Panna Maria Svatohostýnská

Informační panel pro poutníky a turisty

je v provozu denně od 6:20 do 20:00.
Zobrazení cyklicky rotují v nastavených intervalech a ty je možno ovládat a měnit mechanickými tlačítky na zdi vedle panelu.
Levé tlačítko zastaví zobrazení na jednu minutu, pravé přepne na další zobrazení
a urychlí tak prohlížení. Je možné i vícenásobné stisknutí.
Prostřední tlačítko zobrazení vrací.
Přesný čas
Přesný čas

11. neděle v mezidobí – cyklus B, 17. června 2018

S nadsázkou by se tato neděle dala označit jako rozjímání o růstu od semene po vzrostlý strom. Cílem ale nebude úvaha o ovocnářství či lesnictví, ale o Božím království. Jak se Boží království projevuje dnes? Může růst i v dnešních podmínkách naší země? A jak se to projevuje v našem osobním životě?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ezechiel působí v začátku 6. stol. př. Kr. Izrael byl dobyt babylonským králem, mnoho lidí, včetně proroka, bylo odvedeno do zajetí. Nově dosazená vláda v Izraeli (král Sidkijáš) hledala tajné spojenectví s Egyptem, což skončilo o deset let později zdrcující tragédií. Ezechiel prorokuje tyto události (Ez 17), ale zaslibuje Boží řešení – mesiáše. I z toho mála, co zbude, může vzejít!
Ez 17,22-24
Tak praví Pán, Hospodin: „Já vezmu z vrcholku vysokého cedru slabou větévku, ulomím ji z jeho nejvyšších výhonků a zasadím ji sám na vysoko vyčnívající hoře. Na vysoké Izraelově hoře ji zasadím, vyžene větve, vyraší výhonky, ponese plody, stane se nádherným cedrem. Pod ním budou hnízdit ptáci všeho druhu, budou hnízdit ve stínu jeho ratolestí. Poznají pak všechny polní stromy, že já jsem Hospodin: ponižuji strom vysoký, povyšuji strom nízký, dávám uschnout stromu zelenému, vypučet stromu suchému. Já, Hospodin, jsem to řekl a učinil.“

ŽALM 92
Navazujeme na tematiku stromu, růstu, přírody. Tato přirovnání prolínají Starým zákonem na mnoha místech. Za obraznou řečí lze vidět ty, kteří žijí podle Božího zákona.
Odpověď: Dobré je chválit Hospodina.
Dobré je chválit Hospodina, – opěvovat tvé jméno, Svrchovaný! – Zrána hlásat tvé milosrdenství – a za noci tvou věrnost. Spravedlivý pokvete jak palma, – poroste jak cedr na Libanonu. – Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, – pokvetou v nádvořích našeho Boha. Ještě ve stáří budou přinášet užitek, – zůstanou šťavnatí a svěží, – aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, – má skála, v němž není nepravosti.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se musí hájit: jeho úmysly jsou skutečně od Boha. Proto nezastírá před čtenáři svoji svízelnou situaci (2 Kor 4,7-12). Realita tohoto světa není cílem naší pouti, ten je za její hranicí. Pavel tím nezpochybňuje dar života a nutnost ho chránit. Všimněme si také z hlediska obsahu víry důležité zmínky o Božím soudu.
2 Kor 5,6-10
Bratři! Jsme ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. To proto, že v nynějším stavu v Boha jen věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domově těla zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Semeno je Boží slovo, rozsévač je Kristus. Každý, kdo ho nalezne, vytrvá navěky. Aleluja.
EVANGELIUM
Podobenství mají pomoci porozumět světu víry, jde o obraznou řeč a nelze je vykládat doslova. Boží království tedy není ani člověk, ani semeno, ale „je to s ním podobně, jako když…“. Hořčičné semínko (Sinapis nigra, hořčice černá) může vyrůst do několika metrů.
Mk 4,26-34
Ježíš řekl zástupu: „Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno; ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. Země sama od sebe přináší plody: napřed stéblo, potom klas, pak zralé zrno v klasu. Když pak se ukáže zralý plod, hned člověk vezme srp, protože nastaly žně.“ Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím ho znázorníme? Je jako hořčičné zrnko: Když se zasévá do země, je menší než všechna semena na zemi, ale když je zaseto, vzejde a přerůstá všechny jiné zahradní rostliny; vyžene tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“ Mnoha takovými podobenstvími jim hlásal Boží slovo, jak to mohli pochopit. Bez podobenství k nim nemluvil. Když však byl se svými učedníky sám, všechno vysvětloval.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pozvals nás, Bože, k hostině, která je obrazem jednoty všech, kdo byli ve křtu spojeni s Kristem; dej, ať působením této svátosti roste a upevňuje se jednota tvé církve. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nejednou můžeme propadnout pocitu, že v dnešní době se evangelium nemůže rozšířit. Nicméně mnohem důležitější je pohled upřený na Boha. On je hlavní silou evangelia, nikoli lidská obratnost. Bůh nás ujišťuje, abychom se nebáli opřít se o víru, i když se jeví jako malá. A platí to také o nás samotných. Odevzdat svůj život víře, jakkoli se zdá drobná ve srovnání s ostatními úkoly, přinese našemu životu velký užitek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

10. neděle v mezidobí – cyklus B, 10. června 2018

Další neděle mezidobí nabízí více témat k zamyšlení. Prvním okruhem, na který může padnout pozornost, je rodina Kristových následovníků. A z toho se rodí otázka, kdo patří do společenství církve. Druhou otázkou je působení ducha zla. Koho tím Kristus označuje a jak vypadají důsledky jeho působení?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Popis prvotního hříchu pokračuje v našem textu vyšetřováním události. Hříchem vstoupil nesoulad mezi muže („adam“ znamená „člověk“) a ženu. Adam svaluje vinu na ženu, žena na hada. Prvotní duchovní čistota se ztratila. Bůh se zlem nevede žádnou diskusi a rovnou ho odsoudí! To předznamenává Ježíšovo jednání v dnešním evangeliu.
Gn 3,9-15
Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ Bůh řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“

ŽALM 130
Zkušenost hříchu je bolestivá. Člověk zklamal druhé i sebe. V této situaci se žalmista modlí s důvěrou, že Bůh má moc uzdravit hřích i zlo!
Odpověď: U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.
Z hlubin volám k tobě, Hospodine, – Pane, vyslyš můj hlas! – Tvůj sluch ať je nakloněn – k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, – Pane, kdo obstojí? – Ale u tebe je odpuštění, – abychom ti mohli v úctě sloužit. Doufám v Hospodina, – duše má doufá v jeho slovo, – má duše čeká na Pána – více než stráže na svítání. Více než stráže na svítání – ať čeká Izrael na Hospodina, – neboť u Hospodina je slitování, – hojné je u něho vykoupení. – On vykoupí Izraele – ze všech jeho provinění.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se hájí proti nařčení, že se chlubí sám sebou. Mluví o pravé slávě působené Bohem a odkazuje na vlastní slabost. Připomíná slova o pokladu víry, který máme v „hliněné nádobě“. Odvolává se na druhou knihu Mojžíšovu (Ex 34,29-30), kde se Mojžíšovi po setkání s Bohem rozzářila tvář. Slovo „sláva“ v hebrejštině znamená též „hmotnost“.
2 Kor 4,13 – 5,1
Bratři! Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: „Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil“, věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho. Všecko to se přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet lidí bude potom projevovat vděčnost k Boží oslavě. A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. Víme totiž, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nyní bude vládce tohoto světa vypuzen, praví Pán; a já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny lidi k sobě. Aleluja.
EVANGELIUM
Dnešní text navazuje na vyvolení dvanácti učedníků. Marek naším textem podtrhne význam nové rodiny – učedníků. K porozumění Bohu totiž nejsou klíčové rodové vazby, konexe ani zvláštní studia (učitelé Zákona), ale otevřenost Božímu Duchu.
Mk 3,20-35
Ježíš vešel do jednoho domu a znovu se shromáždil zástup lidu, takže se nemohli ani najíst. Jakmile o tom uslyšeli jeho příbuzní, vypravili se, aby se ho zmocnili; říkalo se totiž, že se pomátl na rozumu. Učitelé Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma, tvrdili o Ježíšovi: „Je posedlý Belzebubem. Vyhání zlé duchy s pomocí vládce zlých duchů.“ Zavolal si je a mluvil k nim v podobenstvích: „Jak může satan vyhánět satana? Je-li království v sobě rozdvojeno, takové království nemůže obstát. Je-li dům v sobě rozdvojen, takový dům nebude moci obstát. Jestliže satan vystoupil proti sobě a je rozdvojen, nemůže obstát, ale je s ním konec. Nikdo přece nemůže vniknout do domu siláka a uloupit jeho věci, jestliže toho siláka napřed nespoutá. Teprve potom mu dům může vyloupit. Amen, pravím vám: Všechno bude lidem odpuštěno, hříchy i rouhání, kterých se dopustili. Kdo by se však rouhal Duchu svatému, nedojde odpuštění navěky, ale bude vinen věčným hříchem.“ To řekl proto, že tvrdili: „Je posedlý nečistým duchem.“ Přišla jeho matka a jeho příbuzní. Zůstali stát venku a dali si ho zavolat. Kolem sedělo plno lidí.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, ochrano má!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, milosrdný Bože, dej, ať nás léčivé působení této svátosti zbavuje špatných sklonů a přivádí nás k tomu, co je správné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nejednou jsme to zažili, že údajní odborníci přesně vědí, že… Mají, prý, klíč k Ježíšově moci uzdravovat: Jedná mocí největšího z démonů. Ježíš snadno vysvětluje, jak je takový argument hloupý. V příměru o silákovi však skrytě zaznívá otázka, kdo je tedy tak silný, aby siláka přemohl? Ten, kdo koná zázraky uzdravení! Ježíš je mocnější než kníže démonů! Tato neochota vidět pravdu se stává kamenem úrazu nejen pro farizeje, ale i pro nejbližší – rodinu a příbuzné. Pochopí, kým Ježíš je?

 

 

 

 

 

 

 

 

9. neděle v mezidobí – cyklus B, 3. června 2018

Po období postu a Velikonoc se vracíme do běžného roku („mezidobí“). Na některých místech se na dnešní neděli přesouvá slavnost Těla a krve Páně. Na ostatních místech otevřeme v liturgických čteních téma „sedmého dne“, tedy dne odpočinku. Co to v dnešním kontextu života znamená a jak tento den správně zachovávat?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Navazujeme na předchozí neděli. Čteme jedno z přikázání Desatera. Ve srovnání s verzí Desatera ve dvacáté kapitole druhé knihy Mojžíšovy je zde odlišné odůvodnění.
Dt 5,12-15
Toto praví Hospodin: „Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě – aby si mohl odpočinout tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty. Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní.“

ŽALM 80
Žalm se vrací k Desateru a zmiňuje slavnost, jejímž hlavním podnětem bylo vyjití z Egypta (nejspíš svátek stánků nebo Velikonoce).
Odpověď: Plesejte Bohu, který nám pomáhá.
Zanotujte píseň, udeřte na buben, – na líbezně zvučící citeru a harfu. – Zadujte do trub v den novoluní, – v den úplňku, v čas našeho svátku. Takový je příkaz v Izraeli, – je to zákon Jakubova Boha. – Nařízení, které dal Josefovi, – když se postavil proti egyptské zemi. Slyšel jsem neznámý mně hlas: – „Zbavil jsem jeho šíji břemena, – z jeho rukou jsem vzal koš robotníka. – V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě. Nesmíš mít boha jiného, – nesmíš se klanět bohu cizímu! – Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, – já jsem tě vyvedl z egyptské země.“

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se obhajuje před nařčením, že prosazuje sám sebe (2 Kor 3,1-6). Považuje se za zvěstovatele Krista jako Pána a sebe chápe jako služebníka tohoto evangelia (2 Kor 4,5).
2 Kor 4,6-11
Bratři! Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad víry máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.

EVANGELIUM
V ročním cyklu B, který letos čteme, nahlížíme především do Markova evangelia. Nejprve čteme o Kristu, který koná první zázraky a povolává učedníky. Ve druhé kapitole se objeví spory se zákoníky a farizei. Sobota byla židy chápána jako posvátný den, kdy nikdo nesměl cokoli dělat. Ježíš v obraně cituje příběh z dvacáté první kapitoly první knihy Samuelovy (1 Sam 21,2-7).
Mk 2,23 – 3,6
Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: „Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?“ Odpověděl jim: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu – bylo to za velekněze Abiatara – a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?“ A řekl jim: „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!“ Ježíš opět vstoupil do synagogy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat. On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: „Vstaň, pojď doprostřed.“ Pak se farizeů zeptal: „Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo zabít?“ Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: „Vztáhni ruku!“ Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku. Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijali jsme, Bože, tělo a krev tvého Syna a prosíme tě: veď nás svým Duchem, abychom tě vyznávali nejen ústy, ale celým životem, a tak vešli do nebeského království. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Co znamená slavit den Hospodinův? Pro křesťany se klíčovou stala oslava Božího vítězství nad zlem, hříchem a smrtí. To nastalo vzkříšením den po sobotě. Jde tedy o oslavu. Proto Bůh vyzývá k odpočinku. Co dnes tento pojem znamená? Práce v současné době má v mnoha případech odlišnou podobu, než v době kočovníků na polopoušti. Podmínky současného světa značně mění formy odpočinku, avšak stále platí: je to den věnovaný Bohu a blízkým. Ne práci, obchodu či starostem.

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Nejsvětější Trojice – cyklus B, neděle 27. května

Dnešní den církev slaví tajemství samotného Boha. Vnitřní svět Boha můžeme nahlížet pouze skrze to, jak jsme ho jako lidé mohli poznat. Proto se v prvním čtení zadíváme na zkušenost, jakou s Bohem učinili Izraelité, ve druhém čtení nahlédneme do zkušenosti s Duchem svatým. Evangelium představí Nejsvětější Trojici jako ústřední téma zvěstování, které klade Ježíš učedníkům na srdce

VSTUPNÍ ANTIFONA
Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium je pojata jako Mojžíšovo shrnutí všech událostí záchrany z Egypta. Opakuje, ale také znovu interpretuje celý Zákon. Čtvrtá kapitola je závěrem úvodní části. Autor nejprve připomíná dějiny vyjití z egyptského zajetí, a tak staví před oči Izraelitů velikost Boží. Po textu, který čteme, se bude citovat Desatero.
Dt 4,32-34.39-40
Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, ptej se od jednoho konce nebes k druhému: stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“

ŽALM 33
Srovnávat se s mocí Boží je vrcholný nerozum. Moudrý člověk se před Boží velikostí sklání…
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Hospodinovo slovo je správné, – spolehlivé je celé jeho dílo. – Miluje spravedlnost a právo, – země je plná Hospodinovy milosti. Jeho slovem vznikla nebesa, – dechem jeho úst všechen jejich zástup. – On totiž řekl — a stalo se, – on poručil — a vše povstalo. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
List Římanům se obšírně zabývá otázkou ospravedlnění z víry a nikoli ze skutků. Pozorný čtenář ale zahlédne správný důraz. Křesťané jsou vedeni Duchem Božím, a nikoli normami. Kdo je tento Duch? Dar Otce i Syna! Je to Boží láska, která nás objala. Proto dnes smíme Boha nazvat Otcem.
Řím 8,14-17
Bratři! Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM
Čteme poslední slova Matoušova evangelia. Ježíš odchází k Otci. Ale jeho loučení není jen prodchnuté smutkem či nostalgií. Na tomto místě se nejzřetelněji v Matoušově evangeliu objeví vyznání víry v Nejsvětější Trojici. A každý další učedník má být do tohoto tajemství ponořen!
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Bůh není osamělý vlk ani samotářský opuštěný blouznivec, který by se doprošoval trochy lásky, či se dokonce z nedostatku lásky mstil. Bůh žije intenzivním vnitřním životem postaveným na lásce Otce k Synovi a Syna k Otci. Touto sdílenou láskou je Duch svatý. Bůh tak není ani smutný, ani opuštěný, ale šťastný a plný života. A z tohoto vnitřního zdroje tryská touha dávat život i dál. Tento zdroj vzájemné lásky Otce a Syna motivuje Boha ke stvoření člověka i k jeho záchraně. Smíme dnes zakusit alespoň zlomek nebe, tedy vztahu milujících božských osob.

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus B, neděle 20. května 2018

Slavíme třetí nejdůležitější den liturgického roku. Snoubí se v něm více významů. Duch svatý bude od této chvíle naplňovat kroky hlasatelů evangelia a provázet je, zároveň jim poskytuje dary pro službu (charismata). Díky těmto obdarováním mohou vytvořit společenství církve. Slavíme tedy i jakési narozeniny církve a její misii. Ale nelze ani přehlédnout téma vnitřního života samotného Boha, z jehož nitra Duch svatý vychází.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Den Letnic je ve Starém zákoně oslavou daru Tóry – Zákona. Prorok Ezechiel předpovídal jiný zákon, který Bůh daruje přímo do srdce. A právě to se nyní stalo! Všimněme si také narážky na babylonské zmatení jazyků, které je právě dnes překonáno. Originál mluví o ohnivých „jazycích“ ve smyslu lidského orgánu „jakoby z ohně“ a dále „začali mluvit jinými jazyky“, tedy „cizími“ nikoli ve významu neznámými.
Sk 2,1-11
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104
Tento žalm je oslavou stvoření. Je vybrán především pro verš 30, kde se mluví o seslaném Duchu. Připojme se k jásotu nad Božím dílem stvoření, které je nyní dovršeno.
Odpověď: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země!Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ
Dnes lekcionář umožňuje dvě varianty čtení (druhou možností je Gal 5,16-25). Náš text je začátkem tří kapitol, ve kterých svatý Pavel obhajuje a vysvětluje význam daru jazyků. Každý, kdo má nějaký dar Ducha, slouží druhým a nemůže tento dar chápat jako výsadu vůči ostatním.
1 Kor 12,3b-7.12-13
Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium v textu o poslední večeři asi nejvíce z celého Nového zákona vysvětluje vztah mezi Bohem Otcem, Synem a Duchem svatým. Proto jsou dnes zařazeny za sebe dva úseky z různých kapitol. Všimněme si, že popisují vztahy mezi jednotlivými osobami Nejsvětější Trojice.
JAN 15,26-27; 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty štědře rozdáváš církvi své dary; dej, ať to, co jsme od tebe přijali, nepřijde naší vinou nazmar, aby v nás milost Ducha svatého neustále rostla a duchovní pokrm aby nám prospíval k dosažení spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Praxe křesťanů není postavena jen na jejich osobních schopnostech, vytrvalosti či snažení se. Bůh jim dává zvláštní sílu. Nejde o vitamíny ani vesmírnou energii, ale o někoho! Duch svatý chce a může s člověkem úzce spolupracovat. Duch Boží člověka posiluje, dává mu moudrost, odvahu či sílu. V jeho moci mohou lidé konat velké věci, i když jsou obyčejní a slabí. Podmínkou je přijetí Ježíše do svého života a otevřenost pro působení Ducha.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7. neděle velikonoční – cyklus B, 13. května 2018

Poslední neděle před Letnicemi je již plně zaměřena na přípravu k přijetí Ducha svatého. On nejen naplňuje srdce, ale také dává dary, které jsou velkou pomocí, ale mohou také způsobit mnohá nedorozumění. Proto na prvním místě musí společenství usilovat o poslušnost Bohu a o vzájemnou jednotu. Tato neděle je také dnem modliteb za sdělovací prostředky.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Učedníci se po Kristově nanebevstoupení nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou po- hromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Oni se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k druhým lidem a k hlásání evangelia.
Sk 1,15-17.20-26
Petr se postavil před bratry – bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí – a řekl: „Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: ‘Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí’ a ‘jeho úřad ať dostane jiný’. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání.“ Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje. A takto se modlili: „Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil.“ Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

ŽALM 103
Bůh je věrný. I když to ve všech okamžicích nemuselo být zjevné, dnes víme, že Pán splnil svá slova. To je důvod k modlitbě chvály a radosti.
Odpověď: Hospodin si zřídil na nebi trůn. Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. – Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Hospodin si zřídil na nebi trůn – a všechno řídí jeho vláda. – Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, – mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ
Autor Janova listu se brání naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívali, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je jejich vlastní připravenost k lásce vůči spolubratřím.
1 Jan 4,11-16
Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM
Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou velekněžskou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosil o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků.
Jan 17,11b-19
Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře je velkým zakončením celého dosavadního díla. Nejen, že zde odhaluje, co znamená, že Syn oslavil Otce (17,4), ale také vystupuje síla lásky, jakou chová k učedníkům. Tato modlitba se netýkala jen apoštolů, ale Kristova slova dopadají i do dnešní doby, na nás a současnou církev. Pán se modlí za naši radost, za naše posvěcení a ochranu! Tato modlitba dostane zvláštní sílu až s darem Ducha svatého, který je odpovědí na Ježíšovu modlitbu.

 

 

 

 

 

 

 

6. neděle velikonoční - cyklus B, 6. května 2018

Velikonoční období se blíží ke svému druhému vrcholu, slavnosti Seslání Ducha svatého. Texty se zabývají otázkou, na čem stojí život společenství, jehož členové přijali Ježíše a nechali se pokřtít. Dnes je dobré modlit se za dar lásky pro naše společenství a za naše rodiny. V ČR se dnes také připomíná Den modliteb za pronásledované křesťany.

VSTUPNÍ ANTIFONA
S radostným zvoláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Čteme úryvek z dlouhého bloku věnovaného křtu pohanského vojáka Kornélia (Sk 9,32 – 11,18), který řeší otázku, zda mohou být pokřtěni i pohané. Výběr veršů zachycuje dar Duch svatého, který je setníkovi a jeho lidem dán. Klíčové ovšem je, že se tak stane ještě dříve, než jsou pokřtěni. To zboří poslední Petrovu pochybnost o křtu pohanů!
Sk 10,25-26.34-35.44-48
Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.

ŽALM 98
Žalm odpovídá na první čtení: i vzdálené „končiny“ země, tedy nejposlednější pohané, poznaly spásu. To je důvod ke chvále!
Odpověď: Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů. Nebo: Aleluja.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Ví tězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ
Jan zřejmě chce uchránit komunitu křesťanů působení falešných hlasatelů a vzájemných rozbrojů. Společenství s Bohem a s ostatními křesťany je jeden celek, nelze oddělit. Na tomto podkladě zmiňuje Jan základní nástin, kým Bůh je.
1 Jan 4,7-10
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat a při jdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme ve čtení patnácté kapitoly Janova evangelia. Ocitáme se při poslední večeři. Ježíš říká nejdůležitější poselství své mise. Nyní se hlavní důraz posouvá na slovo „milovat“. Otec miluje Syna a Syn tuto lásku opětuje. Vše nasvědčuje tomu, že je řeč o Duchu svatém.
Jan 15,9-17
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíš zve učedníky, aby „zůstali v jeho lásce“. Snadno se lze ptát, co to znamená. Z dalších Kristových slov vysvítá, že jde o napojení na Ducha svatého, tedy na toho, který tvoří nejužší propojení Otce a Syna. Jistě lze říci, že o vnitřním životě Boha víme málo. Přesto se zdá, že nás Ježíš zve k účasti na tomto tajemném vnitřním životě Hospodina. Je postaven na vzájemné lásce Syna a Otce a tato láska se rozlévá také k učedníkům, kteří Boha přijali, tedy i k nám! Stačí otevřít své srdce tomuto Rytíři Boží lásky a dovolit mu, aby jednal i v našem životě.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle velikonoční – cyklus B, 29. dubna 2018

Velikonoce jsou dávno za námi a tak se snadno můžeme ptát: Jak máme žít svoji víru uprostřed běžných dní? Texty této neděle budou hledat odpověď. Reakcí však nemá být jen text liturgických čtení. Jde o naši odpověď na to, co Bůh pro nás udělal. Má tato otázka naše osobní řešení?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, stále v nás posiluj účinky velikonočního tajemství, ať ti, které jsi obnovil svátostí křtu, pod tvou ochranou a s tvou pomocí přinášejí hojné plody a dosáhnou radostí věčného života. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Skutky apoštolů vypráví, co všechno se dělo po Velikonocích. S rostoucí komunitou křesťanů roste i pronásledování. Devátá kapitola obsáhle vypráví příběh obrácení Šavla na cestě do Damašku, z něhož dnes čteme až závěrečné verše, v nichž sám obrácený zakusí pronásledování.
Sk 9,26-31
Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

ŽALM 22
Tento žalm známe v kontextu Kristova ukřižování. Začíná: „Bože můj, proč jsi mne opustil…“ Text postupuje až ke zlomu: volající dochází vyslyšení a zakusí proměnu situace, jak dnes čteme.
Odpověď: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. Nebo: Aleluja.
Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. – Chudí se najedí do sytosti, – kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: – „Navěky ať žije vaše srdce!“ Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí – všechny končiny země, – před ním se skloní – všechna lidská pokolení. – Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, – před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach. I má duše bude pro něho žít, – mé potomstvo bude mu sloužit. – Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, – lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: – „To udělal Hospodin!“

2. ČTENÍ
Jan píše do Malé Asie povzbuzení. Pravý křesťan poznal Boží lásku, protože Bůh je láska. To je mu inspirací k vlastním jednání.
1 Jan 3,18-24
Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás, praví Pán; kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium má dvě části. Druhá je koncipována jako popis Velikonoc. Obsahuje dlouhou řeč Ježíše při poslední večeři, kam patří i patnáctá kapitola. Podobenství o vinném kmeni a ratolestech je silným motivem základního refrénu: „zůstaňte ve mně“.
Jan 15,1-8
Ježíš řekl svým učedníkům: „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně – a hoří. Zůsta- nete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti, praví Pán. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Možná nejeden rodič zažil horké chvilky, když se jeho dítě rozhodlo, že bude žít bez rodičů. Pubertální nápad se brzy ukázal jako hloupý, ale mladý člověk zjistí, jak nesnadné je žít bez kvalitního zázemí. Evangelium reaguje na práci vinařů. Mnozí z nás již keře a stromy neprořezáváme ani neřízkujeme. Přesto obraz větví napojených na kmen a mízy, která je napájí, zůstává velmi názor- ným. Co však je ona míza v duchovním životě? Ježíš dává učedníkům svého Ducha. Bez něho se křesťanství stane prázdným ritualizováním života či souborem morálních norem. Otevřme se znovu této Boží síle Ducha svatého.

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle velikonoční – cyklus B, 22. dubna 2018

Této neděli se říká neděle Dobrého Pastýře, protože se čte evangelium o dobrém pastýři. Je to den modliteb za duchovní povolání. Velký význam samozřejmě hraje slovo pastýř, vztažené na vzkříšeného Krista.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Dnešní text navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili chromého v chrámě. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.
Sk 4,8-12
Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

ŽALM 118
Tento žalm zní ve velikonoční době často. Jde o text velmi jasně předpovídající události Velikonoc. Právě slova tohoto žalmu Petr v předchozím úryvku cituje. Proměňme tato slova v modlitbu vyznání Boží moci.
Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ
Janovská komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím křtu již dosáhla cíle. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro zasvěcené a ti už všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: Ano, máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme.
1 Jan 3,1-2
Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM
První část desáté kapitoly Janova evangelia je vyprávěním o pastýři. Text navazuje na příběh o uzdravení slepého od narození. Farizeové slepce vyhnali jako hříšníka a prosťáčka, ale Ježíš se ho ujal jako mesiáš. V našem textu je řada významných konstatování, která mají dopad na pochopení Kristovy lásky k Otci i k lidem.
Jan 10,11-18
Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Dnes již naše společnost nežije z pastevectví. V Ježíšově době však šlo o běžnou práci. Pán využívá každodenní zkušenost, aby vysvětlil vztah Boha k člověku. Dnes slovo ovce má možná negativní význam bezhlavého stáda. Zkusme se však vrátit k pohledu tehdejších Izraelitů a všimnout si, co se Ježíš snaží vysvětlit! I bezbranné a nevinné Bůh bere vážně, pečuje o ně, záleží mu na nich, zná je jménem. Řeč je o každém z nás bez rozdílu. Takový je náš Bůh!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle velikonoční – cyklus B, 15. dubna 2018

Uplynuly již dva týdny od události Vzkříšení. Nastává čas na otázky spojené se smrtí a vzkříšením. Byla to náhoda? Neselhal Bůh? Je Ježíš Bůh, člověk, nebo se v něm tyto přirozenosti spojují? Jaký význam tyto události mají? Jaké důsledky pro obyčejného člověka?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třetí kapitola popisuje první znaky doprovázející ty, kteří žijí v moci Ducha svatého. Petr a Jan „jen náhodou“ potkají chromého. Prosí za něj v Ježíšově jménu a Bůh jedná. Zde konkrétně uzdravením, ale především následnou reakcí mnoha lidí. To je okamžik, kdy má Petr svědčit o Kristu a hlásat evangelium.
Sk 3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.“

ŽALM 4
Žalm odpovídá na první čtení, je prosbou o vyslyšení, ale i modlitbou naděje a důvěry.
Odpověď: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Nebo: Aleluja.
Bože, zastánce mého práva, – vyslechni mě, když volám, – tys mě v soužení vysvobodil, – smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; – Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. Mnoho lidí říká: „Kdo nám ukáže dobro?“ – Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! Usínám klidně, sotva si lehnu, – vždyť ty sám, Hospodine, – dáváš mi přebývat v bezpečí!

2. ČTENÍ
Tento de facto úvodní text Prvního listu Janova navazuje na samotný začátek této epištoly, kde se mluví o Bohu, který je světlo, a že my máme s ním i mezi sebou společenství. Zřejmě jde o otázku nesvárů v komunitě křesťanů. Náš text je skvělou ilustrací toho, jak se v křesťanské praxi snoubí zápas o dokonalost s naší slabostí a sklonem k hříchu. Pravda, lítost a úsilí.
1 Jan 2,1-5a
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane Ježíši, odhal nám smysl Písma, učiň, ať naše srdce hoří, když k nám mluvíš. Aleluja.

EVANGELIUM
Každý z evangelistů vybral a literárně upravil závěr svého evangelia tak, jak se domníval, že bude na co nejkratším prostoru co nejvíce vystihovat proběhlé události. Lukáš věnuje prostor vyprávění o dvou učednících a jejich cestě do Emauz. A teprve po této „přípravě“ přichází Ježíš ke všem do večeřadla. Všimněme si, že jde o téměř závěrečné verše Lukášova evangelia.
Lk 24,35-48
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, po- čínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Bylo třeba, aby Kristus trpěl a třetího dne vstal z mrtvých a v jeho jménu aby bylo hlásáno pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Znovu čteme zprávu o Kristově příchodu mezi apoštoly. Může nás zarazit, že evangelista podtrhuje překvapení učedníků. Ježíš je živý! Ukazuje své ruce a bok, rány na těle zůstaly a nepůsobí již bolest. Musí tedy jít o tělo fyzické a nikoli jen zdánlivé, jaké by vykouzlil nějaký přelud. Ježíšovo vzkříšené tělo není zatíženo bolestí a smrtí, ale zároveň je fyzické, nese podobu, kterou mělo před smrtí. Je zjevné, že jde o tělo vzkříšené, nesené jak přirozeností božskou, tak ale současně i lidskou. Máme před očima veliké Boží tajemství!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle velikonoční – cyklus B, 8. dubna 2018

Osm dní trvající „oktáv“, tedy slavení události Vzkříšení, se dnes završuje. Tato neděle se též nazývá nedělí Božího milosrdenství. Liturgie přináší texty svědčící o důsledcích vzkříšení, ať již bezprostředně (evangelium) či v delším odstupu (1. a 2. čtení). Jaké důsledky přineslo vzkříšení do našeho života?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko (Božího slova), abyste jím rostli ke spáse. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Čtvrtá kapitola knihy Skutků apoštolů mluví o prvních obtížích, které mladičkou církev potkaly. Apoštolové stanou před veleradou a statečně vyznají Krista… Tato kapitola končí shrnutím – textem, který dnes čteme. Zpráva je samozřejmě zjednodušující, hned další kapitola ukazuje problémy, ale obecný pohled na mladou církev žijící ze vzkříšení Pána je plný optimismu a radosti.
Sk 4,32-35
Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné. Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost. A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

ŽALM 118
Podobně jako minulou neděli církev zpívá Žalm 118 jako exkluzivní vyjádření podivuhodných Božích činů vykoupení, protože nejpřesněji ze všech žalmů vyjadřuje tajemství Kristovy smrti a vzkříšení.
Odpověď: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nebo: Aleluja.
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Árónův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. – Hospodin mě sice těžce ztrestal, – nevydal mě však smrti. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho!

2. ČTENÍ
Jan otevřel ve čtvrté kapitole téma vztahu ke spolubratrům uvnitř komunity. Zřejmě došlo k nějaké nevraživosti či věroučnému rozporu. V páté kapitole Jan připojuje jako argument význam křtu. Narodit se z Boha není otázkou našeho úsilí, ale darem Boží moci působící skrze křest.
1 Jan 5,1-6
Milovaní! Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM
Teprve po příběhu o prázdném hrobu a vyprávění o Marii považující Zmrtvýchvstalého za zahradníka se Ježíš zjeví apoštolům. Jako by je potřeboval připravit, naladit. Každé slovo tohoto vyprávění je naplněno velkým významem. A přeci, i když se zjevuje naplno, je tato událost spojena s vírou, jak ukazuje postava Tomáše.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Tomáš je vzorovou ukázkou každého, kdo chce důkazy, má-li uvěřit. Evangelista nehovoří o tom, zda Tomáš skutečně vložil prsty do ran na těle Krista. Ale ví, že Tomáš uvěřil, protože Ježíše potkal. Přírodovědecké důkazy nejsou zárukou víry, která stojí na setkání s živým Pánem. Jak Vzkříšeného potkat? Hledat příležitosti, při nichž lidé Boha poznávají a setkávají se s ním. Tam přichází a jedná.

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus B, 1. dubna 2018

Slavíme nejdůležitější událost liturgického roku. Pán vstal z mrtvých, tuto noc přemohl zlo a smrt. Je Pánem života. Jásot naplňuje každý moment bohoslužby, ve které před evangeliem má zaznít sekvence a na dalších místech radostné aleluja.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vstal jsem z mrtvých a jsem stále s tebou, aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému živo-tu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Apoštol Petr poprvé v životě vstupuje do pohanského domu, ale ke svému překvapení se nesetká s pohrdáním vírou. Naopak, Bůh mocně jedná, Duch svatý sestoupí na pohany dříve, než je Petr stačil pokřtít! Na to apoštol reaguje zvěstováním evangelia, které je zároveň vzorem předávání základů křesťanské víry.
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravo-val všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118
Jestliže Žalm 22 (Květná neděle) je strhující modlitbou kříže, je Žalm 118 nejsilnějším zpěvem Zmrtvýchvstalého. Nepřehlédněme, že se jeho slova často objeví v textech Nového zákona.
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ
Autor na konci druhé kapitoly rázně odmítá spoutání křesťanů všelijakými zbožnými lidskými předpisy (co se má jíst, nebrat do rukou…). Moc vzkříšení roztrhala všemožná pouta a jsme nyní zcela svobodní pro Boha.
Kol 3,1-4
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Místo tohoto čtení se může použít následujícího textu: 1 Kor 5,6b-8
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM
Tímto textem začíná Jan vyprávět o vzkříšení, které dokumentuje na několika konkrétních příbězích (jde o svědectví aktérů). Je třeba zahlédnout zlom vyprávění, vždyť ještě předchozí verš mluvil o hrobu. A také nepřehlédněme, jak teprve postupně apoštolové uvěří skutečnosti vzkříšení.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl ke hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Popisované překvapení učedníků, kteří se začali smiřovat s tragickým koncem Ježíšova působení, dodnes působí na čtenáře. Celá událost se apoštolům jeví jako naprosto nepochopitelná a Pán jim dává čas, aby mohli přemýšlet o svých omezených představách, nedůvěře či neochotě rozumět Ježíšovým slovům, kterými je na svou smrt připravoval. Kristus přemohl neúprosný zákon zla, který říkal, že každý, kdo se od Boha oddělí hříchem a zlem, nemůže se již k Bohu přiblížit. Takový člověk propadá smrti. Bůh tuto logiku Zákona přemohl mocí vlastní sebeobětující lásky, která nekončí smrtí, ale životem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Květná neděle – cyklus B, 25. března 2018

Tato slavnost uvádí do Svatého týdne. Spolu s Kristem vjíždíme do Jeruzaléma (obřad začíná svěcením ratolestí). Měli bychom vyznat Ježíše jako mesiáše, který přináší záchranu. Jako evangelium se čte celý pašijový příběh. Nechme se znovu strhnout dramatem této události.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Toto čtení patří k textům tzv. Deuteroizaiáše, který vznikl kolem roku 550 př. Kr. a je zaslíbením Izraelitům v babylonském zajetí. Od čtyřicáté deváté kapitoly prorok mluví o Hospodinově služebníku, který vysvobodí zajatý lid. Kdo to je, však tehdejším posluchačům zůstalo skryté…
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22
Pán se začal modlit na kříži. Mluví o nesmírné bolesti, ale v závěru žalmu přichází změna – Bůh vítězí. Na poslední verše si ještě musíme počkat do nedělního rána.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – boj se ho, celé Izraelovo plémě!“

2. ČTENÍ
Svatý Pavel povzbuzuje křesťany, aby v pokoře sloužili jeden druhému. Cituje hymnus, který tehdy užívali v liturgii. Jde o výklad významu Ježíšovy smrti. Boží Syn přijal lidskou podobu, ponížení a smrt jako způsob, jak zachránit člověka a ukázat míru Boží lásky! Klíčové je slovo poslušnost.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.
EVANGELIUM
Evangelista Marek věnuje pozornost nejen průběhu událostí, ale i vyznání víry: pohanský setník pod křížem je první člověk Markova evangelia, který z toho, co zažil, vyznává: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“
Mk 15,1-39 (zkrácené)
Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: „Židovský král.“ Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: „Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: „Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, aby- chom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachthani?“, to je v překladu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: „Hleďte, volá Eliáše!“ Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: „Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!“ Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: „Tento člověk byl opravdu syn Boží!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Chrámová opona oddělovala uvnitř chrámu prostor velesvatyně, kam směl vstoupit jen velekněz. Kristovou smrtí se otevírá nejposvátnější místo, kde přebývá Bůh. Již není prostorem, kam nikdo nesmí. Stává se místem, kam jsou všichni pozváni. Kristus je cesta i dveře vedoucí k samotnému Bohu.

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle postní – cyklus B, 18. března 2018

Texty postní doby se nyní již zaměřily na Kristovu smrt. Naše pozornost však nesmí zůstat jen u soucitu či lítosti nad příčinou Ježíšovy smrti, kterou je náš hřích. Je třeba položit si otázku, kam Bůh míří tak zásadním skutkem, jakým je smrt Božího syna.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Jeremiáš doprovází tragické roky před pádem Izraele do Babylonského zajetí (586 př. Kr.), které proběhlo ve dvou vlnách. Náš text spadá do období po první vlně. Izrael je konstituován jako lid mající s Bohem smlouvu. Porušením příkazů smlouvy přestává dokument platit a Bůh odstupuje od ochrany. Izrael ale porušuje smlouvu téměř nepřetržitě. Může tento stav změnit Bůh?
Jer 31,31-34
Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu: ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem! Nebude již učit druh druha, bratr bratra: „Poznej Hospodina!“ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího – praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

ŽALM 51
Kající žalm je modlitbou krále Davida, který zhřešil, zde však také modlitbou kajícníka reflektujícího události, okolo nichž se odvíjelo první čtení. Vyjadřuje nejen lítost, ale i víru v Boží milosrdenství.
Odpověď: Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Vrať mi radost ze své ochrany – a posilni mou velkodušnost. – Bezbožné budu učit tvým cestám – a hříšníci se budou obracet k tobě.

2. ČTENÍ
Jeden z nejobtížněji přeložitelných textů Nového zákona. Autor vysvětluje, že Ježíš je nový velekněz přinášející jednou provždy oběť otevírající nám nebe (4,14-16). Následují argumenty dokazující, že Ježíš je pravý velekněz (5,1-9). Jako matoucí působí věta o vyslyšení proseb, která zřejmě komentuje přemožení smrti vzkříšením. Smrtí se myslí všechno naše zlo, které přednáší velekněz před Boha. Klíčový je pak pojem Kristovy poslušnosti (věrnosti).
Žid 5,7-9
Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.

Zpěv před Evangeliem
Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje, praví Pán; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.
EVANGELIUM
Týden před Velikonocemi vjíždí Ježíš do Jeruzaléma. Druhého dne se setká s řeckými poutníky („pohany“). A právě zde zaznívá pojem „přišla hodina“, který vyjadřuje jedno z tajemství Janova evangelia (srov. rozhovor v Káně Galilejské). Ježíš ví, co ho čeká, ale také ví, jak zásadní je projít touto hodinou záchrany.
Jan 12,20-33
Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl: „Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“ Ježíš jim na to řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Poutníci – pohané – byli zvědaví a chtěli se setkat s kontroverzní osobností. Jejich zvědavost se chce pobavit na dramatu člověka ohroženého smrtí. Tohle Kristus naprosto nepřijímá. Proto Pán odpoví: „Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník.“ Tato odpověď však platí i dnes. Setkat se s Kristem lze! Ale nikoli jen pro zvědavost. Je třeba se nejprve rozhodnout, zda ho chceme následovat. Pak se s ním setkáme.

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle postní – cyklus B, 11. března 2018

Postní doba se ocitla zhruba v polovině a liturgie jako by říkala: nebojte se, již svítá slavnost, na kterou se připravujeme. Proto tato neděle nese název „radostná“, je možné užívat růžové liturgické barvy. Druhé čtení a evangelium patří rovněž k základním kamenům křesťanství. Tématem textů by mohly být Boží milosti.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Čteme závěr knihy. Vystihuje dobu po roce 612 př. Kr., kdy se Judsko po rozkvětu zřítilo do politických bojů mezi Egyptem a říší Babyloňanů. Izraelité skrze politikaření hledají řešení, které však končí odvedením do zajetí, z něhož byli propuštěni po 70 letech perským králem Kýrem.
2 Kron 36,14-16.19-23
Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit – i písemně – po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!
ŽALM 137
Žalm je reakcí zajatých v Babylonii. Avšak zkušenost poroby se stává jednou z největších proměn praxe víry. Bůh je schopen i tragédie použít pro dějiny spásy.
Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!
U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, – když jsme vzpomínali na Sión. – Na vrby toho kraje – jsme zavěsili své citery. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, – kdo nás sužovali, od nás žádali, – abychom se radovali: – „Zpívejte nám ze siónských písní!“ Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň – v cizí zemi? – Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, – ať mi zchromne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, – když na tebe nevzpomenu, – když nedám přednost Jeruzalému – před každou svou radostí.
2. ČTENÍ
Text je jedním z nejlepších shrnutí křesťanské víry! Všichni jsme propadli Božímu soudu pro své hříchy (Ef 2,1-3). Všimněme si vazby mezi Boží milostí a našimi skutky. Jsou důsledkem vykoupení.
Ef 2,4-10
Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

Zpěv před Evangeliem
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM
Janovo evangelium obsahuje několik křestních katechezí. Jednou z nich je rozhovor Ježíše s Nikodémem. Právě zde zaznívají asi vůbec nejznámější slova shrnující naši víru (Jan 3,17).
JAN 3,14-21
Ježíš řekl Nikodémovi: „Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece nepo- slal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, aby chválily Hospodinovo jméno.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Text evangelia patří k základu křesťanství: „Bůh tak miloval svět…“ Tolikrát byl Bůh zobrazován jako přísný soudce bdící nad každou chybou člověka. A nyní Boží Syn říká: „Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.“ Cílem Ježíšovy mise je záchrana člověka. Dotýkáme se zde podané ruky, kterou nám sám Bůh nabízí. Druhé čtení to ještě zdůrazní: „Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží!“ Postní doba nás vede především k vyznání víry: „Věřím v obdarovávajícího Boha a jeho Syna, Ježíše, který nás zachránil.“

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle postní – cyklus B, 4. března 2018

Postní doba je časem oživení a reflexe naší víry. Spolu s katechumeny i my chceme očistit kořeny své víry. Proto i zvolené texty čtení zahrnují několik významných okamžiků. Velkým tématem této neděle může být otázka smyslu Kristovy smrti. Dnes lze také číst texty z cyklu A.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Čteme Desatero v jeho originální podobě (nikoli v úpravě sv. Augustina). Text zazněl v rámci setkání Mojžíše s Hospodinem na hoře Sinaj. Má formu smlouvy: Bůh prezentoval, kým je, a nabídl své doprovázení Izraeli (19. kapitola) a nyní vyjadřuje své podmínky, za kterých bude Izrael chránit a provázet.
Ex 20,1-17
Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěho- valec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý. Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu. Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“
ŽALM 19
Žalm 19 je jásotem nad darem Zákona. Tóra – Zákon je označením jakési směrovky života. Připojme se k modlitbě chvály Boha za dar směrovek vedoucích k životu.
Odpověď: Pane, ty máš slova věčného života.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, – působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá na věky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, – sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.

2. ČTENÍ
V komunitě Korinťanů se objevila řada problémů. Svatý Pavel píše několik listů. První je odpovědí na otázky zřejmě položené v jiném listě. Na začátku se však Pavel musí sám obhájit, protože komunita se začala štěpit na jeho příznivce a odpůrce.
1 Kor 1,22-25
Bratři! Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.
Zpěv před Evangeliem
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.
EVANGELIUM
Janovo evangelium je koncipováno velice symbolicky. Hned po zprávě o počátku Ježíšova veřejného vystoupení v Káně přichází scéna očištění chrámu. Jan začíná slovy o blízkosti Velikonoc, o Ježíšově horlivosti a proroctví o ukřižování a zmrtvýchvstání.
Jan 2,13-25
Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.“ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine zástupů, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
„Jak nám dokážeš, že toto smíš dělat?“ ptají se židé Ježíše, pobouřeni jeho provokativním chováním. To mohl dělat pouze prorok, kterého však Izraelité neměli již několik století! Umí ho ještě poznat? Jaké znamení musí vykonat, aby přesvědčil? A o čem přesvědčil? O Bohu, který nepřestal mít dějiny pevně v rukou, kterému lidé a jejich osud stále leží na srdci! Kristova smrt bude mít význam pouze ve spojení se vzkříšením, nejen jako zázrak, ale především jako míra Boží lásky k člověku. Tam, kde se úplně zřítí lidská naděje, vyvstane zcela nová naděje Boží.

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle postní – cyklus B 25. února 2018

Postní doba připomíná nejzávažnější okamžiky z dějin naší záchrany. Do určité míry může být dnešním tématem „hora“. V 1. čtení nahlédneme do události, která předznamenala řadu postojů nejen Starého zákona, ale i Ježíšovy oběti. Na hoře také dostane Izrael zákon a na hoře zjeví Ježíš svoji slávu učedníkům. Položme si otázku, proč to Bůh dělá?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Oběť Abraháma je v mnoha ohledech symbolická. Jde o příběh odehrávající se v 19. stol př. Kr., situovaný do života prostých kočovníků na polopoušti. Domníváme se, že původní význam vyprávění směřoval k vysvětlení Božího nároku na plné odevzdání se člověka, ale zároveň odmítnutí lidských obětí. V kontextu dnešní neděle zdůrazněme, že Abrahám neodmítl nabídnout Bohu syna, a projevil tak hlubokou víru a oddanost. Totéž ovšem udělá v Kristu Bůh pro člověka!
Gn 22,1-2.9a.10-13.15-18
Bůh zkoušel Abraháma a řekl: „Abraháme!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh pravil: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a obětuj ho tam jako celopal na jedné z hor, kterou ti označím.“ Když došli na místo od Boha určené, Abrahám tam vystavěl oltář a narovnal dříví. Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl na něho zavolal z nebe: „Abraháme, Abraháme!“ Ten se ozval: „Tady jsem!“ Anděl řekl: „Nevztahuj svou ruku na chlapce a nic mu nedělej, neboť nyní vím, že se bojíš Boha, když mi neodpíráš svého syna, svého jediného syna.“ Abrahám pozdvihl své oči, a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v křoví. Abrahám šel, vzal ho a obětoval jako celopal místo svého syna. Hospodinův anděl zavolal na Abraháma podruhé z nebe a řekl: „Při sobě samém přísahám – praví Hospodin – že jsi to udělal a neodepřel jsi mi svého syna, svého jediného syna, zahrnu tě požehnáním a rozmnožím tvé potomstvo jako nebeské hvězdy, jako písek na mořském břehu, a tvé potomstvo se zmocní brány svých nepřátel. V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy země za to, že jsi mě poslechl.“
ŽALM 116
Žalm 116 je modlitbou člověka, který zakusil vysvobození z tísně, zažil, že Bůh jedná v jeho prospěch podobně, jako to zakusil Abrahám. To je důvod k upřímné vděčnosti.
Odpověď: Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých
Měl jsem důvěru, i když jsem si řekl: – „Jsem tak sklíčen!“ – Drahocenná je v Hospodinových očích – smrt jeho zbožných. Ach, Hospodine, jsem tvůj služebník, – jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice, – rozvázal jsi moje pouta. – Přinesu ti oběť díků, Hospodine, – a budu vzývat tvé jméno. Splním své sliby Hospodinu – před veškerým jeho lidem – v nádvořích domu Hospodinova, – uprostřed tebe, Jeruzaléme!
2. ČTENÍ
Čteme strhující závěr nejpreciznějšího teologického výkladu svatého Pavla o ospravedlnění. Pavel s velice emotivní dikcí opouští předchozí argumentační přísnost a vrhá se do bouřlivého jásotu nad darem Boží spásy. Bůh vydal za nás svého milovaného Syna podobně jako Abrahám. Ale Bůh – Kristus – se daruje až do absolutní krajnosti. Jak daleko jde náš Bůh ve své lásce!
Řím 8,31b-34
Bratři! Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní? Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i z mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.
EVANGELIUM
Zjevení na hoře volně navazuje na první Ježíšovu předpověď vlastní smrti. Učedníci to však nepochopili a nepřijali. Pán jim dává zakusit svoji slávu, aby poznali, že předpověď smrti patří do velkolepé Boží strategie. Hora je odkazem na horu Sinaj, kde dostal Izrael Smlouvu. Oblak v biblické řeči představuje místo Boží slávy (Ez 1,28…).
Mk 9,2-10
Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit. Zjevil se jim Eliáš s Mojžíšem a rozmlouvali s Ježíšem. Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni. Tu se objevil oblak a zastínil je. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ Když se rozhlédli, najednou u sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z mrtvých“.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Proč Ježíš vystoupil na horu a zjevil učedníkům svoji slávu? Přítomnost Mojžíše, spojeného s darem Smlouvy, a Eliáše, největšího z proroků, oblak a Boží hlas… naznačují, kým Ježíš je. Ale učedníci jsou zmateni. Kam Ježíš míří, když toto všechno prožívají a nemají o tom mluvit? Boží záchrana není otázkou vysvětlování, pouček nebo definicí. Učedníci musí nejprve sami zažít Velikonoce, stát se svědky všech událostí a přijmout Ducha svatého. Pak teprve budou schopni mluvit o tom všem. I my jsme učedníky, i my potřebujeme nejprve na sobě zakusit moc Kristovy smrti a vzkříšení, přijmout Jeho Ducha, abychom mohli svědčit o velikosti Boží.

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle postní – cyklus B, 18. února 2018

Tato neděle je slavnostním vstupem do postní doby. Někde se na začátku bohoslužby udílí popelec. Liturgie směřuje k připomenutí základních pravd víry, znovuobjevení Boží lásky, obnovení našeho křtu a rozhodnutí se pro Boha. Obě čtení i žalm budou podtrhávat některé důležité skutečnosti víry. Dnešní 1. čtení nekoresponduje tolik s evangeliem, jako spíše s 2. čtením.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení nevolí! Naopak hledá šanci, jak mu pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek.
Gn 9,8-15
Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: „Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi.“ Bůh dodal: „Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.“

ŽALM 25
Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji budoucnost.
Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení – voda – se nyní stává znamením života.
1 Petr 3,18-22
Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v No- emově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM
Čteme krátké uvedení do Ježíšova veřejného působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostnou zvěst o Boží blízkosti.
Mk 1,12-15
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Markovo evangelium je nejkratší a podle některých odborníků také nejstarší z evangelií. Mnohé popisy událostí jsou v něm velice stručné. Ale díky tomu lze nahlédnout, co asi bylo pro autora to nejpodstatnější. Shrnuje Ježíšovo kázání do dvou vět. Pojmem „Boží království“ zřejmě neoznačuje nějakou formu uspořádání vlády, ale přítomnost samotného Boha: Bůh je blízko. A připojuje radu, co dělat: Zastavit se a ohlédnout, zda jdeme dobře. A za druhé přijmout vírou Boha. To je vynikající plán na celou postní dobu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6. neděle v mezidobí – cyklus B, 11. února 2018

Tato neděle nám klade před oči nejen nemocné (připadá na datum Dne nemocných), ale také uzdravení. Nejde však pouze o uzdravení těla. Nemoc je velkým symbolem duchovního stavu mnoha lidí. Jsme tak pozváni k modlitbě za nemocné, ale i za lidi svázané vlastním hříchem či přímo zlem.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Třináctá kapitola třetí knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství, infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici. Dnes je léčitelná, ale tehdy nikoliv. Proto Zákon tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Takový člověk už nemá práva, je vyobcován, bez naděje…
Lv 13,1-2.45-46
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží. Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: ‘Nečistý, nečistý!’ Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor.“

ŽALM 32
Nemoc je spojována s duchovním zlem. Lepra (viz 1. čtení) je symbolem hříchu. Nemoc a její uzdravení jsou popsány i jako symbol duchovního rozměru hříchu a jeho odpuštění, jak to vyjadřuje např. Žalm 32, když ho budeme číst celý.
Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti,“ – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ
Text odpovídá na otázku z osmé kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám. Pavel nejdříve mluví o svobodě, ale nakonec je klíčem k jednání to, co zazní v našem úryvku.
1 Kor 10,31 – 11,1
Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy. Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista!
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
V Markově evangeliu naše perikopa osvětluje Ježíšův úkol zvěstovat, co znamená „spása“ – záchrana, uzdravení, život. Prohlášení za čistého směl udělat jen kněz. Ale Ježíš je víc než kněží Starého Zákona! Je Bůh. Jeho „Buď čistý!“ je shrnutím všeho, oč v evangeliích půjde. On nejen prohlašuje s autoritou nějaký stav, ale on tento stav nastoluje!
Mk 1,40-45
K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď čistý!“ A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn. Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“ On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
První věty evangelia jsou skvělým vyjádřením, co znamená přijmout Kristovo evangelium. Malomocný byl ztracen, neměl právo žít ve společnosti. Nesměl se ani přiblížit, nikdo mu nepodal ruku, ani se ho nedotknul. Ale Ježíš řekl: „Chci, buď čistý!“ A byl čistý! Bůh má moc člověka zachránit. Malomocný z evangelia měl odvahu přijít a měl i pokoru dovolit Bohu zvolit své řešení. Ale neměl vnitřní kázeň. Jeho poblázněné jednání zkomplikovalo hlásání evangelia. Křesťanská radost není pohled na svět skrze růžové brýle. Je radostí z Boha, která se opírá o realitu.

 

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle v mezidobí – cyklus B, 4. února 2018

V některých chvílích života se nám do cesty postaví nemoc. Jaký má význam a smysl? Jak se k nemoci staví Bůh? Lze jen tak říci, že Bůh chce, abychom trpěli? Nebo má snad z naší bolesti radost? Odpovědi budeme hledat v dnešních textech prvního čtení a evangelia. Druhé čtení přenese téma na rovinu služby. I zde je mnoho otázek, např. proč by měl člověk sloužit druhým?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Job je napsána jako divadelní hra postavená na dialozích, resp. spíše monolozích šesti aktérů. Tématem této hry je hledání odpovědi na lidské utrpení. Job je spravedlivý, nezhřešil, a přeci trpí. Sedmá kapitola je modlitbou, v níž Job Bohu předkládá svou bolest jako naléhání: „Nepomůžeš-li, Bože, můj život ztratí význam i pro tebe…“
Job 7,1-4.6-7
Job řekl: „Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka? Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny. Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“

ŽALM 147
První verše žalmu jsou odpovědí na 1. čtení, druhá strofa mluví o Bohu jako lékaři, který nenechá bez pozornosti žádné rány. On léčí a pozvedá… Text žalmu je i naší modlitbou.
Odpověď: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, – opěvujte našeho Boha, ne- boť je milý, – zaslouží si chvály. – Hospodin buduje Jeruzalém, – shromažďuje rozptýlené z Izraele. Uzdravuje ty, jimž puká srdce, – a jejich rány obvazuje. – Určuje počet hvězd, – každou z nich nazývá jménem. Velký je náš Pán a přemocný, – jeho moudrost je bez míry. – Pokorné Hospodin pozvedá, – bezbožné však ponižuje k zemi.

2. ČTENÍ
V deváté kapitole prvního listu Korinťanům se Pavel vyjadřuje k otázce odměny (platu) za službu hlásání evangelia. Nejprve obhajuje, že na ni má nárok (9,3-14). Následně však říká, že se jí v Korintě zřekl. Předkládá těm, kteří na něj dorážejí (9,3), že jeho služba komunitě křesťanů je sebevydáním a nikoli cestou k obohacení se.
1 Kor 9,16-19.22-23
Bratři! Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje. Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci. Aleluja.

EVANGELIUM
Již třetí neděli pokračujeme ve čtení první kapitoly Markova evangelia. Dnešní perikopa popisuje Ježíšův typický den. Uzdravuje, není mu lhostejná žádná lidská nouze, ale také má čas na modlitbu. Důraz však neklade na léčení nemocných, ale na zvěstování evangelia.
Mk 1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: „Všichni tě hledají!“ Odpověděl jim: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Sledujeme Ježíše ve sváteční (sobotní) den. Účastnil se bohoslužby v synagoze a nyní je pozván na oběd. Ale něco je špatně. Petrova tchyně místo asi očekávané péče o hosta leží vážně nemocná. Kristus tuto bolestnou situaci před zraky učedníků vyřeší. A hned večer řeší další podobné problémy. Bůh má moc zlomit vládu zla a zlého ducha, který působí bariéry bránící kvalitnímu životu. Ježíš odhaluje člověku, kdo je skutečný zachránce. Ale opravdu toužíme po tomto daru svobody? Mnozí se uzavíráme do své bolesti, do svých zranění a naději na záchranu odvrhujeme i za cenu velké hořkosti vůči Bohu. Bůh má moc proměnit náš život, jen to je často jinak, než jsme sami plánovali, jak ukazuje i příběh spravedlivého Joba.

 

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí – cyklus B, 28. ledna 2018

V prvních nedělích roku doprovázíme Ježíše na začátku jeho veřejného vystoupení. Lidé ho neznají. Kdo to je? Prorok? Mesiáš? Co to znamená a podle čeho poznáme, že je to právě on? Jak dnes jako křesťané chápeme Krista, jaký význam hraje v našem životě pojem mesiáš?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Pátá kniha Mojžíšova či Deuteronomium je koncipována jako předsmrtná řeč Mojžíše před vstupem Izraelitů do zaslíbené země. Opakuje jim předpisy a zákony. Najdeme zde i odstavec věnovaný prorokům (18,9-22). V první části (verše 10-13) odsuzuje pohanské věštění a další zvyky. Pohané se tak skrze božstva dotazovali na budoucnost. Ale Izrael se bude spoléhat na proroky.
Dt 18,15-20
Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’ Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“

ŽALM 95
Rozjásejme své srdce radostí z Boží spásy, vždyť Bůh k nám promlouvá! Vyvolený národ ale také zakusil, co znamená neslyšet a neposlechnout Boží hlas. Tato dávná zkušenost z doby putování na poušti (kolem 1300 př. Kr.) je mementem a již by se neměla opakovat.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
V návaznosti na minulou neděli pokračujeme ve čtení 7. kapitoly listu Korinťanům; jde o souhrn odpovědí na několik otázek týkajících se manželství a celibátu. Pavel nedělá systematický výklad o zvláštním povolání k manželství. Naznačuje pouze křehkou hranici mezi lidskou emocionalitou a duchovním světem člověka.
1 Kor 7,32-35
Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži. To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Aleluja.
EVANGELIUM
V prvních kapitolách evangelií se setkáváme s Kristem, který svým jednáním i slovy vysvětluje, co znamená spasitel. Jde v první řadě o moc nad duchem zla, ale i nad zlem v dalších formách, jak lze číst v následujících kapitolách.
Mk 1,21-28
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“ Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je zajímavé porovnat text prvního čtení, který byl obecnou normou pro rozlišování nového proroka. Hlásal Ježíš ve jménu jiných bohů? Nebo snad Božím jménem říkal svoje názory? Jestliže vyhání zlé duchy a má nad nimi moc, pak je zde velmi silný rozlišovací prvek, který má pomoci poznat, kdo Kristus je. Takovou moc má jedině Bůh!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle v mezidobí – cyklus B, 21. ledna 2018

První neděle liturgického mezidobí vypráví o začátku Ježíšovy činnosti. Vracíme se k tématu Božího „povolání“. Jonáš v prvním čtení je příkladem osoby, která sice slyší Boha, ale nechce naplnit jeho vůli. Dnešní neděle může být výzvou k přijetí Božího pozvání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. První scéna: Prorok utíká před Hospodinem, klesá až na dno… Druhá scéna: Jde, ač nerad, do Ninive. Prochází jím pouze jeden den, ale Ninivané reagují. Jenže toto právě Jonáš nechtěl. Jeho pohled na spravedlnost je jiný než Hospodinův.
Jon 3,1-5.10
Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

ŽALM 25
Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán: „Ukaž mi své cesty, Hospodine!“ Žalm se může stát i naší modlitbou.
Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!
Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ
První list Korinťanům je množstvím odpovědí na konkrétní nesourodé otázky položené Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na otázky manželství a celibátu. Citované verše ukazují na klíč k předporozumění tehdejších křesťanů: Pán brzy přijde – manželství ani plození dětí již není důležité. Čas ukázal, jak Pán myslel svůj „brzký“ příchod. Výzva v sedmém verši prvního listu Korinťanům je stále aktuální: „Žijte, jako by věci tohoto světa měly zítra skončit.“
1 Kor 7,29-31
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.
EVANGELIUM
Začátek Markova evangelia vypráví o Ježíšově veřejném působení. Ježíš navazuje na Jana Křtitele, tradice Starého Zákona… Své působení spojuje s konkrétními lidmi: napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.
Mk 1,14-20
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Velmi podobný text povolání jsme slyšeli minulou neděli, jen ho vyprávěl sv. Jan. Lze tedy srovnávat pohled dvou autorů. Co je společné? U sv. Jana je vidět více aktivita učedníků, Marek zdůrazňuje, že Ježíš oslovil následovníky jako první. V realitě života je to velmi podobně. Nelze jasně odlišit, jak moc to byl nejprve Pán a do jaké míry hledání učedníka. Ale jasné je, že následovník je ochoten hledat Boha a za Kristem jít. A Bůh toto hledání nenechá bez reakce.

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle v mezidobí – cyklus B, 14. ledna 2018

Začínáme liturgické mezidobí. Proto se také ocitáme na začátku evangelia u povolání apoštolů. Ač je „povolání“ od Boha často spojováno s osobní životní cestou, přesto se církev stále znovu k tématu povolání vrací. Kam nás Pán volá? Možná máme učinit ve svém životě nějakou změnu či se nově rozhodnout pro věrnost nastavené cestě.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Následující příběh se odehrává na konci doby soudců, tedy někdy kolem roku 1050 př. Kr. Kněz Eli slouží ve svatyni, kde je archa úmluvy – znamení Boží přítomnosti. Eli a jeho synové se zpronevěřili Hospodinu. Bůh si vyhlédl jiného člověka, který bude provázet velké změny v Izraeli – začíná doba králů.
1 Sam 3,3b-10.19
Samuel spal ve svatyni, kde byla Boží archa. Tu Hospodin zavolal: „Samueli!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ Běžel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On pravil: „Nevolal jsem tě, vrať se a spi.“ Šel tedy spát. Hospodin zavolal podruhé: „Samueli!“ Samuel vstal, šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, volal jsi mě.“ On odpověděl: „Nevolal jsem tě, synu můj; vrať se a spi.“ Samuel totiž neznal Hospodina, protože se mu Hospodin ještě nezjevil ve slově. Hospodin zavolal opět Samuela, potřetí. Vstal tedy, šel k Elimu a řekl: „Hle, tady jsem, volal jsi mě.“ Tu Eli pochopil, že chlapce volal Hospodin. Eli proto řekl Samuelovi: „Jdi spát. Bude-li pak volat, řekni: ‘Mluv, Hospodine, tvůj služebník poslouchá.’“ Samuel tedy šel spát na své místo. Hospodin přišel, zastavil se a volal jako dříve: „Samueli, Samueli!“ A Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník poslouchá.“ Samuel rostl a Hospodin byl s ním a nedopustil, aby nějaké jeho slovo přišlo nazmar.

ŽALM 40
Připravenost služebníka Božího je připravenost srdce. Ježíš s tímto postojem srdce razí novou cestu k životu pro každého z nás.
Odpověď: Hle, přicházím, Pane, splnit tvou vůli.
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. – Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. V obětních darech si nelibuješ, – zato jsi mi otevřel uši. – Celopaly a smírné oběti nežádáš, – tehdy jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. – Rád splním tvou vůli, můj Bože, – tvůj zákon je v mém nitru.“ Spravedlnost jsem zvěstoval – ve velkém shromáždění, – svým rtům jsem nebránil, ty to víš, Hospodine!

2. ČTENÍ
Po několik nedělí budeme číst 1. list Korinťanům. Tento dopis je sestaven z odpovědí na různé otázky. V 5. kapitole Pavel ostře kritizuje krvesmilstvo, které se v korintské církvi objevilo, a následující text na to navazuje jako typické Pavlovské zobecnění, v němž poukazuje na nejvyšší cíl našeho jednání.
1 Kor 6,13c-15a.17-20
Bratři! Tělo není pro smilnění; je pro Pána a Pán pro tělo. A Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí také nás. Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovými? Kdo se však oddá Pánu, je s ním jeden duch. Utíkejte před smilstvem! Každý jiný hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo. Kdo se však oddá smilnění, prohřešuje se proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a že proto už nepatříte sami sobě? Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nalezli jsme Mesiáše, to je Krista. Milost a pravda přišly skrze něho. Aleluja.
EVANGELIUM
Liturgické texty nedělního cyklu B patří především Markovu evangeliu, ale na několika místech jsou doplněny evangeliem Janovým, jako právě dnes. Začátek Ježíšova působení je spojen s povoláním apoštolů. Ježíšova odpověď „Pojďte a uvidíte“ je pozváním k následování.
Jan 1,35-42
Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: „Hle, beránek Boží!“ Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: „Co byste chtěli?“ Odpověděli mu: „Rabbi“ – to přeloženo znamená Mistře – „kde bydlíš?“ Řekl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne. Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra. Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: „Našli jsme Mesiáše!“ – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,“ to je v překladu Petr (Skála).

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána

K ZAMYŠLENÍ
Není tak snadné přijmout a uvěřit, že Ježíš je skutečně Božím synem. Ale jak najít odpověď? Nabízí ji sám Pán. Stačí, když člověk vstane a zkusí s Ježíšem mluvit, vydá se za ním a sleduje, jak jedná. Není to nic složitého a není třeba se bát, že něco pokazíme. Má to však určitý háček. Nelze se vydat za Pánem a přitom neopustit nic z toho, co vytvářelo náš svět do okamžiku setkání s Kristem. Stačí poslechnout Ježíšova slova: „Pojďte a uvidíte“. Pán se nesmál možná naivní otázce učedníků, ani nevyčetl Ondřejovi, že přivedl ještě někoho cizího. Naopak hledá, co v člověku je, a každému nabízí jeho vlastní úkol.

 

 

 

 

 

 

 

Svátek Křtu Páně – cyklus B, 7. ledna 2018

Vánoční dobu zakončujeme svátkem Křtu Páně. Původně se tato evangelijní událost spojovala se slavností Zjevení Páně. Jde o moment, kterým začíná Ježíšovo veřejné vystoupení. Lze číst také texty: Iz 55,1-11; 1 Jan 5,1-9.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v němž jsem si zalíbil.“
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění. Proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v 6. stol. př. Kr., v době největšího útlaku v babylonském zajetí. A právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání.
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29
Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina, který může porážet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných. Platí to i o nás?
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jan viděl Ježíše, jak jde k němu, a řekl: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Aleluja.

EVANGELIUM
Křest v Jordánu je zásadním znamením Ježíšovy mise. Zde Ježíš symbolicky bere hříchy lidí na sebe z vody Jordánu, kde je stejně symbolicky zanechávali Janovi kajícníci. Proto sestupuje holubice až po křtu: Otcova láska – Duch svatý – se od této chvíle bude projevovat.
Mk 1,6b-11
Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Křest Páně není totožný se křtem, jak ho později chápe křesťanství. K Janu Křtiteli přicházejí pokorní lidé, vědomi si svého hříchu a symbolicky se nechávají omýt vodou. Křest pro křesťany je především obmytím od dědičné viny a je to reálné odstranění této překážky. Ježíš ze sebe nesmývá žádnou vinu. On přišel, aby vzal náš hřích na sebe. A když toto své rozhodnutí ukázal (Jan Křtitel přesně vystihuje, že Ježíš není pokřtěn ve stejném významu jako ostatní lidé), zjevuje se celá Nejsvětější Trojice, protože na záchraně člověka se podílí všechny tři osoby Trojice. Znamená to, že naplno začal Boží projekt záchrany.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv