Slavnost Narození Páně – cyklus A, 25.prosince 2016

Slavíme druhou největší slavnost liturgického roku. Bůh se stává člověkem a přichází s jasným cílem člověka zachránit a otevřít mu nebe. Církev se na celém světě raduje z neuvěřitelné události, která vypovídá o tom, jaký Bůh je a jaký vztah má k člověku.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Dítě se nám narodilo, syn je nám dán, vládu má na svém rameni a dostal jméno: podivuhodný rádce.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys obdivuhodně stvořil člověka a s ještě větší láskou jsi ho obnovil, vždyť tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Izaiáš píše své povzbuzení v době poroby v babylónském zajetí (mezi roky 586–539 př. Kr.). Radost a jistota záchrany jsou společným jmenovatelem tohoto proroctví.
Iz 52,7-10
Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

ŽALM 98
Žalm je odpovědí na první čtení. Tato modlitba je výzvou i jásotem za-chráněných současně.
Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte! Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem!

2. ČTENÍ
První slova listu Židům předznamenávají složitý teologický rozbor Kristova kněžství. Přesto se již nyní ukazuje, jak zásadní zlom v dějinách záchrany člověka i světa vůbec Ježíšovým příchodem nastal.
Žid 1,1-6
Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Zazářil nám posvěcený den, pojďte, národy, a klaňte se Pánu, neboť dnes sestoupilo na zemi velké světlo. Aleluja.

EVANGELIUM
Prolog, tedy předmluva Janova evangelia staví na dvojím významu pojmu Logos, slovo. Jan tak označuje Syna Božího, který se stal vysloveným Božím Slovem. A toto Slovo mění dějiny.
Jan 1,1-18
Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Milosrdný Bože, tys nám poslal svého Syna, Spasitele světa, a jeho narození je počátkem našeho zrození k božskému životu; doveď nás skrze něho až do věčné slávy. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
„Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi…“ říká Jan. V tento den radosti nejde ani tolik o datum Ježíšova narození, které neznáme, ale o skutečnosti, které nám otevřely cestu k Bohu. Ten, kdo přijme Ježíše, dostává možnost být Božím dítětem. Radujeme se nad překvapující cestou, jakou Bůh zvolil. Vtělením se Boží syn zřekl mnoha božských výsad jen proto, aby ukázal, jak blízký je Bůh člověku a jak daleko je ochoten ve své lásce zajít.

 

 

 

 

 

 

 

4. neděle adventní – cyklus A, 18. prosince

Poslední adventní neděle již soustřeďuje naši pozornost na narození Ježíše. Čteme o událostech, které tomuto okamžiku předcházely. Ale všimneme si též starozákonního zaslíbení, které příchod mesiáše předpovídá. Dnes více než v minulých staletích stojí před člověkem opírajícím se o tolik poznatků otázka: Může se stát Bůh člověkem? Proč právě takto vstupuje do dějin?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!
VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Ocitáme se v dramatické situaci před rokem 727 př. Kr. Obrovská říše Asýrie se rozpíná a malé státy (Aramejsko, Fénicie, Severní Izrael) se spojí do vojenské protikoalice. Kdyby se připojilo i Judsko, přidají se i Moáb a Edóm. Judsko ovšem odmítne. A tak má judský král Achaz před branami koaliční vojska. Bůh však slibuje perspektivu: „Budete zde bezpečně i za devět měsíců…“ Teprve později dostane tento text význam vztahující se k mesiáši.
Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše: „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ Tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel, to je ‘Bůh s námi’.“

ŽALM 24
Bůh je mocnější než veškerá vláda, vojska a intriky. S touto nadějí se připojme k oslavnému zpěvu.
Odpověď: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, – svět i ti, kdo jej obývají. – Neboť on jej založil nad moři, – upevnil ho nad proudy vod. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, – kdo smí stát na jeho svatém místě? – Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, – jehož duše nebaží po marnosti. Ten přijme požehnání od Hospodina, – odměnu od Boha, svého spasitele. – To je pokolení těch, kdo po něm touží, – kdo hledají tvář Jakubova Boha.

2. ČTENÍ
Úvodní pozdrav listu rozvádí svatý Pavel do velkolepé řeči. Okamžitě obrátí pozornost na Krista a odvolá se na Starý zákon. Zmínka o Ježíšově původu je důvodem, proč je text čten o této adventní neděli.
Řím 1,1-7
Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal. Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se na začátku evangelia. V Izraeli měla svatba dvě fáze: 1) zasnoubení (ženy od 12 let, muži od 13 let) 2) po roce, někdy i po delší době, spolu začínají manželé bydlet. Náš text se odehrává po zasnoubení předtím, než spolu začali manželé bydlet.
Mt 1,18-24
S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všechno se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel“, to znamená „Bůh s námi“. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je „Bůh s námi“).
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, svátostí, v níž se nám tvůj Syn dává za pokrm na cestě k věčné spáse; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na blížící se slavnost narození našeho Spasitele, abychom se v den jeho příchodu mohli radovat ze setkání s ním. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Způsob Ježíšova početí může vyvolat bouřlivou diskusi. Ale autor evangelia se touto otázkou zřejmě příliš netrápil. Předkládá v několika větách fakt, jak ho sám zaznamenal, protože směřuje pozornost někam dál. Početí Božího syna hraje symbolickou roli. Jde o otázku: „Co tím chtěl Bůh naznačit?“ Ježíš je Bůh, přebývá od věčnosti s Otcem. Jak se může stát naplno člověkem? Sledujeme jeho pozemský život a vidíme, že projde stejnou cestu jako kterýkoli jiný člověk od svého početí až ke smrti. A přece je na něm něco výjimečného. Cesta k jeho narození vede skrze Boží slovo. Anděl říká Josefovi: „Je z Ducha svatého… on spasí svůj lid…“ Bůh zasahuje zásadním způsobem do dějin světa, a to právě v těchto okamžicích.

 

 

 

 

 

 

 

3. neděle adventní – cyklus A, 11. prosince

Uprostřed adventu, kdy se církev modlí a postí a kdy se soustředíme na obrácení našich srdcí k Pánu, zaznívá útěšné poselství: Přichází Král, který je úžasný, krásný a mocný. On přináší uzdravení a posilu. Proto se nebojme, jak říká prorok v prvním čtení. Kristus je blízko a přináší záchranu. Kvůli textům plným útěchy se této neděli říká „radostná“ (gaudete).

VSTUPNÍ ANTIFONA
Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text vznikl v 8. stol. př. Kr., kdy je Judsko ohrožováno silnou Asyrskou říší. Severní Izrael pravděpodobně již padl (722 př. Kr.) a řada jeho obyvatel byla zřejmě odvlečena do otroctví. Ale prorok vidí záchranu. Subtropické pásmo Izraele zná dobu sucha a dobu dešťů, při které celá krajina překrásně rozkvete. Jmenované oblasti jsou na severu Izraele a patří k celoročně úrodným oblastem.
Iz 35,1-6a.10
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: „Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!“ Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.

ŽALM 146
Žalm odráží první čtení. Je chválou Bohu za jeho jednání. To platí stále, tedy i pro nás.
Odpověď: Přijď, Pane, a spas nás! Nebo: Aleluja!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Text je částí poslední kapitoly listu. Do této neděle byl zařazen kvůli zmínce o příchodu Pána. Opět je třeba vidět, že Izrael leží v subtropickém pásmu, kdy mnoho plodin roste v době dešťů, tedy v zimě.
Jak 5,7-10
Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Duch Páně je nade mnou, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš při svém působení reaguje na osobu Jana Křtitele. Odkazuje se přitom na Iz 35,5-6 (viz první čtení). Poukazuje tak na mesiánskou dobu, která právě nastává. Podobně i v druhé části textu zaznívá odkaz na proroka ohlašujícího příchod mesiáše (Malachiáš 3,1).
Mt 11,2-11
Jan Křtitel slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: „Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“ Ježíš jim odpověděl: „Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší.“ Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: „Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.’ Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Řekněte malomyslným: Vzmužte se, nebojte se! Hle, náš Bůh přijde a spasí nás.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Snažně tě prosíme, dobrotivý Bože, ať nás svátost, kterou jsme přijali, vnitřně očistí, a tak nás připraví na blížící se svátky. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Poslední věty evangelia této neděle nás mohou překvapit. Ježíš skládá hold Janovi. Proč však říká, že je nejmenší v Božím království? Jan vystupuje jako předchůdce Krista. Sám již nezažije Ježíšovo vítězství Velikonoc. Symbolicky tak zůstává starozákonním prorokem. Pouze ohlašuje události, které nastanou. Avšak společenství Ježíšových posluchačů jsou lidé, kteří mohou zažít velikonoční vítězství. To je zlomový okamžik, protože ti, kdo se nechají ponořit do Kristovy smrti a vzkříšení, jsou Boží mocí povýšeni na Boží syny a dcery. Mají otevřenou cestu k Otci. Ježíš nezpochybní Janovu svatost, ale potřebuje ukázat obrovský dar, který je připraven pro ty, kdo přijmou mesiáše. Ježíšův příchod připomínaný o Vánocích není jen rozjímáním o jesličkách, ale zakoušením velkých Božích skutků, které učinil pro naši záchranu.

 

 

 

 

 

 

 

2. neděle adventní – cyklus A, 4. prosince

Adventní doba v prvních třech nedělích soustředí pozornost k příchodu Krista především jako krále a mesiáše. Tradičně se příchod Pána spojuje s vystoupení Jana Křtitele, předchůdce, průkopníka, který probouzí pozornost lidí. I dnes církev očekává Pána. Také k nám chce Kristus přijít. Proto si klademe otázku, jak se na jeho příchod připravit, a svatý Jan Křtitel se v církevní tradici připomíná jako rádce v této věci.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Pán přijde spasit lidi všech národů a k radosti vašeho srdce dá, že uslyšíte jeho mocný hlas.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, spěcháme vstříc tvému Synu a prosíme tě: nedopusť, aby nám stály v cestě pozemské zájmy, ale ať nebeská moudrost zúrodní naše nitro, abychom došli k věčnému životu s Kristem. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
Události po roce 722 př. Kr., kdy Severní Izrael padl pod náporem mocných Asyřanů, dolehnou i na Judsko. Nepřítel je velice blízko. Ale Hospodin zaslibuje nejen přežití, ale dokonce rozkvět! Vzejde nový mocný král podobný před tři sta lety vládnoucímu Davidovi.
Iz 11,1-10
Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem. Má zálibu v bázni před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání očí, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v zemi. Bude bít zemi holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost bude pásem jeho ledví. Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malý chlapec je bude vodit. Pást se bude kráva s medvědicí, jejich mláďata ulehnou spolu, lev bude žrát jako býk plevy. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet na celé mé svaté hoře, protože poznání Hospodina naplní zemi, tak jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

ŽALM 72
Žalm jako by zval nového krále, aby již přišel. Pozvěme Krále také nyní i my.
Odpověď: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.
Bože, svěř králi svou pravomoc, – svou spravedlnost královskému synu. – Ať vládne tvému lidu spravedlivě, – nestranně tvým ubohým. V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, – dokud nezanikne luna. – Bude vládnout od moře k moři, – od Řeky až do končin země. On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, – ubožáka, jehož se nikdo neujímá. – Smiluje se nad nuzným a chudým, – zachrání ubožákům život. Jeho jménu se bude žehnat navěky, – pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. – A v něm budou požehnána všechna plemena země, – blahoslavit ho budou všechny národy.

2. ČTENÍ
List Římanům široce probíral význam ospravedlnění před Bohem plynoucího z víry, v kontrastu ke snaze ospravedlnit se před Bohem jen našimi skutky. Náš text patří do druhé části listu. Předznamenávají ho slova: „My silní jsme povinni snášet slabosti slabých… Vždyť Kristus neměl zalíbení sám v sobě, nýbrž… urážky… padly na něj“ (srov. Řím 15,1.3). Jestliže takto jednal Ježíš, pak máme takto jednat i my.
Řím 15,4-9
Bratři! Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste v souladu stejně smýšleli podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jako i Kristus přijal vás – k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: „Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.“

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každý člověk uzří Boží spásu. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíšovo veřejné vystoupení není vytržené z kontextu událostí. Jan Křtitel vystoupil před Ježíšem jako průkopník cesty a je si vědom svého přípravného poslání. Atmosféra v Izraeli je nabita očekáváním. Tomu odpovídá i místo působení Jana – okolí Mrtvého moře, což byla poušť, symbolické místo přípravy a putování Izraele k zaslíbené zemi.
Mt 3,1-12
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.“ Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“ Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: „Zmijí plemeno, kdo vám ukázal, jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Naším otcem je Abrahám!’, neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti. Sekera je už přiložena ke kořenu stromů; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás sice křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí obilí na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině a uvidíš radost, která k tobě přichází od tvého Boha.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, byli jsme nasyceni duchovním pokrmem a pokorně tě prosíme: dej, ať se účastí na této svátosti učíme moudře hodnotit věci pozemské a usilovat o dobra věčná. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Slova Jana Křtitele znějí tvrdě. Naše pozornost však nesmí ulpět na postavě snad zvláštně vypadajícího poustevníka. Pohled směřuje k obsahu poselství: „…přiblížilo se nebeské království.“ Nebeské království je opis Boží přítomnosti, která v daném místě zavládne! Janovi neleží na srdci obecné teologické konstatování o Boží všudypřítomnosti. Bůh Jana vyzval k hlásání zvláštního času milosti, který přichází. Je to čas, kdy je Bůh blízko. Tento moment okusí každý, kdo připraví své srdce (obrácení znamená jak obrátit se k Bohu, tak i odvrácení se od zla). Tato milost Božího příchodu se projeví v postavě někoho, kdo bude křtít Duchem svatým… Tento text není postesk po událostech dávných staletí. Ve hře je příchod Pána během blížících se dní!

 

 

 

 

 

 

 

 

1. neděle adventní – cyklus A, 27.listopadu

Církev dnešní nedělí otevírá advent, tedy dobu přípravy na příchod Pána. Toto očekávání je však ve více rovinách. Jednak je to příprava na slavení Vánoc, ale také velká reflexe, jak jsme připraveni na příchod Pána do našeho života. V neposlední řadě pak na setkání s Pánem po naší smrti a na konci věků.

VSTUPNÍ ANTIFONA
K tobě pozvedám svou duši, Hospodine, můj Bože, v tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou nejásají moji nepřátelé. Vždyť nikdo z těch, kdo v tebe doufají, nepadne do hanby.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ
V osmém stol. př. Kr. se ocitá Judské království v ohrožení Asyřanů. Hlavní město Jeruzalém, postavené na hoře Sión, cítí nebezpečí. Proroctví neznamená věštění budoucnosti, ale zaslíbení života a požehnání, které Bůh připravuje, obrátí-li se lid. V odkazu na „Hospodinovo slovo ze Siónu“ církev spatřuje proroctví o příchodu Krista.
Iz 2,1-5
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

ŽALM 122
Hospodinův dům je označení chrámu v Jeruzalémě. Je středem i symbolem starozákonní bohoslužby. Izraelité věděli, že společná bohoslužba v chrámě přináší bohaté požehnání.
Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme! Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu. Vyprošujte Jeruzalému pokoj: – ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, – ať vládne mír v tvých hradbách, – bezpečnost v tvých palácích!) Kvůli svým bratřím a přátelům – budu říkat: Pokoj v tobě! – Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, – budu ti přát štěstí.

2. ČTENÍ
List Římanům má dvě velké části: věroučnou (kap. 1–11) a praktickou (kap. 12–16). I když člověk uvěřil a přijal Pána, není jeho obrácení dokončené. Je třeba podle přijatého žít. Vidíme zde typické eschatologické napětí přítomnosti Krista „už a ještě ne“. Už je s námi, ale přesto čekáme jeho příchod. Tento paradox je pro křesťanství velmi důležitý.
Řím 13,11-14
Bratři! Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Pane, ukaž nám své milosrdenství a dej nám svou spásu! Aleluja.

EVANGELIUM
Ocitáme se ve velké eschatologické řeči (kap. 24–25). Hlavní téma je příchod Syna člověka na konci věků. Ježíš orientuje posluchače nikoli ke strachu či zkoumání času, ale k připravenosti na setkání s Bohem.
Mt 24,37-44
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin popřeje dobro a naše země vydá plody.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať nás účast na Kristově oběti posiluje, abychom se uprostřed světa učili milovat to, co nepomíjí, a drželi se hodnot věčných. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Evangelium odkrylo nepříliš čtený text. Ježíš v něm mluví o konci věků. Připomíná základní učení víry: Existuje okamžik, který zná jen Bůh, ve kterém veškerá současná realita skončí. Člověk nebude na zemi žít nekonečně. Bůh se touží setkat s každým, kdo se v životě postaví za dobro a Boží hodnoty. Dnešní perikopa evangelia není barvitým scénářem sci-fi filmu. Základní otázka zní, co Pán chtěl tímto textem sdělit? Nešlo mu o vytvoření atmosféry strachu, ale o připravenost našich srdcí. Svatý Pavel to výstižně označuje jako „obléci se do Krista“. Takto připraven se nikdo nemusí bát, je totiž vybaven na setkání s Bohem a tento okamžik bude nejsilnějším momentem života každého člověka!

 

 

 

 

 

 

 

 

Slavnost Ježíše Krista Krále – cyklus C, 20. listopadu

Stále znovu se v církvi objevuje otázka, zda Ježíš skutečně zvítězil nad zlem, když sledujeme množství zla šířeného ve světě. Dnešní slavnost je velkou chválou a oslavou Božího vítězství. Završujeme tak minulý církevní rok, který tímto týdnem končí. Ale současně otevíráme nový rok povzbuzením. Vždyť skutečným Pánem a králem nebe i země, života a vítězem nad hříchem a smrtí je náš Pán Ježíš Kristus.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Izraelité jen postupně přecházejí z kmenového uspořádání k podobě království. První král Saul nedokázal unést pokušení moci, a tak neposlechl Hospodina. Nakonec padl v bitvě. Jižní část země si za krále volí Davida (kolem roku 1000 př. Kr.), ale Sever ještě sedm let váhá, než ho také přijme za svého krále. Od tohoto okamžiku prožívá Izrael zlatý věk rozvoje.
2 Sam 5,1-3
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“ Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.

ŽALM 122
Město Jeruzalém nepatří žádnému z kmenů Izraele, ale přímo králi Davidovi. Je symbolem spojení všech Izraelitů. Společné zakotvení je nejen v králi, ale především v Hospodinově chrámu, který vybuduje Davidův syn Šalamoun.
Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme! Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.

2. ČTENÍ
Tento hymnus otevírá list Kolosanům. Obsahuje několik zcela zásadních pravd víry o Kristu a vykoupení. Pozornému čtenáři neunikne zajímavá blízkost listu Kolosanům a Efezanům…
Kol 1,12-20
Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů. On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.

EVANGELIUM
Vrcholná scéna kříže rozehrává řadu odkazů k předchozímu textu evangelia i ke starozákonním knihám. Všimněme si tří rovin výsměchu (farizeové, vojáci, lotr). Poslední má svůj pozitivní protějšek. Právě zde, na kříži, se láme moc zla. Zde Ježíš zjevuje svoji skutečnou moc.
Lk 23,35-43
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“ Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“ Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin jako král bude vládnout věčně. Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nás sytíš chlebem života a voláš nás, abychom věrně sloužili Kristu, Králi nebe i země; pomáhej nám, ať v této službě vytrváme až do konce, abychom mohli spolu s ním věčně žít v nebeském království. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Liturgie nám postavila před oči v tento den oslavy Božího vítězství scénu z Golgoty. Ježíš je zesměšněný všemi lidmi, kteří stojí či prochází okolo kříže. Výsměch členů velerady: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš…“ je však prorockým slovem. Ježíš za tři dny vstane, neboť ho Otec vzkřísí. Tedy ukáže se jako Mesiáš! Boží plán a jeho pohled na svět je jiný než náš. Vidí dál, má řešení, která přesahují naše představy. Bůh nás dnes znovu vyzývá, abychom uvěřili v jeho jednorozeného Syna, protože i dnes se naplňuje Pánovo vítězství. I dnes se zdá, že víra, Kristus, církev jsou zatlačeni na okraj pozornosti. Ale Bůh ani na okamžik nepustil z rukou dějiny světa. Ví, kam směřují a ví proč. Proto se připojme k vyznání lotra: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“

 

 

 

 

 

 

 

33. neděle v mezidobí – cyklus C, 13. listopadu

Stojíme v závěru liturgického roku. Následující neděle je slavností Krista Krále. Proto dnes zazní eschatologické texty, tedy slova Písma vztahující se ke konci světa, jak to uslyšíme v evangeliu. Také první čtení otevírá vizi budoucích událostí… V kontrastu s tím nabídne druhé čtení velmi praktické rady pro ty, kteří eschatologii pochopili zcela chybně.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Úmysly, které já mám, směřují k pokoji, ne k trápení, praví Pán. Budete mě vzývat a já vás vyslyším a shromáždím vás ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil.
VSTUPNÍ MODLITBA
Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Proroctví Malachiáše zaznívá po návratu z Babylonského zajetí (po 539 př. Kr.). Kritizuje především nekvalitní vedení obětních bohoslužeb odrážející skleslost a zklamání. Vrcholem proroctví je závěrečné zaslíbení dne Hospodinova, který docení jednání spravedlivých.
Mal 3,19-20a
Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí – praví Hospodin zástupů – že po nich nezůstane kořen ani větev! Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení.

ŽALM 98
„Hospodin spravuje zemi ve spravedlnosti.“ Chvála je zpěvem těch, kteří poznali, že Bůh je dobrý. I dnes se máme připojit k této radosti.
Odpověď: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.
Hrejte Hospodinu na citeru, – na citeru a s doprovodem zpěvu, – za hlaholu trub a rohů, – jásejte před králem Hospodinem! Zahuč, moře, a vše, co je naplňuje, – svět i všichni, kdo jej obývají. – Řeky, tleskejte rukama, – hory, spolu zajásejte! Před Hospodinem, že přišel, – že přišel, aby spravoval zemi, – aby spravoval svět ve spravedlnosti – a národy podle práva.

2. ČTENÍ
Tento list vznikl jako doplnění či oprava apokalyptických očekávání, která zazněla v Prvním listě Soluňanům. Bylo třeba precizovat nejen teologii, ale také praktické jednání. Mnozí totiž přestali v očekávání konce světa pracovat anebo propadli strachu…
2 Sol 3,7-12
Bratři! Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám sami sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikazovali jsme vám: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. Aleluja.

EVANGELIUM
Lukášovo evangelium je koncipováno tak, že po Ježíšově vstupu do Jeruzaléma a kontroverzi s farizeji přichází vrcholná scéna – dar vdovy dávající v chrámové pokladně Bohu vše, co má. Na to naváže náš text a rozvine se do eschatologické řeči. Po ní již nastupuje pašijový příběh.
Lk 21,5-19
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem to!’ a ‘Ten čas je tady!’ Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mé štěstí je být nablízku Bohu, mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Slavili jsme, Bože, památku smrti a vzkříšení tvého Syna, jak nám to on sám přikázal, a přijali jsme jeho tělo a krev obětované za spásu světa; dej, ať roste naše láska k tobě i k lidem, abychom Krista následovali. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Na první poslech jsou eschatologické texty důvodem strachu a obav. Opravdu to takto nastane? Při pozornějším čtení však objevíme velký důraz na pokoj, který posluchači mají zachovat, „až to nastane“. Bůh má celé dění pevně v rukou. I když zakusíme tíseň onoho času, neznamená to, že budeme Pánem opuštěni. Jistě si klademe otázku, zda něco takového bylo myšleno v nadsázce, bylo jen obrazné, anebo to myslel Ježíš doslova. Odpověď je překvapivá: Nevíme. Ale víme, o co Kristu šlo: Povzbudit ty, kteří ho přijali za svého Mistra a Pána, aby nepropadli zmatku, strachu a úzkosti. Pán nás volá, abychom zachovali klid a opřeli se o něj. Jak však prozrazuje druhé čtení, očekávání příchodu Pána není důvodem k lenosti, zahálce a využívání druhých.

 

 

 

 

 

 

32. neděle v mezidobí – cyklus C, 6. listopadu

Blížící se konec liturgického roku otevírá otázky související s koncem světa, života a Božího soudu. Jednou z těchto otázek je i vzkříšení mrtvých, tedy učení o tom, že jednou v nebi každý zachráněný člověk bude mít vlastní tělo. První čtení zmíní v dramatickém vyprávění tuto víru a rozvine ji diskuse v evangeliu, která šířeji popisuje, co je to vlastně nebe…

VSTUPNÍ ANTIFONA
Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Druhá kniha Makabejských popisuje hrůzné události kolem roku 167 př. Kr. spojené s nadvládou syrského krále Antiocha IV. Epifanese, který se pokusil vymýtit židovskou víru zavedením řeckého kultu. Děj čtení předznamenává protisyrské povstání Makabejských. Text však čteme pro vzácnou zmínku o víře ve vzkříšení!
2 Mak 7,1-2.9-14
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Jeden z nich, který se stal jejich mluvčím, řekl: „Co se nás ptáš a o čem se chceš od nás poučit? Jsme odhodláni spíše zemřít než překročit božské zákony otců.“ Druhý pak v poslední chvíli řekl: „Ničemo, bereš nám přítomný život, ale král všehomíra vzkřísí nás k věčnému životu, protože umíráme za jeho zákony.“ Po něm byl týrán třetí. Když ho požádali, aby vyplázl jazyk, který mu chtěli uříznout, nebojácně vztáhl ruce na oheň a neohroženě řekl: „Dostal jsem je z nebe, ale kvůli Božím zákonům se o ně nestarám a doufám, že je znovu od něho obdržím.“ Sám král a jeho družina žasli nad duševní silou jinocha, který se vůbec nestaral o bolesti. Když zemřel, dali se do stejného mučení a týrání čtvrtého, který krátce před smrtí řekl: „Je dobré být poslán na smrt od lidí, když můžeme doufat od Boha, že znovu budeme od něho vzkříšeni. Pro tebe však vzkříšení k životu nebude!“

ŽALM 17
Téma vzkříšení probleskne i do žalmu a je také pro nás nezlomnou nadějí!
Odpověď: Až procitnu, Hospodine, nasytím se pohledem na tebe.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, – všimni si mého nářku, – popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů! Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, – nezakolísaly mé nohy. – Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, – popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, – do stínu svých perutí mě ukryj. – Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, – až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

2. ČTENÍ
Od založení farní komunity zřejmě uplynula již nějaká doba. Někteří lidé očekávají druhý příchod Krista každým dnem a svými řečmi vzbuzují neklid a zmatek v komunitě. Ale Bůh je se svým lidem až do konce.
2 Sol 2,16 – 3,5
Bratři! Náš Pán Ježíš Kristus i Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. A tak, bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou, jak je tomu i u vás, a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého. Spoléháme na vás, že s pomocí Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. A Pán ať řídí vaše srdce k Boží lásce a k tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus je prvorozený z mrtvých, jemu buď sláva a vláda na věčné věky. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš je již v Jeruzalémě. Za několik dní bude odsouzen na smrt. Nyní se vyhrocují spory s jednotlivými skupinami představitelů židovství. Saduceové byli kněží, dnes bychom je označili za konzervativní skupinu, která nepřijímá žádné novější výklady Písma, což se týká i vzkříšení mrtvých.
Lk 20,27-38
K Ježíšovi přistoupilo několik saduceů, kteří tvrdí, že není vzkříšení, a otázali se ho: „Mistře, Mojžíš pro nás ustanovil: ‘Zemře-li někomu bratr, který měl manželku, ale byl bezdětný, ať si tu manželku vezme jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.’ Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. Ženu si vzal druhý a třetí a stejně tak všech sedm, nezanechali však děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Kterému z nich bude tedy ta žena náležet při vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm!“ Ježíš jim řekl: „Lidé tohoto světa se žení a vdávají. Ale ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat. Už přece nemohou zemřít, jsou totiž rovni andělům a jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení. A že mrtví budou vzkříšeni, to naznačil i Mojžíš ve vyprávění o hořícím keři, když nazývá Pána ‘Bohem Abrahámovým, Bohem Izákovým a Bohem Jakubovým’. On přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Lze v době nejrůznějších esoterických myšlenkových zmatků mluvit o nebi? Mnozí to zesměšňují, jiní ho chápou naivně. Raději uvěří ve všemožné formy převtělování. Podle křesťanů však nebe není lokalita, ale stav. V nebi se člověk naplno setkává s Bohem, Stvořitelem a Zachráncem. Nebe se podobá domovu, protože ho vytvářejí milované osoby, které nás přijímají takové, jací jsme. Jestliže k lidské podstatě patří i tělo, pak svoji plnost v nebi zakusíme v těle. Ne náhodou Ježíš vstává z mrtvých nejen duchovně, ale i fyzicky. Jeho vzkříšené tělo je hmotné, reálné! A v tomto těle vystoupil do nebe a má ho stále. Evangelijní perikopa nikoli náhodou zmiňuje v souvislosti se vzkříšením manželství, na kterém je vidět princip sebedarující lásky. Tělo je nástrojem, kterým se darujeme i ve službě, v mateřství, práci… Přesnou podobu darující se lásky v nebi neznáme. Mnoho nám však prozrazují Velikonoce: Pán za nás zemřel v těle a v těle vstal z mrtvých.

 

 

 

 

 

 

31. neděle v mezidobí – cyklus C, 30. října

Na mnoha místech se dnešní neděli připomíná výročí posvěcení kostela. K tomuto se pak vážou jiná čtení. 31. neděle v mezidobí však nabízí zastavení nad Boží slitovností. První čtení patří ke skvostům pozdní starozákonní teologické reflexe. Evangelium nás zavede na poslední místo před vjezdem Ježíše do Jeruzaléma, kde bude slavit Velikonoce.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání. Ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Nejmladší kniha Starého zákona uvažuje o nesmyslnosti uctívání cizích božstev. V hlubokém vyznání víry v Hospodina, který miluje život, vyjadřuje Starý zákon, jak reflektuje vztah Boha ke stvoření.
Mdr 11,22 – 12,2
Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

ŽALM 145
I my jsme dílo Boží, kterému on vtiskl dech. Připojme se k chvalozpěvu celého stvoření.
Odpověď: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, – budu velebit tvé jméno po všechny věky. – Každý den tě budu velebit – a chválit tvé jméno po všechny věky. Milosrdný a milostivý je Hospodin, – shovívavý a plný lásky. – Dobrotivý je Hospodin ke všem – a soucit má se všemi svými tvory. Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla – a tvoji zbožní ať tě velebí! – Ať vypravují o slávě tvého království, – ať mluví o tvé síle. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech – a svatý ve všech svých činech. – Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, – a pozvedá všechny sklíčené.

2. ČTENÍ
Po tři týdny budeme číst z druhého listu Soluňanům (též Tesalonickým). Vznikl zřejmě v pozdním období Nového zákona a důvodem napsání byla řada nejasností kolem druhého příchodu Pána. Křesťané očekávali Krista velmi záhy, a to se ukázalo jako mylné.
2 Sol 1,11 – 2,2
Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v konání dobra a vaše víra aby se projevovala skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy budete oslaveni skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život. Aleluja.

EVANGELIUM
Dnešnímu textu předcházela vyprávění o příchodu člověka, o vytrvalosti, pokoře a bohatém mládenci. Nyní přišly dva burcující příklady: uzdravení slepého u Jericha a Zacheus. Řecké slovo „zéteo“ znamená „hledat“ a originál ho užívá jak ve vyjádření Zachea, že „by rád uviděl“, tak ve slovech o Synu člověka, který „přišel hledat, co zahynulo“.
Lk 19,1-10
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Lukášovo evangelium podtrhuje příběh o Zacheovi jako závěrečnou scénu Ježíšovy misie před jeho vstupem do Jeruzaléma, kde prožije své pašije. Celník Zacheus není pouze jeden z mnoha obrácených, ale je symbolem celého evangelia. Tento zjevný hříšník se toužil setkat s Kristem, uslyšel jeho slova, poslechl Pánovu výzvu a zakusil uzdravení srdce. Přesně se zde popisuje proces obrácení. Tento všemi pohrdaný je člověkem obrácení, víry a naděje! Ježíš umí přinášet naději tam, kde se zdá zcela nemožná. Ale přináší také uzdravení do neřešitelných zranění. Není třeba stát se nejprve pokřiveným člověkem, jakým zprvu byl i zmíněný celník. Ale chceme-li Boha skutečně poznat, je třeba ho stejně jako Zacheus hledat. Neskrýt se před jeho slovem a odvážit se „vylézt“ z našich skrýší. A Bůh, Dárce života, naplní naše srdce životodárným pokojem.

 

 

 

 

 

 

 

 

30. neděle v mezidobí – cyklus C, 23. října

Tato neděle je dnem modliteb za misie. Ale liturgické texty nabízejí otázky: Kdy Bůh slyší naše modlitby? Může je neslyšet? Nedělní liturgické texty rozehrají důležité téma křesťanské praxe. První čtení mluví o síle modlitby, evangelium pak na kratičkém podobenství odhaluje zásadní překážku, pro kterou se modlitba nedaří. Překážek, pro které se zdá, že Bůh naše modlitby neslyší, je v praxi více. Některé jsou věcí pouze Boží. Některé z nich jsou však věcí člověka a lze je odstranit.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova patří k nejmladším textům Starého zákona (2. stol. př. Kr.). Jde o ponaučení mladému a zřejmě dobře situovanému člověku v nejrůznějších oblastech života. Náš text se vztahuje k modlitbě.
Sir 35,15b-17.20-22a
Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu. Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší. Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

ŽALM 34
Bůh slyší volání, pokud naše srdce respektuje Boha. Obracejme se k němu s pravdivým a pokorným srdcem a on bude jednat.
Odpověď: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.
Ustavičně chci velebit Hospodina, – vždy bude v mých ústech jeho chvála. – V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, – ať to slyší pokorní a radují se. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, – aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. – Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, – vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, – na duchu zlomené zachraňuje. – Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, – nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.

2. ČTENÍ
Osobní dopis svatého Pavla Timoteovi obsahuje nejen řadu povzbuzení, ale odráží i jeho nelehkou situaci. Zároveň jde o úžasnou ukázku praxe apoštolovy víry.
2 Tim 4,6-8.16-18
Milovaný! Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy. Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM
Pokračujeme v návodu, jak se dobře modlit. Minulou neděli jsme zmínili vytrvalost. Dnes jde o pravdivost či pokoru. Ježíšův příklad je opět vyhrocený: Chrám bylo obrovské prostranství, větší než náměstí! Řecký text není jednoznačný: farizeus se modlí zřejmě k sobě místo k Bohu.
Lk 18,9-14
Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.’ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: ‘Bože, buď milostiv mně hříšnému!’ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Budeme jásat nad pomocí Páně, budeme oslavovat jméno svého Boha.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať v nás tvé svátosti působí milost, kterou obsahují, abychom v plné míře obdrželi to, co konáme svátostným znamením. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Tato neděle nemilosrdně strhuje roušku přetvářky našeho srdce a klade před nás pomyslné zrcadlo odhalující naši samospravedlnost. Není totiž výjimkou, že Bohu vyčítáme některé události či nevyslyšené modlitby. Stavíme se do role soudců, kteří soudí Pána vesmíru… Je pravdou, že Boží cesty jsou často spletité, plné překážek. Často ovšem nevidíme skutečnou příčinu událostí, jakými je často lidské selhání, lhostejnost, touha či nenávist. Zlobíme se na Pána, protože nezvolil tak snadné řešení, které se nám na první pohled jeví jako ideální. A my jsme z toho rozpačití, někteří Bohu nemohou odpustit, proč jednal či nechal jednat lidi tak podivně. Pokora neoznačuje hloupost či naivitu, ale pravdivost, která je spravedlivá k nám samotným i k druhým. Pokorná modlitba je přímá, pravdivá, otevřená. Nenechává na tváři žádnou z masek, ale s „nahým“ srdcem stojí před Bohem. To je modlitba, kterou Bůh slyší, i když ji vyslovuje hříšník. Ba právě proto. Vždyť nikdo není bez hříchu!

 

 

 

 

 

 

 

29. neděle v mezidobí – cyklus C, 16. října

Poslední neděle jsme narazili na základní témata duchovního života: 27. neděle – pokora, 28. neděle – vděčnost a tuto neděli připojíme téma vytrvalost. Příběh prvního čtení se stal inspirací pro řadu modlitebních komunit. V evangeliu Ježíš ukazuje, že je třeba se modlit a že je třeba v tom neochabovat! Pánovu výzvu můžeme naplnit právě v tento čas.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, popřej mi sluchu, slyš mé slovo! Opatruj mě jako zřítelnici oka, do stínu svých perutí mě ukryj.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život; dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Ocitáme se uprostřed Sinajské pouště poté, co Izraelci odešli z Egypta (před rokem 1200 př. Kr.). Vítězství není v posledku věcí zbraní, ale vytrvalosti v modlitbě. Nezapomeňme, že prohrát znamenalo zemřít, a to jak pro bojovníky, tak i pro ženy a děti. Amalekovci jsou potomci Ezaua a objevují se v Písmu ještě 500 let po této události. Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim.
Ex 17,8-13
Mojžíš řekl Jozuovi: „Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce.“ Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku. Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

ŽALM 121
„Horami“ označuje žalmista pravděpodobně kopce nad přímořskou rovinou Izraele. Sahají cca do 800 m n. m. a na jejich vrcholcích leží Jeruzalém s chrámem a místem obětí. Proto jsou symbolem místa, kde přebývá Bůh.
Odpověď: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Zvedám své oči k horám. – Odkud mi přijde pomoc? – Pomoc mi přijde od Hospodina, – který učinil nebe i zemi. Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, – nebude dřímat tvůj strážce. – Ano, nebude dřímat a spát – Izraelův strážce. Hospodin tě střeží, – Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. – Za dne ti slunce neublíží, – ani měsíc v noci. Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, – střežit bude tvou duši. – Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod – nyní i navěky.

2. ČTENÍ
Timoteus je blízký spolupracovník svatého Pavla, později biskup v Efezu. Všimněme si, jaký význam autor listu vkládá do Písma svatého a jaký důraz klade na hlásání evangelia.
2 Tim 3,14 – 4,2
Milovaný! Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo. Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, zapřísahám tě při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Boží slovo je plné života a síly a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími myšlenkami a hnutími. Aleluja.

EVANGELIUM
Našemu úryvku předcházelo slovo o příchodu Syna člověka na konci věků. Náš text je teoretický příklad ukazující na význam vytrvalosti v modlitbě. Mnohé texty Starého zákona nařizují zvýšenou péči a pomoc sirotkům a vdovám. Ani to soudce nepohne k jednání, až její neodbytnost… Vhodné srovnat s 1. čtením příští neděle Sir 35,11-18.
Lk 18,1-8
Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: ‘Zastaň se mě proti mému odpůrci!’ Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: ‘I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak sem bude ustavičně chodit a mě trápit.’“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nám přijímání svátostného pokrmu pomáhá, abychom správně užívali věcí pomíjejících a celým srdcem toužili po tom, co je věčné. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Co znamená vytrvalost v modlitbě? Znamená to modlit se denně Otčenáš? Nebo dokonce každou hodinu? Nebo snad mnohahodinové adorace každý den? Ježíš takto odpověď neformuluje. Spíše poukazuje na to, aby člověk, který nedosáhl výsledku hned při prvním formulování prosby, nezaložil ruce. Někdy výsledek naší modlitby nemusí být na první pohled zjevný. Ne vždy jsme v situaci Mojžíše stojícího nad údolím, kde probíhá bitva. A přeci právě tento obraz je dodnes silný. Jeho pozdvižené ruce ovlivňují situaci, ač dole mnozí napínají veškeré síly! To platí stále po celé dějiny, i když jsme na nemocničním lůžku a modlíme se, i když naši blízcí zažívají své problémy za oceánem. Bůh bere naše modlitby velice vážně a odpovídá na ně.

 

 

 

 

 

 

 

 

28. neděle v mezidobí – cyklus C, 9. října

Nejednou prosíme Pána o pomoc v těžké situaci. Ale prosba o pomoc či očekávání pomoci nestačí. Své jednání musíme podřídit Boží představě o pomoci (první čtení). Pokud Bůh naplní naše prosby, očekává reakci (evangelium). Dokážeme vidět Boží jednání? Dnešní neděle bude věnována tématu vděčnosti.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, Bože.

VSTUPNÍ MODLITBA
Prosíme tě, Bože, dej nám svou milost, aby nás vždycky předcházela a provázela a stále nás vedla ke konání dobra. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr., oblast ovládají Aramejci a Izrael žije ve značném politickém napětí s tímto sousedem. Tu přichází významný aramejský politik Náman do Izraele, aby vyléčil svoje malomocenství. Král Izraele to chápe jako provokaci. Prorok Elizeus však ví, co dělat. Náman je podroben zkoušce víry, nechá se přesvědčit a sestoupí do řeky…
2 Král 5,14-17
Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý. Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: „Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka.“ Elizeus odpověděl: „Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!“ Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: „Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu.“

ŽALM 98
Zpívat o podivuhodných Božích činech může jen ten, kdo je zahlédl či zaslechl. „Nová píseň“ je velké teologické téma. Je to píseň o záchraně, která se již netýká jen kohosi vzdáleného, ale přímo nás.
Odpověď: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.
Zpívejte Hospodinu píseň novou, – neboť učinil podivuhodné věci. – Vítězství je dílem jeho pravice, – jeho svatého ramene. Hospodin uvedl ve známost svou spásu, – před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. – Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost – Izraelovu domu. Všechny končiny země uzřely – spásu našeho Boha. – Jásejte Hospodinu, všechny země, – radujte se, plesejte a hrejte!

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě pastorálních listů. Pavel povzbuzuje biskupa Timotea jednoduchou zásadou formulovanou jako hymnus či slogan (11-13): Připomíná náš křest (zemřeli s Kristem), naši smrt (vytrváme) a logický důsledek.
2 Tim 2,8-13
Milovaný! Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka, který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Ježíše Krista. Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Aleluja.

EVANGELIUM
Text opět navazuje na předchozí neděle (víra jako hořčičné zrno, po-stavení služebníků Lk 17,5-10). Tato vyprávění i příběhy se dějí kvůli učedníkům, aby pochopili… Příběh tedy prakticky vysvětluje, co znamená víra (spolehnutí se na Boha) a pokora projevená jako vděčnost.
Lk 17,11-19
Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí. Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“ A jak odcházeli, byli očištěni. Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl Ježíšovi k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán. Ježíš na to řekl: „Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Mocní strádají a hynou hlady, nic nechybí těm, kdo hledají Hospodina.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás živíš svatým tělem a drahou krví svého Syna; vyslyš naše pokorné prosby a dej, ať nás přijímání tohoto pokrmu stále pevněji spojuje s tebou, abychom měli účast na tvém božském životě. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Při čtení dnešního evangelia nás možná zarazí, že Pán říká: „…tvá víra tě zachránila“ pouze tomu uzdravenému, který se vrátil a vzdal chválu Bohu. Víra není jen otázkou vnitřní jistoty, skálopevného přesvědčení, že Bůh nás nenechá v nouzi. Skutečná víra se odráží ve vztahu, který s Bohem žijeme. V čem se odráží náš vztah s Bohem? Ve strachu, nejistotě či lhostejnosti? Bůh často čeká na naši odpověď. A teprve po té, co zareagujeme, činí další kroky svého jednání. Takto postavená zralá víra uzdravuje srdce, působí radost a dává sílu k životu.

 

 

 

 

 

 

 

 

27. neděle v mezidobí – cyklus C, 2. října

Nejednou se rozčilujeme nad tím, že nás Bůh uvedl do nějaké nepříjemné situace, a vyčítáme mu to, jak to lze zahlédnou v prvním čtení. Jaký je tedy vztah mezi námi lidmi a Bohem? Je Bůh vzdálený despota či zapomínající stařec? Dnešní neděle bude hledat odpověď na otázku správného postoje vůči Bohu (evangelium) resp. budeme formulovat pojmem pravá pokora.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, v tvé moci je všechno a nikdo nemůže odporovat tvé vůli. Tys učinil nebe i zemi a všechno, co je pod nebem. Ty jsi Pán všeho tvorstva.

VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, ty ve své štědrosti dáváš prosícím více, než si zasluhují a žádají; smiluj se nad námi, zbav nás všeho, co tíží naše svědomí, a daruj nám i to, oč se ani neodvažujeme prosit. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Habakuk vystupuje před rokem 597 př. Kr., kdy je Judsko v deset let trvajícím ohrožení Babyloňany. První část knihy se skládá z Habakukových otázek Bohu a Božích odpovědí. Poslední věta naší perikopy je zcela zásadní argument v textech Nového zákona (Řím 1,17; Gal 3,11; Žid 10,38). Hebrejské slovo „emuná“ znamená jak „věrnost“, tak také „víru“.
Hab 1,2-3; 2,2-4
Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, – ty však neslyšíš; křičím k tobě: „Násilí!“ – ty však nepomáháš. Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Můžeš se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozmáhá se svár. Tu mi Hospodin odpověděl: „Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky, aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně, neboť jistě se splní, nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši, spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

ŽALM 95
Nezatvrdit srdce je zásadní podmínka, aby člověk viděl velké Boží skutky. A jedině tak může chválit Boha.
Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!
Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme! Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou. Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ
Pokračujeme v četbě pastorálních listů. Timoteus byl spolupracovníkem sv. Pavla a později biskupem v Efesu. V textu narazíme na poznámky k tehdejší praxi církve, jako bylo vzkládání rukou v rámci biskupského svěcení či chápání víry jako svěřeného pokladu, tedy čehosi tradovaného - předávaného.
2 Tim 1,6-8.13-14
Milovaný! Vybízím tě: zase oživ plamen Božího daru, který ti byl dán vzkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale ducha síly, lásky A rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani se nestyď za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, tobě svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Slovo Páně trvá navěky; totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno. Aleluja.

EVANGELIUM
V předchozích textech nedělních evangelií se mluvilo o bohatství (Lk 16). Nejde jen o to „být chudý“, ale k dosažení Božího království je třeba odpouštět (17,3-4), věřit (17,5-6), ale také mít pravdivé povědomí, kým jsme my a kým je Bůh (17,7-10).
Lk 17,5-10
Apoštolové prosili Pána: „Dej nám více víry!“ Pán řekl: „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: ‘Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!’, poslechla by vás. Když někdo z vás má služebníka a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: ‘Hned pojď a sedni si ke stolu’? Spíše mu přece řekne: ‘Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.’ Děkuje snad potom tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Všemohoucí Bože, ty nás sytíš a vnitřně obnovuješ svátostí těla a krve svého Syna; dej, ať ten, který se stal naším pokrmem, přetváří nás stále víc a více k své podobě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Dnešní evangelium možná člověka zarazí. Jak dosáhnout víry velké alespoň jako zrnko? Vždyť dobře víme, jak těžké je věřit v těžkých situacích. A co teprve, když jsme věřili v dobrý konec a on nenastal (např. u vážně nemocného blízkého)? Znamenalo to, že jsme stále ještě měli málo víry? Ježíšovo slovo o nehodných služebnících jasně vymezuje, jaký je vztah člověka a Boha. Nikdo z lidí nestojí na roveň Bohu a nemůže mu diktovat, co má dělat. Jsme jen jeho stvoření. Avšak ten, kdo s pokorou přijal velikost a vznešenost Boží, záhy objeví, jak úzce k ní patří i veliká láska Pána k člověku. Bůh se k nám sklání jako otec k dětem. Ani dítě nerozumí všemu, co otec dělá. Ale žije v trvalé naději, že tatínek má situaci pevně pod kontrolou. V lidských příbězích to nemusí být vždy pravda, ale u Boha?

 

 

 

 

 

 

26. neděle v mezidobí – cyklus C, 25. září

Dnešní neděli propojuje téma bohatství nebo spíše zacházení s bohatstvím. První čtení sahá o osm století před Krista do situace velkého rozdělení mezi bohaté majitele velkých pozemků a chudé lidi bez majetku. Evangelium vyhrotí diskusi o bohatství známým fiktivním příběhem o Lazarovi. Tato neděle může být výzvou k modlitbě za ty, kteří podnikají, hospodaří či jsou chudí nebo může být apelem na to, že bez Boha nemůžeme nic.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Všechno, co jsi nám učinil, Pane, v pravdivém soudu jsi učinil. Zhřešili jsme totiž a neposlouchali jsme tvá přikázání. Ale dej slávu svému jménu a jednej s námi podle množství svého milosrdenství.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci; posiluj nás svou milostí, abychom vytrvale usilovali o dosažení toho, co nám slibuješ, a došli do nebeské slávy. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Prorok Amos je velmi kritický k uzurpování si majetku na úkor chudých. Vystupuje 50 let před pádem Severního Izraele, který dobyli a zcela zničili Asyřané v roce 722 př. Kr.
Am 6,1a.4-7
Toto praví všemohoucí Pán: „Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda a telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad Josefovou zkázou se netrápí. Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!“

ŽALM 146
Zkušenost žalmisty je důvodem radostného zpěvu. Můžeme se k němu připojit. Bůh s námi bude jednat stejně, jako s Izraelci. Slabým pomáhá, ale bezohlední nebudou kralovat.
Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja!
Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé. – Hospodin chrání přistěhovalce. Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnout na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ
Závěr listu se točí také kolem tématu bohatství (6,6-10.17-19). Svatý Pavel píše: „Ty však se tomu vyhýbej.“ A Pavel pokračuje úryvkem této neděle. V textu zaznívají důležitá napomenutí i výpovědi víry. Poslední verše (15–16) jsou citací hymnu na Krista.
1 Tim 6,11-16
Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání. Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.
EVANGELIUM
Lukáš v šestnácté kapitole věnuje pozornost majetku (minulou neděli jsme četli o nepoctivém správci). Ale pohled se posouvá k vyhrocené lhostejnosti. Všimněme si, že se boháč po své smrti chová k Lazarovi stále povýšeně. V tomto text Ježíš výslovně zmiňuje skutečnost pekla.
Lk 16,19-31
Ježíš řekl farizeům: „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák – jmenoval se Lazar – plný vředů a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: ‘Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.’ Abrahám však odpověděl: ‘Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.’ Boháč řekl: ‘Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.’ Abrahám odpověděl: ‘Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!’ On však odporoval: ‘Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.’ Odpověděl mu: ‘Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.’“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Pamatuj na své slovo, Hospodine, kterým jsi mi dal naději. To je má útěcha v mé bídě.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, dej, ať nás toto přijímání obnoví, a když slavením Kristovy oběti zvěstujeme jeho smrt, ať jsme připraveni spolu s ním trpět, abychom měli také podíl na jeho slávě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Slovo podnikatel se v naší zemi často objevuje s pejorativním významem. Není to však nešťastné? Díky řadě movitých lidí získávají bohatství i další. Ať jde o práci, sociální podmínky pro život nebo díky nim má stát daně na pomoc nemohoucím… A známe příběhy těch, kteří jsou chudí svojí vinou. Skutečný svět tedy není černobílý! Dnešní evangelium kritizuje zbohatlíka, který je bezohledný a lhostejný k nouzi druhých. V dnešním světě se naše země možná nenápadně posunula od chudé a bídné k zemi bohaté. Většina z nás žije vysoko nad světový průměr bohatství. Chudáci neleží před dveřmi našich domů, ale možná o trochu dál, než v době Ježíš. To však neznamená, že nejsou. A tak vzniká palčivá otázka, jak reagovat. Ježíš nesměřoval zmíněný příběh ke kritice bohatých! Mluví o falešném pocitu jistoty díky aktuálnímu zabezpečení. To však nemá vliv na získání Božího království. Tam vstupují ti, kdo milují.

 

 

 

 

 

 

25. neděle v mezidobí – cyklus C, 18. září

Mnohokrát v životě musíme svůj čas či peníze dělit mezi více věcí, lidí nebo potřeb. Proto nám dnešní neděle v evangeliu klade otázku: „Kterému pánovi sloužíš?“ Řeč bude hlavně o bezohledné nadvládě mamonu, jak poukáže první čtení. Nejde však především o politiky či miliardáře. Otázka je kladena nám osobně!

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pán praví: Spása lidu jsem já. Budou-li ke mně volat v jakémkoli soužení, vyslyším je a budu jejich Pán navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Amos je první píšící prorok, působil v Severním Izraeli v 8. stol. př. Kr. Je známý neúprosnou kritikou vyděračských postojů tehdejší šlechty, ale také kritikou úcty falešných božstev. Obrácení k Hospodinu je cestou záchrany (Am 5,4; 8,11; 9,11-15).
Am 8,4-7
Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka za opánky? I nejhorší obilí prodáme.“ Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“

ŽALM 113
Hospodin zná své služebníky, ač jsou chudí. Ale jsme Božími služebníky?
Odpověď: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého. Nebo: Aleluja.
Chvalte, Hospodinovi služebníci, – chvalte jméno Hospodinovo! – Buď velebeno Hospodinovo jméno – nyní i navěky! Povznesen je Hospodin nade všechny národy, – nad nebesa jeho sláva. – Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, – který trůní na výsosti – a shlíží dolů na nebe i na zem? Slabého zdvihá z prachu, – ze smetiště povyšuje chudého, – aby ho posadil vedle knížat, – vedle knížat svého lidu.

2. ČTENÍ
Tři listy věnuje svatý Pavel dvěma blízkým spolupracovníkům Timoteovi do Efezu a Titovi na Krétu (tzv. pastorální epištoly). Proto je náš list koncipován jako povzbuzení ke kvalitní službě pastýře a plnohodnotnému životu křesťanů. Všimněme si klíčové teologické výpovědi o jediném prostředníku mezi Bohem a lidmi.
1 Tim 2,1-8
První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ježíš Kristus stal se chudým, ačkoli byl bohatý, abyste vy zbohatli z jeho chudoby. Aleluja.

EVANGELIUM
Tato perikopa navazuje na podobenství o marnotratném synu a jeho „poctivém“ bratrovi. Jakou roli hraje majetek v myšlení učedníků? Ježíš nechválí nepoctivost, ale prozíravost a svobodu vůči majetku.
Lk 16,1-13
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’ Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Tys dal svá nařízení, Hospodine, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty obnovuješ naše síly svými svátostmi; pozvedej nás neustále svou pomocí, abychom vytrvalou spoluprací s tvou milostí směřovali ke spáse. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Úryvek ze šestnácté kapitoly Lukáše nechává často dnešní čtenáře na rozpacích. Copak Ježíš může pochválit podvod, který správce učinil? Pán ovšem zdůrazňuje prozíravost, tedy schopnost jednat s věcmi tak, aby konečný důsledek nesl užitek. Jestliže tak umí uvažovat podvodník, proč by nemohl podobně uvažovat i dobrý člověk? Peníze, majetek, bohatství nesmí v našich očích převážit konečný cíl, kterým je spása. Jestliže naše srdce zcela ovládá strach z nedostatku, potřeba zajistit se či pojistit se před ohrožením, pak sotva najdeme prostor na důvěru v Boha. Zvláště když k získání těchto prostředků sáhneme po nespravedlnosti, kterou ošidíme jiné lidi. Pán nám daroval život. Ovšem s výzvou odpovědět na jeho lásku. To není těžké, jestliže najdeme odvahu pustit otěže života z vlastních rukou a dovolíme Bohu, aby je uchopil do svých rukou.

 

 

 

 

 

 

 

24. neděle v mezidobí – cyklus C, 11. září

V rámci liturgického roku, ve kterém čteme Lukášovo evangelium, zazní v dnešním čtení zásadní střed tohoto díla. Zaposlouchejme se, jak Lukáš popisuje Boha a jeho nejhlubší srdce. Evangelium doplní okamžik velkého zklamání, které zakusil Bůh a Mojžíš nad jednáním právě vysvobozených Izraelitů. Jak se Bůh zachová? Jaký je pohled Boha na člověka – hříšníka?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Pane, uděl pokoj těm, kdo v tebe doufají, aby se ukázalo, že tvoji proroci jsou věrohodní. Vyslyš prosby svého lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Bůh vyvedl Izraelity z Egypta. Tím ale jeho pomoc Izraeli nekončí. Hospodin stojí o mnohem užší vztah postavený na vzájemné smlouvě. Sotva se však Izrael zaváže Bohu, již utíká jinam – k modlám. Sledujme, jak Bůh zareaguje.
Ex 32,7-11.13-14
Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, přivodil si zkázu. Uhnuli brzo z cesty, kterou jsem jim přikázal. Ulili si býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: Izraeli, to je tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.“ Hospodin řekl dále Mojžíšovi: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Nebraň mi, ať vzplane můj hněv proti nim, ať je vyhubím; z tebe však udělám veliký národ.“ Mojžíš konejšil Hospodina, svého Boha, slovy: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a mocnou rukou z egyptské země? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu a zdědí ji navěky.“ A Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

ŽALM 51
Kající žalm reaguje na hřích Izraele z prvního čtení. Je prosbou o Boží milosrdenství.
Odpověď: Vstanu a půjdu k svému Otci.
Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, – pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. – Úplně ze mě smyj mou vinu – a očisť mě od mého hříchu. Stvoř mi čisté srdce, Bože! – Obnov ve mně ducha vytrvalosti. – Neodvrhuj mě od své tváře – a neodnímej mi svého svatého ducha. Otevři mé rty, Pane, – aby má ústa zvěstovala tvou chválu. – Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, – zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

2. ČTENÍ
Otevíráme na několik týdnů listy Timoteovi. Patří mezi tzv. pastorální epištoly – dopisy. Timotej byl původem žid, spolupracovník svatého Pavla a jeho nástupce v roli biskupa v Efezu. Pavel mu v listech dává směrnice, jak v církevní obci jednat.
1 Tim 1,12-17
Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve své nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši. Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života. Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Aleluja.

EVANGELIUM
Dnešní evangelijní podobenství Ježíš vypráví farizeům, kteří se pohoršují nad hříšníky přicházejícími za Ježíšem. Tři podobenství jsou vrcholem Lukášova evangelia. Popisují, jak se Bůh projevuje ve svém jednání k nám. V posledním podobenství soustřeďme pohled na jednání otce.
Lk 15,1-10 (kratší text)
Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Kdo z vás, když má sto ovcí a jednu z nich ztratí, nenechá těch devětadevadesát v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? A když ji najde, s radostí si ji vloží na ramena. Až přijde domů, svolá své přátele i sousedy a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci.’ Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují. Nebo která žena, když má deset stříbrných mincí a jednu z nich ztratí, nerozsvítí svítilnu, nevymete dům a nehledá pečlivě, dokud ji nenajde? A když ji najde, svolá své přítelkyně i sousedky a řekne jim: ‘Radujte se se mnou, protože jsem našla stříbrnou minci, kterou jsem ztratila.’ Právě tak, říkám vám, mají radost Boží andělé nad jedním hříšníkem, který se obrátil.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak vzácná je tvá milost, Bože; lidé se utíkají do stínu tvých křídel.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Mocným působením svátostného pokrmu ovládni, Bože, celé naše nitro, aby v nás nepřevládlo naše lidské smýšlení, nýbrž božská síla této svátosti. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Podobenství o „marnotratném synu“ je lépe označit jako podobenství „o milosrdném Otci“. Velmi často se soustředíme na postavu mladšího syna. Ale důraz je položen na jednání staršího „hodného“ syna. Jeho chování je ve skutečnosti stejně nedospělé jako u mladšího bratra. Nejdůležitější věta, která se v textu zopakuje, zní: „…veselme se, protože byl ztracen a je nalezen, byl mrtev a zase žije…“ Zajímavé je, že v první citaci Otec mluví o „svém synu“. Ve druhé citaci mluví o „tvém bratru“. Starší „hodný“ syn může být velmi dobře každý „zasloužilý“ křesťan, který pohrdá všemi hříšníky okolo sebe. Jeho „samospravedlnost“ je překážkou tomu, aby porozuměl skutečnému Božímu pohledu na člověka, podobně jako starší syn nepřijal jednání otce.

 

 

 

 

 

 

 

23. neděle v mezidobí – cyklus C, 4. září

„Všechno nebo nic“, by mohlo stát jako titulek dnešní neděle. První čtení uvažuje o tom, co znamená Bohem darovaná moudrost. Evangelium nás postaví před zásadní volbu. Co vyžaduje následování Ježíše? Nad otázkou však bude dobré rozjímat a vidět skutečné důsledky, jak načrtne zcela praktický příklad ve druhém čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Jsi spravedlivý, Hospodine, a správné je tvé rozhodnutí; jednej se svým služebníkem podle svého milosrdenství.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha vznikla v 1. stol. př. Kr. a je filosoficko-teologickým pojednáním o moudrosti. Autor jde tak daleko, že popisuje moudrost jako zosobněnou Boží sílu, která činí z lidí Boží přátele (Mdr 7,27). Devátá kapitola je nádhernou modlitbou, chválou moudrosti i prosbou o ni.
Mdr 9,13-18
Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán? Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

ŽALM 90
Je tento žalm rozjímáním, úvahou, nebo modlitbou? Žalmy nás učí, jak je modlitba široký prostor.
Odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“ – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, – večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky! Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ
Nejkratší list Nového zákona je Pavlovou přímluvou za zběhlého otroka Onezima, který nyní uvěřil v Krista. Pavel prosí jeho pána Filemona, aby ho přijal zpět do služby a netrestal ho za jeho čin. Jde o praktickou ukázku, jak přijetí evangelia proměňuje vztahy.
Flm 9b-10.12-17
Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, přijmi ho, jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný. Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Jasnou tvář ukaž svému služebníku a nauč mě svým příkazům! Aleluja.

EVANGELIUM
Náš úryvek navazuje na vyprávění o hostině, kde si farizeové volili přední místa, a také na podobenství o hostině, z níž se kvůli koupi nového pole či svatbě pozvaní omlouvají. Na to naráží Ježíš, když vyslovuje bezpodmínečnost následování. Nejde o to vážit, zda ze svých sil máme či nemáme na cestu za Kristem. Jde o rozhodnutí, které není polovičaté.
Lk 14,25-33
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: ‘Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.’ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý král ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože! Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys poslal svého milovaného Syna, aby tvým slovem a svátostným pokrmem sytil a živil tvůj lid; dej, ať nás přijímání těchto jeho darů přivádí k trvalé účasti na jeho životě. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Není těžké dnešní perikopu evangelia pochopit nesprávným způsobem. Zjevně nejde o to, že by slabí lidé nemohli být Pánovými učedníky. Ostatně Ježíšovi učedníci byli obyčejní, slabí lidé. Kristus ale varuje před následováním, které jednou nohou stojí na lodi učedníků a druhou nohou zůstává v bezpečí dřívějšího života. Takový člověk neobstojí. Jestliže umí počítat voják či stavitel, pak stejně potřebuje počítat každý člověk, jde-li o život věčný. Boha si do vlastního života můžeme pustit naplno nebo vůbec. Kompromisy zde nejsou dobrou strategií. Nezaměňujme však odevzdání vlastního života Bohu se zákonitou ztrátou věcí, přátel či rodiny! Bůh nám vztahy či majetek nepotřebuje brát, nepotřebuje nás poškodit. (Takto nám Boha prezentuje Pokušitel.) Ale Bůh očekává, že všechny věci či přátele přijmeme jako dar s vděčností jeho dárci. On jediný stojí nade vším a k němu také všechno směřuje.

 

 

 

 

 

 

22. neděle v mezidobí – cyklus C, 28. srpna

V současné společnosti je často kladen důraz na prosazení se. V kontrastu s tím zní téma dnešní neděle. Dalo by se shrnout do pojmu pokora. První čtení téma rozebere z hlediska moudrosti starozákonních otců. V evangeliu Ježíš využije situace, ve které se ocitl, aby ukázal, jak hodnotí významnost lidí Bůh. Druhé čtení je velkým povzbuzením, které nám má pomoci pochopit, jak veliké dary jsme dostali.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo k tobě volají.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Sirachovcova vznikla ve 2. stol. př. Kr. jako učebnice chování pro mladé muže. Tato kniha o životě má na mnoha místech podobu přísloví.
Sir 3,19-21.30-31 (řec. 17-18.20.28-29)
Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi. Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.

ŽALM 68
Žalm 68 je vyznáním víry člověka, který zažil, jak Bůh pohlíží na člověka a jak s ním jedná.
Odpověď: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.
Spravedliví se radují, jásají před Bohem – a veselí se v radosti. – Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, – jeho jméno je Hospodin. Otec sirotků, ochránce vdov – je Bůh ve svém svatém příbytku. – Bůh zjednává opuštěným domov, – vězně vyvádí k šťastnému životu. Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, – vzkřísils je, když zemdlelo. – Usadilo se v něm tvoje stádce, – ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!

2. ČTENÍ
Náš úryvek předchází výzva: „Dbejte na to, ať nikdo nepromešká Boží milost“ (Žid 12,15a). A autor srovnává situaci současných křesťanů s Izraelity, kteří v době Mojžíše (1200 př. Kr.) také stáli před Bohem, ale chvěli se hrůzou (12,21). My jsme v jiné situaci: Nás k Bohu přivádí jedinečný prostředník – Ježíš!
Žid 12,18-19.22-24a
Bratři! Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby Bůh už k nim nemluvil. Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; přistoupili jste k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Vezměte na sebe mé jho, praví Pán, a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. Aleluja.

EVANGELIUM
Náš úryvek vypustil krátkou epizodu (Lk 14,2-6). Po úvodní větě v originále následuje uzdravení nemocného člověka v domě farizea, kam byl Pán pozván. Volně navazuje naše perikopa.
Lk 14,1.7-14
Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor. On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: „Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: ‘Uvolni mu místo!’ Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo. Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: ‘Příteli, pojď si sednout dopředu!’ To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Svému hostiteli pak řekl: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani bratry ani příbuzné ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Nasytil jsi nás, Bože, chlebem, který v nás živí lásku; prosíme tě: ať nám tento pokrm dává sílu, abychom tě milovali a sloužili ti ve svých bratřích. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Jaké to je, když se ocitneme v trapné situaci? O to více je takový okamžik nepříjemný, když jsme trapně jednali svojí namyšleností. Před Bohem jsme si všichni rovni. Bůh neodděluje významnější funkcionáře nebo chytřejší intelektuály od obyčejných lidí. Hledí na člověka jako jedinečné stvoření, soudí podle zralosti srdce. Ta není závislá na funkci, bohatství či vzdělání, ale na míře lidskosti. Všimněme si, že ani jeden z úryvků nekritizuje bohatství nebo významnou společenskou roli jako takové. Pokora není totéž co hmotná nouze či odmítnutí širokou společností. Pokora je vlastnost, kterou může mít bohatý, významný, stejně jako chudý nebo prostý člověk. Ovšem platí i naopak, že pyšný může být chudý nebo obyčejný člověk! Bůh od nás očekává pravdivý a realistický pohled na sebe. Ve srovnání s Božím majestátem jsme všichni jen pouhé nic. Současně jsme od Boha dostali veliké dary a výsady. Nejde tedy o falešnou pokoru. Pravdivý, vyvážený, realistický, tedy pokorný pohled na sebe sama činí srdce radostným, čistým a žasnoucím.

 

 

 

 

 

 

21. neděle v mezidobí – cyklus C, 21. srpna

Téma dnešní neděle by se dalo shrnout do dvou bodů: přijdou ze všech stran světa a zasednou s Bohem. Druhé téma je k tomu v kontrastu: …a ti, kteří si mysleli, že mají Boží království jisté, byli zahanbeni. Téma můžeme zjednodušit na slovo „samozřejmost“. První čtení ukazuje velké zaslíbení, evangelium odpovídá na otázku konečné spásy.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě, pomoz svému služebníku, který v tebe doufá. Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Závěr knihy proroka Izaiáše (ze 6. stol. před Kr.) je zaslíbením Hospodinovy spásy nejen pro Izrael, ale pro všechny národy! To je do té doby v Izraeli nezvyklé téma! Předchází mu však trest pro všechny, kteří jednají nečistě. Náš text na tuto výtku přímo navazuje.
Iz 66,18-21
Toto praví Hospodin: „Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, k těm, kteří o mně neslyšeli mluvit a neviděli mou slávu. Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma – praví Hospodin – jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity“ – praví Hospodin.

ŽALM 117
Nejkratší žalm patří mezi centrální texty knihy žalmů. Oslovení „všichni lidé“ označuje také nás. Zareagujeme na vyřčenou výzvu?
Odpověď: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé, – oslavujte ho, všechny národy. Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství – a Hospodinova věrnost trvá navěky.

2. ČTENÍ
List v první části vysvětluje význam Ježíšova kněžství a ve druhé (od 11. kapitoly) se zcela věnuje povzbuzení k vytrvalosti. Z kontextu listu je zřejmé, jak moc autorovi leží na srdci posluchači a jak je burcuje k odvaze všemožnými cestami včetně tohoto textu.
Žid 12,5-7.11-13
Bratři! Zapomněli jste, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny: ‘Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.’ V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo jí prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Já jsem cesta, pravda a život, praví Pán; nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Aleluja.

EVANGELIUM
Od verše 9,51 sledujeme Ježíše na poslední cestě do Jeruzaléma, kde ho čekají události Velikonoc. Pán v našem textu neodpoví na otázku přímo, ale motivuje posluchače k jednání. Čtenář se snadno zastaví u prvních slov úryvku, je však důležité zaslechnout důraz na závěrečná slova o záchraně pohanů.
Lk 13,22-30
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: ‘Pane, otevři nám!’, odpoví vám: ‘Neznám vás, odkud jste.’ Tu začnete říkat: ‘Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!’ Ale on vám odpoví: ‘Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!’ Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Země se sytí plody tvého díla, Hospodine. Dáváš růst bylinám užitečným člověku, aby dobýval ze země chléb i víno k radosti lidského srdce.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Prosíme tě, Bože, ať se v nás působením svátosti, kterou jsme přijali, plně projeví účinky tvého slitování: veď nás k správnému jednání a udržuj v nás upřímnou snahu žít tak, abychom vždycky plnili tvou vůli. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Samozřejmost nás v mnoha situacích života provází a mnohdy je to dobře, když nemusíme denně řešit např. starosti s jízdou do práce. Jak moc je ale samozřejmé, že budeme spaseni? Jistě, jde o otázkou vzdálenou, když máme před sebou mnoho šťastných let života. Ovšem právě tyto „šťastné roky“ jsou časem, který určuje vstup do království. Ježíš na otázku: „Je málo těch, kdo budou spaseni?“, neodpoví. Pozornost totiž posune k jiné otázce: „Co udělat proto, abychom byli spaseni my!“ Návod je vlastně docela jednoduchý. Stačí nekonat zlo. Spása tedy není jen otázkou, zda člověk splnil ty či ony povinnosti. Ale zda ve svém životě se rozhodl pro dobro a tomu věnoval své síly. A to se týká naprosto všech lidí.

 

 

 

 

 

 

20. neděle v mezidobí – cyklus C, 14. srpna

Vášeň je slovo, které často nese negativní stopu nějaké nezřízenosti. Starší generace již zná velká rizika nerozvážného a často jednostranného nadšení. Ježíš však přesto v dnešním evangeliu mluví o své vášni. Jde o odhodlání, které však vede i k nepříjemným momentům, jak popisuje první čtení. Boží pozvání však nestojí pouze na planých slibech, jak ukazuje druhé čtení.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Štíte náš, Bože, pohleď, popatř na tvář svého pomazaného! Lepší je jeden den v tvých nádvořích než jinde tisíc.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Jeruzalém je po dvacet let sužován Babyloňany. Vždy se ale z jejich nadvlády vysmekne. Proto přitáhne obrovská armáda krále Nabuchodonosora a rok obléhá Jeruzalém (587 př. Kr.). Prorok Jeremiáš ví, že jediná záchrana je vzdát se, a veřejně to hlásá. To ale vládní úředníci nechtějí slyšet!
Jer 38,4-6.8-10
Úředníci řekli králi: „Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.“ Král Sidkijáh řekl: „Hle, je ve vašich rukou“ – neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta. Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: „Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb.“ Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: „Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře.“

ŽALM 40
Příběh prvního čtení pokračuje a Jeremiáše ze studny zachrání pohan Ebedmelech. Bůh se o svého proroka postaral! Opřeme se i my s důvěrou o Boží milost.
Odpověď: Hospodine, na pomoc mi pospěš!
Pevně jsem doufal v Hospodina, – on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání. Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, – na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům. Novou píseň vložil mi do úst, – chvalozpěv našemu Bohu. – Mnozí to uvidí a nabudou úcty, – budou doufat v Hospodina. Já jsem jen chudák a ubožák, – ale Pán se o mě stará. – Tys můj pomocník, můj zachránce: – neprodlévej, můj Bože!

2. ČTENÍ
Akcent závěrečných kapitol listu Židům se zaměřuje na povzbuzení. Ježíš jako pravý velekněz stojí přímo před Otcem a přimlouvá se za nás, jak autor vysvětloval v několika předchozích kapitolách. To odstraňuje všechny překážky v cestě za Bohem.
Žid 12,1-4
Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všechno, co by nás mohlo zatěžovat, hřích, do kterého se člověk snadno zaplete, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou. Aleluja.

EVANGELIUM
Ježíš začal 12. kapitolu slovem o odvaze k následování, kritizoval ulpění na starosti o zajištění a připojil výzvu k bdělosti. Jeho posláním není uhladit stávající poměry, ale přináší něco zcela radikálně nového, co i v jediné rodině někdo přijme a jiný nikoli.
Lk 12,49-53
Ježíš řekl svým učedníkům: „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán! Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty nám dáváš ve svatém přijímání účast na životě svého Syna; dej, ať jsme jeho věrným obrazem na zemi, abychom měli účast i na jeho slávě v nebi. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Výklad evangelijní perikopy této neděle není snadný. Zmíněný oheň a křest mohou mít více významů. Všimněme si však, že Ježíš mluví o ohni a křtu ve vztahu ke své osobě. Toto jeho vášnivé nasazení je něčím, co ho nenechává klidným. A tato vášeň brzy dostala vlastní podobu v jeho daru sebe sama, který přinese za nás, abychom mohli vstoupit do Boží blízkosti. Již není třeba ustrnout ve strachu spojeném se sebezajištěním (jak zaznívalo v předchozích částech dvanácté kapitoly evangelia), ale můžeme napnout své síly a vydat se ve víře do moci Boží. Ježíš zná sílu proudu, který zásadně ovlivní svět. Vždyť nejde jen o náhodné nadšení, ale o božskou sílu Ducha svatého. Toto je vášeň Boží. Vášeň pro život!

 

 

 

 

 

19. neděle v mezidobí – cyklus C, 7. srpna

Když zazní: „Buď připraven!“ asi se starší generaci vybaví nehezké vzpomínky na komunistický režim. Ale výzva k připravenosti sahá mnohem dál. Dnes se spojí s otázkou majetku, kterou jsme otevřeli již minulou neděli a nyní ji posuneme ještě dál. Jde o schopnost vidět cíl, který majetek má přinášet! První čtení reflektuje situaci Izraelitů, kteří uvěřili, a s odvahou vstoupili do nebezpečí nejistoty víry. Díky tomu vyšli z otroctví. Ježíš v evangeliu až provokativně vyzývá k připravenosti ty, kteří uvěřili. Jak tedy vypadá správný přístup k bohatství?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Shlédni, Hospodine, na svou smlouvu, nezapomínej natrvalo na život svých chudých! Povstaň, Bože, ujmi se své věci, nezapomínej na křik těch, kdo tě hledají.
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Moudrosti patří mezi nejmladší texty Starého zákona. V závěrečné části opakuje události vyjití z Egypta, které nastaly 1000 let před vznikem knihy. Izraelci (text je označuje jako „děti“) se spolehli na Boží zaslíbení a obětovali beránky na Hospodinův příkaz. To je zachránilo.
Mdr 18,6-9
Ta noc, v níž byli pobiti prvorozenci Egypťanů, byla napřed oznámena našim otcům, aby byli dobré mysli, když bezpečně poznají, jakým přísahám uvěřili. Pak tvůj lid už očekával záchranu spravedlivých a zkázu nepřátel. Neboť čím jsi trestal protivníky, tím jsi oslavil nás, když jsi nás povolal. Vždyť skrytě obětovaly zbožné děti dobrých rodičů a svorně si uložily božský zákon, že svatí budou mít stejný podíl na stejných dobrech i stejných nebezpečích, když předtím zazpívali chvalozpěvy otců.

ŽALM 33
Spolehnutí se na Boha přináší bezpečí. Připojme se k žalmistovi a modleme se za odvahu a sílu důvěřovat našemu Bohu.
Odpověď: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, – sluší se, aby ho dobří chválili. – Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, – blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek. Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, – nad těmi, kdo doufají v jeho milost, – aby jejich duše vyrval ze smrti, – aby jim život zachoval za hladu. Naše duše vyhlíží Hospodina, – on sám je naše pomoc a štít. – Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, – jak doufáme v tebe.

2. ČTENÍ
Čtyři neděle se budeme věnovat 11. a 12. kapitole listu Židům, který je velkým povzbuzením k vytrvalosti, ale i teologickým výkladem Kristova kněžství (kap. 5–10). V závěru listu od 11. kapitoly začíná praktická část podtrhující význam víry pro naši záchranu. Náš text je skvělou definicí podloženou následnými příklady víry různých osobností historie Izraele.
Žid 11,1-2.8-19
Bratři! Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly. Protože Abrahám věřil, uposlechl Boží výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde. Víra ho vedla k tomu, aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s pevnými základy, které sám Bůh vystaví a založí. I neplodná Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik potomků jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá. Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci. Když tak mluvili, dávali tím najevo, že pravou vlast teprve hledají. Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece dost času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší vlasti, totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město. Protože měl Abrahám víru, přinesl Izáka v oběť, když ho Bůh zkoušel. Svého jediného syna chtěl obětovat, třebaže mu bylo slíbeno: ‘Od Izáka budeš mít potomky.’ On totiž uvažoval takto: Bůh má dost moci, aby vzkřísil třebas i mrtvé. Proto také Izáka dostal nazpátek i jako předobraz.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Bděte a buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Aleluja.

EVANGELIUM
Když Ježíš ve 12. kapitole Lukášova evangelia začal mluvit o následování, otázal se ho kdosi na majetek a Ježíš rozvinul otázku do známého „Nestarejte se… Hledejte nejprve Boží království a ostatní vám bude přidáno.“ Na to navazuje náš text. Ježíš posune téma majetku až k eschatologickým otázkám.
Lk 12,32-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Neboj se, malé stádce! Váš Otec rozhodl, že vám dá království. Prodejte svůj majetek a rozdejte na almužnu. Opatřte si měšce, které nezpuchřejí, poklad v nebi, kterého neubývá, kam se k němu zloděj nedostane a kde ho mol nerozežere. Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‘Můj pán hned tak nepřijde,’ a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, on tě sytí jadrnou pšenicí.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Přijetím svátostného pokrmu dovršuje se, Bože, naše účast na Kristově oběti; dej, ať nás toto přijímání vysvobodí z temnoty hříchu a otevře světlu tvé pravdy. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
„Prodejte svůj majetek…“ Je něco takového vůbec rozumné? Je dobré připomenout, že souvislost evangelijní perikopy sahá na začátek 12. kapitoly. Ježíš vyzval učedníky ke statečnému vyznání, i když to bude znamenat ohrožení. Středem dnešního evangelijního úryvku je věta: „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ Ježíšovi nejde tolik o absolutní zřeknutí se hmotného zajištění, spíše o závislost na majetku, která zcela spoutá a znemožní žít pro Boha. Správně pojaté bohatství slouží a nezotročuje. Úryvek je tak důležitým příspěvkem k diskusi o sociální spravedlnosti.

 

 

 

 

 

 

 

18. neděle v mezidobí – cyklus C, 31. července

Dnešní texty věnují pozornost majetku nebo lépe lidskému srdci, které se zaměří více na majetek než na vztahy. Prvním tématem je „marnost“. Evangelium pak zachytí Ježíšovu reakci na typickou situaci v rodinném sporu. V tento den by mělo vrcholit velké setkání mladých s papežem. Připojme modlitbu za požehnání tomuto setkání.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Tys můj pomocník, můj zachránce: Hospodine, neprodlévej!

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Kniha Kazatel patří k složitějším textům Starého zákona. Lze ji vnímat jako zcela skeptickou. Ale můžeme ji vidět také jako velmi realistický pohled na život. Celou knihu prostupuje výzva užívat tento život k dobru a nevkládat naděje do snů a iluzí (3,9-15).
Kaz 1,2; 2,21-23
Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

ŽALM 90
Téma marnosti z prvního čtení se objeví i v žalmu. Modlitebník však nevložil svoji naději do snů, ale v Hospodina, který jako jediný náš život může naplnit a učinit nás šťastnými.
Odpověď: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!
Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach – a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“ – Neboť tisíc let je v tvých očích – jako včerejší den, který minul, – a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, – podobají se pučící trávě: – Zrána kvete a bují, – večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, – ať dojdeme k moudrosti srdce. – Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? – Slituj se nad svými služebníky. Nasyť nás brzy svou slitovností, – ať jásáme a radujeme se po celý život! – Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, – dej zdar práci našich rukou, – dej zdar práci našich rukou!

2. ČTENÍ
Krátký list zdůrazňuje zbudování osobní víry na Kristu a nikoli na mystickém poznání, ezoterice či nařízeních Zákona. K porozumění připomeňme předcházející text: „…Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: … nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy, ale nic neznamenají“ (Kol 2,20-23).
Kol 3,1-5.9-11
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM
Tento úryvek navazuje zdánlivě nesourodě na Ježíšovu řeč o odvaze ke statečnému vyznání (12,1-12) – jako by tazatel neposlouchal. Ale Ježíš se nejenže nenechá vtáhnout do rodinného sporu, ale otvírá zásadní otázku naší závislosti na majetku. K porozumění textu je vhodné doplnit verš Mk 12,34 „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
Lk 12,13-21
Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: ‘Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,’ řekl si, ‘strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!’ Bůh však mu řekl: ‘Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?’ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, abys nás naplnil radostí a sytil naši touhu po tobě.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, ty o nás stále pečuješ a občerstvuješ nás chlebem života; prosíme tě, provázej nás svou mocnou ochranou, abychom dosáhli věčné spásy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Spory o majetek nejsou jen teorií patřící do starověku. Kolik lidských vztahů zničily spory o majetek! Často jde o závist vůči druhým, protože mají více než my. Je pravda, že spravedlnost v tomto světě nebude nikdy dokonalá. Avšak „mít“ ještě neznamená „být šťastný“, jak říká Ježíš: „…jeho život není zajištěn tím, co má.“ Nejde tu o absolutní odmítnutí majetku, ke hmotnému světu patří i hmotné zajištění. Ale jde o strach z hmotné nouze, který člověka zaslepí. Ve skutečnosti zakusí mnohem větší nouzi ti, kteří zničili vztahy a vposledku ztratili vlastní srdce.

 

 

 

 

 

 

 

17. neděle v mezidobí – cyklus C, 24. července

Každodenní modlitba by měla doprovázet život každého křesťana. Často tomu tak není. Ale proč? Možná proto, že nevíme, jak se modlit, možná Bohu moc nedůvěřujeme… Problém dnes otevře první čtení i evangelium. Zvláštní důraz bude položen na přímluvnou modlitbu. Druhé čtení nám nabídne zajímavou formulaci základu naší víry.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Bůh zjednává opuštěným domov, on dává sílu a statečnost svému lidu.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Navazujeme na první čtení minulé neděle. Ocitáme se opět v 19. stol. př. Kr. Abrahám žije v Palestině jako kočující cizinec v Judských horách. Ale dole v pláních kolem Jordánu či Mrtvého moře žije v Sodomě jeho příbuzný Lot se svojí rodinou. Abrahámovi leží na srdci jejich záchrana. Bůh Abraháma vyslyšel a nakonec zachraňuje čtyři spravedlivé (viz Gn 19).
Gn 18,20-32 Hospodin řekl: „Nářek na Sodomu a Gomoru je velký, jejich hřích je velmi těžký. Chci sestoupit a podívat se, zda doopravdy dělají všechno, co odpovídá stížnosti, která ke mně přichází, nebo ne. Chci to vědět!“ Tři mužové se odtamtud vydali na cestu a šli do Sodomy, zatímco Abrahám stále ještě stál před Hospodinem. Abrahám přistoupil a pravil: „Skutečně chceš zahubit spravedlivého s viníkem? Snad je v městě padesát spravedlivých; chceš to místo zahubit a neodpustit kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou v něm? Vzdal od sebe takovou myšlenku, že bys mohl takhle jednat: usmrtit spravedlivého spolu s viníkem. To by se vedlo spravedlivému stejně jako viníkovi. Vzdal od sebe takovou myšlenku! Copak by mohl soudce celé země nejednat spravedlivě?“ Hospodin řekl: „Najdu-li v Sodomě padesát spravedlivých ve městě, odpustím kvůli nim celému tomu místu.“ Abrahám se ujal slova a řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu, já, který jsem prach a popel. Snad bude scházet pět z padesáti, zahubíš kvůli těm pěti celé město?“ Hospodin odpověděl: „Nezahubím, jestliže jich tam najdu čtyřicet pět.“ Abrahám pokračoval v rozmluvě s ním: „Snad jich tam najdeš jen čtyřicet.“ Odpověděl: „Neudělám to kvůli čtyřiceti.“ Abrahám řekl: „Jsem velmi smělý, že mluvím k svému Pánu. Snad se jich tam najde dvacet.“ Odpověděl: „Nezahubím kvůli dvaceti.“ Abrahám řekl: „Nechť se nezlobí můj Pán a dovolí mi mluvit ještě tentokrát. Snad se jich tam najde jen deset.“ Pravil: „Nezahubím kvůli deseti.“

ŽALM 138
Žalm reaguje na Abrahámovu modlitbu. Bůh jeho prosbu vyslyšel a naplnil! Nemusí jít však jen o starodávný příběh. I v našich životech tato zkušenost je. Obraťme tuto zkušenost v modlitbu.
Odpověď: Když jsem volal, Hospodine, vyslyšels mě.
Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu. Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a tvou věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu. Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, – pyšného však zdaleka pozná. – Když procházím soužením, zachováváš mi život, – proti hněvu mých nepřátel napřahuješ ruku. Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ
Autor listu Kolosanům v druhé kapitole čtenáře povzbuzuje. V druhé části tohoto textu odkazuje k základní pravdě křesťanství. Vysvětlení smyslu Ježíšovy smrti je důležitým klíčem i pro nás.
Kol 2,12-14
Bratři! Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu, a tím také zároveň s ním vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých. I vás, když jste byli mrtví pro své hříchy a když vaše tělo bylo neobřezáno, zase oživil zároveň s ním. Odpustil nám všecky hříchy, zrušil dlužní úpis, který svědčil proti nám svými předpisy, a nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Dostali jste ducha synovství, a proto můžeme volat: Abba, Otče! Aleluja.

EVANGELIUM
Modlitba Páně je v Lukášově podání poněkud jiná než u Matouše. Všimněme si důrazu na srovnání Boha s dobrým otcem. V modlitbě Páně i v následném vysvětlení je Bůh popisován jako přející a milosrdný, toužící naplnit naše prosby.
Lk 11,1-13 Jednoho dne se Ježíš na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky.“ Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení.“ Řekl jim dále: „Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: ‘Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.’ On však by mu zevnitř odpověděl: ‘Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.’ Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, přijali jsme svátost, která je trvalou památkou utrpení tvého Syna, Ježíše Krista; dej, ať nám tento dar jeho nevýslovné lásky přináší spásu. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ
Proč se mnohým nedaří intenzivně a pravidelně se modlit? Jako jeden z důvodů se nabízí otázka, zda jsme někdy v životě vůbec zažili, jak Bůh zasáhl do konkrétních starostí na základě modlitby. Ježíš nejen učí apoštoly modlitbě, ale vysvětluje jim důvěrnost tohoto oslovení Boha. Hospodin není vzdáleným a chladným Pánem, ale záleží mu na člověku. Avšak pevný a hluboký vztah se nedá postavit na duchaprázdné „říkance“. Modlitba musí obsahovat srdce modlícího se, i když slov bude třeba jen pár. Musí obsahovat úsilí, tedy touhu oslovit Pána. Jestliže lidé umí dávat dobré, jak by nejednal stejně i Bůh! Dává to nejlepší, co má – svého Svatého ducha. Tento dar otevírá člověku srdce.

 

 

 

 

 

 

 

16. neděle v mezidobí – cyklus C, 17. července

Nejednou se stane, že se doma pohádáme. Nemusí to být hned závažné, snad výměna názorů… Bůh přichází do složitých rodinných okamžiků, jak naznačí první čtení, a umí je řešit a proměňovat. Přesto či právě proto, že rodinné konflikty jsou i dnes běžné, objeví se toto téma v evangeliu. Ježíš však využije negativní situaci a posune pozornost k podstatnému.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Příběh spadá asi do 19. stol. př. Kr. Abrahám již dlouhou dobu čeká na splnění Božího zaslíbení, na syna. Přichází tajemní poutníci. Bůh v SZ nikdy nepřichází sám v podobě člověka, ale jako posel (anděl). Zde stejně jako v evangeliu hraje roli pozvání a obsluhování Božího posla, stejně jako připravenost slyšet Boží poselství a přijmout ho vírou (manželka Abraháma se poselství vysmála – Gn 18,12).
Gn 18,1-10a
Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamreově doubravě, když seděl za největšího denního parna u vchodu do stanu. Když totiž zdvihl své oči a podíval se, hle – stáli před ním tři muži. Sotva je spatřil, běžel jim vstříc od vchodu do stanu, poklonil se až k zemi, a řekl: „Můj pane, jestliže jsem nalezl přízeň v tvých očích, nepřecházej kolem svého služebníka. Připraví se trochu vody, abyste si umyli nohy, a odpočinete si pod stromem. Přinesu kousek chleba, posílíte se a pak můžete jít dál, neboť proč byste jinak šli kolem svého služebníka?“ Odpověděli: „Nuže, udělej, jak jsi řekl!“ Abrahám pospíšil do stanu k Sáře a pravil: „Honem vezmi tři měřice mouky, té nejjemnější, zadělej ji a upeč placky!“ Potom Abrahám běžel ke stádu, vzal mladé krmné tele a dal ho služebníkovi, aby ho rychle upravil. Pak vzal kyselé i sladké mléko, tele již upravené a předložil jim to. Obsluhoval je pod stromem, zatímco jedli. Zeptali se: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ Hospodin řekl: „Vrátím se k tobě napřesrok v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna.“

ŽALM 15
Žalm opěvuje upřímné srdce. Z takového postoje plyne požehnání.
Odpověď: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, – upřímně smýšlí ve svém srdci, – svým jazykem nepomlouvá. Nečiní příkoří svému bližnímu, – netupí svého souseda. – Nešlechetným člověkem pohrdá, – ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina. Nelichvaří svými penězi – a nebere úplatky proti nevinnému. – Kdo takto jedná, – nikdy nezakolísá!

2. ČTENÍ
Důležitá je souvislost úryvku. V předchozím textu zaznělo: „I vás Kristus smířil, když podstoupil smrt, aby vás přivedl před Boha svaté…“ V úryvku je skryto zásadní poselství (verš 27). Je obtížné toto místo přeložit, proto uvádíme i překlad ČEP: …odhaleno jeho věřícím: „Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.“
Kol 1,24-28
Bratři! Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Blahoslavení, kteří slovo Páně uchovávají v dobrém a upřímném srdci a s vytrvalostí přinášejí užitek. Aleluja.

EVANGELIUM
Náš text následuje po sporu se znalcem zákona o pojem „bližní“. U Marie a Marty je Ježíš vítán, je přijat jako prorok. Zápletka je postavena na dvojím nevhodném jednání: ženy v domě mají obsluhovat hosta (Marie poruší) a domácí spory nemá řešit vzácný host (poruší Marta). Ježíš vytěží zásadní poučení přesahující aktuální spor.
Lk 10,38-42
Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Památku ustanovil na své divy, Hospodin je milosrdný a dobrotivý; pokrm dal těm, kdo se ho bojí.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Svými svátostmi nás, Bože, uvádíš do nového života; pomáhej svému lidu, ať se nevrací k tomu, co je staré a špatné, ale vytrvá na cestě k tobě. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Domácí konflikt znají asi všichni, zvláště mezi sourozenci. Ale výjimku netvoří ani partneři či prarodiče vůči svým dospělým dětem. Ježíš ale nechce řešit malicherný spor! Jeho reakce má několik rovin. Předně se nenechá vtáhnout do otázky rozdělení kompetencí nebo větší či menší lenosti jedné či druhé sestry. Nenabádá k lenivosti! Reaguje na náš běžný život, v němž mnohem častěji vůbec Bohu nenasloucháme a rovnou jednáme. Maria se tak stane vzorem správného postupu: Naslouchejte Bohu a pak jděte a jednejte.

 

 

 

 

 

 

 

15. neděle v mezidobí – cyklus C, 10. července

Nejednou nás rozčiluje jednání politiků, když sledujeme jejich kroky vedené soukromými zájmy. Při podrobnějším zamyšlení se však ukazuje, že často my všichni do okruhu lidí, kteří nám leží na srdci, zahrnujeme fakticky jen určitou malou skupinu rodiny či přátel. Patnáctá neděle v mezidobí nejprve připomene v prvním čtení Boží pohled na jednání člověka. Je to splnitelný příkaz! A následně v evangeliu položí otázku: Kdo je bližní?

VSTUPNÍ ANTIFONA
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, Hospodine, až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života, a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Text patří do základního kodexu života Izraele (Tóry či Zákona). Ve 30. kapitole Mojžíš činí poslední shrnutí celého učení Tóry a zároveň volá lid k rozhodnutí, zda toto učení přijme. Ocitáme se v okamžiku slavnostního slibu.
Dt 30,10-14
Mojžíš řekl lidu: „Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší. Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‘Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?’ Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.“

ŽALM 69
Přijmout Hospodina znamená čerpat z jeho požehnání a ochrany. K tomu jsme zváni všichni. (Dnes se může též číst Žalm 19.)
Odpověď: Hledejte, ubožáci, Hospodina, a pookřejete v srdci.
Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, – v čas milosti, Bože! – Vyslyš mě ve své veliké lásce, – věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, – obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním. Já jsem ubohý a plný bolesti, – ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. – Písní budu slavit Boží jméno, – velebit je budu zpěvem chvály. Neboť Bůh pomůže Siónu – a vystaví judská města: – Zdědí je potomci jeho služebníků, – budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.

2. ČTENÍ
Následující čtyři týdny budeme číst list Kolosanům. Zahajujeme hymnem, který obsahuje řadu zásadních konstatování – kým Ježíš je a jakou roli hraje v naší víře. Tento text lze přirovnat k vyznání víry prvních křesťanů.
Kol 1,15-20
Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život; ty máš slova věčného života. Aleluja.

EVANGELIUM
Učedníci se vrátili ze své první misie a Ježíš velebí Otce, že odhalil tajemství záchrany maličkým. Nato přichází náš příběh. Otázka je stále stejná: Jak to udělat, abychom byli zachráněni? Ježíš boří bariéry před-stav, neboť Samaritán je v očích Izraelity nejen pohan, ale i odpadlík.
Lk 10,25-37
Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe.“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Ale jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‘Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.’ Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Vrabec si nalézá příbytek a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata: tvé oltáře, Hospodine zástupů, můj králi a můj Bože! Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit.
MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, děkujeme ti, že smíme vždy znovu slavit památku smrti a vzkříšení tvého Syna, a prosíme tě, ať v nás stále roste tvůj božský život. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Je strhující slyšet, jak Ježíš využije pokus znalce Zákona Pána zaskočit. Kristus nepřestal mít na paměti, že reaguje na otázku: „Co mám dělat, abych dostal věčný život?“, kterou znalec Zákona doplnil příkazem: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Zvláštní je, že Pán na konci podobenství položí otázku: „Kdo jednal jako bližní?“ nikoli: „Je raněný náš bližní?“ Bližním je označen ten, kdo jedná! „Můj bližní“ je především ten, kdo nabízí své srdce a to bez rozdílu, zda je „jiný“, „cizí“, „divný“. Ježíš nejprve nechal posluchače prožít si zoufalou situaci raněného, aby pochopili, jak zásadní je, aby mu nějaký bližní pomohl. Milovat bližního znamená především přijmout nabízenou lásku, i když dotyčný nezapadá do našich představ, stylu a znalostí. Ježíš na konci dialogu říká: „Jdi a jednej také tak“ a nechá otevřené, že to platí pro zraněného, který zakusil lásku Samaritána, i na Samaritána, který jedná.

 

 

 

 

 

14. neděle v mezidobí – cyklus C, 3. července

Začaly prázdniny a mnozí vyjíždějí ze svých domovů na dovolené. Také Ježíš posílá své učedníky ven, aby poprvé šli a hlásali evangelium. Tato neděle je tedy věnována zvěstování evangelia – evangelizaci. V prvním čtení sledujeme zaslíbení, které překrásnou obraznou řečí vysvětluje, co znamená přijmout Boží záchranu. Evangelium shrnuje nejen první misijní úkol učedníků, ale také podstatné body každé misie.

VSTUPNÍ ANTIFONA
Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ
Iz 66,10-14c
Závěrečná kapitola Izaiáše (tato část vznikla v 6. stol. př. Kr.) staví na obrazu mateřství. Děti jsou znamením života, rozvoje. Velká část knihy byla věnována příchodu zachránce, vysvobozujícího ze zajetí a ponížení. Bůh dává naději. Jeruzalém jako hlavní město Izraele se stane dějištěm záchrany svého lidu. Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo jste nad ním naříkali, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste pili s rozkoší ze zdroje jeho slávy. Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti. Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících.“

ŽALM 66
Zpěv nad dílem Božím mohli zpívat nejen Izraelité, ale může tak činit každý, kdo zakusil Boží záchranu. Je to i naše modlitba…
Odpověď: Jásejte Bohu, všechny země!
Jásejte Bohu, všechny země, – opěvujte slávu jeho jména, – vzdejte mu velkolepou chválu! – Řekněte Bohu: Jak úžasná jsou tvá díla! Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, – nechť opěvuje tvé jméno. – Pojďte a pozorujte Boží skutky: – podivuhodně jednal s lidmi! Moře proměnil v souš, – suchou nohou přešli řeku, – proto se radujme v Bohu! – Vládne svou mocí navěky. Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, – chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. – Bůh buď veleben, – že neodmítl mou prosbu, – že mi neodňal svou lásku.

2. ČTENÍ
Čteme samotný závěr listu, kde svatý Pavel ukončuje svoji obhajobu svobody křesťanů od zachovávání předpisů Tóry (v listu zjednodušeně shrnuto do pojmu obřízky). Naší záchranou není ani obřízka, ani jiný předpis, ale nás zachránil Kristův kříž.
Gal 6,14-18
Bratři! Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na pravé Boží Izraelity. A pro budoucnost ať mě už nikdo s těmi věcmi neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.

Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj; nauka Kristova ať je u vás ve své plné síle. Aleluja.

EVANGELIUM
Navazujeme na minulou neděli. Evangelista přerušil tok událostí velkou vsuvkou. Ježíš zamířil do Jeruzaléma a první téma, které při této cestě otevřel, bylo následování. Nyní své učedníky posílá na misii. Ale také jim pomáhá neztratit z očí to nejpodstatnější – vlastní spásu.
Lk 10,1-12.17-20
Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’ Když přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‘I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!’ Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu.“ Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Odpověděl jim: „Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a přemáhat všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Pomáhej nám, Bože, ať nepromarníme veliké dary, které jsme od tebe přijali, a ať tě nikdy nepřestaneme chválit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ
Ke správnému porozumění dnešnímu evangeliu by bylo dobré přečíst si text Lk 9,51. Ježíš totiž navazuje na to, co učedníci řešili. V úryvku je struhující sledovat, jaký ohlas mělo jejich působení. Nebylo to dáno vzděláním ani schopnostmi, ale Božím duchem, Ježíšovou mocí, která je doprovázela. A přeci ani to není tím nejdůležitějším! Ježíš je učí ještě jiné věci: „…spíše se radujte z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebi.“ Shrňme tedy několik poučení vztahujících se k misii. Každá misie předpokládá vyslání. Evangelizace není poklábosení s lidmi („S nikým se cestou nepozdravujte.“), ale skutečným zvěstováním Boha. Misionáři přinášejí pokoj, nikoli rozbroje. Jejich působení není jen otázkou krásných či vzdělaných slov, ale také modlitby za konkrétní lidi. A hlavně, není to dílo zdatných úderníků, ale lidí, kteří se nechali vést Božím duchem.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Archiv