číslo 4
prosinec 2007
ročník XI

OBSAH

Záře naděje
Valná hromada v roce 2008
Editorial
Duchovní slovo
Nová publikace
Z historie nedávno minulé
Popoutní úvaha ze Svatého Hostýna
Před sto lety začaly vycházet Hlasy svatohostýnské
Zemřel P. Vladimír Tomeček
Ze vzpomínek na P. Vladimíra Tomečka
Setkání na Svatém Hostýně
Kronika
Stručně z jednání výboru MSH
Z vašich dopisů
Co nás čeká v roce 2008
Představujeme
Pokyny k organizaci poutí
Bude vás zajímat

Záře naděje

Zavřete oči!
Od Půlnoční strany nám svírá srdce mráz a temnota.
Všechny bědy a úzkosti světa, zničené rodiny, zrazené lásky, zaběhlé děti, čest už není ctí a Slovo není Slovem – vlast jen prostitutka.
Z té těžké neprůhledné temnoty, ze všech úzkostí a trpkostí srdce jako blesk vytryskne záře. Záře zrození a naděje. Přelet dávné VLASATICE, jež otevírá víčka.
VÁNOCE
Tak jsou zase tady. Jistota jistoty, tváře otce a matky, všech nejmilejších u dávného stolu a v očích slzy. Šťastné dárky a touhy dětství zaváté letitými sněhy.
Zůstala jen LÁSKA. Nepatrný bolestný střípek, střípeček, takové nic bodající v dlani a překlenující celá tisíciletí jako měď zvučící a zvon znějící.
NARODIL SE!
Vám i nám. Naděje a jistota tohoto zbloudilého světa – i naše. Všech pošlapaných a unavených srdcí.
Mojí i Tvojí rodiny. Mých a Tvých dětí. Že dávno zběhly, zbloudily, odvrátily se a na všechno zapomněly?
Neboj se!
I jejich závoje marnosti vzplanou ve věčné záři JEHO zrození a času. V plamenech vánočních svící.
NÁM, NÁM NARODIL SE.
Pavel Hejcman

Valná hromada v roce 2008

V příštím roce začne poutní sezona na Svatém Hostýně již v neděli 27. dubna. V tento den se sejdou také členové Matice svatohostýnské v poutním domě č. 2 v Jurkovičově sále, kde se bude konat valná hromada. Již dnes to připomínáme, protože v roce 2008 ukončí svoji práci členové výboru, kteří byli podle platných stanov Matice svatohostýnské zvoleni do výboru na tři roky.
Určitě jsou mezi 7000 členy i takoví, kteří mají spoustu představ a námětů, co a jak by se mohlo ještě zlepšit a vybudovat na Svatém Hostýně a jsou také ochotni pro to něco udělat. Kdo má opravdový zájem pracovat ve výboru MSH, ať se přihlásí do 31. 3. 2008 osobně v kanceláři Matice svatohostýnské nebo telefonicky na čísle 573 381 693.
Členové výboru MSH se scházejí pravidelně jedenkrát za měsíc, nejčastěji v pátek odpoledne. Účast členů je nutná, aby se mohlo rozhodovat o důležitých věcech. Práce členů ve výboru je dobrovolná, bezplatná, ale když se dělá s opravdovou láskou, přináší radost.
Marie Loučková

Editorial

Milí čtenáři Listů svatohostýnských, ctitelé Panny Marie!
Další rok se blíží k závěru a vy držíte v rukou poslední číslo tohoto ročníku Listů svato-hostýnských. Je to neuvěřitelné, ale končíme již jedenáctý ročník našeho časopisu.
Mám před sebou poslední list velkého sešitu, v němž jsou zaznačeny všechny redakční rady od vzniku našeho časopisu v roce 1997. Bylo jich celkem čtyřicet tři.
V dnešním rozšířeném vánočním čísle je hodně místa věnováno zesnulému P. Vladimíru Tomečkovi, věrnému strážci našeho poutního místa. Dozvíte se také o nové publikaci o Svatém Hostýně, která v těchto dnech vychází, a to po patnácti letech.
Znovu upozorňujeme, že Svatohostýnský kalendář na rok 2008 (s přehledem poutí) jsme vydali již na začátku letošního května, takže žádný jiný už nebudeme pro příští rok vydávat.
Děkuji Vám všem za všechny příspěvky, připomínky, návrhy ke zlepšení, děkuji za všechny Vaše dopisy, které jsme v letošním roce od Vás dostali. V novém roce se opět těším na setkání s Vámi na stránkách našeho časopisu.
Josef Pala, šéfredaktor

Duchovní slovo

Co pro vás znamená betlém?
Doba vánoční milá přináší se sebou starost o dárky, zdobení stromečků a také stavění betlémů. Kolik betlémů bude letos postaveno jen v našich kostelích? Osm českomoravských biskupství má zaregistrováno 2710 farností a 7007 kostelů a kaplí. Budou to tři či čtyři tisíce, snad i více betlémů v našich kostelích. Betlémy budou i v církevních ústavech, školách a především v mnoha domácnostech, v rodinách. Betlémy staví lidé v tolika jiných zemích. Jsou betlémy české, ale také japonské a africké, americké a mexické, čínské i indické.
V roce 1223 uspořádal sv. František první živý betlém s opravdovým malým děťátkem a živými osobami. Chtěl vidět na vlastní oči onu nepochopitelnou chudobu a pokoru Syna Božího, když z lásky k nám opouští slávu nebe a stává se člověkem v tak velké chudobě s takovou ponížeností. – I dnešní lidé chtějí na vlastní oči vidět a jdou se podívat do kostela na betlém. Vidí tam Jezulátko, Panenku Marii a je tam více zajímavých figurek, některé se dokonce pohybují. Je to pěkné. Sváteční návštěvník odchází spokojen. Slaví Vánoce: navštívil kostel, viděl betlém. Bude-li zdráv, uvidíte ho v kostele za rok znovu.
Nyní je snad na místě ona otázka hodná zvídavého novináře: Co pro vás a vaši rodinu znamená betlém?
Jistě by byly zajímavé odpovědi i našich čtenářů. Zde – spíše než odpověď na otázku, porozjímejme o betlémech.
Je nějaký král, vojevůdce, diktátor, jehož narození a místo narození je oslavováno mezi všemi národy tak, jak je oslavováno narození a chudičké místo narození Ježíše Krista? Nestane se, aby každoročně a po celá staletí bylo možno spatřit po celém světě statisíce spodobnění zámku či paláce, v němž se narodil významný král. – Skrze statisíce betlémů však dobrý Bůh jemným a milým způsobem připomíná znovu a znovu celému lidstvu lásku, v níž se Bůh stal člověkem. Zároveň jsou takto mimořádným způsobem a každoročně oslavovány narozeniny našeho Pána Ježíše Krista.
Ústřední postavy Betléma jsou známy. Bez nich by betlém nebyl betlémem. Potvrzuje to i sv. Lukáš, když píše v evangeliu (Lk 2,15–16) o prvních návštěvnících Betléma, o pastýřích poslaných andělem: I přichvátali a nalezli Marii a Josefa i děťátko, které leželo v jeslích. – Ústředními postavami každého betléma jsou postavy Svaté Rodiny. Zvláště pro naši dobu je to připomínka Boží vůle, která chce a stanovila to, že otec, matka a dítě tvoří rodinu, která je buňkou lidské společnosti, školou lásky a tedy místem, kde se plní vůle a záměr nebeského Otce. – Nemocné a nešťastné jsou rodiny a společenství v domech, kde se tento úkol daný tvůrcem neplní. Církev i o takových rodinách ví. Jako vzor, poučení a povzbuzení ustanovila svátek Svaté Rodiny. Do mariánských litanií vložila invokaci: Královno rodin, oroduj za nás!
V bazilice svatohostýnské jako ozvěna Vánoc zní po celý rok nám všem milá modlitba: S Božským dítkem Máti, rač nám požehnání dáti!
Panna Maria ať takto žehná vám všem, vašim dětem i rodinám. AVE MARIA!
P. Jan Chromeček, SJ

Nová publikace

Lidé, kteří si oblíbili Svatý Hostýn, dostali v tomto předvánočním čase hezký dárek. Matice svatohostýnská vydala novou barevnou publikaci Svatý Hostýn. Na jejích dvaasedmdesáti stránkách najdou čtenáři v graficky přitažlivé podobě s mnoha fotografiemi všechno podstatné, co se týká historie i současnosti tohoto nejnavštěvovanějšího moravského poutního místa. Při příležitosti vydání nové publikace jsme položili několik otázek přímo jejímu autorovi PhDr. Josefu Palovi.
Jak se může každý přesvědčit z přehledu použité literatury, vaše publikace o Svatém Hostýně není první. Dodnes byla v prodeji ještě i poslední – i když útlejší – brožurka profesora PhDr. Miloslava Pojsla z roku 1992.
Jak došlo k rozhodnutí zpracovat toto téma publicisticky znovu?
Poslední brožura byla vydána před patnácti lety, což je pro podobný typ monografií už poměrně dlouhá doba. Za ten čas se toho na Svatém Hostýně událo hodně nového. Výbor Matice svatohostýnské chtěl dát poutníkům a návštěvníkům Svatého Hostýna do rukou publikaci, která by ke vzdálenější historii připojila i současný život a představila toto místo se všemi možnostmi, které nabízí příchozím dnes. Za patnáct let se objevila i celá řada nových zdrojů informací, z nichž se dalo čerpat a o které bylo možno historii v podání publikace z roku 1992 doplnit. Ostatně po čtyřicetiletém okleštění normálního života církve i úplném přerušení činnosti Matice svatohostýnské se po změně politického systému na začátku devadesátých let obnovovaly některé věci na Svatém Hostýně hodně ve spěchu. Bylo zapotřebí rychle něco vydat a nebyl čas na podrobnější sbírání všech informací.
Vaše nová publikace vznikala ve kterém časovém období?
O tom, abych si vzal na starost zpracování nové publikace, rozhodl výbor Matice svatohostýnské po dohodě s duchovní správou přibližně před dvěma lety. Dá se říci, že intenzivně jsem začal na publikaci pracovat někdy na podzim roku 2006.
O historii poutního místa vycházely na pokračování poměrně podrobné články od Olgy Kozlové v časopise Listy svatohostýnské. Nestačilo jen shrnout tyto texty a vydat je knižně?
Historická ohlédnutí Olgy Kozlové byla i pro mne jedním z cenných zdrojů informací. Ale texty Olgy Kozlové byly natolik podrobné, že by mělo jejich knižní vydání možná 120 stran, a to se nám zdálo pro daný účel jako příliš mnoho. Proto vyjde velká historická publikace o Svatém Hostýně od Olgy Kozlové samostatně v roce 2008 v edici Zpravodaje, kterou vydává radnice v Bystřici pod Hostýnem.
Když jste připravoval novou publikaci, musel jste se vydat do archivů, knihoven či za pamětníky?
Přiznám se, že ani moc ne. Většinu zdrojů informací pro tuto práci jsem průběžně shromažďoval už po dlouhá léta dříve. Mohl jsem se opřít i o své vlastní články z minulosti, které vyšly v různých médiích. Velkou výhodou pro mne bylo, že od roku 1997 vedu redakční radu Listů svatohostýnských. Jako šéfredaktor svatohostýnského časopisu jsem byl osobně přítomen i při všech významných událostech, které se v posledních letech na našem poutním místě odehrávaly, psal jsem o nich, fotografoval jsem. Hodně informací jsem získal také při rozhovorech, zejména s prvním předsedou obnovené Matice svatohostýnské Ing. Stanislavem Jakubíkem či s nedávno zesnulým jezuitským knězem P. Vladimírem Tomečkem, který působil na Svatém Hostýně na počátku devadesátých let. Dokumenty, které má k dispozici duchovní správa, mi ochotně zpřístupnil dlouholetý duchovní správce P. Jan Chromeček. Starší archiv Matice svatohostýnské byl bohužel po násilném přerušení její činnosti na začátku padesátých let téměř zcela zničen. Dochovaly se však všechny ročníky časopisu Hlasy Svatohostýnské od roku 1895; to byl pro mne také cenný zdroj informací.
Spočítal jste si, za kolik hodin se dá napsat taková knížka?
To jsem opravdu nepočítal. Pracoval jsem na textu průběžně vedle jiných činností. A dělal jsem to rád, tato práce mne zaujala. Nadchl jsem se pro ni stejně jako pro svou předchozí publikaci o poutním místě Provodov. Ta vyšla v létě 2007.
Zůstávají ještě nějaká bílá místa v historii Svatého Hostýna?
Některé drobné detaily z minulosti se mi skutečně ani při usilovném pátrání v dokumentech nepodařilo zjistit. Nenašel jsem například žádný doklad o obnovení činnosti Matice svatohostýnské po druhé světové válce.
Publikace Svatý Hostýn se zmiňuje i o širším okolí poutního místa a o možnostech pro turistiku a rekreaci.
Je tato knížka určena i nevěřícím?
Charakter poutního místa se s časem mění v tom smyslu, že na Hostýn nepřicházejí jenom věřící katolíci, ale stále častěji i lidé hledající nebo i obyčejní turisté, kteří se zde chtějí pokochat krásou krajiny nebo chodit po horách. Také ubytování, které nabízí v různých kategoriích poutní domy Matice svatohostýnské, je určeno všem návštěvníkům bez rozdílu náboženského přesvědčení. Snažil jsem se, aby i tato publikace přinesla nějaké užitečné informace také tomu, kdo nemá prioritně duchovní cíle. Většinu míst, která popisuji, jsem také osobně navštívil.
Svatý Hostýn je vám i citově asi hodně blízký...
Ano. Má pro mne zvláštní vůni s příchutí tradice a vzpomínek a také hlubokých duchovních prožitků. Rád jsem na toto místo putoval už v mládí, za hluboké totality. Všechno, co je spojeno se Svatým Hostýnem, se snažím dělat k oslavě Boží a Panny Marie, jejímž jsem ctitelem.
Vojtěch Cekota

Z historie nedávno minulé

Ze vzpomínek prvního předsedy obnovené Matice svatohostýnské
Počátkem února 1990 jsme přijeli na Svatý Hostýn – P. Vladimír Tomeček, dva spolupracovníci a já. Šel jsem první a dveří jsem zazvonil. Přišla otevřít hospodyně paní Chlebková.
“Zavolejte pana kanovníka, prosím,” řekl jsem.
“Ano, hned,” špitla.
Otec Tomeček se přesunul na první místo u dveří. Jakmile se kanovník objevil, tak mu řekl, že jeho činnost na Svatém Hostýně skončila, a dal mu termín, do kdy musí tato místa opustit. Kanovník se otočil a odešel. My rovněž. Asi za čtyři dny jsme již přijeli spolu s některými spolupracovníky a začali jsme s pomocí Matičky Svatohostýnské novou činnost. Myslím, že byla jistá direktiva z Arcibiskupství olomouckého, ale to nebyla moje starost.
Protože byla zima, tak jsme první řešili topení, které nebylo v pořádku. Během krátké doby byl vyměněn plynový kotel, který zapojili pan Maňásek z Babic a pan Čevela ze Spytihněvi. Pak následovala kontrola a částečná výměna topného řádu, hlavně na faře. Zároveň s topením nabíhaly opravy vodovodního řádu a výměna dlažby na záchodech. Tyto opravy prováděli pan Antonín Čevela a někteří pracovníci firmy Dostav, spol. s r.o., ze Spytihněvi. Pan Stanislav Dostálek a jeho pracovníci pracovali jeden až dva měsíce ve dne v noci, aby sociální zařízení a všechny ventily byly v pořádku.
Po tomto pracovním vypětí následovala podobná činnost i v kuchyni. Pozornost si zasloužil také výtah, který byl upraven tak, aby funkčně neustále pracoval. Činili jsme také přípravu na vykládací rampu před kuchyní na dvoře (to bylo trochu později), aby zboží a kuchyňský řád mohl být přepravován dvorem a nepřenášel se po schodech. Sestřička Graciana Fojtíková a Mařenka měly plné ruce práce. Někdy vypomáhala ještě jedna sestřička.
Praní a údržba prádla byla velmi náročná práce. Sestřička Ancila Vieriková to často nestíhala a tak jsme volali někdy pomoc z Bystřice pod Hostýnem.
V jedné hospodářské místnosti bylo také přes 70 slepic. Slepice byly mladé, snášely vejce a v kuchyni byla spokojenost z dobrého zásobování. Speciální krmivo jsme dostávali ze Slušovic, po známosti jako dar.
Vypomáhali jsme i s přípravou interiéru budovy pro novice v prvním patře. Noviců bylo 18, později čtyři z nich těžce onemocněli. Bylo to nezvykem života v těžkých klimatických podmínkách, proto byli později přestěhováni do Kolína.
Venku se prakticky nedalo nic dělat, kromě úklidu sněhu a úpravy cest. Proto pokračovaly stavební úpravy uvnitř budov, hlavně na faře, také v kaplích a na kříži.
Podařilo se koupit levný, dobrý traktor ze Slušovic, který po vlastní ose přestěhoval fráter Jožka Machů. Traktor byl pro případ možného využití pro manipulaci v různých případech.
Také jsme pracovali na demontáži kovové konstrukce, která byla jako malé podium postavena u kostela na Velehradě.
Demontáž tohoto zařízení jsme provedli spolu s pomocníky ze Spytihněvi a odvoz provedl pan Jaroslav Ulman. Postavení tohoto zařízení bylo dobrým doplňkem pro eventuální konání bohoslužeb nebo jiných společných úkonů.
V dubnu 1990 byla provedena oprava elektrického osvětlení na hlavním schodišti. Nutné opravy provedl pan Ladislav Kadlečík spolu s pracovníkem firmy Dostav ze Spytihněvi.
Moc jsme neúřadovali. Jen pár slov s P. Tomečkem a již byly plněny úkoly, kterých bylo v tom počátku opravdu hodně. Ale byla to činnost radostná, s pochopením nutnosti, v podmínkách, které nebyly lehké. A také byl trvale pryč strašák komunismu, se kterým bojovala v kriminálech většina kněží, kteří na Svatém Hostýně žili.
Mně nabíhal důchodový věk. Bylo nutno platit pojištění a eventuálně připojištění. Protože v náhody nevěřím, bylo moje setkání s bývalými spolupracovníky z JZD Slušovice řízením Božím. Ing. Ladislav Šusta a Rudolf Škrabana mně nabídli spolupráci ve své firmě a já po delší úvaze jsem tuto jejich nabídku přijal a stal se jejich společníkem. Tak jsem prakticky na Svatém Hostýně skončil. Bylo to jen hodně práce a zajišťování provozu v celém rozsahu a tisíce kilometrů najetých při tomto konání.
Inu, začátky nejsou nikdy lehké…
Ing. Stanislav Jakubík, Spytihněv

Popoutní úvaha ze Svatého Hostýna

Na Svatém Hostýně patří poslední dvě poutě v roce vždy k těm nejhezčím a nejnavštěvovanějším, mému srdci také nejbližším. Je to pouť dušičková a svatohubertská. U té první je to loučení, vzpomínání a modlitby za ty, kteří nás předešli na cestě do Božího království, u druhé zase loučení s přírodou, která se chystá k zimnímu spánku, a než se k němu uloží, tak nás ještě obdaruje nádherou podzimní přírody, která je ve slunečních paprscích a v listech stromů obarvených dozlatova na Svatém Hostýně tak kouzelná.
Usínání přírody a umírání člověka je na první pohled smutné a vybízí k nostalgii, ale v křesťanském pohledu na život není na smutek místo. V tom je velký rozdíl mezi námi křesťany a nevěřícími lidmi, kteří sice věří a těší se na jarní znovuzrození přírody, ale na znovuzrození člověka po jeho odchodu z tohoto světa už nevěří. Úkol nás křesťanů je svědčit o naději, že nejen přírodu, ale i lidskou duši Bůh vzbudí k novému životu bez konce s ním, kde už nebude místo na smutek a pláč, ale jen radostné přebývání v Boží lásce.
A právě účastí na poutích také svědčíme o té naději, kterou máme, kdy svět vidí, že se křesťané scházejí, modlí se za sebe, ale i za ty, kteří ještě k víře nedospěli. A když si to mnohdy ani neuvědomujeme, i poutě jsou jedním z prvků evangelizace, ke které jsme vybízeni v evangeliích a také naléhavými výzvami Svatého otce. Je naší povinností hlásat radostnou zvěst a ze svědectví lidí, kteří se po mnoha letech vracejí ke křesťanství, nebo zcela nově uvěřili, se to daří i pomocí poutí na Svatém Hostýně.
Petr Janek

Před sto lety začaly vycházet Hlasy svatohostýnské

VII. část (1920–1923)
Šťastnou událostí roku 1906 byla odluka od bystřického kostela a prohlášení hostýnského chrámu za samostatný, vzpomíná se v Hlasech Svatohostýnských v roce 1920. Deset let P. Cibulka marně usiloval, aby se na Hostýně obnovila stálá duchovní správa a administratura, jak ji roku 1756 založil František Antonín Rottal, a která trvala až do zrušení chrámu. Když byl Hostýn v roce 1887 předán Tovaryšstvu Ježíšovu, závisel úplně jak duchovně, tak i hmotně, na bystřickém farním úřadě. Situace byla velmi svízelná, jednak nebyla zajištěna nadace pro vydržování poutních kněží, dále byla stanovena podmínka, že mohou být na Hostýně kněží pouze v letních měsících, o zimní pobyt už nebylo postaráno. I přes tyto nesnáze, s vírou v Boží prozřetelnost, přijali jezuité tuto nabídku, doufajíc, že nynější situace nemůže zůstat navždy.
Díky dvěma odborníkům a znalcům církevního práva, Dr. Sedláčkovi a olomouckému kanovníkovi Dr. Hermannovi, se nakonec podařilo doložit, že hostýnský chrám nebyl ani soukromým ani filiálním, nýbrž tzv. kommendátním kostelem. Proto mohla být poslána žádost konzistoři o odluku a potom do Brna c. k. místodržitelství, které 27. 2. 1906 prohlásilo Svatý Hostýn za samostatný poutní chrám. Byla to velmi radostná zpráva, žel, ne pro všechny. Slavný bystřický kostelní výbor v čele s tehdejším starostou poslali do Vídně c. k. ministerstvu stížnost proti jeho rozhodnutí. Hlavním důvodem byl nedostatek peněz na stavbu farní budovy, která se právě zahajovala. Vídeň své rozhodnutí neodvolala, ale arcibiskupská konzistoř povolila, aby z pokladny hostýnského kostela bylo na stavbu fary vydáno 12 tisíc korun. Tím se situace ke spokojenosti obou stran vyřešila.
V lednu 1921 je připomínána událost z roku 1881, kdy papež Lev XIII. při slovanské pouti posvětil obraz Zvěstování Panny Marie s přáním, aby svatohostýnští poutníci se před tímto obrazem modlili za sjednocení Slovanů. Svatý otec tuto pobožnost rozšířil na sjednocení všech křesťanů a obdařil oktávu od 18. do 25. ledna plnomocnými odpustky.
Svatohostýnský obraz Zvěstování Panny Marie je kopií starého obrazu z poloviny 14. století od Petra Cavalliniho, který se nachází v kostele Panny Marie Trastevere v Římě. Kopii obrazu daroval Hostýnu P. Dr. Jaenig, ředitel českého poutního domu v Římě, a 3. září při veliké pouti byl za účasti kolem 100 tisíc lidí slavnostně přenesen na Hostýn. Nyní je uložen na faře.
V lednu 1921 se Moravou rozletěla radostná zpráva, že Mons. ThDr. Antonín Cyril Stojan byl papežem Benediktem XV. jmenován olomouckým arcibiskupem. Matička Svatohostýnská odměnila svého věrného ctitele, který celý svůj život nezištně věnoval Bohu, církvi a vlasti. Jeho slavnostní uvítání na Svatém Hostýně za velké účasti kněží i poutníků se konalo při první jarní pouti 23.dubna 1921.
Zajímavá je zpráva faráře Tobiáše Švacha z roku 1651 o pokatoličtění farností, ve kterých působil. Vypisuje počet katolíků a heretiků z farností bystřické, loukovské a bílavské. V Bystřici, Lhotce a Chvalčově nalezl asi 176 katolíků a 267 heretiků.
Panští úředníci jsou všichni katolíci, mezi heretiky patří přední osoby městečka (purkmistři, starší, rychtář apod.). V bílavské farnosti, kam se počítá i Brusné, Slavkov, Rychlov a Hlinsko, je 95 katolíků a 248 heretiků. Loukov s osadami Příkazy, Libosváry a Mrlínek, které také náleží hraběti Rottalovi, je více katolíků, ve Vítonicích, patřících knížeti Ditrichštejnovi, je pouze asi pětina katolíků.
Červencové Hlasy Svatohostýnské připomínají 200. výročí položení základního kamene hostýnského chrámu. Stalo se tak 4. května 1721 a na slavnost připomínky svěcení přijel opat Zavoral od premonstrátů z pražského Strahova.
Na deváté výročí korunovace byl očekáván arcibiskup Stojan. Ještě v sobotu byl pan arcibiskup účastný na katolickém sjezdu v Českých Budějovicích, odkud potom cestoval vlakem do Brna a v noci do Přerova, kde v čekárně přespal a prvním vlakem jel přes Hulín do Bystřice.
Odmítl povoz nádražního úřadu a tak pěšky a nevyspalý putoval na Hostýn. Od jednoho poutníka si vypůjčil hůl a za odměnu mu daroval růženec. Šel sám, bez ceremoniáře, pouze si nesl maminčin starý vlňák. Procesí z Loučky, které přicházelo ke kostelu, oznamovalo, že za nimi po vozové cestě jde pan arcibiskup. Lidé se proto tlačili kolem schodiště a krámků, aby ho uviděli. Naproti mu spěchal kanovník P. Daněk se superiorem P. Josefem Stryhalem, kteří ho zastihli těsně pod valy. Pan arcibiskup si chvilku odpočinul a potom sloužil slavnou mši svatou, po které byl průvod s Nejsvětější svátostí kolem kostela. Poutníků bylo takové množství, že mše svatá se sloužila i venku a kázání bylo v Románské kapli.
V Hlasech Svatohostýnských z roku 1922 se upozorňuje na havarijní stav krovu a střechy hostýnského chrámu. Shnilý byl i trám, na kterém byla upevněna báň jižní věže. Samotná báň se musela také vyměnit, neboť byla prostřílená a rezavá, když do ní roky zatékala voda. Na trámu bylo tesařskou tužkou napsáno: Tato věž se stavěla Léta Páně 1887 30. září. K tomu nám dopomáhal Pán Bůh Hospodin a Panna Maria. Báně se táhla též i kříž 1. září 1887. Následují podpisy pracovníků z Dolan. Stavitelskou práci nyní převzal bystřický stavitel Zeman, pokrývačskou pan Vršecký, také z Bystřice po Hostýnem, a pan Kameníček. Nová báň byla od firmy Agran z Brna. Dne 17. května 1922 byla vztyčena a byly do ní uschovány Hlasy Svatohostýnské, různé pohlednice a knížky o Hostýně a listina vypovídající o současných poměrech na Svatém Hostýně.
V tomto roce hospodář Matice svatohostýnské továrník Václav Zbořil nechal na vlastní náklady opravit cestu od sv. Filomeny až k Vodní kapli. Baron Laudon před časem věnoval tuto část lesa Matici svatohostýnské.
Olga Kozlová

Zemřel P. Vladimír Tomeček

Když jsme letos v červnu jako malá delegace Matice svatohostýnské navštívili ve Strážnici P. Vladimíra Tomečka, netušili jsme, že budeme snad poslední, komu poskytne rozhovor. Přijeli jsme za ním s prosbou, aby nám doplnil informace do mozaiky událostí, které nám chyběly pro připravovanou knížku o Svatém Hostýně. A otec Vladimír nešetřil slovy ani vzpomínkami. Ač těžce nemocný, po náročné operaci, byla mu amputována dolní končetina (pohyboval se na invalidním vozíčku), byl přesto plný optimismu, duševně velmi čilý, ukazoval nám počítač, na kterém bravurně psal, vyslovil touhu po vlastním autě. Denně sloužil mši svatou a zpovídal ve farním kostele vzdáleném několik desítek metrů od domku, kde bydlel. Do kostela jezdil na své ”motorce”. Lidé ho měli rádi, a proto vyhledávali jeho duchovní pomoc. Za čtyři měsíce jsme jeli do Strážnice znovu, ale na jeho pohřeb. Zemřel doma časně ráno v pondělí 29. října ve věku nedožitých 66 let. Den předtím ještě sloužil nedělní bohoslužbu ve farním kostele.
P. Vladimír Tomeček se narodil 8. listopadu 1941 ve Zlíně. Po maturitě nastoupil v roce 1959 do kněžského semináře v Litoměřicích, kde přijal 27. června 1964 kněžské svěcení. Jako kaplan nastoupil do Luhačovic, kde působil sedm let, pak byl rok kaplanem ve Valašských Kloboukách, odkud přešel k 1. 8. 1972 jako administrátor do Jeseníku nad Odrou. V roce 1971 vstoupil tajně do Tovaryšstva Ježíšova a první sliby složil 21. června 1974 v Jeseníku nad Odrou. Zde mu také bývalá komunistická státní správa odebrala státní souhlas k výkonu duchovenské službě a otec Vladimír od srpna 1974 pracoval v dělnické profesi jako montér v Mostě, Chomutově a Jihlavě. V lednu 1976 mohl znovu nastoupit do duchovní správy. Stal se kaplanem ve Strážnici. V letech 1982 až 1988 byl duchovním správcem farnosti Napajedla a pak byl farářem v Ivanovicích na Hané (1988–1990).
Po pádu komunistické totality olomoucký arcibiskup ThDr. František Vaňák poslal v únoru 1990 na Svatý Hostýn právě P. Vladimíra Tomečka, aby tu obnovil činnost jezuitské duchovní správy a Matice svatohostýnské. Čtyři roky zde byl duchovním správcem jako rektor baziliky.
Při své první návštěvě Československa navštívil jezuitský generální představený P. Hans Peter Kolvenbach také Svatý Hostýn, kde při této příležitosti 22. listopadu 1990 složili dva jezuitští kněží věčné sliby, jedním z nich byl i otec Vladimír. Jeho jméno bude vždy spojováno s nelehkou porevoluční dobou na Svatém Hostýně.
Od roku 1994 sloužil ve farnosti Nivnice, pak v kostele Nanebevzetí Panny Marie “U jezuitů” v Brně (1997–2000), od roku 2000 ve farnosti v Lidečku. Od roku 2004 byl ve Vranči kaplanem děkanátu Vsetín. Po dvou letech se vrátil jako kaplan do své oblíbené Strážnice.
Zesnulý P. Vladimír Tomeček byl pohřben v sobotu 3. listopadu na hřbitově ve Strážnici. Pohřební obřady za zesnulého vykonal olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner za přítomnosti svého pomocného biskupa Mons. Josefa Hrdličky, jezuitského provinciála P. Františka Hylmara, rektora olomouckého kněžského semináře Mons. Vojtěcha Šímy a dalších více než devadesáti kněží a velkého množství věřících. Určitě jich bylo okolo dvou tisíc.
Velmi plodný život zesnulého kněze zhodnotil ve své promluvě arcibiskup Jan Graubner.
“Tak mimořádná účast na pohřební mši svaté za zemřelého kněze má své poselství. Může svědčit o oblíbenosti a známosti zemřelého, o jeho mimořádnosti, ale také může svědčit o víře a zbožnosti lidu, který si váží kněze jako mimořádného Božího daru. Účast tolika kněží může svědčit o vztazích mezi kněžími, o jejich kněžské rodině. Otec Vladimír byl jistě známý a oblíbený kněz, který působil na mnoha místech a všude zanechal viditelné stopy své opravářské vášně, ale také živá společenství, těch, kteří se nechali oslovit jeho láskou k Ježíšově církvi. Jeho aktivita, družnost a veselost, osobitý svéráz, odvážné slovo podané srozumitelně, ale někdy i s bojovnou špičkou získávaly nejen oblibu, ale zvláště v dobách totalitního útlaku to přivolávalo i různé konflikty, častá stěhování a odnětí státního souhlasu, kdy musel pracovat jako dělník. K bolestným stránkám musíme připočítat i jeho těžkou a bolestnou nemoc, která vedla k smrti. Dovedla nás však i k tomuto setkání, kde stojíme kolem jeho rakve. Máme v srdci bolest, ale i vděčnost a snad i nezodpovězené otázky. Bylo to tak spravedlivé? Proč tolik utrpení v životě kněze, který se dá do nezištné služby Bohu a lidem? Slavíme eucharistii, nasloucháme Božímu slovu a lámeme chléb… Odpověď nacházíme v důvěrném spojení otce Vladimíra s Ježíšem Kristem. Protože důvěrné přátelství s Kristem, sjednocení s Kristem znamená sjednocení se také s jeho utrpením. Jen kdo umírá s Kristem, vstupuje s Kristem do života. Utrpení otce Vladimíra mu umožňovalo vstupovat do utrpení Kristova a v nás upevňuje naději, že s Kristem bude i kralovat v nebi…”
Za Matici svatohostýnskou se se zesnulým knězem rozloučil její dlouholetý předseda Ing. Václav Lednický, který zdůraznil, že otec Vladimír spolu s prvními osmi členy začal budovat na našem poutním místě dnes více než sedmitisícovou rodinu členů Matice svatohostýnské.
“Jeho optimismus a nadšení pro tento úkol strhly zakrátko tisíce dalších k práci a podpoře na obnově a zvelebování tohoto všem Moravanům drahého poutního místa. A nebylo to lehké.”
Ing. Lednický dále vzpomněl na masivní kampaň ve sdělovacích prostředcích, která ukazovala zlé jezuity, jak vyhánějí mentálně postižené děti ze Svatého Hostýna. Zdůraznil, že čtyřleté působení P. Vladimíra Tomečka na našem poutním místě zanechalo hlubokou brázdu, na kterou pak mohli všichni v nově obnovené Matici svatohostýnské navazovat.
“Jeho zásluhou je na Svatém Hostýně postavena větrná elektrárna, byla zde položena dlažba kolem baziliky, byla zahájena rekonstrukce vodovodu, přestavena restaurace Ovčárna, byly uvolněny poutní domy a zahájeny jejich rekonstrukce. Byly však také zahájeny pravidelné, dnes již tradiční poutě hasičů a muklů…
Určitě není náhodou, ale bylo v režii Pána dějin, že právě v posledním čísle Listů svatohostýnských jsme uveřejnili dva články o otci Vladimírovi, včetně možná jeho poslední fotografie. Chtěli jsme tímto způsobem vyjádřit náš dík za vše, co pro naše poutní místo vykonal. Jsme přesvědčeni, že Pán lépe ocení na věčnosti jeho zásluhy a otec Vladimír spolu s Pannou Marií se budou za nás přimlouvat za další zdar budování na Svatém Hostýně.
Otče Vladimíre, ať vám Pán odplatí vše, co jste pro naše poutní místo a pro svatohostýnské poutníky vykonal!” končil svůj proslov místopředseda Matice svatohostýnské.
Na závěr připojuji jednu svoji osobní vzpomínku na zesnulého kněze, v níž se odráží velikost jeho kněžského srdce.
Ve školním roce 1990/1991 jsem učil náboženství v Březnici. Na závěr školního roku jsme se s panem farářem P. Františkem Petrů dohodli, že pro děti zařídíme poutní výlet na Svatý Hostýn. V té době nebylo vůbec jednoduché sehnat autobus pro dvacet dětí. Nakonec jsme jeli ve skříňové avii, kterou nám “zapůjčili” ve dřevařské fabrice v Lípě. Pro děti to byl ohromný zážitek. Na Svatém Hostýně nás již čekal P. Vladimír Tomeček, který celou hodinu věnoval dětem (bylo vidět, že děti má rád, že jim rozumí) a ony se nenudily. Věnoval se nám, jako bychom byli nějaká zahraniční delegace. Společně s námi prošel bazilikou, seznámil nás s její historií, dokonce nás dovedl i do jedné z budov tehdy ještě státního domova pro postižené děti. A na závěr bylo pro všechny připravené pohoštění. Každý navíc dostal nějaký obrázek, nějakou drobnou památku. Děti byly nadšené a já taky. Takový byl P. Vladimír Tomeček – vpravdě kněz Kristův.
Josef Pala

Ze vzpomínek na P. Vladimíra Tomečka

Vzpomínka na vynikajícího spolužáka
Znali jsme se od dětství. Chodili jsme do kostela, na májové, do dětského pěveckého sboru. V mládí jsme skupina mladých chodili na borůvky na Provodov, někdy s maminkami, někdy sami mladí. A to Láďa řekl: “Nejprve si uděláme křížovou cestu a pak budeme sbírat borůvky…”
Když jsme se dostali studovat na tehdejší jedenáctiletku, byli jsme v jedné třídě. Bylo to v letech 1956 až 1959. Láďa byl ve třídě premiant, a to nejen v učení, ale i jako spolužák a kamarád. Hrál na klarinet, který si brával i na školní výlety, ale i na chmelovou brigádu. V posledním roce studia si podal přihlášku na studium teologie. Tím nadzvedl nejen celý profesorský sbor, ale i některé spolužáky. Tuto dobu známe a víme, jak asi to vypadalo ve škole. Ale s nadhledem přežil tuto dobu ponižování a urážek. Maturoval s vyznamenáním. Jak asi jinak. Pak nastoupil do semináře.
Během studia bohosloví se v prázdniny vždy připojil ke skupině mladých, kteří za působení kostelníka Oldřicha jezdili na Svatý Hostýn pomáhat při úklidu po poutích. Například upravil prostranství u sochy Božského Srdce Páně na schodech k Vodní kapli. Socha byla celá zarostlá vysokým křovím, on zde všechno vysekal, ořezal a vyčistil. Pak teprve bylo vidět celou sochu. Kolem kostela mezi kamením rostla tráva jako plevel. I to byla práce pro mladé. Nejvíce práce s úklidem bylo před svátkem sv. Ignáce 31. července. Na to Oldřich velice dbal a zval mladé ze Zlína na pomoc. Po primici jsme našeho Láďu na čas ztratili z očí. Několikrát však přišel na setkání spolužáků z jedenáctiletky. Všichni se s ním rádi viděli.
Stanislava Pšejová-Mrázková

Radostné vzpomínání
Blížil se konec školního roku – červen 1995. Děti, které navštěvovaly náboženství, se nejvíce těšily, kam pojedou letos na výlet. Oznámila jsem jim, že do Kunovic do muzea letadel a pak za otcem Vladimírem Tomečkem do Nivnice, kam nás pozval. Protože ho děti dobře znaly z dětských poutí na začátku a na konci prázdnin na Svatém Hostýně, přijaly to s radostí. Všichni jsme věděli, že nebudeme ničím zklamáni. Do Nivnice jsme přijeli dvěma plnými autobusy v poledne. Otec Vladimír nás všechny přivítal s úsměvem a hned pro nás sloužil mši svatou. Po ní jsme odešli na faru – na dvůr a do zahrady, kde už bylo připraveno pro všechny posezení a občerstvení, na které dodnes všichni vzpomínáme. Na dvoře stál velký kotel, který se užívá při “zabíjačkách”, a byl plný výborných párků. Každý si mohl vzít, kolik chtěl. Na stole byl nakrájený chléb, rohlíky, kečup, hořčice, koláčky, různé šťávy na pití. I když děti měly s sebou od rodičů jídla dost, nic se nevyrovnalo tomu, co se vytahovalo z kotle.
Po obědě mladí z Nivnice a otec Tomeček měli připravený program z různých her, soutěží, kopané a vybíjené. Vyvrcholením byl sběr jahod na velikém záhonu v zahradě. Všichni sbírali, jedli a hlavně k nepoznání ušlapali zahrádku. Nikdo děti neokřikoval, a tak s chutí nasbíraly jahody pro paní kuchařku i pana faráře. Za odměnu dostaly každý ledňáčka na dřívku. Na rozloučenou jsme zase my z Holešova připravili soutěž. Protože na výletě byli s námi i někteří rodiče, babičky a dědečkové, vybraly si děti do soutěžního družstva dva tatínky, dva dědečky a otce Tomečka. Před soutěžící přinesly děti stolek, na něm misky, metličky na šlehání, vajíčka, cukr a jahody. Úkol pro všechny soutěžící byl stejný: Ušlehat ze 3 vajec sladkou jahodovou pěnu dětem. Úkol pro děti: Ochutnat dřívkem u každého hotovou pěnu a rozhodnout, která jim nejvíce chutnala.
Absolutním vítězem byl vyhlášen otec Tomeček. Měl největší praxi. Jeden tatínek a jeden dědeček si do misky rozbili celá vejce, a tak se jim nepodařilo pěnu ušlehat, i když se velice moc snažili. Otec Tomeček jako vítěz dostal na “inhalaci” své oblíbené “krátké”. Kdyby dostal cokoliv jiného, všichni, kteří jsme ho znali, víme, že by to hned rozdal. Nám dodnes zůstaly vzpomínky.
Na závěr jsme chtěli otci Tomečkovi vyrovnat finanční náklady spojené s nákupem občerstvení. On to však odmítl se slovy: “To jsem dělal pro děti a ne pro vás. Peníze dejte Panně Marii na Svatém Hostýně.”
Marie Loučková

Tři vzpomínky na P. Vladimíra Tomečka
S P. Vladimírem Tomečkem jsem se setkal jinak než s knězem asi třikrát. Poprvé to bylo, když jsem krátce po revoluci vykonával funkci tajemníka Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem. Tehdy na Svatém Hostýně probíhaly živelné stavební činnosti. Bez diskuzí a tiskových kampaní se stavěla větrná elektrárna a přístřeší pro mše svaté na venkovním prostranství. Snaha vysvětlit otci Tomečkovi, že je potřeba dodržovat alespoň zákony, že je nevyhnutelná a měla by platit pro všechny, se nesetkala s pochopením. Seděl tehdy v kanceláři v polokošili, s kalhotami převázanými provázkem a s doutníkem v ústech – v mnohém připomínal Winstona Churchilla. Byl vynikající rétor, debatér, jen jeho časté odkazy na infiltraci StB na různé úřady (měl na mysli asi i ten náš) mně vadily. Stavby dnes stojí, elektrárnu veřejnost přijala a je vnímána jako novodobá dominanta, altán pro sloužení mší svatých naše poutní místo hyzdí. Tah “na branku” však P. Tomečkovi upřít nelze. Tato jeho činnost na Svatém Hostýně však byla draze zaplacena...
Druhé moje setkání s P. Tomečkem se událo o několik měsíců později. Tehdy se vrátil ze zájezdu do Svaté země.
Protože jsem již byl přesvědčen o jeho schopnostech vyprávět, požádal jsem ho o veřejnou prezentaci vzpomínek z této cesty. Vyhověl mé prosbě a dvouhodinová beseda vyzněla jako vzpomínání bystrého pozorovatele, vynikajícího vypravěče, jemuž se splnil celoživotní sen člověka a kněze.
Třetí setkání s otcem Tomečkem jsme prožili všichni, kdo jsme se zúčastnili návštěvy Svatého otce Jana Pavla II. na Velehradě. Za konferenciérský výkon, který tehdy předvedl P. Tomeček, by se dnes nemusely stydět ani ty nejznámější mediální hvězdy. Udržet v klidu a soustředění ty tisíce lidí, spojit nespojitelné žánrové oblasti, pohotově reagovat na všechny okolnosti, které slavnostní den provázely, to byl výkon, který mně z mysli nevyvane.
Dnes na P. Vladimíra Tomečka jen vzpomínáme. Shodneme se jistě na tom, že byl vynikající kněz, vyhledávaný kazatel, debatér, vzdělaný člověk.
Jako člověk měl jistě i své chyby. Ale takový je už život. Poslední léta jeho života a pastorace nebyly jistě lehké. Může nás však oslovit pokora, s níž P. Tomeček všechna příkoří světa a zdraví v závěru života přijímal. I v tom nám může být příkladem.
Pavel Malének

Setkání na Svatém Hostýně

V pondělí dne 12. listopadu 2007 došlo na Svatém Hostýně k zajímavému setkání. Výbor Matice svatohostýnské v čele se svým protektorem, olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem přijal na slavnostní večeři zástupce Katolického týdeníku. Z Prahy na Moravu přijeli šéfredaktor Mgr. Antonín Randa, zástupce šefredaktora Jan Paulas a Jiří Macháně, vedoucí domácího zpravodajství.
Sešli jsme se tak, jak jsme si slíbili v červenci na Břevnově, abychom zhodnotili vydání barevné přílohy o Svatém Hostýně v Katolického týdeníku. Přes názorové rozepře v redakci Listů svatohostýnských i ve výboru Matice svatohostýnské byla příloha nakonec vydána. Ze slov redaktorů Katolického týdeníku i z ohlasů, které došly na Matici svatohostýnskou, lze konstatovat, že příloha měla mezi čtenáři úspěch. Ohlasy byly příznivé jak v Čechách, tak na Moravě. Jednalo se o první podobný pokus a odborníci mají jisté výhrady k formě i k obsahu svatohostýnské přílohy. Kritické připomínky nás mohou posunout jedině dopředu.
Otázka v současné době zní takto: Budeme ve vydávání podobné přílohy v budoucnu pravidelně pokračovat?
Zástupci Katolického týdeníku o další spolupráci stojí. Pro nás, výbor Matice svatohostýnské, je však prioritou vydávat pravidelně Listy svatohostýnské, které mají dostatek svých stálých čtenářů, hlavně na Moravě. Samozřejmě velkou roli v další spolupráci hraje i výše finančního příspěvku z pokladny Matice svatohostýnské. Naše stanovisko jsme vyjádřili na tomto setkání jasně. V dubnu 2008 proběhne na valné hromadě volba nového výboru Matice svatohostýnské. Zde určitě zazní, a to očekáváme, otevřené názory členů Matice svatohostýnské, a to nejen k vydávání dalších příloh Katolického týdeníku. Až nově zvolený výbor Matice svatohostýnské bude tedy rozhodovat o další spolupráci s katolickými médii.
Lubomír Vývoda

Kronika

SRPEN
25. 8. • Arcidiecézní pouť rodin a dětská pouť na konci prázdnin • poutníci z farnosti Tlumačov • poutníci z Troubek, Bochoře, Kyselovic a Žalkovic • poutníci ze Šternberka, Mladějovic a Horních Loděnic • poutníci z Jalubí, Traplic a Sušic
26. 8. • Orelská pouť • pontifikální mši svatou celebroval královéhradecký biskup Dominik Duka a arcibiskup Karel Otčenášek
27. 8. • Autobus poutníků z farností Buchlovice a Zlechov
28. 8. • Autobus poutníků z Metylovic
29. 8. • Pouť ministrantů ze Šumperku
30. 8. • V rámci seznamovacího tábora Arcibiskupského gymnázia z Kroměříže děkovná mše svatá pro stovku studentů

ZÁŘÍ
1. 9. • Patnáctá pouť muklů, vězňů totalitních režimů • autobus poutníků z farnosti Rataje u Kroměříže • autobus poutníků ze Štěpánova u Olomouce, Žerotína a Březce
2. 9. • Salesiáni a dobrovolníci ze Střediska mládeže Zlín (90 poutníků) • autobus poutníků z Kroměříže a okolí
3. 9. • Poutníci z farností Vlkoš u Přerova, Říkovice a Stará Ves • autobus poutníků z Břestu
4. 9. • Stovka poutníků z Napajedel, Spytihněvi a ze Žlutavy
6. 9. • Dva autobusy poutníků ze Starého Města
8. 9. • Tři autobusy poutníků z farnosti Valašské Klobouky • autobus poutníků z Valašské Bystřice • 45 poutníků z Uničova • autobus poutníků z Kojetína a okolí • 45 poutníků z Rýmařova • poutníci z Kopřivnice
9. 9. • Pouť Matice svatohostýnské, pontifikální mši svatou celebroval arcibiskup Jan Graubner • autobus poutníků z Vlčnova • 50 poutníků z Vacenovic • poutníci z Rohatce
11. 9. • Poutníci z Ústí, Skaličky a Opatovic • dva autobusy poutníků z Kostelce u Holešova a Rymic
13. 9. • Dva autobusy poutníků z Hulína, Záhlinic a Pravčic
15. 9. • Sedm autobusů poutníků z Bílovic u Uherského Hradiště • dva autobusy poutníků z Blanska • pouť 45 seniorů z Trnavy u Zlína • poutníci z Pozlovic a Luhačovic • 45 poutníků z Vítkova u Opavy, Klokočova a okolí
18. 9. • Tři autobusy poutníků z Frýdku-Místku
18. – 21. 9. • Ubytování pětičlenné skupiny Čechoameričanů z Texasu z USA, kteří v okolí Svatého Hostýna hledali a navštěvovali své předky
19. 9. • Autobus poutníků z Ostravy-Pustkovce • šest autobusů poutníků z Charity Rožnov pod Radhoštěm
20. 9. • Dva autobusy poutníků z Kněždubu a Tvarožné Lhoty
21. – 23. 9. • Františkánská pouť
22. 9. • Autobus poutníků z Bohuňovic • poutníci z Kolína • poutníci z Újezdu u Uničova • autobus poutníků ze slovenských Topolčan • autobus poutníků z Kičína
23. 9. • Poutníci z Kelče, Choryně, Loučky, Lhoty
24. 9. • Poutníci z Olomouce a okolí
25. 9. • Poutníci z Vlkoše u Přerova
26. 9. • Dva autobusy poutníků z Ostravy-Poruby • pouť starších a nemocných z Valašského Meziříčí, Lešné
27. 9. • Pouť z Ivanovic na Hané, Chvalkovic a Orlovic
28. 9. • Poutníci z Drahotuš • poutníci z Veselí nad Moravou
30. 9. • Šedesát poutníků z farnosti Čeladná, Kunčice pod Ondřejníkem • šedesát poutníků z Hluku

ŘÍJEN
6. 10. • Pouť farnosti Zborovice • dva autobusy poutníků z farnosti Litovel • autobus poutníků z farnosti Karviná • farní pouť z Prostějova, Smržic, Vícova, Kumšína a okolí
8. 10. • Poutníci z Bohdalic, Kučerova a Roštěnic
10. 10. • Autobus poutníků ze Slušovic • vděční poutníci z Domova důchodců z Radkovy Lhoty s P. Pavlem Zíbalem
13. 10. • Dušičková pouť s olomouckým pomocným biskupem Josefem Hrdličkou
14. 10. • Poutní zájezdy: Újezd u Valašských Klobouk • Spálov u Oder • Hutisko-Solanec • Trstín-Bratislava • Vlčnov • Závišice a Rybí • Nový Hrozenkov • Terchová, Dolná Tižina, Toplička nad Váhom • Ostrava-Poruba
19. 10. • Svatý Martin přijel o tři týdny dříve
20. 10. • Osmá myslivecká svatohubertská pouť s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem • poutníci z Velkých Losin • poutníci z farnosti Nový Jičín • autobus poutníků z Nové Hradečné, Libiny, Oskavy
31. 10. • Pouť farností Luhačovice a Pozlovice • tři autobusy poutníků z farností Hustopeče nad Bečvou, Černotín, Bělotín a Špičky

LISTOPAD
10. 11. • Pouť Stojanovy koleje z Olomouce s P. Jiřím Kopřivou • pouť farnosti Moravská Ostrava

Stručně z jednání výboru MSH

18. 11. 2007
Výbor Matice svatohostýnské:
– jednal v měsíci říjnu s majiteli stánků na Svatém Hostýně
– vzal na vědomí vydání přílohy o Svatém Hostýně v Katolickém týdeníku
– projednal vybudování orelského pomníku na Svatém Hostýně, souhlas musí dát Arcibiskupství olomoucké
– vzal na vědomí zprávu revizní komise z poslední kontroly o hospodaření MSH
– schválil přijetí 81 nových členů Matice svatohostýnské
– požádal písemně Krajskou správu silnic o úpravu značení silnice na Svatý Hostýn
– přijal pozvání do ostravského studia televize NOE
– schválil spolupráci s P. Janem Peňázem, předsedou Matice velehradské, na dokončení poutní cesty Velehrad – Hostýn v červnu příštího roku
MSH uzavřela nájemní smlouvu s panem Navrátilem na provozování restaurace v poutním domě č. 3 na dobu neurčitou.
Lubomír Vývoda, zapisovatel MSH

Z vašich dopisů

V minulých dnech jsme dostali do redakce několik dopisů, k jejichž obsahu bych se rád vrátil.
• Někteří naši čtenáři nám posílají své příspěvky, většinou o poutích z farností, ale buď bez podpisu nebo se značkou, např. farnice. Je škoda, že se autoři bojí či stydí podepsat, protože příspěvky jsou často pěkné. Upozorňujeme však, že pro nás tyto články jsou anonymní, a proto je nebudeme ani v budoucnu zařazovat. Myslíme si, že už nežijeme v totalitě, kdy jsme se báli podepsat… Dnes má každý právo se veřejně projevit a my toto právo také chceme respektovat.
• Václav Zbořil
(Ad Listy svatohostýnské č. 3/2007)
K zajímavému článku Mgr. Pavla Malénka se ozval P. Cyril Kubánek z Berouna v Čechách, který mj. píše: Chtěl bych se zeptat: Věděli byste nějakou podrobnost o jeho výrobě svíček? Například, co se stalo s továrnou pana Zbořila, odkud bral suroviny, kdy s výrobou skončil, z čeho vyráběl atd.?
Proč se ptám?
Našel jsem v kostele v Berouně zásobu kostelních svíček z ceresinu (ozokerit), na jedné z nich bylo na nálepce jméno Zbořil. Svíčky jsou asi z doby kolem roku 1940, byly zabaleny do novin s tímto datem.
Děkuji, pokud byste našli nějakou odpověď.
Pokud by se mezi našimi čtenáři našel někdo, kdo zná odpověď, ať ji pošle na adresu: P. Cyril Kubánek, Seydlovo náměstí 24, 266 01 Beroun.
• Paní Marie Skácelová ze Zdounek píše o soše Panny Marie LaSalettské u nich ve vesnici.
Citujeme z dopisu: Tato socha byla zbudována na poděkování Panně Marii za ochranu na ukončení války. Byla zbudována z darů farníků v roce 1947…
• Paní Marie Slimáčková z Valašského Meziříčí ve svém dlouhém dopisu vzpomíná na poutě, které konávala s rodiči na Svatý Hostýn: Rodiče měli hospodářství a tak jsme i jako malé děti mohli putovat na Svatý Hostýn, protože jsme cestovali s vozem, který táhl náš kůň… Vyjeli jsme z domu dříve, abychom byli včas na mši svaté. V Chvalčově byl zájezdný hostinec, tam jsme svěřili povoz i s koněm do opatrování jednomu muži, který byl k této službě určený. A pak už jsme se vydali pěšky na hostýnskou horu k Matičce Boží… Rodiče nám dávali za vzor, že máme chodit k Panně Marii na Svatý Hostýn každý rok…
Milí čtenáři,
pište nám dále – obyčejnou poštou nebo poštou elektronickou – ale nezapomínejte se podepsat.
Na další Vaše dopisy se těšíme.
Josef Pala, šéfredaktor Listů svatohostýnských

Co nás čeká v roce 2008

V zimním čísle Listů svatohostýnských je vždy prostor pro zhodnocení končícího roku a krátké zamyšlení nad nadcházejícími měsíci.
Rok 2007 byl především ve znamení zmenšování našich dluhů, což se nám především podařilo vůči společnosti RAPOS,
s. r. o., které jsme zaplatili doplatek 1,5 milionu českých korun za rekonstrukci poutních domů. Rovněž se nám podařilo splatit všechny půjčky, které nám byly poskytnuty ještě v roce 2002 na rekonstrukci poutního domu č. 1, jednalo se znovu o částku cca 1,5 milionu.
Pokud uvážíme, že jsme ještě letos otevřeli muzeum a vydali novou publikaci o našem poutním místě a zvláštní přílohu v Katolickém týdeníku, tak jsme rozhodně nehospodařili špatně.
V příštím roce se konají volby do výboru Matice svatohostýnské, a proto jsme se rozhodli přesunout rekonstrukci točny na Svatém Hostýně až na dobu, kdy bude Matici svatohostýnskou řídit nový výbor. Současný výbor se pokusí za první měsíce snížit dluh, který máme vůči Metropolitní kapitule sv. Václava v Olomouci – vzali jsme si jej letos na doplacení našich závazků zbylých z rekonstrukce poutních domů. Jako nutná investice se příští rok jeví oprava větrné elektrárny a střechy na poutním domě č. 1.
Když pomineme toto finanční hodnocení a výhledy, jako zvláštní a mimořádná událost pro příští rok se jeví slavnostní otevření poutní stezky Velehrad – Svatý Hostýn přibližně v polovině roku 2008.
Čeká nás ale i boj proti záměru Obce Chvalčov udělat z Hostýna lyžařské a turistické centrum regionu. V navrhovaném územním plánu obce se i přes naše protesty s lyžováním počítá.
V souvislosti s tím bych se chtěl zmínit i o určité kritice, která nám byla adresována za vydání mimořádné přílohy v Katolickém týdeníku, a to především za cenu, kterou jsme za ni zaplatili. Chci zdůraznit, že v dnešní době mají média (televize, rozhlas a noviny) obrovskou moc. Formují názory většiny obyvatel této země. Pokud rezignujeme na podporu našich křesťanských médií, společnost bude formovat někdo jiný, nám křesťanům nepřátelský, a budou vzrůstat předsudky vůči nám v ještě větší míře, než je tomu doposud. Radio Proglas, Televize NOE a Katolický týdeník stojí v první linii současného boje se světem a všestrannou podporu si jistě zaslouží. Je mimořádně trapné, když katolíci tato média nesledují a nechávají se formovat bulvárními televizemi a novinami. Doufám, že většina členů našeho sdružení taková není.
Přeji všem čtenářům Listů svatohostýnských úspěšný rok 2008.
Mgr. Aleš Dufek, předseda MSH

Představujeme

Místo paní Čápové nastoupila jako nová recepční Martina Malantová z Bystřice pod Hostýnem. Je maminkou tří odrostlejších dětí – dvou dcer, studujících Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, a sedmiletého syna. Absolvovala střední průmyslovou školu strojnickou v Přerově. V posledních letech pracovala v bystřické Charitě.
Varhaník na Svatém Hostýně Miloslav Minařík převzal funkci domovníka poutních domů na Svatém Hostýně od 1. listopadu 2007. Jako varhaník na našem poutním místě působí od roku 2002, na Svatý Hostýn přišel ze Švábenic.

Pokyny k organizaci poutí

Pokyny k organizování poutních slavností na Svatém Hostýně
Na Svatém Hostýně roste počet poutních slavností a zejména v průběhu poutní sezony roste i počet poutníků a dalších návštěvníků našeho poutního místa. Vyvolává to i určitá rizika spojená se vznikem velkého shromaždiště lidí. Výbor Matice svatohostýnské se proto rozhodl zpracovat pokyny pro organizování poutních slavností.
Poutě na Svatém Hostýně se dají rozdělit do dvou základních skupin: poutě konfesní a poutě profesní. Některé z nich už mají více než stoletou tradici. Kalendář poutních slavností je sestavován zdejší duchovní správou s předstihem pro následující rok. Pro veřejnost je vydáván koncem roku na rok následující. Změny termínů a případné zařazení nové poutní slavnosti je možné uplatňovat u duchovní správy s ročním předstihem.
Konfesní poutní slavnost (např. hlavní pouť, dušičková pouť) je organizována duchovní správou. Ta odpovídá za přípravu a průběh pouti a zajistí i hlavního celebranta. Termíny jsou odvozeny od církevního kalendáře a řídí se tradicí.
Profesní poutní slavnost (navazuje na pracovní nebo kulturně sportovní aktivitu – příkladem je orelská nebo hasičská pouť) má své duchovní poslání, svého patrona a odpovědného organizátora. Přípravu a vlastní průběh pouti řídí organizátor a jeho štáb v závislosti na rozsahu a velikosti poutní slavnosti. V dostatečném předstihu si projedná hlavního celebranta a dva týdny před poutí vstoupí v jednání s duchovní správou a ujasní a dojedná podrobnosti vlastní poutní slavnosti – oznámí hlavního celebranta, kazatele, vlastní ministranty, zajištění čtení, přímluv, požadavky na varhaníka, nabídne vlastní hudbu, sborový zpěv, schólu apod. Při požadavku na venkovní podium zajistí organizátor i pořadatele označené visačkami a dohodne ozvučení. Jedná-li se o pouť, na které se očekává více než 2000 poutníků, je povinností organizátora zajistit i uniformovanou a vyškolenou zdravotní službu a informační systém o programu pouti. V době od 15. dubna do 31. října běžného roku musejí všechny autobusy o sobotách a nedělích ukončit svoji jízdu na autobusové točně.
Ostatní požadavky a nároky (ubytování, stravování, doprava a parkování, zajištění venkovních a vnitřních prostor pro případné prodejní aktivity, využití a pronájem sálů a jednacích místností pro organizační výbor a významné osobnosti, prohlídka muzea, návštěva rozhledny apod.) je nutno projednat s hospodářskou správou Matice svatohostýnské s minimálně dvouměsíčním předstihem a se zajištěným příslibem osob, které se budou podílet na bezprostřední úpravě poutního areálu před konáním poutní slavnosti a po jejím ukončení. Organizátor poutní slavnosti a hospodářská správa společně vyplní Dohodu o konání poutní slavnosti s uvedením platných kontaktních údajů na organizátora slavnosti.
Poutě organizované řeholními řády jsou organizovány v obdobném režimu.
Informace o adresách, telefonech a e-mailových adresách duchovní správy a Matice svatohostýnské, o ubytovacích a stravovacích možnostech, cenách, pořadech bohoslužeb a další jsou na: www.hostyn.cz, v písemných informačních materiálech na recepci poutních domů, v bazilice a v katolickém tisku.
Ivo Buráň

Bude vás zajímat

V zimním období jsou slouženy mše svaté na Svatém Hostýně:
všední dny: 7.00, 9.15
neděle: 7.15, 9.15, 11.00
Každou neděli ve 13.00 hod. je svátostné požehnání.

Vánoční bohoslužby
Mše svaté na Svatém Hostýně na Štědrý den: 7.00, 9.15, 11.00 a také v 15.30 hod.
V NOCI MŠE SVATÁ NENÍ!
Se starým občanským rokem se na Svatém Hostýně rozloučíme v pondělí 31. prosince.
Mše svaté: 7.00, 9.15, 11.00 a ve 24.00 hod. Před půlnoční mší svatou ve 22.30 hod. je sv. růženec, adorace a ve 23.45 hod. Te Deum a sv. požehnání.
Na Silvestra budou jezdit autobusy jako ve všední den, od 19 hod. budou spoje posilněny od přípojů vlaků.

Jízdní řád platný od 9. 12. 2007 do 13. 12. 2008
Odjezdy autobusů z Bystřice pod Hostýnem
LÉTO pracovní dny 6.34, 7.40, 8.35, 9.45P, 10.30, 11.20P, 12.25, 13.23, 14.25, 15.25, 16.35
sobota, neděle 6.40, 7.15, 7.35, 8.25, 8.30, 9.45, 10.30, 11.20, 12.25, 13.23, 14.15,
  15.25, 17.25
ZIMA pracovní dny 8.35, 10.30, 12.25, 14.25
sobota, neděle 6.40 7.35 8.25 8.30 9.45 10.30 12.25 13.23 14.15 15.25
Odjezdy autobusů ze Svatého Hostýna
LÉTO pracovní dny 6.57, 8.03, 9.05, 10.08P, 11.00, 11.45P, 12.50, 13.50, 14.49, 15.55, 17.03
sobota, neděle 7.03, 7.38, 7.58, 8.55, 8.55, 10.08, 11.00, 11.45, 12.50, 13.50, 14.39,
  17.03, 17.50
ZIMA pracovní dny 9.05, 11.00, 12.50, 14.49
soboty, neděle 7.03, 7.58, 8.55, 8.55, 10.08, 11.00, 12.50, 13.50, 14.39, 15.55
P – jede jen v době hlavních prázdnin