číslo 4
prosinec 2005
ročník IXOBSAH
Čekání
Editorial
Duchovní slovo
Vzpomínka na prvního předsedu Matice svatohostýnské
Kolik kněží působí na Svatém Hostýně
Před sto lety začaly vycházet Hlasy Svatohostýnské
Náš rozhovor
Zemřel P. František Různar
Vyhodnocení ankety Matice svatohostýnské
Rok 2005 na Svatém Hostýně
Svatý Hostýn v roce 2005 a v roce 2006
Investiční akce duchovní správy
Stručně z jednání výboru Matice svatohostýnské
Matice svatohostýnská na cestách
Myslivecká pouť
Kronika
Z vašich dopisů
Ceník ubytování platný od 1. ledna 2006
Bude vás zajímat
Zemřelí členové Matice svatohostýnské
RADOSTNÉ PROŽITÍ SVÁTKŮ NAROZENÍ JEŽÍŠE KRISTA A
BOŽÍ POŽEHNÁNÍ V NOVÉM ROCE 2006
přejí
duchovní správa na Svatém Hostýně
výbor Matice svatohostýnské
redakční rada Listů svatohostýnských
Čekání
Mrazivé jiskření ohlušuje.
Otevřete bázlivé oči!
A tak se vracíme v tento předvánoční čas od naší Paní. Zaváté schodiště
baziliky nás – slepce – vede ke vzdáleným v mlhách se rozplývajícím
obzorům.
Tichounce, neslyšně padá sníh a vločky dávných zapomenutých Vánoc,
zmizelých přání a nadějí se snášejí do našeho nitra. Jsou to zvláštní
vločky nikdy neroztávající třpytky radosti, úsměvů a nejdražších tváří.
Všichni jsou opět mezi námi, slyšíme jejich hlasy, cítíme dotyky rukou a
políbení a čím jsou ty křehké mrazivé vločky vzdálenější, tím více v srdci
hřejí, slavíce s námi narození Pána i to naše dávno zapomenuté, které od
samého počátku provázeli.
VÁNOCE.
Všechno je připraveno, strom už provoněl kdejaký kout, obchody vykoupeny,
peníze utraceny, shon a chvat umlká a pak tichounce, tichounlínce se
vkrádá č e k á n í .
Nebo se nám to jen zdá?
Už na nic nečekáme? Všechno jsme prožili, všechno nás zklamalo a rodina je
v troskách?
Nebo jen ty vzácné, nikdy netající sněhové vločky dávných Vánoc zastřely
milosrdně naše duše, abychom – NEŽ PŘIJDE – na chvíli unikli a neslyšeli
sténání a jek zvráceného světa?
Světa, který vře, chvěje se a v extázích zvrhlostí čeká na svůj konec?
Ano, už se blíží, volají hlasy zoufalců. Snad už je dokonce tady a nikdo
neunikne. Zmizíme v nicotě, naše krev vytryskne na obětních stolech
satanských bratránků z Východu. Staneme se obětmi matky Země vzpínající se
zoufale pod nemilosrdnou knutou svých dětí.
Budeme obětmi vlastní zrady JEHO VYKOUPENÍ i zrady sama sebe…
Pokud ty dávné vločky našich dětských Vánoc, té lásky v srdci a těch
nejdražších tváří nás neprobudí, neotevřou popelem zasuté nitro a jejich
jiskření nerožne to pravé skutečné světlo naděje a lásky v našich srdcích
a na našich vánočních stromech.
GLORIA IN EXCELSIS DEO
Pavel Hejcman
Editorial
Milí čtenáři Listů svatohostýnských, ctitelé Panny
Marie,
pomalu končí rok 2005. Mám před sebou tři letošní čísla Listů
svatohostýnských a také Svatohostýnský kalendář 2006, listuji jimi a
snažím se alespoň letmo zrevidovat letošní rok naší redakční práce.
Před sto lety vyšlo první číslo hostýnského časopisu (my jsme navázali na
jeho tradici), protektor Matice svatohostýnské, olomoucký arcibiskup Jan
Graubner byl podruhé zvolen do čela našich biskupů, na Petrově stolci v
Římě došlo po více než 26 letech k výměně – zemřel papež Jan Pavel II.,
jeho nástupcem se stal německý kuriální kardinál Joseph Ratzinger, který
přijal jméno Benedikt XVI., první květnový den se konala tradiční valná
hromada Matice svatohostýnské, tentokrát byla spojena s volbou nového
výboru, již na začátku května jsme měli vytištěný kalendář našich poutí na
příští rok, přichází období poutí, na Svatém Hostýně dochází také ke
změnám, nastupuje zde nový superior, jeden kněz umírá, v polovině září se
koná mimořádná valná hromada, poutní sezona končí, pomalu končí i rok
2005…
Jsou zde opět Vánoce a s nimi začátek nového roku. A my končíme devátý
ročník našeho hostýnského časopisu. Dá-li Pán, v březnu přijdeme za Vámi
s prvním číslem již desátého ročníku Listů svatohostýnských. Tady si právě
uvědomujeme, jak čas rychle ubíhá..
Na konci roku Vám všem děkuji za všechny příspěvky, připomínky, návrhy ke
zlepšení, děkuji za všechny Vaše dopisy. Mým přáním je, abyste psali i
nadále, protože také díky Vašim příspěvkům se stávají Listy svatohostýnské
naším společným časopisem.
O Vaše modlitby pro zdar naší redakční práce prosí
Josef Pala, šéfredaktor
Duchovní slovo
Jaký advent – takové Vánoce
Kouzlo Vánoc. To je pojem, se kterým se můžeme setkat ve výkladních
skříních pomalu už koncem září: Pořiďte si k Vánocům nové auto, nový
oblek. Prožijte s námi kouzlo Vánoc na pláži v Tichomoří…
My jsme minulý rok rozjímali o tom, že skutečným kouzlem Vánoc, ba i
celého křesťanského života je Ježíš. Dnes porozjímejme kouzlo adventu.
Církevní doba adventu je o něco delší než vlastní okruh vánočních
svátečních dnů. Advent starozákonní, doba přípravy, doba očekávání Mesiáše
se protáhla na tisícovku let.
“Přijde, přijde Vykupitel, zbožně zaplesejme!”
Slova mešní písně (123) nám pomáhají pochopit kouzlo adventu. – Evropskému
člověku vytýkají východní myslitelé to, že je stále svou myslí
v neexistující budoucnosti, než aby se namáhal prožívat přítomnost. Už je
to tak.
Stále se na něco těšíme, jako malé děti, a zároveň jako dospělí a zkušení
se neznámé budoucnosti bojíme. – Kouzlo křesťanského adventu je v tom, že
v nás probouzí oprávněně radostné očekávání budoucnosti. Obnovuje a
prohlubuje naši radost z toho, že Ježíš už je s námi, že přichází znovu a
znovu do našich všedních a svátečních dnů zrovna tak, jako do naší mysli a
do našich srdcí. Doba adventní je také výzvou. Závažnou výzvou: Ten Ježíš,
který se pro vás narodil, zemřel a byl vzkříšen, přijde! Přijde pro
každého z vás, slavně přijde i na konci celého světa.
Latinské slovo adventus jednoduše znamená příchod. Z hlediska naší víry to
jediné slovo shrnuje a vyjadřuje celou obrovskou epochu vykoupení a věčné
spásy: Kristus přišel, aby nás vykoupil z hříchu a Kristus přijde, aby nás
vzal k sobě do nebe. Advent a Vánoce jsou něco jako spojité nádoby. Co se
týká duchovní hloubky víry, radostné naděje a lásky, tu opravdu platí:
Jaký advent, takové Vánoce. Jaký advent tvého života, takové Vánoce tvé
věčnosti. Čas našeho života je nám dán k tomu, abychom se připravili na
naše definitivní setkání s přicházejícím Kristem. Snad se dá říci, že pro
vyvolený národ se stal dar života a času zkouškou, v které mnozí
neobstáli. Stal se jim pověstným kamenem úrazu. Potom ovšem, co říci o
křesťanech, kterým se dostalo řádného poučení a vychování a přesto
zaměnili hlubokou křesťanskou radost a naději, naději na věčnost, za
falešnou naději a prchavé radosti pozemské pomíjejícnosti.
Nikdo z nás není vyňat z této zkoušky a ohroženosti v čase. Jak tedy
obstojíme v našem životním adventu? Je to jasné. Bezpečí a pomoc hledejme
u Té, která po devět měsíců prožívala nádherný advent a mohla o sobě říci:
Velebí má duše
Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.
Doba adventní nás právem vede k Panně Marii. Panna Maria – to je velkolepý
Boží Čin. Ona je Matka, kterou dal Otec svému Synu, který neváhal stát se
člověkem a zemřít za naši spásu. Ona je Matka, kterou dal Syn Boží nám,
aby i přes naše slabosti a nevěrnosti pojistil naši spásu.
P. Jan Chromeček SJ, duchovní správce na Svatém Hostýně
Vzpomínka na prvního předsedu Matice svatohostýnské
Letos na Štědrý den si připomeneme 100. výročí úmrtí
světícího biskupa olomouckého Mons. Jana Weinlicha, který stál deset let
v čele Matice svatohostýnské.
Ač pocházel z Čech (narozen ve Vorličce v roce 1831), měl zvláště vřelý
vztah ke Svatému Hostýnu. Kněžské svěcení přijal roku 1853 v Olomouci.
Plných 24 let byl sekretářem olomouckého
arcibiskupa kardinála Bedřicha Fürstenberga. Nově jmenovaný olomoucký
arcibiskup Theodor Kohn ho v roce 1893 jmenoval svým generálním vikářem.
Od roku 1904 byl světícím biskupem
olomouckým.
Do historie našeho poutního místa se jméno biskupa Jana Weinlicha zapsalo
zvláště tím, že v roce 1895 byl zvolen prvním předsedou nově založené
Matice svatohostýnské, v jejímž čele stál až do své smrti.
Biskup Jan Weinlich zemřel 24. prosince 1905 v Olomouci, kde je také
pohřben.
Josef Pala
Kolik kněží působí na Svatém Hostýně
P. Jan Chromeček, SJ (1932), duchovní správce a
rektor baziliky
P. Ing. Jiří Šolc, SJ (1945), superior
P. František Měsíc, SJ (1933)
P. Stanislav Peroutka, SJ (1933)
P. doc. PhDr. Karel Říha, SJ (1923)
Před sto lety začaly vycházet Hlasy Svatohostýnské
IV. část
Kruté válečné roky se promítají i v Hlasech Svatohostýnských. Ať jsou to
neustálé prosby za mír, za návrat otců a synů z války, uzdravení
zraněných, za věčné odpočinutí padlých vojáků, nebo dojemné listy z bojišť
a zajetí.
Na žádost otců jezuitů popsal P. Antonín Pospíšil, c. k. polní kurát,
bývalý kněz v Bystřici pod Hostýnem, slavení Vánoc na bojišti. Z nemocnice
v Tullnu v Dolních Rakousích byl před svátky převelen do Ruska.
Strastiplná cesta přes Krakov,
Turnov, Jaroslav, Přemyšl, Lvov, Sokal, Vladimír, Wolinskij, Kowel do
Lucku nakonec dopadla dobře. I když doprava vázla, cestovalo se většinou
vestoje, nevyspalí a polozmrzlí se dostali na určené místo, do polní
nemocnice 4/3. Ve vzpomínkách na vánoční idylu v Bystřici, na děkana
Kremela a jeho jadrné “Gloria in excelsis Deo”, cestu na jitřní na Svatý
Hostýn, kde za doprovodu varhan teprve vynikly nádherné koledy, přemýšlel,
jak v této pusté a nehostinné válečné krajině co nejlépe připravit oslavu
Kristova narození. Nejprve chtěl zajistit hudbu a zpěv. Jenomže v daných
podmínkách bylo obtížné zajistit zpěváky a muzikanty. Nakonec ze sousední
německé nemocnice sehnali harmonium i s varhaníkem. Místo kostela dostali
k dispozici velké železniční skladiště, které bylo potřeba vyklidit a
vyčistit. Ze vzdáleného menšího prořídlého lesíku po zamrzlém močálu
navozili chvojí a smrčky.
P. Pospíšil vzpomíná: “Vidět nás tak loukovský revírník Scharf, jak tady
pleníme les, ten by nás hnal!”
Vojenští stolaři pak vyrobili ze tří desek jednoduchý oltář, stěnu za
oltářem obložili chvojím, nad oltář zhotovili jednoduchý kříž a pod něj
pověsili obrázek Panny Marie Ustavičné pomoci. Kolem oltáře rozestavěli
smrčky nazdobené papírovými růžemi a pentlemi. Červená jablíčka nahradily
brambory, obalené v barevných papírcích. Celé skladiště se vyzdobilo
různými praporky a rozsvícenými lampami. Z polní kapličky se přinesla
Nejsvětější svátost, rozsvítila se všechna světla a svíčky na oltáři, aby
se mohlo začít slavit Narození Páně. V šest hodin večer se sešli lékaři,
důstojníci, mužstvo, někteří nemocní vojáci a lidé z blízkého městečka do
tohoto rozsáhlého prostoru a po dlouhém tichu se nesměle sotva slyšitelně
a potom stále hlasitěji rozezněla píseň “Stille Nacht,
heilige Nacht” a “Narodil se Kristus Pán”.
P. Pospíšil popisuje tyto okamžiky: Dech se tajil, snad jsme ani nedýchali
a nechávali jsme se opájet tajemným kouzlem přicházejících Vánoc a tichou
radostí z Kristova narození. Když dozněl poslední akord, byl jsem dojat,
jak snad nikdy v životě, a přistoupil jsem blíž k oltáři, abych přečetl
radostnou zvěst o narození Spasitele. Stáli přede mnou muži války – dobří,
poctiví, stateční a obětaví samaritáni. Tolik obětí už přinesli a k novým
obětem a utrpení jsou připraveni. Dnes jsou daleko od svých domovů, od
svých drahých a jejich místa u štědrovečerních stolů jsou prázdná.
Jejich smutek a stesk utěšuje však vánoční radost a Ježíšova slova
“Blahoslavení, kteří trpí pro spravedlnost, blahoslavení lkající, tiší …”
Kam jinam jsem mohl své posluchače zavést než k betlémským jeslím a ukázat
na Marii, která také v cizině, bez střechy nad hlavou, se strachovala
o své dítě, jako se strachují matky a ženy o naše vojíny, syny a manžely.
Po následném požehnání pronesl štábní lékař ke shromážděným nadšenou
promluvu, zmínil obětavost, statečnost a hrdinství některých přítomných,
kterým pak udělil vyznamenání za služby. Císařskou hymnou tato
štědrovečerní slavnost skončila.
Čtvrtou prosebnou válečnou pobožnost uspořádala Matice svatohostýnská ve
dnech 19. až 21. května 1916 na Svatém Hostýně. Nebylo rodiny, na kterou
by snad nedolehla tíseň války. Proto na tomto posvátném místě se
v nejtěžších dobách vždycky hledala pomoc a důvěra ve vyslyšení proseb
tady přednesených, je staletími vžitá a osvědčená. S vírou v mocnou
přímluvu Panny Marie sem připutovalo kolem 50 tisíc prosebníků a hodně
kněží i ze vzdálenějšího okolí, aby poutníkům mohli sloužit. V sobotu
začaly mše svaté už od půl čtvrté ráno, zpovídalo se a kázalo, kde to jen
šlo. Procesí neustále přicházela ze všech koutů Moravy. Večer se
za vyzvánění zvonů konal velký světelný průvod k pomníku padlých, kde po
společných modlitbách a zpěvech byly pobožnosti ukončeny. Většina poutníků
nocovala pod širým nebem za docela nepříjemného ostrého větru. S prvním
ranním rozbřeskem však znovu začaly služby Boží v chrámu, mše svatá za
padlé a zádušní pobožnost byla v 7 hodin. Po této mši svaté přednesl
probošt Stojan válečné modlitby za Svatého otce a jeho snahy o mír, za
vlast, za všechny vojíny, raněné, nemocné, zajaté i padlé. Potom procházel
průvod s Nejsvětější svátostí po hostýnském kopci. Po mariánské prosebné
akademii přečetl probošt Stojan některé z dopisů vojínů z bojových polí i
nemocnic, kteří děkovali za záchranu a prosili o další modlitby.
Po velké mši svaté obětované za živé i zemřelé členy Matice svatohostýnské
a slavnostním Te Deum byly pobožnosti ukončeny.
Po celé dva dny se z temena hostýnské hory rozléhaly mariánské písně a
vroucí modlitby. Usmířeni, posilněni a povzbuzeni se vraceli poutníci do
svých domovů, aby mohli své blízké posílit novými nadějemi a roznést
požehnání ze Svatého Hostýna.
Olga Kozlová
Náš rozhovor
Rozhovor se sestrou Agnelou Zdeňkou Pechovou
z Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ze Znojma
Pohled do historie
Podnět k založení Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského dal
mladý advokát Josef Chauvenel ve francouzském městě Nancy, kde po
třicetileté válce bylo velmi mnoho chudých, zbídačených lidí, dospělých i
dětí. Zblízka viděl hrůzu utrpení a bídy nakažených morem a stal se jejich
“advokátem“. Sám zasažen touto nemocí umírá v 31 letech.
Jeho otec Emanuel vyplnil přání umírajícího syna založením “Domu
milosrdenství” 18. června 1652. Pět prvních sester se dává do těžkého
díla. Přijímají milosrdnou lásku za své poslání. Dobrovolně takto
vyloučené z vlastních rodin vytvářejí novou duchovní rodinu. V roce 1663
dochází ke státnímu schválení “Společnosti Svaté Rodiny Ježíše, Marie a
Josefa“ a také k církevnímu schválení od toulského biskupa.
Podle činnosti sester je brzy lidé začali nazývat milosrdnými – a jméno
sv. Karla Boromejského přidávaly proto, že sochy tohoto světce zdobily
průčelí a dvůr domu, kde sestry bydlely.
První dvě české dívky vstoupily v roce 1834 v Nancy do noviciátu a za rok
je následovaly další dvě. Po návratu do Čech začaly svou činnost v ústavu
slepých Na Klárově v Praze. Zakoupily dva malé domky pod strahovskou
zahradou, které daly základ nemocnici a mateřskému domu s kostelem sv.
Karla Boromejského. Činnost sester se rozrůstala – v roce 1945 působily
již na 120 místech, převážně v nemocnicích, školách a různých sociálních
ústavech.
V 50. minulého století letech byl všechen majetek sester zestátněn, staré
sestry byly soustředěny do charitních domovů a mnoho mladých sester bylo
vyvezeno do pohraničí, kde pracovaly v textilních továrnách.
Do roku 1989 pracovaly sestry jen v některých domovech důchodců a v
ústavech pro mentálně a tělesně postižené, většinou v pohraničí a málo
osídlených oblastech. Dělící čarou historie Kongregace Milosrdných sester
sv. Karla Boromejského byl až listopad 1989.
Proč jste se rozhodla stát se boromejkou a co je ve
vašem nynějším životě rozhodující?
Myslím si, že toto rozhodnutí není možné uskutečnit bez Božího přičinění.
Jednoduše, povolání posílá Pán. Já jsem v sobě cítila jasné impulzy a
skutečné milosti, které mi pomohly se naplno rozhodnout. Vím, že řeholní
povolání není možné žít z vlastních sil, ale věřím, že Bůh posílá tolik
síly a lásky, že to prostě jde. Povolání je věc vztahu a lásky, je na
prvním místě nutné o tyto věci pečovat. Hledám, jaká je vůle Boha, hledám,
co ode mne konkrétně žádá, hledám, komu mám pomoci. Všechno ostatní je až
za druhé.
Jak se hledá vůle Boží?
No, to je otázka! Asi nejvíc tím, že se snažím žít dobře a vnitřně čistě,
prostě tak, jak Bůh doporučil či přikázal. To je jedna rovina. Pak je to
společenství lidí, kteří také cítí, jestli je něco správné nebo ne, a
chtějí říci svůj názor upřímně vůči nějakému rozhodnutí (k tomu mne
napadá, když kandidát přijde do kláštera a je přesvědčen, že má tak
udělat, stejně o jeho povolání rozhoduje i společenství těch, kdo již tak
žijí, a rozhodnutí může být jiné než jeho), to je další rovina. A pak
následuje asi to nejhlavnější, a to je rovina modlitby, vnitřního
rozhovoru s Pánem.
Když se dva lidé mají rádi, nemusí jeden z nich vždy použít jen větu: Mám
tě rád. Může naznačit takovou věc tisíci způsoby, z kterých to ten druhý
vyrozumí. Stejně i Pán dává různými způsoby najevo svou vůli, dokud to
člověka, promiňte, “netrkne”.
Jak důležitou roli má ve vašem životě Panna Maria?
Váš časopis asi otvírají především lidé, kteří mají vztah k Nebeské Matce.
Je těžké před jejími ctiteli mluvit o vztahu k Panně Marii. Napadá mne, že
bych vlastně chtěla poděkovat každému člověku, který (samozřejmě také
kromě Pána Boha) ctí Pannu Marii. Jsem vnitřně přesvědčena, že Ona je dar
Otce a Syna všem lidem, je takovou ozvěnou Ducha Svatého. Jsem šťastná, že
ji máme, že je skutečnou přítelkyní, Matkou. Já mohu jen nazírat na její
odevzdanost, lásku, mateřství… Je pro mne nevyčerpatelným zdrojem pomoci a
inspirace.
Aleš Dufek
Zemřel P. František Různar
Ve věku 70 let zemřel 15. října 2005 v kroměřížské
nemocnici P. Mgr. František Různar, kanovník Kolegiátní kapituly u sv.
Mořice v Kroměříži a farář v Bílavsku, který byl dlouholetým duchovním
správcem na Svatém Hostýně (1975–1990).
Zesnulý byl pohřben 24. října na lesním hřbitově na našem poutním místě.
Pohřební obřady vykonal za účasti dvaceti kněží olomoucký světící biskup
Mons. Josef Hrdlička.
Josef Pala
Vyhodnocení ankety Matice svatohostýnské
V prvním letošním čísle našeho časopisu byl vložen
anketní lístek s otázkami, jejichž odpovědi by nám mohly pomoci
v rozhodování, co by měla Matice svatohostýnská udělat pro větší
spokojenost návštěvníků našeho poutního místa.
Nedělali jsme si velké iluze o návratnosti, ale z rozeslaných více než
7000 ks se nám vrátilo pouze 326 ks. Přesto se v nich objevila celá řada
cenných podnětů, kterými se bude výbor MSH zabývat.
V anketě bylo položeno celkem 15 otázek a obdrželi
jsme na ně následující odpovědi:
1. Šedesát procent těch, kteří odpověděli, jezdí na Svatý Hostýn vícekrát
než jednou za rok – jsou to tedy poutníci, kteří poměry na Svatém Hostýně
dobře znají (o to více si jejich názoru ceníme).
2. Převážná většina z nich je starších – nad 60 let (73 %).
3. Tito poutníci jsou členy MSH (73 %).
4. Ti, kteří nejsou členy MSH, uvedli jako důvod, že o tom dosud
neuvažovali.
5. Jen 25 % má zkušenosti s ubytováním v poutních domech a považují služby
ubytování za úměrné potřebám, nikdo neoznačil ubytování za nedostatečné,
jako drahé je označilo jedno procento odpovědí.
6. Stravování je využíváno spíš doplňkově (24 %), plně jen 14 %, ceny
úměrné kvalitě (21 %) s dostatečným výběrem (30 %).
7. Se službami WC je spokojeno 91 %.
8. Možnosti pro odpočinek jako vyhovující označilo 62 %.
9. Vysoká spokojenost byla vyjádřena s nákupními možnostmi – náboženské
předměty 98 %, památky a dárky z pouti 97 %.
10. Ke stánkům stávajícím se kloní 53 % odpovědí, 47 % souhlasí s náhradou
novými.
11. S dopravou autobusem na vrchol Svatého Hostýna je spokojeno 49 %,
soukromé povolení ve všední dny využívá 12 %, volný výjezd by uvítalo 19
%.
12. Nabídky duchovních cvičení využívá jen 16 %.
13. Podmínky pro soukromou meditaci považuje za vyhovující 95 %.
14. Podmínky pro pouť a pobyt rodiny s malými dětmi byly oceněny známkou
1,3 (1 – vyhovující, 5 – nevyhovující).
15. Priority pro investice (pořadí):
– dokončení úprav poutních domů
– rekonstrukce stánků a přístup k nim
– zlepšení podmínek pro vozíčkáře
– úprava okolí
– zlepšení podmínek pro delší pobyt skupin i jednotlivců
– zlepšení podmínek pro stravování
– propagace a informovanost
Podnětné jsou i další připomínky a návrhy – vyjímáme ty nejzajímavější:
– doplnit stravování o dietní jídla
– hustější síť odpadních nádob
– lepší dostupnost WC u stánků
– nevhodné plastové židle v bazilice
– informovanost o bohoslužbách u autobusu (časový program)
– prostor pro stravování z vlastních zásob
– možnost přebalení a nakrmení batolat (odpověď – byla v poutním domě č.2
v označené místnosti)
– zrušit průjezd aut a autobusů pod bazilikou
– lepší turistické značení výstupu na Svatý Hostýn
– mobilní záchody u autobusové točny
– více laviček venku
– a řada dalších, kterými se bude výbor MSH zabývat
Děkujeme všem za odpovědi, připomínky i ocenění, že se na Svatém Hostýně
stalo hodně pozitivních změn. Vážíme si toho a je to pro nás povzbuzení do
další práce.
Výbor Matice svatohostýnské
Rok 2005 na Svatém Hostýně
V sobotu 15. října při sedmé svatohubertské pouti
odtroubili trubači OMS Přerov na Svatém Hostýně již tradičně konec poutní
sezony. Neznamená to ale, že se Hostýn ponořil k zimnímu spánku. Letošní
krásné babí léto nás nejenže pozvolna připravuje na zimní měsíce, ale
především přeje pracovníkům firmy RAPOS, kteří provádějí venkovní práce na
opravách poutních domů.
Právě počasí u nás hodně ovlivňuje návštěvnost nejen při poutích, ale
odráží se i na množství ubytovaných. Myslím, že v letošním roce si určitě
nemůžeme na špatné počasí stěžovat. Pokud si vzpomínám, tak všechny velké
poutě letos byly prozářeny sluníčkem, tedy i dobrou náladou a množstvím
lidí. Výjimkou byla tak trochu – již poněkolikáté – pouť Radia Proglas. Že
by se příznivci Proglasu málo modlili? Zajisté si ale i oni od Panny Marie
odnesli to, pro co si k ní připutovali, byť za cenu nějaké oběti.
Velikou oblibu si získává včelařská pouť, která se letos konala již
potřetí. Také nás trošku překvapila velká účast dětí při dětských poutích,
především na konci prázdnin. Je pěkné, když se děti učí před každým
důležitým obdobím si vyprosit požehnání. A začátek školního roku jistě
takovým obdobím je.
Můžeme konstatovat, že čím dál více poutníků využívá naše ubytovací
služby, z čehož máme velkou radost. Jsou termíny, především letní i jarní
prázdniny, které máme dlouho dopředu obsazené a z kapacitních důvodů
nemůžeme všechny zájemce uspokojit. Ale nezoufejte, v příští sezoně bude
v provozu dalších 38 lůžek. Celkem budeme mít tedy k dispozici 163 lůžek,
což by už snad mělo stačit pro všechny zájemce. Máme radost, že jsou u nás
lidé spokojeni a nejenže se vrací sami, ale doporučují nás i svým známým.
To se projevuje na tom, že “Hostýn žije”, ale samozřejmě také po finanční
stránce.
Takže teď už nám zbývá jen zajistit posyp na cestu a vyměnit zimní
pneumatiky na autě a čekat, až paní Zima udělá z Hostýna své království.
Naděžda Nováková, vedoucí hospodářské správy MSH
Svatý Hostýn v roce 2005 a v roce 2006
V letošním prvním čísle Listů svatohostýnských jsme
vás informovali o výsledku soutěže projektů na rozvoj cestovního ruchu ze
Strukturálních fondů Evropské unie. Náš projekt byl zařazen na místo
prvního náhradníka, a proto jsme se přihlásili do druhého kola této
soutěže. Stalo se však to, s čím jsme už nepočítali – jeden z vybraných
projektů odstoupil od realizace a tak jsme byli dodatečně zařazeni na jeho
místo a otevřela se nám cesta pro realizaci všech rekonstrukcí podle
původního přihlášeného projektu. Proto jsme svoji druhou přihlášku stáhli
a začali podnikat nezbytné kroky pro vyřízení všech následných formalit
pro podepsání smlouvy s Řídícím orgánem Společného regionálního operačního
programu prostřednictvím Centra pro regionální rozvoj Olomouc. Přesto, že
oznámení o zařazení do prvního kola jsme obdrželi letos v květnu, dosud
stále není tato smlouva podepsána, jsou však podepsány dokumenty o tzv.
Rozhodnutí.
Prvním krokem bylo prokázání finančního krytí realizace projektu, které
jsme museli řešit uzavřením smlouvy o půjčce u České spořitelny na částku
odpovídající dotaci ze strukturálních fondů EU (peníze z těchto fondů
obdržíme až po realizaci celého projektu). Vzhledem k tomu, že jsme chtěli
zahájit práce už v září 2005, dalším nutným krokem bylo provedení
výběrového řízení v souladu se zákonem o veřejných zakázkách.
Do výběrového řízení se přihlásilo pět stavebních firem a na základě
stanovených kritérií zvítězila firma RAPOS Holešov, se kterou máme velmi
dobré zkušenosti už z několika předcházejících akcí na Svatém Hostýně.
S touto firmou pak byla následně podepsána smlouva o realizaci a jak mohli
vidět poutníci, kteří se zúčastnili posledních poutí, realizační práce
byly zahájeny a intenzivně pokračují a budou pokračovat celou zimu tak,
aby realizace byla ukončena do konce dubna příštího roku. Po tuto dobu
bude přirozeně provoz v poutním domě č.3 omezen, restaurace v poutním domě
č.2 bude uzavřena, o to více bude využíván poutní dům č.1.
Co všechno budeme v rámci tohoto projektu realizovat?
Projekt zahrnuje dokončení rekonstrukce poutního domu č.3 – nový vchod do
poutního domu od stávající restaurace, přístavbu výtahu se schodištěm,
rekonstrukci pokojů a kanceláře MSH v prvním podlaží, recepci, výměnu
střechy a oken v celém objektu. Protilehlý poutní dům č.2 projde celkovou
rekonstrukcí – výměna střechy, všech oken, rekonstrukce všech pokojů
(větší čtyřlůžkové až šestilůžkové pokoje určené zejména pro mladé) ve
druhém podlaží včetně sociálního zařízení (společné WC, umývárny,
kuchyňka). V přízemí budou vybudovány nové WC. Do objektu bude zabudována
nová plynová kotelna (nebyla již více než 10 let v zimě používána pro
ubytování). K tomuto domu přiléhá tzv. Jurkovičův sál, kde se konávají
valné hromady, a tento bude také rekonstruován, včetně přístavku, kde
budou vybudovány WC. V sále bude vyměněna podlaha, střecha, zabudováno
topení, vyměněna okna a bude zde instalováno stálé hostýnské muzeum (na
ochozu i podél stěn v přízemí). Pod sálem budou vybudovány dvě klubovny
pro pořádání menších akcí. Protože se jedná o rozsáhlou akci (řádově kolem
20 milionů Kč), byla uzavřena s profesionální firmou smlouva o stavebním
dozoru, která se již ujala své funkce (pomáhala nám i při výběrovém řízení
dodavatele).
Až přijedete příští rok v létě na Svatý Hostýn, akce by měla být dokončena
– budeme se za to modlit a prosíme i vás, abyste na Svatý Hostýn ve svých
modlitbách pamatovali.
Václav Lednický
Investiční akce duchovní správy
V letošním roce byla a vlastně ještě pořád je
největší investiční akcí duchovní správy na Svatém Hostýně oprava Vodní
kaple. Před dvěma lety jsme provedli parafinové injektáže jako izolaci
proti vzlínající vodě v obvodovém zdivu. Po dvou letech, kdy došlo
k vysušení obvodového zdiva, jsme v letních měsících začali s nahazováním
nové fasády. Práce je to náročná, protože se pracuje s kvalitními
omítkovými směsmi, které vyžadují přesné technologické postupy a nanášejí
se v tenkých vrstvách. Fasáda má také ozdobnou členitost, takže jednotlivé
prvky se nenahazují, ale musí se “tahat” za pomoci různě tvarovaných
stěrek. Ale až budete číst tento článek, fasáda bude již hotová.
V současné době vybíráme její barevnou kombinaci.
Snad ještě počasí dovolí a podaří se dodělat i vnitřní omítky. Dlažbu
zřejmě dokončíme až na jaře. Hned, jak počasí na jaře dovolí, začneme se
stavbou nového venkovního pódia, aby již všechny akce v příštím poutním
období mohly být uskutečněny v novém. Stavba bude postavena na současných
základech provizorního přístřešku, který nevyhovuje jak technickým stavem,
tak architektonicky nezapadá do areálu našeho poutního místa.
Chtěli bychom také začít s opravou “nové křížové cesty” a opravovat
postupně jednotlivá zastavení. Začneme samozřejmě s těmi, která jsou
v nejhorším technickém stavu.
Měla by být také zahájena výměna mozaik na Jurkovičově křížové cestě, a to
hlavně prvním zastavením, které je v havarijním stavu.
Petr Janek, technický administrátor na Svatém Hostýně
Stručně z jednání výboru Matice svatohostýnské
4. listopadu
– Výbor MSH vzal na vědomí zprávu o probíhající rekonstrukci poutních domů
č. 2. a 3.
– Výbor MSH schválil přijetí 13 nových členů (letos bylo přijato již 399
členů).
– Výbor MSH vzal na vědomí zprávu o přípravě budování muzea na Svatém
Hostýně v Jurkovičově sále.
– Výbor MSH schválil Ceník ubytování platný od 1. 1. 2006 ve všech
poutních domech.
– Výbor MSH schválil převod nábytku z poutního domu č. 3 na Velehrad.
– Výbor MSH rozhodl, že původní okna z poutních domů č. 2. a 3 budou
nabídnuta zájemcům k odebrání prostřednictvím Listů svatohostýnských a
Katolického týdeníku.
– Výbor MSH schválil návrh odměn pro zaměstnance MSH za rok 2005.
– Výbor MSH vzal na vědomí zprávu o jednání s dopravci o sjednocení
jízdních řádů na Svatý Hostýn.
– Výbor MSH vzal na vědomí termín nové konfesní pouti zahradníků –
sobota 16. 9. 2006.
– Výbor MSH vzal na vědomí zprávu revizní komise, kterou přednesl její
předseda Ing. Jaroslav Ševčík.
– Ing. Buráň informoval výbor MSH o internetových stránkách Svatého
Hostýna, kde vytvořil stránku v mezinárodní řeči – esperanto. Český
esperantský svaz zaslal poděkování za tuto mimořádnou aktivitu MSH.
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH
Matice svatohostýnská na cestách
Setkání ve Vacenovicích
V pátek 14. října uskutečnila čtyřčlenná skupina výboru Matice
svatohostýnské další ze svých výjezdů za členy MSH do farností. Tentokrát
jsme navštívili Vacenovice. Dostalo se nám srdečného přijetí od důvěrnice
MSH Marie Dobešové před kostelem, kde se v 16 hodin konala mše svatá za
živé a zemřelé členy MSH. Účastnilo se jí více než sto farníků. Převážně
byly zastoupeny babičky, ale nechyběly také děti.
Na začátku mše svaté nás přivítal P. František Adamec. Zpěvem mariánské
písně jsme uctili naši Matičku Svatohostýnskou. Po mši svaté následovala
beseda přímo v kostele. Kupodivu většina přítomných farníků zůstala…
Paní Marie Loučková seznámila posluchače s historií Matice svatohostýnské,
s důvody jejího vzniku a hlavně s její obnovenou činností po roce 1990.
Hovořila také o členské základně MSH a zamýšlela se nad tím, jak získat
nové, mladé členy.
Ing. Václav Lednický hovořil o stavebních rekonstrukcích, které se doposud
na Svatém Hostýně uskutečnily, a o právě probíhající rekonstrukci poutních
domů č. 2. a 3. Posluchači se dozvěděli, že součástí rekonstrukce bude i
vybudování výtahu pro tělesně postižené.
Paní Naděžda Nováková informovala o hospodaření Matice svatohostýnské.
Poděkovala občanům Vacenovic za jejich bohaté příspěvky do fondů MSH a za
půjčky, které vacenovičtí farníci poskytli Matici svatohostýnské.
Na závěr promluvil Mgr. Lubomír Vývoda o propagaci Svatého Hostýna pomocí
moderní informační technologie, jakou je internet. Upozornil farníky na
možnost zakoupení videokazety o Svatém Hostýně a nástěnného kalendáře na
rok 2006.
Vystoupení jednotlivých členů výboru MSH byla propojena společným zpěvem
mariánské písně. Následovala diskuze. Velmi kladně byly hodnoceny např.
exercicie, které vedl otec arcibiskup. Věřící vyznávali svou lásku k Panně
Marii Svatohostýnské. Vyprávěli, jak se jezdilo dříve na nejznámější
mariánskou horu z Vacenovic na kole. Farníci a členové MSH vyslovili
poděkování důvěrnici paní Dobešové za její obětavou práci pro ně i pro
Matici svatohostýnskou. Besedu zakončil požehnáním P. František Adamec.
Lubomír Vývoda
Myslivecká pouť
Letošní myslivecká pouť se mimořádně vydařila – jak
krásnou liturgií, tak počasím, které minulé dva roky moc nepřálo. V
organizaci technické stránky pouti se musely udělat drobné změny – z
důvodů začínající rekonstrukce poutních domů, kdy nebylo možné pro
výstavku mysliveckých exponátů využít Jurkovičův sál. Dále se také
pokazilo auto sokolníkům, kteří měli mít ukázky lovu dravých ptáků. Ale to
byly jen drobnosti, které nic neubraly na zajímavosti této poslední a
určitě jedné z nejkrásnějších poutí.
Pouť byla zahájena, jak tradice velí, před bazilikou vystoupením trubačů a
pobožností u pomníčku sv. Huberta, odkud se průvod odebral do baziliky.
Před vstupem do baziliky se P. Chromeček ptal myslivců nesoucích hlavu
jelena, zda nesou tu mrtvolu do kostela, dostal poučnou odpověď, že to
není mrtvola, ale desaterák, který nám svým parožím připomíná Desatero
Božích přikázání. Poučený otec Jan se vyjádřil, že o tom nečetl ani v
Bibli ani v katechizmu. Jen to dokresluje radostnou atmosféru, která pouť
doprovázela.
V krásně vyzdobené bazilice přednesl olomoucký arcibiskup Jan Graubner
homilii, zabývající se jeho právě skončenou cestou po Srí Lance, kde jako
odpovědný biskup za dílo České katolické charity byl na inspekční cestě.
Vysoce hodnotil práci charitních pracovníků v jejích pomoci místním
občanům a hlavně to, že se jim daří školit místní lidi, aby se sami
podíleli na psychologické pomoci pro lidi postižené přírodní katastrofou,
žijících v hluboké psychické depresi.
Po odpoledním svátostném požehnání následoval působivý koncert komorního
smíšeného sboru COLLEGIUM VOCALE, který přispěl ke slavnostnímu zakončení
poutní slavnosti.
Petr Janek
Kronika
ZÁŘÍ 2005
12. 9. • Prosebná farní pouť ze Starého Města • farní pouť farnosti Břest
16. 9. • Poutníci z Trnavy u Zlína • pouť dvou církevních škol (Odry a
Hradec nad Moravicí)
17. 9. • Farní pouť z Luhačovic a Pozlovic • šest autobusů poutníků z
farnosti Bílovice a Březolupy • dva autobusy poutníků z farnosti Blansko
18. 9. • Autobus poutníků z Rohatce
20. 9. • Tři autobusy poutníků z Místku • farníci z Nového Hrozenkova,
Karolínky a Velkých Karlovic
21. 9. • Děkovná pouť seniorů a Charity z Uherského Brodu • 90 poutníků z
Ostravy-Poruby
22. 9. • Dva autobusy poutníků z Kněždubu a Tvarožné Lhoty
23. 9. • 120 poutníků z Olomouce a Doloplaz
25. 9. • 60 poutníků z farnosti Hluk
28. 9. • Autobus poutníků ze Zlechova
30. 9 – 1. 10. • Františkánská pouť
ŘÍJEN 2005
1. – 2. 10. • Poutní zájezd z polských Katovic
2. 10. • Autobus poutníků z Dolní Bečvy
6. 10. • Pouť starších a nemocných z farností Valašské Meziříčí, Lešná a
Branky
7. 10. • Autobus poutníků z Partutovic
8. 10. • Tradiční dušičková pouť s Mons. Vojtěchem Šímou • poutnící z
Francovy Lhoty a Valašské Senice • poutníci z Lanžhota • poutníci ze
Zborovic a okolí • poutníci z Litovle
13. 10. • Tři autobusy poutníků z Hustopečí nad Bečvou, Černotína,
Bělotína a Špiček
15. 10. • Poutníci ze Šilheřovic • poutníci z Dolního a Horního
Němčí • poutníci z Nové Hradečné, Libiny a Oskavy
21.10. • Zasedala redakční rada Listů svatohostýnských
22. 10. • Poutníci z Rakvic, Přítluk a Charvátské Nové Vsi
27. 10. • Autobus poutníků z Bratislavy • poutníci z farnosti Vendryně
28. 10. • Autobus poutníků z Hodonína • autobus poutníků z Mysločovic
• autobus poutníků z Nových Hradů
LISTOPAD 2005
6. – 8. 11. • Pracovní setkání děkanů olomoucké arcidiecéze s arcibiskupem
Janem Graubnerem a biskupem Josefem Hrdličkou
18. 11. • Na Hostýně napadl první sníh a teplota klesla pod bod mrazu
18. – 20. 11. • Duchovní obnova slovenské farnosti Bolešov u Trenčína
Z vašich dopisů
Pan Ladislav Zapletal z Olšan u Prostějova píše, že
rád čte všechny příspěvky o dění na Svatém Hostýně. Děkujeme za jeho slova
uznání pro naši redakční práci.
Pan Emil Mikala z Brna píše: V Listech svatohostýnských – č. 2/2005 na
straně 11 – jsem uviděl svoji fotografii před 70 lety! Velmi mě to
potěšilo. Posílám pozdrav redakční radě. Děkuji Vám!
Pan Mikala se na snímku sám zakroužkoval (chlapec stojící u Mons. Šrámka)
a xerokopii snímku nám poslal do redakce.
Vybíráme krátkou vzpomínku na putování na Svatý
Hostýn, kterou nám poslal náš dlouholetý dopisovatel František Cigánek
z Přerova.
S láskou a vděčností vzpomínám na život a dílo pana
Rafaela Smýkala z Vlkoše, organizátora děkovných a prosebných rodinných
poutí, konávaných tradičně, vždy přede žněmi, k Ochránkyni Moravy –
k Panně Marii Svatohostýnské. Tato každoroční pěší putování k “Panence
Marii” na Svatý Hostýnek a zpět zanechala v mém srdci tak hlubokou brázdu,
že ji nikdo nerozorá. Mám již na hřbetě skoro 76 let, ale uvedená éra
z mého dětství zůstane natrvalo zapsána v mém nitru zlatým písmem.
Za kuropění, kolem půl páté hodiny ranní, jsme se scházívali “U Strže” u
řeky Moštěnky. Již jako pětiletý chlapec jsem bez větších problémů zvládal
obě cesty. Trasa pouti bývala neměnná. Těsně před obcí Lipová zpravidla
býval náš “první rest” u pramínku křišťálově čiré vody, vytékající ze země
poblíž silnice. Posnídalo se, kuřáci si zabafali a šlo se dál směrem na
Křtomil a Bystřici pod Hostýnem.
V blízkosti bystřického hřbitova jsme obdarovali několik prosebníků,
žebrajících o nějaký drobný peníz na svoji obživu, od “hvězdopravců” jsme
za “trynkgelt” vyslechli předpovědi “co nás čeká a nemine” (aniž bychom
jejich řečem přikládali sebemenší víru!) – od cvičené bílé myšky kejklíře
jsme si nechali “za pár šestek” vytáhnout los k výhře – buď sádrové
opičky, houpající se na gumičce, nebo zrcátko do kapes, či jinou cetku “z
pouti” – a nastoupili jsme do závěrečné fáze poutníků – finišujících
turistickou úzkou lesní stezkou, vedoucí k Vodní kapli. Zde jsme se
osvěžili, opláchli své dolní končetiny, něco málo pojedli a vydali se po
kamenných schodech “na kopec” – k cíli naší pouti – k Panně Marii
Svatohostýnské.
V ambitech jsme si vyhlédli místo na podlaze k noclehu, označili “reservé
od – do”, vykonali jednu z křížových cest s příslušnými modlitbami a
v chrámové lodi jsme se individuálně připravili ke svaté zpovědi. V rámci
rozhřešení jsme vykonali kolem hlavního oltáře zpovědníkem určené modlitby
a zúčastnili se večerní adorace.
V pozdních večerních hodinách jsme se odebrali “na kutě”. Brzy zrána, když
spadla rosa, nás čekalo absolvování druhé křížové cesty, poté návštěva
minimálně dvou až tří bohoslužeb, přijetí Eucharistie a po obědě svátostné
požehnání na zpáteční cestu domů. Do lahví jsme pro naše rodinné
příslušníky načepovali svatohostýnskou vodu, nakoupili poutní
devocionálie, růžence, marcipánová “srdcata” a obrázky, kolem tří hodin
odpoledne ještě jednou navštívili baziliku, nechali si posvětit “památky
z pouti” pro své drahé doma – a vydali jsme se na zpáteční cestu, abychom
za šera dorazili do svých domovů...
Dlužno připomenout, že za celou éru těchto předežňových soukromých poutí,
organizovaných strýčkem Rafaelem Smýkalem k Svatohostýnské Madoně –
nedošlo k žádným zdravotním, či jiným (tzv. technickým) problémům. Vždycky
jsme – pod ochranou Matičky Boží – šťastně zvládli obě cesty, a to i
přesto, že jsme část túry absolvovali naboso…
Ceník ubytování platný od 1. ledna 2006
POUTNÍ DŮM Č. 1
určen pro rodiny s dětmi
1 až 2 noci 3 a více nocí
dospělí 210 Kč 160 Kč
děti do 15 let 105 Kč 80 Kč
POUTNÍ DŮM Č. 2
určen pro skupiny (mládež, skauti, společenství, školy)
1 až 2 noci 3 a více nocí
vícelůžkové pokoje 130 Kč 110 Kč
společné sociální zařízení
spací pytel 70 Kč 50 Kč
POUTNÍ DŮM Č. 3
určen pro duchovní cvičení, jednotlivce
1 až 2 noci 3 a více nocí
jednolůžkový pokoj, 260 Kč 230 Kč
vlastní sociální zařízení
dvoulůžkový 210 Kč 190 Kč
a třílůžkový pokoj
vlastní sociální zařízení
dvoulůžkový pokoj 130 Kč 110 Kč
společné sociální zařízení
přistýlka 70 Kč 70 Kč
Všechny ceny jsou za osobu a noc.
Členové Matice svatohostýnské mají slevu 20 Kč osoba/noc.
Při hromadné duchovní akci poskytujeme slevy – pokoje se společným
sociálním zařízením 100 Kč,
pokoje s vlastním sociálním zařízením 180 Kč.
K ceně je nutno připočítat poplatek obci, který činí 6 Kč.
Bude vás zajímat
Znovu začíná být aktuální otázka hostýnského muzea,
proto prosíme všechny, kdo mají doma nějaké staré předměty s hostýnskou
tématikou a jsou ochotni je věnovat, aby je předali na Matici
svatohostýnské.
Vánoční bohoslužby na Svatém Hostýně:
Mše svaté na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v sobotu 31.
prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve
22.30 hod. je modlitba růžence, ve 23 hod. adorace a ve 23.45 hod. Te Deum
a sv. požehnání.
V zimním období jsou slouženy mše svaté na Svatém
Hostýně:
– všední dny: 7.00, 9.15 hod.
– neděle: 7.00, 9.15, 11.00 hod., každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné
požehnání
Zemřelí členové Matice svatohostýnské
Marie Cábová, Radotín (75 let)
Anna Račická, Dolní Bojanovice (82 let)
Karel Krečman, Přerov (73 let)
Apoléna Hlahůlková, Hroznová Lhota (78 let)
Marie Dohnalová, Želeč (70 let)
Eliška Navrátilová, Napajedla (69 let)
Anna Cmolová, Dolní Němčí (87 let)
Božena Stojaspalová, Dolní Němčí (71 let)
Anna Jančová, Prosenice (95 let)
Marie Matulová, Lubina (87 let)
Emanuel Vlček, Šlapanice (94 let)
Františka Chvílová, Hradčovice (89 let)
Josef Pitrun, Spytihněv (83 let)
Jan Chuděj, Velké Karlovice (94 let)
Karel Parma, Lubina (77 let)
Antonín Pastrnek, Zábřeh (87 let)
|