjáh, kněz v Betelu, řekl Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: ‘Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!’“

ŽALM 85
Žalm jako by reagoval na vyhnání Amose. Kdyby Izrael poslechnul, pak by zakusil mnohé požehnání. Připojme se k modlitbě a nehořekujme jen nad světem.
Odpověď: Pane, ukaž nám své milosrdenství!
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: – jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté. – Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, – aby sídlila jeho velebnost v naší zemi. Milosrdenství a věrnost se potkají, – políbí se spravedlnost a pokoj. – Věrnost vypučí ze země, – spravedlnost shlédne z nebe. Hospodin též popřeje dobro – a naše země vydá plody. – Spravedlnost bude ho předcházet – a spása mu půjde v patách.

2. ČTENÍ
List Efezanům začíná náročným hymnem, text však konstatuje řadu důležitých věcí. Autor používá právnickou logiku: Jestliže nás získal vykoupením, pak jsme jeho. Proto si již nedělejme starosti, jak se Bohu přiblížit. Jsme jeho!
Ef 1,3-14
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. V něm máme vykoupení skrze jeho krev, odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost, kterou nám tak bohatě projevil s veškerou moudrostí a prozíravostí: seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, jak se mu to líbilo a jak si to napřed sám u sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy: že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi. A skrze něho jsme se stali Božím majetkem, jak jsme k tomu byli předem určeni úradkem toho, který vše působí podle rozhodnutí své vůle. Tak máme sloužit k tomu, aby se šířila chvála o jeho božské velebnosti, my, kteří jsme už dříve kladli své naděje do Mesiáše. Skrze něho se dostalo i vám potvrzení od slíbeného Ducha svatého, když jste přijali slovo pravdy, radostnou zvěst o své spáse, a když jste v něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení, protože si nás Bůh získal jako svůj majetek, abychom sloužili ke chvále jeho božské velebnosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Otec našeho Pána Ježíše Krista ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal. Aleluja.
EVANGELIUM
V evangeliu minulé neděle jsme četli o odmítnutí Ježíše v místě jeho domova. Učedníky se stávají ti, kteří Ježíše přijmou, i když k tomu nejsou vzdělaní. Kristus je „zmocňuje“, oni zakoušejí jeho sílu při hlásání a Bůh skrze ně působí. Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy.
Mk 6,7-13
Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, děkujeme ti, že smíme vždy znovu slavit památku smrti a vzkříšení tvého Syna, a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Papež František často mluví o církvi, která se má vrátit ke svému základnímu úkolu hlásat evangelium. Apoštolové jsou dnes většinou vnímáni jako první biskupové, tedy profesionálové ve své roli. Avšak ve chvíli, kdy je Pán pověřil první misií, nebyli o nic větší profesionálové než jejich sou- sedé nebo my. A přeci mělo jejich počínání velký úspěch. Vše totiž stojí nejen na schopnostech, ale především na moci Boží. A ta může působit stejně i dnes!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

14. neděle v mezidobí – cyklus B, 8.července 2018

Starší lidé vědí svoje, když jim zamilovaná vnoučata vypráví o své životní lásce. Znají dobře, že postupně vyplynou chyby každého, i kdyby byl sebelepší. Někdy však s drobnými chybami odmítneme všechno, tedy i to dobré, co tito mladí mají. Podobně na tom byl i Ježíš, vždyť ho mnozí „dávno znali“... Jsme připraveni skutečně zaslechnout, co nám Kristus říká? Vždyť ho již také dobře známe…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Ezechiel vystupuje po vpádu Babyloňanů do Izraele a odvedení části obyvatel do zajetí (po roce 597 př. Kr.). „Co se stalo? Kde je Bůh, když jsme byli vydáni?“ ptají se. Boží hlas skrze proroka však neustal, a to i přes hřích Izraelitů. Prvně musí vědět, že Bůh je neopustil! Až v druhé části knihy zazní řešení.
Ez 2,2-5
Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví: „Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni – ať už poslechnou, nebo ne, – je to vskutku vzpurné plemeno – musí poznat, že byl mezi nimi prorok!“

ŽALM 123
Poslušnost Bohu není závislost ani otroctví, ale odvaha sledovat Boží jednání a umění žasnout nad ním. Jediný Bůh dává plnost lidské důstojnosti.
Odpověď: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje
Zvedám své oči k tobě, – který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí – na ruce svých pánů. Jako oči služebnice hledí – na ruce své paní, – tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, – dokud se nad námi nesmiluje. Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, – neboť jsme přesyceni pohanou. – Přesycena je naše duše – výsměchem boháčů, pohanou pyšných.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se zřejmě dostal do sporu s korintskými křesťany. Nevěří mu a Pavel se musí hájit. V 11. kapitole ukazuje, co všechno prožil, jak nasadil život, co zažil s Bohem… A pak navazuje naším textem: Bůh chrání pokoru „ostnem“. I když nevíme, oč šlo, je zřejmé, že pro Boha naše slabost není problém.
2 Kor 12,7-10
Bratři! Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.
EVANGELIUM
Ač Pán koná zázraky (5. kapitola), je nepochopen a odmítán. Jeho moc zakusí jen ti, kteří ho přijmou (uvěří), a ti tvoří jeho pravý domov. Argumenty pro odmítnutí (je to syn Mariin, známe ho…) však znamenají, že Ježíš je pravý člověk. Je zde také diskutované místo o Ježíšových bratrech (přeloženo „příbuzný“). Řecké slovo se užívalo jak pro bratry, tak i bratrance.
Mk 6,1-6
Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Bůh nám často textem, který se čte při mši, touží něco sdělit. Někdy jde o poučení, jindy povzbuzení nebo i napomenutí. Nejednou můžeme narazit na to, že my však při čtení přestaneme vnímat. Jak neztratit pozornost? V jádru problému může být podobný postoj jako v evangeliu: „Vždyť my už víme…“ Vědět však neznamená porozumět. Dnešní neděle může být výzvou: Pojďme se rozhodnout chtít slyšet! Vždyť Bůh dnes oslovil právě nás!

 

 

 

 

 

 

 

 

13. neděle v mezidobí – cyklus B, 1. července 2018

Dnešní nedělí vstupujeme do prázdnin, a proto dnešní texty týkající se smrti mohou vypadat mimoběžně. Nejde nám však o téma smrti jako takové, ale o odvahu zastavit se v době většího klidu nad důležitými tématy našeho života a dovolit Bohu, aby naše srdce otevíral pro skutečnou víru.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří k nejmladším textům Starého zákona (cca 150 př. Kr.). Obsahuje pozdní židovskou teologii. Náš úryvek vybírá ze dvou míst úvodu knihy, kde zazní téma smrti spravedlivého. Autor obhajuje spravedlivé a vysvětluje, jak se Bůh dívá na jednání svévolníků.
Mdr 1,13-15; 2,23-24
Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo; stvořené věci na světě přinášejí prospěch, jed zhouby v nich není; ani smrt na zemi nevládne. Spravedlnost smrti nepodléhá. Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti, ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět, zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci.

ŽALM 30
Modlitba vysvobození z područí smrti je vždy velice emocionální. Tak je tomu i ve slovech tohoto žalmu.
Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel nejprve popsal, jak velký dar připravili v Makedonii pro církev v Judsku (Sk 11,29; 24,17), a vybízí Korinťany ke stejné sbírce. Výzva není teorií ekonomie, ale vyslovuje zásadní požadavek rovnosti, resp. solidarity.
2 Kor 8,7.9.13-15
Bratři! Jako vynikáte po každé stránce: ve víře i ve slově, v poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i v tomto díle lásky. Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, jak stojí v Písmu: „Kdo nasbíral mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.
EVANGELIUM
Ježíšovo vyučování formou podobenství (4. kapitola) vystřídala série zá- zraků (5. kapitola): On má moc nad přírodou, démony a nyní vystoupí jeho moc nad nemocí, a dokonce nad smrtí! Nejde o show, ale o upevnění ve víře, proto Pán apeluje na víru.
Mk 5,21-43
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla zázračná moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, zbavena svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, lidi, jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel do světnice, kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. Lidé byli úžasem jako bez sebe. Ježíš jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, měli jsme účast na slavení Kristovy oběti a jedli jsme z jejího ovoce; ať se nám to stane zdrojem nové síly, abychom tě nikdy nepře- stávali milovat a přinášeli trvalý užitek. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Evangelijní příběh může hluboko zasáhnout každého, kdo tolik touží pomoci druhým, nemá ovšem jak. Je třeba postřehnout, že úsek evangelia především cílí na učedníky! Pán potřebuje vysvětlit, co znamená víra! Nejde o zapamatování si pouček ani o účast na bohoslužbách. Na nemocné ženě i na zoufalém tatínkovi je vidět zápas víry. Skutečná víra se proměňuje v důvěru v Boha. Ohrožení života v příběhu se tak stává především událostí víry.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv