OBSAH č.4/2001:

Životní jubileum biskupa Josefa Hrdličky
Úvodní slovo šéfredaktora
Sami sobě
Po stopách historie Svatého Hostýna a Matice svatohostýnské
Co připravujeme na rok 2002
Příklad k následování
Hostýn - pramen a vodovod
A. C. Stojan a Svatý Hostýn
Stručně z jednání výboru MSH
Štědrovečerní zamyšlení
Začátek nové tradice
Pouť z Třebechovic pod Orebem
Duchovní cvičení na Svatém Hostýně v roce 2002
Z vašich dopisů
Kronika
Bude vás zajímat

ŽIVOTNÍ JUBILEUM BISKUPA JOSEFA HRDLIČKY

V polovině ledna 2002 slaví své 60. narozeniny olomoucký světící biskup Mons. Josef Hrdlička, který patří k velkým ctitelům našeho poutního místa, o čemž svědčí jeho vyznání.
Pokaždé, když se sám v tichosti modlím v hostýnské svatyni, napadá mi, jak hluboce toto místo ovlivnilo můj život. Vím, že se právě zde za mne modlila má matka, když čekala mé narození. Mihne se vzpomínka na první pouť v dětském věku, první letmé setkání s tímto místem. A pak modlitby bohoslovce a ještě o něco později týden exercicií před kněžským svěcením. Právě zde jsem čerpal sílu pro své rozhodující ANO.
V pohledu na Matku Boží se doslova utvářely mé nejdůležitější životní kroky. A když nyní jako biskup sloužím zde mše svaté s množstvím poutníků, ať už o hlavní pouti, či orelské nebo muklovské, o dušičkové pobožnosti nebo o silvestrovské noci, vnímám to jako Boží dar, a to tak veliký, že ho nemohu obsáhnout. Je větší, než může být můj dík, je větší než rozměr mého srdce.
A to jde o osud a příběh jednoho člověka. Často zahleděn do tváře Matky s Děťátkem, musím myslet na to, kolik tisíců, statisíců, milionů lidských pohledů za celá staletí v tolika pokoleních, bylo zahleděno k této tváři. A v každém tom pohledu se chvěl jeden lidský osud, kříže často nevýslovně těžké. Kolik slzí zde bylo prolito, kolik bolestí a břemen nadlehčeno, kolik naděje a posily načerpáno, kolik vin a hříchů smířeno! Kdo může spočítat modlitby proseb i díků, jimiž jsou doslova promodleny stěny a všechna místa chrámu! Ano, zde tiše bije srdce Moravy a jejího lidu, zde se neviditelně chvějí její osudy minulé, přítomné i budoucí.
Proto je nám Svatý Hostýn místem tak drahým a důvěrně blízkým. Všechno zde dýchá domovem, Boží blízkostí, mateřskou náručí. Je to místo, kde se stále dějí velké věci mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem, mezi Matkou a dětmi.

V těchto dnech myslí na jubilanta ve svých modlitbách tisíce poutníků svatohostýnských.

ÚVODNÍ SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Milí čtenáři, ctitelé Panny Marie!
Jsou zde opět Vánoce. A my tímto číslem končíme pátý ročník Listů svatohostýnských. Jsem rád, že si náš časopis získal Vaši přízeň, o čemž svědčí nejen jeho ustálený náklad, ale i řada dopisů, které od Vás stále dostáváme. Za vše srdečné díky!
V minulých dnech vydala Matice svatohostýnská v nákladu 5 tisíc kusů barevnou pohlednici s vánočním motivem Svatého Hostýna (její zmenšený obrázek přinášíme na straně 18) a také informační leták našeho poutního místa (jeho zmenšenou podobu si můžete prohlédnout na straně 17). A stejně jako v minulých dvou letech i letos Vám přikládáme do tohoto vánočního čísla Listů svatohostýnských malý dárek v podobě nástěnného kalendáře na příští rok. Letošní kalendář je navíc obohacen o přehled poutí na Svatém Hostýně v roce 2002.
Milí čtenáři, přeji Vám jménem redakční rady Listů svatohostýnských i hostýnské duchovní správy požehnané Vánoce, abyste v době nynější rostoucí beznaděje, kdy se nám mnohdy zdá, že na obzoru budoucnosti se začíná stmívat, nás všechny prozářilo teplo betlémské hvězdy. S pomocí Boží a na přímluvu Panny Marie kéž vstoupíme do nového roku 2002.

Josef Pala, šéfredaktor

SAMI SOBĚ

Každý člen nebo členka Matice svatohostýnské, kteří jezdí pravidelně na pouť na Svatý Hostýn, ví, že se v posledních letech na Svatém Hostýně hodně přestavuje, modernizuje a vylepšuje. Bylo uděláno skutečně mnoho, ale k tomu, aby Svatý Hostýn byl pěkným a moderně vybaveným poutním místem, schází ještě hodně.
Na provádění těchto stavebních úprav a oprav je však třeba hodně peněz. I když naše členské příspěvky a dary jsou značné, není možno dál v těchto stavebních úpravách plynule pokračovat bez finanční půjčky.
Půjčovat si v bankách by však bylo velmi špatné. Vysoké úroky by na mnoho let spotřebovaly podstatnou část našich členských příspěvků a darů. Proto výbor MSH na svém zasedání 31. srpna rozhodl, že požádá své členy o půjčku v rozmezí od 5 000 do 50 000 Kč na člena, která bude úročena pěti procenty.
Tento druh půjčky má tři velké výhody:
1. Budeme půjčovat ,,SAMI-SOBĚ"
2. Členové MSH mají možnost si bezpečně uložit své volné finanční prostředky (nebo část svých volných finančních prostředků)
3. MSH může plynule pokračovat v nezbytných opravách a úpravách na zvelebování Svatého Hostýna
Výbor MSH věří, že její členové svoji MSH tímto způsobem podpoří. Sjednání a uzavření půjčky smlouvou je možno provést při návštěvě Svatého Hostýna v kanceláři MSH. Za těmi, kdo nemohou ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů na Svatý Hostýn přijet, po dohodě přijedeme.

Výbor Matice svatohostýnské

PO STOPÁCH HISTORIE SVATÉHO HOSTÝNA A MATICE SVATOHOSTÝNSKÉ
21. pokračování

NEJSTARŠÍ HOSTÝNSKÝ KOSTELÍK

Čtvrtou neděli po Velikonocích - 28. dubna 1241 - památný den záchrany před Tatary, Moravané slibují, že na něj nikdy nezapomenou a budou každoročně toto vítězství slavit na hoře Hostýn a tím vzdávat dík a chválu Bohu a Panně Marii.
Zatímco v Olomouci podle svého slibu Jaroslav ze Šternberka staví kostel a jeho manželka klášter klarisek, Hostýnští povzbuzeni tímto činem Šternberků se snaží ze svých velmi skromných prostředků zbudovat na Hostýně alespoň kapli.
Stavebního materiálu, dřeva a kamení je na hoře dostatek. Ze zachráněných Moravanů se našlo dost schopných řemeslníků a nádeníků, aby mohli během roku postavit jednoduchou skromnou kapli.
Podle pověsti byla čtyři sáhy dlouhá, tři sáhy široká s nevysokým klenutím, se čtyřmi pobočními okny nahoru do okrouhla složenými a jedněmi dveřmi. Kostelík byl bez ozdob, pouze ve východní části byl zděný obětní stůl a na něm vyřezávaná dřevěná soška Panny Marie, kterou nechali v Olomouci zhotovit kněží. Aby byla památka na záchranu stále živá, vyžadovala zpodobnění tehdejší situace na obraze nebo sošce, aby tuto událost navždy připomínala.
Umění se tehdy pěstovalo převážně v benediktinských a premonstrátských klášterech, kde se mniši inspirovali v řezbářském a sochařském umění u Řeků. V této době byly pravděpodobně více v oblibě řezby před obrazy, neboť jistý Fišer v roce 1290 jmenuje v Olomouci čtyři řezbáře, malíře však žádného.
První soška Panny Marie pro hostýnskou kapli byla z lipového dřeva, asi loket vysoká. Představovala Pannu Marii s korunkou na hlavě, jak oběma rukama rozevírá svůj plášť, pod nímž se schovává velké množství lidí všech stavů, klečících, s rukama sepjatýma v prosbě. Tento popis a pozdější vyobrazení je zachyceno ve starých hostýnských písních.
Pozdější vyobrazení hostýnských událostí můžeme vidět na starých kopiích obrázků v modlitebních knížkách, kde Panna Maria jako královna s korunkou na hlavě, oděná širokým pláštěm, pod nímž se ukrývají Moravané, se vznáší nad Hostýnem, pod jehož vrcholem jsou rozmístěny nepřátelské hořící stany a prchající Tataři na svých koních. Pod jedním z těchto obrázků je nápis: Panna Maryga Hostýnská, gak se od roku 1242 až po rok 1620 uctívala.
Osud dřevěné sošky v malém kostelíku na hostýnské pustině, která byla v úctě celého širokého okolí a přečkala různé vzpoury i zbojnické výpady, změny majitelů, jak se dovídáme od Jana Středovského v Rubinus Moraviae, nepřečkala však nenávist kacířů.
Do roku 1368 byl majitelem panství bystřického a hostýnského Albert ze Šternberka, ten je pak prodal Bočkovi z Kunštátu, v roce 1373 panství kupuje markrabě Jan Jindřich, v roce 1447 Milota z Tvorkova a téhož roku přechází do rukou Voka ze Sovince na Helfštýně. Ten je odstoupil Janu Zoubkovi z Moravan, po němž je znovu dostali Šternberkové. V roce 1466 prodal Matouš ze Šternberka bystřické panství a Hostýn Jiřímu z Landštejnu, od jehož dcery je koupil Mikuláš z Hustopeče. Poslední mužský potomek tohoto rodu byl pan Albrecht, který je pochován v bystřickém kostele. Jeho dcera se provdala za Buriana Žabku z Limberka.
Z bystřických záznamů je patrné, že v 16. a 17. století bydleli na Hostýně v malých dřevěných domcích kovkopové, kteří zde těžili stříbro. Zvláštní právo na dolování stříbra s osvobozením od zeměpanské daně na dobu 10 let měl Jiří Žabka z Limberka se svým synem Burianem, které mu v roce 1544 udělil král Ferdinand I. (Šachty na své mapě z roku 1627 zaznamenal kolem Hostýna i Jan Amos Komenský.) Burian Žabka své bystřické panství v roce 1555 prodal, ale v dolování stříbra pokračovali jeho nástupci. Od Buriana Žabky koupila panství rodina pánů z Víckova. Vystřídali se zde čtyři: Přemek, Jan, Arkleb a Vilém, jehož jediná dcera se provdala za Václava Bítovského. Její kamenný znak z r. 1616 se zachoval nad vchodem do bystřického zámku.
Na sklonku 16. století, kdy byli pány na Bystřici zbožní rytíři z Víckova a Morava vzkvétala všeobecným pokojem, byly i návštěvy památné hory nejhojnější. Ale nedlouho poté, když se v roce 1619 ujali moci kacíři, tehdejší bystřický pán, Václav Bítovský, ustanovený za zemského soudce, drážděný mariánskými pobožnostmi, dal odstranit "pohnutku modlářství" - po staletí vděčně uctívanou sošku Panny Marie. Na příkaz rozzuřeného bystřického pána byl hostýnský kostelík zpustošen a soška Panny Marie zničena.
Po Bílé hoře, kdy byl na Moravě sesazen Ladislav ze Žerotína a na jeho místo ustanoven roku 1621 olomoucký biskup kardinál František Ditrichstein a v Holešově po umučeném Janu Sarkandrovi dosazen nový farář, který měl povinnost pečovat a starat se i o hostýnský kostelík.
Po bělohorské bitvě Bítovský uprchnul do ciziny a správy jeho statků se ujal až do roku 1628 jeho příbuzný Jiří Sokolnický. Toho roku pak přešlo panství na Václava z Lobkovic, bratra Ladislava Popela, pána ¨na Holešově. Bystřický měšťan V. Sova v Pamětech města Bystřice pod Hostýnem o tom píše: Tento katolický pán, obdržev vládu nad Bystřicí, byl dojat takovou zpuštěností památného místa, kde předkové na přímluvu Matky Boží byli zachráněni. I učinil slib, že stánek Boží zase obnoví, což se také kvapně vykonalo. Když bylo vše hotovo, dal udělati na lípové desce loket široké a půl druhého loktu dlouhé obraz Matky Boží, ana drží v ruce Synáčka, jenž metaje blesky proráží voje tatarské.
Tak tedy z roku 1621 pochází nové vyobrazení památných hostýnských událostí. Obraz byl ozdobou malého kostelíka a byl uctíván na tomto místě 37 let.

Olga Kozlová

Pokračování příště

DUCHOVNÍ SLOVO

Bůh se stal člověkem

Dosud je možno slyšet, jak se na věžích kostelů rozezní třikrát denně zvony. Ráno v poledne a večer zvou k modlitbě, která nám připomíná, že skrze Pannu Marii se pro nás Syn Boží stal člověkem. Nebyly by Vánoce, ani Velikonoce, kdyby nebylo Vtělení. Kdyby nebylo vtělení, nebylo by odpuštění hříchů, nebylo by pro nás otevřeno nebe.
 Co vám odpoví dnešní člověk, když se ho zeptáte: "Co považuješ ve svém životě za nejdůležitější, nebo nejcennější?"
Je to zdraví, rodina, majetek, zajímavé zaměstnání? Odpovědi se budou týkat obvykle hodnot pozemského života, který je však tak krátký a nepatrný vzhledem k věčnému životu, pro který jsme stvořeni. Vánoce a Velikonoce, jesličky a kříž jsou odpovědí na otázku, co je opravdu nejdůležitější. Slavit Vánoce a Velikonoce znamená přijmout jejich poselství a výzvu. Opravdu nejdůležitější je tvá nesmrtelná duše.
To kvůli ní Ježíš ležel v jesličkách a vykrvácel na kříži. Ano je to tak! Celé naše náboženství, svátky, obřady modlitby jsou kvůli tvé nesmrtelné duši. Máme duši? Máme nesmrtelnou duši?
Je tedy naše bytí, naše vědomí, naše "já" tak silné, že nikdy nepřestane existovat a přejde do věčného, božského života? - Jesličky a kříž potvrzují skutečnost, že máme nesmrtelnou duši.
Bůh, který nás miluje tak, že se pro nás stal člověkem a vykrvácel za nás na kříži, nás povolal k věčné lásce. On sám je Láska věčná. Nesmrtelnou duši jsi dostal, abys mohl být milován Bohem. Pomíjející nicota by nebyla hodna Boží lásky věčné! Nesmrtelnost jsi dostal, abys mohl milovat Boha tak, jak On si za svou lásku zaslouží: nade všecko a bez konce, "po všechny věky věků".
Co je tedy ve tvém životě nejdůležitější? Láska k Bohu. V této lásce dostává smysl jak existence tvé nesmrtelné duše, tak celý tvůj život. Je třeba se vyvarovat falešných představ o lásce. Nepůjde tu o nějaké pocity, zážitky, nadšení nebo blouznění.
Jesličky a kříž ukazují na to, že pravá láska spočívá v ochotě, ba touze obětovat se za druhého, aby mohl být šťastný: ten druhý mně stojí za to, abych se pro něj obětoval. V touze člověka po štěstí si uvědomme, že Bůh - obětující se láska, stvořil lidské srdce tak, že nenajde opravdové štěstí jinde, než v lásce, která se obětuje.
Jesličky a kříž. Modlíváme se u jesliček, modlíme se před křížem. Usilujme o umění modlitby. Není to ztracený čas, je to cesta lásky. Nemůžeš milovat Boha a neusilovat přitom o život v jeho blízkosti. Nemůžeš si zamilovat Boha, když ho neznáš, protože o něm nerozjímáš. To všechno zprostředkuje právě věrná modlitba. - Svatý farář Jan Vianney napsal: Jak krásné povolání máme: modlit se a milovat Boha! Jistě se najde v našem životě několik důležitých věcí a záležitostí, ale jenom jedna je ta nejdůležitější, která nám nebude odňata navěky.

P. Jan Chromeček, SJ

CO PŘIPRAVUJEME NA ROK 2002

Už v průběhu minulého roku jsme se připravovali na to, že v letošním roce začneme s rekonstrukcí poutního domu č. 1 tak, aby mohl sloužit celoročně pro ubytování zejména rodin s dětmi. Podmínkou zahájení této náročné akce však bylo, zda se nám podaří zajistit finanční prostředky - zejména s ohledem na závazky vzniklé v minulých letech. Celou akci jsme chtěli zahájit po získání darů od minimálně dvanácti farností, které by přispěly částkou po 150.000 Kč na jednu obytnou buňku, která by pak byla označena jménem příslušného dárce (viz naše výzva ve 3. čísle loňského ročníku Listů svatohostýnských).
Příspěvky na tuto akci se však scházejí velmi pomalu, proto jsme akci zatím nezahájili a hledali jsme další možný způsob získání financí, jak jsme o tom informovali v minulém čísle Listů svatohostýnských - formou půjčky od našich členů. Všechny tyto příspěvky, tj. dary a půjčky, jsou ukládány na samostatný účet a budou použity výhradně na tuto akci. V současné době je na tomto účtu přibližně 800 tisíc korun, půjčky od našich členů se začínají rozbíhat a tak uvažujeme, že bychom mohli některé přípravné práce zahájit a pokračovat v nich v příštím roce podle toho, jak se podaří zajistit potřebné finance. Jsme připraveni na uzavírání smluv o úročených půjčkách, jak jsme vás informovali v minulém čísle našeho časopisu.
Druhou neodkladnou záležitostí, která nás v příštím roce čeká, je otázka odkanalizování Svatého Hostýna. I o této akci jsme vás již několikrát informovali v tom smyslu, že tuto akci nejsme schopni uskutečnit z našich prostředků. Vzhledem k tomu, že Svatý Hostýn patří do katastrálního území obce Chvalčov, je tato obec investorem této akce a přes ni byly zajišťovány prostředky z fondu životního prostředí. Akce byla schválena a práce již byly zahájeny - zatím se provádí v obci Chvalčov, práce na Svatém Hostýně by měly být zahájeny v jarních měsících. Schválený projekt řeší hlavní sběrnou nádrž, která bude umístěna pod novým parkovištěm (pod točnou autobusů), ze které budou všechny vody přečerpávány do sběrače, který bude položen nad silnicí na Svatý Hostýn (přibližně u lomu pak bude sveden dolů do Chvalčova). Tato akce bude financována ze státních prostředků, ale neřeší vlastní napojení odpadních vod na celém kopci na sběrnou nádrž. Předpokládá se, že sběrná nádrž a její napojení na hlavní kanalizační sběrač by mělo být dokončeno do podzimu příštího roku. Provedení přípojky ze všech objektů do sběrné nádrže musí realizovat Matice svatohostýnská spolu s duchovní správou. Tento problém není zatím vyřešen ani projektově a tak zatím nemáme ani představu o výši nákladů a způsobu financování. Výbor MSH se však tímto intenzivně zabývá a hledá cestu, jak tuto akci zabezpečit, aby přípojky byly v roce 2002 vybudovány - jinak by celá akce neměla smysl. O postupu prací vás budeme průběžně informovat.
Určitě bychom našli řadu dalších palčivých problémů, které by bylo třeba řešit v nejbližší době. Avšak tyto dvě akce jsou skutečně neodkladné (v poutním domě č. 1 se již více než 5 let netopí! - a přípojky odpadních vod podmiňují úspěšné dokončení této rozsáhlé akce) a řešení dalších problémů bude muset počkat zejména i s ohledem na závazek splátky našeho dluhu - 1 milion Kč ročně po dobu následujících tří let.

Václav Lednický

PŘÍKLAD K NÁSLEDOVÁNÍ

PODAŘÍ SE v naší farnosti vybrat 150 tisíc Kč na opravu poutního domu č. 1 na Svatém Hostýně?
S tímto nadpisem se objevil na nástěnce ve farním kostele v Holešově 1. října 2001 letáček, který stručně informoval o akci. Kromě informací o organizaci výběru darů, přemýšleli dárci i o obsahu vět:
Na konci života budeme souzeni z lásky k Bohu a k lidem. Láska nespočívá v objetí, ale v oběti.
Pokud se rozhodnete obětovat Pánu Bohu a Panně Marii za ochranu, požehnání, sílu a zdraví, které od nich přijímáme, třeba 2,74 Kč denně (posuďte sami, zda je to velká nebo malá částka), vypočítejte si, kolik korun ušetříte na dar za rok. Právě tato částka od Vás by pomohla vyřešit problém v naší farnosti.
A výsledek naší akce?
K 11. listopadu 2001 bylo vybráno 161.390 Kč. Tato částka uhradí rekonstrukci jednoho ze dvanácti čtyřlůžkových pokojů v poutním domě č. 1, které budou sloužit především k ubytování rodin s dětmi na Svatém Hostýně.
Na přání farníků bude vybírání darů pro Matici svatohostýnskou pokračovat dále.
Všem, kteří budou následovat holešovskou farnost, přejeme úspěch.

Farníci - dárci z Holešova

HOSTÝN - PRAMEN A VODOVOD

Pramen, chlouba poutního místa Hostýna vytéká z boku hory směrem k Přerovu, asi 60m níže pod kostelem. Přicházíte-li od Bystřice pod Hostýnem kolem pískovcovému lomu, zakousnutého do západního svahu, a postupujete kamenitou serpentinou, přetnete nejprve vozovou cestu (Starou hostýnskou) a po několika zatáčkách přivede vás poslední rameno stinnou a krásnou alejí věkovitých habrů a buků k místu, kde ze železných trubek vytékají pramínky vody, o níž poutník pevně věří, že uzdravuje a tvoří divy. Dříve po dlouhá staletí vyrážel z malé skalní štěrbiny do studánky pod valem, tam kde nyní stojí Vodní kaple. Lidé i zvířata se zde napájeli zdravou horskou vodou. Roku 1659 majitel bystřického panství, Jan hrabě Rottal, dal zde vyhloubit do skály několik metrů dlouhou klenutou chodbu, pramen zachytil do potrubí a místo studánky postavil pod zemí kamennou nádrž.Tato je uzavřena železnými dveřmi. Z nádrže rozvádí se voda dvojím potrubím na dvě terasy pod sebou. Na každé terase je roura s pěti výtoky, z nichž vytéká voda. Horní terasa slouží k pití, dolní k mytí rukou a jsou zde i korýtka k umývání nohou.
Vodovod, který byl pořízen z peněz Matice svatohostýnské, je napájen vodou zachycenou do nádrže z pramenu staré studánky s dobrou vodou. Elektrickým čerpadlem žene se voda potrubím 1370 m dlouhým do výšky 146m na nejvyšší místo hory, u rozhledny, do nádrže, jež má 25 m3 obsahu. Odtud pak se sama voda tlačí rourami do nižších míst, do poutního domu, restaurace, do hydrantů apod.
Denně se tak spotřebuje několik tisíc litrů vody, se kterou je nutno šetřit. Hostýn je hora bohatší na vodu než okolní vrchy, má horskou studenou vodu, jejíž zásoby nejsou nevyčerpatelné.

Antonín Mužný

A. C. STOJAN A SVATÝ HOSTÝN

(Dokončení)

Pro kroměřížského probošta A. C. Stojana bylo mimořádně významnou událostí přijetí u Svatého otce Pia X. v Římě 21. července 1912. Spolu se svatohostýnským superiorem P. Antonínem Ostrčilíkem a skupinou Moravanů přijel požádat Petrova nástupce, aby posvětil zlaté, perlami a drahokamy zdobené korunky, určené ke korunovaci plastiky svatohostýnské Panny Marie a jejího Syna.
Známá je fotografie delegace se Svatým otcem, pořízená při audienci. Mnohokrát byl později popisován návrat členů delegace se vzácnými korunkami, ale také přípravy a vlastní průběh korunovace 15. srpna 1912 - v den patrocinia hostýnské svatyně. V knize Papežská korunovace Matky Boží Svatohostýnské, vydané v roce 1913, jsou hodnoceny veliké zásluhy Stojanovy o tuto velkolepou slavnost, končící až 25. srpna 1912. Za jedenáct dní přišlo na Svatý Hostýn přes 200 tisíc poutníků. Nelze psát podrobněji o průběhu oněch dní, zájemci najdou popis ve výše uvedeném díle, ale také ve starších ročnících Hlasů svatohostýnských, vydávaných od roku 1905. Pamětníci připomínali, že po konsekraci hostýnské svatyně, kterou vykonal 15. srpna 1891 brněnský biskup František Saleský Bauer v přítomnosti churavého olomouckého arcibiskupa Bedřicha Fürstenberga, to byl další významný mezník v dějinách našeho poutního místa.
Sám Stojan připravil před slavností roku 1912 několik drobných tisků. Vlastním nákladem vydal devadesátistránkovou Památku na zbudování schodiště na Svatém Hostýně, pro účastníky slavností dal vytisknout Poutní knížečku svatohostýnskou, navíc také pobízel a sledoval vznik tisku jezuity Rudolfa Rozkošného Svatý Hostýn. Popis chrámu a ostatních jeho památek, vydaného v roce 1912, a o rok později vydaného titulu Svatý Hostýn ve svém původu a osudech od F. B. Vídenského.
Proč Stojan zvýšenou měrou usiloval o větší tiskovou publicitu našeho poutního místa?
Patrně se ho bolestně dotkla poznámka v článku uveřejněném 11. října 1901 v olomouckém Našinci, kde se psalo: Litovati jest jen, že si náš tisk tak málo všímá záležitostí Svatého Hostýna. Kdyby něco podobného měli někde v horách Alpských, udělali by z toho div světa.
Ani v roce 1913 nezapomínal Stojan na Svatý Hostýn a na své povinnosti jednatele Matice svatohostýnské, i když byl plně vytížen organizací celoročních slavností na Velehradě, kde se připomínalo 1050. výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu.
Samostatnou kapitolu by si zasloužil výčet jeho pomocných, charitativních činů, prokázaných trpícím v průběhu čtyřleté první světové války. Kolika mužům, povolaným do zbraně, zprostředkoval Boží odpuštění v kroměřížské a svatohostýnské zpovědnici, a do rukou jim předával svého Rádce vojínům. Nespočet bylo jeho písemných a ústních intervencí ve prospěch odvedenců - mužů početných rodin, ve prospěch raněných vojínů v lazaretech a válečných vdov. Kolik prosebných a kajících poutí organizoval právě na Svatém Hostýně, jen té prvé 12. a 13. září 1914, se zúčastnilo 20 tisíc poutníků. Kroměřížské proboštství navštěvovalo tisíce prosebníků, a odcházelo podpořeno nejen posledním soustem, které zbylo v kuchyni, především však duchovní potěchou. Třeba připomenout slova kroměřížského okresního hejtmana: Ani já se svým celým aparátem úředním na hejtmanství nemám tak obsáhlou agendu jako Stojan.
Stojanova láska k Hostýnu a Velehradu byla jeho celoživotní "stálicí", sílila i v průběhu poválečného kulturního boje proti církvi v mladém Československu. Osvědčil ji 8. září 1919 na Svatém Hostýně při posvěcení Vosmíkovy sochy Božského Srdce Páně a o týden později při svěcení pomníku padlým vojákům. K přítomným volal: A když nyní rozmanité bouře ještě burácí světem i naší vlastí, zůstává Hostýn naším útočištěm u Matky Boží, která zde divy činí, naší ochranou a záchranou.
Svatý Hostýn byl Stojanovým útočištěm poté, když 19. března 1921 přijal bulu Svatého otce Benedikta XV. o svém jmenování olomouckým arcibiskupem a metropolitou moravským. Jako pěší poutník vystoupil na posvátnou horu, aby v mariánské svatyni se vroucně modlil a sloužil mši svatou na svůj úmysl "za šťastné arcibiskupování".
Dne 24. dubna 1921 - tři týdny po svém biskupském svěcení - zahajoval zde již jako arcibiskup jarní poutní období. Na jaře 1922 zakoupil za 30 tisíc korun cihly potřebné k stavbě poutního domu svatohostýnského a byl mezi prvními, který vynesl jednu cihlu z Bystřice pod Hostýnem na vrchol hory.
Vážné onemocnění, jehož první příznaky se projevily 22. října 1922 při udílení sv. biřmování ve Staré Bělé omezily arcibiskupovy aktivity jen na jeho olomoucké sídlo. Na Svatém Hostýně však dlel trvale ve svých myšlenkách. Obraz svatohostýnské Matky Boží měl ve svém pokoji a často k němu vzhlížel. Když byl trvale upoután na lůžko, dal si jej postavit k nohám postele a vroucně prosil Pannu Marii o přímluvu za své uzdravení. Boží záměr byl však jiný. Sám Stojan se měl stát trvalým přímluvcem za své diecézany u Božího trůnu. Na věčnost byl povolán 29. září 1923.
Na Antonína Cyrila Stojana - obnovitele Svatého Hostýna - je v bazilice trvale pamatováno. K Bohu jsou vysílány prosby všech poutníků, aby ten, který pomáhal na všech stranách a byl "všem vším", byl brzy zapsán do seznamu blahoslavených, a rozmnožil počet členů "českého nebe".

Bohuslav Smejkal

STRUČNĚ Z JEDNÁNÍ VÝBORU MSH

26. září
• Oprava WC v poutním domě č. 3, zhotovení mříže do restaurace, osvětlení kaple
• Závora (odstranění závady na ovládání), uvedení do trvalého provozu
• Rozhledna (rozbitá skla a nutná oprava oken a podlahy)
• Založení terminovaného vkladu na opravu poutního domu č. 1 pro rodiny s dětmi
• Kasičky na zrenovovaných WC opatřit zámky proti jejich vykrádání

26. října
• Jednání ohledně umístění antény integrovaného záchranného systému
• Půjčky od členů Matice svatohostýnské a společností na opravu poutního domu č. 1
• Výbor MSH rozhodl o provozní době závory
• Byly instalovány informační tabule a vydány nové propagační letáky o našem poutním místě
• Hospodaření Matice svatohostýnské k 30. 9. 2001
• Oprava elektrárny po zásahu blesku

23. listopadu
• Finanční situace, zabezpečení úhrad a splátek ke konci roku
• Opravy na rozhledně ve spojitosti se zájemcem o vysílač záchranného integrovaného systému na rozhledně
• Schválení žádostí o pronájem stánků na příští rok
• Schválení smluv na pronájem objektů na příští rok
• Řešení odkanalizování Svatého Hostýna
• Personální záležitosti a odměny zaměstnanců hospodářské správy Matice svatohostýnské
Mimo uvedených záležitostí je na každé schůzi výboru prováděna kontrola plnění opatření a termínů ze zápisů schůzí výboru včetně připomínek členů.

Antonín Mužný, jednatel MSH

ŠTĚDROVEČERNÍ ZAMYŠLENÍ

Až budeme sedět na Štědrý den v teple, v pokoji a v míru v rodinném kruhu svých nejbližších u bohatě prostřeného stolu, vzpomeňme na ty, kteří žijí opuštěni v zimě, bez střechy nad hlavou a možná právě v tuto chvíli někteří umírají hlady. Vzpomeňme i na ty, kteří byli v době totality nespravedlivě odsouzeni a museli odpykávat trest, za něco, co nikdy neudělali. Dnes, pokud ještě žijí, vracejí se ve svých vzpomínkách na chvíle, které prožívali o Vánocích ve vězení.

Dvě vzpomínky na Štědrý den v komunistických koncentrácích

V roce 1948 jsem se vrátil z vojny. Jako mladého učitele mě určili nadřízení školského úřadu do obce Šumvaldu v pohraničí, na sever od Uničova. Byl jsem tehdy svobodný a celkem se mi tam líbilo.
V roce 1951 mne navštívili dva kamarádi a prosili o nocleh. Přespali u mne celkem dva dny. Pak se pokusili o přechod hranice. Byli při tom chyceni a při výslechu uvedli také, že u mě přespali. Krátce na to mi telefonoval školní inspektor, abych se za ním dostavil do Zábřehu. Bylo mi oznámeno, že jsem zatčený. Nadporučík Drabina se mě při výslechu ptal, jaké úkoly jsem měl splnit. Samozřejmě, že jsem nic nevěděl. Proto jsem byl donucen vykonat 200 dřepů. Trest jsem splnil, ale dal jsem najevo, že to pro mne nic nebylo. Důsledkem bylo nelidské bití a vyražené zuby. Nevěděl jsem stále, oč jde, ale záhy jsem se to dověděl. Následovaly samotky.
Bylo to těsně před Vánocemi. Na Štědrý den 1951 přišel za mnou bachař a ptal se: "Věříš v Boha?" Odpověděl jsem, že ano.
"Tak půjdeš na půlnoční!"
Nasadil mi pouta a šli jsme do korekce. Tam jsem byl těžce zbit a ponechán ve studené korekci do rána, plný tělesné i duševní bolesti. To byly moje Vánoce v roce 1951 u StB v Olomouci. Ještě dodávám, že jsem pak byl odsouzen k těžké a nebezpečné práci v uranových dolech na Jáchymovsku.

Rudolf Hyánek, Holešov

Štědrý den 1952 jsem prožil v koncentračním táboře Rovnost v Jáchymově. Po normálním sčítacím nástupu byl vyhlášen další. Na 2500 politických vězňů netušilo, jaký nevšední zážitek na ně čeká.
Hustě sněžilo. Jen vzpomínky na drahé doma narušoval křik dozorců. Čas se pomalu a nekonečně vlekl. Náhle, jako úder blesku, zazněla z reproduktorů vánoční koleda "Narodil se Kristus Pán". Okamžitě jsme se všichni přidali. Přezpívali jsme za bezmocného běsnění dezorientovaných dozorců, doplněného výstražnými výstřely ostrahy na věžích, snad všechny naše koledy a poslali je do svých domovů jako poselství lásky a naděje.
Za svoji "drzost" jsme samozřejmě draze zaplatili. Nechali nás stát polozmrzlé a zasněžené až do rána. Přesto jsme děkovali Bohu za povzbuzení a podporu, kterou daroval našim srdcím.

Karel Páral, Hradec Králové

ZAČÁTEK NOVÉ TRADICE

Ve středu 31. října 2001 byl po 63 letech překonán rekord 18 st.C na 22,7. Na Svatém Hostýně bylo tak nádherně, jak v tento čas nikdo nepamatuje. Přijeli jsme na první pouť píšících křesťanů. V poutní bazilice sloužil mši svatou arcibiskup Jan Graubner. Po ní jsme se sešli v poutním domě k besedě a k obědu. Okolo stolu nás sedělo dvacet pět a s námi náš otec arcibiskup Jan.
Od počátku, kdy jsem začal organizovat pouť, jsem to číslo vyslovoval. První dopisy, které přicházely z Prahy, mne zmrazovaly. Semináře, porady, konference..., ale pouť píšících? A se zadaným úkolem?
Uplynul měsíc pro podání přihlášek. Počet přihlášených z Prahy - 1. Po termínu však přišlo několik vzácných dopisů od známých osobností, které nebyly v adresáři Katolického týdeníku.
Začal říjen a vše dostalo jiný spád. Město Vsetín ohlašuje četnými plakáty a pozvánkami na 30. říjen oslavu 10. výročí nejmenšího časopisu na světě Hlasu z pasínku. A už je tu slavnostní večer, naplněný literárním pásmem z textů Pasínku a mé tvorby. V čele sálu Masarykovy veřejné knihovny sedí recitující studenti, chlapec s píšťalou a dvě flétnistky. Režíruje vedoucí referátu kultury Okresního úřadu ve Vsetíně. Sál je plný. Hodinu a čtvrt téměř nedýchám. Stejný vnitřní stav prozrazují tváře a slova přítomných.
Když jsme se teď, v předvečer pouti, loučili s některými účastníky, kteří přijeli vlakem, věděli jsme, že téže noci opět vstanou, aby přijeli jako poutníci na Svatý Hostýn.
Co mohu o hostýnské pouti napsat? Vše vrcholilo na památné hoře, odkud je vidět daleko na západ. Bylo nás, opakuji šťastný z toho čísla, přesně dvacet pět a náš nejvyšší duchovní představitel arcidiecéze. Představovali jsme se. Polovinu tvořili PÍŠÍCÍ, polovinu PŘÁTELÉ PASÍNKU. Také Řím tu byl zastoupen! Z počáteční říjnové beznaděje jsme v plném počtu! Jak popsat všechno, co tu zářilo v prostorách prosluněných zvenčí - v srdcích uchvácených? Naše obsluhující ženy se prořekly: Vždyť oni se chovají a jsou jako velké děti! (Nejstarší 83 let!) Nenajdu jiná další slova, jen ta, že ti, kteří se vraceli se mnou autem, štěbetali jak ptáci před vzletem vzhůru.
Když jsme se loučili s Pánem Ježíšem a Jeho Matkou a obcházeli svatostánek, klečel před oltářem ve ztichlé bazilice pan arcibiskup. Potom už naše pohledy zajaly valašské stráně - vybarvené jako nikdy. A jsme doma!
Co z naší radosti zůstane? Nenarazí naše slova z první pouti, až se rozběhnou do světa, na studená (i když zevně zbožná) srdce? Na lhostejnost? Nepokusí se někdo šlápnout na křehoučké semínko, které jsme zaseli do naší české země?

Karel Vysloužil, Vsetín

POUŤ Z TŘEBECHOVIC POD OREBEM

Asi vůbec poprvé připutovali poutníci z rodiště slavného svatohostýnského poutníka, MUDr. Jana Theobalda Helda, jehož básně pod pseudonymem Orelský můžete najít ve sbírce Ozvěny ze Svatého Hostýna.
Bylo to v den památky Panny Marie Bolestné, letos 15. září. Netradičně pro ně sloužil mši svatou na planince u jedenáctého zastavení Jurkovičovy křížové cesty mladý a podnikavý duchovní P. Václav Loukotka (viz snímek). V deštivém a studeném počasí byla jejich pouť požehnána sluníčkem po celou dobu mše svaté. Zvláštní zážitek měli poutníci z přítomných dechovek, které pro ně byly milým překvapením. Poutníků bylo čtyřiadvacet a pouť na Svatý Hostýn je velmi oslovila a navzájem sblížila. Duší celé pouti včetně seznámení s historií Svatého Hostýna byla Miroslava Štěrbová.
Panna Maria Svatohostýnská kéž jim i jejich rodinám a celým Třebechovicím pod Orebem žehná.

(frm)

DUCHOVNÍ CVIČENÍ NA SVATÉM HOSTÝNĚ V ROCE 2002

Ignaciánské exercicie trvají 30 dní, ale z praktických důvodů jsou rozděleny do čtyř týdnů, které metodicky na sebe navazují. Lze však nastoupit v případě zájmu do kteréhokoliv týdne. Účast na předcházejících týdnech není nezbytně nutná.

Témata jednotlivých týdnů
I. týden - Poznat hloubku vlastního hříchu a Božího milosrdenství
II. týden - Poznat, milovat a následovat Ježíše Krista
III. týden - Pociťovat zranění srdce s Ježíšem zraňovaným
IV. týden - Pociťovat velikou radost s Ježíšem zmrtvýchvstalým

Kontemplace o lásce
Od 19. do 23. 2. - pod vedením P. Prchala (jedná se o I.týden)
Od 5. do 9. 3. - pod vedením P. Lízny (jedná se o I. týden)
Od 9. do 13. 4. pod vedením P. Lízny (jedná se o III.týden)

Víkendová setkání
Od 25. do 27. 1. pod vedením P. Prchala
Od 15. do 17. 2. pod vedením P. Prchala
Od 1. do 3. 3. pod vedením P. Měsíce
Od 15. do 17. 3. pod vedením P. Měsíce

Z VAŠICH DOPISŮ

Proč jsem se stal členem Matice svatohostýnské
Díky Vašemu časopisu jsem se o letošní pouti seznámil s Vaší Maticí... V Listech svatohostýnských jsem se dočetl o problémech, které máte. Jak se říká, když je více členů, je i více práce (udělané). Proto jsem se rozhodl zvětšit tuto základnu, v mém případě při mém stáří to bude více finanční pomoc v rámci mých možností...
Svatý Hostýn byl pro naši rodinu, od mého praděda až po mě, vždy místem, kam jsme chodili každým rokem děkovat a prosit za zdraví, úrodu a za vše, co nám Pán Bůh po celý rok dával. Poprvé jsem sem připutoval, když jsem měl tři roky. Chci podpořit starou tradici a proto se hlásím jako nový člen Matice svatohostýnské.

Jaroslav Bouda, Lhotka

Vážená redakce, dovoluji si Vás co nejsrdečněji pozdravit, Vás i celou Matici svatohostýnskou. Jsem velmi spokojen s Listy svatohostýnskými, a proto jsem Vám všem nechal zahrát v českém rozhlase Olomouc a znovu Vám všem přeji pevné zdraví.

Ladislav Zapletal, Olšany

KRONIKA

7. září • P.Blažej Müller, P. Jan Hurník se sedmi autobusy poutníků z Otaslavic, Víceměřic, Vřesovic, Myslejovic, Krumsína, Ohrozimi a Vincencova • Autobus důchodců a zaměstnanců MESITu z Uherského Hradiště
8. září • P. Š. Pilák z Liptovského Hrádku ze Slovenska s 85 poutníky • P. Jan Pacner z Brna-Řečkovic s třemi autobusy poutníků • P. Pavel Ryšavý s třemi autobusy poutníků z Kojetína, Uhřičic, Polkovic, Měrovic na Hané a Křenovic • P. Jaroslav Brhel z Valašských Klobouk - pět autobusů poutníků • P. M. Kozák a P. C. Chroboczek s poutníky z Božic, Dyjákovic, Hrádku, Jaroslavic, Strachotic, Valtrovic
9. září • Pout' členů Matice svatohostýnské za účasti arcibiskupa Jana Graubnera se schůzí důvěrníků
14. září • P. Jiří Rek se seniory z Holešova
15. září • P. Petr Martinka s pěti autobusy poutníků z Rožnova pod Radhoštěm, z Hutiska a Vigantic • P. Hubert Wójcik s poutníky z Luhačovic a Pozlovic
18. září • Pouť na Svatém Hostýně vykonali vojenští kaplani z Havlíčkova Brodu, Opavy, Kroměříže, Lipníka, Moravské Třebové, Písku a z dalších vojenských posádek
19. září • 90 poutníků z Lidečka, Horní Lidče a Střelné s P. Františkem Kuběnou
22. září • P. Václav Trmač se dvěma autobusy poutníků z Jedovnic a Ostrova u Macochy
24. září • P. František Hanáček a 180 poutníků z Olomouce a okolí • P. Slawomir Sulowski a 90 poutníků z Vlkoše u Přerova, Říkovic a Staré Vsi
30. září • Pouť z Pavlovic u Přerova
2. až 4. října • Numismatická konference - Peníze v proměnách času - pod záštitou arcibiskupa Jana Graubnera
5. až 7. října • Františkánská pouť
6. října • Poutníci z Jablůnkova a okolí • P. Stanislav Kotlář a dva autobusy poutníků z Rýmařova • P. Josef Červenka, P. Stanislav Vaněk, P. Anastas Polášek a 100 poutníků z farnosti Šternberk • P. Alois Juráň z Olomouce-Nových Sadů s 50 poutníky
7. října • Poutníci z Boršic a z Hluku
7. až 12. října • Psychosociální výcvik pro studenty Vyšší odborné školy sociální Caritas Olomouc
12. října • Osmnácté zasedání redakční rady Listů svatohostýnských na Svatém Hostýně
13. až 14. října • Dušičková pouť za účasti olomouckého světícího biskupa Josefa Hrdličky
14. října • Poutníci z Vlčnova
18. října • V bazilice se konal koncert učitelů Základní umělecké školy z Bystřice pod Hostýnem
20. října • Myslivecká pouť s arcibiskupem Janem Graubnerem
22. až 23. října • Pracovního setkání ředitelů farních a oblastních charit olomoucké arcidiecéze se zúčastnil také olomoucký arcibiskup Jan Graubner
24. října • P. Josef Gazda z Ostravy-Poruby s 50 poutníky
27. října • Pouť 30 dětí z Rokytnice a Brodku u Přerova a Cítova pod vedením P. Mariusze Radaczinského
28. října • Pouť společenství z farnosti Kelč
31. října • Pouť účastníků literárního večera časopisu Hlas z pasínku za účasti arcibiskupa Jana Graubnera; komorní setkání v poutním domě č. 3 se vsetínským básníkem Karlem Vysloužilem
4. až 6. listopadu • Pracovní setkání děkanů olomoucké arcidiecéze za účasti arcibiskupa Jana Graubnera, biskupa Josefa Hrdličky a generálního vikáře Milána Kouby
10. listopadu • Dva autobusy poutníků z Čejkovic
Svatý Martin přijel letos "na bílém koni" o den dříve. První sníh začal padat na Svatém Hostýně již 10. listopadu.

(jpa)

BUDE VÁS ZAJÍMAT

• Duchovní obnovu pro členy Matice svatohostýnské povede na Svatém Hostýně od 8. do 10. února 2002 olomoucký arcibiskup Jan Graubner.
Přihlášky zasílejte na adresu:
Matice svatohostýnská
Svatý Hostýn č. 115
768 61 Bystřice pod Hostýnem
(tel.: 0635/381 693 nebo 381 694)

• Vánoční bohoslužby
Mše sv. na Svatém Hostýně na Štědrý den:7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí 31. prosince. Mše svaté v 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání. Bohoslužby koná olomoucký světící biskup Josef Hrdlička.

• V zimním období jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
Ve všední dny: 7.00, 9.15 hod.
V neděli: 7.00, 9.15, 11.00 hod.
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.

Až do konce ledna bude pobývat na Svatém Hostýně (před pověřením dalšími úkoly) profesor římské univerzity Gregorianum P. Richard Čemus, SJ, který byl šest let rektorem ruské koleje Russikum v Římě.

PODĚKOVÁNÍ

Duchovní správa na Svatém Hostýně děkuje mužům z farnosti Brumov-Bylnice, kteří několikrát v letošním roce pod vedením Cyrila Holby obětavě a nezištně pomáhali při likvidaci polomového dřeva na našem poutním místě.