Listy svatohostýnské

OBSAH

Zahájení poutní sezony a valná hromada MSH
Významná změna ve vedení duchovní správy
Naše blahopřání na společnou cestu životem
Duchovní slovo
Na šesté pouti píšících křesťanů
Usnesení valné hromady Matice svatohostýnské
Kolaudace oprav poutních domů
Návštěva hejtmana Zlínského kraje na Svatém Hostýně
Z historie našeho poutního místa
Via romea slavorum (Slovanská cesta do Říma)
Stručně z jednání výboru MSH – 14. 6. 2006
Vysílá nová křesťanská televize NOE
Vzpomínka na sestru Ancillu Vierikovou
In memoriam Stanislava Vrby
Zemřelí členové Matice svatohostýnské
Celonárodní včelařská pouť na Svatém Hostýně
První společná pouť Radia Proglas a TV NOE
Kronika
Honzíkovo dobrodružství
Bude vás zajímat
Naše poděkování

Zahájení poutní sezony a valná hromada MSH

Na první květnovou neděli se konala na Svatém Hostýně valná hromada Matice svatohostýnské. Účast byla hojná. Prezentovalo se 245 členů MSH. Jednání zahájil společnou modlitbou olomoucký arcibiskup Jan Graubner. P. Jan Chromeček shrnul ve svém úvodním slově své jedenáctileté působení na Svatém Hostýně.
Zprávu o plnění úkolů stanovených na poslední valné hromadě přednesla Marie Loučková. Během uplynulého období přibylo 287 nových členů MSH a zemřelo 34 členů. V hlavní zprávě o činnosti výboru MSH seznámil všechny přítomné její předseda Mgr. Aleš Dufek s průběhem rekonstrukce poutních domů na Svatém Hostýně. Poděkoval hospodářské správě MSH, duchovní správě, otci arcibiskupovi, poslankyni Ing. Šojdrové, ministru Ambrozkovi a náměstku hejtmana Zlínského kraje panu Jurčíkovi za pomoc při budování na Svatém Hostýně. Dále informoval o vybudování betonových stánků na Svatém Hostýně, které časem nahradí stánky dřevěné, jež nevyhovují hygienickým normám. Zmínil se o snaze vybudovat lanovou dráhu z Chvalčova na Svatý Hostýn.
Zprávu revizní a kontrolní komise přednesl její předseda Ing. Jaroslav Ševčík. Ve svém vystoupení ocenil práci výboru při zabezpečení rekonstrukce poutních domů a zhodnotil kladně hospodaření s hmotným i nehmotným majetkem MSH.
V diskuzi vystoupilo deset členů MSH. Poslankyně Ing. Šojdrová vyjádřila svou podporu k obnově zeleně na Svatém Hostýně a kladně se vyjádřila k vybudování lanovky na naše poutní místo. Technický administrátor Petr Janek, člen výboru MSH, hovořil o práci duchovní správy. Zmínil dokončení opravy křížových cest a ocenil pomoc mládeže z Rajhradu. Členka výboru Marie Loučková oznámila, že členská základna Matice svatohostýnské má 6981 členů. Pan Zajíček ze Studénky kritizoval špatnou dostupnost Svatého Hostýna a navrhoval rozšíření silnice a parkovišť na Svatém Hostýně. Na tento podnět reagoval otec arcibiskup, který seznámil přítomné s vysokou finanční náročností budování většího parkoviště. Ing. Václav Lednický informoval o vydávání Listů svatohostýnských, o tisku kalendáře na rok 2006 a jednolistového kalendáře na rok 2007. Ing. Ivo Buráň vystoupil s příspěvkem o nově vznikající křesťanské televizi NOE, která bude ve svých vysíláních propagovat Svatý Hostýn. Diskuze byla uzavřena poděkováním členkám MSH ze Zubří, které tradičně pohostily valašskými frgály všechny přítomné.
V závěrečném vystoupení vyjádřil otec arcibiskup Jan Graubner poděkování za štědrost a podporu ze strany členů Matice svatohostýnské, zmínil potřebu pečovat o staré, osamocené lidi a vyjádřil naději, že se všichni budeme ve svých domovech starat o kapičky a boží muka. Jednání valné hromady MSH pak zakončil požehnáním.
Lubomír Vývoda

Významná změna ve vedení duchovní správy

Nejznámější moravské poutní místo Svatý Hostýn má jednu svoji zvláštnost. Ač zde trvalé bydlí několik jezuitských kněží, přesto tady není farnost. Je zde pouze duchovní správa. Duchovní správce je zároveň rektorem baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Jezuitskou komunitu vede superior.
Od 15. 5. 1995 byl duchovním správcem na Svatém Hostýně P. Jan Chromeček, SI (1932), který tuto službu na Svatém Hostýně ukončil k 1. 6. 2006, odkdy zde působí jako kaplan. Novým duchovním správcem nejnavštěvovanějšího poutního místa v České republice byl jmenován P. Ing. Jiří Šolc, SI (1945), který je zároveň superiorem hostýnských jezuitů.
Josef Pala

Naše blahopřání na společnou cestu životem

Většina našich poutníků, kteří navštíví kancelář Matice svatohostýnské, se zde zpravidla setká s vyšší usměvavou mladou dívkou. Málokdo zná její celé jméno, pro všechny je to Lenka. Na Svatém Hostýně pracuje jako administrativní pracovnice od dubna 2000, předtím zde vypomáhala již od svých 17 let jako studentka na letních brigádách.
Myslím si, že dnes už je zbytečné připomínat její příjmení (Jakubcová), které se ostatně špatně pamatuje, protože slečna Lenka se 3. června stala paní Kocurkovou. Právě v tento den totiž uzavřela ve farním kostele v Bystřici pod Hostýnem sňatek s Radimem Kocurkem z Hovězí.
Na nové společné cestě našim novomanželům přejeme hodně trpělivosti, lásky a Božího požehnání na přímluvu Panny Marie Svatohotýnské.
Josef Pala

Duchovní slovo

Chléb života, chléb z nebe
Třetí církevní přikázání zní: Přijmout svátost oltářní alespoň v době velikonoční! Můžeme se ptát jako malé děti: A proč? My ovšem máme vědět proč. Pročítejme 6. kapitolu evangelia sv. Jana: Židé proti němu reptali, že řekl: ” Já jsem chléb který sestoupil z nebe.” Nebo verš 52: Začali se přít: ”Jak nám může tento člověk dát jíst své tělo?” – Ježíš jim řekl: ” Ano, skutečně, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.”
Je to tedy pravá církev Kristova, když věří jeho slovu a zavazuje nás k úkonu, bez kterého nelze dojít spásy. Dnes se snadno můžete setkat s lidmi, kteří se tomuto tajemství posmívají, nebo nás dokonce litují, že jsme tak zaostalí a ještě v něco takového věříme. Falešně se domnívají, že jsou moderní a pokrokoví. Ve své neznalosti a nevěře jsou starobylí a zaostalí už dva tisíce let. Jen čtěte verš 60 a další: Tehdy mnoho učedníků, když to slyšeli, si řeklo: “To je tvrdá řeč, kdo ji má poslouchat?” Ježíš věděl, že jeho učedníci proti němu reptají, a proto jim řekl: “To je vám kamenem úrazu? Co teprve až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život je duch, tělo samo není k ničemu. Má slova jsou duch a život.”
Tyto dvě poslední věty jsou zásadní odpovědí a uvedením do Božského tajemství. Neškodí uvědomit si, že na to vše lidský rozum sám o sobě nestačí, že je to tajemství víry a Boží dar. Tak to připomíná Ježíš, když čteme verš 65: ”Proto jsem vám říkal, že nikdo nemůže ke mně přijít, není-li mu to dáno od Otce.”
Dar od Otce – Tajemství víry! To slyšíme denně i ve mši svaté. Jeden mladík mi kdysi namítl: ”Vy učíte, že víra je dar, něco jako talent. Nemůžu tedy zato, že nevěřím!” Děti - vizionáři v Medžugorji byly překvapeny sdělením Panny Marie, že nevěřící nejsou bez viny, když nevěří: Člověk je stvořen pro věčnost! Když jde o pozemské hodnoty, majetek, živobytí, kariéru, vynaloží všechno úsilí o to, aby svůj pozemský život zabezpečil. Bůh obdařil rozum a duši člověka duševními a duchovními schopnostmi a ty ho činí zodpovědnými za poznání věčného života. Člověk je povinen usilovat o poznání posledního cíle člověka a zabezpečit si jeho dosažení.
Bůh je Láska - píše sv. Jan. I zkušenost nám potvrzuje, že daru víry od Otce se dostává především tomu, kdo má čisté a otevřené srdce. Jenom rozum nestačí! Tak to dotvrzuje i Pán Ježíš, když prohlašuje: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. (Mt 5,8)
Pane Ježíši děkujeme ti za dar víry a za Chléb pro naši duši, za Chléb života.
P. Jan Chromeček, SI

Na šesté pouti píšících křesťanů

Nejprve jsme se sešli na poutní mši svaté v bazilice Panny Marie Nanebevzaté, kterou sloužil P. Jan Chromeček. I v kázání vzpomněl úlohu psaného slova pro obnovu víry v naší společnosti. Potom jsme se jako obvykle odebrali do poutního domu, kde byl pro nás připravený společný oběd. Po zahájení modlitbou cinkly číše aperitivu, každý si naléval z mís polévku a – už obsluha roznášela řízky se salátem, na který se těšíváme jako na zdejší výbornou specialitu. Po modlitbě po jídle se rozproudilo živé veselí – vždyť třetina přítomných poutníků je tu pokaždé od první pouti.
Organizátor poutí, Karel Vysloužil, překvapil všechny nejmenší knížečkou, do jaké se na šesti listech vešlo to, co je základem vědomostí pro každého věřícího, ale i informací pro ty, kteří z tak zvané vzdělanostní vrstvy společnosti se zcela nezaujatě a v krátkosti dozví o Boží pravdě, ponaučí se o kráse a potřebnosti ctností v životě člověka, a také o přikázáních a doporučeních církevních. Opakuji – ta úplnost je v knížečce o rozměru 7,5 krát 8 cm. Je vhodná do náprsních tašek a dámských kabelek. A také ke snadnému zapamatování již od dětského věku – což teprve pro dospělé!
Knížečka je ve dvou provedeních. Poutníci ji dostali v dárkové podobě, tj. v tvrdých deskách s plátěným potahem červeno-fialové barvy (kardinálské, některé napadlo). Pro šíření v tisícových nákladech je knížečka ze zesíleného bílého papíru.
Už brzy po návratu z pouti se u mne ozývaly telefonické požadavky, kdy první týden byl uzavřen číslem deset tisíc. Hned jsem to číslo oznámil tiskárně v Přerově. Přátelé z Brna mně telefonovali, že P. Josef Koláček, jemuž ji podarovali a odváží si ji do Vatikánu, zanechal vzkaz, že takovým poutníkům přijde v příštím roce, dá-li Bůh zdraví, sloužit mši svatou na Svatý Hostýn. Prvotní úspěch snad nejlépe vyjádří zakázka křesťanského podnikatele, který požádal o 50 kusů knížeček v dárkovém provedení - bude je posílat k Novému roku 2007 svým obchodním partnerům. Už zbývá jen dodat, že na zadní straně jsou dvě slůvka: vděční poutníci – taktéž maličká. Je tím vyjádřeno, že tento plod šestiletých poutí je darem, kdy naše prosby při mši svaté a ve vyjádření zněly: Pane, dej nám osvícení mysli, jak se dostat se slovem hlouběji do společnosti, Pane, dej nám rozsévačů napsaného slova! K radosti, již máme, co si lze přát více, než Boží požehnání naší vytrvalosti. Všem podílejícím se na tomto díle kéž Bůh bohatě zaplatí svou milostí!
Karel Vysloužil

Usnesení valné hromady Matice svatohostýnské

Valná hromada schvaluje:
– zprávu o činnosti a hospodaření MSH za rok 2005
– zprávu revizní komise
– zúčtování hospodářského výsledku za rok 2005 ve výši 1 913 849 Kč jako nerozdělený hospodářský výsledek minulých let
Valná hromada ukládá výboru MSH:
– zajistit dokončení stavebních prací na opravách poutních domů a jejich financování
– projednat možnost výjezdu na Svatý Hostýn osobními auty ve všední dny i zlepšení způsobu dopravy veřejnými prostředky

Kolaudace oprav poutních domů

Na Svatém Hostýně se 23. května konalo kolaudační řízení, které tímto oficiálně ukončilo realizaci projektu oprav poutních domů, jež byly realizovány za podpory Evropské unie a Ministerstva pro místní rozvoj ČR, jak jsme vás informovali v minulých číslech našeho časopisu. Kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci 31. 5. 2006.
Tímto aktem byla ukončena významná etapa celého projektu, nyní můžeme po předložení závěrečné zprávy požádat, aby nám byly finanční prostředky z evropského fondu SROP vyplaceny a následně budou vráceny České spořitelně, která nám je pro tento účel půjčila.
V průběhu kolaudačního řízení se však na poutních domech ještě intenzivně pracovalo. Firma RAPOS dokončovala práce, které nebyly do původního projektu zahrnuty – na opravách fasád poutního domu č. 2 a 3 a také tzv. Jurkovičova sálu. Tyto práce měly být dokončeny do konce června, a tak v době, kdy dostane toto číslo Listů svatohostýnských, bude Svatý Hostýn již opět místem ticha a opravené objekty budou zářit čistotou s novými “kabáty”. Je třeba konstatovat a děkovat Panně Marii, že se podařilo velkolepé dílo.
V hlavním poutním domě č. 3 je nové vstupní schodiště kolem přistaveného výtahu, který umožňuje pohodlný vstup do všech jeho poschodí všem tělesně postiženým i starším návštěvníkům. Po vstupu do budovy je uvítá nová recepce, ke které přiléhají nové kanceláře hospodářské správy Matice svatohostýnské. Celé první podlaží bylo totálně rekonstruováno, jeho nové pokoje jsou vybaveny samostatným sociálním zařízením ve stejné kvalitě, jako již dříve rekonstruované druhé podlaží. V celém objektu byla vyměněna stará, původní okna, krytina střechy byla vyměněna za měděnou.
Výměna oken a krytiny střechy byla provedena i u protilehlých objektů, tj. poutního domu č. 2 a u Jurkovičova sálu. Poutní dům č.2 prošel také totální rekonstrukcí, je nyní připraven přijmout poutníky, zejména mladé generace v nových pokojích, nové sociální zařízení je společné, doplněna byla i společná kuchyňka s jídelnou. V přízemí byly vybudovány nové toalety, restaurace byla rozšířena o salonek.
V Jurkovičově sálu byla vyměněna podlaha, v přilehlém přístavku byly vybudovány nové toalety, zavedeno ústřední topení s novou kotelnou, sál byl vybaven skříněmi pro postupnou realizaci hostýnského muzea. Pod sálem byly zrekonstruovány dvě klubovny s novým sociálním zařízením.
Nyní je přáním nás všech, aby opravené objekty dobře sloužily všem návštěvníkům Svatého Hostýna, aby byly hodně navštěvované a hlavně, aby pobyt v nich přinesl jejich obyvatelům potřebnou pohodu pro načerpání nových sil, pro které přišli na Svatý Hostýn prosit a nebo děkovat za všechny přijaté Boží dary.
Václav Lednický

Návštěva hejtmana Zlínského kraje na Svatém Hostýně

Při příležitosti výjezdního zasedání Rady Zlínského kraje v Brusném pod Hostýnem navštívil 20. dubna naše poutní místo hejtman Zlínského kraje Libor Lukáš v doprovodu několika členů Rady Zlínského kraje.
Návštěva byla předen ohlášena, hejtman a přítomní radní vyslovili přání seznámit se krátce jednak s bazilikou a také s poutními domy a s postupem prací na jejich rekonstrukci. Doprovod jim dělal za duchovní správu rektor baziliky P. Jan Chromeček a technický administrátor Petr Janek, za Matici svatohostýnskou její předseda Mgr. Aleš Dufek, místopředseda Ing.Václav Lednický a vedoucí hospodářské správy Naděžda Nováková.
Hejtman a jeho doprovod si nejdříve prohlédli hostýnskou baziliku s průvodním slovem P. Chromečka. Poté následovala prohlídka poutního domu č. 3, zejména se seznámili se stavem a rozsahem prováděných oprav. Pak následovala prohlídka již zrekonstruovaného poutního domu č.1, kde hosté ocenili celkovou úroveň provedených oprav a nabídky ubytování pro rodiny s dětmi. Závěrem návštěvy se všichni přítomní sešli ke krátké besedě, při které zástupci MSH informovali hosty o její celkové činnosti a službách, které toto sdružení poskytuje poutníkům a návštěvníkům Svatého Hostýna.
Hejtman Lukáš konstatoval, že vedení Zlínského kraje má povinnost podporovat zachování tohoto významného kulturního dědictví pro další generace a vyslovil se pro podporu úsilí pro zvelebování tohoto místa. V diskuzi se hovořilo i o zlepšení dopravní dostupnosti – možnosti povolení výjezdu soukromých vozidel v pracovní dny i o návrhu vybudování lanovky z Chvalčova.
Václav Lednický

Z historie našeho poutního místa

Hornická kaple na Svatém Hostýně
Na konci 13. století se řemeslníci stejné profese sdružovali v náboženská bratrstva pod ochranu zvoleného světce a jejich patrona. Z těchto náboženských spolků se postupně vyvinulo cechovní zřízení, tzv. cechy, které dbaly na úroveň řemesla, dohlížely na kvalitu práce a výroby i na svoje členy, zvláště na učedníky a tovaryše.
Členové jednotlivých cechů považovali za svou čest i povinnost si podle patronátu zvoleného světce a podle svých možností vybudovat alespoň kapli, která by byla jeho ochraně zasvěcená. Mezi nábožensky nejhlouběji založený cech patřili havíři, což jistě souviselo s jejich mimořádně těžkou a náročnou prací pod zemí, v dřívějších dobách spojenou se zvlášť velkým nebezpečím. Vypovídá o tom i dosud známý starobylý pozdrav havířů ”Zdař Bůh”, jímž havíři stručně vyjadřovali zasvěcení své těžké práce Bohu, prosíc zároveň o jeho pomoc a ochranu. Důkazy o hornické zbožnosti nacházíme v hornických oblastech, např. v Příbrami, Jihlavě, Kutné Hoře aj. Svědectví o tom podávají např. i hornické stanovy. V zákoníku jihlavských kovkopů čteme mimo jiné i toto: Všichni jsme se jednomyslně a zbožně usnesli, že každý, kdo by se rouhal Bohu a Panně Marii a nebo svatým, nebo pohrdal sv. svátostmi, má po 7 neděl s řemenem okolo krku před průvodem bos byti veden okolo farního kostela a po těchto 7 dní se postiti o chlebě a vodě a v tomto čase se nesmí ukázat v žádném jiném kostele.
Písemné doklady o dolování na Svatém Hostýně pocházejí již ze 16. století (bystřická matrika 1606). Zvláštní právo k dolování stříbra v hostýnských dolech s osvobozením od zeměpanské daně dostal na 10 let od císaře Ferdinanda I. pan Jiří Žabka z Limberku se svým synem Burianem 25.ledna 1544. V kryptě bystřického kostela byl pochován další bystřický pán, Přemek z Víckova, o němž bylo známo, že se také věnoval dolování na Hostýně, jako i luteránský pán Václav Bítovský z Bítova, který obnovil dolování železa za Hostýnem. O dolování svědčí rovněž dvě staré mapy, Komenského – z roku 1627, a Dworzakova mapa moravská z roku 1677. Na své známé mapě Moravy vydané v Amsterodamu uvedl Komenský horu Hostýn pod jménem “Hosteyn mons”, s připojeným označením “aurifodinae” – čili zlaté doly. O nálezech zlata a dolování železa v hostýnských horách se patrně dověděl za svého pobytu v nedalekém Přerově, nebo v nepříliš vzdáleném rodišti v Nivnici. Zprávy o výskytu vzácných rud kolovaly mezi zájemci už i začátkem 16. století, jak vysvítá ze spisu Joachima Seculy z Frýdku z roku 1560. V jednotlivých statích shrnuje zprávy ústní, od očitých hledačů kovů, ale také písemné, i starší, dokonce až z roku 1512. O hostýnské hoře se ve svém spise zmiňuje dvakrát.
Pod Hostýnem nad vsí Slavkovem u staré ptačí léče při cestě pod vrstvou bláta má být stříbrná ruda, na jedné straně jako cín, na druhé jako to, co má být. Zde se nachází jáma tudy, kde se jde ze vsi Slavkova do kostelíka na hoře Hostýně, u cesty po levé ruce a musíš to brát železným nástrojem.
K tomu dodáváme, že jednomu místu u obce Slavkov se skutečně říká ”na šachtách”. V Seculově popisu je i druhá zmínka o tom, jaké poklady jsou k nalezení poblíž Hostýna: Tam, kde se jde od Chvalčova, je bažina nebo močál a v něm bílý písek jako obilná zrna a v tomto písku se nalézá arabské zlato. O zdejším dolování píše i Tomáš Pešina v roce 1677 v knize “Mars
Moravicus”: Neschází na Moravě zlata a stříbra, ačkoliv za naší doby obyvatelé si dolování nehledí, než za časů našich předků oplývala množstvím zlatých žil hora Hosteyn při pilném a horlivém hledání.
Také v rukopisných zlomcích Jiřího Středovského mluví skalický měšťan Jan Záhorský k roku 1687 o hostýnských valech, táhnoucích se kolem kostela a o jakési ”železné bráně” a tvrdí, že jak na temeni, tak i na úpatí hory docela dobře poznal ještě sedm zlatých a stříbrných štol. O tamních dolech svědčí i jistý kněz Václav, jehož údaj a popis se pojí s rokem 1697, kdy působil na ježovské faře, kde se zachoval jeho záznam, a sám prý se zabýval dobýváním zlata na Hostýně. K úplnosti zpráv o hostýnském dolování patří zmínka ve známém “Atlasu austriacus”, kde v oddíle “Starý a podzemní zeměpis” uvádí anonymní autor dva plány stříbrných dolů a jeskyně u Hostýna na Moravě v hradišťském kraji.
V roce 1789 připomíná Hostýn jako “horu důlní, vedle dolů chvalčovských a rusavských” Jan Tadeáš Peithner: Blízko hradišťského kraje leží městečko Bystřice, kdysi proslulé svým horským údolím bohatým na kovy. Horou zlatonosnou nazývá Hostýn v roce 1790 i moravský historik Alois Hanke. A v roce 1794 napsal František Josef Schwoy v “Topografii markrabství moravského”: V dřívějších dobách byly v provozu u Bystřice, jmenovitě na hoře Hostýně a v přilehlých horách u vesnic Chvalčov a Rusava velmi výnosné doly.
A. V. Šembera roku 1841 potvrzuje, že “za starších časů kopávalo se na patě Hostýna zlato a stříbro. Nyní podává schudlý Hostýn chudou obživu vápeníkům, uhlířům a pastýřům”. Nepřímým důkazem o dolování na Hostýně je i okolnost, že roku 1663 bylo jakémusi Melchiodoru Langovi dolování na Bystřicku zakázáno. Rovněž je dokázáno, že železná ruda se nacházela i v okolí rusavském a v Rajnochovicích. Ve druhé polovině 17. století měl na kelčském panství olomoucký biskup železárnu, kterou si od něho pronajal podnikavý a v hutnictví zkušený Šimon Ondřej Senft, který pracoval ve službách olomouckého biskupa Karla Lichtenštejna jako důlní inspektor. V Rajnochovicích, kde byla vysoká pec a hamr, vyráběl také ocel, což nutně předpokládalo vhodnou rudu v blízkém okolí Kelčského Javorníka. Senft podnik provozoval do konce roku 1699, kdy odešel do železáren v Adamově a Blansku.
Zprávy o důlním podnikání na Hostýně se ještě několikrát objevují v 18. století. Takže není pochyb o tom, že pokusy těžit stříbro a zlato zde určitě byly, ale s jakým úspěchem se zde dolovalo, nevíme.
Jak bylo zvykem u hornického cechu jinde, tak tomu jistě bylo i na “zlaté hoře hostýnské”, že si horníci buď vybudovali svoji kapli a nebo převzali starou, ještě z dob cyrilometodějských, a zvolili si ji za svoje cechovní shromáždiště. Snad byli i tito horníci udržovateli staré hostýnské tradice, strážcové pamětí a ctitelé Ochránkyně – Panny Marie. V “horních vsích”, dnes už zaniklých – i na Hostýně – se rozkládaly kolonie dřevěných havířských domků a chýší z doby, kdy se těžební šachty táhly různými směry hostýnským masivem. Z té doby se uchovala pověst o zachráněném horníku, který zabloudil ve spleti podzemních chodeb. Bystřický pán Přemek z Víckova (1555), kterému se přisuzuje stavba kaple na Hostýně, se stal pravděpodobně pouze jejím obnovitelem, protože i bystřický farář v roce 1633 ji nazývá starým kostelem. Ze všech dostupných materiálů a zpráv můžeme usuzovat, že hostýnská kaple nebo malý kostelík byl skutečně hornickým, kde si po několik staletí vyprošovali horníci ochranu a požehnání ke své práci.
Olga Kozlová

Via romea slavorum (Slovanská cesta do Říma)

Tři poutníci, 63letý Alain z Francie (lékárník v důchodu a nyní spolupracovník ve farnosti) a manželé Serge a Huguette (64letý bývalý kriminalista, 65letá profesorka) z kanadského Québecu se 21. dubna vydali pěšky z Varšavy do Říma. Jdou po takzvané VIA ROMEA SLAVORUM, což se dá přeložit Římská cesta Slovanů, tedy Slovanská cesta do Říma. Měří dva tisíce kilometrů a vede z Varšavy přes Čenstochovou, kde se připojují poutníci z Krakova, pak přes Velehrad, kde se připojují poutníci z Levoče a Prahy (aspoň tak to měli ve svém francouzsky psaném poutním průvodci). Pokračuje přes Vídeň a starobylé opatství v Gurku, kde se napojují poutníci z Maďarska. Druhý tisíc kilometrů se jde přes Benátky a celou Itálii.
Na Moravu (přesněji do Moravskoslezského kraje) vstoupili v Českém Těšíně, v neděli 14. května večer už byli v Bystřici pod Hostýnem. Byl však takový liják, že když se na městské policii ptali, kudy se jde na poutní místo, strážníci jim nic nevysvětlovali a hned je autem odvezli až k bazilice na Svatém Hostýně. Byli srdečně přijati v poutním domě a ráno se zúčastnili mše svaté, při které mohli slyšet kázání ve své mateřštině. Po srdečném přijetí na faře sestoupili přímo ”dolů” s tím, že takové klesání ještě nezažili. Pak šli přes Kroměříž, kde je přijali na Arcibiskupském gymnáziu, a Velehrad do Hodonína, kde s nimi místní noviny udělaly pěkný rozhovor. Přes Mikulčice, kde zažili Velkomoravský den, pořádaný místní školou, došli do Břeclavi a v Poštorné opustili v sobotu 20. května naši vlast.
Všude na cestě prosí své hostitele o razítka, protože na způsob poutníků do Compostelly (kde už také byli) si chtějí v Římě vyžádat potvrzení o tom, že došli Slovanskou cestou. Zřejmě to bude první, které vydají pro tento směr. Manželé Serge a Huguette už mají potvrzení s číslem 1 a 2 pro takzvanou Francouzskou cestu do Říma, která začíná v Canterbury v Anglii a vede přes celou Francii Švýcarsko.
Do Říma mají poutníci dojít 10. července. Přejeme šťastnou cestu a ochranu Panny Marie, Průvodkyně na cestách, a též svatých patronů Evropy, Benedikta, Cyrila a Metoděje, které na své cestě zvlášť uctívají.
P. Jan Peňáz, děkan ve Velkém Meziříčí

Stručně z jednání výboru MSH – 14. 6. 2006

– Firma RAPOS nabídla smlouvu o dílo na dokončení oprav poutních domů č. 2 a 3 v celkové částce 4 600 000 Kč bez DPH. Výbor MSH schválil rozsah prací dle této smlouvy a doporučil předsedovi MSH k podepsání.
– Výbor MSH schválil žádost, kterou vypracoval Ing. Václav Lednický - na Zlínský kraj – odbor kultury – na dotaci Muzea na Svatém Hostýně.
– Výbor MSH schválil umístění poštovní schránky na dopisy pro poutníky v místě autobusové zastávky u turistické mapy.
– Výbor MSH schválil žádost Ing. Tomáše Svačiny z Českomoravského sdružení pro ochranu přírody na vybudování dvou zastavení naučné stezky na Svatém Hostýně.
– Výbor MSH předběžně schválil umístění dalekohledu v rozhledně na Svatém Hostýně.
– Výbor MSH schválil vstup MSH do občanského sdružení “Místní akční skupina Podhostýnska”.
Lubomír Vývoda

Vysílá nová křesťanská televize NOE

Velký sen se nám splnil! Máme křesťanskou televizi! Ano, 10.května 2006 začalo vysílání nové televizní stanice NOE. Zatím vysílá ve zkušebním provozu každý den od 8 hodin ráno do 12 hodin a večer od 6 hodin do půlnoci. A protože mám na našem domku instalován satelit pro příjem českých veřejnoprávních programů (ČT 1, ČT 2 a Prima – ty jsou ale kódovány, a je potřebná dekódovací karta), hned jsem si novou stanici naladil. Přesto, že nová stanice je zatím skutečně v počátečním stádiu s řadou technických potíží, jsem nadšen. Vůbec mi nevadí, že se programy zatím velmi často opakují. Na obrazovce můžeme vidět tváře pracovníků Proglasu, které jsme dosud znali jen z rádia, protože Radio Proglas s ostravským televizním studiem TELEPACE, které vysílání zabezpečuje, úzce spolupracuje.
Co nová televize vysílá?
Jedním z pořadů, který se v prvním týdnu několikrát vysílal, byla kazeta Rok na Svatém Hostýně, kterou ostravské studio Telepace natočilo v roce 2003, pak poutavý byl film o otci Šuránkovi, nebo o sv. Janu Sarkandrovi. Mohli jsme shlédnout záznamy setkání mládeže se Svatým otcem Janem Pavlem II., setkání mládeže na Svaté Hoře, přímý přenos z návštěvy Svatého otce Benedikta XVI. v Polsku, reportáže o činnosti různých charitních organizací u nás i v zahraničí a řadu dalších zajímavých dokumentů. Každý týden vysílá studio převzatý zpravodajský pořad z vatikánské televizní stanice Telepace o událostech v uplynulém týdnu v křesťanském světě. Další rozvoj záleží na tom, jaké podmínky vytvoříme nové televizi my, diváci, jak bude štědrá naše ruka, aby se mohl rozšířit počet spolupracovníků (zatím vysílání zabezpečuje pouze 10 pracovníků), aby bylo možno nakupovat další pořady a natáčet další reportáže – a to vše potřebuje finance. Ale máme výjimečnou příležitost, šanci, kterou nesmíme promarnit!
Co potřebujeme k příjmu TV NOE?
Satelitní přijímač (parabolická anténa a přístroj pro převod signálu do běžného barevného televizoru). Vysílání není kódováno, není tedy zapotřebí dekódovací karta a tedy přístroj může být ten nejjednodušší. Na tento přijímač můžete pak poslouchat přes televizi i Radio Proglas, programy Českého i Slovenského rozhlasu, slovenské rádio Lumen, rozhlasovou stanici TWR. Pokud si ale pořídíte dražší přístroj pro dekódovací kartu, pak můžete přijímat i české, případně i slovenské veřejnoprávní televizní programy (příjem je pak bez poplatků).
Tak tedy neváhejte a staňte se členy Klubu přátel Telepace a TV NOE! Více informací najdete na www.telepace.cz nebo www.tvnoe.cz
Václav Lednický

Vzpomínka na sestru Ancillu Vierikovou

V letošním březnovém čísle Listů svatohostýnských jsme uveřejnili fotografie řeholních sestřiček, které v současné době pracují na Svatém Hostýně. Nikoho tehdy nenapadlo, že v dalším čísle budeme už jenom vzpomínat na sestru Ancillu Vierikovou.
Narodila se v den památky Panny Marie Karmelské 16. července 1946 v Liptovské Lúžne na Slovensku. Zbožné rodiče Viktora a Emilii Vierikovy překvapila tehdy dvojčata. Chlapec nepřežil, naživu zůstala jen dceruška, ale ta měla elán za oba. Radost zůstala i později trvalým rysem její povahy. Na křtu svatém jí dali rodiče jméno Božena.
Po ukončení školní docházky pracovala čtyři roky ve zdravotnictví a pak odešla do bavlnářské továrny v Banské Bystrici. Bydlela v podnikovém internátě. Tam se seznámila s věřícími děvčaty, která žila víru díky společenství vedenému horlivým knězem. Několikrát se zúčastnily i tajně organizovaných duchovních cvičení. Pán jim dával poznat, že jen On dá pravý pokoj každému srdci a také, že z obětí pramení radost. Na radu jednoho kněze požádaly tři kamarádky z internátu o přijetí k Milosrdným sestrám sv. Kříže na Moravě. Doma nemohly říci rodičům ani slovo. Byl červen 1971 a po krátkém období Pražského jara začínala nová vlna útlaku církve. O svátku sv. Václava téhož roku se konala v Choryni obláčka. Boženka přijala řeholní jméno Ancilla. Slavnost svatých slibů se konala 31. prosince 1972. Brzy bylo zapotřebí mladých sester na Svatém Hostýně a tak se v srpnu 1974 stalo naše poutní místo pro sestru Ancillu na dvanáct let místem duchovního zrání. Pracovala na oddělení duševně postižených dětí. V každém viděla Pána Ježíše a měla všechny ráda. Říkávala: “Pro Pána není člověku nic zatěžko. Dětem jsme měly vynahradit maminku, učitelku i vychovatelku a poskytovat zdravotní péči. Když se vytvoří pěkné společenství, není nic těžké. Je k tomu zapotřebí jen lásku a trpělivost.”
Po nuceném odchodu řeholních sester z ústavu na Svatém Hostýně přešla sestra Ancilla v říjnu 1986 do Choryně, kde konala různé práce v domě. O víkendu jezdila na Svatý Hostýn, aby sloužila poutníkům jako zdravotní služba. Od dubna 1988 pracovala již trvale na Svatém Hostýně jako sakristiánka. Uchovala si velkou úctu k Matce Boží. Ráda zdobila oltáře, ráda Panně Marii zpívala. Povinností jí přibylo, když se stala představenou malého sesterského společenství. Nikdy si nestěžovala. Přála si dosloužit u Panny Marie, kde strávila posledních 18 let života. Byla vyslyšena. Zemřela 13. května, kdy si církev připomíná památku Panny Marie Fatimské.
Marie Loučková

In memoriam Stanislava Vrby

Opožděně se dovídáme na Svatém Hostýně o tom, že náš milý spolupracovník a věrný poutník odešel na věčnost. Zbožnost spojená s obětavostí a láskou k Matičce Svatohostýnské si jistě zaslouží víc, než jen těchto pár řádků našich vděčných vzpomínek. Podobně – jako naše milá dlouholetá sakristiánka ctihodná sestra Ancilla – na den Panny Marie Fatimské, 13. května umírá ve svých 84 letech tomuto světu náš bratr v Kristu Stanislav Vrba ze Zlína. Jeho tělesné pozůstatky byly 20. května uloženy do rodinné hrobky v Pitíně. Bytí jeho nesmrtelné duše odporoučíme v modlitbách Boží dobrotě: “Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života: vždyť život těch, kdo v Tebe, Bože, věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u Tebe život věčný.” Jsou to slova víry a naděje, tak jak je slýcháme ve mši svaté za zemřelé.
K víře a naději patří i láska, láska obětavá. Je to už dobrých deset let, co se milý pan Stanislav ujal opravy a přemalování původní křížové cesty. Týdny a týdny nanášel barvy na reliéfy jednotlivých zastavení. Jak dobře vím, rozjímal přitom o bolestech Panny Marie a trpícího Ježíše, když je měl takto celé dny na očích. V posledních letech svého života nesl statečně kříž nejedné těžké nemoci a kdy jen mohl přicházel si pro posilu na Svatý Hostýn. Všiml si i toho, že zub času znovu hlodá na reliéfech křížové cesty a tak právě z jeho popudu a na jeho přání jsme opatřili jednotlivá zastavení ochranným plexisklem. Kolik dobrého vykonal a kolik dobrého toužil vykonat! Nyní je jeho odměnou sám Bůh a jeho radostí bez konce i láska nebeské Matky Panny Marie.
Každé první pondělí v měsíci je na Svatém Hostýně obětována mše svatá za zemřelé členy Matice svatohostýnské, poutníky a dobrodince. Památku zesnulého pana Vrby jsme uctili mší svatou za něho a živé a zemřelé členy jeho rodiny.
Věříme ve společenství svatých, vzkříšení těla a život věčný!
Se všemi vzpomíná a modlí se P. Jan Chromeček, SI

Zemřelí členové Matice svatohostýnské

Božena Abrhámová, Jarošov, 84 let
P. Antonín Škabraha, Hradčovice, 82 let
Jarmila Halaštová, Holešov, 80 let
Vlasta Bičánková, Huštěnovice, 76 let
Růžena Kurečková, Kopřivnice, 76 let
Anna Mikesková, Horní Lideč, 70 let
Jarmila Zelená, Ostrožská Lhota, 84 let
Stanislav Vrba, Zlín, 84 let
Markéta Hatalová, Sudoměřice, 70 let
Františka Paďourová, Tlumačov, 67 let

Celonárodní včelařská pouť na Svatém Hostýně

Ve dnech 20. a 21.května se uskutečnila na Svatém Hostýně 4.celonárodní pouť včelařů. Zahájení pouti a setkání včelařů se uskutečnilo již v sobotu v poledních hodinách. Kromě vzdělávacího semináře pro včelaře proběhl i kurz o zhotovování a zdobení medového pečiva. Včelařský seminář vedl odborně Ing. PhDr. František Kamler, ředitel výzkumného ústavu včelařského. V 19 hodin byla potom sloužena mše svatá pro pořadatele, kteří budou v neděli zaneprázdněni. Baziliku zaplnili i ostatní účastníci. Vrcholem poutního setkání byla pontifikální mše svatá, kterou v neděli celebroval otec biskup Josef Hrdlička. Baziliku zaplnili poutníci – včelaři z Domažlic, Strakonic i Liberce a ze všech koutů republiky. Zúčastnili se i naši přátelé, včelaři z Polska, Slovenska a Maďarska. Byla to tak trochu generálka na příští celoevropskou pouť včelařů.
Předseda ústředního výboru ČSV a jeho členové si přejí, aby bylo vysloveno poděkování otci biskupovi Josefovi za krásnou promluvu, jeho znalosti o včeličkách a citlivý přístup, který navodil milou atmosféru. Poděkování patří také těm všem, kteří obětavě pomáhali zorganizovat pouť a její průběh. Liturgii v bazilice provázela velká i malá chrámová schola z Lidečka, krojovaná hudba Lidečanka, která k radosti účastníků koncertovala také na prostranství mimo baziliku.
Tak jako v sobotu i v neděli probíhala setkání a včelařský seminář. Jistý poutník – včelař vypověděl, že byl nevěřící a vážně nemocen. K Panně Marii přichází již po čtvrté, protože byl uzdraven z těžké nemoci a znovu nabyl víru. O včelařských produktech a jejich léčitelských vlastnostech pojednal zasvěceně MUDr. Jiří Hubač. Ukončení pouti ve večerních hodinách organizoval předseda organizačního výboru Jan Bajza z Lidečka. Ten také poskytl tyto informace o pouti P. Chromečkovi, který je takto sepsal a spolu s panem Bajzou posílá pozdrav všem přátelům včelařům s přáním: ” Příští rok opět na shledanou u Panny Marie na Svatém Hostýně!”

První společná pouť Radia Proglas a TV NOE

Uskutečnila se tradičně na Svatém Hostýně o sedmé neděli velikonoční (letos 28. května) jako realizace Dne světových modliteb za sdělovací prostředky. Spolupořadateli jedenácté pouti Radia Proglas byli i pracovníci nově vzniklé křesťanské televize Noe, která získala licenci zatím k vysílání ze satelitu. Po dlouhodobé a náročné přípravě pravidelně vysílá od 10. května.
Hlavním celebrantem živě přenášené mše svaté byl otec olomoucký pomocný biskup Josef Hrdlička, koncelebranty byli ředitel Radia Proglas P. Martin Holík a ředitel TV Noe P. Leoš Ryška. Mše svatá se po zkušenostech s počasím v minulých dvou letech konala netradičně v bazilice.
Počasí se nakonec umoudřilo a polední a odpolední program byl zahájen společnou modlitbou Vesel se, nebes Královno už na venkovním pódiu. V prvním zábavním bloku byli představeni jednotliví pracovníci TV Noe na “velkoplošné obrazovce”, bylo sehráno několik vtipných scén zejména ze života a zákulisí Radia Proglas, nechyběl ani svatý Mikuláš, který naděloval dětem drobné dárky (byl pozván s ohledem na minulá léta, kdy na této pouti padal sníh). Po požehnání v bazilice byl zahájen odpolední pěvecký koncert chrámového sboru z farnosti Brna-Židenic. Koncert byl proložen besedou s odpověďmi na otázky pro oba přítomné ředitele.
Ivo Buráň

Kronika

BŘEZEN 2006
3. – 5. 3. • Soustředění pěveckého sboru Song gymnázia ve Vsetíně
12. 3. • Padesát poutníků z farnosti Drahotuše
15. – 17. 3. • Generální představená sester Kongregace svatého Kříže sestra Louise-Henri Kolly z Ingenbohlu ve Švýcarsku přijela v rámci vizitace jednotlivých působišť svých sester i na Svatý Hostýn
16. – 19. 3. • Duchovní postní obnova rodin z farnosti Dobrého pastiera ze Žiliny na Slovensku
25. 3. • Svatojosefská pouť mužů z farnosti Velké Zálužie pri Nitre na Slovensku
26. – 27. 3. • Zastávka devatenácti poutníků z polského Opole na jejich pouti ve formě štafetového běhu do Říma k uctění výročí úmrtí Jana Pavla II.
31. 3. – 2. 4. • Neokatechumenát Valašské Meziříčí – duchovní obnova
31. 3. – 2. 4. • Duchovní obnova farností Olomouc-Hejčín a Horka nad Moravou

DUBEN 2006
8. 4. • P. František Cinciala a P. Josef Zelinka s 55 mladými poutníky • autobus poutníků z Francovy Lhoty a Valašské Senice
16. – 20. 4. • Tradiční velikonoční pouť farnosti Praha-Vinohrady
22. 4. • Autobus poutníků z Mysločovic
23. 4. • První dětská pouť farnosti Břest za účasti 56 pěších poutníků
26. 4. • P. Petrik a 30 studentů z Olomouce
27. 4. • Pouť velké skupiny kněží z děkanátu Nitra na Slovensku • P.Schneiber a 25 studentů z farnosti Ostrava-Plesná
29. 4. • Hasičská pouť, celebroval otec arcibiskup Jan, poutníků se dostavilo hojně, ale venkovní program musel být zrušen pro vytrvalý déšť

KVĚTEN 2006
1. 5. • Májová pouť rodin pořádaná Střediskem pro rodinný život Lidečko • autobus poutníků z farnosti Archlebov • dva autobusy poutníků z farnosti Véska a Sady u Uherského Hradiště
3. 5. • Tři autobusy poutníků z Velkého Ořechova a P. Stanislav Matyáš
3. – 7. 5. • Salesiánské duchovní cvičení pod vedením P. Petra Pilera • duchovní obnova farnosti Frýdlant nad Ostravicí pod vedením P. Mariana Pospěchy
7. – 10. 5. • Pracovní setkání děkanů olomoucké arcidiecéze za účasti arcibiskupa Jana Graubnera, pomocného biskupa Josefa Hrdličky a generálního vikáře Milána Kouby
8. 5. • Pouť dětí z Kojetína • třicet pěších poutníků z Vikoše, Říkovic a Staré Vsi • 140 poutníků z Moravské Nové Vsi • 50 poutníků z Nového Jičína
12. – 14. 5. • Duchovně zaměřený víkend pro seniory pořádaný Centrem pro rodinu Olomouc
18. 5. • Třicet studentů Teologického konviktu Olomouc • pouť z Čejkovic • poutníci z Lukova zamířili na Svatý Hostýn u příležitosti oslav 55. výročí vzniku místního domova důchodců • autobus poutníků z Vnorov • autobus poutníků z Brušperku • šest autobusů poutníků Charity Zlín • tři autobusy poutníků z Hustopečí nad Bečvou, Černotína, Bělotína a Špiček
19. 5. • Pouť 47 dětí, které přistoupily k prvnímu svatému přijímání ve farnosti Lidečku
20. 5. • Pouť dětí před prvním svatým přijímáním z Vyškova • dva autobusy poutníků z Mutěnic
21. 5. • Dva autobusy poutníků z Lidečka • 50 poutníků z Hluku
23. 5. • Tři autobusy poutníků Bánova
24. 5. • 150 poutníků z Ostravy-Poruby • 50 poutníků z Partutovic
26. 5. • 65 dětí a mládeže z farnosti Hluk
26. – 28. 5. • Rodina a víra – duchovní obnova pro rodiče a děti pod vedením P. Františka Petríka – 100 účastníků
27. 5. P.Václav Mašek a 20 poutníků z Tirového Údolí v Rumunsku • pouť farnosti Chlebovice a Staříče • pouť obce Nová Horka
30. 5. • Poutní zájezd farností Napajedla • mládež z Velkých Bílovic a Moravského Žižkova • poutníci z Hradce nad Moravicí
31. 5. • Pouť farnosti Uherský Ostroh • autobus dětí z Kunovic připravujících se na první svaté přijímání

ČERVEN 2006
2. 6. • Poutníci z Boršic u Blatnice
3. 6. • Poutníci z Dobré u Frýdku-Místku • poutníci z Krčmaně, Grygova • poutnící z Majetína, Těmic a Domanína
5. 6. • Poutníci z Kvasic
6. 6. • Dva autobusy starších a nemocných poutníků z Veselí nad Moravou • pouť farníků z Rajnochovic • dva autobusy poutníků ze Strážnice
7. 6. • Autobus dětí a mládeže z Mutěnic • 90 poutníků z Dolního Němčí a Slavkova
8. 6. • Dva autobusy poutníků z Charita sv. Anežky z Otrokovic
9. 6. • Děkovná mše svatá P. Pavla Zíbala za 60 let kněžství
10. 6. • Salesiánská pouť • putování přerovských rodin • dva autobusy poutníků z Rokytnice u Přerova, Brodku u Přerova, Citova a Majetína
11. 6. • Pouť podnikatelů za účasti olomouckého pomocného biskupa Josefa Hrdličky • poutníci z Trojanovic a Frenštátu pod Radhoštěm
12. 6. • Poutníci z Moravské Třebové

Honzíkovo dobrodružství

Tak jako každé ráno i dnes vychází malý Honzík se svou maminkou z domu. Jdou do školky, která sousedí s jejich zahradou. Všude je ještě hodně sněhu. Zima letos byla opravdu krutá. Takovou nepamatují ani nejstarší babičky v dědině. Jaro klepe na dveře. Sníh rychle taje. U cesty před chalupou burácí potok. Velká voda sahá až po okraj hlubokého koryta. Maminka pokládá tašky a zamyká dveře. Každodenní rituál se opakuje.
”Honzo, počkej na mne. Nikam nechoď!” volá za neposedným klučíkem.
Zamkla, uchopila tašky, otáčí se za synkem…. Chlapce před domem nevidí… A voda v potoce hrůzostrašně hučí.
“Honzo… !” vykřikne. Tašky padají na zem a žena utíká k rozvodněnému potoku. Vidí jen stopy ve sněhu vedoucí ke školce. Končí takovým uklouznutím ze břehu u hladiny divokého toku. Honzíka nevidí. Vrací se rychle na mostek po proudu.
Potok burácí, vlny se přelévají jedna přes druhou. Pohled do zatáčky… Zelená bundička s bezvládným tělíčkem je unášena někam pryč.
“Musím ho zachránit. Přece mi neumře…” bleskne hlavou zoufalé matce. Vybíhá na asfaltovou cestu, která kopíruje koryto potoka. Přes ploty sousedních zahrádek se nemůže dostat k vodě. Běží jako o život. Nehledí ani napravo, ani nalevo. Chce přece dohnat ten strašný proud, který jí unáší synka! Dobíhá k dalšímu mostku. Chlapce nevidí. Jen ta zkalená voda a temný hukot proudu. Skáče do potoka, roztahuje ruce. Proud ji strhává s sebou… “Ať v té vodě raději umřu s ním…”
Ucítí náraz do rozevřených paží. Instinktivně TO uchopí zkřehlými prsty.
“Mám ho!” Proud je oba unáší stále dál. Bojující žena jednou rukou vyzdvihuje Honzíka nad hladinu, druhou se zachytává vrbového keře u břehu. Rve se ze všech sil. Voda se jim převaluje přes hlavy, nohama se nemůže zapřít. Proud je silnější. Síla se z paží pomalu vytrácí… Jak dlouho ještě vydržím…
Na břehu se objevuje soused. Vytahuje chlapce z vody a pokládá ho na břeh do sněhu.
Ještě musí vytáhnout z vody matku. S vypětím všech sil dostává unavenou ženu na břeh. Jsou zachráněni! Honza začíná křičet: “Kde mám botky?! Já nemám botky?!” Muž bere hocha do náručí a spolu se statečnou ženou odchází do sousedova domu. Musí se převléci do suchého oděvu. Horký čaj taky určitě pomůže…
Drama jednoho okamžiku je u konce.
Příběh, který napsal život, končí šťastně pro všechny zúčastněné hrdiny. Maminku napadá jediná myšlenka: “Panenka Maria mi poslala synka do náručí... To Ona způsobila tento zázrak a zachránila nás oba…
Jí patří moje poděkování…”
Tento příběh se šťastným koncem se stal v úterý 28. března 2006 v Trnavě u Zlína. Hned v neděli se vypravili rodiče se svými třemi dětmi na pouť na Svatý Hostýn poděkovat Panně Marii Svatohostýnské za ochranu.
Lubomír Vývoda

Bude vás zajímat

V letním období jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
ve všední dny 7.00 9.15 11.00
v neděle 7.00 9.00 10.15 11.30 15.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání
V sobotu dopoledne jsou mše svaté jako v neděli

Dvě největší pouti na Svatém Hostýně: hlavní pouť v neděli 13. srpna - hlavní mše svatá v 10.15 hod., orelská pouť v neděli 20. srpna - v 9.30 hod. slavnostní průvod, po němž následuje mše svatá v 10 hod.
Dětská pouť na začátku prázdnin bude na Svatém Hostýně v sobotu 1. července, mše svatá v 10.15 hod. je obětována za děti a mládež
Čtrnáctá pouť muklů - vězňů totalitních režimů - se koná na Svatém Hostýně v sobotu 2. září, hlavní mše svatá v 10.15 hod.
Pouť členů Matice svatohostýnské na Svatém Hostýně je v neděli 10. září, pontifikální mše svatá v 9 hod.

Matice svatohostýnská a Římskokatolická duchovní správa na Svatém Hostýně oznamují, že vzhledem k neúnosné dopravní situaci na Svatém Hostýně nepovolují výjezdy autobusů k bazilice ani ve všední dny. Žádáme proto poutníky, aby při přihlašování své účasti na zájezd zvážili své fyzické schopnosti, zda jsou schopni dojít k bazilice od zastávky autobusu. Děkujeme za pochopení.

Naše poděkování

Římskokatolická duchovní správa na Svatém Hostýně děkuje 16 chlapům z farnosti Brumov-Bylnice za jejich obětavou pomoc při štípání a svozu dřeva z areálu na farní dvůr. Jako vždy jsme se mohli spolehnout na jejich ochotu pomoci i teď, kdy jsme byli nuceni kvůli poškození stromů krutou zimou, nebo pokročilou hnilobou pokácet asi deset kusů. Ochotně ji opět zorganizoval pan Holba. Nebylo možné neobdivovat vitalitu a výdrž těchto chlapů, kteří jsou většinou dávno v důchodě, ale svojí pracovitostí jsou příkladem mnohem mladším ročníkům narození. Ale radost nám udělalo, že mezi nimi byli i čtyři chlapci a mladí muži. To dává naději, že se na chlapy z Valach bude možné spolehnou se žádostí o pomoc i v budoucnosti. Ještě jednou – chlapi – díky!
Petr Janek, technický administrátor na Svatém Hostýně