Přehled pamětihodností a objektů na Svatém Hostýně
Svatý Hostýn jako součást Hostýnských vrchů a od
dávnověku osídlená hora,
poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie s titulem
Bazilika minor,
socha a mozaika zobrazující Pannu Marii Svatotostýnskou,
ambity s kaplemi a klášterem (farou) kolem baziliky,
rozhledna císaře Františka Josefa I,
svatohostýnské muzeum v Jurkovičově sále,
socha Božského Srdce Páně, sochy sv. Cyrila a Metoděje
a další venkovní sochy,
klasicistní venkovní křížová cesta,
venkovní Jurkovičova křížová cesta s Köhlerovými
mozaikami,
cesta světla, která je připomenutím Kristova působení na
Zemi po jeho vzkříšení,
obranný val o délce 1600m,
lesní hřbitov, kde odpočívají zejména významní kněží,
kteří působili na Svatém Hostýně,
vodní kaple z roku 1620 s vývěrem „zázračné vody“,
monumentální schodiště, které propojuje baziliku a vodní
kapli,
venkovní oltář (pódium),
hostýnská vodní nádrž s přilehlým penzionem Ovčárna,
větrná elektrárna,
přístupová silnice pro automobily a autobusy, dřeviny a zeleň na vrcholu
Hostýna,
památníky prvního, druhého a třetího odboje,
kramářské boudy – prodejní stánky,
poutní domy určené zejména pro ubytování poutníků a
Jurkovičův sál.
Za poslech určitě stojí zvuk nových zvonů, které byly vyprojektovány, odlity, požehnány a uvedeny do provozu v polovině roku 2012 na oslavu 100 let od korunovace sochy Panny Marie Svatohostýnské s Ježíškem.
Svatý Hostýn jako součást Hostýnských vrchů a od dávnověku osídlená hora
Hostýnské vrchy pojmenované podle památné hory Hostýn jsou výběžkem
Moravskoslovenských Karpat a tedy i západní částí Vsetínských vrchů.
Horu Hostýn tvoří dva vrcholy – vyšší severní s rozhlednou a větrnou
elektrárnou (736m) a západní vrchol s poutním chrámem, ambity a řeholním
domem (718m). Impozantní poloha Hostýna, vévodící širokým rovinám Hané,
zdaleka viditelná a charakteristická silueta hory s chrámem nejvýše
položeným je na Moravě ojedinělá.
Dějiny místa sahají do šerého dávnověku. Pomineme-li ojedinělé nálezy ze
starší a mladší doby kamenné, doklady pro nejstarší osídlení spadají do
nejmladší fáze doby bronzové.
Na temeni hory se nachází pod vrstvami naší současné historie staré
keltské oppidum. Založili jej zde v posledním století před změnou
letopočtu západní Keltové (Galové) – první bezpečně známé etnikum na
našem území. Výzkumy potvrdily domněnku, že Hostýn byl druhým keltským
oppidem na Moravě.
Celý vrchol Hostýna byl ohrazen valy, jejichž zbytky ještě dnes místy
dosahují výšky až 10 m, se základy širokými 15 až 20 m. Pravěké těleso
valu – zhotovené z hlíny, kamení, písku a popela – je přerušované dvěma
zřetelnými branami, Slavkovskou (název pochází od vesnice Slavkova pod
Hostýnem při úpatí hory) a Železnou, a třemi menšími průkopy. Plocha
hradiště má ledvinový tvar o rozloze necelých 20 ha, délka valu je 1800
m.
Svatý Hostýn je nejnavštěvovanějším poutním místem v České republice.
Láká k návštěvě baziliky, Jurkovičovy křížové cesty, nejstarší rozhledny
na Moravě, svatohostýnského muzea, vodní kaple, monumentálního schodiště
a dalších objektů. Celoročně je výchozím bodem mnoha turistických tras v
krásné přírodě Hostýnských vrchů.
Proslavilo jej podání příběhu, podle něhož se na horu v době tatarského
vpádu ve 13. století uchýlili obyvatelé nížin, kteří záchranu
připisovali přímluvě Panny Marie. Tábor Tatarů postihla prudká bouře a
ti upustili od dalšího obléhání.
Poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie s titulem Bazilika minor
Nejvýznamnější objekt (bazilika) stojí na místě prastaré, mnohokrát
upravované a zvětšované kaple, jejíž základní kámen byl posvěcen r.1721,
postavil ji podle plánů J.Ignáce Cyraniho Tomáš Šturm. Stavba, vysvěcena
olomouckým biskupem Troyerem (28.7. 1748). Brzy po vysvěcení chrám
vyhořel po zásahu bleskem. Oheň tehdy roztavil i zvony. Brzy byl však
znovu opraven a zprovozněn, ale v roce 1787 byl nařízením císaře Josefa
II. jako přebytečný zrušen, byla snesena střecha s krovem a spolu s
ostatními budovami byl odsouzen k zániku. Po mnohých prosbách povoleno
opravení chrámu (1841-1845) do nynější podoby a 2.7.1845, ještě úplně
nedokončený posvěcen rajhradským opatem Viktorem Šlosarem. Až s
příchodem jezuitů (1887) nastaly důkladné opravy vnitřní i vnější včetně
všech ostatních budov kolem kostela, aby se mohlo přistoupit k
slavnostnímu svěcení brněnským biskupem Františkem Sal.Bauerem
(15.8.1891).
Hostýnský chrám je barokní orientovaná jednolodní stavba centrální
půdorysné dispozice elipsovitého tvaru, s odsazeným segmentovým
uzavřeným kněžištěm. K presbytáři na bocích přiléhají čtyřboké útvary
sakristií s oratořemi v patře. Hlavní loď je oválného půdorysu se
západní vstupní částí, k níž se po bocích přimykají nakoso postavené
hranolovité věže, původně ukončené barokními báněmi, dnes mají podobu
čtyřbokého jehlanu se zkosenými hranami. Fasády (část z režného lomového
kamene) prolomeny okny se segmentovým záklenkem, v kopuli oválnými okny.
Omítnuté vstupní průčelí člení toskánské pilastry nesoucí římsové kladí.
Mohutná helmice kryje nejen kupoli, ale vlastně i celý kostel.
Vnitřní oválný prostor chrámové lodi odděluje od kupole mohutná římsa.
Patu klenby vyznačuje průběžné římsové kladí nesené toskánskými
pilastry, které oddělují mělké boční kaple, zaklenuté příčně valenými
klenbami. V arkádě vstupní západní části je hudební kruchta, podklenutá
stlačenou valenou klenbou s výsečemi. Kněžiště je zaklenuto valeně
mělkou konchou s výsečí. Od oválu lodi je dělí zúžený pás vítězného
oblouku. Sakristie ukončují placky mezi pasy, oratoře jsou plochostropé.
Interiér svou prosvětleností (sedm okenních otvorů nad kaplemi, osmý nad
presbytářem byl dodatečně zazděn), jednoduchostí a střídmou rytmizací
obvodových kaplí je již postbarokní, klasicistický, s původně bílými
stěnami. Rottalovská barokní výzdoba a zařízení bylo rozvezeno do
okolních kostelů nebo zničeno. Dnešní zařízení, převážně v duchu
historického romantizmu pochází z poslední rekonstrukce kostela.
Původní přenosný hlavní oltář a otáčivý svatostánek z r.1845, pod nímž
na dřevěných podstavcích klečeli dva andělé se po zavedení stálé
duchovní správy a zvýšeného počtu komunikantů stal nedostatečný, byl
proto přenesen do opravené sarkandrovky a nahrazen stabilním oltářem z
pískovce, vytěženým z nedalekých Obřan. Před jeho svěcením (5.8.1891)
byly do pěti vysekaných otvorů vloženy ostatky svatých Václava,
Kateřiny, Markéty, Longina a J.Sarkandra.
Nynější hlavní oltář tvoří menza s bronzovým tabernáklem z r.1935,
završeným drobnou plastikou Krista na kříži od J.V.Myslbeka. Po bocích
adorující dvojice bronzových andělů od Čeňka Vosmíka (1935). Pod
sloupovým baldachýnem z r.1844 , místo obvyklého oltářního obrazu, je
přímo na zdi upevněna socha hostýnské Madony s Ježíškem, pod ní reliéf
znázorňující zázračné pokoření Tatarů pod Hostýnem (obě díla Benedikta
Edeleho z r.1845). Vzácné umělecké korunky P. Marie a Ježíška zhotovil
prof. architekt Josef Fanta z Prahy (1912). Vedle oltáře na samostatných
podstavcích jsou umístěny anonymní sochy sv. Cyrila a Metoděje z r.1844.
Původní hlavní oltář a kazatelnu pořídil pro Svatý Hostýn rajhradský
benediktin Řehoř Wolny v r.1844. Jako vzor mu posloužil barokní hlavní
oltář z biskupské katedrály v Brně.
Ve čtyřech kaplích po obvodu chrámové lodi pochází vybavení z doby
obnovy chrámu z poloviny 19. století. V kapli sv. Josefa (vlevo) oltářní
obraz Sen sv. Josefa (Jan Zapletal 1846), v kapli sv. Valentýna (vpravo)
obraz Sv. Valentýn uzdravuje nemocné (zn. Leopold Wentruba z Kroměříže
1845). Vzadu vlevo kaple zasvěcená sv. Anně s oltářním obrazem sv. Anna
s P. Marií a sv. Jáchymem (Jan Prachař ze Šternberka) , v kapli sv.
Šebestiána vpravo umístěn obraz Umučení sv. Šebestiána (od neznámého
autora 40. let). U severního bočního vchodu je oltář Božského srdce
Páně, pod jehož sochou se nachází reliéfní obraz sv. Františka z Assisi,
u protějšího bočního východu je oltář sv. Ignáce z Loyoly, jehož
mramorový reliéf je umístěn pod sochou P. Marie Lurdské. Oba oltáře
pocházejí z dílny kroměřížského sochaře Ferdinanda Neumanna.
Při rekonstrukci v letech 1887-1891 byl chrám vyzdoben podle představ P.
Cibulky, který chtěl všem návštěvníkům tohoto posvátného místa přiblížit
co možná nejblíže historii, osudy a děje, kterými se může tato hora
pochlubit. Pozval proto malíře a restaurátora Jana Zapletala z Prahy a
jezuitského bratra Obdržálka, kteří se zasloužili o veškeré nástěnné
malby v bazilice. Všechny stěny kostela zdobí řada ideově i
ikonograficky sestavených výjevů ze života světců i historie tohoto
chrámu. Je zde namalováno kolem 900 postav a obličejů a věrně zachyceny
významné události, dobové oblečení a lidové kroje.
Na hudebním kůru byly původní varhany F. Neussera v r.1943 vyměněny za
třímanuálové a v r.1953 v Krnově přestavěny na čtyřmanuálové. V letech
1999-2003 byla provedena generální rekonstrukce. Do dřevěného zábradlí
parapetu hudební kruchty zasazeno pět figurálních reliéfů zpěváků a
poutníků všech stavů od dětí až po starce, které vytvořil Ambrož Špetík
(1955).
Socha Panny Marie nad oltářem a mozaika na vstupním průčelí baziliky
Socha Panny Marie Svatohostýnské v bazilice
V poutní bazilice Nanebevzetí Panny Marie je nad hlavním oltářem socha
Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky, určené
Tatarům zobrazeným dole. Tito krutí nájezdníci na počátku 13. století
ohrožovali Evropu a v roce 1241 vpadli také na Moravu, kde vraždili a
drancovali. Lidé hledali pro sebe a svůj nejskromnější majetek útočiště
v lesích a na horách. Podle pověsti byli ti, kdo se uchýlili na Hostýn,
zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení divokých
nájezdníků. Je to dílo Benedikta Edeleho z r.1845. Vzácné umělecké
korunky na hlavách Panny Marie a Ježíška zhotovil prof. Fanta z Prahy
(1912).
Na jeho jedinečnost poukázal při své první návštěvě Svatého Hostýna v
roce 1991 tehdejší apoštolský nuncius v České republice arcibiskup
Giovanni Coppa: Když jsem uviděl obraz Panny, byl jsem nesmírně
překvapen. Viděl jsem tuto Madonu již několik let předtím. Ve Střední
Americe, na nunciatuře v San Salvadoru. Byl tam velký obraz, který
vévodil v nádherném salonu. Nikdo mně však nedovedl říci, co obraz
představuje a proč Panna Maria drží ve svém náručí dítě Ježíše,
znázorněné, jak metá svýma maličkýma rukama ohromné blesky. Myslel jsem,
že obraz znamená, že svatá Bohorodička chce zabránit svému malému
Synáčkovi, aby vrhal svůj hněv na hříšné lidstvo. Až zde je mi všechno
jasné…
Původní obraz Panny Marie Ochranitelky byl zničen v roce 1620, pozdější
obraz, od rodiny Rottalů, byl přenesen do kostela v Bystřici p. H. a
nahrazen nynější sochou Panny Marie. Pojetí Panny Marie Vítězné je
ojedinělé v celém světě. Naši krajané v zahraničí uctívají Pannu Marii
Svatohostýnskou, čímž si uchovávají náboženské i citové pouto se svou
původní vlastí.
Vítězná Ochránkyně Moravy je ochránkyní nás všech.
Venkovní mozaika
Konkávně plochu západního průčelí pokrývá mozaika Hostýnské Madony s
Ježíškem nad tatarskými nájezdníky od pražského mozaikáře Viktora
Foerstra (1912). Má plochu 26 m2 a je složena z 260 tisíců speciálních
sklíček dovezených z Itálie.
Pod ní jednoduchý kamenný portál, jehož jedinou výzdobou jsou dvě voluty
otevřeného štítu nad římsou. Portál se segmentovým záklenkem uzavírají
masivní hlavní vstupní vrata do kostela, zhotovené v r.1933 v Hradci
Králové. Jsou ozdobeny šesti bronzovými čtvercovými poli s monogramy IHS
a MARIA a čtyřmi reliéfy českých světců (sv. Václava, Vojtěcha, Ludmily
a Hedviky), zhotovené brněnským sochařem Josefem Axmannem (1935).
Ambity s kaplemi a klášterem (farou) kolem baziliky
Sarkandrova kaple
Za pozornost jistě stojí novobarokní kaple při severním boku kostela
zasvěcená sv. Janu Sarkanderovi (kanonizován v Olomouci v roce 1995
papežem Janem Pavlem II.). Jedná se o jedinou dochovanou kapli, kterou
zde postavil majitel panství Jan Rottal. Oltářní obraz včetně nástěnných
maleb přibližuje život sv. Jana Sarkandra. Byl farářem v nedalekém
Holešově a často vodíval procesí na Svatý Hostýn. Na stropě je
vyobrazena lípa, u jejíhož kořene stojí sv. Cyril a Metoděj, kteří
Slovanům vštípili strom křesťanství. Na obrazech je nejprve mladý Jan,
jak se v mariánské družině v Olomouci zasvěcuje Panně Marii. Na druhém
obraze už jako holešovský farář vede poutníky na Hostýn. Obraz třetí
zachycuje zpověď šlechtice, kterou Sarkander odmítl vyzradit, a proto
byl později umučen. Poslední obraz je už oslavou Jana v nebi, na jehož
přímluvu jsou uzdravováni nemocní. Při velkých poutích sloužila tato
kaple jako zpovědní.
Kaple Panny Marie LaSalettské
Za Sarkandrovou kaplí pokračuje ambit další kaplí se sochou „překrásné
plačící Paní”. Sochu Panny Marie Lasalettské zhotovil pan Kafka z
Červeného Kostelce. Iniciátorem byl P. Jan Nesvačil a katechetka Terezie
Huťková, oba tehdy v Koclířově. Dřevěná socha, pořízená za 11000 Kč měla
stát pod přístřeškem naproti soše Božského Srdce Páně na schodišti. Na
sochu přispělo po 1000 Kč několik zdravotních sester z kroměřížské
psychiatrické léčebny v duchu smíru za hříchy lidí. Bylo to na konci
roku 1956. Akci povolil a schválil P. František Tomášek (budoucí
kardinál), tehdy byl v Moravské Húzové. On taky sochu posvětil.
Kaple sv. Josefa
Se nachází v jižním ambitu a je v současnosti využívána hlavně jako
adorační kaple. Interiér je nový, v zimě se zde topí.
Na Svatém Hostýně jsou ještě tři další kaple – kaple sv. Kříže v přízemí
rozhledny (nepřístupná veřejnosti), kaple v poutním domě č.3 (využívají
ji zejména společenství v rámci duchovních cvičení) a v klášteře mají
otcové jezuité taky svou kapli.
Klášter (budova fary)
S přibývajícím počtem poutníků v době, kdy počet Družstva
svatohostýnského vzrostl na 10 tisíc, čímž se navýšila i finanční
hotovost, požádali zástupci Družstva majitele pozemku barona Laudona o
povolení stavby řeholního domu a zároveň začali vyjednávat s různými
řeholi o obsazení duchovní správy na Hostýně. Po vzájemné dohodě se
začalo se stavbou kláštera na konci června 1884. Stavební práce, které
trvaly dva roky, řídil bystřický stavitel Otto Zeman. Jižní křídlo
kláštera začal Zeman přistavovat už v roce 1895, severní křídlo v roce
1911.
Rozhledna císaře Františka Josefa I
Svěží na rozhledně Svatý Hostýn
Svatohostýnské muzeum v Jurkovičově sále
Socha Božského Srdce Páně, sochy sv. Cyrila a Metoděje a další venkovní sochy
Monumentální bronzová plastika pražského sochaře Čendy Vosmíka z
r.1919, podstavec z kamenické dílny Frant. Jeništy z Bystřice.
Je vysoká 3m, váží 660 kg, žulový podstavec 5000 kg. Původní umístění
bylo po levé straně hlavního vstupu do chrámu, kam byla socha postavena
z popudu prof. Fanty z Prahy, který se domníval, že této soše přísluší
významné a dominující místo, které je právě před kostelem. Na své dnešní
místo, které si autor sochy vyhlédl ještě před započetím díla (v místě
průlomu valu na levé straně schodiště nad Vodní kaplí) byla socha
přemístěna až v r.1931. Kristus impozantních rozměrů, podmanivého dojmu,
pevného postoje s lehce skloněnou hlavou a žehnajícíma rukama. Na
žulovém podstavci nápis: Já jsem cesta, pravda, život.
Sochy svatých Cyrila a Metoděje
Umístěné západně před kostelem na horním nároží kamenného prostranství s
kuželkovou balustrádou . V r.1864 zhotovil kroměřížský sochař Ant. Tomáš
Beck na objednávku bystřického čtenářského spolku, který vedl farář
Bernard Reger. Sochy vysoké 220 cm, osazeny na čtyřhranném podstavci a
ukotveny na posledním peadestalu žulového schodiště. Materiál –
jemnozrnný maletínský pískovec. První renovace doložena již v r.1869,
následující v r.1910 v souvislosti s budováním schodiště. Poslední
restauraci prováděl sochař Lendr z Prahy v r.2000.
Socha svaté Anny
Trochu jakoby v zapomnění stojí v blízkosti kaple sv. Jana Sarkandra a
na začátku křížové cesty pískovcová socha sv. Anny s Pannou Marií v
dívčí podobě. Na její čelní straně je nápis Svatá Anno, oroduj za nás a
na zadní části již takřka nečitelný text Tato socha postavena nákladem
Anny Majzlíkové rodem ze Sehradic L. P. 1894.
Socha svatý Antonína jak káže rybám
Druhotně postavená jižně od kostela, původně stála v lese při císařské
cestě pod Vodní kaplí. Autor sochy z r.1948 je František Rada.
Socha svatého Ambrože
Stojí u ambitů vedle fary. Socha patrona včelařů byla odhalena a
požehnána při páté pouti včelařů v květnu 2007. Na její ztvárnění,
zhotovení a instalaci se mezi včelaři konala sbírka.
Klasicistní venkovní křížová cesta, jinak taky starší křížová cesta
V r.1900 zahájena stavba první venkovní klasicistní křížové cesty, jednoduché kaple I. a II. zastavení postaveny severně od Sarkandrovky, následujících osm zastavení situovaných směrem k rozhledně tvoří otevřené kamenné podstavce ukončené křížem s obrazovými reliéfy znázorňující cestu Krista na Kalvárii. Poslední čtyři obrazy jsou umístěny v kaplích různého slohu. Dnes jsou pašijové obrazy nově překryty plastovým sklem, dříve se v zimě se zakrývaly dřevěnými okenicemi. XIV. zastavení – Kladení do hrobu – je umístěno v malé rotundě u hřbitova. Plastika od R. Doležala z Olomouce. Všechny obrazy zhotovil malíř Žůrek z Bystřice. V r.1902 se konalo svěcení dokončené křížové cesty.
Venkovní Jurkovičova křížová cesta s Köhlerovými mozaikami
Jurkovičova křížová cesta
Různorodé kapličky první křížové cesty byly přijaty s negativní
kritikou (především vlivem Katolické moderny zvl. moravskou revui Nový
život). Proto byl přizván věhlasný architekt Dušan Jurkovič k
vypracování projektu nové křížové cesty a plánovaných dalších staveb na
Hostýně. V r.1904 předkládá Jurkovič hotové plány na 13 kapliček křížové
cesty nepravidelně umístěných severovýchodně od kostela po pravé straně
jakoby vystupujících z lesa. Z vrcholu od chrámu osm jich klesá, XI.
zastavení Ukřižování vystupuje na mohutné terase, na kterou se stoupá po
řadě schodů a Křížová cesta končí u malebného hřbitůvka stávající
rotundou XIV. zastavení Kladení do hrobu, která se stala pro obě křížové
cesty společnou. Jurkovičem vypracovaný návrh XIV. zastavení zůstal
nerealizován. Základ kapliček tvarově obměňovaných trojího typu tvoří
stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem, jíž je představen
lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny
obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky kryty zelenými bobrovkami, neseny
dřevěnými sloupky v kamenném soklu (polychromie červená, žlutá, modrá,
zelená). Pro malířskou výzdobu vybrán Joža Úprka, který navrhl obrazy
všech zastavení. Při stavbě křížové cesty se postupovalo od konce (XIII.
zastavením), Úprkovy obrazy prováděla firma B. Škardy z Brna novou
technikou tzv. sklomalby, která byla neodzkoušená a drsným hostýnským
podmínkám nevyhovovala (mezi sklo a azbestový podklad vnikala voda,
která mozaiku ničila). Proto se z Úprkových obrazů zachoval pouze jeden
(Ježíš své Matce na klín položen, XIII. zast.), zbylé dva (Ježíše
umírajícího na kříži a Ukřižování) byly zavčas sejmuty a převezeny na
Velehrad, aby se uchránily před úplným zničením. K další spolupráci byl
potom vyzván Jano Köhler, jemuž problematika mariánského kultu byla
velmi blízká a pojí se úzce s námětem Krista Vykupitele. Své obrazy
Köhler přizpůsobil realističtějšímu pojímání prováděné v pestrobarevné
mozaice v neobyčejné schopnosti spolupráce s rakovnickou dílnou, jímž
vypracovával jednotlivé detaily, aby vyhovovaly nejen výrazu myšlenky,
ale zároveň je i přizpůsobuje nepříznivému podnebí. Na pašijových
obrazech začal Köhler pracovat v r.1912, ale křížová cesta byla ukončena
I. zastavením až v r.1933.
Na zadní stěně II. kaple je pamětní deska Omladiny obětem I. světové
války v podobě bronzového reliéfu znázorňující moravský lid adorující
hostýnské Madoně od Čendy Vosmíka (1919). Mezi VI. a VII. zastavením se
nachází nejstarší přístupová cesta na Hostýn, tzv. Železná brána.
Jiný popis této křížové cesty
Zahájení výstavby r. 1912, dokončena byla až po první světové válce.
Dílo bylo svěřeno architektu Dušanu Samo Jurkovičovi. Kapličky
jednotlivých zastavení pojal Jurkovič ve stylu lidové architektury.
Mozaikové obrazy provedl Jano Koehler v pestrobarevné keramice
(majolice).
Jurkovičova vyjímečná schopnost propojit architekturu s krajinou,
materiálem i barvami do přírodního rytmu je patrné ze všech jeho děl a
proto je nesmírná škoda, že nemohlo dojít k realizaci dalších jím
navrženým staveb pro Hostýn (velká shromažďovací síň, zvonice, kaple sv.
Cyrila a Metoděje a obchodní bazar, který měl nahradit nevkusné stánky
hyzdící kamenné schodiště). Kromě křížové cesty je jediným jeho dílem
shromažďovací síň (Jurkovičův sál), ve kterém se pravidelně konávají
výroční schůze Matice svatohostýnské a dnes je tam taky muzeum.
Cesta světla, která je připomenutím Kristova působení na Zemi po jeho vzkříšení
Podobně jako je pro postní dobu charakteristická pobožnost křížové
cesty má i doba velikonoční svou specifickou pobožnost. Je jí Cesta
světla, připomínající velikonoční události od Ježíšova zmrtvýchvstání až
po seslání Ducha Svatého. Čtrnáct zastavení této pobožnosti bylo
požehnáno autorem myšlenky na její vybudování o. arcibiskupem Janem
Graubnerem v neděli 12. září 2010.
Cesta vede podél starobylého valu upraveným chodníčkem od sochy
Nejsvětějšího Srdce Ježíšova až po starou křížovou cestu.
Na vybudování cesty se podílela řada lidí. Základové kameny pro
jednotlivá zastavení jsou například dary různých kamenolomů v ČR a každý
tvoří jiná hornina. Zastavení navrhl Josef Indra z Prostějova. Obrazy,
které jsou malovány stylem připomínajícím zjednodušené ikony, zase
namaloval Zdirad Čech z Kladna.
Procházet Cestu světla mohou lidé jednotlivě nebo ve skupině, třeba při
farní pouti. K modlitbě přitom mohou využít vydanou brožuru Cesta
světla, která je k dispozici v bazilice na Svatém Hostýně.
Obranný val o délce 1800m,
je jím obehnán vrchol Hostýna. Jejich zbytky ještě dnes místy
dosahují výšky až 10 m, se základy širokými 15 až 20 m. Pravěké těleso
valu zhotovené z hlíny, kamení, písku a popela, je přerušované dvěma
zřetelnými branami, Slavkovskou (název pochází od vesnice Slavkova pod
Hostýnem při úpatí hory) a Železnou, a třemi menšími průkopy. Plocha
hradiště má ledvinový tvar o rozloze necelých 20 ha, délka valu je 1800
m.
Mohutné valy, jež zde Keltové našli po předchozích kulturách, sami ještě
zpevnili, a tak mohli kontrolovat velký úsek důležité pohybové cesty,
zvané Jantarová, která vedla od Středozemního moře Moravskou branou do
povodí Odry a Visly k Baltu. O tom, že Jantarová cesta šla kolem Hostýna
svědčí nález velkého pokladu z roku 1938, ozdob a mincí evropských,
byzantských i arabských z doby okolo roku 1010 na kopci Strážné u Kelče.
Lesní hřbitov, kde odpočívají zejména kněží, kteří působili na Svatém Hostýně
Hostýnský horský hřbitov (někdy nazýván moravský Slavín) byl navržen
a postaven stavitelem Ottou Zemanem tak, aby svým slohem navazoval na
architekturu Jurkovičovy křížové cesty. Založen byl r. 1887. Hřbitov byl
církevně vysvěcen 14.9.1913.
Je nejvýše položeným hřbitovem na Moravě. Je umístěn pod rozhlednou ve
tvaru pětiúhelníku, ohraničen stylovým dřevěným plotem z diagonálně
přibíjených tyček.
Vstup po širokých kamenných schodech ohraničují kuželovité sloupky a
ukončují masivní pilíře, do kterých je zavěšena dvojdílná kovaná brána,
zhotovená podle návrhu fr. J.Šimůnka TJ. V kamenných pilířích hřbitovní
brány vsazeny bronzové reliéfy Kristova zmrtvýchvstání a umírajícího
vojína posilovaného na cestu do věčnosti Tělem Kristovým (Čeněk Vosmík
1923).
Uprostřed hřbitova na mohutném podstavci ze skalních balvanů 6m vysoký
Myslbekův kříž z hořického pískovce (zn. Fr. Neumann z Kroměříže). V
kamenném podstavci deska ze švédské žuly s nápisem: Zbožné památce všech
zde v Pánu odpočívajících členů TJ., MSH a všech v Pánu zemřelých
poutníků. Rodičko Boží, přimlouvej se za ně. Hřbitov několikrát
rozšiřován (z původních plánovaných 20 hrobů dnes více než 60), prosté
pomníčky provedené v jednotném horském stylu, s výjimkou novodobého
pomníku arc. Františka Vaňáka z r.1991, umístěného vlevo poblíž rotundy.
Vodní kaple z roku 1620 s vývěrem „zázračné vody“
Každé význačné poutní místo má kromě milostného obrazu také pramen
zázračné uzdravující vody. Je nejen důležitým symbolem, ale i skutečným
občerstvením znavených poutníků a provází jej také uzdravující pověst.
Na Svatém Hostýně tryská takový pramen ze skály na západním svahu pod
kostelem. Podle staleté tradice vytryskl při tatarském obležení v roce
1241 při záchraně obležených křesťanů.
Původní kapličku kolem upraveného vodního pramene nechal postavit Jan
Rottal (1658), v roce 1700 ji bystřický farář Tomáš Požárník nechal
rozšířit. V roce 1748 proběhla její velká přestavba, pod kaplí
vybudováno sklepení s několika výtoky vody. Kaple byla během let
postupně několikrát opravována a vzorek vody byl posílán k
bakteriologickému a chemickému posouzení. Její poslední rozsáhlá
rekonstrukce probíhala v letech 2003 až 2007.
Celá staletí má víra v zázračnou moc hostýnské vody hlubokou tradici ve
zbožném moravském lidu.
Monumentální schodiště, které propojuje baziliku a vodní kapli
Monumentální pískovcové schodiště s 221 stupni z nedalekého lomu na
Černavě dlouhé 242m, které přetínají dvě cesty na tři nestejně dlouhé
části. Nejužší stupně u Vodní kaple (5-6m), směrem nahoru se rozšiřují
(7-8m). Projekt vypracoval a stavbu řídil bystřický stavitel Otto Zeman,
provedeno kamenickou dílnou mistra Korábečného z Rajnochovic.
Horní část schodiště kolem kostela podle návrhu architekta Sochora z
Prahy provedla firma stavitele Holečka z Olomouce. Tvoří ji 29
schodišťových stupňů širokých 12,5m z tvrdé slezské žuly, kamenné
zábradlí s balustrádou a terasa. Na jednotlivých stupních jsou dodnes
patrna jména dobrodinců, kteří se finančně podíleli na této stavbě.
Výstavba schodiště trvala necelý rok, otevření a slavnostní svěcení
12.9.1910.
V létě roku 2000 proběhla generální oprava chrámového schodiště vč.
nových základů pod pískovcové balustrády a současně se provedla výměna
schodišťových svítidel. Tato mimořádná investice byla z části opět
hrazena obětavými dárci, jejichž jména jsou vytesána na schodišťových
stupních.
Venkovní oltář jako liturgický prostor i jako podium pro divadlo a koncerty
Původní konstrukce vlevo od baziliky, která zde byla převezena z
Velehradu jako památka na tamější pouť v roce 1985, dosloužila a byla v
červnu 2011 odstraněna.
Na jaře 2012 bylo na tomto místě zprovozněno nové zastřešené pódium z
lepených dřevěných vazníků. Základ je betonový. Na jeho financování
přispěla sbírka s podporou Radia Proglas. Záměrem byla možnost využívat
toto podium nejen pro venkovní poutě ale taky i pro další velká
shromaždiště zejména mladých lidí.
Podium bylo využito taky při oslavách Jubilejního roku 2012.
Hostýnská vodní nádrž s přilehlým penzionem Ovčárna
Slavkovská brána se nachází v obranném valu na úpatí jihozápadního
svahu pod vrcholem Hostýna a ještě dnes převyšuje terén o osm až deset
metrů. Její vnější část se otáčí dvěma mohutnými křídly do mušlovité
části, ve směru do hradiště.
V jejím západním křídle se nachází vodní nádrž, zvaná malý rybník, který
je po celý rok zásobován pramenitou vodou. Výzkum by mohl objasnit, zda
se nejedná o pravěkou cisternu.
Dříve to byl rybníček odkud se v zimě brával led a ukládal do ledárny
pod dnešním Poutním domem č. 2 pro potřebu chlazení potravin v létě.
Anebo se tomu taky říkalo prostě požární nádrž.
Je to současně vzácný biotop s výskytem silně ohrožených druhů
obojživelníků. Nádrž je v širším okolí jedinou vhodnou lokalitou pro
jejich rozmnožování. Nádrž byla nedávno obnovena.
Ovčárna - ubytovací hostinec
Po všech zkázách na Hostýně, které byly započaty od zrušení chrámu v
roce 1787 se vybudovala pouze ovčírna určená k chovu ovcí na
nezalesněném vrcholu hory. V její blízkosti (od holešovské strany) se
vystavěla vápenná pec na vypalování vápna, které se objevilo při průlomu
valů nedaleko slavkovské cesty.
Na přelomu 18. a 19. století existoval
na vrcholu Starý hotel (dům čp. 58 Chvalčov) a restaurace a ubytovna
Ovčárna, zřízená r. 1912 z původní ovčírny a původně označována jako
Útulna (dům čp. 111 Chvalčov).
Rozsáhlá rekonstrukce proběhla v létech 1994 - 5.Dnes tato budova slouží jako ubytovací
hostinec (penzion), který je v pronájmu.
Větrná elektrárna
Byla zprovozněna na jaře v roce 1994. Provoz elektrárny je
nepřetržitý, ovládaný řídícím počítačem, který na základě informací
dodávaných příslušnými čidly spouští elektrárnu, nastavuje rotor do
směru větru, nastavuje lopatky dle směru větru a připojuje elektrárnu na
rozvodnou síť. Při stoupnutí rychlosti větru nad povolenou mez, odpojuje
generátor a brzdí rotor. Výroba elektrické energie probíhá v intervalu
rychlostí větru 1,5 - 14,5 m/s. Veškerá vyrobená elektrická energie je
odváděna do sítě. Kapacita roční výroby je 350 MWh (pokud je v
provozu po celý rok).
Je to výrobek dánské firmy VESTAS V 27-225 kW. 400V/50Hz
Výkon zařízení 225 kW
Pracovní rychlost větru 3,5 m/s
Jmenovitá mez rychlosti větru 14,4m/s
Rotor VESTAS o průměru 27 m, 3 listy z polyesterového sklolaminátu
Výška osy rotoru nad terénem 31,5 m
Výška ocelového stožáru 30,0 m
Délka lopatky je 13,5 m
Generátor SIEMENS asynchronní 225kW/400A
Napěťová soustava 400V/50Hz, cos fí0,01
Celková hmotnost zařízení 22,8 t
Přístupová silnice pro automobily a autobusy, dřeviny a zeleň na vrcholu Hostýna
Silnice
6km dlouhou serpentinovou silnici vypracoval na základě měření
bystřickým geometrem Ing. Maťou Moravský zemský výbor v Brně a prováděla
firma Ing. Velenec a spol. z Moravské Ostravy. Nová silnice začíná u
bystřického hřbitova na okresní silnici Bystřice – Slavkov , pokračuje k
Černému potoku, v pravém úhlu se zatáčí k Chvalčovu, kde protíná starou
cestu vedoucí k lomu. Dále se spirálovitě vine po severním, východním a
jižním svahu a končí u Poutního domu. Náročná stavba ( složité zemní
práce ve skalnatém podloží, kácení stromů, odstraňování pařezů, rozsáhlé
sanační a zabezpečovací práce, kterým předcházelo obtížné vykupování
pozemků od soukromých vlastníků), trvala dva roky a byla dána do provozu
6.9.1932. Velký podíl na zdaru tohoto díla mělo vedení tehdejší Matice
svatohostýnské - prelát
Valoušek a továrník Zbořil.
Dřeviny a zeleň na vrcholu Hostýna
V jubilejním roce císařova panování, roku 1908 (60. výročí), byl na
vrcholu Hostýna, který byl do té doby beze stromů, vysázen háj. Říkalo
se mu taky Sady Václava Zbořila. Stromy byly vysazeny před dolním koncem
krámků, odtud pokračovaly k rozhledně (pojmenované podle císaře pána) a
u 7. zastavení Křížové cesty mění stromořadí směr a zatáči ke kostelu,
kde i cesta končí u kaple Jana Sarkandra.
Památníky prvního, druhého a třetího odboje
Na zadní stěně druhého zastavení Jurkovičovy křížové cesty je pamětní deska Omladiny obětem první světové války v podobě bronzového reliéfu znázorňující moravský lid adorující hostýnské Madoně od Vincence Vosmíka (1919).
Kramářské boudy – prodejní stánky
Snaha něco prodávat na vrcholu Hostýna poutníkům se traduje už od
počátku, co zde stojí kostel a konají se poutě. Dřevěné prodejní stánky
(tak jak je známe dnes podél schodiště k bazilice) byly vystavěny v roce
1904 podle návrhu Dušana Jurkoviče a jejich rozmístění mělo znázorňovat
rozevřenou kytici v jejímž centru je bazilika.
Stánky už dnes nevyhovují požadavkům na kulturu a hygienu prodeje ani
požární bezpečnosti. Připravuje se výstavba nových stánků situovaných
nad autobusovou točnou (pod poutními domy) a následná likvidace stánků
stávajících.
Kramářské boudy na Svatém Hostýně včera a dnes
Poutní domy určené zejména pro ubytování poutníků a Jurkovičův sál
Poutní dům č.3
Na hostýnském vrchu tichém vedle milé svatyně poutní dům se nový tulí
jako květ ku květině. Jako Marta přepečlivá poutníků dav k sobě zve,
Marii když úctu vzdali, občerstvili tělo své.
Těmito slovy básníka Rudolfa Stupavského uváděly Hlasy Svatohostýnské v
říjnu 1928 velkolepou slavnost otevření nově zbudovaného poutního domu.
Posvětil jej 19. srpna 1928 olomoucký arcibiskup ThDr. Leopold Prečan za
účasti 24 tisíc poutníků.
Projektantem stavby byl rodák z Holešova, prof. Ing. Vladimír Fischer z
Vysokého učení technického z Brna. Stavební práce začaly v květnu 1927.
Vedení poutního domu bylo svěřeno sestrám Neposkvrněného Početí Panny
Marie z Přerova. Téměř 24 let sloužil poutní dům k ubytování poutníků.
Od 50. let minulého století se zde vystřídalo několik majitelů a různých
provozovatelů, poutní dům se změnil k nejrůznějším účelům a má za sebou
pestrou i pohnutou historii. Až teprve od roku 1996 opět slouží konečně
svému původnímu poslání a umožňuje ubytování a stravování návštěvníků
Svatého Hostýna.
Na podzim v roce 2005 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce a oprava
tohoto poutního domu společně s poutním domem č. 2. Trvala necelý rok a
vyžádala si náklady ve výši 32 milionů korun, z toho necelou polovinu
hradila Evropská unie ze svých strukturálních fondů.
Jurkovičův sál
Jurkovičova výjimečná schopnost propojit architekturu s krajinou,
materiálem i barvami do přírodního rytmu je patrná ze všech jeho děl. Na
Svatém Hostýně je to nejlépe vidět na jeho křížové cestě. Byl to právě
významný slovenský architekt Dušan Jurkovič (1868-1947), kterému Matice
svatohostýnská svěřila úpravu celého hostýnského areálu. Je nesmírná
škoda, že nemohlo dojít k realizaci dalších jím navrženým staveb pro
naše poutní místo (velká shromažďovací síň, zvonice, kaple sv. Cyrila a
Metoděje a obchodní bazar). Kromě křížové cesty po tomto umělci zůstal
na Svatém Hostýně shromažďovací sál, který nese jeho jméno.
Pravidelně se zde koná každoročně valná hromada Matice svatohostýnské.
Od roku 2007 je zde umístěno nově zřízené svatohostýnské muzeum.
Historie hostýnských hospod a nocleháren
