13. neděle v mezidobí – cyklus C, 26. června

Třináctá neděle v mezidobí otevírá zásadní téma. Asi nejednou jsme si položili otázku, proč Bůh konečně nezasáhne a nezatočí s tím či oním zloduchem. Dnešní texty nabízejí odpověď. Nejen, že Boží pohled je jiný, ale navíc k němu zve další následovníky! Evangelium představí vysvětlení celé problematiky, jak ji zachytil sv. Lukáš. Nejprve ovšem zazní první čtení, které představí povolání nástupce za největšího starozákonního proroka. Kritika poměrů zavazuje, jak vypráví druhé čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Scéna se odehrává v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli. Předcházelo jí bouřlivé období, kdy Eliáš zastavil na hoře Karmel šířící se pohanství, ovšem za cenu velké nelibosti krále Achaba a jeho manželky. Musel prchnout daleko do pouště na horu Sinaj (cca 400 km). Tam dostává příkaz vrátit se a pomazat místo sebe nového proroka.
1 Král 19,16b.19-21
Hospodin řekl Eliášovi: „Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!“ Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“ Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

ŽALM 16
Úzkost a ohrožení provázejí proroka v předchozím čtení. Tyto pocity lze vložit do modlitby, a tak si vyprosit jistotu a Boží vedení.
Odpověď: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. – Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán.“ – Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, – ty mně zachováváš můj úděl. Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, – k tomu mě i za noci vybízí mé nitro. – Hospodina mám neustále na zřeteli, – nezakolísám, když je mi po pravici. Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, – i mé tělo bydlí v bezpečí, – neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, – nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. Ukážeš mi cestu k životu, – u tebe je hojná radost, – po tvé pravici je věčná slast.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel řeší základní problém prvních křesťanů: Musí přijmout obřízku a s ní předpisy Tóry, aby mohli být křesťany? Svatý Pavel urputně hájí novou skutečnost: není třeba být nejprve Izraelitou se všemi povinnostmi! Znamená to tedy nevázanost a život podle žádostí těla?
Gal 5,1.13-18
Bratři! To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: ‘Miluj svého bližního jako sebe.’ Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili! Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli. Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM
Na tomto místě Lukášova evangelia nastává zlom, jak ukazuje první věta našeho textu. Ježíš zaměří svůj pohled na cestu do Jeruzaléma, kde položí život za naši spásu. (Autor na tomto místě dělá tzv. velkou vsuvku a do známé osy evangelia vkládá deset kapitol.)
Lk 9,51-62
Když se přibližovala doba, kdy měl být Ježíš vzat vzhůru, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma. Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: „Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?“ On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice. A jak šli, cestou mu někdo řekl: „Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.“ Ježíš mu však odpověděl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ Jiného zase vybídl: „Pojď za mnou!“ On však řekl: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ A ještě jiný řekl: „Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou.“ Ježíš mu však odpověděl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, měli jsme účast na slavení Kristovy oběti a jedli jsme z jejího ovoce; ať se nám to stane zdrojem nové síly, abychom tě nikdy nepřestávali milovat a přinášeli trvalý užitek. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
„Já bych mu dal…“, říkáme často při sledování zpráv, když vidíme korumpující politiky nebo obyčejné sobce. A možná bychom jim opravdu „dali“, kdybychom k tomu měli příležitost. Jaký je ale Boží pohled na člověka a jeho jednání? Učedníci zažijí odmítnutí svého mistra. Jejich srdce je plné touhy po pomstě těm, kteří takovou věc udělali. Ale Ježíš vidí skutečnost mnohem hlouběji. I Samařané jsou Boží děti. On nepřišel zničit každého, kdo odmítá. On přišel nabídnout spásu každému, kdo se pro Boha rozhodne. A co ti ostatní? Bůh nechává otevřené dveře a dává prostor k obrácení. S tím se ale objevuje jiná otázka: Dokážou následovníci Krista přijmout tento Boží postoj?

 

 

 

 

 

12. neděle v mezidobí – cyklus C, 19. června

Znovu nás liturgie vrací k velkým tématům Velikonoc. Co znamená, že jsme byli ospravedlněni? A jak se dosáhlo ospravedlnění? Odrazíme se od starozákonního proroctví (první čtení) a připojíme důležitý komentář samotného Krista (evangelium). Ovoce ospravedlnění pak naznačí druhé čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin je silou svého lidu, záštitou spásy svému pomazanému. Zachraň svůj lid, Hospodine, a žehnej svému dědictví, pas a nes je až navěky!

VSTUPNÍ MODLITBA
Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Zachariášova předpověď z konce 6. stol. př. Kr. možná jen zaštiťuje jinak nezařaditelné eschatologické výroky. Ve 12. kapitole autor zaslibuje porážku pronárodů, ale Jeruzalém (též Judsko, dům Davidův) bude místem, které nepřemohou. Všimněme si pojmu „vylití Ducha“ a vazby na „probodeného“.
Zach 12,10-11
Toto praví Hospodin: „Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, které probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megidské pláni.“

ŽALM 63
Jak marné je stavět svůj život a svůj svět jen na lidech. Připojme se k strhující modlitbě žalmisty.
Odpověď: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!
Bože, ty jsi můj Bůh, – snažně tě hledám, – má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo – jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země. Tak toužím tě spatřit ve svatyni, – abych viděl tvou moc a slávu. – Vždyť tvá milost je lepší než život, – mé rty tě budou chválit. Tak tě budu velebit ve svém životě, – v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. – Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, – plesajícími rty zajásají ústa. Neboť stal ses mým pomocníkem – a ve stínu tvých křídel jásám. – Má duše lne k tobě, – tvá pravice mě podpírá.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel pokračuje v obsáhlém výkladu ospravedlnění, a tedy také dědictví Božích zaslíbení na základě víry a nikoli na základě skutků Zákona, který se vztahuje pouze na Židy. V předchozím verši – 3,23 – říká: „Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které Zákon střežil…“
Gal 3,26-29
Bratři! Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM
V synoptických evangeliích je jeden zlomový okamžik, který právě dnes otevíráme. Až dosud Ježíš mluvil převážně k zástupům, konal zázraky, poučoval. Ale nyní nejbližším otevírá oči pro ještě jiný význam svého příchodu na zem. To apoštolové dosud netušili…
Lk 9,18-24
Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpověděli: „Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků.“ Zeptal se jich: „A za koho mě pokládáte vy?“ Petr odpověděl: „Za Božího Mesiáše!“ On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen. Všem pak řekl: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Oči všech doufají v tebe, Hospodine, a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nás posilnil a vnitřně obnovil svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať tuto svátost přijímáme vždycky tak, aby rostla jistota naší spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V textu dnešního evangelia není těžké přehlédnout první část a zůstat jen u závěrečného odstavce o nesení kříže. Asi každý člověk si nese nějaké obtíže… Ale takový pohled je velmi zúžený! Ježíš nejprve potřebuje posluchačům vyvrátit lacinou představu, že držet se Boha znamená zajistit si pohodlný bezproblémový život. To rozhodně neplatí. Přijmout (doslova „obléci“) Krista znamená být jeho dítětem, patřit k Bohu a jeho království. Spolu s Pánem pak procházíme těžkými zkouškami, ale nemusíme při tom zradit dobro, lásku, pravdu či spravedlnost. Nezískáváme nadstandartní výhody pro pohodlný život, ale poklad Boží přízně. Bůh nám nabídl, že nám bude blízkým. Patříme k Bohu a jeho světu. Nejsme ztraceni v nepřehledném světě. S vědomím této skutečnosti a s Boží milostí nyní můžeme vzít obtíže svého života a zjistíme, že je lze nést, i když jsou těžké!

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle v mezidobí – cyklus C, 12. června

Dnešní neděle nám nevybíravým způsobem postaví před oči skutečnost hříchu. Budeme ji však nahlížet z více úhlů. Nejprve jako čin, kterého se dopouštíme, jak naznačí první čtení. Následně v evangeliu jako zatvrzelost, tedy neochotu změnit svůj pohled. Teologické vyvrcholení lze hledat ve druhém čtení a jeho radikalitě nasměrování života.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává někdy kolem roku 980 př. Kr., v době, kdy král David byl již starý a nejezdil na válečná tažení. Zneužil situace, kdy vojáci odjeli do boje, a spal se ženou jednoho ze svých velitelů, Chetity Uriáše. Aby zakryl tuto hanebnost, nechal Uriáše vystavit válečné vřavě a ten padl. Nyní přichází za Davidem Boží prorok!
2 Sam 12,7-10.13
Nátan řekl Davidovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše a udělals ji svou ženou.“ David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!“

ŽALM 32
Zážitek odpuštění je velice silný. Můžeme se dnes připojit k radosti žalmisty…
Odpověď: Odpusť, Pane, co jsem zavinil hříchem.
Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ – A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, – zahrneš mě radostí ze záchrany. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel vede ostrou diskusi se zastánci postoje: k ospravedlnění před Bohem nestačí jen křest, ale je nejprve třeba zachovávat všechna nařízení Tóry. Na tento postoj Pavel reaguje…
Gal 2,16.19-21
Bratři! Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého. Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Aleluja.
EVANGELIUM
Další událost evangelia vyhrocuje rozdílné přijetí Ježíše obyčejnými lidmi a farizeji. V předchozím textu se Ježíš vyjadřuje o Janu Křtiteli a o jeho odmítnutí farizeji. Připojil tvrdá slova: „Komu připodobníme toto pokolení? Jsou jako děti…“
Lk 7,36 – 8,3
Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“ Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním dvanáct apoštolů a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pozvals nás, Bože, k hostině, která je obrazem jednoty všech, kdo byli ve křtu spojeni s Kristem; dej, ať působením této svátosti roste a upevňuje se jednota tvé církve. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Hřích ve svém životě stále potkáváme. Nevyhneme se tomu. Ale pojem hříchu není celá skutečnost. Bůh nabízí vyléčení jeho důsledků odpuštěním! Jestliže nelze hřích vykořenit zcela, lze hledat kořeny a odstraňovat nebo léčit je postupně. Davidův čin není neřešitelný, ale nejprve potřebuje strhnout masku, lež, za kterou se schoval! Tento okamžik je zprvu zahanbující, ale v důsledku ozdravující. Teprve nyní je schopen skutečného obrácení. Evangelijní příběh není ani tolik otázkou jednání ženy hříšnice, jako farizeje, který je přesvědčen o dokonalosti svého života. Neučinil žádný hřích podobný Davidovi, a přeci je daleko od Boha… Samotný viditelný skutek ještě nemusí popisovat dostatečně přesně skutečnost, jak ji vidí Bůh. Hříšná žena z evangelia je nakonec Bohem chválena za své pokání, nikoli „spravedlivý“ farizeus. Zbývá otázka: Kde v tomto pohledu stojíme my? Anebo pozitivně řečeno se sv. Pavlem, platí také pro náš život: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“?

 

 

 

 

 

 

 

10. neděle v mezidobí – cyklus C, 5. června

Dnešní neděle otevírá vážné téma bolesti a smrti lidí, kteří podle našeho pohledu neučinili nic zlého. „Proč má trpět nevinný?“, ptáme se. Bůh neodpoví přímo, ale v textu prvního čtení a evangelia nabízí svůj pohled a také řešení. Proto žalmista může zpívat chválu, i když mluví o bolesti, kterou zažil. Na příkladu života svatého Pavla ve druhém čtení pak lze nahlédnout, jak vypadá konkrétní životní příběh včetně osobních chyb a selhání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji protivníci a nepřátelé klopýtají a klesají.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Eliáš je prorok působící v 9. stol. př. Kr. v Severním Izraeli. Musí prchnout do pohanské země, kde přebývá u chudé vdovy. V celé jeho zemi totiž nastalo sucho jako Boží trest za odpadnutí od Hospodina.
1 Král 17,17-24
Jednoho dne onemocněl syn vdovy, u které Eliáš bydlel. Jeho nemoc byla tak těžká, že vydechl duši. Tu řekla matka Eliášovi: „Co mi chceš, muži Boží? Přišels ke mně, abys mně připomněl mou vinu a usmrtil mi syna?“ Eliáš odpověděl: „Dej mi svého syna!“ Vzal ho z jejího klína, odnesl do horní světnice, kde bydlel, uložil ho na svoje lůžko a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, stihneš neštěstím i tuto ženu, u níž jako host přebývám, že dáváš jejímu synu zemřít?“ Pak se třikrát natáhl po délce přes dítě a vzýval Hospodina: „Hospodine, můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!“ Hospodin vyslyšel Eliášovu prosbu a duše se vrátila do dítěte, i ožilo. Eliáš vzal dítě a přivedl je z horní světnice dolů do přízemí a odevzdal ho matce se slovy: „Pohleď, tvůj syn je živ!“ Žena řekla Eliášovi: „Teď tedy vím, že jsi muž Boží a že Boží slovo v tvých ústech je pravdivé!“

ŽALM 30
Bůh obrací lidský nářek. Boží „hněv“ není hněvem nenávisti, ale moudrého pedagoga, který zná dobře člověka a ví, kam a jak je dobré ho vést.
Odpověď: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil.
Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. ČTENÍ
Navazujeme na minulou neděli. Svatý Pavel kritizuje Galaťany za návrat k zachovávání židovských předpisů. Zřejmě pod tlakem nově příchozích kazatelů vyčítají Pavlovi, že není dosti věrohodným svědkem evangelia. Aby je přesvědčil, ukazuje na sobě, jak se změnil jeho život přijetím Krista. Zachovala se nám tak jedinečná Pavlova autobiografie.
Gal 1,11-19
Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. V horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. Bůh si mě však už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s lidmi ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se zase znova vrátil do Damašku. Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u něho patnáct dní. Z ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM
Ženy zastupoval vždy muž, zemřel-li, pak syn. Žena dnešní perikopy ztratila nejen své nejbližší, ale i šanci důstojně přežít! A tu vstupuje do situace Ježíš – dotýká se már (porušuje předpisy i bonton) jako Pán nad situací, slabostí a především životem. Všimněme si slov: „Bůh navštívil…“, která odkazují k naplnění předpovědi z Lk 1,68 (proroctví Zachariáše).
Lk 7,11-17
Ježíš šel do města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! Můj Bože, ochrano má!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, milosrdný Bože, dej, ať nás léčivé působení této svátosti zbavuje špatných sklonů a přivádí nás k tomu, co je správné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Stále podléháme potřebě vidět svět nějak zjednodušeně, černobíle. Proto mnohdy chceme říci, že nemoc či smrt jsou trestem za hříšný život a ti, kdo žijí správně, mají život požehnaný. Jenže v mnoha situacích se ukazuje, že to neodpovídá skutečnosti. Dnešní příběhy prvního čtení a evangelia ukazují jiné řešení. Do světa zraněného zlem, bolestí a smrtí Bůh vstupuje a proměňuje životy těm, kteří se k němu obracejí. Bůh respektuje volbu prvního člověka, která svět uvrhla do nešťastné situace. Svět se ocitl pod vládou zla a smrti. Ale to Bohu naprosto nebrání nabídnout řešení. Každý, kdo se k němu obrací, nalézá směr. Možná nespočívá v tom, že se mu nic nestane. Bůh ho však vysvobozuje a nabízí mu cestu.

 

 

 

 

 

9. neděle v mezidobí – cyklus C, 29. května 2016

Po postní a velikonoční době se vracíme k mezidobí, budeme tedy pokračovat v kontinuální četbě Lukášova evangelia. Na dnešní neděli se však v některých kostelích překládá slavnost Těla a krve Páně. My zůstaneme u textů mezidobí. Ježíš v evangeliu prochází Galileou (severní část Izraele) a zde se setkává s pohanem žijícím mezi Židy. Vyvstává otázka, jak se Bůh dívá na ty, kteří nejsou součástí společenství Izraele, nebo přeneseně, kteří nepatří do společenství církve? Tuto otázku reflektuje i první čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy!

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Král Šalamoun někdy po roce 960 př. Kr. staví chrám. Osmá kapitola popisuje slavnost posvěcení tohoto chrámu. Vrcholem byl okamžik, kdy Boží sláva naplnila chrám, a tehdy Šalamoun pronáší dlouhou žehnací modlitbu, jejíž součástí je i prosba za pohany, kteří do chrámu vstoupí.
1 Král 8,41-43
Šalomoun se modlil v chrámě: „Vyslyš, Hospodine, i cizince, který není z tvého izraelského lidu, jestliže přijde z daleké země kvůli tvému jménu – neboť uslyší o tvém velikém jménu, o tvé mocné ruce a o tvém napřaženém rameni – jestliže přijde prosit do tohoto domu, vyslyš ho v nebi, v místě, kde přebýváš. Učiň všechno, o co tě bude cizinec prosit, aby všechny národy země poznaly tvoje jméno, aby se tě bály jako tvůj izraelský lid a aby poznaly, že byl tento dům, který jsem vystavěl, pojmenován tvým jménem.“

ŽALM 117
Nejkratší žalm. Chválit Boha není jen výsadou vyvolených, ale úkolem všech národů, tedy i nás!
Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy. Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ
Od této neděle čteme na pokračování list Galaťanům. Vznikl po roce 50 po Kr. Hned po vstupním pozdravu zazní ostrý tón, který kritizuje úzkostné lpění na předpisech Tóry. Proto celý list řeší otázku svobody křesťana. Evangelium je zvěst o svobodě, a nikoli spoutanosti předpisy Zákona (rozumějme Tóry). Zde jde především o předpis židovské obřízky.
Gal 1,1-2.6-10
Pavel, apoštol ustanovený ne od lidí, ani prostřednictvím nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím. Divím se, že se od toho, který vás povolal v Kristově milosti, tak rychle uchylujete k jinému evangeliu. Ale to naprosto není nějaké jiné evangelium! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. Ale i kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet! Snažím se teď, abych si získal přízeň u lidí? Anebo u Boha? Což se ucházím o to, abych byl pěkný u lidí? Kdybych ještě i teď chtěl být pěkný u lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má život věčný. Aleluja.

EVANGELIUM
Příběh se odehrává v severní části Izraele. Setník byl nejspíše římským vojákem, ale zřejmě ve vojsku Heroda Antipy; velel stovce mužů. Klíčovým tématem je otázka víry Izraelitů. Ježíš poukáže na víru pohana, která je větší než všech Izraelitů okolo Ježíše, a tato víra (!), nikoli příslušnost k vyvolené skupině, umožní zázrak.
Lk 7,1-10
Když Ježíš domluvil ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaa. Jeden setník tam měl služebníka, na němž mu velmi záleželo; ten však byl nemocný a umíral. Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a služebníka mu uzdravil. Starší přišli k Ježíšovi a horlivě se přimlouvali: „Je toho hoden, abys mu vyhověl, protože má náš národ rád a vystavěl nám synagogu.“ Ježíš šel s nimi. Když už nebyl daleko od toho domu, poslal k němu setník přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se! Neboť si nezasloužím, abys vešel do mého domu; proto jsem si ani netroufal přijít k tobě osobně. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu ‚jdi‘, a jde, a jinému ‚přijď‘, a přijde, a svému služebníkovi ‚udělej to‘, a udělá to.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se mu; obrátil se k zástupu, který ho následoval, a prohlásil: „Říkám vám: Ani v izraelském národě jsem nenašel takovou víru!“ Když se pak poslové vrátili do domu, shledali, že ten služebník je zdráv.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijali jsme, Bože, tělo a krev tvého Syna a prosíme tě: veď nás svým Duchem, abychom tě vyznávali nejen ústy, ale celým životem, a tak vešli do nebeského království. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Není člověk jako člověk, říká staré přísloví. Ale ono to platí také na adresu pohanů. Ne každý, kdo je nepokřtěný, musí být hned člověk zlý. Bohužel to platí také na adresu křesťanů v opačném významu, protože i mezi křesťany se najdou lidé křiví… A tak stojíme před velkou otázkou, jak vlastně Bůh vidí člověka? Má nepokřtěný, který nechodí do kostela, naději na spásu? Jde o teologicky složitější problém. Dnešní evangelium však přispívá k této diskusi. Víra či důvěra pohana – vojáka je v očích Božího syna větší než Izraelitů. Možná by se dnes mohl příběh znovu odehrát někde v kostele a mluvit místo Židů o křesťanech či katolících. Otázku lze ale otočit do zásadní výpovědi: než měřit víru, je důležitější vložit v Boha svoji důvěru a soudy o lidech nechat na toho, kterému přísluší – našemu Pánu.

 

 

 

 

 

 

Slavnost Nejsvětější trojice – cyklus C, 22. května

Slavíme svátek vnitřního Božího života. Teologická skutečnost, kterou nám Ježíš odhalil, zůstane v mnoha ohledech tajemstvím. Ale Pán zároveň odhaluje mnohé detaily trojičního života proto, abychom Bohu porozuměli! Jsme tedy pozváni vstoupit do tohoto středu Božího života. Nikde ve Starém zákoně se nevyskytuje učení o Nejsvětější Trojici, ale postupně se formují pojmy, které pomohou v Novém zákoně porozumět (první čtení). Jednotlivé osoby Trojice pak představí druhé čtení a evangelium.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Přísloví je z větší části tvořena jen výroky o dvou verších. Ale v 8.–9. kapitole rozezpívá hymnus na moudrost. Není tím míněna chytrost či intelekt. Starý Zákon nezná pojem Nejsvětější Trojice. Avšak určité náznaky popisu Ducha svatého lze rozeznat právě v textech vystihujících moudrost.
Př 8,22-31
Toto praví Boží Moudrost: „Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve, než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve, než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve, než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v kaž-dou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.“

ŽALM 8
Člověk je v mnoha ohledech velice limitován. Z druhé strany je neuvěřitelné, jak mnoho může svými silami či poznáním. Není to odraz moudrosti, která je zakotvena v samotném Bohu?
Odpověď: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, – na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: – Co je člověk, že na něho myslíš, – co je smrtelník, že se o něho staráš? Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, – ověnčils ho ctí a slávou, – dals mu vládnout nad dílem svých rukou, – položils mu k nohám všechno: Ovce i veškerý dobytek, – k tomu i polní zvířata, – ptáky na nebi a ryby v moři, – vše, co se hemží na stezkách moří.

2. ČTENÍ
List Římanům je velice propracovaným pojednáním o ospravedlnění z víry. Nicméně svatý Pavel v našem textu skoro mimochodem uvádí všechny osoby Trojice. Zajímavé je, v jaké souvislosti a s jakými vazbami.
Řím 5,1-5
Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM
Ještě jednou se vracíme do večeřadla před okamžik Ježíšovy smrti. Ježíš v řeči při poslední večeři otevírá tajemství Nejsvětější Trojice asi nejvíce ze všech novozákonních textů. Sledujme nejen pojmy Otec, Syn, Duch, ale také slovesa označující jednání jednotlivých osob Trojice
Jan 16,12-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V teologii se rozlišuje dvojí pohled na tajemství Nejsvětější Trojice. První pohled odhaluje skutečnost Boží prostřednictvím událostí naší vlastní záchrany. Uvědomujeme si, že Syn Boží za nás zemřel, že Duch svatý nás posvětil ke službě… Tomuto přístupu říkáme „ekonomická Trojice“. Lze ale na věc nahlížet očima toho, kdo mohl vstoupit přímo do tajemství Božího. Pak mluvíme o „imanentní Trojici“. Nejde ani tolik o pojmy jako odvahu nahlédnout do Božího života tak říkaje zevnitř. Čím Bůh žije, když pomineme člověka a jeho svět? Je to až neuvěřitelně jednoduché: žije absolutní láskou, která se daruje. Otec se daruje Synu a Syn odpovídá stejně Otci sebedarováním. Tento neuvěřitelný proud lásky je Duch svatý. Zkusme se na chvíli stát jakoby diváky a sledovat toto tajemství. Nechme se tím zcela strhnout. Ale Bůh nás pozval, abychom šli ještě dále! My se smíme do tohoto proudu lásky sami zapojit. To je nebe!

 

 

 

 

 

 

Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus C, 15. května

Slavíme třetí největší slavnost církevního roku. Připomínáme si, že dnešní den byl seslán Duch svatý, ale podle tradice jde také o den zrození církve. Všechny texty se vztahují k této události. Nejde však pouze o připomínku minulosti. Seslání Ducha svatého probíhá stále, vždyť stále jsou lidé biřmováni. Proto se také dnes připomíná okamžik, kdy jsme my sami přijali svátost biřmování.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému světu a společenství věřících provázej působením své milosti jako na počátku, když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Apoštolové po vzkříšení Ježíše nechápali, co mají dělat. Zřejmě se skrývali či prchali na venkov. Letnice byly židovským svátkem slaveným 50 dní po Velikonocích, kdy se přinášela první úroda a děkovalo se Bohu za dar Tóry, tedy Zákona. Na tento den přicházeli do Jeruzaléma poutníci z celého tehdejšího světa.
Sk 2,1-11
Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“

ŽALM 104
Zpěv radosti nad stvořením je dnes zařazen především pro zmínku o Duchu, který vše tvoří. Bůh tak obnovuje tvář země. Patříme k této obnově i my?
Odpověď: Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.

2. ČTENÍ
Místo tohoto čtení se může použít i tento text: Řím 8,8-17. Svatý Pavel se rozhněvá na Korintské, protože se hádají o to, kdo je větší, když někteří z nich mají dar jazyků (1 Kor 14). A tak začne pěkně od začátku vysvětlovat. Dary Ducha svatého slouží společenství, nikoli k tomu, abychom se povyšovali. Nicméně díky korintskému sporu máme skvělý popis, jak svatý Pavel chápe duchovní dary. Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“
1 Kor 12,3b-7.12-13
Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.

EVANGELIUM
Místo tohoto čtení se může použít i tento text: Jan 14,15-16.23b-26. Ještě včera byl Ježíšův hrob zapečetěn. Dnes je ale odhalen prázdný. Co se stalo? Okamžik vzkříšení byl pro apoštoly zásadním zlomem v pochopení Ježíšova poslání. Ale nešlo jen o pochopení. Teprve nyní, když Ježíš vstal z mrtvých, může apoštolům vdechnout dar své lásky – Ducha svatého. A s tímto darem Ducha dostávají apoštolové také boží moc!
Jan 20,19-23
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Všichni byli naplněni Duchem svatým a hlásali veliké Boží skutky. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty štědře rozdáváš církvi své dary; dej, ať to, co jsme od tebe přijali, nepřijde naší vinou nazmar, aby v nás milost Ducha svatého neustále rostla a duchovní pokrm aby nám prospíval k dosažení spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Téma Ducha svatého je pro toto evangelium klíčové! Jan nezařadil do textu evangelia událost letnic, ale spojuje svatodušní téma s okamžikem vzkříšení. Jako první dar, který Vzkříšený přináší učedníkům, je právě Duch svatý. Není náhodou, že tento plod lásky Otce a Syna apoštolové přijímají až poté, co prožili s Ježíšem celé Velikonoce. Duch svatý je někým, kdo spojí církev s Otcem skrze Ježíšovu oběť. Církev se bude ve své modlitbě vždy obracet k Otci, ale v Duchu svatém skrze Ježíše.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7. neděle velikonoční – cyklus C, 8. května

Dnešní neděle je poslední před slavností Seslání Ducha Svatého. V týdnu jsme oslavili slavnost Nanebevstoupení Páně (v některých farnostech se přenáší na tuto neděli). Proto se budeme v textech soustředit na téma vítězství církve, i když je mnohdy pronásledována a zkoušena. Druhým tématem je síla moci Ducha svatého. Dnešní neděle je také dnem modliteb za sdělovací prostředky.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Křesťanská komunita se v Jeruzalémě rozrůstá. S tím ale přichází více a více konfliktů s oficiálními představiteli Izraele. Jáhen Štěpán se obhajuje koncipovanou dlouhou řečí před veleradou. Jeho obsažná řeč vrcholí osočením velerady z neochoty naslouchat Duchu svatému. Ta ho za to vyvede ven ke kamenování.
Sk 7,55-60
Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel. Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těchto slovech skonal.

ŽALM 97
Boží vznešenost, krása, ale i skutečná moc Pána fascinuje žalmistu. A když sleduje dějiny a Boží jednání v nich, je nadšený. Zahleďme se na Boží dílo. Nefascinuje i nás?
Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. Nebo: Aleluja.
Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu, – všichni bohové se mu koří. Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

2. ČTENÍ
Čtenáři mohli v knize Zjevení sledovat strhující vyprávění o Božím vítězství a konečném zápasu spravedlivých, kteří dosáhli cíle. Nyní je třeba tuto knihu velkého povzbuzení uzavřít impulsem určeným pro čtenáře.
Zj 22,12-14.16-17.20
Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl: „Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“ Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM
Poslední večeře v Janově evangeliu graduje k modlitbě za učedníky. Je to vrcholný okamžik Ježíšova působení. Stojíme před branou Getsemanské zahrady, Ježíšova utrpení, zrady učedníků, jeho smrti a vzkříšení. V této modlitbě vyslovuje Ježíš zásadní skutečnosti, které se mají na nás – jeho učednících – naplnit.
Jan 17,20-26
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito moji učedníci poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Když se mluví o „vítězné církvi“, mnozí lidé se pozastaví. Jde o triumfalismus? Z mnoha míst evangelií vyplývá, že Ježíš žádnou triumfalistickou církev na mysli neměl. „Vítězná církev“ je označení společenství těch, které Pán zachránil a přivedl k sobě. Jsou již v jeho slávě, radují se s ním. Ale zároveň se modlí za ty, kteří na zemi stále putují. Zaslechli výzvu Ducha svatého a církve (Nevěsty): „Přijď!“ a připojili se ke Kristovým učedníkům. Vítězství dává Kristus. Odměnou je setkání s Bohem v jeho plné slávě. Církev se nad tím pozastavuje právě nyní, protože chce zahlédnout, co znamená přijmout Ducha svatého. Jaké ovoce to nese, jaký význam tato iniciace má?

 

 

 

 

 

 

6. neděle velikonoční – cyklus C, 1. května

Poslední neděle před slavností Nanebevstoupení Páně již otevírá téma Ducha svatého, zvláště ve vztahu k církvi. Proto se nejprve ocitneme na prvním koncilu (první čtení), abychom mohli spolu s evangelistou Janem rozjímat o vztahu Otce, Syna a Ducha svatého. A znovu nahlédneme do nebe (druhé čtení). Samotné téma Ducha svatého otevře evangelium v Kristově řeči při poslední večeři.

VSTUPNÍ ANTIFONA
S radostným zvoláním zvěstujte, hlásejte po celém světě: Pán vykoupil svůj lid. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v Jeruzalémě kolem roku 48 po Kr. Evangelium bylo hlásáno již na mnoha místech mimo Palestinu. Ale s tím vyvstává zásadní otázka: Nakolik musí obrácení pohané nejprve zachovávat židovské předpisy a nakolik jsou pro ně jako křesťany nezávazné? Tak se schází první koncil (Sk 15,4-21). Jeho závěry jsou obsahem našeho textu.
Sk 15,1-2.22-29
Někteří lidé přišli z Judska do Antiochie a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“

ŽALM 67
Tento žalm je ve skutečnosti prosbou, aby se projevila Boží milost. K této modlitbě se dá snadno připojit!
Odpověď: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Nebo: Aleluja.
Bože, buď milostiv a žehnej nám, – ukaž nám svou jasnou tvář, – kéž se pozná na zemi, jak jednáš, – kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ. Nechť se lidé radují a jásají, – že soudíš národy spravedlivě – a lidi na zemi řídíš. Ať tě, Bože, velebí národy, – ať tě velebí kdekterý národ! – Kéž nám Bůh žehná, – ať ho ctí všechny končiny země!

2. ČTENÍ
Kniha Zjevení apoštola Jana je dílo psané zvláštním jazykem plným obrazů, metafor a symbolů. V této knize jsme se dostali až k závěrečným kapitolám, které popisují konečné Boží vítězství a odměnu spravedlivých. Nechme se strhnout emotivním popisem nebe – místa, které pro nás připravuje Bůh.
Zj 21,10-14.22-23
Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec bude ho milovat a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se ve večeřadle. Apoštolové již zažili mytí nohou. Nyní je Ježíš povzbuzuje: „Ať se vaše srdce nechvěje“ (Jan 14,1). Avšak na tomto podkladě otevírá tajemství niterného Božího života – tajemství vztahu Otce a Syna. Zjevuje působení „Přímluvce“ – Ducha svatého.
Jan 14,23-29
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‘Odcházím’ a ‘zase k vám přijdu.’ Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání, praví Pán; a já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Kristovým vzkříšením jsi nám, Bože, otevřel cestu ke spáse a svátostným pokrmem nás posiluješ, abychom došli do plnosti věčného života; dej, ať v nás tento velikonoční odkaz stále přináší své ovoce. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
V posledních nedělích jsme se vícekrát přemýšleli o vztahu Otce a Syna. Zároveň jsme zaslechli, jak s tím souvisí téma poslušnosti či slyšení. Jan se k tomu ve vyprávění o poslední večeři mnohokrát vrací, jakoby mnul v ruce vzácný drahokam tajemství Nejsvětější Trojice a chtěl ho nahlédnout z mnoha stran. Ježíš však stále zdůrazňuje, že jako lidé toto tajemství nejlépe nahlédneme ve vztahu k nám samotným, když my sami do něj vstoupíme, zaslechneme Boží hlas, budeme milovat a necháme se milovat… Pak Bůh přichází a v našem srdci si vytváří místo svého přebývání. A právě v této souvislosti zazní slova o daru Ducha. Bůh přebývající v našem srdci dává svého Ducha, aby nás vedl k pokoji.

 

 

 

 

 

 

 

5. neděle velikonoční – cyklus C, 24. dubna

S postupující velikonoční dobou se náš pohled více a více zaměřuje na život společenství těch, kteří uvěřili v Krista. Úkol hlásat evangelium se ukazuje jako požehnaný (první čtení), ale nesmíme ztratit z pohledu vnitřní hluboký smysl svého konání (evangelium).

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci; před zraky národů zjevil svou spravedlnost. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Opět se setkáváme se svatým Pavlem a svatým Barnabášem tentokrát na konci jejich první misijní cesty, která zasáhla území středu dnešního Turecka. Antiochie v severovýchodním cípu Středozemního moře byla domovem živé křesťanské komunity zřejmě již velice záhy a svatý Pavel zde nalezl své útočiště, když se obrátil, a sem se i nyní vrací. Jde tedy o náznak jedné z prvních diecézí.
Sk 14,21b-27
Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili. Potom prošli Pisídií a Pamfýlií a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili. Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

ŽALM 145
Zpěv chválí za požehnání, které v souvislosti s prvním čtením můžeme vztáhnout na Pavlovo dílo misií. Připojme se k této chvále za celé dějinné dílo hlásání evangelia!
Odpověď: Aleluja
Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle! Aby poučili lidi o tvé moci, – o slávě tvé vznešené říše. – Tvé království je království všech věků – a tvá vláda trvá po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Jsme v závěru celé Bible a také v závěru Apokalypsy. Po všech napětích ti, kdo obstáli, zakusí nádheru cíle připraveného Bohem. Dar nové země. V obrazné řeči se mísí jak biblická symbolika, tak i důraz na emoce. Obojí ale svědčí o jediném – o velkolepém Božím daru, který pro nás Bůh připravil.
Zj 21,1-5a
Já, Jan, viděl jsem nová nebesa a novou zemi – dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není. A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: „Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo.“ A ten, který seděl na trůně, řekl: „Hle – všechno tvořím nové!“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM
Jsme ve večeřadle, před malou chvilkou Ježíš umyl učedníkům nohy a začali slavit Poslední večeři. Ale text je vybrán především pro odkaz na základní princip fungování společenství církve. Ježíšovo slovo není jen dobrá rada, ale přikázání.
Jan 13,31-33a.34-35
Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě; ano, hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti, praví Pán. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Situace poslední večeře popisuje chvíli veliké intimity církve. Jde o dramatický moment, ale také čas nabitý láskou. V této atmosféře mluví Kristus o oslavě Otce, resp. Syna. Význam pojmu „oslavit“ lze přirovnat k hlubokému přátelskému vztahu, v němž je největší radostí společné setkání, ve kterém můžeme potěšit přátele. A jejich radost je současně i naší radostí. Syn oslaví Otce tím, že projeví lásku až do krajnosti, a Otec tím, že Synu dává život (nejhlubší princip otcovství). A z tohoto principu plyne i úkol, který apoštolové mají přijmout: milovat se navzájem. Jde o výzvu k přátelství. V této souvislosti pak zcela jinak vyznívá popis nebe, který nabízí druhé čtení. Bůh daruje nový Jeruzalém jako dar člověku, který zároveň znamená, že Bůh zůstává s lidmi, již je neopouští, již nenastane čas mlčení, utrpení a bolesti.

 

 

 

 

 

4. neděle velikonoční – cyklus C, 17. dubna

Dnešní neděle je také nazývána nedělí dobrého pastýře, protože se čte z Janova evangelia úryvek o dobrém pastýři. Slovo o pastýři překvapivě zazní i ve druhém čtení. Tato neděle je spojována s modlitbou za nové kněze. Ale to není jediné téma. Liturgie nás opět vede k rozjímání nad úkolem hlásat evangelium, ale zaměřuje pohled na pohany (první čtení, žalm). Zároveň uvidíme Pána nejen v roli pastýře pozemských poutníků, ale i v roli Krále vykoupených.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Země je plná Hospodinovy milosti; jeho slovem vznikla nebesa. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tvůj Syn, Dobrý Pastýř tvého lidu, předešel nás do tvé slávy; posiluj jeho slabé stádce, aby došlo za svým vítězným Pastýřem do nebeské radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Vyprávění Skutků pokračuje od vzniku církve a prvních kroků k šíření evangelia za hranice Izraele. Svatý Pavel a apoštol Barnabáš se na první apoštolské cestě (od jižního pobřeží zhruba do středu dnešního Turecka) vyrovnávají s nepřijetím zvěsti evangelia mezi Židy. Otázka hlásání pohanům byla pro Pavla zásadní. Dnes čteme o události, která mu pomůže obrátit k nim pozornost.
Sk 13,14.43-52
Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti. Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ‘Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.’“ Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině. Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.

ŽALM 100
Žalm reflektuje skutečnost hlásání radostné zvěsti pohanům. Je to výzva k jásotu nad Božím dílem nejen pro Izrael, ale pro všechny národy.
Odpověď: Aleluja.
Plesejte Hospodinu, všechny země, – služte Hospodinu s radostí, – vstupte před něho s jásotem! Uznejte, že Hospodin je Bůh: – on nás učinil, a my mu náležíme, – jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. Neboť Hospodin je dobrý, – jeho milosrdenství je věčné, – po všechna pokolení trvá jeho věrnost.

2. ČTENÍ
Vyprávění Apokalypsy nejdříve představilo nebe (4. kapitola), následně se objeví vítězný Beránek, jenž spustil řetězec posledních událostí, které vedou k vítězství věrných a pádu mocností Zla. V šesté kapitole vyjedou mocní jezdci, kteří mají za úkol začít proces se Zlem. Ale to je přerušeno andělem, který nejprve volá věrné k Bohu. Tak se ocitáme v našem textu, kde jsou tito věrní přijímáni v nebi.
Zj 7,9.14b-17
Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou. A jeden ze starců mi řekl: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM
Janovo evangelium v desáté kapitole mluví velmi jasně o vztahu Krista a jeho církve. Každé slovo našeho úryvku je klíčovým pro jednoznačné pochopení vztahu Krista a nás.
Jan 10,27-30
Ježíš řekl: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dobrý Pastýři, pečuj s láskou o svůj lid, vykoupený tvou drahocennou krví, a nepřestávej mu dávat pokrm věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Je radostí slyšet, že Bohu na nás záleží. Dnešní evangelium jde však mnohem dál. Vztah člověka a Boha je postaven na „slyšení“, tedy každý, kdo zaslechne Boží volání a reaguje, zakusí nesmírný dar, jakým je život věčný. Ale nepřehlédněme popis vztahu Otce a Syna. Otec svěřuje „ovce“ Synu. Je to dar Otce Synu! Syn ovce zachraňuje a přivádí k Otci. Jsme tedy hříčkou Otce a Syna? Jestliže je vše postaveno na „slyšení“ resp. neslyšení, pak nejde o hříčku, ale výzvu k hlubokému vztahu. Pastýř není diktátor! Na skutečný vztah Bůh reaguje svým absolutním nasazením se pro člověka, jak říká druhé čtení. Stačí Bohu odpovědět a nechat se jím vést.

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle velikonoční – cyklus C, 10. dubna

Slavíme velikonoční dobu, připomínáme si stále radost vzkříšení. Ale před našima očima se otevírá další perspektiva, život s Bohem se nezastavil. Co to s sebou přináší? Jaké úkoly stojí před mladou církví? V mnoha ohledech se starosti mladičké církve promítají i do dnešní doby. My jsme v mnoha ohledech stále podobni církvi v apoštolské době.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Po vylití Ducha svatého apoštolové hlásají veřejně evangelium. Již jednou byli zatčeni. Konají divy a lidé si toho všímají. Proto je velekněz znovu nechá zatknout, ale oni se dostanou s pomocí anděla ze žaláře a hned ráno zvěstují v chrámě Krista. Po třetí jsou zatčeni a probíhá výslech.
Sk 5,27b-32.40b-41: Velekněz začal apoštoly vyslýchat: „Přísně jsme vám přece přikázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka.“ Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

ŽALM 30
Boží vítězství je základním obsahem chvály, kterou liturgie zpívá. Připojme se k tomuto zpěvu i my.
Odpověď: Aleluja. Chci tě oslavovat, Hospodine, – neboť jsi mě vysvobodil, – nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. – Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, – zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, – a vzdávejte díky jeho svatému jménu! – Vždyť jeho hněv trvá chvíli, – ale jeho laskavost po celý život, – zvečera se uhostí pláč, – zjitra však jásot. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, – pomoz mi, Hospodine! – Můj nářek jsi obrátil v tanec, – Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!

2. ČTENÍ
Kniha Zjevení pomocí symbolických barvitých obrazů líčí podstatu vítězství Boha a jeho lidu. Kniha má jasnou koncepci. Čtvrtá kapitola popíše nebe a Boží vládu. V páté kapitole se na scéně objeví Syn jako ten, který přinesl oběť (Beránek). A nyní celé nebe padá na kolena před Synem člověka.
Zj 5,11-14: Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem: „Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu!“ A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, který všechno stvořil, vstal z mrtvých a smiloval se nad lidským pokolením. Aleluja.
EVANGELIUM
Vzkříšený Ježíš se ukázal apoštolům ve večeřadle a týden poté opět. Avšak apoštolové nerozumí, co mají dále dělat. Ježíš proto znovu přichází a naznačuje lovem ryb i rozhovorem s Petrem, k čemu apoštoly volá.
Jan 21,1-19: Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto: Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I my půjdeme s tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili. Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb. Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami. Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu. To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání. Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas mé beránky.“ Podruhé se ho zeptal: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Odpověděl mu: „Ano, Pane, ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce.“ Zeptal se ho potřetí: „Šimone, synu Janův, miluješ mě?“ Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: „Miluješ mě?“, a odpověděl mu: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ Ježíš mu řekl: „Pas moje ovce! Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš.“ To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: „Následuj mě!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ježíš vyzval své učedníky: Pojďte a jezte! A vzal chléb a dával jim. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem věčného života; dej, ať v jeho síle dojdeme k neporušitelné slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Díváme-li se na všechny texty dnešní neděle, objevujeme určitý příběh: Vznešený Bůh otevřel neuvěřitelnou cestu člověku – zvítězil vlastní krví a vydal se za člověka. Jeho slávě to nic neubralo (druhé čtení). Ale nyní tu stojí apoštolové a hledají, co vlastně mají dělat (evangelium). Jít hlásat evangelium? Neumí si to představit, pochybují, neví, jak… Ale nakonec jdou a zakusí, že Bůh je vede (první čtení). Tento zážitek je velice silný, nicméně neznamená, že se vyhnou pronásledování a komplikacím. Současně teprve v takové chvíli na vlastní kůži zakouší, že Bůh opravdu jedná a provází je. I my jsme v různých fázích tohoto procesu. Nevíme, hledáme, možná zakoušíme, že Bůh žehná, když se mu dáme k dispozici. Přes všechna tato naše hledání Bůh opakuje svoje základní povolání: „Jděte a hlásejte!“ A to se netýká jen kněží či biskupů. Cílem textu není vyvolání kritiky či pochval. Ale všem směřovaná výzva: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“

 

 

 

 

 

 

2. neděle velikonoční – cyklus C, 3. dubna

Radostná atmosféra neděle vzkříšení trvá po celý týden. I dnes ještě stojíme před prázdným hrobem v údivu. Zároveň ale již budeme hledět dál: Co se stalo s církví (první čtení), jak se zpráva rozšířila, jak vypadá skutečné místo Kristova království (druhé čtení), jak mohou uvěřit ti, kteří Krista vzkříšeného nikdy fyzicky nepotkají (evangelium)?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Otevřete své srdce, radujte se ze své slávy a vzdávejte díky Bohu, neboť on vás povolal k nebeskému království. Aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co to pro nás znamená, že jsme byli obmyti křtem, znovuzrozeni z Ducha svatého a vykoupeni krví tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Shrnující zpráva následuje po dlouhém vyprávění o prvním zázraku apoštolů, následném vyšetřování před radou a příběhu o Ananiášovi a Safiře, kteří chtěli první komunitu církve ošidit. Následovat bude opět zázrak a vyšetřování. Naše shrnující zpráva tedy ukazuje, že evangelium nelze zastavit a povědomí o něm bude stále růst.
Sk 5,12-16
Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Všichni se jednomyslně shromažďovali v Šalomounově podloubí. Z ostatních se k nim nikdo neodvažoval připojit, ale lidé o nich mluvili s velkou úctou. Stále rostl počet mužů i žen, kteří přijímali víru v Pána. Dokonce i na ulici vynášeli nemocné a kladli je na lehátka a na nosítka, aby, až půjde Petr okolo, alespoň jeho stín padl na někoho z nich. Také z okolních měst se sbíhalo do Jeruzaléma mnoho lidí a přinášeli nemocné i trápené nečistými duchy; a ti všichni byli uzdravováni.

ŽALM
Tento „žalm vzkříšení“ opakujeme po celé Velikonoce. S očima upřenýma na vzkříšení se tento text stává zásadním výkladem událostí Velikonoc. My se ale máme také připojit svým děkováním za vykoupení.
Odpověď: Aleluja
Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řekne dům Áronův: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ – Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: – „Jeho milosrdenství trvá navěky.“ Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. – Toto je den, který učinil Hospodin, – jásejme a radujme se z něho! Hospodine, dej spásu, – Hospodine, popřej zdaru! – Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.

2. ČTENÍ
Knihu Zjevení nelze číst jako běžný popis událostí. Jan zvláštním jazykem, plným barvitých obrazů a přirovnání, vykládá skutečnost Božího vítězství a lidského zápasu o spásu. Hned na začátku po úvodním pozdravu popisuje již tímto jazykem své povolání k sepsání této knihy a především toho, který ho povolal.
Zj 1,9-11a.12-13.17-19
Já, Jan, váš bratr, účastník vašich soužení, Království i trpělivosti v Ježíši, dostal jsem se pro hlásání Božího slova a pro svědectví o Ježíšovi na ostrov, který se jmenuje Patmos. A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice: „Své zjevení napiš do knihy a pošli sedmi církevním obcím.“ Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. Napiš tedy své vidění: nynější i to, které přijde později.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Protože jsi mě uviděl, Tomáši, uvěřil jsi, praví Pán; blahoslavení, kdo neviděli, a uvěřili. Aleluja.

EVANGELIUM
Vyprávění Janova evangelia dostalo v posledních kapitolách velký spád: Ježíš byl ukřižován, na začátku dvacáté kapitoly však přijdou ženy ke hrobu… Nyní Vzkříšený poprvé potkává učedníky. V takto vypjatém okamžiku zaznívá nejzásadnější poselství Vzkříšeného. Následný týden a přítomný Tomáš otevírají otázku, jak mají uvěřit ti, kdo „nebyli u toho“.
Jan 20,19-31
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili.“ Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleď na mé jizvy a dotkni se jich, nepochybuj, a věř. Aleluja.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Dokonej v nás, Bože, velikonoční dílo vykoupení a dej, ať plně žijeme z toho, co jsme od tebe přijali. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Strach. Doprovází nás na mnoha cestách životem, pro mnohé je stálou zátěží. Ale dnes vidíme, že prvním plodem Božího vítězství je pokoj – šalom. Není to jen mrtvolné ticho, ale v tom nejširším slova významu radostné vítězství života. Přes všechny potíže Bůh vítězí! Bůh nám dopřává světlo. Dnes se v církvi zvláštním způsobem připomíná Boží milosrdenství. Bůh je spravedlivý, ale tato spravedlnost není překážkou nekonečné míře Boží touhy po daru života. Ten, kdo Bohu dá prostor, zakusí radost Boží lásky.

 

 

 

 

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus C, 27. března

Vzkříšení znamená vítězství nejen nad Ježíšovou smrtí, ale nad smrtí každého z nás. Již žádná smrt nemá poslední slovo, ani žádný duch smrti, zla, odsouzení. Jsme voláni, abychom se k této radosti Krista připojili. Teprve ve světle vzkříšení mnohé věci dostávají správný význam, jak svatý Petr říká ve druhém čtení či zakouší se svatým Janem v evangeliu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Učedníci již začali hlásat Krista v Jeruzalémě a po Štěpánově smrti se rozejdou do dalších míst Izraele. Petr je však zcela nečekaně povolán hlásat Krista v domě pohana – setníka Kornélia. Když Petr poznal, že k tomuto zásadnímu setkání Bůh vedl nejen jeho, ale i Kornélia, říká slova, která dnes čteme.
Sk 10,34a.37-43
Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

ŽALM 118
Asi málokteré místo Starého zákona popisuje tak jasně, i když obrazně, události vzkříšení. Na tento žalm se odvolává řada novozákonních textů. Nechme se proniknout tímto zpěvem Kristova vítězství.
Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“ Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ
Podobně jako v jiných textech svatého Pavla, i zde se autor vymezuje proti falešným hlasatelům evangelia, kteří předpisují křesťanům, co všechno se nesmí jíst, dělat… (Kol 2,20-22). Tyto předpisy nazývá Pavel „věci světa“ a míří tím k různým horoskopům, souhvězdím, energiím… (Kol 2,20). Náš text říká, v čem spočívá skutečné křesťanství.
Kol 3,1-4; Místo tohoto čtení se může použít i tento text: 1 Kor 5,6b-8
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM
Dvacátá kapitola Janova evangelia je přímým pokračováním pátečních pašijí. Je dobré neztratit nit dramatičnosti vyprávění. Od tohoto místa budeme číst, jak učedníci poznali a zakusili skutečnost vzkříšení.
Jan 20,1-9
Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Připojme se k žalmistovi a spolu s celou církví vyznejme: „Boží milosrdenství trvá na věky.“ Vždyť toto milosrdenství se vztahuje na každého, kdo Kristu nabídl svůj život, jak to v tuto noc učinily stovky katechumenů po celém světě. Dnes zpíváme o základním kameni – Kristu, na kterém je vybudována záchrana. Proto má být podle tradice církve oltář kamenný, aby tento verš Písma připomínal. Boží moc prolomila veškeré zlo, i to, které člověk vlastní silou nedokázal porazit – zlo hříchu a smrti. Nyní zbývá jediné: uvěřit. Přijmout ve víře tuto podivuhodnou skutečnost, která odporuje pravidlům našeho světa.

 

 

 

 

 

 

 

 

Květná neděle – cyklus C, 20. března

Květná neděle je vstupem do Svatého týdne. Nejprve žehnáme ratolesti a přitom čteme evangelium o vjezdu Krista do Jeruzaléma. Následují zásadní texty Písma související s Velikonocemi, zvláště pašije. Věnujme pozornost žalmu, jde o text prorokující vzkříšení!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Izaiáš od 49. kapitoly předkládá texty o „služebníku Hospodina“. V nich mluví o jeho utrpení, ponížení, ale také vítězství. Tento text se naplní v událostech dnešního evangelia.
Iz 50,4-7
Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22
U tohoto žalmu nalezneme zajímavý zlom. Do verše 22 vypráví o veliké opuštěnosti, bolesti a pronásledování toho, kdo žalm zpívá. Ale od 23. verše se vše obrací. Žalmista zakusil Boží vysvobození. Tuto píseň začal Ježíš na kříži („Bože můj, proč jsi mne opustil“), ale dokončil ji až nedělního rána.
Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, – šklebí rty, pokyvují hlavou: – „Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, – ať ho zachrání, má-li ho rád!“ Obkličuje mě smečka psů, – tlupa zlosynů mě svírá. – Probodli mi ruce i nohy, – spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, – losují o můj šat. – Ty však, Hospodine, nestůj daleko, – má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, – uprostřed shromáždění budu tě chválit. – „Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, – slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. – Boj se ho celé Izraelovo plémě!“

2. ČTENÍ
Jde o hymnus, který je klíčovým novozákonním textem. Všimněme si spojení „sám sebe se zřekl“ (doslova zmařil, oloupil), které vyjadřuje nejhlubší Kristovo sebevydání pro nás.
Flp 2,6-11
Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Zpěv před Evangeliem
Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM
Dnes se čtou pašije Lk 22,14 – 23,56. My uvádíme jen zkrácenou verzi. V závěru pašijí je vidět reakci setníka, obyvatel, Josefa z Arimatie a žen. Ač Ježíš potupně zemře, přece jeho smrt okamžitě přináší plody.
Lk 23,1-9.11.13-21.24-47 (zkrácená verze)

Starší lidu, velekněží a učitelé Zákona odvedli Ježíše k Pilátovi. Tam na něj začali žalovat: „Zjistili jsme, že tento člověk rozvrací náš národ, brání odvádět císaři daně a vydává se za krále Mesiáše.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi židovský král?“ Odpověděl mu: „Ty to říkáš!“ Pilát pak prohlásil velekněžím a lidu: „Neshledávám na tomto člověku žádné provinění.“ Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje lid svým učením po celém Judsku, počínajíc Galileou až sem!“ Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se, zdali ten člověk je Galilejec; a když se dověděl, že je z Herodova území, poslal ho k Herodovi, který se také právě v těch dnech zdržoval v Jeruzalémě. Jakmile Herodes spatřil Ježíše, velmi se zaradoval. Už dávno si ho totiž přál uvidět, protože o něm slýchal a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Kladl mu tedy mnoho otázek, ale on mu vůbec neodpovídal. Tu Herodes i se svými vojáky mu dal najevo, že jím pohrdá, a ztropil si z něho posměch; dal ho obléci do bílých šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. Pilát svolal velekněze, členy velerady i lid a řekl jim: „Přivedli jste mi tohoto člověka, že prý pobuřuje lid. Já jsem ho vyslechl ve vaší přítomnosti, ale neshledal jsem, že by se tento člověk provinil něčím z toho, co na něj žalujete. Ale ani Herodes ne, vždyť ho poslal nazpět k nám. Prostě nespáchal nic, co by zasluhovalo smrt. Dám ho tedy potrestat a pak ho propustím.“ Ale oni se všichni dali do křiku: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“ Ten byl uvržen do žaláře pro nějakou vzpouru vzniklou v městě a pro vraždu. Pilát začal znovu na ně naléhat, protože chtěl Ježíše propustit. Ale oni odpověděli křikem: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ Pilát se proto rozhodl povolit jejich žádosti: propustil toho, který byl uvržen do žaláře pro vzpouru a vraždu a kterého si vyžádali, a Ježíše vydal, aby se jim stalo po vůli. Když ho odváděli, zadrželi jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole, a vložili na něj kříž, aby ho nesl za Ježíšem. Za ním šel velký zástup lidu, i ženy, které nad ním naříkaly a plakaly. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi; přijdou totiž dny, kdy se bude říkat: ‘Blahoslavené neplodné, životy, které nerodily, a prsy, které nekojily!‘ Tehdy lidé začnou říkat horám: ‘Padněte na nás!‘ a pahrbkům: ‘Přikryjte nás!‘ Neboť když se toto děje se zeleným stromem, co se teprve stane se suchým!“ Spolu s ním byli vedeni na popravu také dva zločinci. Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Jeho šaty si rozdělili losem. Lid stál a díval se. Členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal. „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ Bylo už asi dvanáct hodin. Tu nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se vpůli roztrhla. Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ A všichni ti lidé, kteří se tam shromáždili k této podívané, když viděli, co se stalo, bili se v prsa a vraceli se domů.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Žalm 22 patří k Velkému pátku. Žalmista se ocitá v propasti smrti, ale i v takové chvíli nepřestal doufat v Boha, který zachraňuje. A Bůh na jeho volání odpoví. V tomto textu jsou skryty celé Velikonoce od Kristovy úzkosti přes utrpení kříže až ke chvále vzkříšení.

 

 

 

 

5. neděle postní – cyklus C 13. března

Postní příprava vrcholí a my se snažíme spolu s katechumeny obnovit naši víru v Boha, který nás vykoupil. Pátá neděle postní je spojena s modlitbou za katechumeny (tzv. třetí skrutinia, tedy modlitba exorcizmu). Proto se mohou číst texty z cyklu A. V našem komentáři zůstaneme u cyklu C. Bůh nás ujišťuje o nové cestě záchrany, proto nic není ztraceno (první čtení). Rozhodnout se pro tuto cestu Krista je více než cokoli jiného (druhé čtení). Ale jak Bůh vnímá ty, kteří selhali či selhávají (evangelium)? Dnes si také připomínáme výroční den zvolení papeže Františka.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! Vždyť ty jsi, Bože, má síla.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha proroka Izaiáše je složena zřejmě z více částí, které vznikly v různých historických situacích. Náš text patří do období babylonského zajetí (586–539 př. Kr.), kdy lid zlomený zajetím a vzdáleností od domova přestal doufat, že se vrátí. Ale Bůh připomíná události přejití Rákosového moře, když je vyváděl z Egypta. Stejně bude jednat i dnes.
Iz 43,16-21
Tak praví Hospodin, který vytvořil v moři cestu, v mohutných vodách stezku, který vyvedl vozy i koně, vojsko i silné reky; všichni spolu leží, již nevstanou, jako knot zhasli, dohořeli. „Nevzpomínejte na věci minulé, nedbejte na to, co se dávno stalo! Hle, já dělám věci nové, teď již vzcházejí, což to neznáte? Cestu vytvořím na poušti a řeky na neschůdných místech. Divoká zvěř mě oslaví, šakalové a pštrosi, že jsem dal vodu na poušti, řeky na neschůdných místech, abych napojil svůj lid, svého vyvoleného. Ten lid jsem stvořil pro sebe, bude hlásat mou chválu.“

ŽALM 126
Tento žalm je přímou reakcí na první čtení. Také vzpomíná na události babylonského zajetí. I zde zaznívá životní zkušenost s Bohem, který zachraňuje.
Odpověď: Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.
Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, – byli jsme jako ve snách. – Tehdy byla naše ústa plná smíchu – a náš jazyk plný jásotu. Tehdy se říkalo mezi pohany: – „Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“ – Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, – naplnila nás radost. Hospodine, změň náš osud, – jako se mění údolí na jihu země. – Kdo sejí v slzách, – žnout budou s jásotem. Vycházejí s pláčem, – když nesou semeno k setí: – přijdou však s jásotem – a přinesou své snopy.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel na mnoha místech své misie naráží na hlasatele evangelia, kteří ovšem požadují, aby před přijetím Krista lidé nejprve plnili všechny příkazy Mojžíšova zákona, především obřízku. Pavel se ve třetím Listě Filipanům rozhorlil proti těmto kazatelům do té míry, že sám ukazuje na sobě, jak marné je spoléhat na Zákon a co je skutečně zásadní pro křesťana.
Flp 3,8-14
Bratři! Všecko považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom, jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Zpěv před Evangeliem
Praví Pán: Nyní se tedy obraťte ke mně celým svým srdcem, neboť jsem dobrotivý a milosrdný.

EVANGELIUM
Mnohé nejstarší rukopisy tuto perikopu neobsahují. Máme tedy před očima určitou vsuvku do Janova evangelia. Nic ovšem neztrácí na síle výpovědi. Pozoruhodné je, že Ježíš ženu na rozdíl od zákoníků nesoudí, ale vede ji k obrácení. Ježíš odešel na Olivovou horu. Ale brzo ráno se zase objevil v chrámě a všechen lid přicházel k němu. On se posadil a učil je.
Jan 8,1-11
Tu k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu: „Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat. Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když na něj nepřestávali dotírat otázkami, vzpřímil se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ A sehnul se opět a psal na zem. Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním. Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“ Odpověděla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Nikdo tě neodsoudil, ženo? Nikdo, Pane. Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, přijali jsme tělo a krev tvého Syna Ježíše Krista a prosíme tě, ať stále zůstáváme v živém spojení s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Otázka dodržování Zákonů (tedy míněno Tóry) provází jak druhé čtení, tak evangelium. Načrtnutá scéna evangelia mohla mít mnoho detailů, které ale evangelium neuvádí proto, abychom neztratili z očí podstatné. Farizeové se vlastně Ježíše ptají: „Máme dodržovat zákon, nebo ne?“ Zřejmě jim vůbec nejde o ženu, ale o usvědčení Ježíše, který přece nemůže popřít Boží zákony. Ve svých důsledcích tito muži soudí Boha za nemilosrdenství. Otevřeli ale důležitou otázku: Je nutné jakýkoli pozitivní (tedy výslovně formulovaný) zákon plnit doslova podle litery, anebo podle jeho významu? Ježíš dává jasnou odpověď: Dodržujte zákon především sami. A Bohu přenechte soud nad těmi, kteří selhali. Bohu totiž záleží na každém a stále hledá cesty, jak těmto lidem pomoci k obrácení.

 

 

 

 

4. neděle postní – cyklus C, 6. března

Čtvrtá postní neděle se nese v radostném duchu. Chceme zahlédnout, co všechno znamenají Kristovy Velikonoce. Tématem prvního čtení je plněné zaslíbení, i když se odehrává více než 1000 let před Kristem. Žalm se více vztahuje k evangeliu, které představuje asi nejslavnější podobenství Lukášova vyprávění o Kristu. Druhé čtení vyzývá ke smíření.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text popisuje dobu kolem roku 1300 př. Kr. Jíst z úrody země znamená, že Izraelité stanuli po čtyřicetiletém putování pouští na okraji zaslíbené země. Mojžíš je již mrtev a jeho roli ve vedení lidu převzal Jozue. Všimněme si, že Bůh plní své zaslíbení o zemi, která nasytí jeho lid. Toto znamení je vázáno na slavení Velikonoc.
Joz 5,9a.10-12
Hospodin pravil Jozuovi: „Dnes jsem z vás odvalil egyptskou hanbu.“ Synové Izraele se utábořili v Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. Na druhý den po velikonocích jedli z úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. Téhož dne přestala padat mana. Byl to druhý den, když jedli z úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z výnosu země Kanaán.

ŽALM 34
Chvála, oslava, chlouba a veselí jsou synonyma radosti z Božího jednání, které žalmista sám na sobě zakusil. Podobně jako Izrael pocítil, že Bůh skutečně dovedl svůj lid k zaslíbené zemi. I my se můžeme připojit k této radosti.
Odpověď: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Velebte se mnou Hospodina, – oslavujme spolu jeho jméno! – Hledal jsem Hospodina a vyslyšel mě, – vysvobodil mě ze všech mých obav. Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, – vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. – Hle, ubožák zavolal a Hospodin slyšel, – pomohl mu ve všech jeho strastech.

2. ČTENÍ
Svatý Pavel se v 5. kapitole Druhého listu Korintským brání nařčení, že prosazuje sám sebe. Tuto kapitolu však završuje nikoli sebeobranou, ale upřeným pohledem na Krista. On ho povolal ke službě smíření, kterou sám Kristus připravil svojí obětí. To je důvod Pavlova jednání.
2 Kor 5,17-21
Bratři! Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

Zpěv před Evangeliem
Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě.

EVANGELIUM
Patnáctá kapitola Lukášova evangelia je velkolepým středem této knihy. Je tvořena třemi podobenstvími – o ztracené ovci, ztracené minci a marnotratném synu. Klíč k našemu podobenství nacházíme hned v první větě. Pro správné pochopení je třeba nezůstat jen u příběhu prvního syna. Srovnání reakce otce a jednání obou synů je klíčovým momentem celého podobenství.
Lk 15,1-3.11-32
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: ‘Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.’ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: ‘Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!’ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: ‘Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.’ Ale otec nařídil služebníkům: ‘Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!’ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: ‘Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.’ Tu se starší syn rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: ‘Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!’ Otec mu odpověděl: ‘Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Synu, máš se proč radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Podobenství o milosrdném otci, které představilo evangelium, otevírá zcela nový rozměr Velikonoc. Setkání otce s marnotratným synem znamená strhující zážitek milosrdenství, který se promění v uzdravení srdce. Teprve v této chvíli lze mluvit o skutečném obrácení. Starší syn, který by na první pohled měl být vzorným prototypem syna, je ve skutečnosti plný hořkosti a rozhodně mu schází stejná láska, jakou otec má k oběma svým dětem. Je schopen zranit svého otce lživými slovy („Mně jsi nikdy nedal ani kůzle…“), takže se před ním musí otec obhajovat (otec mu dal celý svůj majetek!). Ale ani v této chvíli otec nepřestal svého syna milovat. Ale starší syn lásku neopětuje. Nikoli proto, že by se s otcem nesetkal, ale protože jeho srdce je příliš úzké, sevřené a neochotné milovat. I tento druhý syn potřebuje obrácení, ačkoli se to na první pohled nezdálo. Srovnáme-li toto podobenství s naším životem, komu se více podobáme? Boží mocí a Otcovou láskou se dá mnohé změnit.

 

 

 

 

3. neděle postní – cyklus C, 28. února

Postní doba nám nabízí vzácný čas obnovy naší víry. V textech dnešní neděle otevřeme několik témat. V prvním čtení Bůh zjevuje Mojžíšovi, kdo je. Svatý Pavel bude ve druhém čtení rozjímat o vnitřní svobodě, kterou nám vykoupení Kristem přineslo. V evangeliu se otevírá zásadní otázka obrácení. Je ovšem možné také číst evangelium o samařské ženě, které je de facto křestní katechezí.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Stále upírám oči na Hospodina, vždyť on mé nohy vysvobodí z léčky. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý!
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, studnice milosrdenství a dobroty, ty nám dáváš příležitost, abychom svou hříšnost léčili modlitbou, postem a štědrostí; pohleď, jak ve svědomí cítíme svou vinu a pokorně se z ní vyznáváme, ukaž na nás své veliké slitování, odpusť nám a pozvedni nás k sobě. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento text patří k základům biblické víry. Bůh se představuje Mojžíšovi na poušti. Mojžíš se brání Božímu povolání, proto se ptá na jméno. Boží odpověď „Jsem, který jsem“, naznačuje neuchopitelnost Boží. Přesto otevírá cestu k plnému Božímu jménu – Jahve (překládáme Hospodin) ve verši 15 na konci našeho úryvku. Toto jméno je v originále odvozeno od slova „být“ a nese mnohavrstvý význam: on je, existuje, nechává existovat.
Ex 3,1-8a.13-15
Mojžíš pásl stádo svého tchána Jitra, midjanského kněze. Když jednou vyhnal stádo za step, přišel k Boží hoře Chorebu. Tu se mu zjevil Hospodinův anděl v plameni ohně, který šlehal ze středu keře. Díval se, a hle – keř hořel plamenem, ale neshořel. Mojžíš si řekl: „Půjdu se podívat na ten zvláštní zjev, proč keř neshoří.“ Když Hospodin viděl, že se přichází podívat, zavolal ze středu keře: „Mojžíši, Mojžíši!“ A on odpověděl: „Tady jsem!“ Bůh řekl: „Nepřibližuj se sem, zuj opánky ze svých nohou, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá.“ A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův!“ Mojžíš zahalil svou tvář, neboť se bál pohlédnout na Boha. Hospodin pravil: „Viděl jsem bídu svého lidu, který je v Egyptě, slyšel jsem jejich nářek na biřice; ano, znám jejich bolesti. Proto jsem sestoupil, abych je vysvobodil z ruky Egypťanů a vyvedl je z oné země do země úrodné a širé, do země oplývající mlékem a medem.“ Mojžíš pravil Bohu: „Hle, já přijdu k synům Izraele a řeknu jim: ‘Posílá mě k vám Bůh vašich otců.’ Když se zeptají: ‘Jaké je jeho jméno?’ – co jim mám říci?“ Bůh pravil Mojžíšovi: „Já jsem, který jsem!“ A dodal: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Ten, který jest, posílá mě k vám.’“ A ještě pravil Bůh Mojžíšovi: „Tak řekneš synům Izraele: ‘Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jakubův, posílá mě k vám!’ To je moje jméno na věky, to je můj název po všechna pokolení.“

ŽALM 103
Kdo je to Hospodin? Žalmista odpovídá chválou. Připojme se k jeho zpěvu!
Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.
Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním. Hospodin koná spravedlivé skutky, – zjednává právo všem utlačeným. – Oznámil své plány Mojžíšovi, – izraelským synům své skutky. Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Jak vysoko je nebe nad zemí, – tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ
První list Korinťanům je koncipován jako odpověď na řadu otázek. Od 8. kapitoly odpovídá svatý Pavel na problém, zda je možné konzumovat maso obětované pohanským modlám (položené na oltář před modly), které zřejmě bylo běžně dostupné na trhu. To vede autora k dlouhé úvaze o vnitřní svobodě (kap. 9–10), která je mnohem podstatnější než samotný problém masa.
1 Kor 10,1-6.10-12
Chtěl bych vám, bratři, připomenout, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku a v moři, všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. Tyto věci se staly nám pro výstrahu, abychom netoužili po špatnostech, jako toužili oni. Ani nereptejte, jako někteří z nich reptali, a za to byli pobiti od anděla Zhoubce. To se jim přihodilo jako výstražný příklad a bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. Když se tedy někdo domnívá, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Zpěv před Evangeliem
Obraťte se, praví Pán, neboť se přiblížilo nebeské království.
EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipováno tak, že od kapitoly 9,51 Ježíš začíná svoji poslední cestu do Jeruzaléma. Na této cestě vypráví řadu epizod. S vědomím této poslední osudné cesty Ježíše čteme náš text, který má spíše prorocký charakter, tedy skrze konkrétní událost či příběh vyzývá k jednání.
Lk 13,1-9
V té době přišli k Ježíšovi se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: ‘Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?’ On mu však odpověděl: ‘Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, Hospodine zástupů, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás živíš už na zemi nebeským chlebem, a dáváš nám tak už nyní podíl na tom, co je dosud skryté našim očím; prosíme tě: dej, ať se v nás působením této svátosti plně rozvíjí tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Nejen v rámci postní doby, ale také v letošním roce milosrdenství může dnešní evangelium zaujmout zvláštní místo. Tam, kde bychom očekávali přísný soud nad stromem, který nepřináší ovoce, přichází ze strany Pána ještě další možnost oživení, obrácení, nápravy. Ale podobenství převyprávěné Kristem zároveň ukazuje, že obrácení je nezbytné. Pán neposečkává proto, že je lhostejný k prázdnotě, lenosti či nechuti něco dělat. Jeho trpělivost je znamením nesmírné touhy dát šanci každému. Proto slavíme postní dobu, abychom se vrátili ke kořenům naší víry a setkali se s živým Bohem.

 

 

 

 

 

2. neděle postní – cyklus C, 21. února

Druhá postní neděle nám předkládá další závažné texty Písma, které nám mají pomoci vrátit se ke kořenům naší víry. V prvním čtení se setkáme s Abrahámem, s nímž Bůh na znamení věrnosti uzavírá smlouvu. V evangeliu vstoupíme do scény proměnění na hoře, v níž se nejen potvrzuje Ježíšovo božství, ale také se ukáže, že dějiny včetně událostí Velikonoc jsou plně v Božích rukou.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Tento příběh se vztahuje na nejstarší dobu praotců Izraele (snad kolem 1800 př. Kr.), k době, kdy Abrám odešel z Mezopotámie a žije jako host na území Izraele, stále však bez zaslíbeného potomka – dědice. Náš text popisuje rituál uzavření smlouvy mezi Bohem a člověkem formou oběti. Bůh jako ohnivý sloup prochází mezi rozděleným obětním zvířetem. Později bude obnova této smlouvy důvodem změny jména Abráma na Abrahám (Gn 17).
Gn 15,5-12.17-18
Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!“ – a dodal: „Tak četné bude tvé potomstvo!“ Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého. Znovu mu pravil: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví.“ Abrám řekl: „Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?“ Bůh mu řekl: „Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku nebo holoubě.“ Abrám mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň. Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle – dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!“

ŽALM 27
Žalm navazuje nejen na čtení, ale také předvídá scénu evangelia. I my jsme pozváni spatřit „blaho od Hospodina“!
Odpověď: Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, – koho bych se bál? – Hospodin je záštita mého života, – před kým bych se třásl? Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, – smiluj se nade mnou, vyslyš mě! – Mé srdce k tobě mluví, – má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. – Neskrývej svou tvář přede mnou, – v hněvu neodmítej svého služebníka! – Tys má pomoc, nezavrhuj mě! Věřím, že uvidím blaho od Hospodina – v zemi živých! – Důvěřuj v Hospodina, buď silný, – ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ
Ve třetí kapitole se svatý Pavel brání proti podivným hlasatelům evangelia, kteří víru spojují s povinností obřízky. Pavlova teologie ale směřuje ke svobodě dané vzkříšením, k proměněnému tělu, jak bude také naznačeno v evangeliu.
Flp 3,17 – 4,1
Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko. Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

Zpěv před Evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!

EVANGELIUM
Evangelium klade jeden ze zlomů vyprávěného příběhu do okamžiku, kdy Ježíš začne mluvit o své smrti (Lk 9,22). Po první předpovědi smrti se odehrává náš text. Je v něm mnoho symbolů: Ježíš jako druhý Mojžíš, Bůh se zjevuje v oblaku, jak to známe ze SZ, Mojžíš je reprezentant Zákona (Tóry), Eliáš největší z proroků… Doslova rozmlouvají o Ježíšově „exodu“ a jeho „naplnění“, tedy i o vzkříšení! V této chvíli nejistoty Otcův hlas opakuje vyvolení, které zaznělo při křtu.
Lk 9,28b-36
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho. Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň. Z oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Dnešní texty je třeba číst nejen v doslovném významu, ale obě scény nesou v sobě řadu symbolik, které možná ani tehdejší aktéři nestačili vnímat. Mojžíš a Eliáš, Otcův hlas navazující na scénu Křtu Páně zjevující tajemství celé Trojice, nechápající učedníci či jen samotná hora – symbolické místo, kde se Mojžíš i Abrahám setkali s Bohem. Ježíš nejen řeší aktuální problémy tehdejšího světa učedníků. Jeho rádius zasahuje celé dějiny – minulost i budoucnost.

 

 

 

 

1. neděle postní – cyklus C, 14. února

Vstoupili jsme do postní doby. Jde o vzácný čas, ve kterém se vracíme ke kořenům naší víry. První čtení uvádí prastaré vyznání víry Izraele, žalm se tentokrát vztahuje k evangeliu, které připomíná nejen Kristův zápas, ale také situace osvědčení víry, které v nějaké podobě potkají každého člověka. Druhé čtení otevírá otázku víry jako základní podmínky pro spásu.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Kniha Deuteronomium (Pátá kniha Mojžíšova) vznikla snad v 8. stol. př. Kr. a nově interpretuje řadu zákonů Tóry. Později (kolem 630) byla tato kniha důvodem velké náboženské reformy v Judsku. Náš text představuje tzv. dějinné credo – vyznání víry na základě toho, co otcové s Bohem zažili. Toto vyznání je klíčem k obřadu obětování prvotin. Klanění Bohu je pak spojnicí s evangeliem.
Dt 26,4-10
Mojžíš řekl lidu: „Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‘Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!’ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.“

ŽALM 91
Žalm je důležitým odkazem na dnešní evangelium, kde se bude mluvit o ochraně anděly. Je ale také ujištěním o Boží ochraně pro všechny, kdo se k Bohu utíkají…
Odpověď: Buď se mnou, Pane, v mé tísni.
Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, – kdo dlíš ve stínu Všemocného, – řekni Hospodinu: „Mé útočiště jsi a má tvrz, – můj Bůh, v něhož doufám!“ Nepřihodí se ti nic zlého – a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. – Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, – aby tě střežili na všech tvých cestách. Na svých rukou tě ponesou, – abys nenarazil o kámen svou nohou. – Po zmiji a hadu budeš kráčet, – šlapat budeš po lvu i draku. Vysvobodím ho, protože lne ke mně, – ochráním ho, protože zná mé jméno. – Vyslyším ho, až mě bude vzývat, – budu při něm v tísni, – zachráním ho a oslavím.

2. ČTENÍ
List Římanům prochází velmi systematicky otázku, zda jsme ospravedlněni skutky Zákona (praxe Izraelitů), nebo na základě víry v Ježíšovo vykoupení (kapitoly 1–8). Kapitoly 9–11 se vrací k úloze Izraele. Náš text formou výzvy opakuje základní přesvědčení, jak dojít ospravedlnění před Bohem.
Řím 10,8-13
Bratři! Co říká Písmo? „Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci“; to je slovo víry, kterou hlásáme. Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: „Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.“ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem; všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť „každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen“.

Zpěv před Evangeliem
Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM
Po zprávě o narození a křtu v Jordánu je Ježíš podroben zkoušce věrnosti Bohu. Ďábel testuje, nakolik Ježíš zneužije svého postavení Syna Božího, nakolik je ovládán žádostivostí a mocichtivostí. Pro představu je dobré si uvědomit, že poušť se táhne řadu kilometrů od Jeruzaléma k údolí Jordánu, kde končí srázem. Chrám byl v té době fascinující stavbou, čněl nad údolím potoka Cedron, odkud se tyčily vysoké podpěrné zdi.
Lk 4,1-13
Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!“ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‘Nejen z chleba žije člověk.’“ Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.“ Ježíš mu na to řekl: „Je psáno: ‘Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!’“ Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‘Svým andělům vydá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.’“ Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‘Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!’“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pán tě ochrání svými perutěmi, uchýlíš se pod jeho křídla.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Postní doba se pro mnoho lidí jeví jako smutný čas, kdy si odříkáme a rozjímáme o utrpení. Ale to je zkreslení tohoto úžasného období. Postní doba se především soustředí na obnovu naší víry. Vracíme se ke kořenům, k samému jádru vlastní víry a spolu s těmi, kteří mají být pokřtěni, si klademe otázky: Co je základem naší víry? Jak vypadá náš vztah s Bohem? Uvěřili jsme natolik, že se o víru opíráme ve svém životě? Třeba právě tváří tvář nabídkám „světa“, které chtějí přehlušit hlas víry, jak to dnes Ježíš zakouší na poušti. Ale Bůh je mocný ochránce a touží nás zachránit, nést ve svém náručí, jak zpívá dnešní žalm.

 

 

 

 

 

5. neděle v mezidobí – cyklus C, 7. února

Dnešní texty čtení by se daly shrnout do slova „vyslanec“ či apoštol (řecky poslaný). První čtení mluví o poslání proroka, evangelium o těch, kteří byli Ježíšovými slovy zasaženi a chtějí jít za ním. Můžeme však spatřit jeden zásadní rozdíl mezi lidmi, kteří jdou za Bohem a těmi, kteří hlásají jeho slovo… Druhé čtení shrnuje podstatnou nauku, ale kromě obsahu je zde cenné vidět poznámky o hlásání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma popisujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Sanktus.
Iz 6,1-2a.3-8
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové. Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem. Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“ Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

ŽALM 138
Opěvovat Boží slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.
Odpověď: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Budou tě oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budu opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“ Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ
V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1 Kor o charismatech, nyní svatý Pavel odpovídá na otázku vzkříšení (verš 12-34). Věta: „Vyučil jsem vás…“ shrnuje celé základní poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel učil! Vzkříšení patří mezi základní články křesťanství!
1 Kor 15,1-11
Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo. Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče. Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pojďte za mnou, praví Pán, a udělám z vás rybáře lidí. Aleluja.
EVANGELIUM
Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele – předchůdce Krista, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Důraz textu je položen na možnost následovat Ježíše pro každého, i když je obyčejný a hříšný.
Lk 5,1-11
Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal jíst z jednoho chleba a pít z jednoho kalicha a spojil jsi nás v Kristu vjedno; dej, ať se to projevuje v našem životě, abychom s radostí spolupracovali na spáse světa. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je učedník totéž co apoštol? Při označení dvanácti tyto pojmy splývají. Ale přesně řečeno, jde o rozdílné úlohy a stavy. Učedník je ten, kdo naslouchá a učí se. Nemá žádné zásadní úkoly. Apoštol je vyslanec, který naopak většinu věcí musí řešit bez podpory vedení např. firmy. Když se učedníci stali naplno apoštoly, mnozí pro Boha vydali všechnu svoji energii, mnoho vybudovali, položili život. Teprve těmato očima lze číst Žalm 138. Je to modlitba apoštola, který se opírá o Boha, ale sám pracuje. A nyní si lze položit otázku: Jsme my stále ještě učedníky nebo jsme se již stali apoštoly, tedy lidmi ochotnými jít a pracovat pro Boží království

 

 

 

 

 

4. neděle v mezidobí – cyklus C, 31.ledna

Prorok – slovo, kterým lze charakterizovat nedělní obsah textů liturgie. Nikoli věštec budoucnosti, ale ten, který interpretuje Boží pohled na současné dění. Úkol je to nelehký, jak bude vyprávět celá kniha Jeremiáš, z jejíhož úvodu čteme první čtení. Znamená to bojovat s pohledem lidí, kteří nechtějí věci vidět jinak (evangelium). Bůh ale touží lidi přivést k záchraně a obrácení. Hlasatel je tak někdy ve velmi složité situaci. Potřebuje se opřít o Pána, jak vyzpívá žalm, nebo znovu a s láskou vysvětlit podstatné, jak říká druhé čtení.
VSTUPNÍ ANTIFONA
Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Úvod knihy je popisem povolání, tedy předání mandátu. Prorok Jeremiáš začal působit v roce 626 př. Kr. a jeho mise končí definitivním pádem Jeruzaléma (587). Jeho proroctví je prolnutím lásky a kritickým hlasem k Izraeli, který nechce slyšet Hospodina. Podobné napětí uslyšíme i v dnešním evangeliu.
Jer 1,4-5.17-19
Za krále Jošíjáha Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Přepásej svá bedra, vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu. Nelekej se jich, abych tě nezbavil odvahy před nimi. Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město, železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši, proti judským králům a jejich knížatům, proti jejím kněžím i lidu země. Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě, neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.“

ŽALM 71
V prvním čtení se dal prorok Jeremiáš do služeb Hospodinova proroka. Co je jeho silou? Bůh sám! O Pána se opírá.
Odpověď: Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.
K tobě se utíkám, Hospodine, – nechť nejsem zahanben navěky! – Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď, – nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě! Buď mi ochrannou skálou, pevností k mé záchraně, – neboť tys moje skála a tvrz. – Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného. Vždyť tys má naděje, Pane, – má důvěra od mého mládí, Hospodine! – V tobě jsem měl oporu od matčina lůna, – od klína mé matky byls mým ochráncem. Ústa má budou vyprávět o tvé spravedlnosti, – po celý den budu vyprávět o tvé pomoci. – Bože, učils mě od mého mládí, – až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.

2. ČTENÍ
Ve 12. kapitole jsme slyšeli poučení, jak se lidé s jednotlivými duchovními dary doplňují. Svatý Pavel tak řeší spor mezi Korinťany, kteří se hádají o významnost jednotlivých charismat, která získali. Významné posty, uznání, schopnosti či dosažené úspěchy však nevyjadřují podstatu věci, o kterou v křesťanství jde! Ta leží zcela jinde!
1 Kor 12,31 – 13,13
Bratři! Usilujte o dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne. Neboť kusé je všecko naše poznání, nedostatečné je naše prorokování. Ale až přijde to, co je dokonalé, zanikne to, co je částečné. Když jsem byl dítětem, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě. Když se však ze mě stal muž, všecko dětské jsem odložil. Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale, podobně, jak Bůh poznává mne. Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.
EVANGELIUM
Vracíme na začátek Ježíšova veřejného vystoupení. Příklady ze SZ, které Ježíš cituje, jsou ukázkou, jak Bůh jednal mezi pohany, když se Izrael zatvrdil. Lidé reagují bouřlivě, protože Ježíš naznačil, že vyvolený národ nemusí v konečném důsledku být první, kdo zakusí Boží záchranu.
Lk 4,21-30
Ježíš promluvil v synagoze: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali, divili se milým slovům z jeho úst a říkali: „Není to syn Josefův?“ Řekl jim: „Jistě mi připomenete přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! Udělej i tady ve svém domově to, o čem jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnau.“ Dále řekl: „Amen, pravím vám: Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Říkám vám podle pravdy: Mnoho vdov bylo v izraelském národě za dnů Eliášových, kdy se nebe zavřelo na tři léta a šest měsíců a nastal velký hlad po celé zemi; ale k žádné z nich nebyl poslán Eliáš, jen k vdově do Sarepty v Sidónsku. A mnoho malomocných bylo v izraelském národě za proroka Elizea, ale nikdo z nich nebyl očištěn, jenom Náman ze Sýrie.“ Když to slyšeli, všichni v synagoze vzplanuli hněvem. Zvedli se, vyhnali ho ven z města a vedli až na sráz hory, na níž bylo vystavěno jejich město, aby ho srazili dolů. On však prošel jejich středem a ubíral se dál.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty posiluješ svůj lid svátostným pokrmem; dej, ať stále roste život z víry, abychom všichni dosáhli plnosti vykoupení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
„Máme to jisté,“ slyšíme občas mezi kolegy či při sportovním klání. Ale máme to skutečně jisté, zvláště když mluvíme o spáse? Ano i ne. Bůh skutečně učinil všechno, co bylo třeba, abychom byli zachráněni. Nic neopomenul. Jedno však zůstalo – naše rozhodnutí se pro Boha a jeho následování v konkrétních událostech života. Nikdy nelze říci, že máme spásu pojištěnou např. nějakým obřadným úkonem. Posluchači Pána jsou zcela vyosení, když jim Ježíš vysvětluje, jak zaslíbení i v minulosti míjela „vyvolené“ a směrovala k těm, kterými se běžně pohrdá. Bůh nás burcuje ze spánku, abychom se vydali na cestu a šli skutečně za ním.

 

 

 

 

3. neděle v mezidobí – cyklus C, 24.ledna

Ještě stále stojíme na začátku liturgického roku. Proto texty, které čteme, odkazují na nějaký „začátek“. V prvním čtení se setkáme se společenstvím, které po mnoha strastech v zajetí znovu oživuje bohoslužbu v jeruzalémském chrámu. Ježíš v evangeliu zahajuje svoji činnost ohlášením: „Teď nastává vzácný čas.“ Když budeme ale přesní, žádný z popisů nezachycuje Boží lid na úplném začátku. Vždy jde o situaci, kdy alespoň předchozí generace mají již nějakou zkušenost s Bohem. A to je blízké také nám. I my jsme o Bohu mnoho slyšeli. Ale stále je tu něco nového, co nám Bůh touží sdělit. Je třeba pozorně naslouchat, protože může jít o velké věci.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! Velebnost a vznešenost ho předchází, moc a nádhera je v jeho svatyni.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, veď nás, ať žijeme podle tvé vůle, abychom zůstávali stále spojeni s tvým milovaným Synem a přinášeli hojný užitek. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ
Slavnost nového začátku – v 5. stol. př. Kr. se po více jak 100 letech podaří obnovit jak chrám, tak i vlastní slavení bohoslužeb. Lidé však již nevědí, jak bohoslužba vypadala, ani co bylo obsahem Božího zákona. A tak se obnovuje nejen zasvěcení Hospodinu, ale také je třeba vše vysvětlit.
Neh 8,2-4a.5-6.8-10
Kněz Ezdráš přinesl Zákon před shromážděné muže i ženy a všechny, kdo byli schopni rozumět. Bylo to prvního dne sedmého měsíce. Četl z něho na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži a ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. Všichni poslouchali knihu Zákona s napětím. Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku, který pro ten účel zhotovili. Otevřel knihu před očima všeho lidu – stál totiž výše než všichni lidé – a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš velebil Hospodina, velikého Boha, a všechen lid odpověděl se zdviženýma rukama: „Amen, amen!“ Vrhli se na kolena a klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, předkládali a vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Místodržitel Nehemiáš a znalec Písma a kněz Ezdráš i levité, kteří poučovali lid, řekli všemu lidu: „Dnešní den je zasvěcen Hospodinu, vašemu Bohu, nebuďte smutní a neplačte!“ Všechen lid totiž plakal, když slyšeli slova Zákona. Ezdráš jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte výslužky těm, kteří si nemohli nic připravit, neboť tento den je zasvěcen našemu Pánu. Nebuďte zarmouceni, neboť radost z Hospodina je vaše síla!“

ŽALM 19
Tento žalm je oslavou Božího zákona, který jsme v 1. čtení připomněli. Dnes se můžeme připojit k radosti Izraele a chválit Boha za dar jeho „příkazů“. Vždyť vedou k životu.
Odpověď: Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, – Hospodinův příkaz je spolehlivý, – nezkušenému dává moudrost. Hospodinovy předpisy jsou správné, –působí radost srdci, – Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči. Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, – Hospodinovy výroky jsou pravdivé, – všechny jsou spravedlivé. Nechť se ti líbí slova mých úst – i smýšlení mého srdce, – Hospodine, má Skálo, vykupiteli můj!

2. ČTENÍ
Pokračujeme ve čtení 12. kapitoly o duchovních darech. Nesrovnalosti v komunitě přiměly svatého Pavla, aby pečlivě vysvětlil, jak se jednotliví lidé vzájemně doplňují, a stejně pracuje i Duch svatý v nás. Každému dává jiný dar. To ale není důvod k pohrdání lidmi s méně významnými dary. Díky tomu máme zachycen jeden z klíčových teologických popisů církve v Písmu.
1 Kor 12,12-30
Bratři! Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů, ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. Ani tělo se přece neskládá z jednoho údu, ale z mnoha. Kdyby řekla noha: „Nejsem ruka, a proto nepatřím k tělu,“ proto ještě k tělu patří! A kdyby řeklo ucho: „Nejsem oko, a proto k tělu nepatřím,“ proto ještě k tělu patří! Kdyby bylo celé tělo jenom oko, kde by byl sluch? Kdyby bylo celé tělo jenom sluch, kde by byl čich? Takto však umístil Bůh každý z údů v těle, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jeden úd, kam by se podělo tělo? Takto však je sice mnoho údů, ale jenom jedno tělo. Oko tedy nemůže říci ruce: „Nepotřebuji tě!“, nebo zase hlava nohám: „Nepotřebuji vás!“ Spíše naopak: tělesné údy zdánlivě nejslabší jsou nejpotřebnější. A zrovna těm údům, které na těle pokládáme za méně ušlechtilé, právě těm v oblékání projevujeme větší pečlivost, a údy, za které se stydíme, tím slušněji se zakrývají, kdežto údy ušlechtilé takové ohledy nepotřebují. Bůh sestavil tělo tak, že se údům podřadnějším věnuje větší pečlivost, aby nenastal v těle nepořádek, ale aby se údy vzájemně staraly jeden o druhý. Trpí-li jeden úd, trpí s ním všechny ostatní údy, je-li některý úd vyznamenán, všechny ostatní údy se s ním radují. Vy jste Kristovo tělo a každý z vás jeho úd. Bůh ustanovil, aby v církvi jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky. Jsou snad všichni misionáři? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc dělat zázraky? Mají všichni moc uzdravovat? Mluví všichni jazyky? Umějí všichni ty řeči v neznámém jazyku pronesené vykládat?

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pán mě poslal, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění. Aleluja.
EVANGELIUM
Tento úryvek je složen ze dvou částí – úvod k Lukášovu evangeliu, kde autor popisuje důvod sepsání, komu celé toto dílo píše i metodu, jak pracoval. A pak přeskočíme tři kapitoly – Ježíšovo dětství, událost křtu i pokušení na poušti. Nyní Ježíš nyní veřejně vystupuje v moci Ducha, jak dokládá i citace proroka (Iz 61,1-2).
Lk 1,1-4; 4,14-21
Už mnoho lidí se pokusilo sepsat vypravování o událostech, které se dovršily mezi námi, jak nám je odevzdali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky slova. A tak, když jsem všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl jsem se i já, že to pro tebe, vážený Theofile, uspořádaně vypíšu, aby ses tak mohl přesvědčit o spolehlivosti té nauky, v které jsi byl vyučen. Když se Ježíš vrátil v síle Ducha do Galileje, pověst o něm se roznesla po celém kraji. Učil v jejich synagogách a všichni ho velmi chválili. Ježíš přišel do Nazareta, kde vyrostl, a jak měl ve zvyku, šel v sobotu do synagogy. Povstal, aby předčítal z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše. Otevřel ji a nalezl místo, kde stálo: ‘Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.’ Pak zavřel knihu, vrátil ji služebníkovi a usedl. A všichni v synagoze na něho upřeně hleděli. Začal k nim mluvit: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pohleďte k Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš tělem a krví svého Syna, aby rostla naše účast na tvém životě; dej, ať z tohoto svátostného pokrmu čerpáme stále novou sílu. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ježíšův začátek se na první pohled jeví jako idylický. Lidé mu naslouchají, jsou nadšení… Ale víme, že po strhujícím kázání v Nazaretě nepřijde jen potlesk. Někdy máme pocit, že je třeba stále znovu začínat, protože tak jsme osvobozeni od selhání, chyb, zátěží a komplikací. Avšak ve skutečnosti se každá událost stává součástí našeho příběhu a z ní také roste budoucnost naše i lidí okolo nás. I když začínáme nějak nanovo, vlastně navazujeme na předchozí zkušenost, práci, události. Spolehněme se, že nás Bůh provází, proměňuje a používá i to těžké, ale hlavně nás vede k cíli!

 

 

 

 

2. neděle v mezidobí – cyklus C, 17.ledna

Vánoční doba skončila a my budeme Ježíše doprovázet na jeho cestě s učedníky až do začátku postní doby (10. února). Dnešní text evangelia ale vlastně patří na závěr vánoční doby, protože slavnost Zjevení Páně se tradičně spojovala také s okamžikem, kdy Ježíš začal svoji slávu zjevovat učedníkům, jak o tom mluví Jan (Jan 2,11). Vedle toho v druhém čtení také nahlédneme do jedné fungující komunity, kde mají ovšem problém…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ať se ti koří celá země, Bože, ať ti zpívá, ať opěvuje tvé jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty řídíš všechno na nebi i na zemi; vyslyš prosby svého lidu a dej našim dnům svůj řád a mír. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Zaslíbení z druhé poloviny 6. stol. př. Kr. bylo napsáno předně pro Jeruzalém, který byl v té době zničeným a pobořeným městem. Ale v souvislosti s dnešním evangeliem dostává svatba, manželství a Boží zaslíbení nový význam. Svatba je symbolem Boží obnovy člověka. Opuštěnost Bůh sám proměňuje v zalíbení.
Iz 62,1-5
Kvůli Siónu neumlknu, kvůli Jeruzalému neutichnu, dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň. Tu národy uvidí tvou spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Obdaří tě novým jménem, které určí Hospodinova ústa. Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, královskou čelenkou v dlani svého Boha. Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ a tvá zem „Osamělá“. Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ a jméno tvé země „V manželství daná“, neboť si v tobě zalíbil Hospodin a tvá země dostane muže. Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvoji synové. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

ŽALM 96
Žalm je opět modlitbou naplněnou radostí ze záchrany. „Nová píseň“ je reakcí všech, kdo zakusili něco „nového“. Boží záchrana zaslíbená v prvním čtení je důvodem k radosti, zvláště když se zaslíbení stalo skutečností (evangelium).
Odpověď: Vypravujte mezi všemi národy o Hospodinových divech.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – zpívejte Hospodinu, všechny země! – Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno! Rozhlašujte den ze dne jeho spásu! – Vypravujte mezi pohany o jeho slávě, – mezi všemi národy o jeho divech. Vzdejte Hospodinu, rodiny národů, – vzdejte Hospodinu slávu a moc, – vzdejte Hospodinu slávu, hodnou jeho jména. V posvátném rouchu klaňte se Hospodinu! – Třeste se před ním, všechny země! – Hlásejte mezi pohany: – Hospodin kraluje, národy řídí podle práva.

2. ČTENÍ
Po tři neděle budeme sledovat 12. kapitolu Prvního listu Korintským, což je odpověď sv. Pavla na řadu otázek mladé křesťanské komunity či farnosti. Ve verších 12-14 reaguje zřejmě na rozhádanost uvnitř společenství kvůli sporu o vznešenost duchovních darů (charisma). Podle 14 kapitoly Prvního listu Korintským se zdá, že se lidé s darem modlitby „jazyků“ či „modlitby z Ducha“ povyšovali. Díky tomu nám Pavel zanechal vzácné pojednání o duchovních darech.
1 Kor 12,4-11
Bratři! Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zas tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými neznámými jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh nás povolal kázáním evangelia, abychom dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. Aleluja.

EVANGELIUM
Klíčem k dnešní perikopě je verš 11: „tím zjevil svou slávu“. Jde tedy o zásadní událost. Svatba je symbolem mesiánské doby. Víno je znamením požehnání. Je to první zázrak, který apoštolové vidí a uvěří. Proto je tento příběh v Janově evangeliu viditelným zahájením mesiánské doby a začíná jím veřejné Ježíšovo vystoupení.
Jan 2,1-11
Byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánů na vodu, určených k očišťování předepsanému u židů, a každý džbán byl na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj. A nařídil jim: „Teď naberte a doneste správci svatby!“ Donesli, a jakmile správce svatby okusil vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří čerpali vodu, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk předkládá nejdříve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Káně počátek znamení, která Ježíš učinil; tím zjevil svou slávu, a jeho učedníci v něj uvěřili.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Prostíráš pro mě stůl, má číše přetéká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Naplň nás, Bože, svým Duchem a dej, ať nás všechny, kdo jsme jedli z jednoho chleba, spojuje vjedno tvá láska. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Zázrak proměnění vody ve víno je v mnoha ohledech opravdu zásadním znamením. Nejde jen o svatebčany či nedostatek. To se dalo řešit i jinak. Svatba je znamením konce věků, kdy Bůh bude slavit se všemi národy svatební hostinu. Jako by Ježíš chtěl sdělit: „Právě dnes začíná.“ To je zjevení jeho slávy. Bůh má moc proměnit naši „vodu“ v úžasné „víno“ Boží milosti. Pojďte s námi a sledujme Janovo evangelium až do konce. A budeme svědky toho, jaké věci Bůh připravil těm, kteří ho přijali. Sám jim setře každou slzu z očí (Zj 21, 4)!

 

 

 

 

 

Svátek Křtu Páně – cyklus C, 10. ledna

Svátek Křtu Páně uzavírá Vánoce. Událost, o které vypráví, není jen jednou z mnoha situací Ježíšova života. Jde o zásadní impulz, který otevírá Ježíšovo veřejné působení. Povšimněme si vzácné zmínky o vystoupení celé Nejsvětější Trojice! Vánoce hovoří nejen o narození Spasitele, ale nacházíme zde počátek zvěstování naší záchrany.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když byl Pán Ježíš pokřtěn, otevřelo se nebe, objevil se nad ním Duch svatý jako holubice a ozval se hlas Otce: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil.“

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys slavnostně prohlásil, že Kristus je tvůj milovaný Syn, když na něj při křtu v řece Jordánu sestoupil Duch svatý; dej, ať všichni, které jsi přijal za syny a dal jim nový život z vody a z Ducha svatého, zůstávají v tvé lásce. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Od 40. kapitoly se styl proroka Izaiáše mění, proto se domníváme, že jde o jiného autora než v předešlých kapitolách. Tento text vznikl v době největšího útlaku v babylonském zajetí v 6. stol. př. Kr. a právě zde Bůh zaslibuje „Služebníka“, který Izrael zachrání. Jak jeho záchrana bude vypadat?
Iz 42,1-4.6-7
Toto praví Hospodin: „Hle, můj Služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v němž jsem si zalíbil. Vložil jsem na něj svého ducha, národům přinese právo. Nebude křičet, nebude hlučet, nedá se slyšet na ulici. Nalomenou třtinu nedolomí, doutnající knot neuhasí, věrně bude ohlašovat právo. Nezeslábne, nezmalátní, dokud nezaloží na zemi právo. Ostrovy čekají na jeho nauku. Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti, vzal jsem tě za ruku, utvořil jsem tě a ustanovil tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů, abys otevřel oči slepým, abys vyvedl vězně ze žaláře a z věznice ty, kdo bydlí ve tmách.“

ŽALM 29
Tento žalm mluví o „hlasu“ Hospodina. Jak tento Boží hlas působí? Může bořit, obracet cedry… ale především vzbuzuje chválu věrných. Platí to i o nás?
Odpověď: Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
Vzdejte Hospodinu, Boží synové, – vzdejte Hospodinu slávu a moc. – Vzdejte Hospodinu slávu hodnou jeho jména, – v posvátném rouchu se klaňte Hospodinu! Hospodinův hlas nad vodami! – Hospodin nad spoustami vod! – Hlas Hospodinův, jak je mocný, – hlas Hospodinův, jak je velkolepý! Vznešený Bůh zaburácel hromem, – v jeho chrámu však všichni volají: Sláva! – Hospodin trůnil nad potopou, – Hospodin jako král bude trůnit věčně.

2. ČTENÍ
Apoštol Petr se podivuhodným způsobem dostane do domu pohanského setníka Kornelia, který zatoužil poznat víru. Když Petr slyší, že Bůh jedná v srdcích těchto pohanů, plný radosti vypráví, jak to všechno s Ježíšem začalo…
Sk 10,34-38
Petr se ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě že je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné. Izraelitům poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. Ten je Pánem nade všemi. Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jan říkal: Přichází mocnější než já; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Aleluja.

EVANGELIUM
Všichni synoptici (Mt, Mk, Lk) uvádějí scénu Ježíšova křtu. Jde tedy o zásadní skutečnost, nikoli jen projev Ježíšovy pokory… Jan správně uvádí, že Ježíš nepřijímá křest jako znamení obrácení či pokání za vlastní hříchy. Pán takto zahajuje svoji misi záchrany a své veřejné vystoupení! Protože se zde objevuje celá Nejsvětější Trojice, bude tedy také dílo záchrany dílem celé Trojice.
Lk 3,15-16.21-22
Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem. Jan jim všem na to říkal: „Já vás křtím vodou. Přichází však mocnější než já; jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek u opánků. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Když se všechen lid dával pokřtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe, Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, ten, o němž Jan Křtitel řekl: „Já jsem to viděl a dosvědčuji: To je Syn Boží.“

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, žes nás nasytil svátostným pokrmem, a pokorně tě prosíme: dej, abychom se směli nazývat a skutečně byli tvými dětmi a věrně poslouchali tvého jednorozeného Syna. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Lidé si často kladou otázku, zda Ježíš byl hříšný jako jiní lidé, když musel přijmout křest. Avšak vyprávění evangelií jasně ukazuje, že i sám Jan Křtitel si uvědomuje rozdíl. Ježíš zde symbolicky bere na sebe hříchy, které zde jiní zanechali, a nese je na „oltář kříže“. Význam celé události budou učedníci schopni pochopit teprve po Velikonocích. Avšak to neklade žádné překážky Pánu, který již nyní zahájil cestu záchrany každého člověka, tedy i nás. Není to jen Ježíš, který by zachránil svět. Celá Nejsvětější Trojice se podílí na záchraně. Je to Otcova vůle a je to Duch svatý, který provází Ježíše při jeho hlásání. Právě v této slavnosti můžeme tedy objevit velikost lásky Nebeského Otce k člověku.

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle po Narození Páně – cyklus C, 3. ledna 2016

Na dnešní neděli v některých kostelích překládají slavnost Zjevení Páně. Nicméně my dáváme přednost 2. neděli po Narození Páně. Texty se vracejí k události betlémské jeskyně, ale dívají se na ně očima teologa. Písmo totiž v Janově evangeliu hovoří o Kristu jako o Slovu (řecky logos). Celá škála teologických pohledů se odvine od tohoto Janova vyjádření – Ježíš je Slovo vyslovené Bohem a toto slovo se stává skutečností, která nás hluboce zasahuje.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Když hluboké ticho všechno objímalo a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo, Bože, sestoupilo z královského trůnu z nebe.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, ty osvěcuješ všechny, kdo v tebe věří; ukaž své světlo všem národům a celý svět naplň svou slávou. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ve Starém zákoně můžeme sledovat zajímavý vývoj teologie. V nejmladších textech je vidět velký důraz na moudrost spojenou s řadou běžných situací. Označuje více než vzdělanost či bezduché slovo. A zde je klíčový text, který o ní mluví jako o vycházející přímo od Boha, v druhé části je dokonce spojena s obrazem stromu. Jde o náznak stromu spásy? Je tato moudrost „něco“ nebo „někdo“?
Sir 24,1-4.12-16 (řec. 1-2.8-12)
Moudrost se sama chválí a slaví uprostřed svého lidu. Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího a velebí se před jeho zástupy: Tvůrce veškerenstva mi dal rozkaz, můj stvořitel mi poručil vztyčit stan. Řekl mi: „Usaď se v Jakubovi, v Izraeli měj své dědictví!“ Před věky na počátku mě stvořil, až na věky být nepřestanu. Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu a pak na Siónu jsem obdržela sídlo. Usadil mě v městě, které miloval jako mě, v Jeruzalémě vykonávám svou moc. V lidu plném slávy jsem zapustila kořeny, v Pánově údělu, v jeho dědictví.

ŽALM 147
Boží slovo, resp. jeho moudrost plně zazáří v evangeliu. Ale již v tomto okamžiku můžeme obdivovat Pána za jeho Slovo života.
Odpověď: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nebo: Aleluja.
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, – chval svého Boha, Sióne, – že zpevnil závory tvých bran, – požehnal tvým synům v tobě. Zjednal tvému území pokoj – a sytí tě jadrnou pšenicí. – Sesílá svůj rozkaz na zemi, – rychle běží jeho slovo. Oznámil své slovo Jakubovi, – své zákony a přikázání Izraeli. – Tak nejednal se žádným národem: – nesdělil jim svá přikázání.

2. ČTENÍ
V úryvku zazní jak část chvalozpěvu z úvodu listu, tak následné povzbuzení autora. Obě části, i když v originále na sebe přímo nenavazují, popisují ovoce našeho vykoupení, které nám přinesla Ježíšova záchrana.
Ef 1,3-6.15-18
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce; ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. Slyšel jsem, jak věříte v Pána Ježíše a jakou lásku projevujete všem křesťanům, a proto nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Sláva tobě, Kriste, tys byl hlásán pohanům, sláva tobě, Kriste, tys došel víry ve světě. Aleluja

EVANGELIUM
Čteme úvod do Janova evangelia. Jan okamžitě rozehrává odkaz na první knihu Bible věnovanou stvoření, začíná téměř stejnými slovy. Rozehrává velká témata svého evangelia – pojem slova, světla, života, přijetí resp. nepřijetí…
Jan 1,1-5.9-14
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pokorně prosíme, Bože, dej, ať se v nás projeví účinek této svátosti; očisť nás od hříchů, ať můžeme očekávat splnění svých tužeb. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Janovo evangelium použije k popisu tajemství Božího Syna neobvyklou koncepci. Opře se o Řeky používaný filosofický pojem slovo, který ale plně zařadí do biblického kontextu. Bůh přeci „slovem“ stvořil svět. Boží slovo není jen výrok, ale skutečnost, která nastává. Jak skvěle zde rezonuje starozákonní pojem moudrosti. Jan ale učiní neslýchané spojení, když vedle sebe položí pojem slovo (řecky logos) a pojem tělo (sarx) při popisu Ježíšovy preexistence u Boha a jeho vtělení: „Slovo se stalo tělem“. Texty nás vedou daleko za hranice pouhého lidského rozjímání o miminku a hodných rodičích. Zde se uskutečňuje mnohem více: Bůh se stává člověkem, aby ho zachránil.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv